Povinnosť mlčanlivosti advokáta a prehliadka iných priestorov

Ústav­ní soud roz­hodl mi­mo ús­tní jed­ná­ní v se­ná­tu slo­že­ném z před­se­dy Vojtěcha Šimíč­ka (soud­ce zpra­vo­daj) a soud­ce Lud­ví­ka Da­vi­da a soud­kyně Ka­teři­ny Šimáč­ko­vé ve věci ús­tav­ní stíž­nos­ti stěžo­va­telů 1) X1 a 2) M. V., 3) Z. B., 4) J. G., 5) M. K., 6) F. L. a 7) P. L., ad­vo­kátů, všech za­stou­pe­ných JUDr. Da­nem Dvořáč­kem, ad­vo­ká­tem se síd­lem Op­le­ta­lo­va 37, Pra­ha 1, směřují­cí pro­ti us­ne­se­ní Kraj­ské­ho sou­du v Brně ze dne 27. 7. 2018, sp. zn. 9 Nt 203/2015, a pro­ti nás­led­né­mu ji­né­mu zá­sa­hu, spo­čí­va­jí­cí­mu v pos­tu­pu Kraj­ské­ho stát­ní­ho za­stu­pi­tel­ství v Brně, kte­rým doš­lo k předá­ní lis­tin spe­ci­fi­ko­va­ných v uve­de­ném us­ne­se­ní do Spol­ko­vé re­pub­li­ky Němec­ko, za účas­ti Kraj­ské­ho sou­du v Brně a Kraj­ské­ho stát­ní­ho za­stu­pi­tel­ství v Brně, ja­ko účas­tníků říze­ní a Čes­ké ad­vo­kát­ní ko­mo­ry, se síd­lem Ná­rod­ní 16, Pra­ha 1, ja­ko ved­lej­ší účas­tni­ce říze­ní, tak­to:

I. Us­ne­se­ním Kraj­ské­ho sou­du v Brně ze dne 27. 7. 2018, sp. zn. 9 Nt 203/2015, by­lo po­ru­še­no prá­vo stěžo­va­telů J. G., M. K. a F. L. na spra­ved­li­vý pro­ces za­ru­če­né čl. 36 od­st. 1 Lis­ti­ny zá­klad­ních práv a svo­bod.

II. To­to roz­hod­nu­tí se pro­to ve vzta­hu k těmto stěžo­va­telům ru­ší.

III. Nás­led­ným ji­ným zá­sa­hem, spo­čí­va­jí­cím v pos­tu­pu Kraj­ské­ho stát­ní­ho za­stu­pi­tel­ství v Brně, kte­rým doš­lo k předá­ní lis­tin spe­ci­fi­ko­va­ných v uve­de­ném us­ne­se­ní do Spol­ko­vé re­pub­li­ky Němec­ko, tý­ka­jí­cích se vý­ko­nu ad­vo­kát­ní praxe J. G., M. K. a F. L., doš­lo k po­ru­še­ní prá­va těchto stěžo­va­telů na spra­ved­li­vý pro­ces za­ru­če­né­ho čl. 36 od­st. 1 Lis­ti­ny zá­klad­ních práv a svo­bod.

IV. Kraj­ské­mu stát­ní­mu za­stu­pi­tel­ství v Brně se za­ka­zu­je, aby pok­ra­čo­va­lo v po­ru­šo­vá­ní práv stěžo­va­telů J. G., M. K. a F. L., a přika­zu­je se mu, aby ob­no­vi­lo stav před po­ru­še­ním tím, že vy­vi­ne veš­ke­ré ro­zumně oče­ká­va­tel­né úsi­lí směřují­cí k nav­rá­ce­ní vy­da­ných lis­tin tý­ka­jí­cích se vý­ko­nu ad­vo­kát­ní praxe těchto stěžo­va­telů ze Spol­ko­vé re­pub­li­ky Němec­ko.

V. Ve vzta­hu ke stěžo­va­telům X1, M. V., Z. B. a P. L. se ús­tav­ní stíž­nost od­mí­tá.

Od­ůvodnění:

I. Vy­me­ze­ní věci a před­cho­zí průběh říze­ní

1. Včas po­da­nou ús­tav­ní stíž­nos­tí (§ 72 od­st. 3 zá­ko­na č. 182/1993 Sb., o Ústav­ním sou­du, ve znění pozdějších před­pisů, dá­le jen "zá­kon o Ústav­ním sou­du") a spl­ňu­jí­cí i os­tat­ní zá­ko­nem sta­no­ve­né pod­mín­ky říze­ní [§ 75 od­st. 1 a con­tra­rio; § 30 od­st. 1 a § 72 od­st. 1 písm. a) zá­ko­na o Ústav­ním sou­du] bro­jí stěžo­va­te­lé (pozn. ÚS: ze sděle­ní stěžo­va­telů ply­ne, že s účin­nos­tí od 18. 3. 2019 doš­lo ke změně ob­chod­ní fir­my stěžo­va­te­le "X1," na "X2") pro­ti v zá­hla­ví ci­to­va­né­mu us­ne­se­ní Kraj­ské­ho sou­du v Brně a nás­led­né­mu ji­né­mu zá­sa­hu, spo­čí­va­jí­cí­mu v pos­tu­pu Kraj­ské­ho stát­ní­ho za­stu­pi­tel­ství v Brně, ne­boť ma­jí za to, že ji­mi by­la po­ru­še­na je­jich prá­va za­ru­če­ná čl. 26 od­st. 1, čl. 36 od­st. 1, čl. 37 od­st. 2 a čl. 38 od­st. 2 Lis­ti­ny zá­klad­ních práv a svo­bod (dá­le jen "Lis­ti­na").

2. Z ús­tav­ní stíž­nos­ti a z vy­žá­da­né­ho soud­ní­ho spi­su zjis­til Ústav­ní soud zej­mé­na nás­le­du­jí­cí sku­teč­nos­ti.

3. Městský soud v Brně (dá­le jen "městský soud") nařídil příka­zy pod­le us­ta­no­ve­ní § 83a od­st. 1 zá­ko­na č. 141/1961 Sb., o tres­tním říze­ní soud­ním (tres­tní řád), ve znění pozdějších před­pisů (dá­le jen "tres­tní řád") ze dne 23. 10. 2015, sp. zn. 70 Nt 1410/2015, 70 Nt 1411/2015 a 70 Nt 1412/2015, proh­líd­ku pros­tor ad­vo­kát­ní kan­ce­láře X2, v bu­dově č. p. X3 v B., pros­tor ad­vo­kát­ní kan­ce­láře X2, ve 4. patře bu­do­vy č. p. X4 v P. a osob­ní­ho mo­to­ro­vé­ho vo­zid­la Volkswagen Touareg, RZ X, re­gis­tro­va­né­ho na ad­vo­kát­ní kan­ce­lář X2. Příka­zy k proh­líd­kám by­ly vy­dá­ny k návr­hu stát­ní­ho zá­stup­ce Kraj­ské­ho stát­ní­ho za­stu­pi­tel­ství v Brně (dá­le jen "KSZ") na zá­kladě žá­dos­ti o práv­ní po­moc ze Spol­ko­vé re­pub­li­ky Němec­ko, Stát­ní­ho za­stu­pi­tel­ství Görlitz, kde je pod sp. zn. 320 Js 14004/14 ve­de­no tres­tní říze­ní ve věci po­dezření ze spá­chá­ní tres­tných činů pod­vo­du v jed­no­čin­ném souběhu s ob­cho­do­vá­ním bez po­vo­le­ní, ja­kož i ne­do­vo­le­né­ho pořádá­ní ha­zar­dních her pod­le § 1 od­st. 1 čís­la 1, § 32 od­st. 1 vě­ty 1, § 54 od­st. 1 čís­la 2 němec­ké­ho úvěro­vé­ho zá­ko­na i pod­le § 263 od­st. 1, 3 čís­la 1 a 2, § 284 od­st. 1, 3 čís­la 1, § 52 a § 53 němec­ké­ho tres­tní­ho zá­ko­ní­ku, dí­lem ve formě ná­po­mo­ci, jichž se měl do­pus­tit mj. (po­dezře­lý) M. V. Na zá­kladě té­to žá­dos­ti by­ly v Čes­ké re­pub­li­ce ko­ná­ny úko­ny tres­tní­ho říze­ní.

