Aktuálna trestná judikatúra Najvyššieho súdu Českej republiky

Publikované: 26. 02. 2021, čítané: 736 krát
 

 

 Práv­ne ve­ty roz­hod­nu­tí schvá­le­né na za­sad­nu­tí tres­tnop­ráv­ne­ho ko­lé­gia Naj­vyš­šie­ho sú­du Čes­kej re­pub­li­ky dňa 24.02.2021

1/ Ča­so­vá působ­nost, Zá­kaz ret­roak­ti­vi­ty, Práv­nic­ká oso­ba, Pod­vod

Ne­ní po­ru­še­ním zá­ka­zu ret­roak­ti­vi­ty v nep­rospěch pa­cha­te­le (čl. 40 od­st. 6 Lis­ti­ny zá­klad­ních práv a svo­bod, § 1 tr. zá­ko­ní­ku), kte­rý se up­lat­ní i ve vzta­hu k práv­nic­ké osobě ja­ko pa­cha­te­li tres­tné­ho či­nu (§ 1 od­st. 2 t. o. p. o.), po­kud by­la práv­nic­ká oso­ba od­sou­ze­na za trest­ný čin pod­vo­du pod­le § 209 tr. zá­ko­ní­ku, je­hož se do­pus­ti­la tím, že jed­ná­ním us­ku­tečněným až po na­by­tí účin­nos­ti zá­ko­na č. 418/2011 Sb., o tres­tní od­povědnos­ti práv­nic­kých osob a říze­ní pro­ti nim, se­be ne­bo ji­né­ho obo­ha­ti­la ke škodě ci­zí­ho ma­jet­ku, jes­tli­že k to­mu zá­měrně fy­zic­ká oso­ba jed­na­jí­cí za práv­nic­kou oso­bu vy­uži­la omy­lu, kte­rý vy­vo­la­la ji­ná ne­bo ta­táž fy­zic­ká oso­ba již přede dnem 1. 1. 2012.

To pla­tí např. teh­dy, jes­tli­že fy­zic­ká oso­ba (třeba v pos­ta­ve­ní čle­na sta­tu­tár­ní­ho or­gá­nu ur­či­té ob­chod­ní spo­leč­nos­ti) vy­vo­lá­ním ne­bo vy­uži­tím omy­lu přís­luš­né­ho or­gá­nu stá­tu ne­bo za­ml­če­ním pod­stat­ných sku­teč­nos­tí v době do 31. 12. 2011 do­sáh­la vy­dá­ní roz­hod­nu­tí o schvá­le­ní pro­vo­zu fo­to­vol­taic­ké elek­trár­ny pro­vo­zo­va­né ob­chod­ní spo­leč­nos­tí a nás­led­né­ho vy­plá­ce­ní vy­šší pod­po­ry ob­no­vi­tel­ných zdrojů ener­gie, po­kud ob­chod­ní spo­leč­nost od 1. 1. 2012 prostřed­nic­tvím té­že fy­zic­ké oso­by ne­bo prostřed­nic­tvím dal­ších osob na zá­kladě po­kynů té­to fy­zic­ké oso­by pro­vádě­la fak­tu­ra­ci a ne­cha­la si vy­plá­cet ta­ko­vou pod­po­ru, ač­ko­liv na ni nemě­la ná­rok.

A) (Us­ne­se­ní Nej­vyš­ší­ho sou­du ze dne 13. 5. 2020, sp. zn. 7 Tdo 327/2020)

B) (Une­se­ní Nej­vyš­ší­ho sou­du ze dne 29. 4. 2020, sp. zn. 3 Tdo 432/2019)


