Povaha sociálnej siete Facebook a trestné konanie

 

Práv­ne ve­ty:

 I. Po­va­ha so­ciál­ní sítě Fa­ce­book ne­ní jed­noz­načně souk­ro­má či veřej­ná. Vždy zá­le­ží na kon­krét­ních uži­va­te­lích, ja­kým způso­bem si mí­ru souk­ro­mí na svém pro­fi­lu, případně přímo u jed­not­li­vých příspěvků, nas­ta­ví. Teo­re­tic­ky může uži­va­tel prostřed­nic­tvím té­to sítě ko­mu­ni­ko­vat pou­ze s je­di­ným dal­ším uži­va­te­lem, a to aniž by tu­to ko­mu­ni­ka­ci moh­li vidět, či do ní za­sa­ho­vat, os­tat­ní uži­va­te­lé. Ta­ko­vá ko­mu­ni­ka­ce by pak jistě moh­la být po­va­žo­vá­na za ry­ze souk­ro­mou, byť us­ku­tečněnou prostřed­nic­tvím so­ciál­ní sítě vy­uží­va­né mi­liar­dou uži­va­telů, stejně ja­ko je za souk­ro­mou mož­no po­va­žo­vat emai­lo­vou ko­mu­ni­ka­ci dvou osob, us­ku­tečněnou např. prostřed­nic­tvím emai­lo­vé služ­by Gmail (www.gmail.com), kte­rou tak­též vy­uží­va­jí mi­lio­ny uži­va­telů (ob­dobně v Čes­ké re­pub­li­ce např. emai­lo­vá služ­ba dos­tup­ná na strán­kách www.sez­nam.cz). Uži­va­tel so­ciál­ní sítě Fa­ce­book však má mož­nost uči­nit svůj pro­fil ta­ké zce­la veřej­ným a te­dy přís­tup­ným všem uži­va­telům so­ciál­ní sítě Fa­ce­book, případně i všem uži­va­telům sítě inter­net. Ta­to mož­nost je hojně vy­uží­vá­na např. po­li­tic­ký­mi stra­na­mi, zá­jmo­vý­mi sku­pi­na­mi, umělci, pos­ky­to­va­te­li slu­žeb, ob­chod­ní­ky a dal­ší­mi, je­jichž cí­lem je pre­zen­to­vat se prostřed­nic­tvím so­ciál­ní sítě Fa­ce­boo­ku co nej­šir­ší­mu poč­tu uži­va­telů inter­ne­tu. To­to nas­ta­ve­ní ale vo­lí i část "běžných" uži­va­telů.

 II. Pri za­bez­pe­čo­va­ní dát zo so­ciál­nej sie­te Fa­ce­book mu­sia or­gá­ny čin­né v tres­tnom ko­na­ní pos­tu­po­vať v sú­la­de s Tres­tným po­riad­kom a úda­je si vy­žia­dať buď so súh­la­som uží­va­te­ľa, res­pek­tí­ve pros­tred­níc­tvom prí­ka­zu na zis­te­nie a ozná­me­nie úda­jov o us­ku­toč­ne­nej te­le­ko­mu­ni­kač­nej pre­vádz­ke.

  

 

III.ÚS 3844/13 ze dne 30. 10. 2014

 

Čes­ká re­pub­li­ka

NÁLEZ

Ústav­ní­ho sou­du
Jmé­nem re­pub­li­ky

 

 

 

Ústav­ní soud roz­hodl v se­nátě slo­že­ném z před­se­dy se­ná­tu Ja­na Fi­li­pa, soud­ce Vla­di­mí­ra Kůrky a soud­ce zpra­vo­da­je Ja­ros­la­va Fe­ny­ka ve věci ús­tav­ní stíž­nos­ti stěžo­va­te­le: Dmit­ri Ves­se­lov­ski, za­stou­pe­né­ho Mgr. Štěpá­nem Ja­ná­čem, ad­vo­ká­tem se síd­lem Na Poříčí 12, Pra­ha 1, pro­ti us­ne­se­ní Po­li­cie Čes­ké re­pub­li­ky, Ob­vod­ní­ho ředi­tel­ství po­li­cie Pra­ha III, SKPV, OOK, ze dne 8. 10. 2013, č.j. KR­PA-127944-104/TČ-2013-001373-TMAZ, a pro­ti us­ne­se­ní Ob­vod­ní­ho sou­du pro Pra­hu 9 ze dne 22. 11. 2013, sp. zn. 20 Nt 1686/2013, za účas­ti Po­li­cie ČR a Ob­vod­ní­ho sou­du pro Pra­hu 9 ja­ko účas­tníků říze­ní, tak­to:

 

I. Us­ne­se­ním Ob­vod­ní­ho sou­du pro Pra­hu 9 ze dne 22. 11. 2013,  sp. zn. 20 Nt 1686/2013, ve spo­je­ní s us­ne­se­ním Po­li­cie Čes­ké re­pub­li­ky, Ob­vod­ní­ho ředi­tel­ství po­li­cie Pra­ha III, SKPV, OOK ze dne 8. 10. 2013, č.j. KR­PA-127944-104/TČ-2013-001373-TMAZ, by­la po­ru­še­na zá­klad­ní prá­va stěžo­va­te­le za­kot­ve­ná v čl. 13 a čl. 36 Lis­ti­ny zá­klad­ních práv a svo­bod.

 

II. Ta­to roz­hod­nu­tí se pro­to zru­šu­jí.

 

Od­ůvodnění:

 

I.

 

1. Včas a co do os­tat­ních ná­le­ži­tos­tí řádně po­da­nou ús­tav­ní stíž­nos­tí na­padl stěžo­va­tel v zá­hla­ví spe­ci­fi­ko­va­ná roz­hod­nu­tí po­li­cej­ní­ho or­gá­nu a ob­vod­ní­ho sou­du.

 

2.  Us­ne­se­ním Po­li­cie Čes­ké re­pub­li­ky, Ob­vod­ní­ho ředi­tel­ství po­li­cie Pra­ha III, SKPV, OOK ze dne 8. 10. 2013, č.j. KR­PA-127944-104/TČ-2013-001373-TMAZ, by­la pod­le § 66 od­st. 1 zá­ko­na č. 141/1961 Sb., tres­tní­ho řádu, ve znění pozdějších před­pisů (dá­le jen "tres­tní řád"), stěžo­va­te­li ulo­že­na pořád­ko­vá po­ku­ta ve vý­ši 10 000,- Kč s od­ůvodněním, že svým jed­ná­ním po­mo­cí so­ciál­ní sítě před os­tat­ní­mi svědky a poš­ko­ze­ný­mi sni­žo­val auto­ri­tu po­li­cej­ní­ho or­gá­nu, oh­ro­žo­val důvěru v je­ho čin­nost a sni­žo­val váž­nost a důstoj­nost je­ho fun­kce.

 

3. Pro­ti vý­še uve­de­né­mu us­ne­se­ní po­dal stěžo­va­tel stíž­nost, o kte­ré by­lo roz­hod­nu­to us­ne­se­ním Ob­vod­ní­ho sou­du pro Pra­hu 9 ze dne 22. 11. 2013, sp. zn. 20 Nt 1686/2013, tak, že se pod­le § 149 od­st. 1 písm. a) tres­tní­ho řádu za pou­ži­tí § 146a od­st. 2 tres­tní­ho řádu, na­pa­de­né us­ne­se­ní zru­šu­je v ce­lém roz­sa­hu a zno­vu se roz­ho­du­je tak, že se pod­le § 66 od­st. 1 tres­tní­ho řádu, uk­lá­dá stěžo­va­te­li pořád­ko­vá po­ku­ta ve vý­ši 5 000,- Kč.

 

II.