4. Pro ny­ní pro­jed­ná­va­ný případ je re­le­van­tní proh­líd­ka pros­tor v B., č. p. X3. S oh­le­dem na sku­teč­nost, že se jed­na­lo o pros­to­ry, v nichž je vy­ko­ná­vá­na ad­vo­ka­cie, by­la u té­to proh­líd­ky, pro­ve­de­né dne 3. 11. 2015, za­jištěna sou­čin­nost a přítom­nost zá­stup­ce Čes­ké ad­vo­kát­ní ko­mo­ry (dá­le jen "ČAK"), jenž v in­ten­cích us­ta­no­ve­ní § 85b tres­tní­ho řádu od­epřel udělit souh­las k sez­ná­me­ním se s ob­sa­hem za­jiš­ťo­va­ných lis­tin (ved­le tištěných pí­sem­nos­tí se jed­na­lo zej­mé­na o da­ta zís­ka­ná z po­čí­tačů a cen­trál­ní­ho sou­bo­ro­vé­ho server­u). Za­jištěné lis­ti­ny by­ly nás­ledně předá­ny ČAK.

5. Dne 18. 11. 2015 po­dal soud­ce městské­ho sou­du u Kraj­ské­ho sou­du v Brně (dá­le jen "kraj­ský soud") návrh na vy­dá­ní roz­hod­nu­tí o nah­ra­ze­ní souh­la­su zá­stup­ce ČAK k sez­ná­me­ní se s ob­sa­hem sho­ra uve­de­ných lis­tin (dá­le též jen "návrh") pod­le us­ta­no­ve­ní § 85b od­st. 3 tres­tní­ho řádu.

6. Ve veřej­ném za­se­dá­ní ko­na­ném dne 26. 2. 2016 kraj­ský soud vy­hlá­sil dvě us­ne­se­ní, kte­rý­mi v od­ka­zu na us­ta­no­ve­ní § 335 zá­ko­na č. 292/2013 Sb., o zvláš­tních říze­ních soud­ních, ve znění pozdějších před­pisů (dá­le jen "ZZŘS") připus­til ja­ko účas­tní­ky říze­ní Z. B. a P. L. V rám­ci veřej­né­ho za­se­dá­ní ko­na­né­ho dne 4. 3. 2016 předal zá­stup­ce ČAK předmětné lis­ti­ny ve věci roz­ho­du­jí­cí­mu soud­ci.

7. Kraj­ský soud nás­ledně (dne 22. 8. 2016) opatřením roz­hodl o přib­rá­ní znal­ce z obo­ru ky­ber­ne­ti­ka, se spe­cia­li­za­cí po­čí­ta­čo­vá kri­mi­na­li­ta a kri­mi­na­lis­tic­ká po­čí­ta­čo­vá exper­tí­za, kte­ré­mu ulo­žil, aby z před­lo­že­ných no­sičů in­for­ma­cí za­jištěných při proh­líd­ce vy­čle­nil da­ta za ob­do­bí od 1. 1. 2010 do 3. 11. 2015, kde se vy­sky­tu­jí jmé­na a příj­me­ní po­dezřelých osob a fi­rem a ta­to da­ta shro­máž­dil na vý­stup­ní pev­ný disk (zn. Sea­ga­te Barra­cu­da s ka­pa­ci­tou 2.000 GB, SN: S1E1DLN2). Ze zna­lec­ké­ho po­sud­ku vy­ply­nu­lo, že "po­čet ana­ly­zo­va­ných sou­borů byl cel­kem 1.584.938, přičemž po­čet na­le­ze­ných sou­borů ob­sa­hu­jí­cích někte­ré z hle­da­ných slov byl 146.173. Z to­ho je zřej­mé, že ze za­jištěných no­sičů dat by­la vy­členěna da­ta, na kte­rá se vzta­hu­je po­vin­nost ml­čen­li­vos­ti ad­vo­ká­ta a že ta­to da­ta nej­sou vy­dá­vá­na."

8. Ústav­ní stíž­nos­tí na­pa­de­ným us­ne­se­ním ze dne 27. 7. 2018 kraj­ský soud návr­hu soud­ce městské­ho sou­du vy­hověl v roz­sa­hu spe­ci­fi­ko­va­ném ve vý­ro­ku, od­ví­je­jí­cím se od sho­ra zmíněné­ho zna­lec­ké­ho po­sud­ku, přičemž ved­le spe­ci­fi­ko­va­ných tištěných pí­sem­nos­tí zpřís­tup­nil pou­ze da­ta, kte­rá se tý­ka­jí stěžo­va­te­le M. V. po­dezřelých fi­rem. Zbý­va­jí­cí da­ta, kte­rá se tý­ka­la os­tat­ních klientů dot­če­ných ad­vo­kátů, vrá­til zpět ČAK. Soud sou­časně ne­vy­hověl žá­dos­ti stěžo­va­te­le M. V. o vy­tvoření ko­pie no­si­če CD s vy­filtro­va­ný­mi sou­bo­ry, a to s od­ůvodněním, že to neu­mož­ňu­jí us­ta­no­ve­ní § 85b od­st. 7, od­st. 8 tres­tní­ho řádu, dle kte­rých soud­ce uči­ní opatření, aby se navr­ho­va­tel a ani nik­do ji­ný o ob­sa­hu lis­tin při veřej­ném za­se­dá­ní ne­mohl dovědět. Soud uvedl, že s ob­sa­hem lis­tin se může sez­ná­mit pou­ze soud­ce.

9. Nás­led­ným pos­tu­pem KSZ doš­lo dne 1. 8. 2018 k vy­dá­ní spe­ci­fi­ko­va­ných lis­tin jus­tič­ním or­gánům Spol­ko­vé re­pub­li­ky Němec­ko.

II. Ar­gu­men­ta­ce stěžo­va­telů

10. Pro­ti sho­ra ci­to­va­né­mu us­ne­se­ní kraj­ské­ho sou­du a pos­tu­pu KSZ stěžo­va­te­lé bro­jí ny­ní před­klá­da­nou ús­tav­ní stíž­nos­tí. V ní úvo­dem po­le­mi­zu­jí nad ús­tav­nos­tí sa­mot­ných proh­lí­dek, kte­ré, jak sa­mi uvádějí, již na­pad­li ús­tav­ní­mi stíž­nos­tmi pro­jed­na­ný­mi zdej­ším sou­dem pod sp. zn. II. ÚS 3858/15 a I. ÚS 3859/15 (pozn. Ústav­ní­ho sou­du: obě stíž­nos­ti by­ly od­mít­nu­ty pro zjev­nou neo­pod­statněnost). Jád­rem nynější stíž­nos­ti je ar­gu­men­ta­ce, že někte­rým stěžo­va­telům (kon­krétně J. G., M. K. a F. L.) by­lo zce­la od­epřeno je­jich prá­vo za­ru­če­né čl. 36 od­st. 1 a čl. 38 od­st. 2 Lis­ti­ny, ne­boť je kraj­ský soud vůbec ne­po­jal ja­ko účas­tní­ky říze­ní, byť k to­mu byl přiz­va­ný­mi účas­tní­ky opa­ko­vaně vy­bí­zen. Ti­to nepřiz­va­ní (opo­me­nu­tí) účas­tní­ci, spolu­pra­cu­jí­cí ad­vo­ká­ti, přitom mě­li na cen­trál­ním server­u ulo­že­nu svo­ji "kom­plet­ní práv­ní praxi", v důsled­ku če­hož doš­lo rovněž k vy­dá­ní je­jich lis­tin, aniž by však mě­li mož­nost v říze­ní jak­ko­liv vy­stu­po­vat. Stěžo­va­te­lé dá­le tvr­dí, že "po­da­ný návrh soud­ce městské­ho sou­du neob­sa­ho­val ani jed­no tvr­ze­ní, ani je­den důkaz, ani jed­nu úva­hu, kte­ré by po­pi­so­va­ly, proč se navr­ho­va­tel dom­ní­vá, že předmětné lis­ti­ny nek­ry­je ad­vo­kát­ní ml­čen­li­vost." Návrh soud­ce tak dle je­jich ná­zo­ru nespl­ňo­val zá­kon­né ná­le­ži­tos­ti, a pro­to k němu ja­ko k po­dá­ní nep­ro­jed­na­tel­né­mu nemělo být přih­lí­že­no. Na­mí­ta­jí, že doš­lo k po­ru­še­ní hmotněpráv­ních pod­mí­nek nah­ra­ze­ní souh­la­su (pod­le us­ta­no­ve­ní § 85b od­st. 9 lze návr­hu vy­hovět jen za před­pok­la­du, že lis­ti­na neob­sa­hu­je sku­teč­nos­ti, o nichž je dot­če­ný ad­vo­kát po­vi­nen za­cho­vá­vat ml­čen­li­vost), ne­boť ma­jí za to, že ad­vo­kát je po­vi­nen za­cho­vá­vat ml­čen­li­vost o všech sku­teč­nos­tech, kte­ré se dozvěděl v sou­vis­los­ti s pos­ky­to­vá­ním práv­ních slu­žeb. Stěžo­va­te­lé též ne­souh­la­sí s me­to­dou klí­čo­vých slov, kte­rá v ny­ní pro­jed­ná­va­ném případě fak­tic­ky k žá­dné­mu vy­třídění do­ku­mentů ne­ved­la, ne­boť pou­ži­té klí­čo­vé slo­vo, tj. jmé­no ve­dou­cí­ho kan­ce­láře, M. V., se ob­je­vu­je téměř v kaž­dém do­ku­men­tu. Kraj­ské­mu sou­du vy­tý­ka­jí, že jim ne­pos­kytl ko­pii vy­filtro­va­ných sou­borů ulo­že­ných na vý­stup­ním pev­ném dis­ku. Zá­věrem též uvádějí, že soud nah­ra­dil souh­las prak­tic­ky u ce­lé je­jich ad­vo­kát­ní praxe (cel­kem 146.173 do­ku­mentů).

