Právne vety trestnej judikatúry Najvyššieho súdu Českej republiky

Publikované: 05. 08. 2019, čítané: 1409 krát
JUDr. Peter Šamko
sudca Krajského súdu v Bratislave
 

 

Vy­bra­né práv­ne ve­ty roz­hod­nu­tí pri­ja­tých na za­sad­nu­tí tres­tné­ho ko­lé­gia Naj­vyš­šie­ho sú­du ČR dňa 26.06.2019


 Říze­ní o do­vo­lá­ní, Prá­vo na spra­ved­li­vé soud­ní říze­ní, § 265b od­st. 1 písm. g) tr. ř., čl. 6 Úmlu­vy o ochraně lid­ských práv a zá­klad­ních svo­bod

I. Ná­mit­ky extrém­ní­ho roz­po­ru me­zi pro­ve­de­ný­mi důka­zy a skut­ko­vý­mi zjištění­mi z nich učiněný­mi jsou ná­mit­ka­mi, kte­ré se do­tý­ka­jí po­ru­še­ní zá­klad­ních práv ob­viněné­ho ja­kož­to jed­not­liv­ce ve smys­lu čl. 36 a násl. Lis­ti­ny zá­klad­ních práv a svo­bod a prá­va na spra­ved­li­vý pro­ces v sou­la­du s čl. 6 Úmlu­vy o ochraně lid­ských práv a zá­klad­ních svo­bod. Uve­de­ná zá­klad­ní prá­va však chrá­ní ob­viněné­ho, ja­kož­to „slab­ší“ pro­ces­ní stra­nu, a nej­vyš­ší stát­ní zá­stup­ce se jich pro­to nemůže na úkor té­to „slab­ší“ pro­ces­ní stra­ny do­vo­lá­vat, ne­boť pra­vid­la ply­nou­cí z prá­va ob­viněné­ho na ob­ha­jo­bu by­la sta­no­ve­na na je­ho ochra­nu. Nej­vyš­ší stát­ní zá­stup­ce pro­to může ná­mit­ku extrém­ní­ho roz­po­ru me­zi pro­ve­de­ný­mi důka­zy a skut­ko­vý­mi zjištění­mi z nich učiněný­mi v do­vo­lá­ní up­lat­nit pou­ze ve prospěch ob­viněné­ho, ale ni­ko­li v je­ho nep­rospěch. V případě, kdy Nej­vyš­ší soud po­ru­še­ní těchto zá­klad­ních práv ob­viněné­ho na zá­kladě na­mít­nu­té­ho extrém­ní­ho roz­po­ru shle­dá, má zá­sah Nej­vyš­ší­ho sou­du v rám­ci do­vo­la­cí­ho říze­ní pod­klad v čl. 4 a 90 Ústa­vy.

Pos­tou­pe­ní věci ji­né­mu or­gá­nu, § 171 od­st. 1, § 188 od­st. 1 písm. b), § 222 od­st. 2, ne­bo § 257 od­st. 1 písm. b) tr. ř.

II. Pos­tou­pe­ní věci ji­né­mu or­gá­nu pod­le § 171 od­st. 1, § 188 od­st. 1 písm. b), § 222 od­st. 2, ne­bo § 257 od­st. 1 písm. b) tr. ř. se tý­ká vždy skut­ku, a ni­ko­li je­ho mož­né­ho práv­ní­ho po­sou­ze­ní. Z vý­ro­ku us­ne­se­ní pro­to mu­sí být zřej­mé, o ja­ký sku­tek se jed­ná a ja­ký sku­tek bu­de předmětem roz­ho­do­vá­ní ji­né­ho přís­luš­né­ho or­gá­nu. Po­kud soud po pro­ve­de­ném do­ka­zo­vá­ní zjis­tí ji­né skut­ko­vé okol­nos­ti, než na zá­kladě kte­rých by­la po­dá­na ob­ža­lo­ba, nes­ta­čí no­vá skut­ko­vá zjištění uvést jen v od­ůvodnění roz­hod­nu­tí. Or­gán, je­muž se věc pos­tu­pu­je, bu­de to­tiž roz­ho­do­vat o tom skut­ku, kte­rý vze­šel z vý­sledků do­ka­zo­vá­ní před sou­dem, a ni­ko­li o tom, pro kte­rý by­la po­dá­na ob­ža­lo­ba. V tom­to směru je pos­tup sou­du od­liš­ný od zproštění ob­viněné­ho ob­ža­lo­by pod­le § 226 písm. b) tr. ř., kdy soud zproš­ťu­je vždy pro sku­tek uve­de­ný v ža­lob­ním návr­hu bez oh­le­du na to, že by do­ka­zo­vá­ním byl případně pro­ká­zán od­liš­ný průběh skut­ko­vé­ho děje, právě z to­ho důvo­du, že pod­le vý­sledků do­ka­zo­vá­ní dospěl k zá­věru, že se ve skut­ku ozna­če­ném v ža­lob­ním návr­hu ne­jed­ná o trest­ný čin a ne­ní ani na­místě pos­tou­pit věc ji­né­mu or­gá­nu k pro­jed­ná­ní, ne­boť se nemůže jed­nat ani o přes­tu­pek ne­bo kár­né pro­vinění.

