Vecná súvislosť medzi spáchaným trestným činom krádeže a vyhláseným núdzovým stavom

Publikované: 21. 03. 2021, čítané: 756 krát
 

 

Úvod­ná poz­nám­ka JUDr. Pe­ter Šam­ko

Veľ­ký se­nát tres­tné­ho ko­lé­gia Naj­vyš­šie­ho sú­du Čes­kej re­pub­li­ky roz­sud­kom sp. zn. 15 Tdo/110/2021 zo dňa 16.03.2021 zjed­no­til ne­jed­not­nú ap­li­kač­nú prax pri vý­kla­de zna­ku kva­li­fi­ko­va­nej skut­ko­vej pod­sta­ty tres­tné­ho či­nu krá­de­že tý­ka­jú­cej sa spá­chania toh­to tres­tné­ho či­nu po­čas vy­hlá­se­né­ho nú­dzo­vé­ho sta­vu. 

Po­kiaľ ide o slo­ven­skú práv­nu úp­ra­vu, tak ten­to vý­klad veľ­ké­ho se­ná­tu mož­no vy­užiť pri vý­kla­de us­ta­no­ve­nia § 134 ods. 3 Tr. zák., pod­ľa kto­ré­ho sa znak skut­ko­vej pod­sta­ty „za krí­zo­vej si­tuácie“ ne­pou­ži­je, ak trest­ný čin ne­bol spá­cha­ný v sú­vis­los­ti s vy­hlá­se­ným nú­dzo­vým sta­vom ale­bo vý­ni­moč­ným sta­vom. Vý­klad „sú­vis­los­ti“ zvo­le­ný veľ­kým se­ná­tom tres­tné­ho ko­lé­gia Naj­vyš­šie­ho sú­du ČR je pod­ne­tým aj pre slo­ven­ské práv­ne po­me­ry. 

Veľ­ký se­nát tres­tné­ho ko­lé­gia Naj­vyš­šie­ho sú­du ČR zdô­raz­nil, že na to, aby bo­li prí­pa­dy krá­de­ží po­su­dzo­va­né ako zlo­či­ny v dôs­led­ku napl­ne­nia kva­li­fi­ko­va­nej skut­ko­vej pod­sta­ty spo­čí­va­jú­cej v spá­cha­ní tres­tné­ho či­nu krá­de­že po­čas vy­hlá­se­né­ho nú­dzo­vé­ho sta­vu, mu­sí tu byť ur­či­tá vec­ná sú­vis­losť spá­cha­nej krá­de­že s da­nou uda­los­ťou váž­ne oh­ro­zu­jú­cou ži­vot ale­bo zdra­vie ľu­dí, ve­rej­ný po­ria­dok ale­bo ma­je­tok. 

Dô­vo­dom sprís­ne­nia tres­tné­ho pos­ti­hu krá­de­ží spá­cha­ných za ur­či­tých ne­priaz­ni­vých si­tuá­cií, v kto­rých mu­sí štát a ďal­šie sub­jek­ty vy­na­lo­žiť zvý­še­né úsi­lie na ich zvlád­nu­tie nie je sa­mos­tná uda­losť oh­ro­zu­jú­ca ži­vot ale­bo zdra­vie ľu­dí, ve­rej­ný po­ria­dok ale­bo ma­je­tok, ale až vlast­ný pre­jav pá­cha­te­ľa, kto­rý zneu­ží­va tých­to exis­tu­jú­cich pod­mie­nok k spá­chaniu tres­tné­ho či­nu, v kto­rých sa tak pre­ja­vu­je je­ho oso­bit­ná bez­oh­ľad­nosť.

Vzhľa­dom k uve­de­né­mu je nut­né napl­ne­nie zna­ku kva­li­fi­ko­va­nej skut­ko­vej pod­sta­ty tres­tné­ho či­nu krá­de­že tý­ka­jú­ce­ho sa spá­chania toh­to tres­tné­ho či­nu po­čas vy­hlá­se­né­ho nú­dzo­vé­ho sta­vu pod­mie­niť exis­ten­ciou nie­len ča­so­vej a mies­tnej sú­vis­los­ti s ta­kou­to uda­los­ťou, ale tiež vec­nou sú­vis­los­ťou s ňou, te­da tým, že sa ur­či­tým kon­krét­nym spô­so­bom pre­ja­vi­la pri spá­cha­ní tres­tné­ho či­nu je­ho pá­cha­te­ľom.

Ta­ký­to vzťah vec­nej sú­vis­los­ti  bu­de da­ný hlav­ne vte­dy, ak uľah­či­la tá­to uda­losť (nú­dzo­vý stav) spá­chanie tres­tné­ho či­nu pá­cha­te­ľom, či sa inak vý­znam­ne pre­ja­vi­la v je­ho pros­pech ale­bo po­kiaľ sa spá­cha­ný čin tý­kal kon­krét­nych pred­me­tov, kto­ré ma­jú oso­bit­nú dô­le­ži­tosť pre rie­še­nie da­nej uda­los­ti a pre­to za­slu­hu­jú zvý­še­nú ochra­nu aj tres­tným prá­vom (nap­rík­lad res­pi­rá­to­ry, de­zin­fek­čné pros­tried­ky, zdra­vot­níc­ke pot­re­by a po­dob­ne). 

Tres­tné či­ny krá­de­že, kto­ré bo­li spá­cha­né po­čas vy­hlá­se­né­ho nú­dzo­vé­ho sta­vu a kto­ré ne­ma­jú žiad­nu vec­nú sú­vis­losť s vy­hlá­se­ným nú­dzo­vým sta­vom, ne­vy­ža­du­jú práv­ne kva­li­fi­ko­va­nie ako zlo­čin a ani exem­plár­ne pot­res­ta­nie a auto­ma­tic­ké zvy­šo­va­nie sadz­by tres­tu od­ňa­tia slo­bo­dy.

Roz­hod­nu­tie veľ­ké­ho se­ná­tu Naj­vyš­šie­ho sú­du ČR:

https://www.nsoud.cz/Ju­di­ka­tu­ra/ns_web.nsf/0/6DB2C1E992F2D0A5C1258693002DF662/$fi­le/TK%20-%20vyhl%C3%A1%C5%A1.%20zn%C4%9Bn%C3%AD%20roz­sud­ku%2015%20Tdo%20110_2021.pdf?open

 

ČESKÁ RE­PUB­LI­KA

 

ROZ­SU­DEK

JMÉNEM RE­PUB­LI­KY

 

 

Nej­vyš­ší soud roz­hodl v ne­veřej­ném za­se­dá­ní ko­na­ném dne 16. 3. 2021 ve vel­kém se­nátě tres­tní­ho ko­le­gia slo­že­ném z před­se­dy se­ná­tu JUDr. Fran­tiš­ka Pú­ry­ho, Ph.D., a soudců JUDr. Pet­ra  An­gya­los­sy­ho,  Ph.D.,  JUDr.  An­to­ní­na  Draš­tí­ka,  JUDr.  Ja­na  En­gel­man­na, JUDr. Ivo Kouři­la, JUDr. Věry Kůrko­vé, JUDr. Jiřího Pá­ca­la, JUDr. Bc. Jiřího Říhy, Ph.D., a JUDr. Pav­la Šil­ha­vec­ké­ho o do­vo­lá­ní, kte­ré  po­dal ob­vině­ný Da­niel  Šču­ka,  k tr­va­lé­mu po­by­tu přih­lá­šen na ad­re­se Sa­dy Pětatřicát­níků č. 7, Pl­zeň, t. č. ve vý­ko­nu tres­tu od­ně­tí svo­bo­dy ve Vězni­ci Pl­zeň-Bo­ry, pro­ti us­ne­se­ní Kraj­ské­ho sou­du v Pl­zni ze dne 13. 8. 2020, sp.  zn. 9 To  194/2020,  ja­ko  sou­du  od­vo­la­cí­ho  v tres­tní  věci  ve­de­né  u Ok­res­ní­ho  sou­du Pl­zeň-město pod sp. zn. 7 T 17/2020, t a k t o :