11. Jak dá­le vy­ply­nu­lo z po­dá­ní stěžo­va­telů, do­ru­če­né­ho Ústav­ní­mu sou­du dne 21. 3. 2019 a od­ka­zu­jí­cí­ho na sděle­ní Stát­ní­ho za­stu­pi­tel­ství Görlitz ze dne 21. 12. 2018, tres­tní stí­há­ní M. V. by­lo roz­hod­nu­tím stát­ní­ho zá­stup­ce za­sta­ve­no. Stěžo­va­te­lé z uve­de­né­ho do­vo­zu­jí, že "jed­ná­ní or­gánů čin­ných v tres­tním říze­ní by­lo od po­čát­ku úče­lo­vé a ma­ni­pu­la­tiv­ní a sle­do­va­lo pou­ze je­di­ný cíl - na­vo­dit umě­le do­jem, že je pos­ti­že­ný ad­vo­kát čle­nem ja­ké­ho­si zlo­čin­né­ho spol­če­ní, aby by­lo vy­tvořeno zdá­ní naplnění pod­mí­nek pro nah­ra­ze­ní souh­la­su zá­stup­ce ČAK."

III. Vy­jádření účas­tníků a ved­lej­ší účas­tni­ce říze­ní, rep­li­ka stěžo­va­telů

12. K vý­zvě Ústav­ní­ho sou­du se k ús­tav­ní stíž­nos­ti vy­jádři­ly kraj­ský soud, KSZ a ČAK. Městský soud se k vý­zvě Ústav­ní­ho sou­du ne­vy­jádřil.

13. Kraj­ský soud od­ká­zal na od­ůvodnění na­pa­de­né­ho roz­hod­nu­tí a dopl­nil, že "v sou­la­du s us­ta­no­ve­ním § 335 zá­ko­na č. 292/2013 Sb. o zvláš­tních říze­ních soud­ních by­li účas­tní­ky říze­ní pod­le § 85b od­st. 3, 9 tres­tní­ho řádu navr­ho­va­tel, tj. soud­ce Městské­ho sou­du v Brně, Čes­ká ad­vo­kát­ní ko­mo­ra a dot­če­ní ad­vo­ká­ti, tj. po­dezře­lý M. V., dá­le Z. B. a P. L., ne­boť ti­to ad­vo­ká­ti dle své­ho vy­jádření spolu­pra­co­va­li s po­dezřelým M. V. a při pro­ve­de­ných proh­líd­kách mělo dle je­jich vy­jádření do­jít k za­jištění lis­tin, na kte­ré se vzta­hu­je po­vin­nost ml­čen­li­vos­ti ad­vo­ká­ta."

14. KSZ shr­nu­lo průběh do­sa­vad­ní­ho říze­ní, v němž nes­hle­da­lo ja­kou­ko­liv ne­zá­kon­nost, ne­boť or­gá­ny čin­né v tres­tním říze­ní pos­tu­po­va­ly v me­zích plat­né le­gis­la­ti­vy. Zdůraz­ni­lo, že nel­ze připus­tit, aby se ad­vo­kátům s od­ka­zem na in­sti­tut ml­čen­li­vos­ti dos­ta­lo ji­né­ho za­chá­ze­ní než ji­ným (spo­lu)ob­viněným, ne­boť ta­ko­vý pos­tup by byl v zá­sad­ním roz­po­ru s ús­tavně ga­ran­to­va­nou rov­nos­tí osob před zá­ko­nem.

15. ČAK ve svém vy­jádření ús­tav­ní stíž­nost v pl­ném roz­sa­hu pod­poři­la. Zdůraz­ni­la ro­li a vý­znam in­sti­tu­tu ad­vo­kát­ní ml­čen­li­vos­ti, kte­rá "ne­ní zá­ko­nem konstruo­vá­na ja­ko ja­ké­si pri­vi­le­gium ad­vo­ká­ta, ale nao­pak chrá­ní je­ho klien­ty a je­jich op­rávněné zá­jmy, kte­ré je ad­vo­kát po­vi­nen chrá­nit a pro­sa­zo­vat v rám­ci přísně důvěrné­ho vzta­hu, na němž je pos­ky­to­vá­ní práv­ních slu­žeb vy­bu­do­vá­no." Ve vzta­hu k ok­ru­hu účas­tníků ny­ní pro­jed­ná­va­né­ho říze­ní uved­la, "že soud mu­sel (měl by!) vy­světlit, ko­ho za účas­tní­ka říze­ní po­va­žu­je a proč, resp. ko­ho za účas­tní­ka říze­ní ne­po­va­žu­je a proč. Ze sez­na­mu ad­vo­kátů za­psa­ných v sez­na­mu ve­de­né­ho Ko­mo­rou vy­plý­vá i for­ma vý­ko­nu ad­vo­ka­cie. Ten­to údaj se může v ča­se měnit! K se­pi­su to­ho­to vy­jádření pla­tí, že stěžo­va­tel b) vy­ko­ná­vá ad­vo­ka­cii ja­ko spo­leč­ník spo­leč­nos­ti /stěžo­va­te­le a)/, stěžo­va­te­lé c), d), a g) vy­ko­ná­va­jí ad­vo­ka­cii sa­mos­tatně, stěžo­va­tel e) ja­ko spolu­pra­cu­jí­cí ad­vo­kát /se stěžo­va­te­lem a)/ a stěžo­va­tel f) vy­ko­ná­vá ad­vo­ka­cii ve sdru­že­ní X5. Té­to sku­teč­nos­ti - kdy­ko­li ověřitel­né na webo­vých strán­kách Ko­mo­ry (když ne ús­tním sděle­ním ne­bo pí­sem­nou zprá­vou Ko­mo­ry) - měl být přizpůso­ben pos­tup če­ských or­gánů čin­ných v tres­tním říze­ní v da­né věci, přesněji v té fá­zi ve stíž­nos­ti pop­sa­né věci, kte­rá se tý­ka­la sa­mot­né proh­líd­ky pros­tor ad­vo­kátů, stěžo­va­telů b) až g), resp. i a), a to v za­jištění či ne­za­jištění, ne­bo úpl­né­ho ne­bo čás­teč­né­ho za­jištění da­to­vých no­sičů před­sta­vu­jí­cích "da­to­vé úlo­žiště cen­trál­ní­ho server­u vel­ké ad­vo­kát­ní kan­ce­láře a na nich ulo­že­né práv­ní praxe ce­lé řady spolu­pra­cu­jí­cích ad­vo­kátů"."

