Vymyslené trestné oznámenie a prehliadka nebytových priestorov

Ústav­ní soud roz­hodl v se­ná­tu slo­že­ném z před­se­dy Ja­na Fi­li­pa, soud­ce zpra­vo­da­je Pav­la Rych­et­ské­ho a soud­ce Ra­do­va­na Su­chán­ka mi­mo ús­tní jed­ná­ní a bez přítom­nos­ti účas­tníků říze­ní ve věci ús­tav­ní stíž­nos­ti Ale­še Dos­ta­lí­ka, za­stou­pe­né­ho JUDr. Bro­nis­la­vou Wit­tne­ro­vou, MSc., ad­vo­kát­kou se síd­lem Jiřího z Poděbrad 9, 779 00 Olo­mouc, pro­ti příkazům k proh­líd­ce ji­ných pros­tor a po­zemků vy­da­ným Ok­res­ním sou­dem v Olo­mou­ci dne 11. pro­sin­ce 2012 č. j. 0 Nt 3124/2012-3 a č. j. 0 Nt 3125/2012-3, za účas­ti Ok­res­ní­ho sou­du v Olo­mou­ci ja­ko účas­tní­ka říze­ní a Ok­res­ní­ho stát­ní­ho za­stu­pi­tel­ství v Olo­mou­ci ja­ko ved­lej­ší­ho účas­tní­ka říze­ní, tak­to:

I. Příka­zy k proh­líd­ce ji­ných pros­tor a po­zemků Ok­res­ní­ho sou­du v Olo­mou­ci ze dne 11. pro­sin­ce 2012 č. j. 0 Nt 3124/2012-3 a č. j. 0 Nt 3125/2012-3 by­lo po­ru­še­no zá­klad­ní prá­vo stěžo­va­te­le na souk­ro­mí pod­le čl. 8 Úmlu­vy o ochraně lid­ských práv a zá­klad­ních svo­bod a prá­vo na ochra­nu obyd­lí dle čl. 12 Lis­ti­ny zá­klad­ních práv a svo­bod.

II. Příka­zy k proh­líd­ce ji­ných pros­tor a po­zemků Ok­res­ní­ho sou­du v Olo­mou­ci ze dne 11. pro­sin­ce 2012 č. j. 0 Nt 3124/2012-3 a č. j. 0 Nt 3125/2012-3 se ru­ší.

Od­ůvodnění:

I.
Skut­ko­vý děj a ob­sah na­pa­de­ných roz­hod­nu­tí

1. Ústav­ní soud obdr­žel dne 14. břez­na 2013 návrh pod­le § 72 od­st. 1 písm. a) zá­ko­na č. 182/1993 Sb., o Ústav­ním sou­du, ve znění pozdějších před­pisů (dá­le jen "zá­kon o Ústav­ním sou­du"), kte­rým se stěžo­va­tel do­má­há zru­še­ní v zá­hla­ví uve­de­ných příkazů k proh­líd­ce ji­ných pros­tor a po­zemků, je­li­kož ji­mi mělo být za­sa­že­no do je­ho ús­tavně za­ru­če­ných práv. Stěžo­va­tel kon­krétně uvá­dí po­ru­še­ní prá­va na ochra­nu souk­ro­mí, ne­dot­knu­tel­nost obyd­lí, prá­va vlas­tnit ma­je­tek a prá­va na spra­ved­li­vý pro­ces, přičemž ta­ké uvá­dí, že doš­lo k po­ru­še­ní vý­hra­dy zá­ko­na při uk­lá­dá­ní po­vin­nos­ti, což jsou všech­no prá­va ply­nou­cí z Lis­ti­ny zá­klad­ních práv a svo­bod (dá­le jen "Lis­ti­na").

2. Dne 3. pro­sin­ce 2012 obdr­žel po­li­cej­ní or­gán pí­sem­né ozná­me­ní o po­dezření ze spá­chá­ní tres­tné­ho či­nu po­ru­šo­vá­ní autor­ských práv, kte­ré­ho se měl do­pus­tit nez­ná­mý pa­cha­tel pod přez­dív­kou "Ne­reori­po" v blí­že spe­ci­fi­ko­va­ných dnech a ho­di­nách tím, že se připo­jo­val k inter­ne­tu a sdí­lel s os­tat­ní­mi uži­va­te­li autor­skop­rávně chráněná dí­la. Dle ozná­me­ní se měl nez­ná­mý pa­cha­tel připo­jo­vat z po­čí­tačů iden­ti­fi­ko­va­ných IP ad­re­sa­mi X1 a X2, přičemž uve­de­ná dí­la sdí­lel s vy­uži­tím prog­ra­mo­vé­ho vy­ba­ve­ní DC++ prostřed­nic­tvím vý­měnné sítě ty­pu P2P or­ga­ni­zo­va­né na uz­lu "Best of all hubs". Kon­krétně měl tím­to způso­bem zpřís­tup­nit 66,64 TB dat autor­skop­rávně chráněných děl, a to ko­mer­ční software, hu­deb­ní dí­la ve for­má­tu MP3 a fil­mo­vá dí­la. Sta­že­ním kon­krét­ních fil­mo­vých děl "Ab­ra­ham Lin­coln: Lo­vec upírů" a "Bi­tev­ní loď" mělo být zjištěno, že se jed­ná o fil­my o ve­li­kos­ti 2,79 GiB a 4,52 GiB, obo­je ty­pu Blue-Ray, chráněné autor­ským zá­ko­nem. Stej­ný uži­va­tel je uve­den na strán­kách http://spolu­pra­ce.biz.ly, kde na­bí­zí sta­že­ní kon­krét­ních filmů. Uži­va­tel se stej­nou IP ad­re­sou měl být dá­le uve­den na strán­kách po­rad­ny www.zi­ve.cz. Kon­tak­tní úda­je ma­jí být "dá­le vzta­ho­vá­ny k do­méně da­tov­ky.eu a je­jím emai­lo­vým ad­re­sám". Ozná­me­ní s přílo­ha­mi by­lo za­slá­no z emai­lu if­picr@cen­trum.cz (viz spis č. j. KRPM-158737-62/TČ-2012-140581-27, na č. l. 71), a by­la pod ním po­dep­sá­na ředi­tel­ka Čes­ké ná­rod­ní sku­pi­ny Me­zi­ná­rod­ní fe­de­ra­ce hu­deb­ní­ho průmys­lu (ČNS IF­PI).

