Zákaz výkonu hlasovacích práv obvineného ako akcionára

Práv­ne ve­ty:

I.In­šti­tút za­is­te­nia ná­ro­ku poš­ko­de­né­ho na ma­jet­ku ob­vi­ne­né­ho je do­čas­ným opat­re­ním, kto­rým sa ne­me­ní vlas­tníc­ke prá­vo k za­is­te­ným ve­ciam, ho­ci je ob­vi­ne­ný ob­me­dze­ný v je­ho vý­ko­ne, hlav­ne po­kiaľ ide o pre­vod za­is­te­ných ve­cí, ich uží­va­nie a ďal­šie nak­la­da­nie s ni­mi. Ve­ca­mi, na kto­rých mož­no za­is­tiť ná­rok poš­ko­de­né­ho na náh­ra­du ško­dy mô­žu byť aj ak­cie vo vlas­tníc­tve ob­vi­ne­né­ho ako ak­cio­ná­ra.

II. Na­priek to­mu, že ob­vi­ne­ný ako ak­cio­nár nep­res­tá­va byť vlas­tní­kom za­is­te­ných ak­cií, tá­to okol­nosť sa­ma ose­be neb­ráni to­mu, aby bo­lo mož­né v sú­vis­los­ti so za­is­te­ný­mi ak­cia­mi za­ká­zať aj vý­kon hla­so­va­cie­ho prá­va na val­nom zhro­maž­de­ní ak­cio­vej spo­loč­nos­ti.

5 Tz 52/2014-53

U S N E S E N Í

Nej­vyš­ší soud roz­hodl dne 28. 1. 2015 v ne­veřej­ném za­se­dá­ní o stíž­nos­ti pro po­ru­še­ní zá­ko­na, kte­rou po­da­la mi­nis­tryně spra­vedl­nos­ti ve prospěch ob­viněné­ho JUDr. V. S. , MBA, pro­ti us­ne­se­ní Městské­ho sou­du v Pra­ze ze dne 16. 1. 2014, sp. zn. 8 To 476/2013, kte­rý roz­hodl v tres­tní věci ve­de­né u Městské­ho stát­ní­ho za­stu­pi­tel­ství pod sp. zn. 1 KZV 27/2012, t a k t o :


Pod­le § 268 od­st. 1 písm. c) tr. řádu se stíž­nost pro po­ru­še­ní zá­ko­na z a m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Us­ne­se­ním Městské­ho sou­du v Pra­ze ze dne 16. 1. 2014, sp. zn. 8 To 476/2013, by­la pod­le § 148 od­st. 1 písm. c) tr. řádu za­mít­nu­ta stíž­nost ob­viněné­ho JUDr. V. S. , MBA, kte­rou po­dal pro­ti us­ne­se­ní stát­ní zá­stup­kyně Městské­ho stát­ní­ho za­stu­pi­tel­ství v Pra­ze ze dne 4. 12. 2013, sp. zn. 1 KZV 27/2012. Tím­to us­ne­se­ním byl pod­le § 47 od­st. 1, 2 tr. řádu za­jištěn ná­rok poš­ko­ze­né ob­chod­ní spo­leč­nos­ti NEOG­RAPH, a. s., se síd­lem v Pra­ze 1, Op­le­ta­lo­va č. 55, IČ 251 43 468, na ma­jet­ku ob­viněné­ho, kte­rý je pod­robně ozna­čen ve vý­ro­ku pos­ledně ci­to­va­né­ho us­ne­se­ní.

