Výber z aktuálnej judikatúry Najvyššieho súdu Českej republiky

Publikované: 25. 11. 2019, čítané: 602 krát
 

 

 Úvod­ná poz­nám­ka: JUDr. Pe­ter Šam­ko

 Vý­ber z ju­di­ka­tú­ry Naj­vyš­šie­ho sú­du Čes­kej re­pub­li­ky pred­sta­vu­je ro­zo­hod­nu­tia schvá­le­né tres­tnop­ráv­nym ko­lé­giom Naj­vyš­šie­ho sú­du ČR, kto­rých práv­ne zá­ve­ry by moh­li byť vy­uži­teľ­né aj v práv­nych pod­mien­kach SR.

 Zá­ujem­com o prob­le­ma­ti­ku tres­tné­ho či­nu po­ru­šo­va­nia autor­ské­ho prá­va od­po­rú­čam na pod­rob­nej­šie preš­tu­do­va­nie roz­hod­nu­tie uve­de­né niž­šie pod bo­dom 3/, kto­ré sa, ok­rem iné­ho, za­obe­rá tým, čo je po­čí­ta­čo­vý prog­ram, ke­dy je chrá­ne­ný autor­ským prá­vom, pri­čom Naj­vyš­ší súd ČR zdô­raz­ňu­je, že tu ide o otáz­ku práv­nu (kto­rú ma­jú rie­šiť or­gá­ny čin­né v tres­tnom ko­na­ní ale­bo sú­dy) a nie o otáz­ku zna­lec­kú. Naj­vyš­ši súd ČR ďa­lej pri po­su­dzo­va­ní op­ráv­ne­nos­ti uži­tia di­ela pod­rob­ne pou­ka­zu­je na roz­sud­ky Súd­ne­ho dvo­ra EÚ, kto­rých ob­sah po­va­žu­je za kľú­čo­vý, na­koľ­ko je nut­né vy­lo­žiť us­ta­no­ve­nia vnút­roš­tát­ne­ho prá­va v sú­la­de s ko­mu­ni­tár­nym prá­vom (nap­rík­lad oh­ľad­ne vý­kla­du smer­ni­ce Európ­ske­ho parla­men­tu a Ra­dy zo dňa 23.04.2009, č. 2009/24/ES tý­ka­jú­cej sa práv­nej ochra­ny po­čí­ta­čo­vých prog­ra­mov, res­pek­tí­ve uvá­dza­ním li­cen­cií k pou­ži­tým po­čí­ta­čo­vým prog­ra­mom na trh).

 Za­ují­ma­vým je aj roz­hod­nu­tie uve­de­né niž­šie pod bo­dom 4/, kto­ré sa tý­ka tres­tné­ho či­nu po­ru­šo­va­nia po­vin­nos­ti pri sprá­ve cu­dzieho ma­jet­ku. Ide o roz­hod­nu­tie, v kto­rom naj­vyš­ší súd po­su­dzo­val nep­ri­me­ra­nosť náj­mu obec­né­ho by­tu, kde pre­na­jí­ma­te­ľom obec­né­ho by­tu bo­la obec a náj­om­com bo­la sta­ros­tka ob­ce. Naj­vyš­ší súd sa za­obe­ral eko­no­mic­kou (ne)vý­hod­nos­ťou ta­ké­ho­to náj­mu, účel­nos­ťou a hos­po­dár­nos­ťou vy­uží­va­nia ma­jet­ku ob­ce ako aj zis­ťo­va­ním ob­vyk­lej ce­ny. Zá­ujem­co­via o prob­le­ma­ti­ku tres­tné­ho či­nu po­ru­šo­va­nia po­vin­nos­ti pri sprá­ve cu­dzieho ma­jet­ku by ne­ma­li opo­me­núť ani ak­tuál­ny Ná­lez Ústav­né­ho sú­du Čes­kej re­pub­li­ky sp. zn. II. ÚS/698/2019 zo dňa 24.09.2019, kto­rý sa za­obe­ral tým­to tres­tným či­nom vo vzťa­hu ku ko­na­niu ná­mes­tní­ka mi­nis­tra fi­nan­cií. Pred­met­né roz­hod­nu­tie za­uj­me ap­li­ká­ciu prin­cí­pu ul­ti­ma ra­tio ako aj zdô­raz­ne­ním ús­tav­né­ho sú­du, že „nie kaž­dé ne­ra­cio­nál­ne, či ne­hos­po­dár­ne ko­na­nie je nut­ne aj ko­na­ním, kto­ré by ma­lo byť pos­tih­nu­té tres­tnop­ráv­ny­mi nás­troj­mi. Po­kiaľ by tá­to zá­sa­da nep­la­ti­la, po­tom by moh­la nas­tať aj si­tuácia, ke­dy by bol kaž­dý ve­dú­ci pra­cov­ník jed­nou no­hou vo vä­ze­ní, čo by reál­ne moh­lo viesť k ali­biz­mu, ne­roz­hod­nos­ti a k zľu­do­va­niu po­re­kad­la, že kto nič ne­ro­bí, nič ne­po­ka­zí. Od ve­dú­cich pra­cov­ní­kov sa pri­tom oča­ká­va pra­vý opak; in­ven­cia, krea­ti­vi­ta a schop­nosť niesť za svo­je roz­hod­nu­tia aj zod­po­ved­nosť, kto­rá však má byť ve­de­ná v tres­tnop­ráv­nej ro­vi­ne len v kraj­nom prí­pa­de“.