3. Dal­ší­ho dne, te­dy 4. pro­sin­ce 2012, by­ly za­há­je­ny úko­ny tres­tní­ho říze­ní pro přečin pod­le § 270 od­st. 1 tres­tní­ho zá­ko­ní­ku. K ad­re­se da­tov­ky.eu by­lo z kon­taktů na webu zjištěno, že uve­de­né strán­ky pro­vo­zu­je stěžo­va­tel. Při pro­ve­de­ném šetření na ad­re­sách uve­de­ných v sek­ci kon­tak­ty (v areá­lu vý­sta­viště v Přerově a v areá­lu Lo­re­za s.r.o. ve Vel­kém Týn­ci) po­li­cej­ní or­gán zjis­til, že v areálech je pos­ky­to­vá­no připo­je­ní po­čí­tačům, kte­ré jsou iden­ti­fi­ko­vá­ny IP ad­re­sa­mi spe­ci­fi­ko­va­ný­mi v ozná­me­ní o po­dezření spá­chá­ní tres­tné­ho či­nu. Po­li­cej­ní or­gán si vy­žá­dal sez­nam osob, kte­ré ma­jí v areálech pro­na­ja­té kan­ce­láře, přičemž při srov­ná­ní náj­emců z obou areálů by­la na­le­ze­na sho­da v osobě stěžo­va­te­le.

4. Dne 6. pro­sin­ce 2012 za­slal po­li­cej­ní or­gán k Ok­res­ní­mu stát­ní­mu za­stu­pi­tel­ství v Olo­mou­ci podně­ty k vy­dá­ní příkazů k proh­líd­ce ji­ných pros­tor a po­zemků v Přerově a ve Vel­kém Týn­ci. Nás­le­du­jí­cí­ho dne po­dal stát­ní zá­stup­ce návrh na vy­dá­ní uve­de­ných příkazů. Proh­líd­ka mě­la být pro­ve­de­na ja­ko neod­klad­ný úkon před za­há­je­ním tres­tní­ho stí­há­ní vzhle­dem k ob­je­mu sdí­le­ných dat a vzhle­dem k to­mu, že náj­em v da­ných ob­jek­tech byl sjed­nán na do­bu ur­či­tou do kon­ce úno­ra ne­bo břez­na 2013, přičemž stěžo­va­tel do­sud neuh­ra­dil náj­em­né, tu­díž exis­to­va­lo po­dezření, že změní mís­to sdí­le­ní dat.

5. Ok­res­ní soud v Olo­mou­ci vy­dal příka­zy k proh­líd­ce ji­ných pros­tor a po­zemků dne 11. pro­sin­ce 2012 s od­ůvodněním, že se jed­ná o neod­klad­ný a neo­pa­ko­va­tel­ný úkon, je­li­kož ji­ným za­jištěním důkazů by hro­zi­lo, že věci důle­ži­té pro tres­tní říze­ní bu­dou po­dezřelý­mi oso­ba­mi od­straně­ny. Dne 14. led­na 2013 by­ly pro­ve­de­ny obě proh­líd­ky ji­ných pros­tor a po­zemků, při nichž by­ly za­jiště­ny někte­ré věci stěžo­va­te­le (PC, tab­let, atd.).

6. Dne 15. led­na 2013 os­lo­vil po­li­cej­ní or­gán ozna­mo­va­te­le tres­tné­ho či­nu za úče­lem je­ho ověření, přičemž vy­šlo naj­evo, že os­lo­ve­ná or­ga­ni­za­ce ve sku­teč­nos­ti auto­rem tres­tní­ho ozná­me­ní ne­ní. Ředi­tel­ka ČNS IF­PI v přípi­su ze dne 16. led­na 2013 mi­mo ji­né uvá­dí, že kon­tak­tní ad­re­sa uve­de­ná v tres­tním ozná­me­ní již ne­ní plat­ná, for­mál­ní úp­ra­va do­ku­men­tu neod­po­ví­dá stan­dar­dní úp­ravě ofi­ciál­ních do­ku­mentů or­ga­ni­za­ce a pou­ži­tý pod­pis ne­ní je­jím pod­pi­sem. Uvá­dí rovněž, že sku­teč­nos­ti uváděné v tres­tním ozná­me­ní jsou zma­te­né, ne­boť čle­no­vé ČNS IF­PI ne­vy­dá­va­jí fil­mo­vá dí­la, a tu­díž ta­to or­ga­ni­za­ce od uži­va­telů ja­ko vzo­rek nik­dy nes­ta­hu­je fil­my. Na zá­věr do­dá­vá, že or­ga­ni­za­ce se jed­ná­ním ozna­mo­va­te­le cí­tí poš­ko­ze­na, pro­čež zva­žu­je po­dá­ní tres­tní­ho ozná­me­ní.

7. Z předběžné­ho vy­jádření znal­ce ze dne 17. led­na 2013 vy­ply­nu­lo, že pro­voz hu­bu (tj. roz­bo­čo­va­če) "Best of all hubs", na nějž se měl nez­ná­mý pa­cha­tel připo­jo­vat, byl dle ozná­me­ní je­ho správ­ce na do­mov­ské strán­ce bes­to­fallhub.com ukon­čen. Dle zjištění z HTTP hla­vič­ky by­la pos­led­ní změna sou­bo­ru s tím­to ozná­me­ním pro­ve­de­na dne 30. zá­ří 2012. Zna­lec však ne­mohl s jis­to­tou říci, že pro­voz roz­bo­čo­va­če nep­ro­bí­hal i po tom­to da­tu např. na ji­né IP ad­re­se v uzavřené ko­mu­nitě. V za­ba­ve­ných po­čí­ta­čích ne­by­la zjištěna přítom­nost prog­ra­mu pro vy­uží­vá­ní sítě DC ani ji­ných P2P sí­tí.

