K českej kauze predaja armádneho majetku a k zatajovaniu dôkazov zo strany obžaloby

 

Barbora F.

 

K českej kauze predaja armádneho majetku: Z rozsudku Mestského súdu v Prahe, ktorým boli obžalovaní oslobodení spod obžaloby

            České médiá v súvislosti s touto ostro sledovanou kauzou nedávno informovali, že Mestský súd v Prahe vrátil kauzu predaja armádneho majetku štátnemu zástupcovi k došetreniu, pričom v rozsudku uviedol, že: „Trestní věc obžalovaného Ing. Lachmana a spol. se vrací státnímu zástupci k došetření, neboť výsledky hlavního líčení ukazují na podstatnou změnu okolností a k objasnění věci je třeba dalšího šetření,“. V tomto prípade sú obžalovaní Ing. Adolf Veřmiřovský, Ing. Josef Lachman a Ing. Roman Pavlík. Podľa obžaloby mala Ministerstvu obrany ČR predajom armádneho majetku vzniknúť škoda vo výške 15 506 400 korún. Podľa obžaloby zároveň mohli obžalovaní spôsobiť Českej republike (Ministerstvu obrany ČR) škodu vo výške 150 298 867,34 korún.

            Ide o prípad, ktorý sa týkal obchodov s vojenským materiálom, ktoré sa uskutočnili v rokoch 2009 – 2013. Podozriví boli obvinení v roku 2015. Obžaloba, v ktorej boli najprv obžalovaní štyria muži - Ing. Josef Lachman, Ing. Roman Pavlík, Ing. Adolf Veřmiřovský a brig. generál Ing. Vladimír Halenka, bola podaná v roku 2017. V tomto článku sa v tejto súvislosti uvádza, že „Obrana převedla na opravárenský podnik obrněný transportér, bojová vozidla, přes 200 motorů do bojových aut nebo dvě desítky tankových motorů. Prý přitom podle obžaloby vznikla škoda téměř čtrnáct milionů korun – úředníci prý prodali majetek za nižší ceny, než za které je prodat mohli.“. Minister obrany následne odvolal generála Vladimíra Halenku, ktorý v roku 2017 opustil armádu.

            České médiá v spojitosti s touto kauzou pripomínajú rozsudok Mestského súdu v Prahe, ktorý vzbudil veľkú pozornosť, nakoľko tento súd v decembri roku 2018 oslobodil obžalovaných Ing. Josefa Lachmana, Ing. Romana Pavlíka, Ing. Adolfa Veřmiřovského a brig. generála Ing. Vladimíra Halenku spod obžaloby, a upozornil na nezákonný postup orgánov činných v trestnom konaní. Vybrané body tohto rozsudku by som preto chcela predstaviť v závere tohto článku. Mestský súd v tomto rozhodnutí dospel k záveru, že skutok, ktorý je predmetom obžaloby sa stal, nakoľko k uzatvoreniu kúpnych zmlúv došlo, nie je však trestným činom, vzhľadom k tomu, že stíhaným konaním nevznikla ČR škoda. V úvode rozsudku skonštatoval, že „V průběhu řízení před soudem... bylo vyvráceno tvrzení obžaloby, že by obžalovaní svým jednáním způsobili České republice (dále jen „ČR“) škodu, natož aby jejich jednání bylo vedeno pohnutkou (tedy úmyslem přesahujícím objektivní stránku tr. činu) způsobit ČR škodu... v případě, že by... orgány nakládaly s důkazním materiálem v souladu se zákonem, resp. tr. řádem, nemohlo by dojít za dané důkazní situace ani k úspěšnému podání obžaloby. Dále soud obsáhlým dokazováním dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že by obžalovaní jednali po předchozí dohodě, vedeni společným úmyslem způsobit ČR škodua že by za tímto účelem při vyřazování majetku AČR či nakládání s takto vyřazeným majetkem účelově uváděli jakékoli nepravdivé údaje...v žalovaných skutcích soud neshledal ani naplnění skutkové podstaty případně jiného trestného činu.“.

Súd zároveň upozornil na to, že orgány činné v trestnom konaní postupovali nezákonne, nakoľko zatajovali zásadný dôkaz v trestnom konaní – znalecké skúmania Ing.Stodolu. V tejto súvislosti poukázal na „nezákonný postup orgánů činných v přípravném řízení jako na okolnost, která významně ovlivnila jak samotný akt zahájení trestního stíhání, tak průběh i délku trestního řízení“. Súd považoval za podstatné aj to, že ani stanovisko znalca Ing. Semelu nebolo súčasťou trestného spisu (závery znalca Ing. Semelu sú v súlade so závermi znalca Ing. Stodolu).

V rozhodnutí sa tiež píše, že „s ohledem na skutečnosti prokázané v hlavním líčení zakládají důvodné podezřeníz trestné činnosti při nakládání se svěřeným majetkem VOP-026, nicméně směřující vůči zcela odlišným osobám, než k obž. Ing. Veřmiřovskému, jehož účast na této transakci byla dokazováním zcela vyvrácena, natož pak k osobám dalších obžalovaných.“. Súd predpokladal, že „u některých svědků, kteří se na machinacích s majetkem VOP a nepravdivých informacích nejen vůči MO, ale především vůči PČR a dále vůči MS v Praze dopouštěli, neponechá státní zástupce bez povšimnutí a bude aktivně konat ve smyslu povinností, uložených mu ustanovením § 2 odst. 3 tr. řádu.“.

            V roku 2019 Vrchný súd vrátil kauzu k došetreniu. Štátny zástupca vypracoval novú obžalobu, z ktorej vyňal generála Halenku. Jeho stíhanie bolo zastavené 1. februára 2022, avšak ako upozorňujú mnohé médiá,kauza poznačila jeho kariéru a mala negatívny dopad aj na jeho zdravie. Následne bola 2. februára 2022 podanáobžaloba proti trom zostávajúcim mužom: Ing. J. Lachmanovi, Ing. R. Pavlíkovi a Ing. A. Veřmiřovskému. Ekonomický deník, ktorý sa tejto kauze podrobne venoval, v tejto súvislosti informoval, že „Žalobce je obžaloval pro zločin porušení povinnosti při správě cizího majetku formou spolupachatelství, pro zvlášť závažný zločin zneužití pravomoci úřední osoby formou spolupachatelství, pro zločin porušení povinnosti při správě cizího majetku formou spolupachatelství ve stádiu pokusu a zvlášť závažný zločin zneužití pravomoci úřední osoby formou spolupachatelství ve stádiu pokusu. Ministerstvu obrany měla prodejem armádního materiálu podle obžaloby vzniknout škoda ve výši 15 506 400 korun. Současně mohli dle obžaloby způsobit České republice – ministerstvu obrany škodu ve výši 150 298 867,34 korun.“.

            Obžalobu teraz vrátil Mestský súd znova k došetreniu. Ekonomický deník uviedol, že súd v úvode poukázal na skutočnosť, že„v této trestní věci jde v pořadí již o druhou obžalobu, podanou VSZ v Praze k Městskému soudu v Praze.“.

Napísal tiež, že v aktuálnom rozsudku súd upozornil na to, že: „v kontextu předchozího protiprávního jednání orgánů činných v trestním řízení, spočívajícího v zatajení důkazů odstraněním posudků znalce Ing. Stodoly ve věci Ing. Halenky a spol., je nutno posuzovat i soudem další nově zjištěné skutečnosti v hlavním líčení. Při přípravě čtení svědeckých výpovědí a listinných materiálů k hlavnímu líčení v termínech 25.-27. 1. 2023 bylo soudem zjištěno, že nejen že byl celý trestní spis přečíslován (což předsedkyně senátu zjistila již při předchozí přípravě), a že pořadí důkazů bylo změněno, ale především, že bylo znovu zasaženo do obsahu samotného spisu. Porovnáním původního přehledu spisového materiálu z přípravného řízení, založeného do příprav předsedkyně senátu k dokazování v hlavním líčení v průběhu roku 2018 se současným přehledem předloženého spisu, shledala předsedkyně senátu v průběhu dokazování před soudem, že ze spisového materiálu bylo jen za období od zahájení úkonů trestního řízení do dne podání návrhu Policie České republiky na podání obžaloby – a to včetně, vyjmuto celkem 261 listin, jejichž obsah není soudu znám. Prokazatelně však mezi ně patřilo například opatření o přibrání znalce Ing. Semely, které bylo podkladem k jeho oslovení soudem v předchozím řízení,“. Ďalej sa dozvedáme, že „Soud za dané důkazní situace shledal navíc důvodné podezření, „že v přípravném řízení nejen, že nebylo po vrácení věci k došetření dokazováno opět ve prospěch i neprospěch obžalovaných, ale že důkazy, pokud vůbec byly doplněny (když svůj návrh na potřebné doplnění dokazování, které v odvolání státní zástupce požadoval po nalézacím soudu, sám splnil toliko zčásti), byly opětovně hodnoceny výhradně v neprospěch obžalovaných… Značnou pozornost pak státní zástupce věnoval nikoli doplnění důkazů směřujících k objektivizaci případné výše škody, která mohla v důsledku jednání jednotlivých obžalovaných České republice vzniknout a hodnocení takto doplněných důkazů dle pokynů VS v Praze, ale především shromažďování dalších indicií o nekalosti jednání obžalovaných.““.V rozsudku sa tiež konštatuje, že: „Ač nalézací soud odmítá předčasně činit jakékoli závěry o úspěšnosti doplnění dokazování na straně orgánů činných v trestním řízení, je nutno konstatovat, že dle jeho názoru ani doplněný spisový materiál včetně provedeného dokazování výpověďmi svědků… nepřineslo žádné nové skutečnosti… Zejména pak nebyl schopen prokázat minimální výši škody jako obligatorní zákonný znak objektivní stránky žalovaných zločinů,“. Ekonomický deník ďalej uviedol, že: „Podle soudu nelze též pominout, že po vrácení věci k došetření docházelo k neodůvodněným průtahům v trestním řízení. „Což je patrné nejen v časové prodlevě více než jednoho roku mezi posledními úkony přípravného řízení a podáním obžaloby, která však na zásadní důkaz v podobě prokázání škody přesto rezignovala a s důkazní hodnotou posudku znaleckého ústavu se nijak nevypořádala (stejně jako s podstatnou částí dokazování provedeného v předchozím hlavním líčení, které zcela pominula, neboť tezím obžaloby nesvědčilo),“ zkonstatoval Městský soud v Praze… „Ze všech výše uvedených důvodů proto soud podle trestního řádu vrátil věc státnímu zástupci k došetření tak, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno, neboť podat obžalobu je možno toliko za okolností, uvedených v trestním řádua jejím podkladem mohou být výhradně úkony, učiněné osobami, o jejichž podjatosti není pochyb.““.

