Povinná obhajoba a závislosť obvineného na návykových látkach

U S N E S E N Í

Nej­vyš­ší soud pro­jed­nal v ne­veřej­ném za­se­dá­ní ko­na­ném dne 16. 2. 2017 do­vo­lá­ní, kte­ré po­dal ob­vině­ný M. O., pro­ti us­ne­se­ní Kraj­ské­ho sou­du v Hrad­ci Krá­lo­vé ze dne 29. 9. 2016, sp. zn. 10 To 260/2016, ja­ko sou­du od­vo­la­cí­ho v tres­tní věci ve­de­né u Ok­res­ní­ho sou­du v Hrad­ci Krá­lo­vé pod sp. zn. 6 T 79/2016 a roz­hodl  t a k t o : 

Pod­le § 265i od­st. 1 písm. e) tr. ř.  s e  do­vo­lá­ní ob­viněné­ho M. O. o d m í t á .

   O d ů v o d n ě n í :

Roz­sud­kem Ok­res­ní­ho sou­du v Hrad­ci Krá­lo­vé ze dne 26. 7. 2016, sp. zn. 6 T 79/2016, byl M. O. uz­nán vin­ným přeči­nem ne­do­vo­le­né vý­ro­by a ji­né­ho nak­lá­dá­ní s omam­ný­mi a psy­chot­rop­ní­mi lát­ka­mi a s je­dy pod­le § 283 od­st. 1 tr. zá­ko­ní­ku, za kte­rý byl od­sou­zen k tres­tu od­ně­tí svo­bo­dy v tr­vá­ní dvou let, pro je­hož vý­kon byl za­řazen do vězni­ce s do­zo­rem, a k tres­tu pro­pad­nu­tí věci, a to věcí v roz­sud­ku vy­jme­no­va­ných.

Pod­le skut­ko­vých zjištění se ob­vině­ný tres­tné čin­nos­ti do­pus­til tím, že od přesne nez­jištěné do­by od měsí­ce sr­pna 2014 do 7. břez­na 2016 v H. K. v M., na S. p., na P., u OC Atrium a na dal­ších mís­tech měs­ta H. K. opa­ko­vaně pro­dá­val, zdar­ma či vý­měnou za proti­služ­by předá­val dro­gy per­vi­tin a ma­ri­hua­nu, a to ní­že uve­de­ným oso­bám

R. Š., v ob­do­bí od měsí­ce čer­vna 2015 do 24. pro­sin­ce 2015 opa­ko­vaně nej­méně ve 28 přípa­dech pro­dal dro­gu per­vi­tin, zpra­vid­la 1x týdně dáv­ku o vá­ze 0,1 gra­mu za čás­tku ve vý­ši 500 Kč za dáv­ku, cel­kem nej­méně 2,8 g per­vi­ti­nu za čás­tku v cel­ko­vé vý­ši nej­méně 14 000 Kč,

Bc. P. K., vy­stu­pu­jí­cí­mu pod přez­dív­kou V., v ob­do­bí od po­dzim­ních měsíců ro­ku 2014 do měsí­ce břez­na 2016 pra­vi­delně 2x měsíčně pro­dá­val per­vi­tin, cel­kem ve 30 přípa­dech, kdy mu tak­to pro­dal per­vi­tin o vá­ze nej­méně 4 gra­my za čás­tku v cel­ko­vé vý­ši 10 000 Kč,

J. H., v ob­do­bí od měsí­ce zá­ří 2015 do měsí­ce úno­ra 2016 nej­méně v 6 přípa­dech pro­dal dro­gu per­vi­tin, vždy dáv­ku o vá­ze 0,2 gra­mu za čás­tku ve vý­ši 500 Kč za dáv­ku, cel­kem 1,2 g per­vi­ti­nu, a dá­le mu v uve­de­ném ob­do­bí pro­dal cel­kem 6 g dro­gy ma­ri­hua­ny za čás­tku ve vý­ši 1 504 Kč,