  

1/

Úvěro­vý pod­vod, Po­kus tres­tné­ho či­nu, § 211 od­st. 1, od­st. 4, od­st. 5 písm. c), od­st. 6 písm. a) tr. zá­ko­ní­ku, § 21 od­st. 1 tr. zá­ko­ní­ku


Trest­ný čin úvěro­vé­ho pod­vo­du vy­me­ze­ný v § 211 od­st. 1 tr. zá­ko­ní­ku je do­ko­nán již tím, že je­ho pa­cha­tel při sjed­ná­vá­ní úvěro­vé smlou­vy ne­bo při čer­pá­ní úvěru uve­de nep­rav­di­vé ne­bo hrubě zkres­le­né úda­je ne­bo pod­stat­né úda­je za­ml­čí. Jes­tli­že pa­cha­tel napl­ní zna­ky zá­klad­ní skut­ko­vé pod­sta­ty tres­tné­ho či­nu úvěro­vé­ho pod­vo­du pod­le § 211 od­st. 1 tr. zá­ko­ní­ku v úmys­lu způso­bit ško­du ve vý­ši do­sa­hu­jí­cí hra­ni­ce ško­dy uve­de­né ja­ko okol­nost pod­mi­ňu­jí­cí pou­ži­tí vy­šší tres­tní saz­by [viz § 211 od­st. 4, od­st. 5 písm. c), od­st. 6 písm. a) tr. zá­ko­ní­ku], kte­rá je zna­kem kva­li­fi­ko­va­né skut­ko­vé pod­sta­ty a kte­rá však ne­nas­ta­ne (ty­pic­ky ne­doj­de k pos­kyt­nu­tí úvěru), je nut­no ta­ko­vé neúspěšné jed­ná­ní po­su­zo­vat ja­ko je­den trest­ný čin, a to ja­ko po­kus tres­tné­ho či­nu úvěro­vé­ho pod­vo­du pod­le § 21 od­st. 1, § 211 od­st. 1, od­st. 4 ne­bo od­st. 5 písm. c) ne­bo od­st. 6 písm. a) tr. zá­ko­ní­ku.