            Z vybraných bodov rozsudku Mestského súdu v Prahe zo dňa 21. 12. 2018, sp. zn. 41 T 5/2017, ktorým boli Ing. Josef Lachman, Ing. Roman Pavlík, Ing. Adolf Veřmiřovský, a brig. generál Ing. Vladimír Halenka oslobodení spod obžaloby:

1. Dokazováním provedeným v hlavním líčení v termínech 15. – 17. května 2018, 28. – 29. srpna 2018, 11. – 13. září 2018. 23. – 25. října 2018 a dále 6. – 7. listopadu 2018, 9. listopadu 2018 a 16. prosince 2018 byly zjištěny skutečnosti, z nichž soud vyvodil skutkové a právní závěry, vedoucí k zprošťujícímu výroku rozsudku, neboť seznal, že k žalovaným skutkům – tedy k vyřazení a převodům vyřazeného majetku Armády ČR (dále jen „AČR“) na vojenský opravárenský podnik (a to jak VOP-026 Šternberk, tak VOP CZ – dále též „VOP“), došlo, přičemž se při výkonu svých pracovních či služebních povinností na těchto skutcích podíleli (s jedinou výjimkou obž. Ing. Veřmiřovského v bodu II./1 obžaloby ) všichni čtyři obžalovaní. V průběhu řízení před soudem však bylo vyvráceno tvrzení obžaloby, že by obžalovaní svým jednáním způsobili České republice (dále jen „ČR“) škodu, natož aby jejich jednání bylo vedeno pohnutkou (tedy úmyslem přesahujícím objektivní stránku tr. činu) způsobit ČR škodu, přičemž důvodné pochybnosti o způsobené škodě jako jednomu ze základních znaků skutkové podstaty žalovaného zločinu porušení povinnosti při správě cizího majetku dle § 220 odst. 1,3 tr zák., jakož i absence pohnutky směřující k úmyslu takovou škodu ČR způsobit či se na její úkor obohatit, která je zákonným znakem zvlášť závažného zločinu zneužití pravomoci úřední osoby dle § 329 odst. 1a, 3b) tr. zákoníku – a to již v základní skutkové podstatě, byly orgánům činným v přípravném řízení trestním známy již před podáním obžaloby a v případě, že by tyto orgány nakládaly s důkazním materiálem v souladu se zákonem, resp. tr. řádem, nemohlo by dojít za dané důkazní situace ani k úspěšnému podání obžaloby. Dále soud obsáhlým dokazováním dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že by obžalovaní jednali po předchozí dohodě, vedeni společným úmyslem způsobit ČR škodu a že by za tímto účelem při vyřazování majetku AČR či nakládání s takto vyřazeným majetkem účelově uváděli jakékoli nepravdivé údaje. Soud má za nepochybně prokázané, že k předmětným žalovaným obchodům došlo, nicméně nešlo o ojedinělé obchody, ale o celý soubor vyřazování nepotřebného majetku AČR a nakládání s tímto majetkem Odborem pro nakládání s nepotřebným majetkem (dále jen „ONNM“) Ministerstva obrany ČR (dále též „MO“), ovládaných stejnými pravidly, z jejichž kontextu byly žalované smlouvy vytrženy.

5. Výpovědi obžalovaných nijak neodporují dalším provedeným důkazům objektivní povahy , tedy např. především listinným důkazům v podobě Úkolového lístku náměstka ministra obrany Ing. Fulíka na č.l. 170, četné smluvní dokumentaci k další majetkovým převodům náhradních dílů, opatřené jednak PČR při prověřování dalších smluvních vztahů i předložené obhajobou (viz níže k listinným důkazům), jakož i závěrům znalců Ing. Bočka a Ing. Stodoly… Výpovědi obžalovaných nejsou vyvráceny ani výpověďmi svědků, které soud považuje pro posouzení věci za subjektivně nezaujaté či nehnané vlastním zištným motivem – viz níže u hodnocení výpovědí svědků. Z těchto důvodů považuje soud výpovědi obžalovaných, týkající se popisu okolností, za nichž ke stíhaným skutkům došlo, způsobu nakládání s majetkem AČR i vlastním podílu na stíhaném jednání za věrohodné, byť s některými právními závěry, které obžalovaní učinili např. ve vztahu k vlastnictví majetku státu, úplatně převedeného do státního podniku se soud neztotožnil, a to ani přes předložené právní rozbory.

15.Svědek Ing. Martin Smolka, zástupce ředitele spol. VOP-026 v březnu roku 2010 a finanční ředitel divize vojenské výroby, k věci uvedl, že si s odstupem času již na podrobnosti ke státnímu podniku VOP-026 nevzpomíná... Svědek v hlavním líčení vypovídal nesmírně vyhýbavě, účelově zkresloval svoji původní výpověď, pokoušel se přesvědčit soud, že nemá žádné technické ani ekonomické znalosti, ačkoliv byl finančním ředitelem a zástupcem generálního ředitele s.p. tedy osoba odpovědná za nakládání s ekonomickými prostředky s.p. s letitou praxí ve VOP 026 Šternberk Přes částečnou nevěrohodnost výpovědi svědka zejména ke všem skutečnostem , které se vztahují k jeho případné trestní doodpovědnosti při nakládání se svěřeným majetkem VOP soud za jednoznačně prokázanou z výpovědi svědka považuje skutečnost, že to byl právě svědek Ing. Smolka, který za spoluúčasti svědka Ivaniče a svědka Káni participoval na odkupu náhradních dílů od ministerstva obrany ve prospěch společnosti Excalibir Army, když společně dávali podnět k možnému odkupu dílů, které obratem přeprodávali spol. Excalibur Army i v letech předcházejících stíhané smlouvě č. 101806013 z jara 2010, a činili tak až do svého odchodu v červenci 2010, jak vyplývá ze soudem provedených listinných důkazů.

16.Za výrazně nevěrohodnou, zejména ve vztahu k vlastnímu podílu na stíhaném jednání a způsobu, jak se s materiálem nakoupeným od MO v letech předcházejích žalované smlouvě č. 101806013 nakládalo, považuje pak soud výpověď svědka Ing. Davida Ivaniče… Po výpovědi svědka soud dospěl k závěru, že jeho výpověď je ve vztahu k praktikám při převodech majetku za účelem jeho dalších oprav zcela nevěrohodná, rozpis na opravu motorů, který předložil obž. Ing. Veřmiřovskému k jeho žádosti, považuje soud v kontextu dalšího dokazování (zejména znaleckých i svědeckých výslechů, ale i pro vnitřní rozpornost tvrzení svědka) za fiktivní dokument, který nemá oporu ve skutečně vykonaných pracech... Současně soud z prokázaných praktik, provozovaným ve VOP-026 Šternberk ve vztahu ke spol. Excalibur Army, které skutečně budí pochybnosti o souladu s dodržováním pravidel řádného hospodaření, nemohl vyvodit žádné závěry ve vztahu k trestní odpovědnosti dalších obžalovaných, když výslechem svědka v té části jeho výpovědi, kterou při konfrontaci s listinnými důkazy lze považovat za věrohodnou, bylo vyloučeno, že by se na uzavření smlouvy č. 101806013 mezi VOP-026 a MO a dále na navazujícím smluvním vztahu mezi VOP-026 a spol. Excalibur Army jakkoli podílel obž. Ing. Veřmiřovský, nicméně v kontextu s provedenými listinnými důkazy nebyla prokázána ani jakákoli účast formou nezákonného postupu obž. Ing. Lachmanna a Ing. Pavlíka, natož pak obž. Ing. Halenky.