Pro­ti us­ne­se­ní Městské­ho sou­du v Pra­ze ze dne 16. 1. 2014, sp. zn. 8 To 476/2013, po­da­la mi­nis­tryně spra­vedl­nos­ti ve prospěch ob­viněné­ho JUDr. V. S. , MBA, stíž­nost pro po­ru­še­ní zá­ko­na. Spatřuje v ní po­ru­še­ní zá­ko­na, k němuž mělo do­jít v nep­rospěch ob­viněné­ho v us­ta­no­ve­ních § 47 od­st. 4, § 147 od­st. 1 a § 148 od­st. 1 písm. c) tr. řádu. Mi­nis­tryně spra­vedl­nos­ti předev­ším na­mít­la, že předmětem za­jištění ve smys­lu § 47 tr. řádu si­ce mo­hou být i ak­cie, av­šak je­jich vlas­tní­ko­vi nel­ze pos­tu­pem pod­le to­ho­to us­ta­no­ve­ní ome­zit hla­so­va­cí prá­vo sou­vi­se­jí­cí se za­jištěný­mi ak­cie­mi. Stěžo­va­tel­ka uči­ni­la ta­ko­vý zá­věr s pou­ka­zem na dvě sku­pi­ny ak­cio­nář­ských práv a po­vin­nos­tí, v je­jichž rám­ci exis­tu­jí prá­va ma­jet­ko­vá, kte­rá lze za­jis­tit, a prá­va spo­le­čen­stev­ní, kte­rá pod­le přesvědče­ní stěžo­va­tel­ky nel­ze za­jis­tit. Jak dá­le mi­nis­tryně spra­vedl­nos­ti zdůraz­ni­la, ten, je­hož ak­cie by­ly za­jiště­ny, to­tiž nepřes­tá­vá být je­jich vlas­tní­kem a na­dá­le je i ak­cio­nářem ak­cio­vé spo­leč­nos­ti, je­muž nel­ze brá­nit ve vý­ko­nu spo­le­čen­stev­ních práv, kte­rá nepřechá­ze­jí na to­ho, kdo za­jis­til ak­cie (tj. na stát), ani na ni­ko­ho ji­né­ho. Pro­to stěžo­va­tel­ka po­va­žu­je za ne­zá­kon­ný vý­rok uve­de­ný v us­ne­se­ní stát­ní zá­stup­kyně Městské­ho stát­ní­ho za­stu­pi­tel­ství v Pra­ze ze dne 4. 12. 2013, sp. zn. 1 KZV 27/2012, o tom, že ob­vině­ný JUDr. V. S. , MBA, v důsled­ku za­jištění ak­cií ne­ní op­rávněn vy­ko­ná­vat hla­so­va­cí prá­vo na val­ných hro­ma­dách ob­chod­ní spo­leč­nos­ti NEOG­RAPH, a. s. Po­ru­še­ní zá­ko­na se měl do­pus­tit i Městský soud v Pra­ze, pro­to­že za­mítl stíž­nost ob­viněné­ho po­da­nou pro­ti ci­to­va­né­mu us­ne­se­ní stát­ní zá­stup­kyně.

Vzhle­dem k to­mu mi­nis­tryně spra­vedl­nos­ti navrh­la, aby Nej­vyš­ší soud pod­le § 268 od­st. 2 tr. řádu vy­slo­vil na­mí­ta­né po­ru­še­ní zá­ko­na a aby pod­le § 269 od­st. 2 tr. řádu zru­šil us­ne­se­ní Městské­ho sou­du v Pra­ze ze dne 16. 1. 2014, sp. zn. 8 To 476/2013, a zru­šil i je­mu před­chá­ze­jí­cí us­ne­se­ní stát­ní zá­stup­kyně Městské­ho stát­ní­ho za­stu­pi­tel­ství v Pra­ze ze dne 4. 12. 2013, sp. zn. 1 KZV 27/2012, po­kud jím by­lo pod­le § 47 od­st. 4 tr. řádu roz­hod­nu­to, že ob­vině­ný JUDr. V. S. , MBA, nemůže vy­ko­ná­vat hla­so­va­cí prá­vo na val­ných hro­ma­dách ob­chod­ní spo­leč­nos­ti NEOG­RAPH, a. s., k 10 kusům kme­no­vých ak­cií na jmé­no, vy­da­ných tou­to ob­chod­ní spo­leč­nos­tí v lis­tin­né po­době o jme­no­vi­té hod­notě 100 000 Kč za jed­nu ak­cii, kte­ré ma­jí pořado­vé čís­lo 1 až 10. Dá­le mi­nis­tryně spra­vedl­nos­ti navrh­la, aby Nej­vyš­ší soud zru­šil i dal­ší roz­hod­nu­tí ob­sa­hově na­va­zu­jí­cí na ci­to­va­ná us­ne­se­ní, po­kud vzhle­dem ke změně, k níž by doš­lo je­jich zru­še­ním, poz­by­la pod­kla­du.

Ke stíž­nos­ti pro po­ru­še­ní zá­ko­na se vy­jádři­li ob­vině­ný JUDr. V. S. , MBA, a poš­ko­ze­ná ob­chod­ní spo­leč­nost SPM – Se­cu­ri­ty Pa­per Mill, a. s., kte­rá by­la do 22. 4. 2014 ob­chod­ní spo­leč­nos­tí NEOG­RAPH, a. s. Ob­vině­ný se zto­tož­ňu­je s po­da­nou stíž­nos­tí pro po­ru­še­ní zá­ko­na, pro­to­že pod­le § 47 od­st. 1 tr. řádu lze ome­zit jen ma­jet­ko­vá prá­va ak­cio­náře. Jak dá­le ob­vině­ný zdůraz­nil, ve vzta­hu k ji­ným ob­chod­ním spo­leč­nos­tem, v nichž je vlas­tní­kem ob­chod­ní­ho po­dí­lu, ne­doš­lo k ome­ze­ní je­ho ne­ma­jet­ko­vých práv. Pod­le ob­viněné­ho za­jištěním je­ho ma­jet­ko­vé­ho po­dí­lu v ob­chod­ní spo­leč­nos­ti NEOG­RAPH, a. s., doš­lo ke zne­hod­no­ce­ní to­ho­to po­dí­lu. Ob­vině­ný po­va­žu­je stíž­nost pro po­ru­še­ní zá­ko­na za důvod­nou, pro­to zá­věrem své­ho vy­jádření navrhl, aby jí by­lo vy­hověno.