J. K., v ob­do­bí od měsí­ce zá­ří 2015 do kon­ce měsí­ce úno­ra 2016 nej­méně v 6 přípa­dech pro­dal dro­gu per­vi­tin, a to v množ­ství od 0,15 g do 0,2 g, vždy za čás­tku ve vý­ši 500 Kč za dáv­ku, cel­kem za čás­tku ve vý­ši 4 000 Kč,

S. I., v ob­do­bí od let­ních měsíců ro­ku 2015 do měsí­ce pro­sin­ce 2015 nej­méně v 5 přípa­dech pro­dal přesně nez­jištěné množ­ství dro­gy per­vi­ti­nu, vždy za čás­tku ve vý­ši 200 Kč za dáv­ku,

R. T., v ob­do­bí od měsí­ce úno­ra 2015 do měsí­ce úno­ra 2016 nej­méně v 7 přípa­dech pro­dal dro­gu per­vi­tin, a to ve 3 přípa­dech dáv­ku o vá­ze 0,15 g, ve zbý­va­jí­cích přípa­dech vždy dáv­ku o vá­ze 0,2 g, cel­kem 1,25 g za čás­tku v cel­ko­vé vý­ši 3 500 Kč,

J. R., v ob­do­bí od měsí­ce zá­ří 2015 do 7. břez­na 2016, nej­méně v 10 přípa­dech zdar­ma předal dro­gu per­vi­tin, a to v cel­ko­vém množ­ství 1 gra­mu,

M. V., v ob­do­bí od měsí­ce sr­pna 2014 do měsí­ce led­na 2016 nej­méně ve 30 přípa­dech pro­dal přesně nez­jištěné množ­ství dro­gy per­vi­ti­nu, a to za čás­tku v cel­ko­vé vý­ši 7 500 Kč, z to­ho ve 25 přípa­dech za čás­tku ve vý­ši 200 Kč a v 5 přípa­dech za čás­tku ve vý­ši 500 Kč,

M. M., v ob­do­bí od měsí­ce zá­ří 2015 do měsí­ce pro­sin­ce 2015 nej­méně v 15 přípa­dech pro­dal přesně nez­jištěné množ­ství dro­gy per­vi­ti­nu, vždy dáv­ku o nez­jištěné vá­ze za čás­tku ve vý­ši 1 000 Kč, cel­kem za čás­tku ve vý­ši 15 000 Kč

J. F., v ob­do­bí od let­ních měsíců ro­ku 2015 do měsí­ce úno­ra 2016 v H. K. nej­méně ve 20 přípa­dech pro­dal dro­gu ma­ri­hua­nu, vždy za čás­tky od 500 Kč do 2 000 Kč za dáv­ku o přesně nez­jištěném množ­ství, cel­kem 3–4 gra­my za čás­tku ve vý­ši nej­méně 15 000 Kč, maximálně za 20 000 Kč, dá­le mu v 1 případě pro­dal přesně nez­jištěné množ­ství dro­gy per­vi­ti­nu za čás­tku ve vý­ši 500 Kč,

T. C., v ob­do­bí od měsí­ce zá­ří 2014 do měsí­ce lis­to­pa­du 2015 nej­méně ve 200 přípa­dech předal dro­gu per­vi­tin, vždy dáv­ky o vá­ze od 0,1 do 0,2 gra­mu, z to­ho ve 100 přípa­dech mu jej pro­dá­val za čás­tky od 200 do 500 Kč, za čás­tku v cel­ko­vé vý­ši nej­méně 25 000 Kč, ve zbý­va­jí­cích 100 přípa­dech vý­měnou za proti­služ­bu, zej­mé­na od­voz autem a po­dob­né,

J. B., v přesně nez­jištěném ob­do­bí od po­čát­ku ro­ku 2015 do 7. 3. 2016 ve třech přípa­dech pro­dal dro­gu per­vi­tin, vždy dáv­ku o vá­ze 0,1 gra­mu za čás­tku ve vý­ši 300 Kč, ve zbý­va­jí­cím případě dáv­ku o vá­ze 0,2 gra­mu za čás­tku ve vý­ši 500 Kč,