52. S ohledem na v hlavním líčení zjištěné skutečnosti, týkající se zpracování znaleckého posudku prof. Ing. Stodoly v průběhu trestního řízení, který nebyl společně s obžalobou součástí vyšetřovacího spisu, předvolala předsedkyně senátu k výslechu k posouzení zákonnosti tohoto procesního postupu pplk. Jiřího Procházku, který po konfrontaci se závěry výslechu znalce Ing. Stodoly, z nichž vyplynulo, že tento podával již znalecký posudek v projednávané trestní věci, byl dotázán na důvod a zákonnost postupu při nezařazení důkazního materiálu do spisu. Svědek Procházka k věci uvedl, že spisový materiál neskládal on, ale vyšetřovatel, který psal návrh na podání obžaloby, a proto vyhodnocoval, který materiál má být ve spise. Na tomto postupu se však společně shodli, neboť vzhledem k průběhu znaleckého posudku a k jednání s prof. Stodolou, posudku nevěřili, proto sami oslovili ke zpracování posudku pana dr. Řeháka. Do spisu nezařadili posudek znalce Ing. Stodoly, neboť vzbuzoval důvodné obavy, zda vypovídá o skutečné hodnotě posuzovaných motorů. Přestože svědek si je vědom, že znalecký posudek je důkazem, opatřeným v trestním řízení, a že důkazy posuzuje soud, domnívá se, že ve stavu, v jakém znalec posudek podal, jej do spisu zařadit nemusí. Svědek jako podplukovník elitního policejního útvaru, vyšetřujícího závažnou hospodářskou kriminalitu nebyl schopen popsat zákonný procesní postup za situace, kdy v jedné trestní věci obdrží dva zcela rozdílné znalecké posudky, neboť to údajně ještě nezažil. Postup při nezařazení znaleckého posudku do originálu spisu údajně konzultoval se svými nadřízenými, konzultoval to i se stáním zástupcem, a postup mu byl schválen. Domnívá se, že není pravdou, že znalecký posudek byl vyřazen z vyšetřovacího spisu, neboť je součástí pomocných materiálů (k výzvě soudu pak svědek pomocné materiály následně vydal a jsou připojeny ke spisu). Nového znalce Ing. Řeháka oslovil svědek sám na základě předchozí pracovní zkušenosti, aby s ním konzultoval znalecký posudek Ing. Stodoly, i jeho závěr, že motory nelze ohodnotit, a když si ho Ing. Řehák prostudoval, přibrali ho jako znalce. Je si vědom toho, že Ing. Řehák neměl zkušenosti v oblasti vojenské techniky, ale sám vzhledem ke své zkušenosti z praxe v tom problém neviděl. Žádné jiné specialisty na vojenskou techniku neobjevili, ačkoliv je hledali. Ví o tom, že Vysoká škola obrany je znalecký ústav, tuto kontaktovali, ale řekli jim, že to udělat neumí, a proto zpočátku zadali znalecké zkoumání Ing. Stodolovi jako znalci - fyzické osobě. Žádné záznamy o kontaktu VŠO však ve spise nejsou. Ing. Řeháka svědek zná jako zpracovatele desítek znaleckých posudků, zná ho z SKPV v Rumburku, kde působil jako znalec v oboru ekonomiky, zejména automobilů a znalec při dopravních nehodách. Byl seznámen i se znaleckým posudkem zpracovaným Ing. Bočkem, domnívá se, že je to posudek stejné kvality jako posudek prof. Stodoly. On sám tento posudek do spisu nezaložil, byl tam založen na základě požadavku jednoho z obhájců. Obhájci však opatření o ustanovení znalce prof. Stodoly nikdy nedostali, protože tento byl přibrán před zahájením trestního stíhání klientů. K dotazu stran uvádí, že si není vědom toho, že by do originálu spisu nebyly zařazeny žádné další důkazy, byť to nemůže zcela vyloučit, neboť spisy se rozdělovaly na dvě části a do každého spisu se přiřazovala pouze že část, která s trestním řízením bezprostředně souvisela. K dotazu obhájkyně poté svědek jmenovitě uvedl, že vyřazení znaleckého posudku ze spisového materiálu konzultoval svědek minimálně s pplk. Stehnem, koordinátorem trestního řízení panem Čápem, vyšetřovatelem a členy pracovní skupiny, tedy s vojenskou policií. Bavili se o tom právě proto, že on tuhle situaci nikdy nezažil. Při porovnávání kvality znaleckých posudků a přiznávání odměny za znalecké posudky není schopen svědek vysvětlit, proč všechny materiály, které znalec dostal k dispozici, se neobjevily v jeho znaleckém posudku, a proč z nich znalec nevycházel. Nicméně setrvává na stanovisku, že posudek z hlediska jeho znění přezkoumával.

64. Z předloženého vyšetřovacího spisu na čl. 5096 dále soud zjistil, že opatřením PČR ze dne 14. srpna 2014 byl v totožné trestní věci přibrán další znalec z oboru ekonomiky, ceny a odhady se specializací oceňování motorových vozidel – a to Ing. Bc Marek Semela PhD., zaměstnanec Ústavu soudního inženýrství VÚT Brno, jehož úkolem bylo též stanovení ceny obvyklé u movitých věcí, které jsou předmětem úplatného převodu majetku státu do práva hospodařit, uvedených v celkem 15 smlouvách, uzavřených mezi MO a VOP v období r. 2009-2013 (tedy k posouzení ceny majetku, převáděného mezi MO a VOP zcela totožnými smlouvami, k jejichž posouzení byl cca o měsíc PČŘ přibrán znalec Ing. Řehák, a to přesto, že k duplicitnímu zkoumání nebyl dán žádný zákonný důvod). Přestože se o znalci Ing. Bc Marku Semelovi PhD. opakovaně hovoří v záznamech o prověřování stavu oceňované techniky a tento dostal k dispozici podklady ke zpracování znaleckého posudku, žádný ze znaleckých posudků, zpracovaných tímto znalcem předložen do spisu nebyl, Jediným záznamem založeným do vyšetřovacího spisu, který se týká účasti tohoto znalce, který měl zpracovávat posudek společně s Ing. Albertem Bradáčem (u něho opatření o ustanovení znalcem ve spise ani v předložených pomocných materiálech nebylo soudem nalezeno, nicméně nelze vyloučit, že ve věci působil jako konzultant, neboť šlo o spolupracovníka a podřízeného Ing. Semely), je úřední záznam na čl. 5100, podle něhož Ing. Semela kpt. Procházkovi sdělil, že při vypracování znaleckého posudku mu činí potíže náhradní díly kategorie III., které neviděli znalci in natura, a úřední záznam z 9. února 2016, podle něhož byly znalcům Ing. Semelovi a Ing. Bradáčovi postupně předkládány jednotlivé smlouvy, jimiž převáděný majetek měli ohodnotit a zjistit reálnost zpracování znaleckých posudků. Při prvotním studiu spisu soud neponechal tuto okolnost bez povšimnutí, ale s ohledem na opakované praktiky orgánů činných v trestním řízení, které mnoho znalců ustanoví a pak od zpracování znaleckých posudků upustí pro podle nich dostatečné posouzení věci jiným přibraným znalcem, ponechal objasnění okolností nevypracovaných znaleckých posudků - stejně jako nepředložení dalších posudků znalcem Ing. Řehákem do stádia dokazování před soudem – a to i s ohledem na vyloučenou část tr. řízení, která se dalších prověřovaných smluvním vztahů týkala.

65. Poté, co však soud v hlavním líčení soud zjistil, že v přípravném řízení došlo k závažnému procesnímu pochybení v podobě zatajení důkazů - a to obou zpracovaných posudků v téže trestní věci, vypracovaných v přípravném řízení konkrétně k žalovaným smluvním vztahům mezi MO a VOP Ing. Stodolou, vyžádal soud též od přibraného znalce Ing. Semely případně zpracované posudky, jimiž pak v hlavním líčení dokazoval - s ohledem na skutečnost, že šlo o posudky ke smlouvám o předmětu dokazování odlišným, činil tak formou důkazů listinných. Z předložených posudků - viz níže kdy zjistil, že znalec Ing. Semela z 15 předložených smluv ke zkoumání zpracoval znalecký posudek pouze na vyřazený vojenský materiál, převáděný MO na VOP Smlouvou č. 091806133 pod. č. ZP 384- 154/2014 ze 14.8.2014 a dále na vyřazený vojenský materiál, převáděný MO na VOP Smlouvou č. 091805009, který zkoumal ZP pod č. 457-63/2015 z 19.12.2016. Ač předmětem řízení vedeného soudem není vojenský materiál, převáděný v r. 2009 právě těmito smlouvami, je nutno posuzovat žalovaný skutek v širším kontextu a poukázat jak na obsah zkoumaných smluv, tak na znalecké závěry Ing. Semely, který dospěl k závěru, že za situace, kdy předmětný majetek (a to ani I. kategorie) není k nahlédnutí, nelze se k hodnotě této techniky při převodu objektivně vyjádřit. Za podstatné soud považuje, že ani toto stanovisko znalce, obecně platné i pro posouzení žalovaných smluvních vztahů jako další odlišný názor kvalifikovaného znalce z oboru, se nestalo součástí trestního spisu a ani dozorující státní zástupce, kterému v průběhu dozoru v přípravném řízení další provedené znalecké zkoumání ve věci nemohlo uniknout, ani PČR ÚOOZ se dokazování v přípravném řízení a při podání obžaloby s těmito závažnými rozpory v závěrech znalců nevypořádali a tyto informace při podání obžaloba obhajobě i soudu zatajili.