I. Pod­le § 265k od­st. 1, 2 tr. ř. se k do­vo­lá­ní ob­viněné­ho zru­šu­jí us­ne­se­ní Kraj­ské­ho sou­du v Pl­zni ze dne  13.  8.  2020, sp. zn.  9 To  194/2020, a je­mu před­chá­ze­jí­cí roz­su­dek Ok­res­ní­ho sou­du Pl­zeň-město ze dne 26. 6. 2020, sp. zn. 7 T 17/2020, ja­kož i všech­na dal­ší roz­hod­nu­tí  ob­sa­hově  na­va­zu­jí­cí  na  zru­še­ná  roz­hod­nu­tí,  po­kud  vzhle­dem  ke  změně, k níž doš­lo zru­še­ním, poz­by­la pod­kla­du.

II. Pod­le § 265m od­st. 1 tr. ř. se zno­vu roz­ho­du­je tak, že

ob­vině­ný Da­niel Šču­ka,

 

k tr­va­lé­mu po­by­tu přih­lá­šen na ad­re­se Sa­dy Pětatřicát­níků č. 7, Pl­zeň, t. č. ve vý­ko­nu tres­tu od­ně­tí svo­bo­dy ve Vězni­ci Pl­zeň-Bo­ry,

 

je vi­nen, že

1. v Pl­zni dne  9.  4.  2020 v době oko­lo  1.07 ho­din v pro­dej­ních pros­to­rách čer­pa­cí
sta­ni­ce po­hon­ných hmot MOL, ul. Bor­ská č. 2779/47B, si vzal z re­gá­lu jed­no ba­le­ní bon­bonů
zn.  Scho­co  Bons  v  pro­dej­ní  ceně 79,90  Kč,  kte­ré  si  se  zá­měrem  od­ci­zit  je  us­cho­val

do přine­se­né  taš­ky, při  tom­to  jed­ná­ní  byl  spatřen  prostřed­nic­tvím  ka­me­ro­vé­ho  sys­té­mu
ob­slu­hou čer­pa­cí sta­ni­ce An­dreou Vaněčko­vou, kte­rá mu vy­tk­la, že v pro­dejně od­ci­zil zbo­ží,


 

 

 

 

 

a sděli­la,  že  za­vo­lá  po­li­cii,  přičemž  ob­vině­ný  se  nejpr­ve  om­lu­vil  a pro­sil  ji,    ne­vo­lá
po­li­cii, po­té  vy­jmul  zmíněné  ba­le­ní  bon­bonů  ze  své  taš­ky a  vrá­til  ho na pro­dej­ní  mís­to;
v případě  od­ci­ze­ní  to­ho­to  zbo­ží  by  způso­bil  ško­du  ob­chod­ní  spo­leč­nos­ti  MOL  Čes­ká
re­pub­li­ka, s. r. o., IČ 49450301, se síd­lem Pur­ky­ňo­va č. 2121/3, Pra­ha 1, ve vý­ši 79,90 Kč,

a uve­de­né­ho jed­ná­ní se ob­vině­ný do­pus­til přes­to, že byl roz­sud­kem Ok­res­ní­ho sou­du Pl­zeň-město ze dne 1. 8. 2018, sp. zn. 7 T 16/2018, kte­rý nab­yl práv­ní mo­ci té­hož dne, uz­nán vin­ným ze spá­chá­ní mi­mo ji­né po­ku­su přeči­nu krá­de­že pod­le § 21 od­st. 1 a § 205 od­st. 1 písm. a) tr. zá­ko­ní­ku a byl mu ulo­žen souhrn­ný trest od­ně­tí svo­bo­dy ve vý­měře 2 roků, kte­rý vy­ko­nal dne 17. 12. 2019,

 

te­dy   do­pus­til se jed­ná­ní bez­prostředně směřují­cí­ho k to­mu, aby si přis­vo­jil ci­zí věc tím,
           
že se    zmoc­ní,  a  uči­nil  tak  v úmys­lu  spá­chat  trest­ný  čin,  přičemž  k do­ko­ná­ní
           
tres­tné­ho  či­nu  ne­doš­lo,  a  v pos­led­ních  třech  le­tech  byl  za  ta­ko­vý  čin  od­sou­zen
           
a pot­res­tán;

 

2. po­té, co byl v Pl­zni dne 9. 4. 2020 v době oko­lo 1.10 ho­din v pro­dej­ních pros­to­rách čer­pa­cí sta­ni­ce po­hon­ných hmot MOL, ul. Bor­ská č.  2779/47B, uzam­knut v pro­vo­zovně pro­dej­ny, aby by­lo za­me­ze­no je­ho útěku před příjez­dem po­li­cie, kte­rou z důvo­du před­cho­zí­ho po­ku­su krá­de­že přivo­la­la ob­slu­ha čer­pa­cí sta­ni­ce An­drea Vaněčko­vá, za­čal jí říkat, že „je mr­dka, kun­da za­sra­ná, že si ji stejně naj­de, a když si ji ne­naj­de on, tak že si ji naj­de někdo ji­ný, že to­ho bu­de li­to­vat, že jí nik­do ne­pomůže“, při tom křičel, má­chal ru­ka­ma a zvy­šo­val hlas, poš­ko­ze­ná v důsled­ku to­ho ur­go­va­la te­le­fo­nic­ky příjezd po­li­cie v obavě z je­ho jed­ná­ní, po­té  ob­vině­ný  za­čal  říkat  poš­ko­ze­né,  že  je  od­váž­ná,  když  ho  tak­to  v  pro­dejně  za­vře­la, a že kdy­by měl u se­be pis­to­li, tak by jí uká­zal a že by ji za­bil; uve­de­ným jed­ná­ním ob­vině­ný vy­vo­lal u poš­ko­ze­né An­drey Vaněčko­vé strach o ži­vot a zdra­ví,

 

te­dy   ji­né­mu vy­hro­žo­val usmr­ce­ním ta­ko­vým způso­bem, že to moh­lo vzbu­dit důvod­nou
           
oba­vu,

tím spá­chal

pod bo­dem 1. po­kus přeči­nu krá­de­že pod­le § 21 od­st. 1 a § 205 od­st. 2 tr. zá­ko­ní­ku,
pod bo­dem 2. přečin ne­bez­peč­né­ho vy­hro­žo­vá­ní pod­le § 353 od­st. 1 tr. zá­ko­ní­ku,

za to se mu uk­lá­dá

 

pod­le  §  205 od­st.  2 tr. zá­ko­ní­ku za pou­ži­tí  §  43 od­st.  1 tr. zá­ko­ní­ku úhrn­ný trest od­ně­tí svo­bo­dy v tr­vá­ní 12 (dva­nác­ti) měsíců.

 

Pod­le  §  56 od­st.  2 písm. a) tr. zá­ko­ní­ku se ob­vině­ný pro vý­kon ulo­že­né­ho tres­tu za­řazu­je do vězni­ce s os­tra­hou.

O d ů v o d n ě n í :

 

I.