16. V (opožděně po­da­né) rep­li­ce se stěžo­va­te­lé plně zto­tož­ni­li s vy­jádřením ved­lej­ší účas­tni­ce říze­ní a dá­le zo­pa­ko­va­li, že kraj­ský soud "neu­vá­žil správně" ok­ruh účas­tníků. Zdůraz­ni­li, že KSZ, ar­gu­men­tu­jí­cí roz­po­rem se zá­sa­dou rov­nos­ti, "fun­da­men­tálně ne­po­cho­pi­lo pod­sta­tu ad­vo­kát­ní ml­čen­li­vos­ti. Ad­vo­kát­ní ml­čen­li­vost ne­ní prá­vem ad­vo­ká­ta, ja­kou­si je­ho "pre­ben­dou", jak se KSZ v Brně sna­ží naz­na­čo­vat. Ad­vo­kát­ní ml­čen­li­vost je po­vin­nos­tí ad­vo­ká­ta. Be­ne­fi­ciářem to­ho­to práv­ní­ho instru­men­tu ne­ní ad­vo­kát, ale je­ho klien­ti." Stěžo­va­te­lé dá­le iden­ti­fi­ko­va­li někte­ré do­ku­men­ty, kte­ré by­ly vy­dá­ny němec­kým or­gánům čin­ným v tres­tním říze­ní a kte­ré dle je­jich ná­zo­ru pro­ka­za­telně ne­sou­vi­se­jí s tres­tním říze­ním ve­de­ným pro­ti M. V., čímž dok­lá­da­jí nev­hod­nost pou­ži­té me­to­dy klí­čo­vých slov.

IV. Vlas­tní hod­no­ce­ní Ústav­ní­ho sou­du

17. Po pros­tu­do­vá­ní ús­tav­ní stíž­nos­ti, vy­žá­da­né­ho spi­su, vy­jádření účas­tníků a ved­lej­ší účas­tni­ce říze­ní a na ně na­va­zu­jí­cí rep­li­ky stěžo­va­te­le dospěl Ústav­ní soud k zá­věru, že ús­tav­ní stíž­nost je čás­tečně důvod­ná, tzn., jak bu­de dá­le vy­lo­že­no, pou­ze ve vzta­hu ke stěžo­va­telům J. G., M. K. a F. L.

18. Ústav­ní soud předně uvá­dí, že předmětem ny­ní po­su­zo­va­né ús­tav­ní stíž­nos­ti ne­ní ús­tav­nost sa­mot­ných proh­lí­dek ji­ných pros­tor pro­ve­de­ných na zá­kladě příkazů Městské­ho sou­du v Brně ze dne 23. 10. 2015, sp. zn. 70 Nt 1410/2015, 70 Nt 1411/2015 a 70 Nt 1412/2015, je­li­kož ty­to příka­zy zdej­ší soud přez­kou­mal již pod sp. zn. II. ÚS 3858/15 a I. ÚS 3859/15 a us­ne­se­ní­mi ze dne 24. 2. 2016 shle­dal da­né ús­tav­ní stíž­nos­ti pod­le § 43 od­st. 2 písm. a) zá­ko­na o Ústav­ním sou­du zjevně neo­pod­statněný­mi, což os­tatně zoh­led­ňu­jí i sa­mi stěžo­va­te­lé.

19. Ny­ní před­klá­da­ná ús­tav­ní stíž­nost pro­to směřuje to­li­ko pro­ti us­ne­se­ní kraj­ské­ho sou­du, jímž byl pod­le us­ta­no­ve­ní § 85b od­st. 3 tres­tní­ho řádu nah­ra­zen souh­las zá­stup­ce ČAK k sez­ná­me­ní se s ob­sa­hem lis­tin za­jištěných při do­mov­ní proh­líd­ce v pros­to­rách, v nichž stěžo­va­te­lé vy­ko­ná­va­jí ad­vo­kát­ní praxi, a dá­le pro­ti na­va­zu­jí­cí­mu pos­tu­pu (tzv. ji­né­mu zá­sa­hu) KSZ, v rám­ci kte­ré­ho doš­lo k vy­dá­ní spe­ci­fi­ko­va­ných lis­tin němec­kým jus­tič­ním or­gánům, resp. or­gánům čin­ným v tres­tním říze­ní. Ústav­ní soud již v mi­nu­los­ti opa­ko­vaně vy­lo­žil [srov. např. ná­lez sp. zn. II. ÚS 2894/08 (N 191/54 SbNU 361) ze dne 28. 8. 2009, ná­lez sp. zn. II. ÚS 889/10 (N 237/59 SbNU 405) ze dne 25. 11. 2010 či us­ne­se­ní sp. zn. I. ÚS 3905/14 ze dne 25. 11. 2015; všech­na roz­hod­nu­tí zdej­ší­ho sou­du jsou dos­tup­ná na http://na­lus.usoud.cz], že úče­lem zá­kon­né úp­ra­vy ob­sa­že­né v us­ta­no­ve­ní § 85b tres­tní­ho řádu je pos­kyt­nu­tí ochra­ny lis­ti­nám, k nimž se vá­že po­vin­nost ml­čen­li­vos­ti ad­vo­ká­ta, a ochra­ny právům třetích osob, pro něž ad­vo­kát vy­ko­ná­vá svou pro­fes­ní čin­nost (srov. sjed­no­cu­jí­cí sta­no­vis­ko Nej­vyš­ší­ho sou­du sp. zn. Tpjn 306/2014 ze dne 25. 6. 2015).

20. Jak Ústav­ní soud kon­stantně ju­di­ku­je, po­vin­nost ml­čen­li­vos­ti je zá­klad­ním před­pok­la­dem pro pos­ky­to­vá­ní práv­ní po­mo­ci a tím i nez­byt­nou pod­mín­kou fun­go­vá­ní de­mok­ra­tic­ké spo­leč­nos­ti. Ad­vo­ká­ti to­tiž v de­mok­ra­tic­ké spo­leč­nos­ti vy­ko­ná­va­jí zá­sad­ní úlo­hu, ob­ha­jo­bu stran spo­ru v soud­ním říze­ní, kte­rou by ne­by­li schop­ni za­jis­tit, po­kud by ne­moh­li za­ru­čit důvěrnost vý­mě­ny in­for­ma­cí [srov. roz­su­dek Ev­rop­ské­ho sou­du pro lid­ská prá­va (dá­le jen "ESLP") ve věci Mi­chaud pro­ti Fran­cii ze dne 6. 12. 2012, č. stíž­nos­ti 12323/11; roz­hod­nu­tí ESLP jsou dos­tup­ná na http://hu­doc.echr.coe.int]. Vý­kon pro­fe­se ad­vo­ká­ta to­tiž vy­chá­zí z důvěrné­ho vzta­hu me­zi ad­vo­ká­tem a klien­tem a z důvěry klien­ta v ml­čen­li­vost ad­vo­ká­ta [srov. např. ná­lez sp. zn. IV. ÚS 799/15 (N 128/78 SbNU 37) ze dne 9. 7. 2015]. Ne­jed­ná se pro­to o vý­sa­du ad­vo­ká­ta, kte­rá by mě­la za­lo­žit je­ho vy­ně­tí z obecně plat­né­ho a zá­vaz­né­ho práv­ní­ho řádu, jak správně uvádějí i stěžo­va­te­lé, nýbrž jde o po­vin­nost ulo­že­nou ad­vo­ká­to­vi v zá­jmu je­ho klientů a pro je­jich ochra­nu. V tom­to smys­lu ta­ké pro­fe­sio­nál­ní ta­jem­ství a je­ho dodr­žo­vá­ní ad­vo­ká­tem po­ží­vá přís­luš­né ochra­ny, a to zej­mé­na v si­tua­cích, kdy ta­to po­vin­nost ad­vo­ká­ta může být oh­ro­že­na v přípa­dech, ja­ko je do­mov­ní proh­líd­ka u ad­vo­ká­ta ne­bo v je­ho kan­ce­láři, pro­váděná právě pod­le us­ta­no­ve­ní § 85b tres­tní­ho řádu. Svým vý­zna­mem je te­dy ad­vo­kát­ní ml­čen­li­vost sou­čás­tí prá­va na spra­ved­li­vý pro­ces (srov. us­ne­se­ní sp. zn. III. ÚS 3988/13 ze dne 24. 3. 2014).