67. Z listin, založených ve svazku 19 vyšetřovacího spisu na č.l. 5076 a následujících, soud zjistil, že znalci Ing. Řehákovi byly postupně předkládány i další smlouvy o převodu majetku mezi MO a VOP, které nejsou předmětem obžaloby, ačkoli i ony uvádějí jako důvod převodu zajištění opravárenské činnosti VOP pro AČR a dále že znalec obdržel též metodické pokyny MO k ošetřování, ukládání a konzervování tanků a tankové a automobilní techniky (viz např. č.l. 5089), jakož i specifikace jednotlivých náhradních dílů i další vojenské techniky s tím, že naskenované a předány všem znalcům měly být pro potřeby znaleckého zkoumání též svědecké výpovědi a výpovědi obviněných (což znalec Ing. Řehák při výslechu před soudem popřel). Dle úředních záznamů ve spisu založených se znalcem Ing. Řehákem kpt. Procházka dále měl zajišťovat podklady pro zpracování ZP návštěvami sběratelů vojenské techniky (např. č.l. 5081 včetně fotodokumentace, což znalec již uvedl), i s dalšími znalci (Ing. Semela a Ing. Bradáč) pak policejní orgán prováděl šetření též ve VHÚ Lešany (viz ÚZ 5081 s fotodokumentací). V připojené fotodokumentaci je na č.l 5085 (obr. 3) zachycen „Záznam o dlouhodobé ochraně“, uložený ve VHÚ, který však u následně zkoumaných motorů, jež byly uloženy ve VZ Ústí nad Orlicí (tedy u typově a způsobem uskladnění shodných motorů s motory jež byly předmětem obžaloby) nebyly a nejsou ani součástí dokumentace k převáděným žalovaným náhradním dílům, poskytnuté jinak v širokém rozsahu soudu na vyžádání spol. Excalibur Army, když PČR tyto nezajistila. Ze záznamů, založených ve svazku 19 trestního spisu dále soud zjistil, že kpt. Procházka (dnes sv. pplk. Procházka) i do spisu uváděl informace o domnělém stavu techniky a způsobu uskladnění materiálu ve VZ – např. v ÚZ na č.l. 5083, a v rozporu s dalším provedeným dokazováním znalcům uváděl, že dle sdělení pracovníků VHÚ (nijak neověřeného, a to ani protokolem o podání vysvětlení těmito osobami, jimiž měl být nprap. Zlatko a plk. Burian) byly „motory po celou dobu skladovány v temperovaných skladech ve velmi přísném režimu dle zvláštního předpisu a všechny obsahovaly doklad o funkční zkoušce motoru a o dlouhodobé ochraně, včetně záznamů o konzervaci a hermetizaci“, na č.l. 5121 tentýž policejní orgán, již v hodnosti podplukovníka uvedl, že „po dohodě nebude brán zřetel na snížení kategorie motorů“, neboť z výpovědi svědků – skladníků VZ Ústí nad Orlicí, a to Kaplana, Punčocháře, Vítka a Robotky (kteří nejen že nebyli skladníci, ale vypovídali odlišně) a provedené ho šetření (v Lešanech ) vyplývá, že po případném porušení obalů byla provedena nová konzervace a nové zabalení dílů, tedy nemohlo dojít ke korozi. Tato skutečnost svědčí nejen o nezákonném zasahování pplk. Procházky do hodnocení důkazů, jež mu nepřísluší, ale též o podkladech, z nichž Ing. Řehák při zpracování znaleckých posudků vycházel – o nichž konečně svědčí i poznámky znalce na č.l. 5087, který měl dokonce přidělovat dle záznamu na č.l. 5120 práci dalším znalcům –pedagogům z VÚT Brno – mezi něž měla být (dle ÚZ na č.l. 5093) práce na jednotlivých smlouvách „rozdělena“ (aniž by takové „dělení mělo oporu v opatřeních o přibrání znalce“). Dle závěru soudu výsledkem tohoto „dělení“ posudků bylo pak vyloučení šetření k ostatním souvisejícím smlouvám, v nichž znalci (a to i u totožného typu majetku) došli k zcela odlišným závěrům a konečným důsledkem nesprávného a zčásti nezákonného postupu je podaná obžaloba na část zboží vytrženého nejen z kontextu konkrétních převodů celých „balíku“ náhradních dílů, ale též vytržených z kontextu ostatních uzavřených smluv, vypovídajících o způsobu převodu majetku mezi MO a státními podniky, která stojí na zcela nepodložených premisách, k nimž policejní orgán i státní zástupce dospěli.

69...závěry znalce Ing. Semely, opřené o metodiku jsou... zcela v souladu se závěry znalce Ing. Stodoly, které policejní orgán i státní zástupce považovali za natolik „nedůležité a nekvalitní“, že je ani nezaložili do spisu a stranám řízení i nalézacímu soudu jejich existenci zatajili a ze spisového materiálu je vyloučili do materiálů pomocných, ač jim zákon v ustanovení § 2 odst. 5 trestního řádu výslovně ukládá dokazovat ve prospěch i neprospěch obviněných.

87. Ke shodným žádostem pak společnost Excalibur předložila doklady o opravách a smluvní vztah na celkem 350 kusů motorů UTD-20 s vyjádřením, že součástí této smlouvy byla též zakázka na opravu 100 kusů motorů, odkoupených na základě smlouvy uzavřené mezi VOP-026 Šenov a spol. Excalibur Army z dubna 2010, která je předmětem obžaloby. Toto tvrzení se soudu nepodařilo vyvrátit, přičemž shora uvedené e-mailové vyjádření Ing. Ivaniče k rukám Ing. Veřmiřovského (č.l. 9551-9552 včetně přílohy, jíž svědek k údajné opravě předložil již při své prvotní svědecké výpovědi ) naznačuje zcela odlišný postup VOP-026 při nakládání s majetkem, nabytým od MO a s ohledem na skutečnosti prokázané v hlavním líčení zakládají důvodné podezření z trestné činnosti při nakládání se svěřeným majetkem VOP-026, nicméně směřující vůči zcela odlišným osobám, než k obž. Ing. Veřmiřovskému, jehož účast na této transakci byla dokazováním zcela vyvrácena, natož pak k osobám dalších obžalovaných.

94… co se týče uskladnění motorů, zde by přicházela v úvahu trestní odpovědnost za nepravdivě uvedené údaje ve vztahu k jiným osobám, než obžalovaným a soud předpokládá, že u některých svědků, kteří se na machinacích s majetkem VOP a nepravdivých informacích nejen vůči MO, ale především vůči PČR a dále vůči MS v Praze dopouštěli, neponechá státní zástupce bez povšimnutí a bude aktivně konat ve smyslu povinností, uložených mu ustanovením § 2 odst. 3 tr. řádu.

101. Z usnesení státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 17.2.2016, který navazuje na podané vysvětlení znalcem z č.l. 10134-10138, soud zjistil, že se dozorující státní zástupce Mgr. Prygl zabývá pouze „opožděností podané stížnosti“, aniž by jakkoliv reflektoval na námitky znalce a upozornění na zásadní rozdílné závěry znaleckých posudků, které je nutné řešit procesně akceptovatelným způsobem, což státní zástupce neučinil a znalecký posudek do spisu ani nezaložil a neumožnil tak znalci, aby své závěry před soudem skutečně mohl obhájit. V důsledku těchto skutečností proto soud ani obhajoba neměli jakoukoliv možnost vyhodnotit diametrální nesoulad mezi dvěma znaleckými posudky (tedy Ing. Stodoly a Ing. Řeháka, potažmo i se závěry Ing. Semely , které byly učiněny v téže trestní věci, byť při ověřování ceny obvyklé zboží z jiných smluv, uzavřeným mezi MO a VOP, když Ing. Boček se ke stejnému zadání – tedy k ceně obvyklé ve ZP nevyjádřil), které již ve fázi před zahájením trestního stíhání obviněných měly být odstraněny, neboť za těchto okolností vznikla pochybnost o samotné zákonnosti postupu při zahájení tr. stíhání. Toto zásadní pochybení však soud pro zatajení důkazů orgány činnými v přípravném řízení trestním (a to znaleckých posudků Ing. Stodoly, jako důkazů provedených v probíhajícím trestním řízení, o jejichž obsahu a kvalitě přísluší rozhodovat výlučně soudu) shledal až v samém závěru dokazování, kdy se sám kompletně se znaleckým zkoumáním vypořádal výslechem znalců a dalším dokazováním a namísto původního vrácení věci k došetření státnímu zástupci proto rozhodl po skončeném dokazování a vyhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti osvobozujícím rozsudkem.