Poš­ko­ze­ná ob­chod­ní spo­leč­nost SPM – Se­cu­ri­ty Pa­per Mill, a. s., se pod­robně vy­jádři­la k po­da­né stíž­nos­ti pro po­ru­še­ní zá­ko­na prostřed­nic­tvím zmocněnkyně Mgr. K. K. O. Poš­ko­ze­ná ne­souh­la­sí s práv­ním ná­zo­rem mi­nis­tryně spra­vedl­nos­ti, pro­to­že pod­le přesvědče­ní poš­ko­ze­né je spo­leč­ník ob­chod­ní kor­po­ra­ce ome­zen v us­ku­tečnění práv je­jí­mi eko­no­mic­ký­mi zá­jmy, s ni­miž nemůže být vý­kon práv spo­leč­ní­ka v ko­li­zi. Jak dá­le poš­ko­ze­ná zdůraz­ni­la, o poš­ko­ze­ní zá­jmů jme­no­va­né ob­chod­ní spo­leč­nos­ti svědčí ne­jen jed­ná­ní ob­viněné­ho, kte­ré v tom­to sta­diu tres­tní­ho říze­ní vy­ka­zu­je zna­ky tres­tné­ho či­nu, ale i je­ho nás­led­né cho­vá­ní, jímž brá­nil eko­no­mic­ké­mu oži­ve­ní zmíněné ob­chod­ní spo­leč­nos­ti. Za­jištění ak­cií ob­viněné­ho tak napl­ni­lo cíl vtěle­ný do us­ta­no­ve­ní § 47 od­st. 1 tr. řádu, kte­rým je za­jištění ná­ro­ku poš­ko­ze­né­ho v tres­tním říze­ní. Pod­le poš­ko­ze­né zde přichá­zí v úva­hu i ana­lo­gic­ké pou­ži­tí us­ta­no­ve­ní § 79e od­st. 2 tr. řádu, na kte­ré od­ká­zal v na­pa­de­ném us­ne­se­ní Městský soud v Pra­ze. Zá­věrem své­ho vy­jádření pro­to poš­ko­ze­ná navrh­la, aby Nej­vyš­ší soud pod­le § 268 od­st. 1 písm. c) tr. řádu za­mítl po­da­nou stíž­nost pro po­ru­še­ní zá­ko­na ja­ko nedůvod­nou.

Nej­vyš­ší soud z podnětu po­da­né stíž­nos­ti pro po­ru­še­ní zá­ko­na přez­kou­mal v roz­sa­hu vy­plý­va­jí­cím z us­ta­no­ve­ní § 267 od­st. 3, 5 tr. řádu zá­kon­nost a od­ůvodněnost na­pa­de­né­ho us­ne­se­ní Městské­ho sou­du v Pra­ze ze dne 16. 1. 2014, sp. zn. 8 To 476/2013, ja­kož i přís­luš­nou část říze­ní, kte­ré mu před­chá­ze­lo. V rám­ci to­ho­to říze­ní pak Nej­vyš­ší soud přez­kou­mal zej­mé­na vý­rok us­ne­se­ní stát­ní zá­stup­kyně Městské­ho stát­ní­ho za­stu­pi­tel­ství v Pra­ze ze dne 4. 12. 2013, sp. zn. 1 KZV 27/2012, kte­rým pod­le § 47 od­st. 4 tr. řádu roz­hod­la o tom, že ob­vině­ný JUDr. V. S. , MBA, nemůže vy­ko­ná­vat hla­so­va­cí prá­vo na val­ných hro­ma­dách ob­chod­ní spo­leč­nos­ti NEOG­RAPH, a. s., k 10 kusům kme­no­vých ak­cií na jmé­no, vy­da­ných zmíněnou ob­chod­ní spo­leč­nos­tí v lis­tin­né po­době o jme­no­vi­té hod­notě 100 000 Kč za jed­nu ak­cii, kte­ré ma­jí pořado­vé čís­lo 1 až 10. Po přez­kou­má­ní dospěl Nej­vyš­ší soud k zá­věru, že zá­kon neb­yl po­ru­šen.