P. Š., v ob­do­bí od měsí­ce sr­pna 2015 do měsí­ce úno­ra 2016 v H. K. nej­méně ve 3 přípa­dech pro­dal cel­kem 0,6 gra­mu dro­gy per­vi­ti­nu, a to za čás­tku ve vý­ši 500 Kč za dáv­ku, cel­kem za čás­tku ve vý­ši 1 500 Kč, a dá­le jí v přesně nez­jištěném množ­ství případů opa­ko­vaně pro­dá­val dro­gu ma­ri­hua­nu, vždy o vá­ze 3 g za čás­tku ve vý­ši 500 Kč měsíčně, cel­kem za uve­de­né ob­do­bí přib­ližně 21 gramů za 3 500 Kč,

J. L., v ob­do­bí od měsí­ce sr­pna 2015 do měsí­ce pro­sin­ce 2015 v H. K. nej­méně ve 30 přípa­dech pro­dal dro­gu ma­ri­hua­nu, vždy dáv­ku o vá­ze 0,6 gra­mu, vždy za čás­tku ve vý­ši od 200 Kč za dáv­ku, cel­kem nej­méně 18 g ma­ri­hua­ny za čás­tku v cel­ko­vé vý­ši 6 000 Kč,

K. P., v ob­do­bí od měsí­ce dub­na 2015 do kon­ce měsí­ce úno­ra 2016 zpra­vid­la lx týdně nej­méně ve 40 přípa­dech pro­dal dro­gu per­vi­tin, vždy dáv­ku o vá­ze 1,1 g, vždy dáv­ku za čás­tku ve vý­ši 2 000 Kč, cel­kem nej­méně 40 gramů per­vi­ti­nu za čás­tku ve vý­ši nej­méně 80 000 Kč,

M. Ž., v ob­do­bí od měsí­ce zá­ří 2015 do měsí­ce úno­ra 2016 opa­ko­vaně, zpra­vid­la v inter­va­lu 3x měsíčně, nej­méně v 15 přípa­dech pro­dal dro­gu per­vi­tin, a to o cel­ko­vé vá­ze nej­méně 3 gra­my, vždy za čás­tku ve vý­ši 500 Kč za dáv­ku o vá­ze 0,2 g, cel­kem za čás­tku ve vý­ši 7 500 Kč,

M. K., v ob­do­bí od měsí­ce čer­vna 2015 do měsí­ce pro­sin­ce 2015 v inter­va­lu zpra­vid­la 5x měsíčně, vždy dáv­ku o vá­ze 0,1 g za čás­tku ve vý­ši 300 Kč za dáv­ku, kdy mu tak­to pro­dal nej­méně ve 30 přípa­dech 3 gra­my per­vi­ti­nu za čás­tku ve vý­ši 9 000 Kč,

K. V., v ob­do­bí od měsí­ce května 2015 do měsí­ce říj­na 2015 nej­méně ve 12 přípa­dech pro­dal přesně nez­jištěné množ­ství dro­gy per­vi­ti­nu, vždy za čás­tky ve vý­ši od 300 Kč do 500 Kč za dáv­ku, cel­kem za čás­tku ve vý­ši 5 600 Kč,

L. H., v ob­do­bí od měsí­ce říj­na 2015 do měsí­ce led­na 2016 ve 2 přípa­dech pro­dal dro­gu per­vi­tin, vždy za čás­tku ve vý­ši 300 Kč za dáv­ku o vá­ze 0,2 g, a dá­le mu pro­dal přesně nez­jištěné množ­ství dro­gy ma­ri­hua­ny, tzv. „lam­pov­ky“, a to ve třech přípa­dech, vždy dáv­ku za čás­tku ve vý­ši 150 Kč,