21. Ústav­ní soud dopl­ňu­je, že in­sti­tut ad­vo­kát­ní ml­čen­li­vos­ti, po­taž­mo pos­ky­to­vá­ní práv­ních slu­žeb, však na dru­hé straně nes­mí být zneu­ží­ván k pá­chá­ní tres­tné čin­nos­ti. Tím by to­tiž doš­lo k nepřípus­tné­mu a úče­lo­vé­mu nadřazo­vá­ní uve­de­né "pro­ces­ní" hod­no­ty nad hod­no­ty zá­klad­ních práv a svo­bod, k je­jichž napl­ňo­vá­ní a ochraně má stát po­zi­tiv­ní po­vin­nost, jež se reali­zu­je mi­mo ji­né právě v tres­tním říze­ní (srov. ci­to­va­ný ná­lez sp. zn. II. ÚS 889/10). Ochra­nu lis­tin za­jištěných v pros­to­rách, v nichž ad­vo­kát vy­ko­ná­vá ad­vo­ka­cii, tak Ústav­ní soud ne­po­va­žu­je za ab­so­lut­ní - vy­lu­ču­je mož­nost pos­ky­to­vat ja­kou­ko­li ochra­nu ko­mu­ni­ka­ci a ji­ným in­for­ma­cím sou­vi­se­jí­cím s pá­chá­ním tres­tné čin­nos­ti sa­mot­ným ad­vo­ká­tem, a to jak ke škodě klien­ta ne­bo ke škodě ji­ných osob ve spolu­pa­cha­tel­ství s klien­tem, je­li­kož tres­tnou čin­nost ad­vo­ká­ta ne­ní mož­né po­va­žo­vat za pos­ky­to­vá­ní práv­ních slu­žeb (srov. us­ta­no­ve­ní § 21 zá­ko­na o ad­vo­ka­cii a us­ne­se­ní sp. zn. I. ÚS 1638/14 ze dne 12. 11. 2014).

22. Z před­cho­zích obec­ných úvah lze vy­vo­dit, že po­vin­nost ad­vo­kát­ní ml­čen­li­vos­ti ja­ko před­pok­lad pro řád­ný vý­kon ad­vo­ka­cie, a te­dy i nez­byt­ná pod­mín­ka fun­go­vá­ní de­mok­ra­tic­ké spo­leč­nos­ti, má ne­po­chyb­ný ús­tavněpráv­ní rozměr. Obec­né sou­dy to­tiž ma­jí po­vin­nost pos­kyt­nout ochra­nu oso­bám, jež skr­ze ad­vo­kát­ní ml­čen­li­vost čer­pa­jí zá­klad­ní prá­vo na práv­ní po­moc. Ústav­ní soud sou­časně do­vo­dil, že v přípa­dech nepřípus­tné­ho pro­lo­me­ní ad­vo­kát­ní ml­čen­li­vos­ti, co­by zá­kla­du ad­vo­kát­ní pro­fe­se, však do­chá­zí rovněž k zá­sa­hu do práv ad­vo­kátů, ne­boť je jím dot­če­na důvěra, na níž je vy­bu­do­ván vzá­jem­ný vztah ad­vo­ká­ta a je­ho klientů. Up­lat­ňo­vá­ním vlas­tní­ho zá­klad­ní­ho prá­va na vý­kon ad­vo­ka­cie, pod­le čl. 26 od­st. 1 Lis­ti­ny, te­dy ad­vo­kát zá­stupně up­lat­ňu­je i zá­klad­ní prá­vo svých (dot­če­ných) klientů na práv­ní po­moc pod­le čl. 37 od­st. 2 Lis­ti­ny, pro­to­že obé je v ta­ko­vém případě dot­če­no sou­časně (srov. ci­to­va­ný ná­lez sp. zn. II. ÚS 889/10). Jes­tli­že te­dy obec­né sou­dy ad­vo­kát­ní­mu ta­jem­ství ne­pos­kyt­nou ná­le­ži­tou ochra­nu, což nas­ta­lo právě v ny­ní pro­jed­ná­va­ném případě, má Ústav­ní soud po­vin­nost za­sáh­nout.

23. Pro po­sou­ze­ní opod­statněnos­ti ny­ní pro­jed­ná­va­né ús­tav­ní stíž­nos­ti je klí­čo­vým as­pek­tem přítom­nost stěžo­va­telů v říze­ní o nah­ra­ze­ní souh­la­su zá­stup­ce ČAK. Hned zkra­je je nut­né kon­sta­to­vat, že kraj­ský soud, od­ka­zu­jí­cí na ZZŘS, pos­tu­po­val nes­právně, ne­boť úp­ra­va ob­sa­že­ná v us­ta­no­ve­ní § 85b o nah­ra­ze­ní souh­la­su zá­stup­ce ČAK k sez­ná­me­ní se s ob­sa­hem lis­tin, kte­ré mo­hou ob­sa­ho­vat sku­teč­nos­ti, na něž se vzta­hu­je po­vin­nost ml­čen­li­vos­ti ad­vo­ká­ta, je úp­ra­vou spe­ciál­ní a ta­ké kom­plexní a úpl­nou; pro­to se neup­lat­ní us­ta­no­ve­ní § 332 a násl. ZZŘS. Pri­márně je te­dy pro tres­tní říze­ní, a te­dy i pro ny­ní pro­jed­ná­va­nou věc, ur­čen pos­tup pod­le tres­tní­ho řádu; nap­ro­ti to­mu ZZŘS up­ra­vu­je ob­last říze­ní net­res­tních. Ústav­ní soud již dříve od­mítl ar­gu­ment tý­ka­jí­cí se vzá­jem­né­ho vzta­hu tres­tní­ho řádu a ZZŘS (srov. us­ne­se­ní sp. zn. IV. ÚS 2852/16 ze dne 15. 2. 2017), že pod­robnější je úp­ra­va v hlavě IV. dí­lu 5. ZZŘS naz­va­ná "Říze­ní o nah­ra­ze­ní souh­la­su zá­stup­ce Čes­ké ad­vo­kát­ní ko­mo­ry k sez­ná­me­ní se s ob­sa­hem lis­tin", kte­rá je sou­časně (dle ná­zo­ru před­klá­da­né­ho stěžo­va­te­lem v ci­to­va­ném případě) lex pos­te­rio­ri ve vzta­hu k tres­tní­mu řádu. Ústav­ní soud v da­ném případě uzavřel, že po­kud byl v říze­ní ap­li­ko­ván vý­hradně tres­tní řád, byl pos­tup sou­du správ­ný (srov. ob­dobně us­ne­se­ní sp. zn. I. ÚS 3905/14 ze dne 25. 11. 2015, ne­bo us­ne­se­ní sp. zn. III. ÚS 827/15 ze dne 12. 1. 2016).

24. V tres­tním říze­ní, a te­dy i v říze­ní pod­le us­ta­no­ve­ní § 85b tres­tní­ho řádu, nel­ze ho­vořit o účas­ten­ství v ci­vil­ním slo­va smys­lu, z če­hož Ústav­ní soud do­vo­zu­je, že zde nepřichá­zí v úva­hu ani případ­né pou­ži­tí in­sti­tu­tu opo­me­nu­té­ho účas­tní­ka, ref­lek­tu­jí­cí­ho si­tua­ci, v níž stěžo­va­tel ve sku­teč­nos­ti účas­tní­kem říze­ní být měl a neb­yl jím pou­ze za­viněním or­gá­nu veřej­né mo­ci, je­hož pos­tup či roz­hod­nu­tí by by­ly právě z to­ho­to důvo­du nás­ledně na­pa­de­ny. Z to­ho­to zá­věru ov­šem ply­nou pod­stat­né důsled­ky i pro ny­ní pro­jed­ná­va­nou ús­tav­ní stíž­nost. Ústav­ní soud připo­mí­ná (srov. ná­lez Pl. ÚS 30/95 ze dne 10. 1. 1996), že "sku­teč­nost, že někdo neb­yl účas­tní­kem říze­ní, ve kte­rém by­lo pra­vo­mocně roz­hod­nu­to o je­ho prá­vech, ne­má za nás­le­dek ne­mož­nost do­vo­lat se prá­va soud­ní ces­tou včetně ús­tav­ní stíž­nos­ti. Ta­ko­vé­to pra­vo­moc­né roz­hod­nu­tí však ve vzta­hu k němu před­sta­vu­je "ji­ný zá­sah or­gá­nu veřej­né mo­ci" ve smys­lu čl. 87 od­st. 1 písm. d) Ústa­vy ČR." Po­kud by to­tiž stěžo­va­te­lé, kteří ne­by­li přítom­ni naříze­né­mu veřej­né­mu za­se­dá­ní před­ví­da­né­mu us­ta­no­ve­ním § 85b tres­tní­ho řádu, by­li po­va­žo­vá­ni za opo­me­nu­té účas­tní­ky, mu­se­la by být ny­ní po­su­zo­va­ná ús­tav­ní stíž­nost ve vzta­hu k nim vzhle­dem k zá­sadě vá­za­nos­ti Ústav­ní­ho sou­du pe­ti­tem návr­hu od­mít­nu­ta, ne­boť je jí na­pa­dá­no to­li­ko vý­sled­né roz­hod­nu­tí (nás­led­ný pos­tup KSZ co­by ji­ný zá­sah or­gá­nu veřej­né mo­ci je v tom­to oh­le­du bez­předmět­ný). Práv­ní in­sti­tut účas­ten­ství se však v říze­ní pod­le us­ta­no­ve­ní § 85b tres­tní­ho řádu neup­lat­ní. Pos­tup kraj­ské­ho sou­du, kte­rý pro­ces­ní­mi us­ne­se­ní­mi připus­til co­by účas­tní­ky říze­ní pod­le us­ta­no­ve­ní § 335 ZZŘS Z. B. a P. L. (srov. s. 2-3 pro­to­ko­lu o veřej­ném za­se­dá­ní ze dne 26. 2. 2016), je te­dy s oh­le­dem na uve­de­né práv­ní zá­věry nes­práv­ný, ne­boť pro říze­ní o nah­ra­ze­ní souh­la­su zá­stup­ce ČAK k sez­ná­me­ní se s ob­sa­hem lis­tin za­jištěných v rám­ci proh­líd­ky ji­ných pros­tor (zde pros­tor, v nichž je vy­ko­ná­vá­na ad­vo­ka­cie) je pou­ži­tel­ná pri­márně úp­ra­va ob­sa­že­ná v tres­tním řádu.