109. Obviněný Ing. Josef Lachman pak předložil již při prvotním výslechu Úkolový lístek náměstka ministra obrany čj. 97-15/2010-2697 ze dne 30.3.2010 ( viz č.l. 170), který v termínu do 6.4.2010 nařídil zajistit přesun nepotřebného majetku ve prospěch VOP a o výsledku podat informaci formou „k věci.“ Tento úkolový lístek byl určen dle svého obsahu ONNM a zpracoval jej Ing. Jan Fulík, viz čl. 170. Na čl. 170 rub je upřesnění přesunu nepotřebného majetku, který směřuje ve prospěch VOP 025 Nový Jičín, tedy nikoliv VOP-026 Šternberk, který je obžalobou kladen za vinu obžalovaným. Reaguje na pokyn Ing Fulíka s tím, že jej nejde splnit, neboť požadovaný majetek dle žádosti ředitele VOP 025 Nový Jičín není vyřazen náčelníkem generálního štábu, a je předpoklad, že k jeho vyřazení dojde v průběhu druhé polovinu roku 2010 při snižování skladových zásob a následném vyřazení tohoto majetku. Poté bude žádost ředitele VOP 025 Nový Jičín a SV, která je vedena v evidenci požadavků, zabezpečena. Podnětem k vydání rozkazu a zprávě Ing. Jiřího Krále o splnění pokynu náměstka ministra obrany, byla žádost obž. Ing. Veřmiřovského jako ředitele podniku VOP 025 Nový Jičín adresovaná obž. Ing. Josefu Lachmanovi ze dne 26.3.2010, odkazující na slučovaný VOP 025 a VOP-026 Šternberk, a na potřebu obchodních aktivit, směřujících k vyplnění výrobních a opravárenských kapacit, jež se uvolnili z důvodu poklesu zakázek ze strany ministerstva obrany, pro níž budou potřeba některé náhradní díly v příloze připojené. Tímto byla plněna potvrzena obhajoba obžalovaných, a to jak Ing. Lachmana, tak Ing. Pavlíka a Ing. Veřmiřovského, že při plnění úkolů VOP, a to nejen ve prospěch AČR, ale i ve prospěch svého zřizovatele při zajišťování nearmádních zakázek za účelem udržení zaměstnanosti osob se speciální odborností a zajištění budoucích oprav armádního majetku, žádali vojenské opravárenské podniky o možnost odkoupit náhradní díly potřebné k jejich činnosti a ministerstvo obrany prostřednictvím náměstka Ing. Fulíka k takovým opatřením dávalo výslovný pokyn. Z uvedených listin má soud za jednoznačně prokázané, že Ing. Adolf Veřmiřovský neuváděl nikterak v omyl ministerstvo obrany při požadavku na tento majetek, jehož příloha připojena k žádosti není, nicméně prokazatelně nejde o majetek ze žalované smlouvy číslo 101806013, která byla v době tohoto požadavku Ing. Veřmiřovského již dávno uzavřena, a to osobou od obžalovaného odlišnou, tedy Ing. Martinem Smolkou - ekonomickým náměstkem VOP026, bez vědomí Ing. Veřmiřovského…

112. Za zásadní listinný důkaz pro skutkové závěry o podmínkách VOS , konané po zrušení smlouvy mezi MO a VOP CZ ze dne 3.5.2013 v průběhu září 2013, jakož i stanovené minimální ceně nabízených motorů UTD-20, V-46.6 a V-55.5 pak soud považuje přípis Martina Drdy jako předsedy představenstva a generálního ředitele STV Group ze dne 27.5.2013 ministerstvu obrany Ing. Vlastimilu Pickovi na čl. 722, jímž žádá pana ministra při vědomosti o skutečnosti, že MO plánuje v roce 2013 odprodat větší množství nepotřebných náhradních dílů k bojové a automobilové technice, opřímý prodej veškerých následujících pro AČR nepotřebných náhradních dílů, a to motorů UTD za nabízenou cenu bez DPH ve výši 250.000,- Kč, motorů V-46 za nabízenou cenu bez DPH 390.000,- Kč, mechanické převodovky k BVP 1 za 190.000,- Kč, levou a pravou převodovku k tanku T-72, každou za 295.000,- Kč a kanón D-81 k T-72 za 560.000,- Kč. Současně výslovně uvádí, že cena, kterou ministerstvo obrany nabízí, je cenou, která by běžnou soutěží nemohla být dosažena, a že věří, že jejich nabídka bude natolik exkluzivní, že ministr bude moci rozhodnout o přímém prodeji tohoto zboží. Tento dopis doplnil svědek Drda dopisem ministru obrany ze dne 3.6.2013, v němž uvádí, že předmětné náhradní díly jsou určené pro jejich dlouhodobého obchodního partnera z USA a budou sloužit pro výcvik amerických jednotek předurčených pro boj s terorizmem. Pokud interní předpisy nepovolují přímý prodej bez výběrového řízení, ale umožňují odprodat náhradní díly bez výběrového řízení státnímu podniku, např. VOP CZ, žádá o sdělení, za jakých podmínek mohou být náhradní díly státnímu podniku prodány a jak s nimi tento může nakládat.

113. Vyhodnocením těchto listinných důkazů v kontextu s výpovědí svědka Drdy, považuje soud za jednoznačně prokázané, že nabídka, adresovaná ministerstvu obrany Martinem Drdou jako statutárním orgánem a generálním ředitelem spol. STV, nebyla určená ke skutečnému odkupu všech náhradních dílů, natožpak pro dlouhodobého obchodního partnera z USA, neboť o takovém odběrateli se svědek na výslovný dotaz před soudem nezmínil, ale šlo o účelovou a lživou informaci, směřující k zamezení převodu na VOP CZ a následný prodej zboží domnělému konkurentovi, tedy spol. Excalibur Army. Z podnětu tohoto přípisu byla obchodní transakce mezi MO a VOP CZ skutečně zrušena bez ohledu na následky se zahraničním slovenským partnerem.

131. Ke schváleným úplatným převodům majetku do práva hospodařit, patří i 10 kusů motorů UTD-20, převedených na základě žádosti ředitele VOP CZ obž. Ing. Veřmiřovského ze dne 29. listopadu 2012, u nichž průměrná prodejní cena v OVS na čl. 1422 je uvedena jako 98.763,68,- Kč. Tyto motory byly v počtu 10 kusů za navrženou kupní cenu 102.000,- Kč za kus prodány za celkem 2.148.040,90,- Kč, tedy řádově za cca 51 % - tedy za obdobnou částku, za jakou byl převáděn na žádost obž. Ing. Veřmiřovského též majetek MO smlouvou č. 131803109 na základě smlouvy z 3.5.2013. Stejně tak byl komisí schválen úplatný převod do práva hospodařit u celkem 96 položek náhradních dílů pro obrněnou techniku, s navrhovanou kupní cenou 1.434.017,- Kč při průměrné prodejní ceně dle OVS 1.372.441,53,- Kč. I z těchto listinných důkazů, obsažených ve spise, má soud za jednoznačně prokázané, že i bez zpracovaných znaleckých posudků by bylo možno na základě provedeného dokazování posoudit pravdivost tvrzení obžaloby, že obž. Ing. Pavlík po dohodě s obž. Ing. Lachmanem v rozporu se skutečností deklaroval, že cena navrhovaná obž. Ing. Veřmiřovským v žádosti o odkup motorů je vyšší, než cena dosažená v dřívějších VOS za obdobný prodávaný movitý majetek MO, čímž měli společně dosáhnout vydání kladného stanoviska komise pro NNM a uzavření žalované smlouvy o úplatném převodu.