Ke sho­ra vy­slo­ve­ným ná­mit­kám mi­nis­tryně spra­vedl­nos­ti Nej­vyš­ší soud nejdříve v obec­né ro­vině připo­mí­ná, že us­ta­no­ve­ní § 47 od­st. 1 tr. řádu se tý­ká za­jištění ná­ro­ku poš­ko­ze­né­ho na náh­ra­du ško­dy ne­bo ne­ma­jet­ko­vé új­my způso­be­né tres­tným či­nem ne­bo na vy­dá­ní bez­důvod­né­ho obo­ha­ce­ní zís­ka­né­ho tres­tným či­nem. Zá­klad­ním zá­kon­ným před­pok­la­dem pro pou­ži­tí ci­to­va­né­ho us­ta­no­ve­ní je důvod­ná oba­va, že us­po­ko­je­ní někte­ré­ho z uve­de­ných ná­roků poš­ko­ze­né­ho bu­de mařeno ne­bo ztěžo­vá­no. Exis­ten­ce důvod­né oba­vy se zde od­ví­jí od kon­krét­ních okol­nos­tí přípa­du, přičemž jde zpra­vid­la o ta­ko­vé okol­nos­ti, kte­ré ve svém souhr­nu za­klá­da­jí vy­šší mí­ru pravděpo­dob­nos­ti, že později ne­bu­de vůbec mož­né do­sáh­nout us­po­ko­je­ní ná­ro­ku poš­ko­ze­né­ho, ne­bo se ho bu­de mož­no do­mo­ci jen ome­zeně a se znač­ný­mi ob­tí­že­mi. Důvod­nou oba­vu je třeba hod­no­tit ex an­te, tj. na zá­kladě roz­hod­ných okol­nos­tí exis­tu­jí­cích v době roz­ho­do­vá­ní o za­jištění ná­ro­ku poš­ko­ze­né­ho. In­ten­zi­ta důvod­né oba­vy se může v průběhu tres­tní­ho říze­ní měnit a mo­hou ji ov­liv­ňo­vat fak­tic­ké i práv­ní sku­teč­nos­ti vy­plý­va­jí­cí z jed­ná­ní ob­viněné­ho, stran tres­tní­ho říze­ní či or­gánů čin­ných v tres­tním říze­ní, ane­bo z ji­ných vnějších vlivů (např. eko­no­mic­kých).

Předmětem za­jištění pod­le § 47 od­st. 1 tr. řádu je ma­je­tek ob­viněné­ho. Je­ho obec­nou de­fi­ni­ci dříve čás­tečně ob­sa­ho­va­lo jen us­ta­no­ve­ní § 6 zá­ko­na č. 513/1991 Sb., ob­chod­ní­ho zá­ko­ní­ku, ve znění účin­ném do 31. 12. 2013 (dá­le též ve zkrat­ce „obch. zák.“), pod­le něhož se ob­chod­ním ma­jet­kem pod­ni­ka­te­le – fy­zic­ké oso­by ro­zumě­ly věci, poh­le­dáv­ky a ji­ná prá­va a penězi oce­ni­tel­né hod­no­ty, kte­ré patři­ly pod­ni­ka­te­li a slou­ži­ly ne­bo by­ly ur­če­ny k je­ho pod­ni­ká­ní. Ny­ní se poj­mem ma­je­tek pod­le § 495 zá­ko­na č. 89/2012 Sb., ob­čan­ské­ho zá­ko­ní­ku (dá­le ve zkrat­ce „obč. zá­ko­ník“), ro­zu­mí vše, co patří ur­či­té osobě, tj. souhrn je­jích věcí, práv a ji­ných ma­jet­ko­vých hod­not. Za ma­je­tek ve smys­lu ci­to­va­ných us­ta­no­ve­ní se ne­po­chybně po­va­žu­jí i ak­cie, kte­ré patří ob­viněné­mu ja­ko ak­cio­náři kon­krét­ní ak­cio­vé spo­leč­nos­ti. Po­kud jde o práv­ní po­va­hu ak­cií, jsou pod­le § 489 a násl. obč. zá­ko­ní­ku hmot­ný­mi ne­bo neh­mot­ný­mi věcmi a od­po­ví­da­jí de­fi­ni­ci mo­vi­té věci (viz § 498 od­st. 1 a con­tra­rio, § 498 od­st. 2 obč. zá­ko­ní­ku). Zá­věr o tom, že ak­cie je mo­vi­tou věcí, os­tatně neod­po­ru­je ani trestněpráv­ní úp­ravě, ne­boť pod­le § 134 od­st. 1 tr. zá­ko­ní­ku se us­ta­no­ve­ní o věcech vzta­hu­jí i na cen­né pa­pí­ry bez oh­le­du na to, zda jde o lis­tin­né ne­bo za­kni­ho­va­né cen­né pa­pí­ry a ja­ký je je­jich druh (ak­cie, dlu­ho­pi­sy, směnky, še­ky, atd.). Práv­ní úp­ra­va cen­ných pa­pírů je po re­ko­di­fi­ka­ci souk­ro­mé­ho prá­va (s účin­nos­tí od 1. 1. 2014) za­řaze­na zej­mé­na do ob­čan­ské­ho zá­ko­ní­ku (viz je­ho us­ta­no­ve­ní § 514 až § 544) a zá­ko­na č. 90/2012 Sb., o ob­chod­ních kor­po­ra­cích (dá­le jen „zá­kon o ob­chod­ních kor­po­ra­cích“ – viz zej­mé­na je­ho us­ta­no­ve­ní § 256 až § 343). Tu­to mi­mot­res­tní práv­ní úp­ra­vu lze pou­žít i v ny­ní po­su­zo­va­ném případě, pro­to­že Městský soud v Pra­ze roz­hodl svým us­ne­se­ním ze dne 16. 1. 2014, sp. zn. 8 To 476/2013, pro­ti němuž směřuje stíž­nost pro po­ru­še­ní zá­ko­na, již za účin­nos­ti ob­čan­ské­ho zá­ko­ní­ku a zá­ko­na o ob­chod­ních kor­po­ra­cích, kte­rá nas­ta­la dnem 1. 1. 2014.