25. S vědo­mím, že Ústav­ní­mu sou­du zá­sadně nepřiná­le­ží vy­klá­dat po­dús­tav­ní prá­vo a za­ují­mat k němu nor­ma­tiv­ní sta­no­vis­ko, z té­to úp­ra­vy ne­po­chybně ply­ne, že od­mít­ne-li zá­stup­ce ko­mo­ry udělit souh­las pod­le us­ta­no­ve­ní § 85b od­st. 1 tres­tní­ho řádu, lze ten­to souh­las nah­ra­dit na návrh or­gá­nu, kte­rý do­mov­ní proh­líd­ku ne­bo proh­líd­ku ji­ných pros­tor nařídil, roz­hod­nu­tím soud­ce nej­blí­že nadříze­né­ho sou­du, u něhož půso­bí před­se­da se­ná­tu ne­bo soud­ce, kte­rý je op­rávněn pod­le us­ta­no­ve­ní § 83 od­st. 1 a § 83a od­st. 1 tres­tní­ho řádu nařídit do­mov­ní proh­líd­ku ne­bo proh­líd­ku ji­ných pros­tor (§ 85b od­st. 3 tres­tní­ho řádu). Ten­to návrh přís­luš­ný soud pro­jed­ná bez zby­teč­né­ho od­kla­du ve veřej­ném za­se­dá­ní a ko­moře ulo­ží, aby mu při něm před­lo­ži­la lis­ti­ny, oh­ledně kte­rých se navr­ho­va­tel do­má­há nah­ra­ze­ní souh­la­su zá­stup­ce ko­mo­ry k sez­ná­me­ní s je­jich ob­sa­hem. Soud­ce ved­le ji­ných úkonů též prověří, zda ne­by­lo po­ru­še­no za­bez­pe­če­ní lis­tin před­lo­že­ných ko­moře, a sez­ná­mí se s je­jich ob­sa­hem; sou­časně uči­ní opatření, aby se navr­ho­va­tel a ani nik­do ji­ný o ob­sa­hu lis­tin při veřej­ném za­se­dá­ní ne­mohl dozvědět (§ 85b od­st. 7 tres­tní­ho řádu).

26. Pod­le us­ta­no­ve­ní § 233 tres­tní­ho řádu před­se­da se­ná­tu před­vo­lá k veřej­né­mu za­se­dá­ní oso­by, je­jichž osob­ní účast při něm je nut­ná. O veřej­ném za­se­dá­ní vy­ro­zu­mí stát­ní­ho zá­stup­ce, ja­kož i oso­bu, kte­rá svým návr­hem da­la k veřej­né­mu za­se­dá­ní podnět, a oso­bu, kte­rá může být přímo dot­če­na roz­hod­nu­tím, jes­tli­že ty­to oso­by ne­by­ly k veřej­né­mu za­se­dá­ní před­vo­lá­ny; vy­ro­zu­mí též ob­háj­ce, popřípadě zmocněnce a zá­kon­né­ho zá­stup­ce těchto osob. K před­vo­lá­ní ne­bo vy­ro­zumění připo­jí opis návr­hu, kte­rým byl k veřej­né­mu za­se­dá­ní dán podnět.

27. Z té­to zá­kon­né úp­ra­vy lze ne­po­chybně vy­vo­dit nut­nost osob­ní přítom­nos­ti zá­stup­ce ČAK na veřej­ném za­se­dá­ní. Ten­to zá­věr ply­ne z us­ta­no­ve­ní § 85b od­st. 7 tres­tní­ho řádu, dle kte­ré­ho soud ko­moře ulo­ží, aby mu při veřej­ném za­se­dá­ní před­lo­ži­la lis­ti­ny, oh­ledně kte­rých se navr­ho­va­tel do­má­há nah­ra­ze­ní souh­la­su zá­stup­ce ko­mo­ry. Co se tý­ká ad­vo­ká­ta, kte­rý vy­ko­ná­vá pro­fe­si v pros­to­rech, v nichž by­la naříze­na a pro­ve­de­na proh­líd­ka, při níž by­ly za­jiště­ny předmětné lis­ti­ny, tres­tní řád jej vý­slovně me­zi oso­ba­mi, kte­ré by mě­ly být k veřej­né­mu za­se­dá­ní před­vo­lá­ny, případně o tom­to za­se­dá­ní ales­poň vy­ro­zumě­ny, nez­mi­ňu­je.

28. Tou­to klí­čo­vou otáz­kou, tj. přítom­nos­tí ad­vo­ká­ta, jenž vy­ko­ná­vá ad­vo­ka­cii v pros­to­rech, v nichž by­la naříze­na a pro­ve­de­na proh­líd­ka, pro pos­tup dle us­ta­no­ve­ní § 85b tres­tní­ho řádu, se Ústav­ní soud ve své roz­ho­do­va­cí praxi, na niž lze ny­ní na­vá­zat, již za­bý­val (srov. ci­to­va­né us­ne­se­ní sp. zn. I. ÚS 3905/14), přičemž uvedl (bod 30), že potřebu přítom­nos­ti ad­vo­ká­ta lze do­vo­dit ze sku­teč­nos­ti, že roz­hod­nu­tí o nah­ra­ze­ní souh­la­su zá­stup­ce ko­mo­ry se ho přímo do­tý­ká. Ač­ko­liv by­la v ci­to­va­ném případě stíž­nost dot­če­né­ho ad­vo­ká­ta od­mít­nu­ta, sta­lo se tak s oh­le­dem na kon­krét­ní skut­ko­vé okol­nos­ti da­né­ho přípa­du (tj. zej­mé­na sku­teč­nost, že vý­tka tý­ka­jí­cí se nepřítom­nos­ti ad­vo­ká­ta ne­by­la v říze­ní vůbec před­ne­se­na). Ústav­ní soud ov­šem v ci­to­va­ném případě důrazně připo­me­nul, "že své roz­hod­nu­tí uči­nil na zá­kladě kon­krét­ní skut­ko­vé kon­ste­la­ce před­lo­že­né věci. Nik­te­rak tak do bu­douc­na ne­vy­lu­ču­je, že oh­ledně pro­ces­ních ga­ran­cí po­su­zo­vá­ní návr­hu na nah­ra­ze­ní souh­la­su zá­stup­ce ko­mo­ry, po­taž­mo ochra­ny ad­vo­kát­ní­ho ta­jem­ství za­uj­me přísnější ná­zor, a to zej­mé­na za si­tua­ce, kdy by sku­tečně doš­lo k nepřípus­tné­mu pro­lo­me­ní ad­vo­kát­ní­ho ta­jem­ství ze stra­ny sou­du, kte­ré by pra­me­ni­lo již z po­chy­be­ní spo­čí­va­jí­cí­ho v ne­za­bez­pe­če­ní přítom­nos­ti ad­vo­ká­ta, kte­rý má o ob­sa­hu za­jištěných lis­tin nej­lep­ší a bez­prostřed­ní zna­los­ti, nem­luvě o si­tua­cích, kdy by soud při roz­ho­do­vá­ní o nah­ra­ze­ní souh­la­su zá­stup­ce ko­mo­ry vůbec ne­dal pros­tor k vy­jádření přímo zá­stup­ci ko­mo­ry. Důsledně tak ape­lu­je na přís­luš­né sou­dy, aby vy­na­lo­ži­ly veš­ke­ré úsi­lí k za­jištění přítom­nos­ti ad­vo­ká­ta, u kte­ré­ho proh­líd­ka proběh­la, na veřej­ném za­se­dá­ní, při kte­rém po­su­zu­jí ob­sah kon­krét­ních lis­tin, oh­ledně nichž ma­jí roz­hod­nout o nah­ra­ze­ní souh­la­su zá­stup­ce ko­mo­ry."