137… Připojená e-mailová komunikace mezi obžalovanými nepřinesla žádné jiné informace než snahu o seriózní přístup obž. Ing. Veřmiřovského jako statutárního orgánu sloučených podniků pod VOP CZ vez vztahu ke svému zakladateli. Naopak z e-mailu z 3. února 2012 vyplývá, že v komunikaci mezi bývalým obchodním ředitelem VOP CZ Kuběnou a jednatelem společnosti Real Progres Ing. Michálkem v rámci komunikace Ing. Kuběna odkazuje na nemožnost pokračovat v zaběhlých praktikách pro zcela transparentní přístup ředitele podniku obž. Ing. Veřmiřovského ve vztahu k zakladateli, tedy k ministerstvo obrany, kdy Ing. Kuběna předjímá s ohledem na transparentní přístup Ing. Veřmiřovského, nemožnost jakékoli změny ve prospěch soukromého subjektu Real Progres, neboť obž. Ing. Veřmiřovský dle jeho sdělení trvá na tom, že při prodeji techniky soukromým subjektům je nutno významně vytěžovat kapacitu podniku, jinak s přímým prodejem nesouhlasí - viz komunikace na čl. 2252. Pro posouzení trestní odpovědnosti Ing Halenky považuje soud za podstatné stanovisko obž. Ing. Halenky k nestandardním požadavkům Ing. Kuběny na vyřazování majetku. Jako odpověď na dopis na čl. 2210, kde jde o požadavek na uvolnění dalších 30 vozidel, po předchozím odkupu vyřazených 20 kusů vozidel. Z odpovědi obž. Ing. Halenky na čl. 2211 je zcela jednoznačně patrné, že žádostem VOP CZ nelze vyhovět. Naopak z komunikace mezi Ing. Kuběnou a obž. Ing. Veřmiřovským na čl. 2206 vyplývá, že právě Ing. Kuběna byl tou osobou, která, jak je patrno již z e-mailové komunikace z 3.2.2012, se nadstandardně snažila vycházet vstříc spol. Real Progres, a to přes povědomosti o nevýhodnosti transakcí mezi VOP a touto společností. Dále ze zpráv na čl. 2498-9 vyplývá, že to byl právě svědek Richard Kuběna (který se mimo jiné soudu opakovaně omluvil a k výpovědi se nedostavil, nicméně soud od něj s ohledem na dostatečné listinné důkazy i věcné důkazy v podobě prostorového odposlechu upustil), který vyjednával odkup vojenské techniky, kterou AČR zvažuje k vyčlenění ze svých zásob, a svědek Kuběna požaduje tento sortiment, a to především BVP-1 a T-815. Dále na čl. 2198 svědek Kuběna uvádí, že zákazníkům je schopen prodávat BVP-1 až za cenu 600 tisíc korun, nicméně techniku neviděli a neuvidí ji do doby vyřazení. K nákupním cenám vozidel BVP-1 uvádí, že v minulosti je za předchůdce obž. Ing Veřmiřovského ONNM prodával za cenu kolem 50.000,- Kč, současnou prodejní cenu očekávají u kompletních bojových vozidel pěchoty dle jeho vlastního odhadu mezi 120 až 200 tisíc korun za celou techniku.

138. Z kompletní připojené e-mailové dokumentace tak nelze mít ani zčásti za prokázané, že by obžalovaní jednali ve vzájemném souladu a po vzájemné dohodě se pokoušeli způsobit České republice škodu, ba právě naopak. Z rozsáhlé e-mailové komunikace vyplývá, že osoby, které jednaly za VOP mimo rámec svých oprávnění, jsou od obžalovaných zcela odlišné.

143. Z provedených odposlechů nejen že soud nedovodil trestní odpovědnost obžalovaných ve formě úmyslu prodávat majetek pod cenou a způsobit státu škodu, ale vzal za prokázané, že z komunikaci mezi zástupci společností, obchodujících s vojenskou technikou je jednoznačně patrné, že ceny, za níž byla spol. Excalibur Army nucena motory ve VOS odkoupit byly extrémně vysoké, ale byla vázána rozjednanou zakázkou a jinou možnost neměla - tedy že hypotéza obžaloby o přiměřenosti kupní ceny za nabízené náhradní díly MO, kterou navrhl sv. Drda a z níž vycházela vyhlášená veřejná obchodní soutěž, jakož i znalecké závěry znalce ing. Řeháka nejsou důkazně nijak podloženy...

V bode 144 sa súd venoval konkrétnym odposluchom, pričom tu upozornil na chybné prepisy odposluchov a na ich nekompletnosť:

144. Z prostorového odposlechu ze dne 16.10.2014 z prostor kavárny Jaroňkova Chalupa (DVD na č.l. 7880 – přepis na č.l. 7881 - 7903-ovšem z části chybový či nekompletní) mezi odposlouchávaným obž. Ing. Veřmiřovským a jeho bývalým podřízeným, Ing. Richardem Kuběnou, obchodním ředitelem VOP CZ, který schůzku s odposlechem zprostředkoval, soud zjistil, že Ing. Kuběna, přesvědčoval při rozhovoru obž. Ing. Veřmiřovského, že celé prověřování nemá se sv. Drdou nic společného, že navazuje to na to, jak ho kdysi někdo zpovídal ohledně Ivaniče, mělo jít o Ing Vylitu, a to v souvislosti se skutečnostmi, že v žádostech o odkup bylo uvedeno, že vojenský materiál je pro potřeby armády, i když to nebyla pravda. Ing. Veřmiřovský v odposlechu opakuje skutečnosti známé z připojené e-mailové komunikace, že se na první žalované smlouvě nijak nepodílel, až následně požadoval vysvětlení jako nový ředitel VOP. Kuběna uvádí, že policie ví, že ty náhradní díly, ty odprodeje, že jsou prostě pro Jardu (Strnada). Obž. Ing Veřmiřovský reaguje argumentací, že přece dlouhodobě spolupracovali i seSlovákama a s dalšíma, takže když přece dá Strnad státnímu podniku poptávku, na tom nic není, protože on ani oni nic špatného nedělali, nic neprodávali, maximálně jim můžou říct, že to prodali levně. K ceně uvádí, že přece nikdo neříká, že cena navržená ve VOP v září 2013 jako minimální byla cena v místě a čase obvyklá a že Jarda (Strnad) ji akceptací minimální ceny prozradil, jak tvrdí v hovoru Kuběna. Při dohodě o cenách mu MO sdělovalo, a říkali to všude, že to prodává za normální běžné ceny, a oni s minimálním podílem práce na tom při prodeji vydělali 30 % - tak neudělali nic špatného…

Dále řeší komunikaci při slovenské zakázce, kdy obž. Veřmiřovský vyvrací - nikoli potvrzuje (podle poslechu záznamu jde o chybu v přepisu na č.l. 7902, která zcela mění smysl věty, přičemž podstatná část komunikace není přepsaná), že by mu Strnad dával jakoukoliv poptávku náhradních dílů, posílali mu to Slováci e-mailem nebo na CD, řešil to jako normální byznys. V chybějícím přepisu v čase 1 hod. 28 min. záznamu obž. Ing. Veřmiřovský výslovně uvádím že je dobře, že zabavili i Ivanky počítač, ona má v těch e-mailech veškerou jeho komunikaci i ta dopisy obž. Ing. Pavlíkovi (tedy ONNM), vždyť on nikomu nic nepsal, nemá zapotřebí nic skrývat, nic tajného nedělal. Komunikace obž. Ing. Veřmiřovského s Ing. Kuběnou na záznamu je zcela věrohodná a z reakcí obžalovaného je patrné, že jej celá událost rozčiluje, přičemž v průběhu hovoru získává pocit, že mu Ing. Kuběna nevěří.

145. Dle závěru soudu obsah provedeného odposlechu zcela vyvrací závěry státního zástupce v podané obžalobě, že to byl obž. Ing. Veřmiřovský, který se podílel na obou smlouvách, a to s úmyslem zkrátit jak stát při nákupu majetku, tak poškodit i VOP při dalším prodeji náhradních dílů, když z nahrávky i z dalšího dokazování jak listinnými důkazy, tak svědeckými výpověďmi soud zjistil, že obž. Ing. Veřmiřovský svou prací pro VOP žil, záleželo mu na hospodářském výsledku, s ONNM neměl žádné nadstandardní vztahy ale záleželo mu na naprosto korektních vztazích se zakladatelem, které požadoval i po svých podřízených (a pokud ji nedodržoval, ukončil s nimi pracovní poměr jako s Ing. Ivaničem , Ing. Smolkou a dalšími), cenu za nákup náhradních dílů od MO považoval za stanovenou standardním, léta používaným způsobem i porovnáním s cenami, za které se nakupovali (a to i v OVS) celé technické celky – tedy BVP a tanky a neměl jakoukoli snahu tajit způsob, jakým VOP obchodovalo – což vyplývá i z předložených výročních zpráv.