Pod­le § 256 od­st. 1 zá­ko­na o ob­chod­ních kor­po­ra­cích se ak­cií ro­zu­mí cen­ný pa­pír ne­bo za­kni­ho­va­ný cen­ný pa­pír, s nímž jsou spo­je­na prá­va ak­cio­náře ja­ko spo­leč­ní­ka po­dí­let se pod­le to­ho­to zá­ko­na a sta­nov ak­cio­vé spo­leč­nos­ti na je­jím říze­ní, je­jím zis­ku a na lik­vi­dač­ním zůstat­ku při je­jím zru­še­ní s lik­vi­da­cí (po­dobně uvá­dí § 155 od­st. 1 obch. zák.). Pod­le § 514 obč. zá­ko­ní­ku se za cen­ný pa­pír po­va­žu­je lis­ti­na, se kte­rou je prá­vo spo­je­no ta­ko­vým způso­bem, že ho po vy­dá­ní cen­né­ho pa­pí­ru nel­ze bez té­to lis­ti­ny up­lat­nit ani převést. To zna­me­ná, že do ak­cie ja­ko cen­né­ho pa­pí­ru jsou vtěle­na prá­va ma­jet­ko­vé a ne­ma­jet­ko­vé po­va­hy. Pod­sta­ta ma­jet­ko­vých práv je vy­jádřena zej­mé­na po­dí­lem ak­cio­náře na zá­klad­ním ka­pi­tá­lu ak­cio­vé spo­leč­nos­ti, před­nos­tním prá­vem na upi­so­vá­ní ak­cií a vy­měni­tel­ných a prio­rit­ních dlu­ho­pisů, po­dí­lem ak­cio­náře na lik­vi­dač­ním zůstat­ku a prá­vem na po­díl na zis­ku (di­vi­den­du). Ta­to prá­va lze sa­mos­tatně převést za před­pok­la­du, nes­ta­no­ví-li zá­kon ji­nak, přičemž sta­no­vy mo­hou umož­nit převod i ji­ných po­dob­ných ma­jet­ko­vých práv (viz § 281 od­st. 1, 2 a 3 zá­ko­na o ob­chod­ních kor­po­ra­cích, po­dobně § 156a od­st. 2 obch. zák.). Nap­ro­ti to­mu prá­va ne­ma­jet­ko­vé po­va­hy (tj. prá­va, je­jichž hod­no­tu nel­ze vy­jádřit penězi) nej­sou sa­mos­tatně převo­di­tel­ná. Ta­ko­vým prá­vem spo­je­ným s ak­cií je rovněž hla­so­va­cí prá­vo spo­leč­ní­ka ak­cio­vé spo­leč­nos­ti (ak­cio­náře), kte­ré pod­le § 281 od­st. 4 zá­ko­na o ob­chod­ních kor­po­ra­cích nel­ze sa­mos­tatně převádět. Dal­ší­mi tzv. spo­le­čen­stev­ní­mi prá­vy jsou např. prá­vo ak­cio­náře zú­čas­tnit se val­né hro­ma­dy ak­cio­vé spo­leč­nos­ti, prá­vo up­lat­ňo­vat návr­hy a proti­návr­hy, prá­vo pro­tes­tu ak­cio­náře, prá­vo po­dat ža­lo­bu na nep­lat­nost us­ne­se­ní val­né hro­ma­dy atd. Souhrn všech uve­de­ných práv tvoří pod­sta­tu ak­cie ja­ko věci v práv­ním smys­lu.