Roz­hod­nu­tí soudů niž­ších stupňů

 

 

 

 

 

 

 

1.         Roz­sud­kem Ok­res­ní­ho sou­du Pl­zeň-město ze dne 26. 6. 2020, sp. zn. 7 T 17/2020, byl

ob­vině­ný  Da­niel  Šču­ka    (dá­le  též  jen   „ob­vině­ný“,  případně   „do­vo­la­tel“)  uz­nán  vin­ným

po­ku­sem zlo­či­nu krá­de­že pod­le § 21 od­st. 1 a § 205 od­st. 2, od­st. 4 písm. b) tr. zá­ko­ní­ku
a přeči­nem ne­bez­peč­né­ho vy­hro­žo­vá­ní pod­le  §  353 od­st.  1 tr. zá­ko­ní­ku, kte­rých se pod­le
skut­ko­vých zjištění sou­du do­pus­til tím, že v Pl­zni dne 9. 4. 2020 v době oko­lo 1.07 ho­din
na pro­dej­ní plo­še čer­pa­cí sta­ni­ce MOL, ul. Bor­ská č. 2779/47B, si vzal z re­gá­lu jed­no ba­le­ní
bon­bonů zn. Scho­co Bons v pro­dej­ní ceně 79,90 Kč, kte­ré si v úmys­lu je od­ci­zit us­cho­val
do přine­se­né taš­ky; při tom­to jed­ná­ní byl ob­vině­ný spatřen na ka­me­ro­vém zá­zna­mu ob­slu­hou
čer­pa­cí sta­ni­ce An­dreou Vaněčko­vou, kte­rá ho kon­fron­to­va­la s tím, že na pro­dejně od­ci­zil
zbo­ží a že za­vo­lá po­li­cii. Ob­vině­ný se nejpr­ve om­lu­vil a pro­sil ji, ať po­li­cii ne­vo­lá, po­té
vy­jmul ba­le­ní bon­bonů ze své taš­ky, ob­slu­ha ho uzamk­la v pro­vo­zovně pro­dej­ny, aby by­lo
za­me­ze­no  je­ho  útěku  před  příjez­dem  po­li­cie,  přičemž  ob­vině­ný  nás­ledně  za­čal  An­dree
Vaněčko­vé říkat, že „je mr­dka, kun­da za­sra­ná, že si ji stejně naj­de, a když si ji ne­naj­de on,
tak že si ji naj­de někdo ji­ný, že to­ho bu­de li­to­vat, že jí nik­do ne­pomůže“, při tom­to křičel,
má­chal ru­ka­ma a zvy­šo­val hlas, pro­to poš­ko­ze­ná ur­go­va­la te­le­fo­nic­ky příjezd po­li­cie v obavě
z je­ho jed­ná­ní. Po­té jí ob­vině­ný za­čal říkat, že je od­váž­ná, když ho tak­to v pro­dejně za­vře­la,
a že kdy­by teď měl u se­be pis­to­li, tak by jí uká­zal a že by ji za­bil; uve­de­ným jed­ná­ním
vy­vo­lal  u  poš­ko­ze­né  An­drey Vaněčko­vé  strach  o ži­vot  a zdra­ví,  přičemž  tím­to jed­ná­ním
„způso­bil  ško­du“  ob­chod­ní  spo­leč­nos­ti  MOL  Čes­ká  re­pub­li­ka,  s.  r.  o., 
49450301,

se síd­lem Pur­ky­ňo­va č. 2121/3, Pra­ha 1, ve vý­ši 79,90 Kč. Pop­sa­né­ho jed­ná­ní se ob­vině­ný do­pus­til přes­to, že byl roz­sud­kem Ok­res­ní­ho sou­du Pl­zeň-město ze dne 1. 8. 2018, sp. zn. 7 T 16/2018, kte­rý nab­yl práv­ní mo­ci stej­né­ho dne, uz­nán vin­ným ze spá­chá­ní mi­mo ji­né po­ku­su přeči­nu krá­de­že pod­le § 21 od­st. 1 a § 205 od­st. 1 písm. a) tr. zá­ko­ní­ku a byl mu ulo­žen souhrn­ný trest od­ně­tí svo­bo­dy ve vý­měře 2 roků, kte­rý vy­ko­nal dne 17. 12. 2019. Dá­le pod­le sou­du pr­vní­ho stupně se ob­vině­ný do­pus­til to­ho­to jed­ná­ní za si­tua­ce, kdy byl na úze­mí Čes­ké re­pub­li­ky us­ne­se­ním vlá­dy Čes­ké re­pub­li­ky ze dne 12. 3. 2020 č. 194 (pub­li­ko­va­ným ve Sbír­ce zá­konů pod č. 69/2020 Sb.) v sou­la­du s čl. 5 a 6 ús­tav­ní­ho zá­ko­na č. 110/1998 Sb., o bez­peč­nos­ti  Čes­ké  re­pub­li­ky,  vy­hlá­šen  pro  ce­lé  úze­mí  Čes­ké  re­pub­li­ky  nou­zo­vý  stav na do­bu od 14.00 ho­din dne 12. 3. 2020 na do­bu 30 dnů z důvo­du pro­ká­zá­ní vý­sky­tu vy­so­ce na­kaž­li­vé­ho ko­ro­na­vi­ru SARS CoV-2 způso­bu­jí­cí­ho ne­moc CO­VID-19, te­dy pod­le sou­du „v době extrémně škod­li­vé­ho sta­vu, kdy je potřeba směřovat veš­ke­ré lid­ské zdro­je právě a to­li­ko k od­stranění to­ho­to extrémně škod­li­vé­ho sta­vu“.

2.         Ob­vině­ný byl za to od­sou­zen pod­le § 205 od­st. 4 tr. zá­ko­ní­ku za pou­ži­tí § 43 od­st. 1
tr. zá­ko­ní­ku k úhr­nné­mu tres­tu od­ně­tí svo­bo­dy v tr­vá­ní 2 roků a 6 měsíců, pro je­hož vý­kon
byl pod­le § 56 od­st. 2 písm. a) tr. zá­ko­ní­ku za­řazen do vězni­ce s os­tra­hou.

 

3.         O  od­vo­lá­ních  ob­viněné­ho  a  stát­ní­ho  zá­stup­ce,  kte­rý  ho  po­dal  v  nep­rospěch
ob­viněné­ho pro­ti vý­ro­ku o tres­tu, roz­hodl Kraj­ský soud v Pl­zni us­ne­se­ním ze dne 13. 8. 2020,
sp. zn. 9 To 194/2020, jímž je ja­ko nedůvod­ná za­mítl.

 

II.

Do­vo­lá­ní a vy­jádření k němu

4.         Pro­ti   ci­to­va­né­mu   us­ne­se­ní   kraj­ské­ho   sou­du   po­dal   ob­vině­ný   Da­niel   Šču­ka
prostřed­nic­tvím své­ho ob­háj­ce do­vo­lá­ní, jež opřel o do­vo­la­cí důvod pod­le  § 265b od­st.  1
písm. g) tr. ř. Ob­vině­ný zpo­chyb­nil svo­ji původ­ní vý­pověď před po­li­cej­ním or­gá­nem, ne­boť
byl pod sil­ným vli­vem drog, kon­krétně pod vli­vem me­tam­fe­ta­mi­nu a ji­ných lá­tek, přičemž
pod vli­vem drog byl i při roz­ho­do­vá­ní o vazbě. Je­ho pr­vní vý­pověď by­la učiněna na zá­chyt­né
sta­ni­ci  a  vzhle­dem  k těmto  zvláš­tním  okol­nos­tem  přípa­du  lze  po­cho­pit,  že  je  roz­díl­ná

 

 

 

 

 

 