  

4. Stěžo­va­tel má za to, že pos­tu­pem po­li­cej­ní­ho or­gá­nu ve formě ne­zá­kon­né a neop­rávněné kon­tro­ly ko­mu­ni­ka­ce dvou uži­va­telů sítě Fa­ce­book a nás­ledně vy­dá­ním roz­hod­nu­tí o ulo­že­ní pořád­ko­vé po­ku­ty a dá­le pos­tu­pem Ob­vod­ní­ho sou­du pro Pra­hu 9,

kte­rý se ne­vy­pořádal se stíž­nos­tní­mi důvo­dy stěžo­va­te­le, by­la po­ru­še­na zá­klad­ní prá­va stěžo­va­te­le a svo­bo­dy za­ru­če­né ús­tav­ním pořád­kem Čes­ké re­pub­li­ky. Kon­krétně stěžo­va­tel na­mí­tá po­ru­še­ní čl. 2 od­st. 2 Lis­ti­ny zá­klad­ních práv a svo­bod (dá­le jen "Lis­ti­ny"), čl. 4 od­st. 4, čl. 7 od­st. 1, čl. 10 od­st. 2 Lis­ti­ny a čl. 13 Lis­ti­ny

 

5. Stěžo­va­tel v ús­tav­ní stíž­nos­ti upo­zor­ňu­je, že ome­ze­ní zá­klad­ních práv a svo­bod nesmějí být zneu­ží­vá­na k ji­ným účelům, než pro kte­ré by­la sta­no­ve­na. V da­ném případě doš­lo pod­le mínění stěžo­va­te­le ke zneu­ži­tí uve­de­né­ho in­sti­tu­tu pořád­ko­vé po­ku­ty jak po­li­cej­ním or­gá­nem, tak obec­ným sou­dem, je­li­kož úče­lem pořád­ko­vé po­ku­ty je vy­pořádat se s tím, kdo ru­ší a maří tres­tní říze­ní, či se vůči or­gánům čin­ným v tres­tním říze­ní cho­vá uráž­livě. Příspěvky souk­ro­mé ko­mu­ni­ka­ce me­zi dvěma uži­va­te­li so­ciál­ní sítě však dle stěžo­va­te­le jed­nak nej­sou jed­ná­ním v rám­ci tres­tní­ho říze­ní, na­víc dle je­ho ná­zo­ru nej­sou ani jed­ná­ním či úko­nem, kte­rý by by­lo mož­no po­va­žo­vat za ad­re­so­va­ný po­li­cej­ní­mu or­gá­nu. Za si­tua­ce, kdy by­la stěžo­va­te­li uděle­na pořád­ko­vá po­ku­ta na zá­kladě zce­la pri­vát­ní ko­mu­ni­ka­ce, kte­rá ne­by­la učiněna v tres­tním říze­ní a kte­rá zej­mé­na ne­by­la ur­če­na žá­dné­mu z or­gánů čin­ných v tres­tním říze­ní, a te­dy ani po­li­cej­ní­mu or­gá­nu, nemůže ta­to ko­mu­ni­ka­ce pod­le stěžo­va­te­le napl­nit pod­mín­ky sta­no­ve­né v § 66 tres­tní­ho řádu.

  

6. Stěžo­va­tel na­mí­tá, že ko­mu­ni­ka­ce me­zi ním a L. K. je ry­ze souk­ro­mou zá­le­ži­tos­tí těchto osob, přičemž stěžo­va­tel neudělil po­li­cej­ní­mu or­gá­nu souh­las s pos­kyt­nu­tím údajů o te­le­ko­mu­ni­kač­ním pro­vo­zu ve smys­lu § 88a od­st. 4 tres­tní­ho řádu. Po­kud po­li­cej­ní or­gán ta­ko­vou ko­mu­ni­ka­ci kon­tro­lo­val a ni­kým nez­ván se po­va­žo­val za ad­re­sá­ta té­to ko­mu­ni­ka­ce, na­víc aniž by k ta­ko­vé čin­nos­ti dis­po­no­val ja­kým­ko­liv op­rávněním ve smys­lu přís­luš­ných us­ta­no­ve­ní tres­tní­ho řádu o mož­nos­tech sle­do­vá­ní a kon­tro­ly te­le­ko­mu­ni­kač­ní­ho pro­vo­zu, po­ru­šil tak pod­le stěžo­va­te­le je­ho prá­vo na ochra­nu souk­ro­mí a souk­ro­mé ko­mu­ni­ka­ce.

  

7. Stěžo­va­tel dá­le uvá­dí, že po­li­cej­ní or­gán ta­ké neodůvod­nil, jak dospěl k zá­věru, že vzka­zy, kte­ré jsou v na­pa­de­ném us­ne­se­ní ci­to­vá­ny, nap­sal sku­tečně stěžo­va­tel, když u inter­ne­to­vé sítě Fa­ce­book ne­ní mož­né vy­lou­čit ma­ni­pu­la­ci ze stra­ny třetích osob se vzka­zy a sděle­ní­mi na té­to sí­ti. Pod­le přesvědče­ní stěžo­va­te­le ta­ké po­li­cej­ní or­gán nezdůvod­nil, co je na kon­krét­ních vzka­zech uráž­li­vé­ho.

  

8. V ne­pos­led­ní řadě doš­lo dle stěžo­va­te­le i k po­ru­še­ní je­ho prá­va na spra­ved­li­vý pro­ces za­kot­ve­né­ho v čl. 36 Lis­ti­ny, ne­boť stěžo­va­te­li ne­by­la pos­kyt­nu­ta ochra­na ze stra­ny Ob­vod­ní­ho sou­du pro Pra­hu 9, kte­rý tak nel­ze po­va­žo­vat za nes­tran­ný ve smys­lu čl. 36 od­st. 1 Lis­ti­ny. Ob­vod­ní soud pod­le stěžo­va­te­le po­mi­nul sku­teč­nost, že předmětné příspěvky by­ly ko­mu­ni­ka­cí me­zi dvěma fy­zic­ký­mi oso­ba­mi a ne­by­ly ur­če­ny ani ad­re­so­vá­ny po­li­cej­ní­mu or­gá­nu, stejně ja­ko se ne­za­bý­val ani otáz­kou op­rávněnos­ti pou­ži­tí údajů zjištěných v rám­ci te­le­ko­mu­ni­kač­ní­ho pro­vo­zu, kte­rým je i pro­voz ko­mu­ni­kač­ní sítě Fa­ce­book. Ten­to soud dle ná­zo­ru stěžo­va­te­le pod­lehl po­li­cej­ním or­gá­nem sys­te­ma­tic­ky bu­do­va­né­mu doj­mu o údaj­né ho­mo­sexuál­ní orien­ta­ci stěžo­va­te­le, ja­kož­to příčině je­ho zá­jmu o L. K. (roč. 1998), a o údaj­ném zneu­ži­tí oso­by L. K. stěžo­va­te­lem. Ta­to po­dezření však ne­by­la a nej­sou ni­čím pod­lo­že­na, na­víc sám L. K. ta­ko­vou mož­nost vý­slovně vy­lou­čil.

  

9. V té­to sou­vis­los­ti stěžo­va­tel k ús­tav­ní stíž­nos­ti přilo­žil ta­ké us­ne­se­ní stát­ní zá­stup­kyně Ob­vod­ní­ho stát­ní­ho za­stu­pi­tel­ství pro Pra­hu 9 ze dne 13. 12. 2013,                               sp. zn. 2 ZT 318/2013, ze kte­ré­ho vy­plý­vá, že pod­le § 149 od­st. 1 písm. b) tres­tní­ho řádu se ke stíž­nos­ti stěžo­va­te­le pro­ti us­ne­se­ní, jímž by­lo pod­le § 160 od­st. 1 tres­tní­ho řádu za­há­je­no tres­tní stí­há­ní a sděle­no ob­vinění stěžo­va­te­li pro přečin oh­ro­žo­vá­ní vý­cho­vy dí­těte pod­le § 201 od­st. 1 písm. a) zá­ko­na č. 40/2009 Sb., tres­tní­ho zá­ko­ní­ku (dá­le jen "tres­tní zá­ko­ník"), na­pa­de­né us­ne­se­ní ru­ší a po­li­cej­ní­mu or­gá­nu se uk­lá­dá, aby o věci zno­vu jed­nal a roz­hodl.

  

III.

  

10. S oh­le­dem na cha­rak­ter ná­mi­tek up­latněných stěžo­va­te­lem a ob­sah vy­jádření ved­lej­ších účas­tníků (viz nás­le­du­jí­cí bod IV.) po­va­žu­je Ústav­ní soud za vhod­né ny­ní blí­že spe­ci­fi­ko­vat ob­sah ús­tav­ní stíž­nos­tí na­pa­de­ných us­ne­se­ní.