2/ Říze­ní o do­vo­lá­ní

Nej­vyš­ší soud nemůže v říze­ní o do­vo­lá­ní přez­kou­má­vat již neexis­tu­jí­cí roz­hod­nu­tí ne­bo vý­rok. Doš­lo-li pro­to před roz­hod­nu­tím o do­vo­lá­ní ke zru­še­ní pra­vo­moc­né­ho roz­hod­nu­tí, pro­ti kte­ré­mu do­vo­lá­ní směřuje, popřípadě ke zru­še­ní do­vo­lá­ním na­pa­de­né­ho vý­ro­ku (např. v sou­vis­los­ti s ulo­že­ním souhr­nné­ho tres­tu či spo­leč­né­ho tres­tu za pok­ra­čo­vá­ní v tres­tném či­nu), je v ta­ko­vém případě do­vo­lá­ní v da­ném roz­sa­hu nepřípus­tné a, nesměřuje-li sou­časně i pro­ti ji­né­mu vý­ro­ku té­hož roz­hod­nu­tí, kte­rý zru­šen neb­yl, je nut­no je pod­le § 265i od­st. 1 písm. a) tr. ř. od­mít­nout.

(Us­ne­se­ní Nej­vyš­ší­ho sou­du ze dne 18. 8. 2020, sp. zn. 6 Tdo 854/2020)


3/ Maření vý­ko­nu úřed­ní­ho roz­hod­nu­tí a vy­ká­zá­ní, Poš­ko­ze­ní věřite­le

Ke spá­chá­ní tres­tné­ho či­nu maření vý­ko­nu úřed­ní­ho roz­hod­nu­tí a vy­ká­zá­ní pod­le § 337 od­st. 3 písm. a) tr. zá­ko­ní­ku je třeba, aby doš­lo ke zmaření ne­bo pod­stat­né­mu ztí­že­ní vý­ko­nu roz­hod­nu­tí, a to ur­či­tým nak­lá­dá­ním s věcí, kte­ré se tý­ká ta­ko­vé roz­hod­nu­tí (např. exekuč­ní příkaz).

V případě, že ob­vině­ný nak­lá­dal s věcí, kte­ré se ne­tý­ká vy­da­ný exekuč­ní příkaz, ne­mohl napl­nit skut­ko­vou pod­sta­tu tres­tné­ho či­nu maření vý­ko­nu úřed­ní­ho roz­hod­nu­tí a vy­ká­zá­ní pod­le § 337 od­st. 3 písm. a) tr. zá­ko­ní­ku. V úva­hu však připa­dá je­ho od­povědnost např. za trest­ný čin poš­ko­ze­ní věřite­le pod­le § 222 od­st. 1 písm. a) tr. zá­ko­ní­ku, jes­tli­že v pos­ta­ve­ní dluž­ní­ka zci­zil věc pou­ži­tel­nou k us­po­ko­je­ní poh­le­dáv­ky věřite­le, kte­ré tím ales­poň zčás­ti zmařil.

(Us­ne­se­ní Nej­vyš­ší­ho sou­du ze dne 4. 11. 2020, sp. zn. 7 Tz 38/2020)


4/ Do­vo­lá­ní, Ob­háj­ce

Ad­vo­ká­ta, kte­rý byl ob­viněné­mu sou­dem us­ta­no­ven ja­ko ob­háj­ce pou­ze za úče­lem od­stranění vad jím po­da­né­ho od­vo­lá­ní (§ 251 od­st. 2 tr. ř.), nel­ze po­va­žo­vat za ob­háj­ce dis­po­nu­jí­cí­ho op­rávnění­mi v roz­sa­hu uve­de­ném v § 41 od­st. 5 tr. ř., tj. též prá­vem po­dat za ob­viněné­ho do­vo­lá­ní, a ne­ní tak ob­háj­cem ob­viněné­ho, je­muž je třeba do­ru­čit opis roz­sud­ku od­vo­la­cí­ho sou­du (§ 130 od­st. 2 tr. ř.). Na běh lhů­ty k po­dá­ní do­vo­lá­ní pod­le § 265e od­st. 2 tr. ř. nemůže mít žá­dný vliv sku­teč­nost, že mu soud pr­vní­ho stupně do­ru­čil opis ta­ko­vé­ho roz­sud­ku.