8. Ze spi­so­vé­ho ma­te­riá­lu dá­le ply­ne, že věci za­jištěné při proh­líd­ce ji­ných pros­tor by­ly dne 18. led­na 2013 vrá­ce­ny po­li­cej­ní­mu or­gá­nu. Z úřed­ní­ho zá­zna­mu Po­li­cie Čes­ké re­pub­li­ky ze dne 21. led­na 2013 se po­dá­vá, že do do­by vy­dá­ní zna­lec­ké­ho po­sud­ku, je­hož předmětem má být ur­če­ní ob­sa­hu za­šif­ro­va­ných sou­borů, nel­ze roz­hod­nout o vy­dá­ní věcí stěžo­va­te­li.

9. Z vy­světle­ní správ­ce ob­jek­tu v Přerově vy­žá­da­né­ho dne 23. led­na 2013 dá­le vy­šlo naj­evo, že stěžo­va­tel uzavřel náj­em­ní smlou­vu k uve­de­ným pros­torům a fak­tic­ky se do nich nastěho­val až v od­po­led­ních ho­di­nách dne 26. lis­to­pa­du 2012, tu­díž se ani ne­mohl v někte­rých ho­di­nách uve­de­ných v tres­tním ozná­me­ní do­pouštět proti­práv­ní­ho jed­ná­ní sdí­le­ním autor­skop­ráv­ních děl z uve­de­ných IP ad­res. Té­hož dne by­lo za po­mo­ci kon­zul­tan­ta z obo­ru po­čí­ta­čo­vé kri­mi­na­li­ty Kraj­ské­ho ředi­tel­ství Olo­mouc­ké­ho kra­je pro­ve­de­no šetření k osobě vy­dá­va­jí­cí se za ČNS IF­PI, přičemž by­lo zjištěno, že ozná­me­ní by­lo za­slá­no po­mo­cí ano­ny­mi­zač­ní sítě TOR s přípoj­ným mís­tem ve Švéd­sku. Pod­rob­nos­ti k od­esí­la­te­li ne­by­lo mož­né zjis­tit.

10. Při pro­ve­de­ní šetření v roz­bo­čo­va­či "Best of all hubs" dne 12. úno­ra 2013 by­lo zjištěno, že ta­to strán­ka, kde měl stěžo­va­tel da­ta sdí­let, již del­ší do­bu ne­ní v pro­vo­zu a je ne­dos­tup­ná. Us­ne­se­ním po­li­cej­ní­ho or­gá­nu z té­hož dne by­ly vrá­ce­ny věci za­jištěné při proh­líd­ce s od­ůvodněním, že nel­ze pro­ká­zat, že ty­to věci by­ly pou­ži­ty ke spá­chá­ní tres­tné­ho či­nu, což vy­chá­ze­lo ze zá­věrů zna­lec­ké­ho po­sud­ku.

11. Dne 19. úno­ra 2013 by­lo tres­tní stí­há­ní pro­ti nez­ná­mé­mu pa­cha­te­li pro trest­ný čin pod­le § 270 od­st. 1 tres­tní­ho zá­ko­ní­ku od­lo­že­no. Po­li­cej­ní or­gán v přís­luš­ném us­ne­se­ní uvá­dí, že ke skut­ku ne­moh­lo do­jít, ne­boť se stej­ná oso­ba ne­moh­la připo­jo­vat z obou míst naj­ed­nou a stěžo­va­tel zís­kal připo­je­ní až po­té, co mě­ly být pr­vní sou­bo­ry sdí­le­ny. Rovněž by­lo zjištěno, že roz­bo­čo­vač "Best of all hubs" je od 30. zá­ří 2012 mi­mo pro­voz.

12. Stěžo­va­tel po­dal dne 5. břez­na 2013 žá­dost o pro­šetření pos­tu­pu or­gánů čin­ných v tres­tním říze­ní. V reak­ci na tu­to žá­dost mu by­lo přípi­sem Kraj­ské­ho ředi­tel­ství po­li­cie Olo­mouc­ké­ho kra­je č. j. KRPM-29197/ČJ-2013-1405UO ze dne 13. břez­na 2013 s om­lu­vou sděle­no, že se v da­ném případě jed­na­lo o exces, kte­rý neb­yl v žá­dném případě mo­ti­vo­ván úmys­lem způso­bit mu ja­kou­ko­liv új­mu. Jed­na­lo se o vý­ji­meč­ný případ, kdy byl po­li­cej­ní or­gán zá­měrně uve­den v om­yl, přičemž svou ro­li při uve­de­ném pos­tu­pu seh­rá­ly i auto­ma­ti­zo­va­né pos­tu­py a nez­ku­še­nost po­li­cistů. Stěžo­va­tel byl v přípi­su ujištěn, že již by­la přija­ta opatření, kte­rá by mě­la do bu­douc­na po­dob­ným excesům za­brá­nit.

II.
Ar­gu­men­ta­ce stěžo­va­te­le a os­tat­ních účas­tníků říze­ní
13. Stěžo­va­tel zpo­chyb­ňu­je pos­tup or­gánů čin­ných v tres­tním říze­ní, když tres­tní řád po­ža­du­je, aby zkou­ma­ly a pro­šetřova­ly všech­ny sku­teč­nos­ti nasvědču­jí­cí to­mu, že byl spá­chán trest­ný čin. Hlav­ní po­chy­be­ní stěžo­va­tel spatřuje v tom, že k pro­ve­de­ní proh­líd­ky ji­ných pros­tor a po­zemků doš­lo ještě před za­há­je­ním tres­tní­ho stí­há­ní, aniž by by­lo řádně od­ůvodněno, proč se jed­ná o úkon neod­klad­ný a neo­pa­ko­va­tel­ný. Je­li­kož dle stěžo­va­te­le v da­ném případě neexis­to­val le­gi­tim­ní důvod pro pro­ve­de­ní proh­líd­ky, neexis­to­val ani důvod pro za­jištění věcí, kte­ré patří stěžo­va­te­li. Pro­to v da­ném pos­tu­pu stěžo­va­tel shle­dá­vá po­ru­še­ní prá­va ply­nou­cí­ho z čl. 12 od­st. 1 Lis­ti­ny.