150. Dokazováním, provedeným v hlavním líčení před Městským soudem v Praze bylo nepochybně prokázáno, že AČR dlouhodobě vyřazovala nepotřebný majetek, který v případě zájmu převáděla bezúplatně na státní organizace. V případě, že takový zájem nebyl nebo šlo o nevhodný materiál (zbraně, střelivo atd.) převáděla předem vytipovaný a vyřazený a nepotřebný vojenský materiál na své státní podniky, popř. i na soukromé subjekty. V případě státních podniků, zřízených MO, bylo možno provéstúplatný převod majetku přímo bez vyhlášení veřejné obchodní soutěže. Pokud však armáda prodávala soukromým subjektům, na prodávaný majetek se vždy vyhlašovala veřejná obchodní soutěž, kdy jediným parametrem pro vítěze soutěže byla nejvyšší nabídnutá cena zboží. Provedeným dokazováním v hlavním líčení (a to výslechy obžalovaných a svědků – pracovníků jednotlivých středisek, ale zejména na základě předložených Smluv o převodu majetku (popř. Smluv o převodu majetku do práva hospodařit), založených již ve vyšetřovacím spise bylo nepochybně prokázáno, že tímto způsobem byla opakovaně prodávána jak kompletní vojenská technika, tak především náhradní díly, zejména pak náhradní díly na techniku, která se využívala při modernizaci armádní výzbroje ve stále menším množství, neboť byla morálně zastaralá a byla nahrazována technikou novější. Za těchto okolností pak k údržbě typově zastaralých vozidel bojové pěchoty i tanků z doby studené války a vyráběných v sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století nebyl důvod držet počet náhradních dílů včetně motorů na tyto pásové prostředky v množství, které často převyšovalo počty funkčních kusů techniky. V souvislosti s vyřazováním nepotřebného či nadbytečného majetku a jeho převodem na VOP-026 v období roku 2010 a dále na VOP CZ vzniklý sloučením VOP-025 Nový Jičín a VOP-026 Šternberk v období roku 2013 jsou stíháni ve výroku rozsudku uvedení obžalovaní...

156… Obžaloba dále staví trestní odpovědnost za následek, tedy za vznik škody, způsobené státu, na znaleckém posudku znalce Ing. Řeháka. V průběhu dokazování v hlavním líčení, a to především osobním výslechem znalce Ing. Řeháka, bylo zjištěno, že tento nemá v oboru bojových vozidel a bojové techniky žádné zkušenosti, v minulosti nikdy s takovou technikou nepřišel do kontaktu, natož aby ji oceňoval, jeho informace jsou velmi kusé a známé nikoli z praxe, ale především z návštěvy muzea a webových stránek. Samotný stav prodávaných motorů mu byl deklarován pouze ústně, a to policejním radou ve věci činným, s nímž si dle poznámek ve spisu znalec tyká a v kontextu další okolností zpracování posudku a finanční odměny za zpracované znalecké posudky vzbuzuje dokonce pochybnosti o své nestrannosti. O poskytování „objektivních“ informací o stavu posuzované techniky, které znalec do svého posudku bez dalšího převzal, konečně svědčí i úřední záznamy ve spise založené, kde policejní komisař opakovaně uvádí, že instruoval znalce o kvalitě motorů a činil vlastní závěry o tom, jak musely motory vypadat, ačkoliv pro svá tvrzení neměl žádný reálný podklad. Pro posouzení věci je nutné si uvědomit, že žádný z motorů, převedených na základě smlouvy mezi MO a VOP-026 a spol. Excalibur Army z března až května 2010 neměla policie fyzicky k dispozici, ale stejně tak orgány činné v trestním řízení neopatřily žádný z převedených motorů k bojovým vozidlům pěchoty a k tankům, které se po zrušení převodu mezi MO a VOP CZ staly součástí veřejné obchodní soutěže v září 2013, a to přesto, že dle výpovědi svědka Drdy jako oznamovatele „trestné činnosti“ byly v době zahájení trestního stíhání a provádění vyšetřovacích úkonů tyto motory k dispozici, a to alespoň zčásti – a to ve skladech spol. STV Group. Skutečný stav prodaných náhradních dílů tak nelze již dodatečně objektivizovat, stejně jako nelze zcela přesně objektivizovat ani jejich hodnotu. Oproti znalci Ing. Řehákovi, další slyšený znalec, Ing. Stodola, odborník na problematiku bojové techniky a letitý znalec se specializací na vojenskou techniku, jako pedagog vyučující na Univerzitě obrany a tvořící v minulosti celé koncepce ošetřování a údržby motorů a dalších strojních zařízení ve správě AČR, vysvětlil metodiku postupu, metodiku oceňování a jednoznačně vyvrátil závěry Ing. Řeháka jako mylné a ničím nepodložené, což konečně dokáže bez větších odborných znalostí i soud. Oproti Ing. Řehákovi zkoumal Ing. Stodola jeden z motorů stejného typu, vyrobený v období, do něhož spadají prodávané motory, vysvětlil, jakým způsobem dospěl k závěrům o ocenění takových motorů, a dospěl k závěru, že cena cca 100 tisíc za 1 kus motoru UTD-20, skladovaného ve skladech AČR k níž dospěl , byla dokonce nižší než cena, za kterou úplatně převedlo ministerstvo obrany v roce 2010 tyto motory na VOP-026- tedy že MO realizovalo zisk..Hodnota jednotlivých motorů, z níž vycházel Ing. Řehák, a to pouze na základě nabídkové ceny společnosti STV Group pana Drdy, snažícího se dle svých slov nikoli za tyto peníze náhradní motory odkoupit, ale pouze zrušit probíhající převod, je nejen dle znaleckých závěrů, ale i dle zcela prostého selského rozumu pro posouzení věci, natož pak pro trestní odpovědnost obžalovaných při nakládání s majetkem státu a státního podniku, irelevantní. Z provedených důkazů, včetně samotné výpovědi svědka Drdy, v konfrontaci s listinami, předloženými ministru obrany, v nichž se sv. Drda zavázal v přímém převodu nakoupit veškerou nabízenou techniku, zejména veškeré motory UTD-20 i tankové motory (aniž tak ve vyhlášené veřejné obchodní soutěži učinil), a to za ceny, které nebyly na trhu běžné, což vyplývá ze skutečnosti, že značná část motorů byla odkoupena jinými subjekty a část motorů zůstalo ministerstvu obrany k dispozici, neboť o ně nebyl zájem. Z provedeného odposlechu mezi svědkem Strnadem a zástupcem spol. Real Trade Ing. Paulíkem i účetní spol. Excalibur Army naopak vyplývá, že z pokynu svědka Strnada byly po zrušeném pokusu o prodej do Trenčína jednotlivé motory sice pro spol. Excalibur Army nakoupeny, jejich cena však byla tak vysoká, že byl velký problém, aby je společnost vůbec byla schopna zaplatila. Celý odposlech hovoru jednoznačně dokumentuje snahu spol. Excalibur Army nakoupit motory za každou cenu, a to při vědomí extrémní nevýhodnosti této koupě pro další podnikání v důsledku nutnosti splnit předem nasmlouvanou zakázku. Všechny výše citované důkazy vedou soud k závěru, že cena, za kterou byly motory UTD-20 v březnu 2010 úplatně převedeny z ministerstva obrany na společnost VOP-026 , a následně předprodány spol. Excalibur Army, byly prodávány za cenu, u nichž nebylo prokázáno, že by byla stáří a způsobu údržby po celou dobu skladování AČR přiměřená, naopak z provedeného dokazování vyplývá, že hodnota náhradní dílů odpovídala dalším prodejům této komodity a ničím tak nebyla vyvrácena obhajoba obžalovaných Ing. Pavlíka a Ing. Lachmana, že ceny zboží vycházeli z cen zjištěných v systému ISL - o čemž svědčí i zápisy Komise pro nakládání s nepotřebným majetkem. Samotná skutečnost, že v zápisu z komise je uváděn jako způsob prodeje pouze VOS nemá na trestní odpovědnost obžalovaných zaměstnanců ONNM vliv, neboť ze svědeckých výpovědí všech osob, které se s tímto systémem setkali – jakož i ze záznamu z ISL ve spisu založeného je zjevné, že tento porovnával pouze jedinou cenu, a to cenu převodu (bez ohledu na formu úplatného převodu). Z výpovědi svědka Ing. Vacka (zpracovatele smlouvy č. 101806113 a dalších) i sv. Němce (zpracovatele smlouvy č. 131803109 a dalších) soud ověřil jako nesprávné tvrzení obžaloby, že to měli být právě obž. ing. Pavlík za účasti obž. Lachmanna, kteří se na tvorbě cen podíleli a uváděli svými informacemi Komisy v omyl a dále soud zjistil, že obě smlouvy vycházeli z průměrných cen v ISLU, které zpracovatelé z ONNM popsali tak, že cenu zjišťovaly ze všech uskutečněných prodejů , v ISL uvedených ( popř. i „rozpuštěných) přičemž vylučovali pouze prodeje bezúplatné a neprodané položky. Soud tak má za nepochybně prokázané, že vznik škody na majetku státu prokázán nebyl, natož pak v příčinné souvislosti s žalovaným jednáním obžalovaných a obžalovaní tak svým jednáním nemohli naplnit ani po subjektivní stránce, ani po stránce objektivní zákonné znaky skutkových podstat žádného z žalovaných trestných činů, přičemž v žalovaných skutcích soud neshledal ani naplnění skutkové podstaty případně jiného trestného činu.