  

11. Us­ne­se­ním Po­li­cie Čes­ké re­pub­li­ky, Ob­vod­ní­ho ředi­tel­ství po­li­cie Pra­ha III, SKPV, OOK, ze dne 8. 10. 2013, č.j. KR­PA-127944-104/TČ-2013-001373-TMAZ, by­la pod­le § 66 od­st. 1 tres­tní­ho řádu, stěžo­va­te­li ulo­že­na pořád­ko­vá po­ku­ta ve vý­ši 10 000,- Kč, ne­boť po­mo­cí so­ciál­ní sítě Fa­ce­book v reak­ci na poš­ko­ze­né­ho L.K., kte­rý nap­sal: "Poz­drav pro por. čur. M. (pozn. pod ča­rou č.1) :-)))", stěžo­va­tel dne 3. 9. 2013 nap­sal: ":-)))", a nás­ledně: "at tah­ne do *****", kdy v reak­ci na ten­to příspěvek stěžo­va­te­le nap­sal nez­le­ti­lý svědek T. B.: "Ha­ha, dob­rý por.čur. :-) :-) :-)". Dne 17. 9. 2013 vlo­žil stěžo­va­tel na so­ciál­ní síť Fa­ce­book ob­rá­zek auto­bu­su s náz­vem: "L. K. Co­py­right (c) All Rights Re­served", kdy pod ten­to příspěvek vlo­žil poš­ko­ze­ný L. K. ko­men­tář: "vy­sou­dim mi­lio­ny na autor­skejch pra­vech :-))" a na to­to rea­go­val stěžo­va­tel příspěvkem: "Aha…Po­dej Tres­tni Ozna­me­ni M. :-)". Nás­ledně dne 25. 9. 2013 vlo­žil stěžo­va­tel na so­ciál­ní síť Fa­ce­book ob­rá­zek, na kte­rém jsou zob­ra­ze­né dveře auto­bu­su, s textem: "Vy­na­lez di­lny na ote­vi­ra­ni 3501…ted uz tam vle­ze kde kdo :-)" a na to­to rea­go­val svědek T. B. příspěvkem: "I M.". Stěžo­va­tel se dle us­ne­se­ní po­li­cej­ní­ho or­gá­nu vůči němu cho­vá uráž­livě, je­li­kož je prověřován ve věci oh­ro­žo­vá­ní vý­cho­vy dí­těte dle us­ta­no­ve­ní § 201 od­st. 1 tres­tní­ho zá­ko­ní­ku a dne 12. 4. 2013 by­ly v tom­to směru za­há­je­ny úko­ny v tres­tním říze­ní.

 

12. Z od­ůvodnění ús­tav­ní stíž­nos­tí na­pa­de­né­ho us­ne­se­ní vy­plý­vá, že stěžo­va­tel měl na Fa­ce­boo­ku slovně na­pa­dat po­li­cej­ní or­gán, kon­krétně přímo po­ru­čí­ka M. M., kte­rý je­ho věc prověřuje, a měl se te­dy cho­vat k or­gá­nu čin­né­mu v tres­tním říze­ní uráž­livě. Svým jed­ná­ním po­mo­cí so­ciál­ní sítě měl sni­žo­vat auto­ri­tu po­li­cej­ní­ho or­gá­nu před os­tat­ní­mi svědky a poš­ko­ze­ný­mi, oh­ro­žo­vat důvěru v čin­nost po­li­cej­ní­ho or­gá­nu a sni­žo­vat váž­nost a důstoj­nost fun­kce po­li­cej­ní­ho or­gá­nu. Na­víc měl svým jed­ná­ním vzbu­zo­vat u nez­le­ti­lé­ho svědka T. B. a poš­ko­ze­né­ho L. K. ná­vy­ky, že tak­to je nor­mál­ní vy­jadřovat se o po­li­cej­ním or­gá­nu. V od­ůvodnění us­ne­se­ní je dá­le uve­de­no, že po­kud se stěžo­va­te­li ne­lí­bí ve­de­ní je­ho věci před po­li­cej­ním or­gá­nem, může a mohl vy­užít svých práv da­ných tres­tním řádem a zá­ko­nem, te­dy dá­vat např. stíž­nos­ti a podně­ty nadříze­ným po­li­cej­ní­ho or­gá­nu a ne své ná­zo­ry po­pi­so­vat po­mo­cí so­ciál­ní sítě Fa­ce­book. Dá­le byl stěžo­va­tel v na­pa­de­ném us­ne­se­ní upo­zorněn, že dle § 66 od­st. 1 tres­tní­ho řádu je mož­no ulo­žit pořád­ko­vou po­ku­tu až do vý­še 50 000,- Kč, a to opa­ko­vaně, pro­to by se měl na­dá­le zdr­žet té­to ak­ti­vi­ty a ne­cho­vat se uráž­livě k or­gánům čin­ným v tres­tním říze­ní.

  

13. Z od­ůvodnění us­ne­se­ní Ob­vod­ní­ho sou­du pro Pra­hu 9 ze dne 22. 11. 2013,      sp. zn. 20 Nt 1686/2013, pak vy­plý­vá, že ob­vod­ní soud dospěl v rám­ci op­rav­né­ho říze­ní k zá­věru, že po­li­cej­ní or­gán pos­tu­po­val v sou­la­du se zá­ko­nem, když stěžo­va­te­li pořád­ko­vou po­ku­tu ulo­žil. Ze spi­so­vé­ho ma­te­riá­lu je dle sou­du patr­né, že stěžo­va­tel se opa­ko­vaně vůči po­li­cej­ní­mu or­gá­nu cho­val uráž­livě, a to svý­mi příspěvky na so­ciál­ní sí­ti Fa­ce­book. Dle ná­zo­ru sou­du předmětné příspěvky na so­ciál­ní sí­ti těžko uveřej­ňo­va­la ji­ná, ci­zí oso­ba, když je dle sou­du ze sa­mot­ných příspěvků zřej­mé, že ty­to mu­se­la uveřej­ňo­vat oso­ba, kte­rá je s ce­lým přípa­dem peč­livě obez­ná­me­na. Na­víc uveřej­ňo­vá­ní příspěvků je vá­zá­no na uži­va­te­le kon­krét­ní­ho úč­tu Fa­ce­boo­ku, kdy ze spi­so­vé­ho ma­te­riá­lu je patr­né, že se jed­na­lo právě o účet stěžo­va­te­le, přičemž kaž­dý fa­ce­boo­ko­vý účet je chráněn hes­lem. Dle ná­zo­ru sou­du je tak ze všech sou­vis­los­tí da­né­ho přípa­du patr­né, že předmětné příspěvky uveřej­ňo­val na sí­ti Fa­ce­book právě stěžo­va­tel.

  

14. Soud se nez­to­tož­nil s ná­zo­rem stěžo­va­te­le, že na sa­mot­ných příspěvcích ne­ní nic uráž­li­vé­ho. V da­ném případě ne­ní dle sou­du třeba, aby sa­ma uží­va­ná slo­va či poj­my by­ly uráž­li­vé, ale pos­ta­ču­je, po­kud je ze sa­mot­né­ho kon­textu patr­né, že se jed­ná o uráž­ku. Ob­vod­ní soud te­dy dospěl k zá­věru, že příspěvky uveřejněné na so­ciál­ní sí­ti spo­lu s kon­textem, ze kte­ré­ho vy­chá­ze­jí, jsou vůči po­li­cej­ní­mu or­gá­nu uráž­li­vé­ho a zesměšňu­jí­cí­ho cha­rak­te­ru.

  

15. K ar­gu­men­tu stěžo­va­te­le, že příspěvky na so­ciál­ní sí­ti Fa­ce­book jsou pri­vát­ní­ho cha­rak­te­ru, kdy předmětné vzka­zy ne­by­ly pou­ži­ty v rám­ci tres­tní­ho říze­ní, soud kon­sta­to­val, že pro pou­ži­tí opatření dle § 66 od­st. 1 tres­tní­ho řádu ne­ní třeba, aby by­lo uráž­li­vé cho­vá­ní vůči or­gánům čin­ným v tres­tním říze­ní pou­ži­to v tres­tním říze­ní, ale k vy­uži­tí to­ho­to opatření pos­ta­ču­je sku­teč­nost, že se kon­krét­ní oso­ba cho­vá uráž­livě, kdy za uráž­li­vé cho­vá­ní je zce­la jistě mož­né po­va­žo­vat i sni­žo­vá­ní váž­nos­ti a důstoj­nos­ti fun­kce. Sou­časně se ob­vod­ní soud rovněž nez­to­tož­nil s ná­zo­rem stěžo­va­te­le, že by so­ciál­ní síť Fa­ce­book by­la ur­če­na k pri­vát­ní ko­mu­ni­ka­ci. Fa­ce­book je dle sou­du de­fi­no­ván ja­ko roz­sáh­lý spo­le­čen­ský webo­vý sys­tém, je­hož cí­lem je zej­mé­na ko­mu­ni­ka­ce me­zi uži­va­te­li, tvor­ba a udr­žo­vá­ní vztahů me­zi uži­va­te­li a sdí­le­ní dat, přičemž je dek­la­ro­vá­no, že jej k to­mu­to úče­lu v sou­čas­né době vy­uží­vá ak­tivně přes mi­liar­du uži­va­telů, kdy to­to jsou všeo­becně zná­mé sku­teč­nos­ti. Po­kud se stěžo­va­tel roz­hodl vy­užít so­ciál­ní síť Fa­ce­book a ko­mu­ni­ko­vat je­jím prostřed­nic­tvím, je rovněž na něm, aby nesl nás­led­ky své­ho cho­vá­ní, včetně ulo­že­né pořád­ko­vé po­ku­ty.