P. P., v ob­do­bí od měsí­ce říj­na 2015 do měsí­ce úno­ra 2016 nej­méně v 5 přípa­dech pro­dal dro­gu per­vi­tin, a to v 1 případě za čás­tku ve výšši 1 000 Kč za dáv­ku o přesně nez­jištěné vá­ze, ve zbý­va­jí­cích přípa­dech vždy dáv­ku za čás­tku ve vý­ši 500 Kč, cel­kem přesně nez­jištěné množ­ství za čás­tku v cel­ko­vé vý­ši nej­méně 3 000 Kč,

R. J., v ob­do­bí od měsí­ce sr­pna 2015 do měsí­ce úno­ra 2016, nej­méně ve 12 přípa­dech pos­kytl přesně nez­jištěné množ­ství dro­gy per­vi­ti­nu, a to ve 3 přípa­dech zdar­ma, ve zbý­va­jí­cích přípa­dech mu dro­gu pro­dal za přesně nez­jištěnou čás­tku,

T. N., v ob­do­bí od měsí­ce břez­na 2015 do měsí­ce úno­ra 2016, nej­méně ve 20 přípa­dech pro­dal dro­gu per­vi­tin, vždy dáv­ku o vá­ze 0,15 g, vždy za čás­tku ve vý­ši 500 Kč za dáv­ku, cel­kem mu pro­dal nej­méně 3 g per­vi­ti­nu za čás­tku v cel­ko­vé vý­ši nej­méně 10 000 Kč,

M. O., v ob­do­bí od měsí­ce lis­to­pa­du 2015 do měsí­ce úno­ra 2016 ve dvou přípa­dech pro­dal dro­gu ma­ri­hua­nu, vždy dáv­ku o vá­ze 1 gra­mu, vždy za čás­tku ve vý­ši 200 Kč za dáv­ku, cel­kem 2 gra­my za čás­tku ve vý­ši 400 Kč,

P. B., v ob­do­bí od měsí­ce od úno­ra 2015 do měsí­ce úno­ra 2016 nej­méně ve 4 přípa­dech pro­dal dro­gu per­vi­tin, a to za čás­tky ve vý­ši 1 500 Kč, 1 000 Kč a dvak­rát 500 Kč, cel­kem za 3 500 Kč, v množ­ství 1,2 gra­mu a ve 4 přípa­dech mu pro­dal dro­gu ma­ri­hua­nu, vždy dáv­ku za čás­tky od 200–300 Kč, cel­kem za čás­tku ve vý­ši nej­méně 1 000 Kč, a to cel­kem nej­méně 5 gramů,

K. Z., v ob­do­bí od měsí­ce břez­na 2015 do kon­ce měsí­ce úno­ra 2016, nej­méně ve 4 přípa­dech předal dro­gu per­vi­tin, vždy dáv­ku o vá­ze 0,1 gra­mu za čás­tku ve vý­ši 200 Kč za dáv­ku, cel­kem pak 0,4 g za 800 Kč, a to za proti­služ­bu, ostříhá­ní vlasů,

přičemž dro­ga per­vi­tin ob­sa­hu­je lát­ku me­tam­fe­ta­min, což je lát­ka patřící me­zi psy­chot­rop­ní lát­ky za­řaze­né do sez­na­mu II pod­le Úmlu­vy o psy­chot­rop­ních lát­kách, a uve­de­ná v přílo­ze č. 5 naříze­ní vlá­dy č. 463/2013 Sb., o sez­na­mech ná­vy­ko­vých lá­tek, k zá­ko­nu č. 167/1998 Sb., o ná­vy­ko­vých lát­kách, a ko­no­pí je uve­de­no v přílo­ze naříze­ní vlá­dy č. 463/2013 Sb., o sez­na­mech ná­vy­ko­vých lá­tek, k zá­ko­nu č.167/1998 Sb., o ná­vy­ko­vých lát­kách, ja­ko omam­ná lát­ka za­řaze­ná do sez­na­mu IV pod­le Jed­not­né úm­lu­vy o omam­ných lát­kách, je­jíž hlav­ní psy­choak­tiv­ní slož­kou je del­ta-9-tet­ra­hyd­ro­can­na­bi­nol, kte­rý je uve­den v přílo­ze naříze­ní vlá­dy č. 463/2013 Sb., o sez­na­mech ná­vy­ko­vých lá­tek, k zá­ko­nu č. 167/1998 Sb., o ná­vy­ko­vých lát­kách, ja­ko psy­chot­rop­ní lát­ka, za­řaze­ná do sez­na­mu II pod­le Úmlu­vy o psy­chot­rop­ních lát­kách.