Po­kud jde o ná­mit­ky mi­nis­tryně spra­vedl­nos­ti, v obec­né ro­vině je si­ce mož­né souh­la­sit s je­jím ná­zo­rem, kte­rý vy­jádři­la v po­da­né stíž­nos­ti pro po­ru­še­ní zá­ko­na a pod­le něhož lze prá­va ak­cio­náře rozdělit na prá­va ma­jet­ko­vá a prá­va spo­le­čen­stev­ní. Nej­vyš­ší soud však k to­mu předev­ším zdůraz­ňu­je, že mi­nis­tryně spra­vedl­nos­ti se ve stíž­nos­ti pro po­ru­še­ní zá­ko­na ome­zi­la na pou­hé obec­né tvr­ze­ní, že údajně nel­ze za­jis­tit ve smys­lu § 47 od­st. 1, 4 tr. řádu i spo­le­čen­stev­ní prá­va upí­na­jí­cí se k ak­cii a že ne­ní mož­né ak­cio­náři brá­nit ve vý­ko­nu těchto práv. Uve­de­né kon­sta­to­vá­ní ov­šem ne­ní pod­pořeno žá­dným ar­gu­men­tem ani pou­ka­zem na ja­ké­ko­li zá­kon­né us­ta­no­ve­ní. V tom­to směru ne­má žá­dný vý­znam sku­teč­nost, že ak­cio­nář, je­hož ak­cie by­ly za­jiště­ny, nepřes­tá­vá být je­jich vlas­tní­kem, jak zdůraz­ni­la mi­nis­tryně spra­vedl­nos­ti. Stej­ný zá­věr to­tiž pla­tí i ve vzta­hu k ji­ným za­jištěným mo­vi­tým věcem, je­jichž vlas­tní­kem ob­vině­ný nepřes­tá­vá být, a přes­to je nemůže na­dá­le dr­žet, převádět je, uží­vat je a brát z nich užit­ky atd., tj. nemůže vy­uží­vat někte­ré at­ri­bu­ty vlas­tnic­ké­ho prá­va k nim. Ja­ko ty­pic­ký přík­lad lze uvést mož­nost za­jištění ná­ro­ku poš­ko­ze­né­ho na ma­jet­ku ob­viněné­ho, kte­rým je třeba osob­ní auto­mo­bil, je­hož vlas­tní­kem ob­vině­ný na­dá­le zůstá­vá, ale přes­to ho po za­jištění nemůže ne­jen převádět na ji­nou oso­bu ani s ním ji­nak nak­lá­dat, ale ne­má mož­nost ho ani uží­vat k pro­vo­zu na po­zem­ních ko­mu­ni­ka­cích. Os­tatně pro­to je in­sti­tut za­jištění ná­ro­ku poš­ko­ze­né­ho na ma­jet­ku ob­viněné­ho pod­le § 47 od­st. 1 tr. řádu jen do­čas­ným opatřením, jímž se nemění vlas­tnic­ké prá­vo k za­jištěným věcem, ač­ko­li je ob­vině­ný ome­zen v je­ho vý­ko­nu, zej­mé­na po­kud jde o převod za­jištěných věcí, je­jich uží­vá­ní a dal­ší nak­lá­dá­ní s ni­mi. I když te­dy ak­cio­nář nepřes­tá­vá být vlas­tní­kem za­jištěné ak­cie, ta­to okol­nost sa­ma o sobě neb­rá­ní to­mu, aby mu by­lo mož­né za­ká­zat vý­kon hla­so­va­cí­ho prá­va na val­né hro­madě ak­cio­vé spo­leč­nos­ti.