14. Stěžo­va­tel dá­le uvá­dí, že ne­by­lo v té­to fá­zi tres­tní­ho říze­ní vy­me­ze­no, kdo je oso­bou po­dezřelou, ne­by­lo vy­jasněno pro­ces­ní pos­ta­ve­ní stěžo­va­te­le a ta­ké zmi­ňu­je sku­teč­nost, že v příka­zech k pro­ve­de­ní proh­líd­ky ab­sen­tu­je uve­de­ní lhů­ty, do kdy ma­jí být úko­ny pro­ve­de­ny, a rovněž ab­sen­tu­je spe­ci­fi­ka­ce osob po­dezřelých, kte­ré hypo­te­tic­ky moh­ly věci důle­ži­té pro tres­tní říze­ní od­stra­nit. Sa­mot­ná sku­teč­nost, že příka­zy k pro­ve­de­ní proh­líd­ky by­ly vy­dá­ny dne 11. pro­sin­ce 2012 a reali­zo­vá­ny by­ly až 14. led­na 2013, dle stěžo­va­te­le zpo­chyb­ňu­je neod­klad­nou po­va­hu těchto úkonů.

15. Po­chy­be­ní na straně po­li­cej­ní­ho or­gá­nu spatřuje stěžo­va­tel rovněž ve sku­teč­nos­ti, že k pro­šetření tres­tní­ho ozná­me­ní a dal­ších sku­teč­nos­tí, kte­ré by moh­ly již předem vy­lou­čit, že se sku­tek vůbec mohl stát, doš­lo až po reali­za­ci příkazů k pro­ve­de­ní proh­líd­ky, te­dy až po ci­tel­ném zá­sa­hu do ús­tavně ga­ran­to­va­ných zá­klad­ních práv stěžo­va­te­le.

16. Z těchto důvodů stěžo­va­tel po­ža­du­je, aby Ústav­ní soud v zá­hla­ví uve­de­né příka­zy zru­šil, a dá­le po­ža­du­je, aby Ústav­ní soud kon­sta­to­val, že pro­ve­de­né proh­líd­ky by­ly ne­zá­kon­né a za­ba­ve­né věci by­ly od­eb­rá­ny bez práv­ní­ho důvo­du, te­dy ne­zá­konně a pos­tu­pem or­gánů čin­ných v tres­tním říze­ní doš­lo k po­ru­še­ní ús­tavně za­ru­če­ných práv stěžo­va­te­le.

17. Ústav­ní soud vy­zval dle us­ta­no­ve­ní § 42 od­st. 4 zá­ko­na o Ústav­ním sou­du dal­ší účas­tní­ky říze­ní, aby se ve věci vy­jádři­li.

18. Ok­res­ní soud v Olo­mou­ci k věci uvedl, že i přes nás­led­ný vý­voj v tres­tní věci stěžo­va­te­le tr­vá na tom, že příka­zy by­ly vy­dá­ny v sou­la­du s § 83a tres­tní­ho řádu. Soud­kyně nemě­la důvod po­chy­bo­vat o sku­teč­nos­tech uve­de­ných v po­li­cej­ním spi­su a návr­hu stát­ní­ho zá­stup­ce. V od­ůvodnění příkazů je uve­de­no, proč se jed­ná o úkon neod­klad­ný a neo­pa­ko­va­tel­ný (v da­ném případě šlo o je­den důvod pro neod­klad­nost a neo­pa­ko­va­tel­nost), co má být v pros­to­rách na­le­ze­no a příka­zy ob­sa­hu­jí ta­ké pou­če­ní, což jsou pro soud­ce nejdůle­žitější as­pek­ty roz­hod­nu­tí to­ho­to ty­pu. Dle soud­kyně ne­ní účel­né uvádět lhůtu k pro­ve­de­ní příka­zu, je­li­kož nemůže před­pok­lá­dat pra­cov­ní za­tí­že­ní po­li­cistů ani tak­ti­ku při vy­šetřová­ní přípa­du. Tres­tní říze­ní by­lo ve­de­no pro­ti nez­ná­mé­mu pa­cha­te­li a stěžo­va­tel vy­stu­po­val ja­ko oso­ba spo­ju­jí­cí obě ne­mo­vi­tos­ti, byl te­dy jed­nou mož­nou oso­bou po­dezřelou, což jsou sku­teč­nos­ti vy­plý­va­jí­cí z od­ůvodnění příkazů.

19. Ok­res­ní stát­ní za­stu­pi­tel­ství v Olo­mou­ci se ve věci vy­jádřilo tak, že podnět na vy­dá­ní příkazů k proh­líd­ce ob­sa­ho­val ta­ké přilo­že­né spi­so­vé ma­te­riá­ly a z je­jich pros­tu­do­vá­ní by­lo zjištěno, že po­dezření ze spá­chá­ní tres­tné­ho či­nu je důvod­né. Rovněž se lo­gic­ky je­vi­la úva­ha po­li­cej­ní­ho or­gá­nu o od­stranění stop tres­tné čin­nos­ti pro­vo­zo­va­te­lem vý­po­čet­ní tech­ni­ky v případě, že by byl zvo­len ji­ný než navr­ho­va­ný pos­tup. Do­zo­ro­vý stát­ní zá­stup­ce ne­ní vy­ba­ven od­bor­ným vzdělá­ním o inter­ne­tu a vý­po­čet­ní tech­ni­ce, aby mohl na­být doj­mu, že úda­je uve­de­né v tres­tním ozná­me­ní jsou ne­reál­né. Z ce­lé věci je zřej­mé, že nez­ná­mý pa­cha­tel, kte­rý sep­sal tres­tní ozná­me­ní, byl na­to­lik zna­lý tech­nic­ké strán­ky věci, že zmátl or­gá­ny čin­né v tres­tním říze­ní.