 

16. S oh­le­dem na vý­še uve­de­né tak ob­vod­ní soud dospěl k zá­věru, že pos­tup po­li­cej­ní­ho or­gá­nu byl zce­la v sou­la­du se zá­ko­nem. Soud se pou­ze nez­to­tož­nil s vý­ší pořád­ko­vé po­ku­ty, a to vzhle­dem k vý­ši pořád­ko­vých po­kut, kte­ré jsou stan­dardně v rám­ci tres­tní­ho říze­ní uk­lá­dá­ny. Soud vzal v úva­hu mož­ný příjem stěžo­va­te­le, kte­rý se ži­ví ja­ko řidič auto­bu­su a ja­ko adek­vát­ní pak shle­dal pořád­ko­vou po­ku­tu ve vý­ši 5.000,- Kč, kdy tak­to vy­so­ká po­ku­ta by dle ná­zo­ru sou­du mělo být pro stěžo­va­te­le dos­ta­teč­ným po­nau­če­ním oh­ledně je­ho cho­vá­ní vůči or­gánům čin­ným v tres­tním říze­ní.

 

IV.

  

17. K po­sou­ze­ní důvod­nos­ti ús­tav­ní stíž­nos­ti si Ústav­ní soud vy­žá­dal vy­jádření účas­tníků a ved­lej­ších účas­tníků říze­ní.

  

18. Ob­vod­ní soud pro Pra­hu 9, ja­ko účas­tník říze­ní, ve svém vy­jádření ze dne 24. 7. 2014 zce­la od­ká­zal na spi­so­vý ma­te­riál a od­ůvodnění ús­tav­ní stíž­nos­tí na­pa­de­né­ho us­ne­se­ní ob­vod­ní­ho sou­du.

  

19. Dne 25. 7. 2014 by­lo Ústav­ní­mu sou­du do­ru­če­no ob­sáh­lé vy­jádření Po­li­cie Čes­ké re­pub­li­ky, Ob­vod­ní­ho ředi­tel­ství po­li­cie Pra­ha III, SKPV, OOK, 3. od­děle­ní, co­by účas­tní­ka říze­ní.

  

20. Po­li­cej­ní or­gán uvedl, že se o sku­teč­nos­ti, že se o něm pí­še na Fa­ce­boo­ku dozvěděl od svědka F. N. (roč. 1995), a to v sou­vis­los­ti s je­ho po­dá­ním vy­světle­ní dle  § 158 od­st. 6 tres­tní­ho řádu dne 26. 9. 2013, kte­rý nás­ledně po­li­cej­ní­mu or­gá­nu dob­ro­volně umož­nil přís­tup na je­ho fa­ce­boo­ko­vý pro­fil a za­jištění předmětné ko­mu­ni­ka­ce. Ko­mu­ni­ka­ce by­la za­jištěna for­mou tzv. printscreenů, te­dy sej­mu­tím ob­ra­zov­ky po­čí­ta­če do ob­ra­zo­vé­ho sou­bo­ru. Po­li­cej­ní or­gán tak po uráž­li­vých vzka­zech dle své­ho vy­jádření ne­pát­ral z vlas­tní ini­cia­ti­vy, ale byl na ně upo­zorněn v rám­ci pro­bí­ha­jí­cí­ho tres­tní­ho říze­ní. Pos­tup dle § 88a tres­tní­ho řádu by ne­by­lo dle po­li­cej­ní­ho or­gá­nu mož­no vy­užít, ne­boť spo­leč­nost Fa­ce­book má síd­lo v USA (Fa­ce­book Inc., 1601 Willow Road, Men­lo Park, CA 94025, Spo­je­né stá­ty ame­ric­ké), te­dy je­di­ná dal­ší mož­nost zís­ká­ní těchto údajů by by­la ces­tou práv­ní po­mo­ci.

  

21. Pořád­ko­vou po­ku­tou pos­ti­že­né uráž­li­vé cho­vá­ní si­ce ne­by­lo dle vy­jádření po­li­cej­ní­ho or­gá­nu us­ku­tečněno v průběhu úko­nu tres­tní­ho říze­ní, ale by­lo us­ku­tečněno v sou­vis­los­ti s tres­tním říze­ním, v době, kdy to­to říze­ní pro­bí­ha­lo, a by­lo způso­bi­lé ov­liv­nit váž­nost po­li­cej­ní­ho or­gá­nu. Po­li­cej­ní or­gán tak má za to, že skut­ko­vá pod­sta­ta § 66 od­st. 1 tres­tní­ho řádu "kdo se k po­li­cej­ní­mu or­gá­nu cho­vá uráž­livě" by­la jed­ná­ním stěžo­va­te­le naplněna.

  

22. Po­li­cej­ní or­gán v od­ůvodnění us­ne­se­ní sku­teč­nost, zda auto­rem ci­to­va­ných vzkazů je sku­tečně stěžo­va­tel, neodůvod­ňo­val, ne­boť měl za to, že to­to je nes­por­né, ne­boť předmětné vzka­zy by­ly psá­ny z fa­ce­boo­ko­vé­ho úč­tu "Fa­ce­book.com/di­mo.6523," s vy­plněným jmé­nem stěžo­va­te­le. Účet v sí­ti Fa­ce­book je chráněn hes­lem, kte­ré si vo­lí sám uži­va­tel, tak­že se do něj dle ná­zo­ru po­li­cej­ní­ho or­gá­nu nemůže přih­lá­sit ci­zí oso­ba. Ze všech těchto sku­teč­nos­tí je tak dle po­li­cej­ní­ho or­gá­nu patr­né, že auto­rem příspěvku je právě stěžo­va­tel.

 

23. Po­kud jde o uráž­li­vost ci­to­va­ných příspěvků, po­li­cej­ní or­gán ve svém vy­jádření uvedl, že stěžo­va­tel "od­laj­ko­val" (pozn. pod ča­rou č. 2) vzkaz L. K. "Poz­drav pro por. čur. M. M. :-)))", přičemž zkrat­ka čur. je evi­dentně zkrat­kou vul­gár­ní­ho slo­va a dá­le v kon­ver­za­ci uvá­dí "ať táh­ne do *****", což po­li­cej­ní or­gán opět po­va­žu­je za vul­ga­ris­mus, přes­to­že vul­gár­ní slo­vo je nah­ra­ze­no hvězdič­ka­mi. Vý­še uve­de­né vul­ga­ri­ty v pou­ži­tém kon­textu pak ma­jí pod­le po­li­cej­ní­ho or­gá­nu uráž­li­vý a zesměšňu­jí­cí cha­rak­ter a ov­liv­ni­ly nás­led­né jed­ná­ní poš­ko­ze­ných a svědků v úko­nech tres­tní­ho říze­ní (zej­mé­na nez­le­ti­lé­ho L. K.).

  

24. Po­li­cej­ní or­gán uza­ví­rá, že má za to, že žá­dným způso­bem ne­po­ru­šil zá­klad­ní prá­va a svo­bo­dy stěžo­va­te­le, když zís­kal pou­ze veřej­né úda­je ze sítě Fa­ce­book a dá­le úda­je, kte­ré mu dob­ro­volně umož­nil za­jis­tit svědek F. N. v rám­ci po­dá­ní vy­světle­ní. In­sti­tut ulo­že­ní pořád­ko­vé po­ku­ty dle § 66 od­st. 1 tres­tní­ho řádu byl v uve­de­ném případě pou­žit na zá­kladě práv­ní­ho ná­zo­ru po­li­cej­ní­ho or­gá­nu, jenž byl nás­ledně potvr­zen roz­hod­nu­tím soud­kyně Ob­vod­ní­ho sou­du pro Pra­hu 9.

  

25. Dne 11. 8. 2014 by­la Ústav­ní­mu sou­du do­ru­če­na rep­li­ka stěžo­va­te­le k vy­jádření po­li­cej­ní­ho or­gá­nu. V té stěžo­va­tel pou­ka­zu­je na sku­teč­nost, že úč­ty ap­li­ka­ce Fa­ce­book ne­pod­lé­ha­jí ja­ké­ko­liv re­gis­tra­ci či auten­ti­za­ci, na zá­kladě kte­ré by by­lo mož­né jed­noz­načně iden­ti­fi­ko­vat oso­by, kte­ré na ty­to strán­ky přis­pí­va­jí. Za pov­šim­nu­tí dle stěžo­va­te­le sto­jí, že po­li­cej­ní or­gán ve svém vy­jádření již ome­zil ok­ruh vzkazů pou­ze na: "Poz­drav pro por. čur. M. M. :-)))" a "ať táh­ne do *****". Po­kud po­li­cej­ní or­gán vy­klá­dá zkrat­ku "por. čur." ja­ko vul­gár­ní vý­raz, jed­ná se dle stěžo­va­te­le o ry­ze sub­jek­tiv­ní vý­klad. V případě dru­hé­ho vzka­zu pak po­li­cej­ní or­gán neu­vá­dí, o ja­ké slo­vo se mělo dle je­ho ná­zo­ru jed­nat. Stěžo­va­tel upo­zor­ňu­je, že sám po­li­cej­ní or­gán potvr­zu­je, že pr­vní z těchto vzkazů ani nep­sal stěžo­va­tel.