(Us­ne­se­ní Nej­vyš­ší­ho sou­du ze dne 13. 10. 2020, sp. zn. 6 Tdo 1042/2020)


5/ Do­tač­ní pod­vod, Poš­ko­ze­ní fi­nan­čních zá­jmů Ev­rop­ské unie, Pok­ra­čo­vá­ní v tres­tném či­nu

Pa­cha­tel může za splnění dal­ších pod­mí­nek spá­chat pok­ra­ču­jí­cí tres­tné či­ny do­tač­ní­ho pod­vo­du pod­le § 212 od­st. 1 tr. zá­ko­ní­ku a poš­ko­ze­ní fi­nan­čních zá­jmů Ev­rop­ské unie pod­le § 260 od­st. 1 tr. zá­ko­ní­ku, jes­tli­že na pod­kladě předem uzavřené do­ho­dy s Úřadem prá­ce Čes­ké re­pub­li­ky ja­ko pos­ky­to­va­te­lem příspěvku na mzdo­vé nák­la­dy na spo­le­čen­sky účel­né pra­cov­ní mís­to, vy­plá­ce­né­ho ze stát­ní­ho roz­poč­tu Čes­ké re­pub­li­ky a z roz­poč­tu Ev­rop­ské unie, opa­ko­vaně v pra­vi­delně sta­no­ve­ných inter­va­lech (např. jed­nou měsíčně) a za stej­ných pod­mí­nek, kte­ré by­ly v do­hodě spe­ci­fi­ko­vá­ny, uváděl ve vý­ka­zech vy­úč­to­vá­ní mzdo­vých nák­ladů nep­rav­di­vé úda­je o tom, že za za­městnan­ce, na je­hož pra­cov­ní mís­to žá­dal příspěvek, od­vedl po­jis­tné na veřej­né zdra­vot­ní po­jištění a na so­ciál­ní za­bez­pe­če­ní, přes­to­že tak ani zčás­ti neu­či­nil, ač­ko­li to by­lo pod­mín­kou pro vy­pla­ce­ní příspěvku. Kaž­dý ta­ko­vý vý­kaz vy­úč­to­vá­ní mzdo­vých nák­ladů je třeba po­va­žo­vat za no­vou žá­dost o příspěvek, bez níž by pos­ky­to­va­tel ne­vyp­la­til po­ža­do­va­ný příspěvek. Ne­ní vý­znam­né, že v sa­mot­né do­hodě uzavřené na zá­kladě žá­dos­ti o příspěvek pa­cha­tel neu­váděl žá­dné nep­rav­di­vé úda­je.

(Us­ne­se­ní Vr­chní­ho sou­du v Pra­ze ze dne 20. 5. 2020, sp. zn. 5 To 10/2020)

6/ Říze­ní o do­vo­lá­ní

Po­da­né do­vo­lá­ní se po­su­zu­je ja­ko ce­lek a tak­to se po­su­zu­je i je­ho přípus­tnost. Pro­to je lze od­mít­nout pod­le § 265i od­st. 1 písm. a) tr. ř. jen v případě, že ne­ní přípus­tné v ce­lém roz­sa­hu.

(Us­ne­se­ní Nej­vyš­ší­ho sou­du, sou­du pro mlá­dež, ze dne 25. 11. 2020, sp. zn. 8 Tdo 1121/2020)


7/ Maření vý­ko­nu úřed­ní­ho roz­hod­nu­tí a vy­ká­zá­ní, Tr­va­jí­cí trest­ný čin, Krá­dež, Souběh (kon­ku­ren­ce) tres­tných či­nu

Přečin maření vý­ko­nu úřed­ní­ho roz­hod­nu­tí a vy­ká­zá­ní pod­le § 337 od­st. 1 písm. b) tr. zá­ko­ní­ku je tr­va­jí­cí trest­ný čin. Jes­tli­že se v průběhu pá­chá­ní to­ho­to přeči­nu pa­cha­tel do­pus­tí tres­tné­ho či­nu krá­de­že pod­le § 205 tr. zá­ko­ní­ku, nej­sou ty­to tres­tné či­ny spá­chá­ny v jed­no­čin­ném, nýbrž ve více­čin­ném souběhu.