20. Stěžo­va­tel byl nás­ledně ze stra­ny Ústav­ní­ho sou­du vy­zván, aby vy­užil své­ho prá­va na rep­li­ku, což ta­ké uči­nil. Dom­ní­vá se, že po­kud do­zo­ro­vý stát­ní zá­stup­ce ne­dis­po­nu­je od­bor­ným vzdělá­ním o inter­ne­tu a vý­po­čet­ní tech­ni­ce, tak měl přiz­vat znal­ce z to­ho­to obo­ru, čímž by se předeš­lo zá­sa­hu do je­ho zá­klad­ních lid­ských práv. Dá­le uvá­dí, že neb­yl mi­ni­ma­li­zo­ván zá­sah do je­ho ús­tavně za­ru­če­ných práv, když se soud ne­za­bý­val a nezdůvod­nil, proč se jed­ná o úkon neod­klad­ný a neo­pa­ko­va­tel­ný, čímž doš­lo k po­ru­še­ní zá­sa­dy přiměřenos­ti ze stra­ny or­gánů čin­ných v tres­tním říze­ní. Na pod­po­ru svých ar­gu­mentů stěžo­va­tel pou­ka­zu­je na přípis ze dne 13. břez­na 2013, v němž by­lo vý­slovně přiz­ná­no, že doš­lo k zá­sa­hu do je­ho práv a svo­bod neú­mysl­ným po­chy­be­ním po­li­cej­ní­ho or­gá­nu.

21. Ve smys­lu § 44 zá­ko­na o Ústav­ním sou­du roz­hodl Ústav­ní soud ve věci bez ko­ná­ní ús­tní­ho jed­ná­ní, ne­boť od něj ne­by­lo lze oče­ká­vat dal­ší ob­jasnění věci.

III.
Před­pok­la­dy k pro­jed­ná­ní stíž­nos­ti a vlas­tní po­sou­ze­ní
22. Ústav­ní soud nejdříve přez­kou­mal splnění pro­ces­ních pod­mí­nek říze­ní a shle­dal, že ús­tav­ní stíž­nost je přípus­tná [§ 75 od­st. 1 zá­ko­na o Ústav­ním sou­du a con­tra­rio], by­la po­dá­na včas a oso­bou k to­mu op­rávněnou a spl­ňu­je i dal­ší zá­ko­nem sta­no­ve­né for­mál­ní ná­le­ži­tos­ti.

23. Po pros­tu­do­vá­ní ús­tav­ní stíž­nos­ti, vy­jádření účas­tníků a ved­lej­ší­ho účas­tní­ka říze­ní, ja­kož i vy­žá­da­né­ho spi­so­vé­ho ma­te­riá­lu dospěl Ústav­ní soud k zá­věru, že ús­tav­ní stíž­nost je důvod­ná.

24. Stí­há­ní tres­tných činů a spra­ved­li­vé pot­res­tá­ní je­jich pa­cha­telů je ús­tavně ap­ro­bo­va­tel­ným veřej­ným zá­jmem, je­hož pod­sta­tou je přene­se­ní od­povědnos­ti za pos­ti­ho­vá­ní nej­zá­važnějších po­ru­šo­vá­ní zá­klad­ních práv a svo­bod fy­zic­ký­mi a práv­nic­ký­mi oso­ba­mi na stát. Umož­ňu­je-li tres­tní prá­vo reali­za­ci veřej­né­ho zá­jmu na stí­há­ní tres­tné čin­nos­ti po­mo­cí souk­ro­mí jed­not­liv­ce ome­zu­jí­cích nás­trojů, pak je­jich pou­ži­tí mu­sí res­pek­to­vat ús­tavněpráv­ní li­mi­ty, ne­boť s se­bou ne­se váž­né ome­ze­ní zá­klad­ních práv a svo­bod jed­not­liv­ce. K ome­ze­ní souk­ro­mí (tj. k pro­lo­me­ní res­pek­tu k němu) tak může ze stra­ny veřej­né mo­ci do­jít jen zce­la vý­ji­mečně a jen teh­dy, je-li to v de­mok­ra­tic­ké spo­leč­nos­ti nez­byt­né a úče­lu sle­do­va­né­ho veřej­ným zá­jmem nel­ze do­sáh­nout ji­nak [srov. ná­lez Ústav­ní­ho sou­du sp. zn. I. ÚS 3038/07 ze dne 29. úno­ra 2008 (N 46/48 SbNU 549)].

25. Vý­še uve­de­né lze vztáh­nout i na pro­vádění proh­líd­ky ji­ných pros­tor a po­zemků ve smys­lu us­ta­no­ve­ní § 83a zá­ko­na č. 141/1961 Sb., o tres­tním říze­ní soud­ním (tres­tní řád), ne­boť před neop­rávněný­mi zá­sa­hy ze stra­ny veřej­né mo­ci jsou ve smys­lu čl. 8 Úmlu­vy o ochraně lid­ských práv a zá­klad­ních svo­bod (dá­le jen "Úmlu­va") či čl. 12 Lis­ti­ny chráně­ny též souk­ro­mé pros­to­ry slou­ží­cí k vý­ko­nu pra­cov­ní či pod­ni­ka­tel­ské čin­nos­ti (viz ná­lez sp. zn. Pl. ÚS 3/09 ze dne 8. čer­vna 2010 (N 121/57 SbNU 495; 219/2010 Sb.). Or­gá­ny čin­né v tres­tním říze­ní jsou po­vin­ny pos­tu­po­vat tak, aby do prá­va na souk­ro­mí osob ne­za­sa­ho­va­ly víc, než je nez­bytně nut­né. Pro­por­cio­na­li­tu zá­sa­hu je třeba hod­no­tit s oh­le­dem na okol­nos­ti kaž­dé­ho přípa­du, přičemž hod­no­tí­cí kri­té­ria za­hr­nu­jí např. po­va­hu a zá­važ­nost tres­tné­ho či­nu, v sou­vis­los­ti s je­hož ob­jas­ňo­vá­ním by­la pro­ve­de­na proh­líd­ka pros­tor a za­jiště­ny věci, okol­nos­ti, za nichž byl příkaz k proh­líd­ce vy­dán, exis­ten­ce důvod­né­ho po­dezření, že čin byl spá­chán, dos­tup­nost ji­ných důkazů či roz­sah mož­ných do­padů na pověst oso­by dot­če­né příka­zem k proh­líd­ce [ná­lez sp. zn. IV. ÚS 2227/12 ze dne 14. lis­to­pa­du 2012 (N 189/67 SbNU 271)].