  

26. Stěžo­va­tel ta­ké na­mí­tá, že po­li­cej­ní or­gán si zjed­nal přís­tup k předmětné ko­mu­ni­ka­ci tepr­ve prostřed­nic­tvím F. N., kte­rý to měl po­li­cej­ní­mu or­gá­nu údajně umož­nit v rám­ci po­dá­ní vy­světle­ní pod­le § 158 od­st. 3 tres­tní­ho řádu. V té­to sou­vis­los­ti stěžo­va­tel vy­jadřuje sil­né po­chyb­nos­ti o dob­ro­vol­nos­ti zpřís­tupnění té­to ko­mu­ni­ka­ce ze stra­ny F. N. s oh­le­dem na vlas­tní zku­še­nos­ti s jed­ná­ním po­li­cej­ní­ho or­gá­nu. Ja­ko neak­cep­to­va­tel­ný se stěžo­va­te­li je­ví ar­gu­ment po­li­cej­ní­ho or­gá­nu, že pos­tup dle § 88a tres­tní­ho řádu ne­by­lo mož­no vy­užít z to­ho důvo­du, že by by­lo nut­no vy­žá­dat in­for­ma­ce ces­tou práv­ní po­mo­ci.

  

27. Stěžo­va­tel má za to, že v da­ném případě byl in­sti­tut pořád­ko­vé po­ku­ty de fac­to zneu­žit k pos­ti­hu stěžo­va­te­le v si­tua­ci, kdy po­li­cej­ní or­gán, kte­rý byl o údaj­né tres­tné čin­nos­ti sub­jek­tivně přesvědčen, ne­dis­po­no­val žá­dným re­le­van­tním důka­zem tres­tné čin­nos­ti stěžo­va­te­le a zneu­žil in­sti­tut pořád­ko­vé po­ku­ty pro pos­tih stěžo­va­te­le, je­hož ne­mohl ji­nak do­sáh­nout, ne­boť stěžo­va­tel se žá­dné tres­tné čin­nos­ti v sou­vis­los­ti s nez­le­ti­lým L. K., ani ji­ný­mi oso­ba­mi, ne­do­pus­til.

 

V.

 

28. Ústav­ní soud si vy­žá­dal spis Po­li­cie Čes­ké re­pub­li­ky, Ob­vod­ní­ho ředi­tel­ství po­li­cie Pra­ha III, SKPV, OOK, 3. Od­děle­ní, sp. zn. KR­PA-127944/TČ-2013, a spis Ob­vod­ní­ho sou­du pro Pra­hu 9, sp. zn. 20 Nt 1686/2013.

 

29. Ústav­ní soud vzal v úva­hu všech­na stěžo­va­te­lem před­lo­že­ná tvr­ze­ní, zvá­žil ob­sah ús­tav­ní stíž­nos­tí na­pa­de­ných roz­hod­nu­tí a přís­luš­né­ho spi­so­vé­ho ma­te­riá­lu, přez­kou­mal pos­tup or­gánů čin­ných v tres­tním říze­ní, zoh­led­nil vy­jádření účas­tníků říze­ní a dospěl k zá­věru, že ús­tav­ní stíž­nost je důvod­ná.

  

30. Ústav­ní soud je dle čl. 83 Ústa­vy Čes­ké re­pub­li­ky (dá­le jen "Ústa­va") soud­ním or­gá­nem ochra­ny ús­tav­nos­ti a tu­to svo­ji pra­vo­moc vy­ko­ná­vá mi­mo ji­né tím, že ve smys­lu čl. 87 od­st. 1 písm. d) Ústa­vy roz­ho­du­je o ús­tav­ní stíž­nos­ti pro­ti pra­vo­moc­né­mu roz­hod­nu­tí a ji­né­mu zá­sa­hu or­gánů veřej­né mo­ci do ús­tavně za­ru­če­ných zá­klad­ních práv a svo­bod [srov. též us­ta­no­ve­ní § 72 od­st. 1 písm. a) zá­ko­na o Ústav­ním sou­du]. Ne­ní však sou­čás­tí sous­ta­vy obec­ných soudů a ne­ní ani po­vo­lán k in­stan­ční­mu přez­ku­mu je­jich roz­hod­nu­tí. Pra­vo­moc Ústav­ní­ho sou­du je za­lo­že­na vý­lučně k přez­ku­mu roz­hod­nu­tí z hle­dis­ka dodr­že­ní ús­tavněpráv­ních prin­cipů, tj. to­ho, zda v říze­ní (a pos­lé­ze roz­hod­nu­tím v něm vy­da­ným) ne­by­la dot­če­na ús­tavně za­ru­če­ná prá­va účas­tníků, zda říze­ní by­lo ve­de­no v sou­la­du s těmi­to prin­ci­py a zda lze říze­ní ja­ko ce­lek pok­lá­dat za spra­ved­li­vé.

 

31. Je přitom za­potřebí nez­trá­cet ze zřete­le sku­teč­nost, že úče­lem tres­tní­ho říze­ní ne­ní je­nom "spra­ved­li­vé pot­res­tá­ní pa­cha­te­le", ale rovněž "fair" pro­ces. To­mu­to ele­men­tár­ní­mu po­ža­dav­ku or­gá­ny čin­né v tres­tním říze­ní ve věci stěžo­va­te­le ne­dos­tá­ly, když jed­na­ly své­volně, a to ta­ko­vým způso­bem a v ta­ko­vém roz­sa­hu, kte­rý pod­le přesvědče­ní Ústav­ní­ho sou­du za­vdá­vá příči­nu k po­sou­ze­ní ús­tav­ní stíž­nos­ti stěžo­va­te­le ja­ko opod­statněné.

  

VI.

  

32. Us­ta­no­ve­ní § 66 tres­tní­ho řádu sta­no­ví, že: "Kdo přes před­cho­zí na­po­me­nu­tí ru­ší říze­ní ne­bo kdo se k sou­du, stát­ní­mu zá­stup­ci ne­bo po­li­cej­ní­mu or­gá­nu cho­vá uráž­livě ne­bo kdo bez dos­ta­teč­né om­lu­vy neu­pos­lech­ne příka­zu ne­bo ne­vy­ho­ví vý­zvě, kte­ré mu by­ly dá­ny pod­le to­ho­to zá­ko­na, může být před­se­dou se­ná­tu a v příp­rav­ném říze­ní stát­ním zá­stup­cem ne­bo po­li­cej­ním or­gá­nem pot­res­tán pořád­ko­vou po­ku­tou do 50 000,- Kč".

  

33. Ulo­že­ní pořád­ko­vé po­ku­ty je jed­ním z kraj­ních prostředků udr­že­ní auto­ri­ty or­gánů čin­ných v tres­tním říze­ní, res­pek­to­vá­ní je­jich příkazů a za­cho­vá­ní důstoj­nos­ti jed­ná­ní před ni­mi. Pořád­ko­vá po­ku­ta umož­ňu­je za­jis­tit ne­ru­še­ný a důstoj­ný průběh tres­tní­ho říze­ní a upos­lech­nu­tí příkazů da­ných pod­le tres­tní­ho řádu (§ 1 od­st. 1 tres­tní­ho řádu). Při pou­ži­tí do­nu­co­va­cí­ho prostřed­ku je vždy nut­né, aby se tak dělo jen v si­tua­cích a me­zích sta­no­ve­ným zá­ko­nem a způso­bem, kte­rý zá­kon sta­no­ví. Ústav­ní soud v mi­nu­los­ti do­vo­dil, že mu­sí být vždy ne­po­chybně a jed­noz­načně pro­ká­zá­no, že nas­ta­ly okol­nos­ti vy­jme­no­va­né v us­ta­no­ve­ní § 66 od­st. 1 tres­tní­ho řádu, aby úva­ha o ulo­že­ní pořád­ko­vé po­ku­ty or­gá­nem čin­ným v tres­tním říze­ní neod­po­ro­va­la prin­ci­pu ús­tav­ní ochra­ny lid­ských práv a svo­bod (viz např. ná­lez sp. zn. IV. ÚS 1594/10 ze dne 14. 10. 2010, ná­lez sp. zn. IV. ÚS 31/05 ze dne 1. 8. 2005 ne­bo ná­lez  sp. zn. III. ÚS 766/2000 ze dne 21. 6. 2001, všech­na roz­hod­nu­tí dos­tup­ná na: http://na­lus.usoud.cz).