(Us­ne­se­ní vel­ké­ho se­ná­tu tres­tní­ho ko­le­gia Nej­vyš­ší­ho sou­du ze dne 26. 6. 2019, sp. zn. 15 Tdo 204/2019)


2/

Oh­ro­žo­vá­ní vý­cho­vy dí­těte, § 201 od­st. 1 tr. zá­ko­ní­ku

Přečin oh­ro­žo­vá­ní vý­cho­vy dí­těte pod­le § 201 od­st. 1 tr. zá­ko­ní­ku má po­va­hu kon­krét­ní­ho oh­ro­žo­va­cí­ho de­lik­tu, je­hož nás­le­dek spo­čí­vá v oh­ro­že­ní ro­zu­mo­vé­ho, ci­to­vé­ho ne­bo mrav­ní­ho vý­vo­je dí­těte. Ne­ní třeba, aby fak­tic­ky doš­lo k po­ru­še v ro­zu­mo­vém, ci­to­vém či mrav­ním vý­vo­ji dí­těte spo­čí­va­jí­cí v tom, že např. zneu­ží­vá dro­gy, al­ko­hol, pro­vo­zu­je pros­ti­tu­ci apod.

(Us­ne­se­ní Nej­vyš­ší­ho sou­du ze dne 12. 6. 2019, sp. zn. 8 Tdo 600/2019)

3/

Po­ru­še­ní autor­ské­ho prá­va, práv sou­vi­se­jí­cích s prá­vem autor­ským a práv k da­ta­bá­zi, § 270 od­st. 1 tr. zá­ko­ní­ku

Přeči­nu po­ru­še­ní autor­ské­ho prá­va, práv sou­vi­se­jí­cích s prá­vem autor­ským a práv k da­ta­bá­zi pod­le § 270 od­st. 1 tr. zá­ko­ní­ku se ne­do­pus­tí, kdo uží­vá po­čí­ta­čo­vý prog­ram, je­hož roz­mno­že­ni­nu nab­yl od před­cho­zí­ho uži­va­te­le, kte­rý ten­to prog­ram již na­dá­le ne­vyu­ží­vá a ze své­ho za­říze­ní jej od­stra­nil. V ta­ko­vém případě nej­de o neop­rávně­ný zá­sah do autor­ské­ho prá­va, ne­boť prá­vo auto­ra na roz­šiřová­ní po­čí­ta­čo­vé­ho prog­ra­mu již by­lo vy­čer­pá­no je­ho pr­vním pro­de­jem (§ 14 od­st. 2 zá­ko­na č. 121/2000 Sb., autor­ské­ho zá­ko­na, ve znění pozdějších před­pisů).

(Us­ne­se­ní Nej­vyš­ší­ho sou­du ze dne 17. 7. 2019, sp. zn. 5 Tdo 513/2019)


4/

Po­ru­še­ní po­vin­nos­ti při správě ci­zí­ho ma­jet­ku, Ško­da, § 220 tr. zá­ko­ní­ku

Obec může dis­po­no­vat se svým ma­jet­kem (pro­dá­vat ho, pro­na­jí­mat apod.) z eko­no­mic­ké­ho hle­dis­ka i méně vý­hodně, než jak by to od­po­ví­da­lo po­vin­nos­ti sjed­nat ce­nu ve vý­ši, kte­rá je v da­ném místě a ča­se ob­vyk­lá (§ 39 od­st. 2 zá­ko­na č. 128/2000 Sb., o ob­cích, ve znění pozdějších před­pisů). Pro­to ne­ní vy­lou­če­no, aby obec pos­kyt­la svůj ma­je­tek (např. byt) ji­né osobě do náj­mu ni­ko­li za nej­vyš­ší do­sa­ži­tel­né náj­em­né, je-li je­ho sjed­na­ná vý­še ne­bo bez­plat­nost náj­mu od­ůvodněna ji­ným důle­ži­tým zá­jmem ob­ce (§ 38 od­st. 1 zá­ko­na o ob­cích), např. nut­nos­tí pl­nit so­ciál­ní, kul­tur­ní či ob­dob­né fun­kce, je­jichž prostřed­nic­tvím obec pe­ču­je o všes­tran­ný roz­voj své­ho úze­mí a o potřeby svých ob­čanů (§ 2 od­st. 2 zá­ko­na o ob­cích).