26. Proh­líd­ka ji­ných pros­tor může být ja­ko neod­klad­ný ne­bo neo­pa­ko­va­tel­ný úkon pro­ve­de­na i před za­há­je­ním tres­tní­ho stí­há­ní [§ 158 od­st. 3 písm. i), § 160 od­st. 4 tres­tní­ho řádu]. Pod­le § 82 od­st. 2 ve spo­je­ní s od­st. 1 tres­tní­ho řádu ji lze vy­ko­nat teh­dy, po­kud exis­tu­je důvod­né po­dezření, že se v těchto pros­to­rách na­chá­zí věc ne­bo oso­ba důle­ži­tá pro tres­tní říze­ní. Je však třeba mít na pamě­ti, že se jed­ná o úkon směřují­cí k ob­jasnění a prověření sku­teč­nos­tí důvodně nasvědču­jí­cích to­mu, že byl spá­chán trest­ný čin (§ 158 od­st. 3 tres­tní­ho řádu). Z vý­še uve­de­né­ho ply­ne, že kromě důvod­né­ho po­dezření, že se v pros­to­rách na­chá­zí věc důle­ži­tá pro tres­tní říze­ní, mu­sí exis­to­vat rovněž důvod­né po­dezření o tom, že byl spá­chán trest­ný čin. I přes­to, že se jed­ná o po­čá­teč­ní fá­zi říze­ní, mu­sí mít or­gá­ny čin­né v tres­tním říze­ní k dis­po­zi­ci dos­ta­tek in­for­ma­cí a důkazů, kte­ré jsou o exis­ten­ci důvod­né­ho po­dezření způso­bi­lé přesvědčit ob­jek­tiv­ní­ho po­zo­ro­va­te­le.

27. Sku­teč­nost, že se po­dezření ze spá­chá­ní tres­tné­ho či­nu později ne­potvr­dí, resp. že se skrz proh­líd­ku ne­po­daří za­jis­tit věci důle­ži­té pro tres­tní říze­ní, sa­ma o sobě nez­na­me­ná neús­tav­nost pro­ve­de­né­ho zá­sa­hu. Skut­ko­vá zjištění se os­tatně v po­čá­teč­ních fá­zích tres­tní­ho říze­ní po­hy­bu­jí pou­ze v ro­vině pravděpo­dob­nos­ti. Za té­to si­tua­ce je třeba hod­no­tit, zda se proh­líd­ka moh­la je­vit důvod­nou s oh­le­dem na in­for­ma­ce, kte­ré or­gá­ny čin­né v tres­tním říze­ní mě­ly a moh­ly mít k dis­po­zi­ci v ča­se je­jí­ho naříze­ní. Ani sku­teč­nost, že ty­to or­gá­ny jed­na­ly v dob­ré víře, je nez­ba­vu­je od­povědnos­ti za exce­siv­ní zá­sah, jes­tli­že při vy­na­lo­že­ní ro­zum­né­ho úsi­lí a dos­tup­ných prostředků moh­ly ta­ko­vé­mu zá­sa­hu za­brá­nit (srov. roz­su­dek Ev­rop­ské­ho sou­du pro lid­ská prá­va ve věci Kee­gan pro­ti Spo­je­né­mu krá­lov­ství ze dne 18. čer­ven­ce 2006, č. 28867/03).

28. Nel­ze za­po­me­nout na to, že uve­de­né or­gá­ny, zej­mé­na pak stát­ní zá­stup­ce, je­muž ná­le­ží tzv. mo­no­pol veřej­né ža­lo­by, ma­jí kromě po­vin­nos­ti stí­hat tres­tnou čin­nost a za­me­zo­vat jí, ta­ké po­vin­nost chrá­nit jed­not­liv­ce před ne­ga­tiv­ní­mi do­pa­dy úče­lově vy­pro­vo­ko­va­ných tres­tních říze­ní. Z to­ho ply­ne i je­jich po­vin­nost s dos­ta­teč­nou pé­čí prověřovat ales­poň v zá­klad­ních ry­sech věro­hod­nost in­for­ma­cí, kte­ré zís­ka­ly z tres­tních ozná­me­ní či podnětů, a ni­ko­liv na zá­kladě vlas­tní­ho šetření. Té­to po­vin­nos­ti se ne­mo­hou zpros­tit s od­vo­lá­ním na nez­na­lost pro­šetřova­né prob­le­ma­ti­ky. Svou čin­nost jsou to­tiž po­vin­ny vy­ko­ná­vat od­borně a v případě nez­na­los­ti prob­le­ma­ti­ky ma­jí mož­nost (resp. po­vin­nost) vy­užít po­mo­ci kon­zul­tan­ta se spe­ciál­ní­mi zna­los­tmi z obo­ru (§ 157 od­st. 3 tres­tní­ho řádu).

29. V pro­jed­ná­va­ném případě obdr­že­la po­li­cie tres­tní ozná­me­ní dne 3. pro­sin­ce 2012. Nás­le­du­jí­cí den za­há­ji­la úko­ny tres­tní­ho říze­ní a za­ča­la ověřovat in­for­ma­ce v ozná­me­ní tý­ka­jí­cí se to­tož­nos­ti údaj­né­ho pa­cha­te­le; již 7. pro­sin­ce 2012, te­dy o čtyři dny později, po­li­cie před­lo­ži­la podně­ty k vy­dá­ní příkazů k proh­líd­ce ji­ných pros­tor. Soud­kyně uve­de­né příka­zy vy­da­la dne 11. pro­sin­ce 2012. K sa­mot­né proh­líd­ce doš­lo až 14. led­na 2013, přičemž od před­lo­že­ní podnětů až do 10. led­na 2013 nej­sou ve spi­su za­zna­me­ná­ny žá­dné dal­ší úko­ny ve věci. Až den po­té, co vy­ko­na­la proh­líd­ku pros­tor a za­jis­ti­la ma­je­tek stěžo­va­te­le, po­li­cie kon­tak­to­va­la ČNS IF­PI s do­ta­zem, zda je auto­rem tres­tní­ho ozná­me­ní ze dne 3. pro­sin­ce 2012. Ob­ra­tem obdr­že­la od­pověď ředi­tel­ky ČNS IF­PI, dle níž uve­de­ná or­ga­ni­za­ce tres­tní ozná­me­ní neo­des­la­la, přičemž pou­ká­za­la mi­mo ji­né na někte­ré nes­rov­na­los­ti v něm. Téměř o měsíc později proběhlo šetření k roz­bo­čo­va­či, je­hož prostřed­nic­tvím mě­la být dí­la na­bí­ze­na ke sta­že­ní, přičemž by­lo zjištěno, že již del­ší do­bu ne­ní v pro­vo­zu a nel­ze se k němu připo­jit.