(Us­ne­se­ní vel­ké­ho se­ná­tu tres­tní­ho ko­le­gia Nej­vyš­ší­ho sou­du ze dne 17. 4. 2019, sp. zn. 15 Tdo 1443/2018)

Vy­dí­rá­ní, § 175 od­st. 1, od­st. 2 písm. d) tr. zá­ko­ní­ku

Po­kud pa­cha­tel nejpr­ve způso­bil poš­ko­ze­né­mu znač­nou ško­du a nás­ledně se vůči němu do­pus­til vy­dí­rá­ní pod­le § 175 od­st. 1 tr. zá­ko­ní­ku, pak ta­to ško­da ne­ní v příčin­né sou­vis­los­ti s vy­dí­rá­ním, a pro­to ne­ní naplněna okol­nost pod­mi­ňu­jí­cí pou­ži­tí vy­šší tres­tní saz­by uve­de­ná v § 175 od­st. 2 písm. d) tr. zá­ko­ní­ku.

(Us­ne­se­ní Nej­vyš­ší­ho sou­du ze dne 25. 10. 2018, sp. zn. 8 Tdo 1154/2018)

Neop­rávně­ný přís­tup k po­čí­ta­čo­vé­mu sys­té­mu a no­si­či in­for­ma­cí, § 230 od­st. 2 písm. c) tr. zá­ko­ní­ku

Za přečin neop­rávněné­ho přís­tu­pu k po­čí­ta­čo­vé­mu sys­té­mu a no­si­či in­for­ma­cí pod­le § 230 od­st. 2 písm. c) tr. zá­ko­ní­ku lze po­va­žo­vat jed­ná­ní spo­čí­va­jí­cí ve vy­ho­to­ve­ní ta­ko­vé nep­rav­di­vé in­for­ma­ce, kte­rá se sta­ne ob­sa­hem da­to­vé zprá­vy a je za­slá­na ja­ko příjem­ci ji­né osobě do jí zpřís­tupněné da­to­vé schrán­ky, ne­boť má po­va­hu paděla­né­ho elek­tro­nic­ké­ho do­ku­men­tu. Jde o fal­šo­vá­ní údajů sou­vi­se­jí­cích s po­čí­ta­čo­vým sys­té­mem, kte­ré před­sta­vu­je ob­do­bu padělá­ní lis­tin (ne­jen veřej­ných).

U da­to­vé zprá­vy je třeba po­va­žo­vat za da­ta ulo­že­ná v po­čí­ta­čo­vém sys­té­mu ne­jen vlas­tní od­esí­la­ný text ob­sa­že­ný v da­to­vé zprávě, ale veš­ke­ré in­for­ma­ce, kte­ré se v rám­ci da­to­vé zprá­vy přep­ra­vu­jí a do­ru­ču­jí do da­to­vé schrán­ky, a te­dy i in­for­ma­ci, kte­rá je zřej­má z tzv. de­tai­lu zprá­vy (tzv. kon­tej­ne­ru, obál­ky).