 

34. V sou­vis­los­ti s okol­nos­tmi kon­krét­ní­ho přípa­du je nejpr­ve za­potřebí za­bý­vat se otáz­kou, ja­ký je cha­rak­ter ko­mu­ni­ka­ce na inter­ne­to­vé so­ciál­ní sí­ti Fa­ce­book. Aniž by se Ústav­ní soud cí­til po­vo­lán k to­mu, aby de­fi­no­val po­va­hu a fun­go­vá­ní so­ciál­ní sítě Fa­ce­book ja­ko cel­ku, po­va­žu­je za nez­byt­né, s oh­le­dem na spe­ci­fič­nost da­né­ho přípa­du, pro úče­ly to­ho­to ná­le­zu vel­mi zjed­no­du­šeně přib­lí­žit, k če­mu ta­to so­ciál­ní síť slou­ží a jak je mož­no ji pou­ží­vat.

  

35. Fa­ce­book je roz­sáh­lou mul­ti­fun­kční inter­ne­to­vou so­ciál­ní sí­tí. Jed­ná se o ko­mu­ni­kač­ní plat­for­mu, kte­rá pri­márně slou­ží k na­va­zo­vá­ní a udr­žo­vá­ní vztahů on­li­ne a k šíření in­for­ma­cí. Fa­ce­book umož­ňu­je předev­ším vy­tváření sítě so­ciál­ních kon­taktů, ko­mu­ni­ka­ci me­zi uži­va­te­li, vzá­jem­né sdí­le­ní nejrůznějších mul­ti­me­diál­ních ob­sahů, or­ga­ni­za­ci udá­los­tí a pre­zen­ta­ci uži­va­telů, má však ta­ké mno­ho dal­ších fun­kcí. Po re­gis­tra­ci má uži­va­tel mož­nost vy­hle­dat dal­ší uži­va­te­le té­to sítě, se kte­rý­mi by byl rád v kon­tak­tu, a po­žá­dat je o "přátel­ství" (potvr­ze­ní obous­tran­né­ho zá­jmu o ten­to kon­takt).

  

36. Uži­va­tel si může in­di­vi­duálně nas­ta­vit kromě ji­né­ho i roz­sah sdí­le­ní uveřej­ňo­va­ných in­for­ma­cí a po­mo­cí nás­trojů ochra­ny souk­ro­mí tak má mož­nost zvo­lit, kdo uvi­dí jím zveřej­ňo­va­ný ne­bo je­ho se tý­ka­jí­cí ob­sah, kdo a jak jej může kon­tak­to­vat a vy­hle­dat. Ji­ný­mi slo­vy - pro­fil uži­va­te­le na so­ciál­ní sí­ti může fun­go­vat otevřeně (je veřej­ný pro všech­ny os­tat­ní uži­va­te­le Fa­ce­boo­ku ne­bo do­kon­ce všech­ny uži­va­te­le inter­ne­tu) ne­bo uzavřeně (stěžo­va­tel buď obecně vo­lí, ja­ké­mu ok­ruh uži­va­telů zveřej­ní své in­for­ma­ce, ne­bo tu­to vol­bu může pro­vádět i u jed­not­li­vých příspěvků a in­for­ma­cí zvlášť).

  

37. Ko­mu­ni­ka­ce na Fa­ce­boo­ku může zjed­no­du­šeně řeče­no pro­bí­hat po­mo­cí tzv. "cha­tu" (dis­ku­ze), po­mo­cí zpráv (mož­nost po­sí­lat si zprá­vy s je­di­ným uži­va­te­lem či s ur­či­tým ok­ru­hem uži­va­telů) ne­bo prostřed­nic­tvím pro­fi­lo­vé (osob­ní) strán­ky kaž­dé­ho uži­va­te­le, na kte­rou může umis­ťo­vat příspěvky sám uži­va­tel, ale i os­tat­ní uži­va­te­lé, po­kud to in­di­vi­duál­ní nas­ta­ve­ní uži­va­te­le umož­ňu­je. Dle uži­va­te­lem zvo­le­né­ho nas­ta­ve­ní souk­ro­mí může být ob­sah pro­fi­lo­vé strán­ky uži­va­te­le zpřís­tupněn jen je­ho přátelům, vy­bra­ným ok­ruhům - sku­pi­nám přátel, všem oso­bám re­gis­tro­va­ným k sí­ti Fa­ce­book ne­bo i oso­bám ne­re­gis­tro­va­ným do sítě Fa­ce­book, ale vy­uží­va­jí­cím inter­net (viz www.fa­ce­book.com).

  

38. V té­to sou­vis­los­ti se Ústav­ní soud nemůže přik­lo­nit k zá­věrům Ob­vod­ní­ho sou­du pro Pra­hu 9, že so­ciál­ní síť Fa­ce­book ne­ní ur­če­na k pri­vát­ní ko­mu­ni­ka­ci, je­li­kož se jed­ná o roz­sáh­lý spo­le­čen­ský webo­vý sys­tém slou­ží­cí ke ko­mu­ni­ka­ci me­zi uži­va­te­li a sdí­le­ní mul­ti­me­diál­ních dat, kte­rý je ak­tivně vy­uží­va­ný ví­ce než mi­liar­dou uži­va­telů. Ta­ké ná­zor ob­vod­ní­ho sou­du spo­čí­va­jí­cí v tom, že "po­kud se stěžo­va­tel roz­hodl vy­užít so­ciál­ní síť Fa­ce­book a ko­mu­ni­ko­vat je­jím prostřed­nic­tvím, je rovněž na něm, aby nesl nás­led­ky své­ho cho­vá­ní", Ústav­ní soud zce­la nes­dí­lí.

  

39. Po­va­ha so­ciál­ní sítě Fa­ce­book ne­ní dle ná­zo­ru Ústav­ní­ho sou­du jed­noz­načně souk­ro­má či veřej­ná. Vždy zá­le­ží na kon­krét­ních uži­va­te­lích, ja­kým způso­bem si mí­ru souk­ro­mí na svém pro­fi­lu, případně přímo u jed­not­li­vých příspěvků, nas­ta­ví. Teo­re­tic­ky může uži­va­tel prostřed­nic­tvím té­to sítě ko­mu­ni­ko­vat pou­ze s je­di­ným dal­ším uži­va­te­lem, a to aniž by tu­to ko­mu­ni­ka­ci moh­li vidět, či do ní za­sa­ho­vat, os­tat­ní uži­va­te­lé. Ta­ko­vá ko­mu­ni­ka­ce by pak jistě moh­la být po­va­žo­vá­na za ry­ze souk­ro­mou, byť us­ku­tečněnou prostřed­nic­tvím so­ciál­ní sítě vy­uží­va­né mi­liar­dou uži­va­telů, stejně ja­ko je za souk­ro­mou mož­no po­va­žo­vat emai­lo­vou ko­mu­ni­ka­ci dvou osob, us­ku­tečněnou např. prostřed­nic­tvím emai­lo­vé služ­by Gmail (www.gmail.com), kte­rou tak­též vy­uží­va­jí mi­lio­ny uži­va­telů (ob­dobně v Čes­ké re­pub­li­ce např. emai­lo­vá služ­ba dos­tup­ná na strán­kách www.sez­nam.cz). Uži­va­tel so­ciál­ní sítě Fa­ce­book však má mož­nost uči­nit svůj pro­fil ta­ké zce­la veřej­ným a te­dy přís­tup­ným všem uži­va­telům so­ciál­ní sítě Fa­ce­book, případně i všem uži­va­telům sítě inter­net. Ta­to mož­nost je hojně vy­uží­vá­na např. po­li­tic­ký­mi stra­na­mi, zá­jmo­vý­mi sku­pi­na­mi, umělci, pos­ky­to­va­te­li slu­žeb, ob­chod­ní­ky a dal­ší­mi, je­jichž cí­lem je pre­zen­to­vat se prostřed­nic­tvím so­ciál­ní sítě Fa­ce­boo­ku co nej­šir­ší­mu poč­tu uži­va­telů inter­ne­tu. To­to nas­ta­ve­ní ale vo­lí i část "běžných" uži­va­telů.

  

40. Je zřej­mé, že s oh­le­dem na stá­le narůsta­jí­cí vý­znam a roz­sah vy­uží­vá­ní inter­ne­tu, so­ciál­ních sí­tí a nejrůznějších mo­bil­ních ap­li­ka­cí v kaž­do­den­ním ži­votě, se jed­ná o ob­last, na kte­rou svou po­zor­nost za­měřují ta­ké or­gá­ny čin­né v tres­tním říze­ní. Je ne­po­pi­ra­tel­né, že při od­ha­lo­vá­ní tres­tné čin­nos­ti mo­hou být in­for­ma­ce ze sítě inter­net vel­mi ná­po­moc­né a u někte­ré tres­tné čin­nos­ti do­kon­ce přímo nez­byt­né. Inter­net je zdro­jem mno­ha veřejně dos­tup­ných in­for­ma­cí, kte­ré jsou tak přímo dos­tup­né i or­gánům čin­ným v tres­tním říze­ní, ale stejně tak ob­sa­hu­je množ­ství in­for­ma­cí souk­ro­mé po­va­hy. Pos­tu­py ap­li­ko­va­né přís­luš­ný­mi or­gá­ny při zjiš­ťo­vá­ní těchto in­for­ma­cí pro­to mu­sí dodr­žo­vat rá­mec sta­no­ve­ný práv­ní­mi před­pi­sy a mu­sí res­pek­to­vat obec­né prin­ci­py, na nichž je za­lo­že­na čin­nost stát­ních or­gánů, zej­mé­na v maximál­ní mož­né míře šetřit ús­tavně za­ru­če­ná prá­va a svo­bo­dy dot­če­ných osob.