(Us­ne­se­ní Nej­vyš­ší­ho sou­du ze dne 23. 9. 2020, sp. zn. 8 Tdo 838/2020)

8/ Pyt­lác­tví

Neop­rávněným lo­vem ve smys­lu skut­ko­vé pod­sta­ty tres­tné­ho či­nu pyt­lác­tví pod­le § 304 tr. zá­ko­ní­ku jsou jed­ná­ní, kte­rá se vy­my­ka­jí zá­kon­ným pod­mín­kám lo­vu pod­le zá­ko­na č. 449/2001 Sb., o mys­li­vos­ti, ve znění pozdějších před­pisů (dá­le jen zá­kon o mys­li­vos­ti). Znak „neop­rávněně“ je pro­to nut­no vy­klá­dat v ce­lém kon­textu zá­ko­na o mys­li­vos­ti, te­dy ne­jen s přih­léd­nu­tím k us­ta­no­ve­ní § 46 a § 48a zá­ko­na o mys­li­vos­ti, ale ta­ké k us­ta­no­ve­ní § 45 od­st. 1 zá­ko­na o mys­li­vos­ti a ob­jek­tu tres­tné­ho či­nu, kte­rým je ochra­na příro­dy, resp. volně ži­jí­cí zvěře a ryb, ja­kož i ochra­na prá­va mys­li­vos­ti a vý­ko­nu ry­bářské­ho prá­va. Pla­tí te­dy, že i oso­ba, kte­rá dodr­že­la for­mál­ní ná­le­ži­tos­ti § 46 od­st. 1 zá­ko­na o mys­li­vos­ti (má po­vo­len­ku k lo­vu, lo­vec­ký lís­tek, zbroj­ní průkaz atd.) a lo­ví zvěř v roz­po­ru s vý­slov­ným zá­ka­zem pod­le § 45 zá­ko­na o mys­li­vos­ti, jed­ná nad rá­mec vy­da­né­ho po­vo­le­ní, a te­dy neop­rávněně ve smys­lu skut­ko­vé pod­sta­ty tres­tné­ho či­nu pyt­lác­tví pod­le § 304 tr. zá­ko­ní­ku.

(Us­ne­se­ní Nej­vyš­ší­ho sou­du ze dne 24. 9. 2020, sp. zn. 3 Tdo 340/2020)

9/ Pro­ve­de­ní za­hra­nič­ní­ho ob­cho­du s vo­jen­ským ma­te­riá­lem bez po­vo­le­ní ne­bo li­cen­ce, Ne­do­vo­le­né oz­bro­jo­vá­ní, Jed­no­čin­ný souběh, § 265 od­st. 1, § 279 tr. zá­ko­ní­ku

Jed­no­čin­ný souběh tres­tných činů pro­ve­de­ní za­hra­nič­ní­ho ob­cho­du s vo­jen­ským ma­te­riá­lem bez po­vo­le­ní ne­bo li­cen­ce pod­le § 265 tr. zá­ko­ní­ku a ne­do­vo­le­né­ho oz­bro­jo­vá­ní pod­le § 279 tr. zá­ko­ní­ku ne­ní vy­lou­čen.

(Roz­su­dek Vr­chní­ho sou­du v Pra­ze ze dne 14. 5. 2020, sp. zn. 4 To 24/2020)

10/ Od­měna ad­vo­ká­ta, Ad­vo­kát­ní ta­rif

Sní­že­ní mi­mos­mluv­ní od­mě­ny ad­vo­ká­ta pod­le § 12a od­st. 1, 2 ad­vo­kát­ní­ho ta­ri­fu se up­lat­ní i v těch přípa­dech, kdy je ad­vo­kát (ať již zmocněnec ne­bo ob­háj­ce) si­ce zvo­len, ale je­ho nák­la­dy hra­dí stát na zá­kladě roz­hod­nu­tí pod­le § 151 od­st. 3, 6 tr. ř.