 

od vý­povědi, kte­rou uči­nil před sou­dem. Jes­tli­že sou­dy přih­léd­ly právě k je­ho vý­povědím učiněným pod vli­vem drog, ob­vině­ný má za to, že doš­lo k po­ru­še­ní je­ho prá­va na spra­ved­li­vý pro­ces.  K to­mu  doš­lo  rovněž  tím, že  sou­dy nep­ro­ved­ly k  je­ho  návr­hu  jím vy­jme­no­va­né důka­zy, kte­ré ozna­či­ly za nad­by­teč­né. Pod­le ná­zo­ru ob­viněné­ho sou­dy nes­právně hod­no­ti­ly pro­ve­de­ný ka­me­ro­vý zá­znam, ne­boť z  něj ne­ní zřej­mý je­ho  úmysl zmoc­nit se ci­zí věci, přičemž u se­be měl pe­ní­ze na za­pla­ce­ní a nes­cho­vá­val se před ka­me­ra­mi. Zá­věr soudů, že chtěl bon­bo­ny uk­rást, ozna­čil ob­vině­ný za spe­ku­la­ci, ne­boť si je pou­ze od­lo­žil do taš­ky a chtěl  za    za­pla­tit.  Sou­dy  pod­le  něj  po­chy­bi­ly,  po­kud  v rám­ci  hod­no­ce­ní  důkazů ne­pos­tu­po­va­ly v sou­la­du se zá­sa­dou in du­bio pro reo.

5.         Do­vo­la­tel  upo­zor­ňu­je  na  roz­po­ry  me­zi  vý­povědí  svědkyně  An­drey  Vaněčko­vé
a dal­ší­mi  důka­zy,  zej­mé­na  pak  ka­me­ro­vým  zá­zna­mem.  Ne­souh­la­sí  s  tím,  že  sou­dy
ne­po­va­žo­va­ly uve­de­né roz­po­ry za důle­ži­té a ba­ga­te­li­zo­va­ly je, když z ka­me­ro­vých zá­znamů je zřej­mé pou­ze to, že ko­mu­ni­ko­val se svědky­ní a měl v ru­ce ban­kov­ku. Na vý­pověď té­to svědkyně ob­vině­ný nah­lí­ží ja­ko na nevěro­hod­nou, a to i po­kud jde o je­jí svědec­tví ve vzta­hu k přeči­nu ne­bez­peč­né­ho vy­hro­žo­vá­ní. Pod­le ob­viněné­ho z cho­vá­ní svědkyně nel­ze sez­nat ja­kou­ko­liv oba­vu o je­jí vlas­tní zdra­ví ne­bo do­kon­ce o ži­vot, pro­to­že po­kud by svědkyně mě­la ta­ko­vé oba­vy, jistě by utek­la, ne­bo by otevře­la dveře pro­dej­ny a pus­ti­la ob­viněné­ho ven. Ob­vině­ný po­pí­rá jed­ná­ní spo­čí­va­jí­cí ve vý­hrůžkách vůči svědky­ni.

6.         Sou­dy obou stupňů pod­le ná­zo­ru do­vo­la­te­le po­chy­bi­ly, po­kud uži­ly kva­li­fi­ko­va­nou
skut­ko­vou pod­sta­tu tres­tné­ho či­nu krá­de­že, jež spo­čí­vá v tom, že spá­chal čin za ji­né udá­los­ti
vážně  oh­ro­žu­jí­cí  ži­vot  ne­bo  zdra­ví  li­dí,  veřej­ný  pořádek  ne­bo  ma­je­tek,  a  kte­rou  sou­dy spatřova­ly v okol­nos­ti, že spá­chal sku­tek za tr­vá­ní nou­zo­vé­ho sta­vu. V uve­de­ném oh­le­du by pod­le ob­viněné­ho mě­la být uži­ta zá­sa­da sub­si­dia­ri­ty tres­tní rep­re­se, ne­boť je nepřija­tel­né a nepřiměřené,  aby  za  krá­dež  pyt­lí­ku  bon­bonů  v  řádu  de­sí­tek  ko­run  byl  od­sou­zen i s přih­léd­nu­tím k té­to okol­nos­ti, kte­rá ji­nak od­ůvod­ňu­je zmíněnou kva­li­fi­ko­va­nou skut­ko­vou pod­sta­tu. Nou­zo­vý stav vy­hlá­še­ný kvů­li pan­de­mii ko­ro­na­vi­ru SARS CoV-2 a one­mocnění CO­VID-19 nemě­ly vliv na do­dáv­ku pot­ra­vin do ob­chodů ne­bo na čer­pa­cí sta­ni­ci, kde právě doš­lo ke skut­ku. Zá­sa­da sub­si­dia­ri­ty tres­tní rep­re­se by mě­la vést k zá­věru, že pro ten­to případ neb­yl naplněn uve­de­ný znak kva­li­fi­ko­va­né skut­ko­vé pod­sta­ty.

 

7.         Zá­věrem po­da­né­ho do­vo­lá­ní ob­vině­ný navrhl, aby Nej­vyš­ší soud pod­le § 265k od­st. 1
tr. ř. zru­šil na­pa­de­né us­ne­se­ní Kraj­ské­ho sou­du v Pl­zni a aby pod­le § 265l od­st. 1 tr. ř. věc
vrá­til to­mu­to sou­du k dal­ší­mu pro­jed­ná­ní a roz­hod­nu­tí.

 

8.         Nej­vyš­ší  stát­ní  zá­stup­ce  se  vy­jádřil  k  do­vo­lá­ní  ob­viněné­ho  Da­nie­la  Šču­ky
prostřed­nic­tvím stát­ní zá­stup­kyně čin­né u Nej­vyš­ší­ho stát­ní­ho za­stu­pi­tel­ství. Pod­le je­jí­ho
ná­zo­ru  ob­vině­ný  vznesl  převážně  ná­mit­ky,  kte­ré  neod­po­ví­da­jí  up­latněné­mu  ani  ji­né­mu
do­vo­la­cí­mu důvo­du, pro­to­že se tý­ka­jí pro­ces­ní­ho pos­tu­pu při pro­vádění důkazů a ut­váření
skut­ko­vých zá­věrů a směřují k pro­sa­ze­ní je­ho ver­ze skut­ko­vé­ho děje. Všech­ny ty­to ná­mit­ky
jsou pod­le stát­ní zá­stup­kyně na­víc nedůvod­né, ne­boť se s ni­mi již vy­pořáda­ly sou­dy niž­ších
stupňů. Ty rovněž jasně vy­světli­ly, proč nep­ro­ved­ly do­vo­la­te­lem navr­ho­va­né důka­zy.

9.         Up­latněné­mu  do­vo­la­cí­mu  důvo­du  od­po­ví­dá  pou­ze  ná­mit­ka,  že  sou­dy  zvo­li­ly
nes­práv­nou práv­ní kva­li­fi­ka­ci je­ho tres­tné­ho jed­ná­ní, po­kud ve skut­ku shle­da­ly i okol­nost
pod­mi­ňu­jí­cí pou­ži­tí přísnější tres­tní saz­by, kte­rá spo­čí­vá v tom, že sku­tek spá­chal za sta­vu
ji­né udá­los­ti vážně oh­ro­žu­jí­cí ži­vot ne­bo zdra­ví li­dí, veřej­ný pořádek ne­bo ma­je­tek. K ní
stát­ní zá­stup­kyně uved­la, že pan­de­mie vy­so­ce na­kaž­li­vé­ho ko­ro­na­vi­ru a ne­mo­ci CO­VID-19,
kvů­li  níž  byl  vy­hlá­šen  nou­zo­vý  stav,  je  si­tua­cí  oh­ro­žu­jí­cí  zdra­ví  i  ži­vo­ty  li­dí.  Cí­lem

 

 


 

 