  

VII.

 

41. V us­ne­se­ní po­li­cej­ní­ho or­gá­nu o ulo­že­ní pořád­ko­vé po­ku­ty, ja­kož ani v nás­le­du­jí­cím us­ne­se­ní ob­vod­ní­ho sou­du ne­ní ni­jak spe­ci­fi­ko­vá­no, ja­kým způso­bem po­li­cej­ní or­gán zís­kal in­for­ma­ce, na kte­rých za­lo­žil své roz­hod­nu­tí ulo­žit pořád­ko­vou po­ku­tu, resp. ja­kým způso­bem se předmětná ko­mu­ni­ka­ce dos­ta­la do sfé­ry po­li­cej­ní­ho or­gá­nu a ja­ký byl účel je­jí­ho opatření. Ty­to in­for­ma­ce ne­vyp­lý­va­jí ani ze spi­so­vé­ho ma­te­riá­lu, kte­rý byl pod­kla­dem pro ta­to roz­hod­nu­tí.

 

42. Z vy­jádření po­li­cej­ní­ho or­gá­nu k ús­tav­ní stíž­nos­ti je zřej­mé, že si po­li­cej­ní or­gán je vědom to­ho, že tres­tní řád sta­no­ví způso­by ús­tavně kon­for­mní­ho zá­sa­hu do zá­klad­ní­ho prá­va, kte­rým je prá­vo na ochra­nu ta­jem­ství zá­znamů ucho­vá­va­ných v souk­ro­mí. Způsob, kte­rým se k těmto pod­mín­kám sta­ví, však již v sou­la­du s ús­tav­ním pořád­kem ne­ní.

  

43. Po­li­cej­ní or­gán až ve svém vy­jádření k ús­tav­ní stíž­nos­ti zmi­ňu­je mož­nost za­jištění ob­sa­hu elek­tro­nic­ké ko­mu­ni­ka­ce pos­tu­pem pod­le § 88a tres­tní­ho řádu, te­dy vy­dá­ní údajů o te­le­ko­mu­ni­kač­ním pro­vo­zu na zá­kladě naříze­ní sou­du. V případě stěžo­va­te­le však ten­to pos­tup ne­ní mož­no pou­žít. Tres­tní říze­ní by­lo ve­de­no pro přečin oh­ro­žo­vá­ní vý­cho­vy dí­těte pod­le § 201 od­st. 1 písm. a) a ten­to přečin nes­pa­dá me­zi ok­ruh tres­tných činů, u kte­rých lze pos­tup pod­le § 88a tres­tní­ho řádu ap­li­ko­vat.

  

44. Bez oh­le­du na tu­to ko­gen­tní pod­mín­ku, ta­ké ar­gu­men­ta­ce po­li­cej­ní­ho or­gá­nu, pod­le kte­ré je však překáž­kou pou­ži­tí us­ta­no­ve­ní § 88a tres­tní­ho řádu nut­nost vy­žá­dá­ní práv­ní po­mo­ci v za­hra­ni­čí, je proti­ús­tav­ní (čl. 2 od­st. 2 Lis­ti­ny), pro­to­že tres­tní řád ta­ko­vý­to pos­tup přímo před­pok­lá­dá.

  

45. Příka­zu pod­le § 88a od­st. 1 tres­tní­ho řádu ne­ní potřeba, po­kud k pos­kyt­nu­tí údajů dá souh­las uži­va­tel te­le­ko­mu­ni­kač­ní­ho za­říze­ní, ke kte­ré­mu se ma­jí úda­je o us­ku­tečněném te­le­ko­mu­ni­kač­ním pro­vo­zu vzta­ho­vat (§ 88a od­st. 4 tres­tní­ho řádu). Z us­ne­se­ní o ulo­že­ní pořád­ko­vé po­ku­ty (a ani ze spi­so­vé­ho ma­te­riá­lu) však ne­vyp­lý­vá, že by stěžo­va­tel (ani kdo­ko­liv ji­ný) se za­jištěním své ko­mu­ni­ka­ce a čin­nos­ti na so­ciál­ní sí­ti Fa­ce­book tím­to způso­bem souh­la­sil.

 

46. Po­li­cej­ní or­gán až ve svém vy­jádření ad­re­so­va­ném Ústav­ní­mu sou­du sdělil, že in­for­ma­ce o ko­mu­ni­ka­ci stěžo­va­te­le na so­ciál­ní sí­ti Fa­ce­book zís­kal v rám­ci po­dá­ní vy­světle­ní svědka F. N. tím způso­bem, že si od F. N. ne­chal zpřís­tup­nit je­ho fa­ce­boo­ko­vý účet a po­ža­do­va­né in­for­ma­ce o ko­mu­ni­ka­ci stěžo­va­te­le si z to­ho­to úč­tu stáhl do ob­ra­zo­vých sou­borů. Ani to­to tvr­ze­ní po­li­cej­ní­ho or­gá­nu však ne­ní bez­prob­lé­mo­vé.

  

47. Dne 26. 9. 2013 se k po­dá­ní vy­světle­ní pod­le § 158 od­st. 6 tres­tní­ho řádu dos­ta­vil  F. N. (č.l. 472 spi­su). Z úřed­ní­ho zá­zna­mu o po­da­ném vy­světle­ní vy­plý­vá, že ve vzta­hu ke ko­mu­ni­ka­ci stěžo­va­te­le na so­ciál­ní sí­ti Fa­ce­book uvedl F. N. nás­le­du­jí­cí: "O tom, že se řeší Dmit­ri na po­li­cii vím, by­lo na Fa­ce­boo­ku něco o něja­kém po­ru­čí­ko­vi. Zmi­ňo­va­lo se něco u fo­tek obecně, že jim po­ru­čík va­dí. Psal to T. a L." (č.l. 475 spi­su).

 

48. To­to jsou však veš­ke­ré in­for­ma­ce, kte­ré jsou v úřed­ním zá­zna­mu ke ko­mu­ni­ka­ci stěžo­va­te­le na so­ciál­ní sí­ti Fa­ce­book uve­de­ny. Ob­sa­hem úřed­ní­ho zá­zna­mu (ani zby­lé čás­ti spi­so­vé­ho ma­te­riá­lu) ne­ní údaj o tom, že by F. N. po­li­cej­ní­mu or­gá­nu dob­ro­volně umož­nil přís­tup na je­ho fa­ce­boo­ko­vý pro­fil a zpřís­tup­nil kon­krét­ní ob­sah předmětné ko­mu­ni­ka­ce a je­jí za­jištění for­mou tzv. printscreenů, te­dy sej­mu­tím ob­ra­zov­ky po­čí­ta­če do ob­ra­zo­vé­ho sou­bo­ru, tak jak uvá­dí po­li­cej­ní or­gán ve svém vy­jádření k ús­tav­ní stíž­nos­ti, když vy­světlu­je, že po uráž­li­vých vzka­zech ne­pát­ral ze své ini­cia­ti­vy, ale byl na ně upo­zorněn v rám­ci pro­bí­ha­jí­cí­ho tres­tní­ho říze­ní.

  

50. Vý­še uve­de­ný pos­tup zvo­le­ný po­li­cej­ním or­gá­nem je zjev­ným ob­chá­ze­ním přís­luš­ných us­ta­no­ve­ní tres­tní­ho řádu o od­pos­le­chu a zá­zna­mu te­le­ko­mu­ni­kač­ní­ho pro­vo­zu.

 

51. Po­kud or­gá­ny čin­né v tres­tním říze­ní v rám­ci pos­tu­pu před za­há­je­ním tres­tní­ho stí­há­ní za úče­lem od­ha­le­ní tres­tné čin­nos­ti a spra­ved­li­vé­ho pot­res­tá­ní pa­cha­telů mu­sí v nez­bytně nut­né míře přis­tou­pit k ur­či­té­mu ome­ze­ní zá­klad­ních lid­ských práv a svo­bod účas­tníků říze­ní (např. vaz­ba, do­mov­ní proh­líd­ka, od­pos­lech a zá­znam te­le­ko­mu­ni­kač­ní­ho pro­vo­zu), je je­jich po­vin­nos­tí pos­tu­po­vat striktně v sou­la­du s tres­tním řádem a v je­ho man­ti­ne­lech, za maximál­ní­ho šetření těchto práv. Za si­tua­ce, kdy to­mu tak ne­ní, nel­ze tak­to zís­ka­né in­for­ma­ce přičí­tat k tí­ži stěžo­va­te­le, ja­ko to­mu by­lo v pro­jed­ná­va­ném případě.