Pro­ti roz­sud­ku sou­du pr­vní­ho stupně po­dal ob­vině­ný od­vo­lá­ní, kte­ré Kraj­ský soud v Hrad­ci Krá­lo­vé us­ne­se­ním ze dne 29. 9. 2016, sp. zn. 10 To 260/2016, pod­le § 256 tr. ř. za­mítl.

Pro­ti ci­to­va­né­mu roz­hod­nu­tí od­vo­la­cí­ho sou­du po­dal ob­vině­ný prostřed­nic­tvím své­ho ob­háj­ce Mgr. Mi­lo­še Zno­jem­ské­ho do­vo­lá­ní. Na­mítl v něm, že se k tres­tné čin­nos­ti přiz­nal pod vli­vem me­tam­fe­ta­mi­nu. Ulo­že­ný trest po­va­žu­je za nepřiměřeně přís­ný. Své před­cho­zí prob­le­ma­tic­ké jed­ná­ní změnil, do­chá­zí pra­vi­delně do po­rad­ny pro zá­vis­lé, na­lezl si i za­městná­ní.

Zá­věrem ob­vině­ný nejpr­ve navrhl, aby by­lo us­ne­se­ní Kraj­ské­ho sou­du v Hrad­ci Krá­lo­vé ze dne 29. 9. 2016 zru­še­no a vý­rok o tres­tu změněn v tom smys­lu, že mu bu­de ulo­žen pod­míně­ný trest od­ně­tí svo­bo­dy s doh­le­dem. Nás­ledně navrhl, aby Nej­vyš­ší soud zru­šil us­ne­se­ní Kraj­ské­ho sou­du v Hrad­ci Krá­lo­vé ze dne 29. 9. 2016, sp. zn. 10 To 260/2016, a to­mu­to sou­du přiká­zal, aby věc v potřeb­ném roz­sa­hu zno­vu pro­jed­nal a roz­hodl.

Na vý­zvu sou­du pr­vní­ho stupně ob­vině­ný své do­vo­lá­ní dopl­nil. Po­kud jde o do­vo­la­cí důvo­dy, od­ká­zal na us­ta­no­ve­ní § 265b od­st. 1 písm. c), g) a h) tr. ř. Dá­le uvedl, že  byl oso­bou zá­vis­lou na uží­vá­ní omam­ných a psy­chot­rop­ních lá­tek, což mělo za nás­le­dek, že neb­yl scho­pen se ná­le­žitě há­jit. Měl mu pro­to být us­ta­no­ven ob­háj­ce pod­le § 36 od­st. 2 tr. ř.

Nej­vyš­ší stát­ní zá­stup­ce prostřed­nic­tvím stát­ní­ho zá­stup­ce čin­né­ho u Nej­vyš­ší­ho stát­ní­ho za­stu­pi­tel­ství sdělil, že se k do­vo­lá­ní ob­viněné­ho ne­bu­de věcně vy­jadřovat.

Nej­vyš­ší soud ja­ko soud do­vo­la­cí (§ 265c tr. ř.) nejpr­ve shle­dal, že do­vo­lá­ní ob­viněné­ho je přípus­tné [§ 265a od­st. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], by­lo po­dá­no v zá­kon­né lhůtě, ja­kož i na místě, kde je lze uči­nit (§ 265e od­st. 1 tr. ř.), a by­lo po­dá­no op­rávněnou oso­bou [§ 265d od­st. 1 písm. b), od­st. 2 tr. ř.].