 

vy­hlá­še­né­ho nou­zo­vé­ho sta­vu by­lo za­jis­tit dos­tup­nost lé­kařské pé­če, zpo­ma­lit rych­lost šíření
ná­ka­zy a za­brá­nit ko­lap­su zdra­vot­ní­ho sys­té­mu. Smys­lem uži­tí přísnější práv­ní kva­li­fi­ka­ce
pod­le § 205 od­st. 2, od­st. 4 písm. b) tr. zá­ko­ní­ku je obec­ná potřeba přísněji pos­tih­nout jed­ná­ní
spá­cha­né ve vy­bra­ných pro spo­leč­nost ob­tíž­ných a zá­těžo­vých si­tua­cích z důvo­du, že ta­to
jed­ná­ní  právě  v re­la­ci  k  da­né  si­tua­ci  ne­bo  v  je­jím  důsled­ku  na­bý­va­jí  vy­šší  zá­važ­nos­ti.
Pro uži­tí zmíněné kva­li­fi­ko­va­né skut­ko­vé pod­sta­ty ne­ní pod­stat­ný cha­rak­ter zbo­ží, kte­ré se
sta­lo  předmětem  krá­de­že.  Vy­šší  zá­važ­nost  je  od­ůvodněna  tím,  že ce­lá  spo­leč­nost,  stát­ní
in­sti­tu­ce,  souk­ro­mé  sub­jek­ty  i oby­va­tel­stvo  če­lí  hrozbě  v po­době  pan­de­mie  ko­ro­na­vi­ru,
a v da­né době je tak třeba směřovat veš­ke­ré lid­ské zdro­je právě k od­stranění té­to hroz­by.
Zá­važ­nost  jed­ná­ní  ta­ko­vé­ho  pa­cha­te­le  spo­čí­vá  v cel­ko­vém  za­těžo­vá­ní  sys­té­mu,  kte­rý
se bez­vý­ji­mečně potřebu­je soustředit na zce­la ji­nou ob­last. V důsled­ku šíření one­mocnění
CO­VID-19 a s ním sou­vi­se­jí­cí­ho vy­hlá­še­ní nou­zo­vé­ho sta­vu na úze­mí ce­lé­ho stá­tu doš­lo
k ome­ze­ní někte­rých osob­nos­tních práv a svo­bod ob­čanů, by­ly přija­ty res­trik­ce, ji­miž by­la
ome­ze­na prá­va a uk­lá­dá­ny po­vin­nos­ti fy­zic­kým i práv­nic­kým oso­bám, a to mi­mo ji­né zá­kaz
vol­né­ho po­hy­bu osob s vý­jim­kou cest do za­městná­ní, nez­byt­ných cest za ro­di­nou a ča­su
nez­byt­né­ho k ob­sta­rá­vá­ní zá­klad­ních ži­vot­ních potřeb. Po­kud ob­vině­ný kradl bon­bo­ny, nel­ze
to po­va­žo­vat za ob­sta­rá­vá­ní zá­klad­ních ži­vot­ních potřeb. Vědo­most ob­viněné­ho o nou­zo­vém
sta­vu vy­plý­vá ze sku­teč­nos­ti, že tres­tné čin­nos­ti se do­pus­til s rouš­kou na ob­li­če­ji. Ve vzta­hu
k da­né­mu zna­ku kva­li­fi­ko­va­né skut­ko­vé pod­sta­ty přitom pos­ta­čí za­vinění z ned­ba­los­ti, kte­ré
lze u ob­viněné­ho do­vo­dit.

 

10.       Po­kud jde o po­li­cis­ty, je­jich čin­nost mi­mo do té do­by běžných ak­ti­vit by­la za­měřena
na kon­tro­lu dodr­žo­vá­ní vlád­ních naříze­ní. Po­li­cie mu­se­la kon­tro­lo­vat, zda se oso­by po­hy­bu­jí
na  veřejně  přís­tup­ných  mís­tech  s  rouš­kou  či  ji­ným  ochran­ným  prostřed­kem,  nes­hlu­ku­jí
se a dodr­žu­jí ro­zes­tu­py. Na po­li­cis­ty by­ly kla­de­ny zvý­še­né ná­ro­ky a ti po­li­cis­té, kteří řeši­li
tres­tnou čin­nost spá­cha­nou v uve­de­ném ob­do­bí, te­dy nutně chybě­li při kon­tro­le dodr­žo­vá­ní
opatření  sou­vi­se­jí­cích  s  vy­hlá­še­ným  nou­zo­vým  sta­vem.  Pod­sta­ta  vy­šší  mí­ry  zá­važ­nos­ti
stí­ha­né­ho  proti­práv­ní­ho  jed­ná­ní  ob­viněné­ho  se  te­dy  od­ví­jí  od  ne­bez­peč­né­ho  za­těžo­vá­ní
sys­té­mu, kte­rý by se měl v nou­zo­vém re­ži­mu plně soustředit na od­stranění kri­zo­vých si­tua­cí.
Po­kud te­dy sou­dy právně po­sou­di­ly tres­tné jed­ná­ní ob­viněné­ho ja­ko po­kus zlo­či­nu krá­de­že
pod­le § 21 od­st. 1 a § 205 od­st. 2, od­st. 4 písm. b) tr. zá­ko­ní­ku, pak šlo o správ­nou práv­ní
kva­li­fi­ka­ci.

 

11.       Zá­věrem své­ho vy­jádření pro­to stát­ní zá­stup­kyně navrh­la, aby Nej­vyš­ší soud pod­le
§ 265i od­st. 1 písm. e) tr. ř. od­mítl do­vo­lá­ní ob­viněné­ho.

 

III.

Pos­tou­pe­ní věci vel­ké­mu se­ná­tu tres­tní­ho ko­le­gia Nej­vyš­ší­ho sou­du

12.       Tres­tní  věcí  ob­viněné­ho  Da­nie­la  Šču­ky  se  původně  za­bý­val  se­nát  č.  6  tres­tní­ho
ko­le­gia Nej­vyš­ší­ho sou­du (dá­le též jen „se­nát č. 6“), je­muž by­la věc přiděle­na k roz­hod­nu­tí
pod­le rozvr­hu prá­ce Nej­vyš­ší­ho sou­du. Ten­to se­nát svým us­ne­se­ním ze dne  20.  1.  2021,
sp. zn. 6 Tdo  1330/2020,  roz­hodl  pod­le  §  20  od­st.  1  zá­ko­na  č.  6/2002  Sb.,  o  sou­dech
a soud­cích, ve znění pozdějších před­pisů, o pos­tou­pe­ní věci vel­ké­mu se­ná­tu tres­tní­ho ko­le­gia
Nej­vyš­ší­ho sou­du (dá­le též jen „vel­ký se­nát tres­tní­ho ko­le­gia“ ne­bo „vel­ký se­nát“), ne­boť
při vý­kla­du zna­ku spá­chá­ní či­nu za ji­né udá­los­ti vážně oh­ro­žu­jí­cí ži­vot ne­bo zdra­ví li­dí, tj.
zna­ku  kva­li­fi­ko­va­né  skut­ko­vé  pod­sta­ty  tres­tné­ho  či­nu  krá­de­že [§ 205  od­st. 4  písm.  b)

tr. zá­ko­ní­ku], dospěl k ji­né­mu ná­zo­ru, než kte­rý vy­slo­vil Nej­vyš­ší soud již v (dříve vy­da­ném)
us­ne­se­ní ze dne  15.  12.  2020, sp. zn.  4 Tdo  1255/2020, v němž by­la řeše­na ob­dob­ná věc
drob­né  krá­de­že  běžné­ho  zbo­ží  (náh­rad­ních  břitů  do  ho­li­cí­ho  stroj­ku  v  ceně  2 198  Kč)