29. Ústav­ní soud má za to, že kraj­ský soud sho­ra ci­to­va­né­mu ape­lu v ny­ní pro­jed­ná­va­ném případě ne­dos­tál, v důsled­ku če­hož moh­lo do­jít k nepřípus­tné­mu pro­lo­me­ní ad­vo­kát­ní­ho ta­jem­ství. Jak to­tiž vy­plý­vá ze spi­su, kraj­ský soud byl na okol­nost, že se předmětná proh­líd­ka tý­ká pros­tor, v nichž vy­ko­ná­vá ad­vo­ka­cii ví­ce ad­vo­kátů, vý­slovně upo­zorněn, nic­méně ve vzta­hu ke třem stěžo­va­telům, úspěšným v tom­to říze­ní, ni­jak ne­rea­go­val (srov. s. 2 pro­to­ko­lu o veřej­ném za­se­dá­ní ze dne 26. 2. 2016, resp. s. 4 pro­to­ko­lu o veřej­ném za­se­dá­ní ze dne 4. 3. 2016). Jak správně poz­na­me­na­la ve svém vy­jádření ved­lej­ší účas­tni­ce říze­ní, sku­teč­nost, že v pros­to­rách, v nichž by­la pro­ve­de­na proh­líd­ka, vy­ko­ná­vá ad­vo­ka­cii ví­ce ad­vo­kátů, je přitom ob­jek­tivně vel­mi jed­no­du­še sez­na­tel­ná (např. pou­hým náh­le­dem na webo­vou strán­ku ČAK). Kraj­ský soud však s vy­uži­tím ZZŘS (sic!) připus­til účast, a te­dy za­jis­til přítom­nost na veřej­ném za­se­dá­ní, pou­ze Z. B. a P. L., aniž by ale jak­ko­liv od­ůvod­nil, proč (přinej­men­ším) ne­vy­ro­zuměl rovněž dal­ší ad­vo­ká­ty, tzn. stěžo­va­te­le J. G., M. K. a F. L. Ti­to ad­vo­ká­ti přitom v pros­to­rách, v nichž by­la pro­ve­de­na proh­líd­ka, tak­též vy­ko­ná­va­li ad­vo­kát­ní praxi, a v sou­vis­los­ti s tím uk­lá­da­li ji­mi vy­ho­to­ve­né lis­ti­ny na cen­trál­ní server, je­hož sto­pa by­la nás­ledně za­jištěna v rám­ci pro­ve­de­né proh­líd­ky. Práv­ní zá­stup­ce JUDr. Dvořáček přitom při veřej­ném za­se­dá­ní ko­na­ném u kraj­ské­ho sou­du dne 26. 2. 2016 vý­slovně uvedl, že "je nut­né us­ta­no­vit účas­ten­ství spo­leh­livě, ne­boť je do to­ho za­in­te­re­so­vá­no vel­ké množ­ství ad­vo­kátů, kteří o tom, že ty­to da­ta by­la za­brá­na, ještě ani nevědí. [...] Dá­le navr­hu­ji, aby u pev­né­ho dis­ku byl navr­ho­va­tel vy­zván k to­mu, aby se iden­ti­fi­ko­va­lo čí da­ta se na tom dis­ku na­chá­zí a ti účas­tní­ci by mě­li být o tom­to vy­ro­zuměni a před­vo­lá­ni."

30. Kraj­ský soud však svým pos­tu­pem fak­tic­ky vy­lou­čil tři sho­ra uve­de­né stěžo­va­te­le, u kte­rých ov­šem lze před­pok­lá­dat, že ma­jí o ob­sa­hu za­jištěných lis­tin sou­vi­se­jí­cích s je­jich praxí nej­lep­ší a bez­prostřed­ní zna­los­ti a mo­hou tak před­klá­dat nej­pádnější ar­gu­men­ty k ob­jasnění to­ho, zda lis­ti­ny neob­sa­hu­jí sku­teč­nos­ti, o nichž je dot­če­ný ad­vo­kát po­vi­nen za­cho­vá­vat ml­čen­li­vost, z mož­nos­ti efek­tiv­ní­ho za­jiš­ťo­vá­ní zá­klad­ní­ho prá­va třetích osob - klientů na práv­ní po­moc za­ru­če­né­ho čl. 37 od­st. 2 Lis­ti­ny, a sou­časně též z up­lat­ňo­vá­ní vlas­tní­ho zá­klad­ní­ho prá­va na vý­kon ad­vo­ka­cie pod­le čl. 26 od­st. 1 Lis­ti­ny. Kraj­ský soud tak na­pa­de­ným roz­hod­nu­tím umož­nil, aby se němec­ké or­gá­ny čin­né v tres­tním říze­ní sez­ná­mi­ly na zá­kladě žá­dos­ti o práv­ní po­moc pod­le us­ta­no­ve­ní § 47 od­st. 2 písm. a) zá­ko­na č. 104/2013 Sb., o me­zi­ná­rod­ní jus­tič­ní spolu­prá­ci ve věcech tres­tních, ve znění pozdějších před­pisů rovněž s lis­ti­na­mi, u kte­rých ov­šem vzhle­dem k nepřítom­nos­ti je­jich autorů na veřej­ném za­se­dá­ní ne­moh­lo být adek­vátně zjištěno, zda ob­sa­hu­jí in­for­ma­ce chráněné ad­vo­kát­ní ml­čen­li­vos­tí. Ústav­ní soud s oh­le­dem na vý­še uve­de­né uza­ví­rá, že na­pa­de­ným roz­hod­nu­tím kraj­ské­ho sou­du doš­lo v případě stěžo­va­telů J. G., M. K. a F. L. k nepřípus­tné­mu pro­lo­me­ní ad­vo­kát­ní ml­čen­li­vos­ti chráněné co­by sou­část prá­va na spra­ved­li­vý pro­ces čl. 36 od­st. 1 Lis­ti­ny. Ve vzta­hu k těmto stěžo­va­telům dospěl Ústav­ní soud ze stej­ných důvodů rovněž k zá­věru o proti­ús­tav­nos­ti na­va­zu­jí­cí­ho pos­tu­pu KSZ.

31. Proti­ús­tav­nost na­pa­de­né­ho roz­hod­nu­tí, a od něj se od­ví­je­jí­cí­ho nás­led­né­ho pos­tu­pu KSZ, se ov­šem ne­tý­ká stěžo­va­telů, kteří by­li na veřej­ném za­se­dá­ní naříze­ném pod­le us­ta­no­ve­ní § 85b od­st. 7 tres­tní­ho řádu přítom­ni, resp. by­li o něm vy­ro­zuměni (tj. M. V. a je­ho prostřed­nic­tvím, co­by jed­na­te­le, též spo­leč­nos­ti 1, a dá­le Z. B. a P. L.). Ti­to stěžo­va­te­lé to­tiž moh­li up­lat­ňo­vat (a sku­tečně též up­lat­ni­li) své ná­mit­ky, sta­no­vis­ka a ar­gu­men­ty a je­jich prostřed­nic­tvím tak chrá­nit prá­va svá i prá­va svých klientů ve sho­ra pop­sa­ném smys­lu. Ve vzta­hu k těmto stěžo­va­telům je pro­to ús­tav­ní stíž­nost v ná­mit­ce tý­ka­jí­cí se "účas­ti" na říze­ní zjevně neo­pod­statněná.