158. Pokud jde o žalovaný zvlášť závažný zločin zneužití pravomoci úřední osoby dle ust. § 329 odst. 1 písm. c), odst. 3 písm. a), b) tr. zákoníku, soud konstatuje, že obžalovaní Ing. Lachman, Ing. Pavlík a Ing. Halenka nepochybně ve vztahu ke svěřeného majetku jednali v postavení úřední osoby, tedy v postavení speciálního subjektu ve smyslu § 114 odst. 1 tr. zákoníku, tedy při vyřazování majetku (obž. Ing. Halenka) a rozhodování o nakládání s vyřazeným majetkem zastupovali orgán státní správy při plnění úkolu státu, v rámci svěřené pravomoci pro plnění těchto úkolů… nebylo prokázáno, že by obžalovaní měli jakýkoli úmysl způsobit státu škodu - naopak bylo prokázáno, že obžalovaní Ing. Lachman a Ing. Pavlík byli letitými oddanými úředníky MO, obž. Ing. Halenka pak nejen respektovaným specialistou na logistiku AČR v dobách dělení armády a zásadní nutnost změn, související se vstupem ČR do NATO a splnění všech závazků, k nimž se ČR při vstupu do vojenského uskupení zavázala – a to včetně nutné modernizace armády a přechod na armádu profesionální, ale též zasloužilým vojákem v činné službě na zahraničních misích, jak vyplývá z výpovědí soudem slyšených svědků.

159… Při posouzení závěru jednotlivých znalců ve věci stanovení odborného odhadu ceny typově shodných motorů UTD 20 a V-46.6 a V55-AM2 při konfrontaci s cenami, za které prodávala náhradní díly spol. Excalibur Army soud konstatuje, že tyto ceny nejde porovnávat, neboť na jedné straně stojí materiál formálně nový, ale absencí dlouhodobé údržby neschopný provozu, prodávaný v balíku s dalšími méně lukrativními náhradními díly, bez jakékoli záruky – a to včetně záruky shodnosti shody motoru s přikládanou dokumentací, na druhé straně se prodává (či zprostředkovává prodej) náhradní díl se zárukou zákazníkovi, který bude techniku užívat v boji, tedy musí být po kompletní repasi, s vnější úpravou, často dodávána za speciálních podmínek s bonusy (např. neplaceným servisem, několika kusy zdarma atd.). Okolnosti kvality a uskladnění motorů do tanků v případě všech smluv , které jsou obsaženy ve spis. materiálu byly obdobné a plně odpovídají závěrům jak Ing. Stodoly, tak Ing. Miroslava Bočka – který dle výpisu z OR byl v letech 1989 – 1991 zástupcem ředitele VOP-026 , tedy není důvod jakkoli pochybovat o jeho odborné erudici a znaleckých závěrech podložených praxí v oboru. Žádný důvod neměl soud ani u znaleckého zkoumání, který Ing. Stodola na žádost PČR provedl v přípravném řízení, a které orgány činné v trestním řízení, přestože šlo o důkazy, s nimiž se byli povinni vypořádat, do spisu vůbec nezaložily.

160. Tento nezákonný postup orgánů činných v trestním řízení však v důsledku dodatečného předložení obou znaleckých posudků byl v řízení před soudem napraven, doplněn osobním výslechem znalce ing. Stodoly ke zpracovaným posudkům, jehož závěry – i ve srovnání s dalšími znaleckými posudky ing. Bočka v téže trestní věci a ing. Semely při posouzení obdobných náhradních dílů, logicky doplňují další důkazy ve věci provedené a umožňují nalézacímu soudu provést při kompletním hodnocení všech důkazů jednoznačné závěry o skutkových okolnostech stíhaného jednání i o prokázané vině – resp. nevinně obžalovaných. Důvody nezákonného postupu konkrétních osob, které se podílely v přípravném řízení na zatajení zásadního důkazu v trestním řízení pak není oprávněn zkoumat nalézací soud, ale orgány těmto osobám nadřízené. Soud pouze poukazuje na nezákonný postup orgánů činných v přípravném řízení jako na okolnost, která významně ovlivnila jak samotný akt zahájení trestního stíhání, tak průběh i délku trestního řízení, přičemž tak činí pouze v rámci hodnocení provedených důkazů a jejich zákonných podmínek.

161. Pokud se týče žalovaného jednání pod bodem III/1, 2 obžaloby, které mělo navazovat na vyvedení jednotlivé techniky, tedy žalovaných motorů z majetku státu do majetku VOP, (ať už VOP-026, či VOP CZ), v obou případech je stíhán obž. Ing. Veřmiřovskýza to, že tento majetek na MO vylákal, přestože věděl, že jej nebude používat pro opravárenskou činnost, ani ve prospěch armády, a dále ho přeprodal se ziskem dalším společnostem. Zde bylo provedeno podrobné dokazování včetně listin, získaných z veřejně dostupných zdrojů- tedy z Obchodního rejstříku, z nichž soud zjistil, že spol. VOP-026 jako státní podnik zřízený ministerstvem obrany a následně též VOP CZ státní podnik, jehož zřizovatelem bylo taktéž ministerstvo obrany, se dlouhodobě potýkal s nedostatkem zakázek od státu při povinnosti zachovat státu ve vojenském opravárenském podniku pracovní síly schopné opravovat vojenskou techniku. Za těchto okolností neměl ředitel vojenského opravárenského podniku žádnou jinou možnost jak udržovat v chodu podnik, zavázaný opravárenskou činností ve prospěch AČR, jejíž zakázky se v žalovaném období zejména r. 2013 rapidně snižovaly jak udržet odbornost svých techniků i zachovat ekonomickou samostatnost VOP, než přijímat zakázky od jiných firem, tedy firem soukromých… Za situace, kdy obž. Ing. Veřmiřovský smlouvu z 16. dubna 2010 neuzavřel, nemůže být za toto jednání stíhán, natož odsouzen. Stejně tak ale neshledal soud obž. Ing. Veřmiřovského odpovědným za pokus porušování povinnosti při správě cizího majetku dle § 220/1,3 tr. zákoníku, neboť pokud obžalovaný jako statutární orgán nakoupil od MO smlouvou z 18.4.2013 tankové motory i motory k bojovým vozidlům pěchoty a smlouvou z 26.6.2013 převedl tento majetek na VOP Trenčín, za výše popsaných podmínek, realizoval (respektive měl v úmyslu realizovat) společnosti VOP CZ zisk z rozdílu ceny nákupní a prodejní a nemůže tak být odpovědný za porušování povinnosti při správě majetku tohoto státního podniku, natož pak za potenciální vznik škody, vyčíslené rozdílem hypotetické hodnoty (vyčíslené znalcem Ing. Řehákem), kopírujícím nabídku sv. Drdy, kterou tento sám v dopise ministru obrany označil za na trhu nedosažitelnou.

164. Na základě... prokázaných skutečností pak soud dospěl k závěru, že po rozsáhlém dokazování je jednoznačně prokázáno, že skutek, který je předmětem obžaloby, se stal, neboť k uzavření kupních smluv došlo, není však trestným činem, neboť stíhaným jednáním nevznikla ČR škoda jako zákonný znak porušování povinností při správně cizího majetku a nebylo ani prokázáno, že by obžalovaní úmyslně porušili své povinnosti dané jim zákonem či jiným právním předpisem, vedeni pohnutkou způsobit státu škodu či zajistit třetí osobě ekonomickou výhodu.

165. Z těchto důvodů tedy není na místě zprostit obžalované obžaloby podle § 226 písm. a) tr. řádu, jak navrhovala obhajoba, neboť skutek se stal, ale není trestným činem, a důvodem ke zproštění je pak důvod ustanovení § 226 písm. b) tr. řádu. Pokud se jedná o jedinou výjimku, kdy obž. Ing. Veřmiřovskému je kladeno obžalobou za vinu, že se dopustil v jednom případě stíhaného skutku prostřednictvím nic netušícího ekonomického náměstka a svého zástupce Ing. Smolky uzavřením smlouvy z března 2010, kdy Ing. Smolku jako ředitele pro uzavření smlouvy delegoval, bylo jednoznačně prokázáno, a to jak výslechem obžalovaného, tak výslechem svědka i listinnými důkazy, především samotnými smlouvami a e-mailovou komunikací obž. Ing. Veřmiřovského se svými spolupracovníky (včetně Ing. Ivaniče, který uzavření smlouvy zajišťoval), že to byl Ing. Smolka, který jednal o uzavření této smlouvy i o následném prodeji společně s Ing. Ivaničem z vlastní iniciativy, a to bez vědomí obž. Ing. Veřmiřovského, přičemž dle doložených listinných důkazů takových smluv ve prospěch spol. Excalibur Army provedly desítky. V daném případě by tedy skutek, týkající se obž. Ing. Veřmiřovského a uzavření smlouvy ze dne 17.3.2010 podléhal důvodu zproštění též dle § 226 písm. c) tr. řádu. S ohledem na souběh obou zprošťujících důvodů, použil soud zákonný důvod pro obžalovaného příznivější – tedy shodně s ostatními obžalovanými i v tomto případě zákonný důvod dle § 226 písm. b) tr. řádu.

 

 

 

 

 

Diskusia