(Us­ne­se­ní Nej­vyš­ší­ho sou­du ze dne 15. 8. 2018, sp. zn. 8 Tdo 266/2017)

Zkres­lo­vá­ní údajů o sta­vu hos­po­daření a jmění, Pa­cha­tel, § 114 od­st. 1, § 254 od­st. 1 ali­nea 3 tr. zá­ko­ní­ku

Pa­cha­te­lem přeči­nu zkres­lo­vá­ní údajů o sta­vu hos­po­daření a jmění pod­le § 254 od­st. 1 ali­nea 3 tr. zá­ko­ní­ku může být kte­rá­ko­li fy­zic­ká (ne­bo i práv­nic­ká) oso­ba, kte­rá má ve své dis­po­zi­ci přís­luš­né účet­ní kni­hy, zá­pi­sy ne­bo ji­né dok­la­dy, a ne­vy­ža­du­je se je­jí zvláš­tní vlas­tnost, způso­bi­lost ne­bo pos­ta­ve­ní ve smys­lu § 114 od­st. 1 tr. zá­ko­ní­ku.

Může to být i oso­ba, jež je na pod­kladě smluv­ní­ho vzta­hu s ur­či­tou účet­ní jed­not­kou po­vin­na vést a zpra­co­vá­vat je­jí účet­nic­tví. Pa­cha­te­lem to­ho­to přeči­nu te­dy může být i sta­tu­tár­ní or­gán ne­bo člen sta­tu­tár­ní­ho or­gá­nu ob­chod­ní spo­leč­nos­ti, kte­rá zpra­co­vá­vá účet­nic­tví ji­né účet­ní jed­not­ky, po­kud úmyslně od­mítl předat jí účet­ní dok­la­dy a zne­mož­nil po­dá­ní da­ňo­vé­ho přiz­ná­ní té­to účet­ní jed­not­ky a vy­měření daně fi­nan­čním úřadem.

Účet­ní dok­la­dy ne­mo­hou být předmětem za­dr­žo­va­cí­ho prá­va, jímž by měl být za­jištěn zá­va­zek me­zi účet­ní jed­not­kou a tím, kdo ve­de a zpra­co­vá­vá je­jí účet­nic­tví.

(Us­ne­se­ní Nej­vyš­ší­ho sou­du ze dne 28. 2. 2019, sp. zn. 5 Tdo 1619/2018)

Ob­no­va říze­ní, Překáž­ka věci roz­hod­nu­té, § 11 od­st. 1 písm. h), § 284 od­st. 1 tr. ř.

Při po­vo­le­ní ob­no­vy říze­ní ve vý­ro­ku o tres­tu pod­le § 284 od­st. 1 tr. ř. je třeba vždy zru­šit ten­to vý­rok ce­lý, tj. oh­ledně všech druhů ulo­že­ných trestů. Po­kud by soud v roz­po­ru s tím­to pra­vid­lem zru­šil v na­pa­de­ném od­su­zu­jí­cím roz­sud­ku od­děli­tel­ný vý­rok o ulo­že­ní jed­no­ho dru­hu tres­tu a po­ne­chal ne­dot­če­ný jak vý­rok o ji­ném dru­hu tres­tu, tak i ce­lý vý­rok o vině, po práv­ní mo­ci ta­ko­vé­ho roz­hod­nu­tí o ob­nově říze­ní již nel­ze pok­ra­čo­vat v tres­tním stí­há­ní pro překáž­ku věci roz­hod­nu­té [§ 11 od­st. 1 písm. h) tr. ř.].

(Us­ne­se­ní Vr­chní­ho sou­du v Olo­mou­ci ze dne 22. 8. 2018, sp. zn. 1 To 51/2018)

Po­li­cej­ní pro­vo­ka­ce, Před­stí­ra­ný převod, Agent, Ná­vod, § 24 od­st. 1 písm. b) tr. zá­ko­ní­ku, § 158c, § 158e tr. ř.