Ta­ko­vá mož­nost pak pod­le ná­zo­ru Nej­vyš­ší­ho sou­du vy­plý­vá ne­jen z již uve­de­né­ho, ale též z roz­hod­né tres­tní i mi­mot­res­tní práv­ní úp­ra­vy. Jed­nak lze vy­jít ze zá­kon­né di­kce us­ta­no­ve­ní § 47 tr. řádu a je­ho smys­lu či úče­lu a jed­nak z přís­luš­ných sou­vi­se­jí­cích us­ta­no­ve­ní dal­ších zá­konů. Předev­ším pod­le § 47 od­st. 4 tr. řádu pla­tí, že v us­ne­se­ní o za­jištění ma­jet­ku se za­ká­že ob­viněné­mu, aby nak­lá­dal s věcmi, kte­ré jsou uve­de­ny v us­ne­se­ní o za­jištění ne­bo kte­ré bu­dou sep­sá­ny při vý­ko­nu ta­ko­vé­ho roz­hod­nu­tí. Dá­le se ob­viněné­mu za­ká­že, aby po ozná­me­ní us­ne­se­ní převedl ma­je­tek na něko­ho ji­né­ho ne­bo ho za­tí­žil. Jak je te­dy z ci­to­va­né for­mu­la­ce patr­né, sa­mot­ný zá­kon roz­li­šu­je me­zi poj­my „nak­lá­dá­ní“ se za­jištěný­mi věcmi a „převod“ ma­jet­ku na něko­ho ji­né­ho. Přitom „nak­lá­dá­ní“ je šir­ším poj­mem, kte­rý ne­po­chybně za­hr­nu­je kromě převo­du věci (ma­jet­ku) i dal­ší dis­po­zi­ce či ji­né práv­ní ne­bo fak­tic­ké úko­ny, jež by moh­ly oh­ro­zit či zmařit účel za­jištění. Úče­lem za­jištění ve smys­lu § 47 od­st. 1 tr. řádu je to­tiž za­cho­vá­ní hod­no­ty za­jištěné­ho ma­jet­ku a je­ho pou­ži­tel­nos­ti pro us­po­ko­je­ní ná­ro­ku poš­ko­ze­né­ho. Splnění to­ho­to úče­lu pak může brá­nit ne­jen převod za­jištěné věci na ji­nou oso­bu, ale též ja­ké­ko­li dal­ší dis­po­zi­ce ne­bo úko­ny činěné ve vzta­hu k ní, po­kud by je­jich důsled­kem by­lo sní­že­ní hod­no­ty za­jištěné věci. Je-li za­jištěnou věcí ak­cie, ne­ní vy­lou­če­no, aby se ob­viněné­mu v zá­jmu do­sa­že­ní úče­lu za­jištění za­ká­za­lo vy­ko­ná­vat hla­so­va­cí prá­va na val­né hro­madě, a to zej­mé­na v přípa­dech, jes­tli­že je ak­cio­nář vlas­tní­kem ak­cií v ta­ko­vé je­jich hod­notě či poč­tu, že svým hla­so­va­cím prá­vem může pro­sa­dit ne­bo nao­pak zne­mož­nit přije­tí ur­či­té­ho zá­sad­ní­ho roz­hod­nu­tí, kte­ré bez­prostředně ov­liv­ňu­je eko­no­mic­kou si­tua­ci ce­lé ak­cio­vé spo­leč­nos­ti, a tím i hod­no­tu ak­cií. Tak to­mu by­lo i v ny­ní po­su­zo­va­né tres­tní věci, pro­to­že ob­vině­ný JUDr. V. S. , MBA, byl v době vy­dá­ní na­pa­de­né­ho us­ne­se­ní Městské­ho sou­du v Pra­ze vlas­tní­kem 10 ks kme­no­vých lis­tin­ných ak­cií ob­chod­ní spo­leč­nos­ti NEOG­RAPH, a. s., což by­lo 50 % z cel­ko­vých 20 ks kme­no­vých lis­tin­ných ak­cií té­to ob­chod­ní spo­leč­nos­ti. Ob­vině­ný tím mohl při hla­so­vá­ní na val­né hro­madě jme­no­va­né ak­cio­vé spo­leč­nos­ti pro­sa­dit ur­či­tá nepříz­ni­vá roz­hod­nu­tí s ne­ga­tiv­ním do­pa­dem na mož­nost us­po­ko­je­ní up­latněné­ho ná­ro­ku poš­ko­ze­né ob­chod­ní spo­leč­nos­ti, jak na to poš­ko­ze­ná pou­ka­zo­va­la ve svém návr­hu na za­jištění to­ho­to ná­ro­ku na ma­jet­ku ob­viněné­ho. Případ­né nepříz­ni­vé nás­led­ky vy­plý­va­jí­cí z ne­pos­ti­že­ní hla­so­va­cích práv spo­je­ných s ak­cií by se te­dy moh­ly pro­mít­nout i v ome­ze­ní či úpl­ném vy­lou­če­ní mož­nos­ti us­po­ko­jit ná­rok poš­ko­ze­né­ho na náh­ra­du ško­dy způso­be­né tres­tným či­nem, k je­hož ochraně pri­márně slou­ží ta­ké za­jiš­ťo­va­cí in­sti­tut pod­le § 47 od­st. 1 tr. řádu.

Vý­še uve­de­né zá­věry zce­la od­po­ví­da­jí i již zmíněné­mu us­ta­no­ve­ní § 281 od­st. 4 zá­ko­na o ob­chod­ních kor­po­ra­cích, pod­le něhož hla­so­va­cí prá­vo spo­je­né s ak­cií nel­ze převádět sa­mos­tatně. Z to­ho vy­plý­vá, že hla­so­va­cí prá­vo je neodděli­telně spja­to s ak­cií, je v ní in­kor­po­ro­vá­no a zce­la s ní sdí­lí je­jí osud, tak­že bez dis­po­zi­ce s ak­cií ne­ní mož­no vy­ko­ná­vat hla­so­va­cí prá­vo ak­cio­náře na val­né hro­madě. Přitom ar­gu­ment, pod­le kte­ré­ho je mož­né za­jištěním ve smys­lu § 47 od­st. 1, 4 tr. řádu za­ká­zat vý­kon hla­so­va­cí­ho prá­va spo­je­né­ho se za­jištěnou ak­cií, ne­ní v roz­po­ru ani s us­ta­no­ve­ním § 426 písm. d) zá­ko­na o ob­chod­ních kor­po­ra­cích. Pod­le něj to­tiž pla­tí, že ak­cio­nář ne­vy­ko­ná­vá své hla­so­va­cí prá­vo – kromě dal­ších případů vý­slovně vy­jme­no­va­ných v us­ta­no­ve­ních § 426 písm. a) až c) zá­ko­na o ob­chod­ních kor­po­ra­cích – též v ji­ných přípa­dech sta­no­ve­ných tím­to zá­ko­nem ne­bo ji­ným práv­ním před­pi­sem. To­též ome­ze­ní by­lo ob­sa­že­no do 31. 12. 2013 i v us­ta­no­ve­ní § 186c od­st. 2 písm. d) obch. zák. Ta­ko­vým „ji­ným práv­ním před­pi­sem“, zne­mož­ňu­jí­cím ak­cio­náři vý­kon je­ho hla­so­va­cí­ho prá­va, může být ne­po­chybně i tres­tní řád, kte­rý do­vo­lu­je ome­ze­ní ur­či­tých práv (včetně hla­so­va­cích práv ak­cio­náře) ne­jen v us­ta­no­ve­ní § 47 od­st. 4 tr. řádu, ale též např. v us­ta­no­ve­ní § 79e od­st. 2 tr. řádu v případě za­jištění ji­né ma­jet­ko­vé hod­no­ty.