 

 


 

 

 

 

 

spá­cha­né v hyper­mar­ke­tu re­ci­di­vis­tou, kte­rý byl za­dr­žen na místě za­městnan­cem ochran­né služ­by a od­ci­ze­né zbo­ží by­lo ih­ned vrá­ce­no. V od­ůvodnění to­ho­to roz­hod­nu­tí se­nát č.  4 tres­tní­ho ko­le­gia Nej­vyš­ší­ho sou­du  (dá­le též jen  „se­nát č.  4“) vy­lo­žil, že důvod pro uži­tí zmíněné kva­li­fi­ko­va­né skut­ko­vé pod­sta­ty tres­tné­ho či­nu krá­de­že pod­le něj nas­tá­vá v zá­sadě vždy, po­kud je zjištěno, že se pa­cha­tel do­pus­til jed­ná­ní napl­ňu­jí­cí­ho zna­ky zá­klad­ní skut­ko­vé pod­sta­ty  tres­tné­ho  či­nu  krá­de­že  v době  vy­hlá­še­ní  nou­zo­vé­ho  sta­vu,  jímž  stát  rea­gu­je na vý­skyt one­mocnění CO­VID-19 na je­ho úze­mí.

 

13.       Ta­ko­vý  zá­věr  je  nez­byt­né  do­vo­dit  zej­mé­na  z  bo­du        24.  od­ůvodnění  pos­ledně

ci­to­va­né­ho  us­ne­se­ní,  v němž  se­nát  č.      4  pou­ká­zal  na  to,  že  smys­lem  práv­ní  úp­ra­vy

[kva­li­fi­ko­va­né skut­ko­vé pod­sta­ty tres­tné­ho či­nu krá­de­že pod­le § 205 od­st. 2, od­st. 4 písm. b)
tr. zá­ko­ní­ku] je zdůraz­nit mi­mořád­nou škod­li­vost spá­cha­né­ho tres­tné­ho jed­ná­ní za ur­či­té­ho
extrémně škod­li­vé­ho sta­vu, kte­rý vy­ža­du­je, aby by­ly lid­ské zdro­je směřová­ny k od­stranění
to­ho­to hro­zí­cí­ho extrémně škod­li­vé­ho sta­vu ces­tou mi­mořád­ných opatření, ať již se tý­ka­jí­cích
vy­uži­tí  lid­ských  zdrojů  a prostředků,  či  přije­tím  mi­mořád­ných  práv­ních  opatření,  kte­rá
umož­ňu­jí eli­mi­no­vat hro­zí­cí ri­zi­ko právě za ulo­že­ní těchto opatření či ome­ze­ní. Jak dá­le uvedl
se­nát č. 4 v jím řeše­né věci, obecně lze připus­tit, že ob­vině­ný se ne­do­pus­til tres­tné čin­nos­ti,
jež by mě­la bez­prostředně na­va­zo­vat na vy­hlá­še­ný nou­zo­vý stav, pro­to­že krá­dež se ne­tý­ka­la
např. ochran­ných pomůcek, ov­šem to­to ne­ní roz­ho­du­jí­cí a pod­stat­né pro po­sou­ze­ní věci,
ne­boť se to ani ne­vy­ža­du­je pro naplnění da­né skut­ko­vé pod­sta­ty. Nad rá­mec uve­de­né­ho
zá­věru dá­le se­nát č. 4 zdůraz­nil, že z lo­gi­ky věci ne­ní po­chyb o tom, že v ob­do­bí vy­hlá­še­né­ho
nou­zo­vé­ho sta­vu se ne­po­chybně jis­tým způso­bem zvy­šu­jí i po­ža­dav­ky na fun­go­vá­ní všech
stát­ních or­gánů a in­sti­tu­cí a na bez­peč­nos­tní slož­ky, me­zi něž patří i Po­li­cie Čes­ké re­pub­li­ky,
kte­rá v tom­to ob­do­bí ve zvý­še­né míře pl­ní ji­né úko­ly než v ob­do­bí, v němž ne­ní vy­hlá­šen
nou­zo­vý  stav,  když  jde  předev­ším  o kon­tro­lu  a za­jiš­ťo­vá­ní  plnění  ome­ze­ní  a  po­vin­nos­tí
sou­vi­se­jí­cích s vy­hlá­še­ním nou­zo­vé­ho sta­vu, ale i plnění úkolů, kte­ré bez­prostředně sou­vi­sí
s hro­zí­cím akut­ním ne­bez­pe­čím. Za ta­ko­vé si­tua­ce před­sta­vu­je ob­jas­ňo­vá­ní spá­cha­né tres­tné
čin­nos­ti, byť jis­tým způso­bem ba­ga­tel­ní po­va­hy, ur­či­té na­ru­šo­vá­ní a ztí­že­ní plnění úkolů,
kte­ré  sou­vi­sí  s  vy­hlá­še­ným  mi­mořád­ným  sta­vem,  ale  zej­mé­na  s eli­mi­no­vá­ním  ri­zi­ka
sou­vi­se­jí­cí­ho se šířením ko­ro­na­vi­ru SARS CoV-2, a ne­po­chybně má i větší ne­ga­tiv­ní účin­ky
z hle­dis­ka za­jištění ge­ne­rál­ní a in­di­vi­duál­ní pre­ven­ce. Se­nát č. 4 te­dy uzavřel, že vy­hlá­še­ný
nou­zo­vý stav  ja­ko  pro­jev  a  důsle­dek  mi­mořádně  zá­važ­né  pan­de­mic­ké  si­tua­ce  oh­ro­žu­jí­cí
ži­vo­ty a zdra­ví oby­va­tel ne­jen na úze­mí ce­lé Čes­ké re­pub­li­ky je ne­po­chybně „ji­nou udá­los­tí
vážně oh­ro­žu­jí­cí ži­vot ne­bo zdra­ví li­dí“ ve smys­lu § 205 od­st. 4 písm. b) tr. zá­ko­ní­ku.

14.       Se­nát č. 6 ne­po­va­žo­val za nez­byt­né rea­go­vat expli­citně na jis­tou roz­por­nost za­těžu­jí­cí
od­ůvodnění ci­to­va­né­ho roz­hod­nu­tí se­ná­tu č.  4, pod­le něhož vy­hlá­še­ný nou­zo­vý stav ja­ko
pro­jev a důsle­dek mi­mořádně zá­važ­né pan­de­mic­ké si­tua­ce oh­ro­žu­jí­cí ži­vo­ty a zdra­ví oby­va­tel
ne­jen na úze­mí ce­lé Čes­ké re­pub­li­ky je ne­po­chybně „ji­nou udá­los­tí vážně oh­ro­žu­jí­cí ži­vot
ne­bo  zdra­ví  li­dí“  ve  smys­lu  §  205  od­st.  4  písm.  b)  tr.  zá­ko­ní­ku,  za­tím­co  v  ji­né  čás­ti
od­ůvodnění té­hož roz­hod­nu­tí je zá­věr vy­zní­va­jí­cí od­lišně, a to, že vý­ji­mečně bu­de uve­de­ný
znak  naplněn,  přes­to­že  neb­yl  nou­zo­vý  stav  vy­hlá­šen,  když  půjde  o  udá­lost,  kte­rá  svou
po­va­hou vážně oh­ro­žu­je ži­vot a zdra­ví větší­ho poč­tu osob a kdy může být přija­to ji­né opatření
než vy­hlá­še­ní nou­zo­vé­ho sta­vu (je např. vy­hlá­šen stav ne­bez­pe­čí pod­le § 3 od­st. 1 zá­ko­na