O po­li­cej­ní pro­vo­ka­ci či nepřípus­tnou in­ge­ren­ci po­li­cej­ní­ho or­gá­nu do skut­ko­vé­ho děje nemůže jít za si­tua­ce, kdy po­li­cie pou­ze rea­gu­je na již pro­je­ve­ný zá­jem pa­cha­te­le us­ku­teč­nit tres­tné jed­ná­ní (např. ne­le­gál­ní ob­chod se střel­ný­mi zbraněmi a střeli­vem) a jes­tli­že k to­mu po­li­cej­ní or­gán případně vy­uži­je někte­ré ak­ti­vi­ty, s ni­miž zá­kon po­čí­tá, např. před­stí­ra­ný převod pod­le § 158c tr. ř. a pou­ži­tí agen­ta pod­le § 158e tr. ř. (viz zej­mé­na sta­no­vis­ko pub­li­ko­va­né pod č. 51/2014 Sb. rozh. tr. a roz­hod­nu­tí uveřejněné pod č. 2/2015-III. Sb. rozh. tr.).

Po­va­hu nepřípus­tné pro­vo­ka­ce pak ne­má ani jed­ná­ní souk­ro­mé oso­by, k němuž doš­lo bez podnětu či kon­tro­ly po­li­cej­ní­ho or­gá­nu a kte­rým ta­ko­vá oso­ba vy­vo­la­la spá­chá­ní ur­či­té­ho tres­tné­ho či­nu ji­nou oso­bou. Pro­to tres­tní od­povědnost pa­cha­te­le tres­tné­ho či­nu (např. zlo­či­nu pro­ve­de­ní za­hra­nič­ní­ho ob­cho­du s vo­jen­ským ma­te­riá­lem bez po­vo­le­ní ne­bo li­cen­ce pod­le § 265 tr. zá­ko­ní­ku) zůstá­vá ne­dot­če­na i v případě, že čin spá­chal pod vli­vem souk­ro­mé oso­by, kte­rá jej na­vádě­la k to­mu­to či­nu, podněco­va­la ho ane­bo se ji­nak přiči­ni­la o spá­chá­ní či­nu ne­bo o je­ho do­ko­ná­ní (např. tím, že rea­go­va­la na zá­jem pa­cha­te­le o ná­kup vo­jen­ských zbra­ní a na­bíd­la mu je­jich pro­dej), av­šak sa­ma ne­jed­na­la z podnětu po­li­cej­ní­ho or­gá­nu ani pod je­ho kon­tro­lou. Ta­ko­vou souk­ro­mou oso­bu by by­lo mož­no pos­tih­nout pro tres­tnou sou­čin­nost, zej­mé­na pro účas­ten­ství ve formě ná­vo­du k tres­tné­mu či­nu pod­le § 24 od­st. 1 písm. b) tr. zá­ko­ní­ku, jes­tli­že se (hlav­ní) pa­cha­tel ales­poň po­ku­sil o trest­ný čin.

(Us­ne­se­ní Nej­vyš­ší­ho sou­du ze dne 21. 9. 2016, sp. zn. 5 Tdo 1051/2016)

 

Diskusia

 

Najčítanejšie články

Daňové trestné činy - niektoré aplikačné problémy

 vý­ťah z pred­náš­ky us­ku­toč­ne­nej dňa 09.05.2013 v Om­še­ní

Peter Šamko, 11. máj 2013, čítané: 94974x
 
Trestný čin ohovárania vs. prípustná (dovolená) kritika

 člá­nok pri­ná­ša ana­lý­zu zna­kov pre­či­nu oho­vá­ra­nia pod­ľa § 373 ods. 1 Tr. zák. a ve­nu­je po­zor­nosť aj prob­le­ma­ti­ke, do akej mie­ry je prí­pus­tná kri­ti­ka naj­mä ve­rej­ne čin­ných osôb.

Ondrej Repa, 23. apríl 2018, čítané: 92134x
 
Zákonnosť dôkazov a procesu dokazovania trestných činov s drogovým prvkom (z pohľadu obhajoby)

 cie­ľom člán­ku bo­lo pou­ká­zať na ma­név­ro­va­cí pries­tor ob­ha­jo­by pri vý­ko­ne ob­ha­jo­by osôb ob­vi­ne­ných z tres­tných či­nov naj­mä s dro­go­vým pr­vkom.

Tibor Timár, 10. december 2011, čítané: 86900x
 
   
 
 
Mapa stránky   |   O nás   |   Kontakt Powered by Cyclone3 XUL CMS of Comsultia