32. Ústav­ní soud ne­po­va­žu­je za re­le­van­tní ani zbý­va­jí­cí stíž­nos­tní ná­mit­ky. K ob­jasnění důvodů, proč v ny­ní pro­jed­ná­va­ném případě nemůže vy­hovět rovněž zbý­va­jí­cím stěžo­va­telům, tj. X1, M. V., Z. B. a P. L., zdej­ší soud to­li­ko stručně uvá­dí, že ve vzta­hu k se­lek­ci lis­tin pod­le klí­čo­vých slov, kte­rou stěžo­va­te­lé po­va­žu­jí v ny­ní pro­jed­ná­va­ném případě za příliš obec­nou, již dříve dospěl k zá­věru, že jde o ak­cep­to­va­tel­ný způsob pro sez­ná­me­ní se s ob­sa­hem vel­ké­ho sou­bo­ru dat ulo­že­ných na elek­tro­nic­kých no­si­čích (srov. us­ne­se­ní sp. zn. I. ÚS 1542/14 ze dne 12. 8. 2014, sp. zn. II. ÚS 3907/14 ze dne 20. 10. 2015, sp. zn. III. ÚS 827/15 ze dne 12. 1. 2016, sp. zn. I. ÚS 1653/17 ze dne 17. 10. 2017 či II. ÚS 1117/17 ze dne 24. 4. 2018) a ani v ny­ní pro­jed­ná­va­ném případě ne­má zdej­ší soud důvod se od to­ho­to ná­zo­ru od­chý­lit. Me­to­du klí­čo­vých slov os­tatně ap­ro­bo­val rovněž ESLP (srov. roz­su­dek ve věci Sérvul­o & As­so­cia­dos - So­cie­da­de de Ad­vo­ga­dos RL pro­ti Por­tu­gal­sku ze dne 3. 10. 2015, č. stíž­nos­ti 27013/10).

33. Za re­le­van­tní nel­ze po­va­žo­vat ani ná­mit­ku, či spí­še stíž­nost, že soud ne­vy­hověl žá­dos­ti M. V. o vy­tvoření ko­pie no­si­če CD s vy­filtro­va­ný­mi sou­bo­ry. K pos­kyt­nu­tí ta­ko­vé ko­pie neb­yl v da­ném případě důvod. Jak to­tiž vy­plý­vá ze spi­su, na dis­ku, kte­rý byl za­jištěn v rám­ci proh­líd­ky pro­ve­de­né v síd­le ad­vo­kát­ní kan­ce­láře dne 3. 11. 2015, by­lo "umístěno zr­cad­lo dis­ku spo­leč­nos­ti XXX" (srov. s. 6 pro­to­ko­lu o pro­ve­de­ní proh­líd­ky ji­ných pros­tor a po­zemků, resp. s. 8 návr­hu soud­ce na vy­dá­ní roz­hod­nu­tí nah­ra­zu­jí­cí­ho souh­las zá­stup­ce ČAK), z če­hož lze usou­dit, že ty­to do­ku­men­ty, jichž se stěžo­va­tel M. V. v říze­ní před kraj­ským sou­dem do­vo­lá­val, mě­li stěžo­va­te­lé na­dá­le k dis­po­zi­ci.

34. Ústav­ní soud má op­ro­ti ná­zo­ru stěžo­va­telů dá­le za to, že návrh soud­ce městské­ho sou­du na vy­dá­ní roz­hod­nu­tí nah­ra­zu­jí­cí­ho souh­las zá­stup­ce ČAK dos­tál zá­kon­ným po­ža­davkům před­ví­da­ným v us­ta­no­ve­ní § 85b od­st. 4 tres­tní­ho řádu, ne­boť kromě obec­ných ná­le­ži­tos­tí ob­sa­hu­je ozna­če­ní lis­tin, oh­ledně kte­rých se navr­ho­va­tel do­má­há nah­ra­ze­ní souh­la­su zá­stup­ce ČAK (srov. s. 7-9 návr­hu), a vy­lí­če­ní sku­teč­nos­tí od­ůvod­ňu­jí­cích, proč má být ne­souh­las zá­stup­ce ČAK nah­ra­zen soud­ním roz­hod­nu­tím (návrh uvá­dí, že za­jištěné lis­ti­ny mo­hou ob­sa­ho­vat in­for­ma­ce důle­ži­té pro tres­tní říze­ní, kte­ré nej­de zís­kat ji­ným způso­bem - srov. s. 9-10).

35. Na vý­še předestřených zá­věrech zdej­ší­ho sou­du, a te­dy na neo­pod­statněnos­ti ús­tav­ní stíž­nos­ti ve vzta­hu ke zbý­va­jí­cím stěžo­va­telům, tj. X1, M. V., Z. B. a P. L., nemůže co­ko­liv změnit ani sku­teč­nost, že tres­tní stí­há­ní ve­de­né pro­ti M. V. by­lo z roz­hod­nu­tí němec­kých or­gánů čin­ných v tres­tním říze­ní za­sta­ve­no (viz bod 11). Ústav­ní soud po­do­tý­ká, že ny­ní pro­jed­ná­va­ná věc ne­sou­vi­sí s přez­ku­mem původ­ní­ho tres­tní­ho říze­ní, ale do­tý­ká se to­li­ko říze­ní o nah­ra­ze­ní souh­la­su zá­stup­ce ČAK pod­le us­ta­no­ve­ní § 85b tres­tní­ho řádu. Sho­ra ci­to­va­né tvr­ze­ní stěžo­va­telů o úče­lo­vos­ti a ma­ni­pu­la­tiv­nos­ti tres­tní­ho říze­ní nad­to po­va­žu­je Ústav­ní soud to­li­ko za spe­ku­la­tiv­ní.

V. Zá­věr

36. Ústav­ní soud te­dy uza­ví­rá, že kraj­ský soud na­pa­de­ným us­ne­se­ním po­ru­šil prá­vo stěžo­va­telů J. G., M. K. a F. L. na spra­ved­li­vý pro­ces za­ru­če­né čl. 36 od­st. 1 Lis­ti­ny. Pro­to Ústav­ní soud pod­le us­ta­no­ve­ní § 82 od­st. 2 písm. a) zá­ko­na o Ústav­ním sou­du ús­tav­ní stíž­nos­ti ve vzta­hu k těmto stěžo­va­telům vy­hověl a pod­le us­ta­no­ve­ní § 82 od­st. 3 písm. a) zá­ko­na o Ústav­ním sou­du na­pa­de­né roz­hod­nu­tí ve vzta­hu k nim zru­šil.

37. Nás­led­ným ji­ným zá­sa­hem, na­va­zu­jí­cím na ús­tav­ní stíž­nos­tí na­pa­de­né roz­hod­nu­tí, spo­čí­va­jí­cím v pos­tu­pu KSZ, kte­rým doš­lo k předá­ní spe­ci­fi­ko­va­ných lis­tin do Spol­ko­vé re­pub­li­ky Němec­ko, by­lo po­ru­še­no prá­vo stěžo­va­telů J. G., M. K. a F. L. na spra­ved­li­vý pro­ces za­ru­če­né čl. 36 od­st. 1 Lis­ti­ny.

38. KSZ se pro­to za­ka­zu­je, aby pok­ra­čo­val v po­ru­šo­vá­ní práv těchto stěžo­va­telů, a přika­zu­je se mu, aby ob­no­vil stav před po­ru­še­ním tím, že vy­vi­ne veš­ke­ré ro­zumně oče­ká­va­tel­né úsi­lí směřují­cí k nav­rá­ce­ní vy­da­ných lis­tin tý­ka­jí­cích se vý­ko­nu ad­vo­kát­ní praxe těchto stěžo­va­telů ze Spol­ko­vé re­pub­li­ky Němec­ko.

39. Ve vzta­hu ke stěžo­va­telům X1, M. V., Z. B. a P. L. se ús­tav­ní stíž­nost od­mí­tá pod­le us­ta­no­ve­ní § 43 od­st. 2 písm. a) zá­ko­na o Ústav­ním sou­du ja­ko návrh zjevně neo­pod­statně­ný.

Pou­če­ní: Pro­ti roz­hod­nu­tí Ústav­ní­ho sou­du se nel­ze od­vo­lat (§ 54 od­st. 2 zá­ko­na o Ústav­ním sou­du).

V Brně dne 11. čer­vna 2019


Vojtěch Šimí­ček v. r.
před­se­da se­ná­tu

Diskusia