č. 240/2000 Sb., o kri­zo­vém říze­ní a změně někte­rých zá­konů, ve znění pozdějších před­pisů),
či v té době ne­bu­de vy­hlá­še­no žá­dné opatření,  ov­šem z  hle­dis­ka vznik­lé si­tua­ce ne­bu­de
po­chyb o tom, že jde o udá­lost, kte­rá svou po­va­hou a zá­važ­nos­tí vážně oh­ro­žu­je ži­vot ne­bo
zdra­ví ví­ce blí­že neur­če­ných osob. Přitom se­nát č.  6 dospěl k zá­věru, že sho­ra ci­to­va­né
us­ne­se­ní  se­ná­tu  č. 4  připouš­tí  mož­nost  inter­pre­ta­ce (tj.  al­ter­na­ti­vu  za­lo­že­nou  pou­ze

na ob­jek­tivně exis­tu­jí­cí zdra­votně vel­mi ri­zi­ko­vé si­tua­ci), kte­rá od­po­ví­dá práv­ní­mu ná­zo­ru

 

 


 

 

 

se­ná­tu č. 6, te­dy že uve­de­ný zá­kon­ný znak je třeba spo­jo­vat s exis­ten­cí sa­mot­né­ho vý­sky­tu pan­de­mie a s ri­zi­ky a oh­ro­že­ním z ní vy­plý­va­jí­cí­mi, a ni­ko­li (až) s for­mál­ní reak­cí stát­ních or­gánů na něj, jež se pro­je­vu­je vy­hlá­še­ním nou­zo­vé­ho sta­vu. Pod­le ná­zo­ru se­ná­tu č. 4 to­tiž vý­skyt vý­še zmíněné­ho one­mocnění a ne­bez­pe­čí z něj vy­plý­va­jí­cí umož­ňu­je důvodně do­vo­dit, že v době vy­hlá­še­ní nou­zo­vé­ho sta­vu by­la na úze­mí stá­tu si­tua­ce, kte­rou z hle­dis­ka zá­važ­ných ne­ga­tiv­ních zdra­vot­ních pro­jevů ko­ro­na­vi­ru SARS CoV-2 by­lo mož­no zto­tož­nit s tím, co lze ro­zumět „ji­nou udá­los­tí vážně oh­ro­žu­jí­cí ži­vot ne­bo zdra­ví li­dí“.

 

15.       Se­nát č. 6 se však ve svém us­ne­se­ní, jímž před­lo­žil ny­ní pro­jed­ná­va­nou věc vel­ké­mu
se­ná­tu tres­tní­ho ko­le­gia, nez­to­tož­nil se zá­věrem se­ná­tu č. 4 v je­ho roz­hod­nu­tí, pod­le něhož
pro naplnění znaků kva­li­fi­ko­va­né skut­ko­vé pod­sta­ty tres­tné­ho či­nu krá­de­že ve smys­lu § 205 od­st. 2,  od­st. 4  písm.  b)  tr.  zá­ko­ní­ku  je  ne­roz­hod­ný  vlas­tní  způsob  spá­chá­ní  či­nu  je­ho pa­cha­te­lem ve vazbě na exis­tu­jí­cí si­tua­ci, ne­boť ten se pro naplnění da­né skut­ko­vé pod­sta­ty ani ne­vy­ža­du­je. Přitom právě vy­řeše­ní té­to otáz­ky shle­dal se­nát č. 6 roz­ho­du­jí­cím pro své roz­hod­nu­tí ve věci do­vo­la­te­le, když s oh­le­dem na skut­ko­vé zjištění stran vlas­tní­ho spá­chá­ní či­nu, resp. i okol­nos­tí, pro kte­ré soud pr­vní­ho stupně užil kva­li­fi­ko­va­nou skut­ko­vou pod­sta­tu tres­tné­ho  či­nu  krá­de­že,  jak  je  vy­jadřuje  po­pis  skut­ku  ob­sa­že­ný  ve  vý­ro­ko­vé  čás­ti  je­ho roz­sud­ku, dospěl k zá­věru o nepřilé­ha­vos­ti uži­té práv­ní kva­li­fi­ka­ce.

16.       V bo­dech 41. až 57. od­ůvodnění své­ho roz­hod­nu­tí se­nát č. 6 pod­robně vy­lo­žil, proč
za­stá­vá ná­zor, že k naplnění okol­nos­ti pod­mi­ňu­jí­cí pou­ži­tí vy­šší tres­tní saz­by, kte­rá spo­čí­vá
ve  spá­chá­ní  či­nu  „za  ji­né  udá­los­ti  vážně  oh­ro­žu­jí­cí  ži­vot  ne­bo  zdra­ví  li­dí“,  ne­dos­ta­ču­je sa­mot­né zjištění

a) vý­sky­tu na­kaž­li­vé ne­mo­ci ob­jek­tivně způso­bi­lé vážně oh­ro­zit ži­vot ne­bo zdra­ví li­dí, za kte­rou po­va­žu­je i vý­skyt pan­de­mie ko­ro­na­vi­ru SARS CoV-2 (způso­bu­jí­cí­ho one­mocnění CO­VID-19) na ce­lém úze­mí stá­tu, k němuž pro­ka­za­telně doš­lo v době spá­chá­ní tres­tné­ho či­nu (ob­jek­tiv­ní strán­ka tres­tné­ho či­nu), a

b) zá­ko­nem vy­ža­do­va­né­ho za­vinění pa­cha­te­le ve vzta­hu k té­to okol­nos­ti za­klá­da­jí­cí
přís­luš­ný zá­kon­ný znak kva­li­fi­ko­va­né skut­ko­vé pod­sta­ty (sub­jek­tiv­ní strán­ka tres­tné­ho či­nu).

17.       Se­nát č. 6 ve svém us­ne­se­ní, jímž před­lo­žil tu­to věc vel­ké­mu se­ná­tu tres­tní­ho ko­le­gia,
vy­lou­čil mož­nost od­sou­ze­ní pa­cha­te­le za přečin krá­de­že pod­le § 205 od­st. 2, od­st. 4 písm. b)
tr. zá­ko­ní­ku na zá­kladě práv­ní­ho ná­zo­ru ob­sa­že­né­ho v roz­hod­nu­tích na­pa­de­ných do­vo­lá­ním
ob­viněné­ho  Da­nie­la  Šču­ky,  kte­rý  od­po­ví­dá  i  zá­věru  ci­to­va­né­ho  us­ne­se­ní  se­ná­tu  č.
4.

S pou­ka­zem  na  důvo­do­vou  zprá­vu  k  tres­tní­mu  zá­ko­ní­ku  (his­to­ric­ký  vý­klad),  na  ná­zo­ry
trestněpráv­ní nau­ky, na zá­sa­du sub­si­dia­ri­ty tres­tní rep­re­se a na nea­dek­vát­nost ploš­né­ho řeše­ní
případ­né tvr­dos­ti zá­ko­na až v ro­vině práv­ních nás­ledků tres­tní od­povědnos­ti  (tj. ulo­že­ním
tres­tu od­ně­tí svo­bo­dy pod dol­ní hra­ni­cí zá­kon­né tres­tní saz­by za uži­tí  §  58 tr. zá­ko­ní­ku)
dospěl se­nát č. 6 k zá­věru o nut­nos­ti zú­žit vý­klad po­su­zo­va­né­ho us­ta­no­ve­ní § 205 od­st. 4
písm.  b)  tr. zá­ko­ní­ku  a  pod­mí­nit  je­ho  uži­tí  ku­mu­la­tivně -  ved­le  dvou  pod­mí­nek