30. Do­zo­ro­vý stát­ní zá­stup­ce k to­mu ve vy­jádření k ús­tav­ní stíž­nos­ti uvedl, že ne­ní vy­ba­ven od­bor­ným vzdělá­ním o inter­ne­tu a vý­po­čet­ní tech­ni­ce, aby mohl na­být doj­mu, že úda­je uve­de­né v tres­tním ozná­me­ní jsou ne­reál­né. Z ce­lé věci je zřej­mé, že nez­ná­mý pa­cha­tel, kte­rý sep­sal tres­tní ozná­me­ní, byl na­to­lik zna­lý tech­nic­ké strán­ky věci, že zmátl or­gá­ny čin­né v tres­tním říze­ní.

31. Ústav­ní soud kon­sta­tu­je, že tres­tní ozná­me­ní vy­ka­zo­va­lo řadu ne­dos­tatků, kte­ré moh­ly být při ná­le­ži­té pé­či od­ha­le­ny. Věro­hod­nost ozná­me­ní zpo­chyb­ňu­je již sku­teč­nost, že ne­by­lo od­es­lá­no z ofi­ciál­ní emai­lo­vé ad­re­sy ČNS IF­PI, kte­rá je v něm ta­ké uve­de­na (te­dy if­picr@if­picr.cz), nýbrž z ad­re­sy if­picr@cen­trum.cz. Dá­le je v něm nes­právně uve­de­na ad­re­sa síd­la or­ga­ni­za­ce, kte­rou si moh­ly po­li­cej­ní or­gá­ny jed­no­du­še ověřit v přís­luš­né evi­den­ci Mi­nis­ter­stva vnit­ra ve­de­né pod­le teh­dy plat­né­ho zá­ko­na č. 116/1985 Sb., o pod­mín­kách čin­nos­ti or­ga­ni­za­cí s me­zi­ná­rod­ním pr­vkem v Čes­kos­lo­ven­ské so­cia­lis­tic­ké re­pub­li­ce, ve znění pozdějších před­pisů. Text tres­tní­ho ozná­me­ní, ja­kož­to i přilo­že­né otis­ky ob­ra­zov­ky (printscree­ny) na­vo­zu­jí do­jem, že se uve­de­ná or­ga­ni­za­ce za­měřuje na ochra­nu děl včetně filmů či softwarů (pou­kaz na sdí­le­ní filmů a softwarů tvoří do­kon­ce zá­klad ozná­me­ní). Čes­ká ná­rod­ní sku­pi­na Me­zi­ná­rod­ní fe­de­ra­ce hu­deb­ní­ho průmys­lu, jak ply­ne z je­jí­ho náz­vu či údajů na je­jích inter­ne­to­vých strán­kách, se však za­bý­vá ochra­nou práv vzni­ka­jí­cích při vy­sí­lá­ní a pořizo­vá­ní roz­mno­že­nin zvu­ko­vých a hu­deb­ních zvu­kově-ob­ra­zo­vých zá­znamů, tj. ochra­nou práv k dí­lům hu­deb­ním. Do předmětu je­jí čin­nos­ti te­dy nes­pa­dá ochra­na práv sou­vi­se­jí­cích s dí­ly li­te­rár­ní­mi (software) či audio­vi­zuál­ní­mi (fil­my). Je nep­ravděpo­dob­né, aby ta­to or­ga­ni­za­ce po­da­la tres­tní ozná­me­ní ve věci nes­pa­da­jí­cí do předmětu je­jí čin­nos­ti, resp. aby v textu na­vo­zo­va­la do­jem, že tak či­ní v rám­ci své čin­nos­ti. Za těchto okol­nos­tí ne­moh­lo sa­mo tres­tní ozná­me­ní vy­vo­lat důvod­né po­dezření, že doš­lo ke spá­chá­ní tres­tné­ho či­nu. Všech­ny ty­to nes­rov­na­los­ti, je­jichž roz­poz­ná­ní na­víc ani ne­vy­ža­du­je spe­ciál­ní od­bor­né zna­los­ti z obo­ru in­for­mač­ních tech­no­lo­gií, mě­ly nao­pak Po­li­cii Čes­ké re­pub­li­ky vést k to­mu, aby od­esí­la­te­le tres­tní­ho ozná­me­ní kon­tak­to­va­la již na sa­mém po­čát­ku vy­šetřová­ní.

32. V té­to sou­vis­los­ti lze pou­ká­zat na us­ta­no­ve­ní § 59 od­st. 5 tres­tní­ho řádu, kte­ré příjem­ci tres­tní­ho ozná­me­ní uk­lá­dá po­vin­nost vy­slech­nout ozna­mo­va­te­le o okol­nos­tech, za nichž byl čin spá­chán, či o důka­zech, případně vý­ši ško­dy. Byť se uve­de­né us­ta­no­ve­ní vzta­hu­je na ústně po­da­né ozná­me­ní, je ne­po­chybně žá­dou­cí, aby po­li­cie pos­tu­po­va­la ob­dobně v případě, že tres­tní ozná­me­ní obdr­ží způso­bem, kdy ozna­mo­va­te­le nel­ze jed­noz­načně zto­tož­nit (ob­dob­né po­ža­dav­ky na ni os­tatně kla­de i sta­no­vis­ko od­bo­ru bez­peč­nos­tní po­li­ti­ky Mi­nis­ter­stva vnit­ra č. j. OBP-844/CZ-2004, tý­ka­jí­cí se otáz­ky pos­tu­pu Po­li­cie Čes­ké re­pub­li­ky při přijí­má­ní a nás­led­ném nak­lá­dá­ní s tres­tní­mi ozná­me­ní­mi). Zvý­še­ná mí­ra opatr­nos­ti je na místě zej­mé­na ve chví­li, kdy or­gá­ny čin­né v tres­tním říze­ní hod­la­jí přis­tou­pit k zá­sa­hu do práv prostřed­nic­tvím za­jiš­ťo­va­cích in­sti­tutů up­ra­ve­ných v hlavě čtvr­té tres­tní­ho řádu.