(Us­ne­se­ní Vr­chní­ho sou­du v Pra­ze ja­ko sou­du pro mlá­dež ze dne 15. 10. 2020, sp. zn. 1 Tmo 22/2020)

11/ Ob­vině­ný, Za­brá­ní věci, Do­vo­lá­ní,

I. Ob­viněným ve smys­lu § 265d od­st. 1 písm. c) tr. ř., kte­rý je op­rávněn po­dat do­vo­lá­ní, se ro­zu­mí i oso­ba, jíž by­la za­brá­na věc k návr­hu stát­ní­ho zá­stup­ce po­da­né­mu po­té, co ta­to oso­ba by­la pra­vo­mocně zproštěna ob­ža­lo­by ne­bo by­lo je­jí tres­tní stí­há­ní pra­vo­mocně za­sta­ve­no.

II. Pod­le § 101 od­st. 2 písm. e) tr. zá­ko­ní­ku nel­ze ulo­žit ochran­né opatření za­brá­ní věci zá­sadně ta­ko­vé osobě, kte­rá na­by­la věc, jež by ji­nak moh­la být za­brá­na, v dob­ré víře.

(Us­ne­se­ní Nej­vyš­ší­ho sou­du ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 5 Tdo 1069/2019)


12/ Zpro­nevěra, Zvlášť ulo­že­ná po­vin­nost há­jit zá­jmy poš­ko­ze­né­ho, § 206 od­st. 1, od­st. 4 písm. b) tr. zá­ko­ní­ku

I. Za oso­bu, kte­rá má zvlášť ulo­že­nou po­vin­nost há­jit zá­jmy poš­ko­ze­né­ho pod­le § 206 od­st. 4 písm. b) tr. zá­ko­ní­ku, lze po­va­žo­vat i pa­cha­te­le, kte­rý za­stu­po­val poš­ko­ze­né­ho na zá­kladě smlou­vy, z níž vy­plý­va­la zvý­še­ná mí­ra je­ho od­povědnos­ti při ochraně zá­jmů poš­ko­ze­né­ho. To pla­tí i v případě, že poš­ko­ze­ný neb­yl dos­ta­tečně in­for­mo­ván o sku­teč­ném pos­ta­ve­ní pa­cha­te­le (např. o tom, zda je ad­vo­ká­tem), kte­ré­ho zmoc­nil k za­stu­po­vá­ní.

13/ Důvod do­vo­lá­ní, že vý­rok chy­bí ne­bo je neúpl­ný

II. Ná­mit­ka, že v úvod­ní čás­ti roz­sud­ku nej­sou uve­de­na jmé­na soudců, nemůže napl­nit do­vo­la­cí důvod pod­le § 265b od­st. 1 písm. k) tr. ř., ne­boť nej­de o sou­část vý­ro­ku roz­sud­ku ve smys­lu § 120 od­st. 1 písm. c) tr. ř., kte­rý ne­ní jen z to­ho­to důvo­du neúpl­ný.

(Us­ne­se­ní Nej­vyš­ší­ho sou­du ze dne 13. 5. 2020, sp. zn. 7 Tdo 469/2020)

 


 

Diskusia

 

Najčítanejšie články

Zákonnosť dôkazov a procesu dokazovania trestných činov s drogovým prvkom (z pohľadu obhajoby)

 cie­ľom člán­ku bo­lo pou­ká­zať na ma­név­ro­va­cí pries­tor ob­ha­jo­by pri vý­ko­ne ob­ha­jo­by osôb ob­vi­ne­ných z tres­tných či­nov naj­mä s dro­go­vým pr­vkom.

 
Daňové trestné činy - niektoré aplikačné problémy

 vý­ťah z pred­náš­ky us­ku­toč­ne­nej dňa 09.05.2013 v Om­še­ní

 
Ekonomická trestná činnosť a trestné činy proti mene

 Autor: JUDr. Pe­ter Šam­ko, sud­ca Ok­res­né­ho sú­du v Pe­zin­ku

vý­ťah z pred­náš­ky us­ku­toč­ne­nej dňa 03.05.2011 - 04.05.2011 v Om­še­ní

 
   
 
Mapa stránky   |   O nás   |   Kontakt Powered by Cyclone3 XUL CMS of Comsultia