Dá­le mu­sel Nej­vyš­ší soud zvá­žit, zda lze up­latněné do­vo­la­cí důvo­dy po­va­žo­vat za důvo­dy uve­de­né v § 265b tr. ř., je­jichž exis­ten­ce je zá­ro­veň pod­mín­kou pro­ve­de­ní přez­ku­mu na­pa­de­né­ho roz­hod­nu­tí do­vo­la­cím sou­dem. V úva­hu přitom přichá­ze­lo po­sou­ze­ní pou­ze ve vzta­hu k us­ta­no­ve­ní od­stav­ce pr­vní­ho § 265b tr. ř.

Pod­le § 265b od­st. 1 písm. c) tr. ř. lze do­vo­lá­ní po­dat, jes­tli­že ob­vině­ný neměl v říze­ní ob­háj­ce, ač ho pod­le zá­ko­na mít měl. Pod­le § 36 od­st. 2 tr. ř. ob­vině­ný mu­sí mít ob­háj­ce ta­ké teh­dy, po­va­žu­je-li to soud a v příp­rav­ném říze­ní stát­ní zá­stup­ce za nut­né, zej­mé­na pro­to, že vzhle­dem k těles­ným ne­bo du­šev­ním va­dám ob­viněné­ho ma­jí po­chyb­nos­ti o je­ho způso­bi­los­ti ná­le­žitě se há­jit.  

V rám­ci své­ho vel­mi struč­né­ho dopl­ňu­jí­cí­ho po­dá­ní ob­vině­ný v tom­to směru pou­ze uvedl, že byl oso­bou zá­vis­lou na uží­vá­ní omam­ných a psy­chot­rop­ních lá­tek, což mělo za nás­le­dek, že neb­yl v průběhu říze­ní scho­pen řádně há­jit své zá­jmy. Neb­yl si v průběhu říze­ní plně vědom svých práv a pou­ze us­ta­no­ve­ní ob­háj­ce by za­jis­ti­lo je­ho prá­vo na ob­ha­jo­bu. K tak­to stručně for­mu­lo­va­né ná­mit­ce se pak lze ob­tížně vy­jádřit. V mi­nu­los­ti nic­méně or­gá­ny čin­né v tres­tním říze­ní po­va­žo­va­ly to­to us­ta­no­ve­ní za naplněné zej­mé­na u osob tr­pí­cích du­šev­ní ne­mo­cí, u ob­viněných hlu­chých, hlu­choněmých, němých, sle­pých, s va­da­mi řeči ne­bo těžce ne­moc­ných (např. u osob s or­ga­nic­kým one­mocněním moz­ku, sil­ným kor­natěním apod.), u ob­viněných, kteří jsou po utrpěném úra­zu v kó­ma­tu ne­bo v ji­ném ob­dob­ném sta­vu hos­pi­ta­li­zo­vá­ni v ne­moc­ni­ci, ane­bo u ob­viněných, kteří neu­mí číst ne­bo psát, apod. (srov. č. 27/1977, č. 65/1978 Sb. rozh. tr., viz Šámal, P. a kol.: Tres­tní řád. Ko­men­tář. 7. vy­dá­ní. Pra­ha: C. H. Beck, 2013, s. 447). Z to­ho je patr­né, že sa­mot­né uží­vá­ní omam­ných a psy­chot­rop­ních lá­tek ne­bo zá­vis­lost na nich ještě nic ne­vy­po­ví­dá o schop­nos­ti ob­viněné­ho ná­le­žitě se há­jit, po­kud to­to nemělo za nás­le­dek vznik du­šev­ní ne­mo­ci ne­bo ji­né­ho vý­znam­né­ho poš­ko­ze­ní men­tál­ních fun­kcí u ob­viněné­ho. Nic ta­ko­vé­ho však ob­vině­ný neu­vá­dí a ani v průběhu říze­ní po­chyb­nos­ti o je­ho způso­bi­los­ti ná­le­žitě se há­jit nev­znik­ly.  