33. Ústav­ní soud nes­hle­dal ani žá­dný důle­ži­tý důvod, kte­rý by or­gánům čin­ným v tres­tním říze­ní brá­nil vy­užít slu­žeb kon­zul­tan­ta ještě před po­dá­ním návrhů k naříze­ní proh­líd­ky ji­ných pros­tor; tím spí­še, když v ob­las­ti in­for­mač­ních tech­no­lo­gií dle vlas­tních slov nemě­ly od­bor­né vzdělá­ní. Zej­mé­na nel­ze říci, že by se na­chá­ze­ly v ča­so­vé tís­ni, je­li­kož me­zi vy­dá­ním příkazů a vy­ko­ná­ním sa­mot­né proh­líd­ky by­la prod­le­va ví­ce než měsíc. Pro­šetřením in­for­ma­cí tý­ka­jí­cích se roz­bo­čo­va­če "Best of all hubs" tak moh­lo být již na po­čát­ku vy­šetřová­ní zjištěno, že ten­to ne­ní od 30. zá­ří 2012 v pro­vo­zu a nel­ze se k němu připo­jit. Uve­de­nou in­for­ma­ci přitom by­lo mož­né ověřit bez přís­tu­pu k ob­sa­hu za­jištěných po­čí­tačů. Ta­ko­vé zjištění by jistě vr­ha­lo stín nedůvěry­hod­nos­ti na tres­tní ozná­me­ní, dle něhož mělo ke sdí­le­ní dat na tom­to uz­lu do­chá­zet po uve­de­ném da­tu, a te­dy i vy­vo­lat po­chyb­nos­ti o tom, že se sku­tek mohl stát způso­bem v ozná­me­ní pop­sa­ným.

34. Z vý­še uve­de­né­ho je patr­né, že or­gá­ny čin­né v tres­tním říze­ní, ve sna­ze co nejdříve iden­ti­fi­ko­vat to­tož­nost po­dezřelé­ho, na nějž uka­zo­va­ly in­di­cie v tres­tním ozná­me­ní, zce­la opomně­ly prověřit okol­nos­ti, kte­ré mě­ly svědčit o spá­chá­ní tres­tné­ho či­nu, tak jak jim to uk­lá­dá us­ta­no­ve­ní § 158 od­st. 1 tres­tní­ho řádu (dle něhož má po­li­cej­ní or­gán po­vin­nost "uči­nit veš­ke­rá potřeb­ná šetření a opatření k od­ha­le­ní sku­teč­nos­tí nasvědču­jí­cích to­mu, že byl spá­chán trest­ný čin, a směřují­cích ke zjištění je­ho pa­cha­te­le"). Na­mís­to to­ho bez přiměřené­ho důvo­du spo­lé­ha­ly na to, že in­for­ma­ce uve­de­né v tres­tním ozná­me­ní, kte­ré se později uká­za­lo být fa­leš­né, jsou prav­di­vé. Nut­no do­dat, že v tom­to směru sel­ha­la tro­jí kon­tro­la (po­li­cej­ní or­gán - stát­ní zá­stup­ce - soud), ne­boť všech­ny uve­de­né or­gá­ny in­for­ma­ce z tres­tní­ho ozná­me­ní nek­ri­tic­ky přev­za­ly. Naříze­ním proh­líd­ky ji­ných pros­tor a po­zemků bez ná­le­ži­té­ho pro­šetření sku­teč­nos­tí nasvědču­jí­cích to­mu, že byl spá­chán trest­ný čin, by­lo nepřiměřeně za­sa­že­no do prá­va stěžo­va­te­le na souk­ro­mí za­ru­če­né­ho čl. 8 Úmlu­vy a na do­mov­ní svo­bo­du dle čl. 12 Lis­ti­ny. Neb­yl-li dán věc­ný důvod k sa­mé­mu pro­ve­de­ní do­mov­ní proh­líd­ky (tj. ús­tavně přija­tel­ný příkaz k do­mov­ní proh­líd­ce), ne­mohl být dán ani le­gi­tim­ní důvod k za­jištění věcí slou­ží­cích k pod­ni­ka­tel­ské čin­nos­ti stěžo­va­te­le, kte­ré by­ly při do­mov­ní proh­líd­ce na­le­ze­ny. Na uve­de­ném zá­věru nemůže nic změnit ani sku­teč­nost, že or­gá­ny čin­né v tres­tním říze­ní ko­na­ly v dob­ré víře ve správ­nost in­for­ma­cí uve­de­ných v tres­tním ozná­me­ní. Při vy­na­lo­že­ní ro­zum­né­ho úsi­lí k ověření těchto in­for­ma­cí to­tiž moh­ly nedůvod­né­mu zá­sa­hu do zá­klad­ních práv stěžo­va­te­le za­brá­nit.

35. S oh­le­dem na vý­še uve­de­né Ústav­ní soud vy­hověl ús­tav­ní stíž­nos­ti stěžo­va­te­le a dle us­ta­no­ve­ní § 82 od­st. 2 písm. a) zá­ko­na o Ústav­ním sou­du a us­ta­no­ve­ní § 82 od­st. 3 písm. a) té­hož zá­ko­na na­pa­de­né příka­zy k proh­líd­ce ji­ných pros­tor a po­zemků vy­da­né Ok­res­ním sou­dem v Olo­mou­ci zru­šil.

Pou­če­ní: Pro­ti roz­hod­nu­tí Ústav­ní­ho sou­du se nel­ze od­vo­lat.

V Brně dne 7. čer­vna 2016


Jan Fi­lip v. r.
před­se­da se­ná­tu

Diskusia