 

VIII.

 

52. Ústav­ní soud se za­bý­val i tím, zda by ko­mu­ni­ka­ce, kte­rou dek­la­ru­je po­li­cej­ní or­gán v us­ne­se­ní o ulo­že­ní pořád­ko­vé po­ku­ty, vůbec napl­ňo­va­la skut­ko­vou pod­sta­tu před­pok­lá­da­nou us­ta­no­ve­ním § 66 tres­tní­ho řádu.

   

53. Úče­lem ulo­že­ní pořád­ko­vé po­ku­ty je za­jištění ne­ru­še­né­ho a důstoj­né­ho průběhu pro­ces­ních úkonů tres­tní­ho říze­ní a upos­lech­nu­tí příkazů da­ných pod­le tres­tní­ho řádu. Ve vzta­hu ke kon­krét­ním okol­nos­tem přípa­du má pak Ústav­ní soud za to, že po­li­cej­ní or­gán při ulo­že­ní pořád­ko­vé po­ku­ty stěžo­va­te­li nepřípustně roz­šířil pod­mín­ky ap­li­ka­ce § 66 tres­tní­ho řádu.

  

54. Ulo­že­ní pořád­ko­vé po­ku­ty stěžo­va­te­li by by­lo na­místě, po­kud by se ten­to cho­val k po­li­cej­ní­mu or­gá­nu uráž­livě v rám­ci tres­tní­ho říze­ní, te­dy např. v rám­ci po­dá­ní vy­světle­ní ne­bo vý­sle­chu ob­viněné­ho. Tak to­mu však ne­by­lo. Ze spi­so­vé­ho ma­te­riá­lu je patr­né, že stěžo­va­tel se v rám­ci po­dá­ní vy­světle­ní i pozdější­ho vý­sle­chu cho­val k po­li­cej­ní­mu or­gá­nu nap­ros­to ko­rektně a s po­li­cej­ním or­gá­nem spolu­pra­co­val (pro potřeby tres­tní­ho říze­ní dob­ro­volně po­li­cej­ní­mu or­gá­nu vy­dal svůj mo­bil­ní te­le­fon), důstoj­nost průběhu pro­ces­ních úkonů te­dy ni­jak ne­na­ru­šil.

 

55. V té­to sou­vis­los­ti se Ústav­ní soud při přez­ku­mu us­ne­se­ní o ulo­že­ní pořád­ko­vé po­ku­ty blí­že za­měřil ta­ké na ob­sah sděle­ní, kte­rá mě­la být vůči po­li­cej­ní­mu or­gá­nu uráž­li­vá. Při pod­rob­ném vy­hod­no­ce­ní us­ne­se­ní o ulo­že­ní pořád­ko­vé po­ku­ty však Ústav­ní soud zjis­til, že stěžo­va­tel je auto­rem pou­ze někte­rých příspěvků ob­sa­že­ných v tom­to us­ne­se­ní.  Ústav­ní soud má přitom za to, že stěžo­va­te­li nemůže být přičí­tán k tí­ži kon­text ko­mu­ni­ka­ce a příspěvky L. K. a T. B., ta­ko­vým způso­bem, jak to uči­nil po­li­cej­ní or­gán.

  

56. Příspěvky, je­jichž auto­rem je stěžo­va­tel, dle ná­zo­ru Ústav­ní­ho sou­du ne­do­sa­hu­jí ta­ko­vé in­ten­zi­ty, aby by­lo ulo­že­ní pořád­ko­vé po­ku­ty za­potřebí. Pr­vní příspěvek je pik­tog­ra­mem vy­jadřují­cím úsměv. V dru­hém příspěvku zůsta­lo mož­né vul­gár­ní slo­vo "ne­vyřče­no" a před­pok­lad vul­ga­ri­ty to­ho­to příspěvku je tak spí­še spe­ku­la­cí po­li­cej­ní­ho or­gá­nu. Tře­tí příspěvek pak pou­ze na­bá­dá k po­dá­ní tres­tní­ho ozná­me­ní (byť kon­krét­ní­mu po­li­cis­to­vi), na čemž však ta­ké nel­ze spatřovat nic zá­vad­né­ho.

 

IX.

  

57. Přes­to­že se Ústav­ní soud roz­hodl přis­tou­pit ke zru­še­ní předmětné­ho us­ne­se­ní o ulo­že­ní pořád­ko­vé po­ku­ty a na­va­zu­jí­cí­ho us­ne­se­ní ob­vod­ní­ho sou­du, nez­na­me­ná to, že by chtěl tím­to ná­le­zem pod­po­ro­vat ja­ké­ko­liv nev­hod­né cho­vá­ní ze stra­ny účas­tníků říze­ní vůči or­gánům čin­ným v tres­tním říze­ní. V tom­to směru se Ústav­ní soud zto­tož­ňu­je s ná­zo­rem Ob­vod­ní­ho sou­du pro Pra­hu 9, že ko­mu­ni­ka­ce stěžo­va­te­le a L. K. a T. B. se v cel­ko­vém kon­textu může je­vit ja­ko poměrně neš­ťas­tná a že stěžo­va­tel by měl jít nez­le­ti­lým dětem přík­la­dem a v po­ten­ciálně spo­le­čen­sky zá­vad­ném cho­vá­ní by je roz­hodně neměl pod­po­ro­vat. Ústav­ní soud však má po zhod­no­ce­ní všech as­pektů pro­jed­ná­va­né­ho přípa­du za to, že ulo­že­ní pořád­ko­vé po­ku­ty v mno­ha sho­ra naz­na­če­ných oh­le­dech nep­roběhlo v sou­la­du s přís­luš­ný­mi us­ta­no­ve­ní­mi tres­tní­ho řádu a ze stra­ny po­li­cej­ní­ho or­gá­nu se jed­na­lo o nea­dek­vát­ní reak­ci.

 

X.

  

58. Ústav­ní soud na zá­kladě vý­še zmíněné ar­gu­men­ta­ce dospěl k zá­věru, že na­pa­de­ný­mi us­ne­se­ní­mi by­la po­ru­še­na ús­tavně chráněná prá­va stěžo­va­te­le za­kot­ve­ná v čl. 13 a čl. 36 Lis­ti­ny. Ústav­ní stíž­nos­ti pro­to by­lo pod­le us­ta­no­ve­ní § 82 od­st. 2 písm. a) zá­ko­na o Ústav­ním sou­du vy­hověno a na­pa­de­ná us­ne­se­ní Po­li­cie ČR a Ob­vod­ní­ho sou­du pro Pra­hu 9 Ústav­ní soud pod­le us­ta­no­ve­ní § 82 od­st. 3 písm. a) ci­to­va­né­ho zá­ko­na zru­šil.

  

59. Stěžo­va­tel ta­ké v ús­tav­ní stíž­nos­ti navrhl, aby mu Ústav­ní soud přiz­nal náh­ra­du nák­ladů to­ho­to říze­ní. Pod­le § 62 od­st. 3 zá­ko­na o Ústav­ním sou­du nák­la­dy říze­ní před Ústav­ním sou­dem, kte­ré vznik­nou účas­tní­ko­vi ne­bo ved­lej­ší­mu účas­tní­ko­vi, hra­dí účas­tník ne­bo ved­lej­ší účas­tník. Ústav­ní soud v od­ůvodněných přípa­dech pod­le vý­sledků říze­ní může us­ne­se­ním ulo­žit někte­ré­mu účas­tní­ko­vi, aby zce­la ne­bo zčás­ti nah­ra­dil ji­né­mu účas­tní­ko­vi je­ho nák­la­dy říze­ní (§ 62 od­st. 4 zá­ko­na o Ústav­ním sou­du). Jak vy­plý­vá z ci­to­va­ných us­ta­no­ve­ní, úh­ra­da nák­ladů říze­ní před Ústav­ním sou­dem ne­ní auto­ma­tic­ká. V pro­jed­ná­va­ném případě k ta­ko­vé­mu pos­tu­pu Ústav­ní soud nes­hle­dal důvod a náh­ra­du nák­ladů říze­ní tak stěžo­va­te­li nepřiz­nal.

  

Pou­če­ní: Pro­ti roz­hod­nu­tí Ústav­ní­ho sou­du se nel­ze od­vo­lat.

 

V Brně dne 30. říj­na 2014

 

 

Jan Fi­lip v. r.

před­se­da III. se­ná­tu Ústav­ní­ho sou­du

 

Diskusia