Pod­le § 265b od­st. 1 písm. g) tr. ř. lze do­vo­lá­ní po­dat, jes­tli­že roz­hod­nu­tí spo­čí­vá na nes­práv­ném práv­ním po­sou­ze­ní skut­ku ne­bo ji­ném nes­práv­ném hmotněpráv­ním po­sou­ze­ní. Z to­ho ply­ne, že v rám­ci roz­ho­do­vá­ní o do­vo­lá­ní vy­chá­zí Nej­vyš­ší soud zá­sadně ze skut­ko­vých zjištění pro­ve­de­ných sou­dy v před­cho­zím říze­ní a pou­ze hod­no­tí, zda ta­to skut­ko­vá zjištění by­la z hle­dis­ka hmot­né­ho prá­va správně po­sou­ze­na. Ne­ní te­dy mož­né na­mí­tat nic pro­ti sa­mot­ným skut­ko­vým zjištěním sou­du, pro­ti to­mu, jak soud hod­no­til důka­zy, v ja­kém roz­sa­hu pro­vedl do­ka­zo­vá­ní, jak pos­tu­po­val při pro­vádění důkazů, apod. V tom­to směru to­tiž nej­de o ap­li­ka­ci hmot­né­ho prá­va, ale pro­ces­ních před­pisů, zej­mé­na us­ta­no­ve­ní § 2 od­st. 5, 6 tr. ř. o pos­tu­pu or­gánů čin­ných v tres­tním říze­ní při zjiš­ťo­vá­ní skut­ko­vé­ho sta­vu a při hod­no­ce­ní důkazů. Hmotněpráv­ní po­sou­ze­ní se pak tý­ká předev­ším tres­tní­ho prá­va hmot­né­ho, ale může se tý­kat i ji­ných práv­ních od­větví (k to­mu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nes­práv­nost může spo­čí­vat v tom, že soud nes­právně ap­li­ku­je nor­mu hmot­né­ho prá­va tím, že buď pou­ži­je ji­ný práv­ní před­pis či ji­né us­ta­no­ve­ní ne­bo pou­ži­je správ­ný práv­ní před­pis a je­ho správ­né us­ta­no­ve­ní, ale nes­právně je vy­lo­ží. Nes­práv­nost může rovněž spo­čí­vat v chybně po­sou­ze­né předběžné otáz­ce. Je třeba do­dat, že v žá­dném z dal­ších us­ta­no­ve­ní § 265b od­st. 1 tres­tní řád nepřipouš­tí ja­ko důvod do­vo­lá­ní, že by roz­hod­nu­tí by­lo za­lo­že­no na nes­práv­ném ne­bo neúpl­ném skut­ko­vém zjištění. Ná­mit­ky po­da­né pro­ti skut­ko­vým zjištěním sou­du pro­to nej­sou do­vo­la­cím důvo­dem a Nej­vyš­ší soud k nim nepřih­lí­ží. Uči­nil by tak v sou­la­du s ju­di­ka­tu­rou Ústav­ní­ho sou­du pou­ze v případě, kdy by by­la skut­ko­vá zjištění soudů v extrém­ním roz­po­ru s pro­ve­de­ný­mi důka­zy a by­lo by tak po­ru­še­no ús­tavně ga­ran­to­va­né prá­vo ob­viněné­ho na spra­ved­li­vý pro­ces. O ta­ko­vý případ však v po­su­zo­va­né věci nej­de.