Ta­ko­vým důle­ži­tým zá­jmem ov­šem ne­ní sa­mot­ná sku­teč­nost, že sta­ros­ta ne­bo mís­tos­ta­ros­ta ob­ce ne­bo ji­ný je­jí fun­kcio­nář si náj­mem by­tu v ma­jet­ku ob­ce za­jis­tí byd­le­ní v da­né ob­ci a že bu­de za­jiš­ťo­vat údr­žbu a hlí­dá­ní to­ho­to by­tu. Byl-li te­dy sta­ros­to­vi ob­ce za uve­de­ných okol­nos­tí pos­kyt­nut byt v ma­jet­ku ob­ce do náj­mu na zá­kladě smlou­vy o náj­mu bez­platně ne­bo za nepřiměřeně níz­ké náj­em­né, kte­ré neod­po­ví­dá je­ho vý­ši v da­ném místě a ča­se ob­vyk­lé, lze v tom­to jed­ná­ní spatřovat po­ru­še­ní po­vin­nos­ti nak­lá­dat s ma­jet­kem ob­ce účelně a hos­po­dárně, přičemž ško­da zde spo­čí­vá v čás­tce uš­lé­ho náj­em­né­ho. Tím může sta­ros­ta ob­ce spá­chat trest­ný čin po­ru­še­ní po­vin­nos­ti při správě ci­zí­ho ma­jet­ku pod­le § 220 tr. zá­ko­ní­ku, a to i když uzavřel smlou­vu o náj­mu ja­ko náj­em­ce by­tu v ma­jet­ku ob­ce, a ni­ko­li ja­ko je­ho pro­na­jí­ma­tel.

(Us­ne­se­ní Nej­vyš­ší­ho sou­du ze dne 31. 10. 2018, sp. zn. 5 Tdo 1285/2018)

                                                                                    

5/

Ne­bez­peč­né pro­nás­le­do­vá­ní, § 354 od­st. 1 tr. zá­ko­ní­ku

Zá­kon­ný znakji­né­ho dlou­ho­době pro­nás­le­du­je“ u přeči­nu ne­bez­peč­né­ho pro­nás­le­do­vá­ní pod­le § 354 od­st. 1 tr. zá­ko­ní­ku může být spatřován i v době tr­va­jí­cí je­den měsíc, jes­tli­že jde o vel­mi in­ten­ziv­ní jed­ná­ní vy­zna­ču­jí­cí se sous­tav­nos­tí, úpor­nos­tí, tvr­do­šíj­nos­tí, a pro svou ne­bez­peč­nost vy­vo­lá­vá důvod­nou oba­vu u poš­ko­ze­né­ho a případně gra­du­je ve fy­zic­ké ná­si­lí, vý­razně vy­bo­ču­je z me­zí nor­mál­ních spo­le­čen­ských vztahů, je pro­váděno různý­mi prostřed­ky a spo­čí­vá v kom­bi­na­ci al­ter­na­tiv vy­me­ze­ných v ci­to­va­ném us­ta­no­ve­ní.

(Us­ne­se­ní Nej­vyš­ší­ho sou­du ze dne 24. 4. 2019, sp. zn. 8 Tdo 178/2019)

 

 

 

 

 

 

 

 


 

Diskusia

 

Najčítanejšie články

Zákonnosť dôkazov a procesu dokazovania trestných činov s drogovým prvkom (z pohľadu obhajoby)

 cie­ľom člán­ku bo­lo pou­ká­zať na ma­név­ro­va­cí pries­tor ob­ha­jo­by pri vý­ko­ne ob­ha­jo­by osôb ob­vi­ne­ných z tres­tných či­nov naj­mä s dro­go­vým pr­vkom.

 
Daňové trestné činy - niektoré aplikačné problémy

 vý­ťah z pred­náš­ky us­ku­toč­ne­nej dňa 09.05.2013 v Om­še­ní

 
Ekonomická trestná činnosť a trestné činy proti mene

 Autor: JUDr. Pe­ter Šam­ko, sud­ca Ok­res­né­ho sú­du v Pe­zin­ku

vý­ťah z pred­náš­ky us­ku­toč­ne­nej dňa 03.05.2011 - 04.05.2011 v Om­še­ní

 
   
 
Mapa stránky   |   O nás   |   Kontakt Powered by Cyclone3 XUL CMS of Comsultia