V té­to sou­vis­los­ti Nej­vyš­ší soud po­va­žu­je za nez­byt­né upo­zor­nit, že za­jištění ak­cií a zá­kaz vý­ko­nu hla­so­va­cích práv s ni­mi spo­je­ných na val­né hro­madě ak­cio­vé spo­leč­nos­ti zna­me­ná po­vin­nost přís­luš­né­ho or­gá­nu stá­tu ne­bo ji­né jím pověřené oso­by vy­ko­ná­vat sprá­vu za­jištěné­ho ma­jet­ku včetně práv a po­vin­nos­tí s ním spo­je­ných, a to pod­le zá­ko­na č. 279/2003 Sb., o vý­ko­nu za­jištění ma­jet­ku a věcí v tres­tním říze­ní a o změně někte­rých zá­konů, ve znění pozdějších před­pisů. Ten, kdo pod­le § 9 ci­to­va­né­ho zá­ko­na pro­vá­dí sprá­vu za­jištěné­ho ma­jet­ku, má ve vzta­hu k němu po­vin­nos­ti vy­jme­no­va­né v us­ta­no­ve­ní § 10 ci­to­va­né­ho zá­ko­na. Je­jich sou­čás­tí je kromě ji­né­ho po­vin­nost po před­cho­zím souh­la­su sou­du či­nit v sou­vis­los­ti se za­jištěným ma­jet­kem ve správ­ním ne­bo ji­ném říze­ní všech­ny úko­ny, kte­ré ji­nak může či­nit je­ho vlas­tník (§ 10 od­st. 2 ci­to­va­né­ho zá­ko­na). Z to­ho lze do­vo­dit, že ta­ko­vý­mi potřeb­ný­mi úko­ny mo­hou být i ty, kte­ré vy­ža­du­je řád­ný vý­kon práv a po­vin­nos­tí vy­plý­va­jí­cích z vlas­tnic­tví za­jištěných ak­cií a kte­ré v důsled­ku za­jištění a případ­né­ho zá­ka­zu vý­ko­nu hla­so­va­cích práv nemůže vy­ko­ná­vat sa­mot­ný vlas­tník ak­cií.

Na pod­kladě všech vý­še uve­de­ných ar­gu­mentů te­dy Nej­vyš­ší soud dospěl k zá­věru, že na­pa­de­ným us­ne­se­ním Městské­ho sou­du v Pra­ze ze dne 16. 1. 2014, sp. zn. 8 To 476/2013, ani v říze­ní, jež mu před­chá­ze­lo, neb­yl po­ru­šen zá­kon, a to ani vý­ro­kem us­ne­se­ní stát­ní zá­stup­kyně Městské­ho stát­ní­ho za­stu­pi­tel­ství v Pra­ze ze dne 4. 12. 2013, sp. zn. 1 KZV 27/2012, pod­le něhož ob­vině­ný JUDr. V. S. , MBA, nemůže vy­ko­ná­vat u za­jištěných ak­cií prá­vo hla­so­vat na val­ných hro­ma­dách ob­chod­ní spo­leč­nos­ti NEOG­RAPH, a. s. Pro­to Nej­vyš­ší soud pod­le § 268 od­st. 1 písm. c) tr. řádu za­mítl stíž­nost pro po­ru­še­ní zá­ko­na ja­ko nedůvod­nou. Pod­le § 274 tr. řádu mohl Nej­vyš­ší soud roz­hod­nout o stíž­nos­ti pro po­ru­še­ní zá­ko­na v ne­veřej­ném za­se­dá­ní, pro­to tak uči­nil.


P o u č e n í : Pro­ti to­mu­to us­ne­se­ní ne­ní přípust­ný dal­ší op­rav­ný prostředek.

V Brně dne 28. 1. 2015

Před­se­da se­ná­tu:
JUDr. Fran­ti­šek P ú r y

Diskusia