Z naz­na­če­né­ho vý­kla­du je patr­né, že ob­vině­ný žá­dné ná­mit­ky, kte­ré by by­lo mož­no ci­to­va­né­mu do­vo­la­cí­mu důvo­du podřadit, neu­vedl. Po­kud jde o je­ho zmín­ku, že se k tres­tné čin­nos­ti po­li­cii doz­nal pod vli­vem me­tam­fe­ta­mi­nu, ne­ní vůbec zřej­mé, co tím chce ob­vině­ný říci, ale po­kud by tím­to chtěl své přiz­ná­ní ja­ko důkaz zpo­chyb­nit, pak lze kon­sta­to­vat, že je­ho vý­pověď ne­by­la ve věci je­di­ným usvědču­jí­cím důka­zem (na­víc ani okol­nost, že je oso­ba při vý­povědi pod vli­vem dro­gy, ne­mu­sí tu­to vý­pověď auto­ma­tic­ky či­nit méně věro­hod­nou).

 Do­vo­la­cí důvod pod­le § 265b od­st. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případě nej­zá­važnějších po­chy­be­ní sou­du, a to byl-li ob­viněné­mu ulo­žen ta­ko­vý druh tres­tu, kte­rý zá­kon nepřipouš­tí ne­bo mu byl ulo­žen trest ve vý­měře mi­mo tres­tní saz­bu sta­no­ve­nou v tres­tním zá­koně na trest­ný čin, jímž byl uz­nán vin­ným. Ji­ná po­chy­be­ní, spo­čí­va­jí­cí zej­mé­na v nes­práv­ném vy­hod­no­ce­ní kri­té­rií uve­de­ných v § 39 až § 42 tr. zá­ko­ní­ku a v důsled­ku to­ho ulo­že­ní nepřiměřené­ho přís­né­ho ne­bo nao­pak nepřiměřeně mír­né­ho tres­tu, nel­ze v do­vo­lá­ní na­mí­tat prostřed­nic­tvím do­vo­la­cí­ho důvo­du pod­le § 265b od­st. 1 písm. h) tr. ř., a ani prostřed­nic­tvím ji­né­ho do­vo­la­cí­ho důvo­du uve­de­né­ho v § 265b od­st. 1 tr. ř. (srov. č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Ji­né va­dy vý­ro­ku o tres­tu, spo­čí­va­jí­cí v po­ru­še­ní hmot­né­ho prá­va, než jsou otáz­ky dru­hu a vý­měry tres­tu, ja­ko je např. po­chy­be­ní sou­du v práv­ním zá­věru o tom, zda měl či neměl být ulo­žen souhrn­ný trest, je mož­no po­va­žo­vat za ji­né nes­práv­né hmotněpráv­ní po­sou­ze­ní ve smys­lu § 265b od­st. 1 písm. g) tr. ř. (srov. rovněž č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).

Po­kud te­dy jde o ná­mit­ky ob­viněné­ho směřují­cí do vý­ro­ku o tres­tu, ani ty­to neod­po­ví­da­jí ob­viněným up­latněným do­vo­la­cím důvodům, ne­boť ob­vině­ný na­mí­tá pou­ze to, že ulo­že­ný trest je nepřiměřeně přís­ný.

 Vzhle­dem k vý­še uve­de­né­mu dospěl Nej­vyš­ší soud k zá­věru, že na­pa­de­ným roz­hod­nu­tím a je­mu před­chá­ze­jí­cím pos­tu­pem k po­ru­še­ní zá­ko­na ve smys­lu up­latněných do­vo­la­cích důvodů pod­le § 265b od­st. 1 písm. c), g) a h) tr. ř. ani ji­né­ho do­vo­la­cí­ho důvo­du ne­doš­lo. Do­vo­lá­ní ob­viněné­ho M. O. pro­to pro je­ho zjev­nou neo­pod­statněnost pod­le § 265i od­st. 1 písm. e) tr. ř. od­mítl, a to v sou­la­du s us­ta­no­ve­ním § 265r od­st. 1 písm. a) tr. ř. v ne­veřej­ném za­se­dá­ní.


P o u č e n í : Pro­ti roz­hod­nu­tí o do­vo­lá­ní ne­ní s vý­jim­kou ob­no­vy říze­ní op­rav­ný prostředek přípust­ný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 16. 2. 2017
                                                                                                         

Diskusia