kon­kre­ti­zo­va­ných vý­še pod bo­dem 16. v písm. a) a b) - rovněž exis­ten­cí bliž­ší­ho kau­zál­ní­ho pro­po­je­ní jed­ná­ní pa­cha­te­le se zá­ko­nem před­ví­da­nou si­tua­cí v po­době „ji­né udá­los­ti vážně oh­ro­žu­jí­cí  ži­vot  ne­bo  zdra­ví  li­dí“.  Vy­jádřeno  kon­krétněji,  se­nát  č.  6  při  před­lo­že­ní  věci vel­ké­mu se­ná­tu tres­tní­ho ko­le­gia vy­šel z ná­zo­ru, že uži­tí zmíněné kva­li­fi­ko­va­né skut­ko­vé pod­sta­ty tres­tné­ho či­nu krá­de­že je na­místě až teh­dy, je-li pro­ká­zá­no, že pa­cha­tel při spá­chá­ní své­ho či­nu něja­kým způso­bem zneu­ži­je či vy­uži­je nepříz­ni­vé si­tua­ce na úze­mí stá­tu, resp. na úze­mí,  na  němž  ta­to  si­tua­ce  ob­jek­tivně  od­po­ví­dá  přís­luš­ným  zá­kon­ným  znakům us­ta­no­ve­ní  §  205  od­st.  4  písm.  b)  tr. zá­ko­ní­ku.  Z uve­de­ných  důvodů  pak  věc  před­lo­žil vel­ké­mu se­ná­tu tres­tní­ho ko­le­gia.

 

 

 


 

 

 

 

 

IV.

Po­sou­ze­ní důvod­nos­ti do­vo­lá­ní

 

IV./a) Obec­ná vý­cho­dis­ka

18.       Vel­ký  se­nát  tres­tní­ho  ko­le­gia  Nej­vyš­ší­ho  sou­du  zjis­til,  že  jsou  splně­ny  všech­ny
for­mál­ní pod­mín­ky k po­dá­ní do­vo­lá­ní a ke ko­ná­ní do­vo­la­cí­ho říze­ní i k roz­hod­nu­tí věci
vel­kým se­ná­tem, a pro­to­že zde ne­ní důvod k ji­né­mu pos­tu­pu ne­bo roz­hod­nu­tí, pod­le § 265i
od­st. 3 tr. ř. přez­kou­mal zá­kon­nost a od­ůvodněnost na­pa­de­né­ho us­ne­se­ní Kraj­ské­ho sou­du
v Pl­zni i říze­ní mu před­chá­ze­jí­cí, a to v roz­sa­hu a z důvodů, kte­ré v po­da­ném do­vo­lá­ní (zčás­ti)
od­po­ví­da­jí up­latněné­mu důvo­du do­vo­lá­ní. Ob­vině­ný Da­niel Šču­ka po­dal do­vo­lá­ní s od­ka­zem
na do­vo­la­cí důvod pod­le § 265b od­st. 1 písm. g) tr. ř., te­dy že na­pa­de­né roz­hod­nu­tí spo­čí­vá
na nes­práv­ném  práv­ním  po­sou­ze­ní  skut­ku  ne­bo  na  ji­ném  nes­práv­ném  hmotně  práv­ním
po­sou­ze­ní. Ob­vině­ný si­ce měl up­lat­nit ten­to do­vo­la­cí důvod prostřed­nic­tvím důvo­du do­vo­lá­ní
pod­le  §  265b od­st.  1 písm. l) tr. ř., pro­to­že od­vo­la­cí soud na­pa­de­ným us­ne­se­ním za­mítl
od­vo­lá­ní ob­viněné­ho (i stát­ní­ho zá­stup­ce), přičemž ob­vině­ný shle­dá­vá exis­ten­ci do­vo­la­cí­ho
důvo­du ob­sa­že­né­ho v § 265b od­st. 1 písm. g) tr. ř. již v před­cho­zím říze­ní, tj. v roz­sud­ku
sou­du pr­vní­ho stupně. Jde však o ta­ko­vou nepřes­nost po­da­né­ho do­vo­lá­ní, kte­rá nemě­la vliv
na mož­nost přez­kou­má­ní na­pa­de­né­ho roz­hod­nu­tí a říze­ní mu před­chá­ze­jí­cí­ho a neb­rá­ni­la
ani věcné­mu roz­hod­nu­tí o do­vo­lá­ní.

 

19.       K vý­kla­du up­latněné­ho do­vo­la­cí­ho důvo­du vel­ký se­nát tres­tní­ho ko­le­gia připo­mí­ná,
že je dán teh­dy, jes­tli­že sku­tek, pro kte­rý byl ob­vině­ný stí­hán a od­sou­zen, vy­ka­zu­je zna­ky
ji­né­ho tres­tné­ho či­nu, než ja­ký v něm spatřova­ly sou­dy niž­ších stupňů, ane­bo ne­napl­ňu­je
zna­ky  žá­dné­ho  tres­tné­ho  či­nu.  Nes­práv­né  práv­ní  po­sou­ze­ní  skut­ku  může  spo­čí­vat
i v okol­nos­ti, že roz­hod­ná skut­ko­vá zjištění ne­pos­ky­tu­jí dos­ta­teč­ný pod­klad k zá­věru o tom,
zda je stí­ha­ný sku­tek vůbec tres­tným či­nem, popřípadě o ja­ký trest­ný čin jde. Po­dobně to pla­tí
o ji­ném nes­práv­ném hmotně práv­ním po­sou­ze­ní, kte­ré lze do­vo­dit pou­ze za si­tua­ce, po­kud
by­la ur­či­tá skut­ko­vá okol­nost po­sou­ze­na pod­le ji­né­ho us­ta­no­ve­ní hmot­né­ho prá­va, než ja­ké
na ni do­pa­da­lo.

 

20.       S  pou­ka­zem  na  do­vo­la­cí  důvod  pod­le  §  265b  od­st.  1  písm.  g)  tr.  ř.  však  nel­ze
přez­kou­má­vat  a  hod­no­tit  správ­nost  a  úpl­nost  skut­ko­vé­ho  sta­vu,  či  prověřovat  zá­kon­nost
pro­ve­de­né­ho  do­ka­zo­vá­ní  a  správ­nost  hod­no­ce­ní  důkazů  ve  smys­lu  §  2  od­st.  5,  6  tr.  ř. Vý­cho­dis­kem  pro  případ­né  naplnění  ci­to­va­né­ho  do­vo­la­cí­ho  důvo­du  jsou  zá­sadně  jen skut­ko­vá  zjištění  sta­bi­li­zo­va­ná  v  pra­vo­mocně  ukon­če­ném  říze­ní  a  vy­jádřená  předev­ším v po­pi­su skut­ku v přís­luš­ném vý­ro­ku roz­hod­nu­tí ve věci sa­mé, popřípadě i dal­ší sou­dem (sou­dy) zjištěné skut­ko­vé okol­nos­ti re­le­van­tní z hle­dis­ka no­rem tres­tní­ho prá­va hmot­né­ho, ale i ji­ných hmotně práv­ních od­větví.

IV./b) K ná­mit­kám neod­po­ví­da­jí­cím do­vo­la­cím důvodům

 

21.       Ob­vině­ný Da­niel Šču­ka ov­šem ve svém do­vo­lá­ní vy­tkl soudům niž­ších stupňů ce­lou
řadu ne­dos­tatků, ji­miž jsou pod­le je­ho ná­zo­ru za­tí­že­na je­jich roz­hod­nu­tí, a to zej­mé­na po­kud
jde  o hod­no­ce­ní  důkazů,  předev­ším  svědec­ké  vý­povědi  poš­ko­ze­né  An­drey  Vaněčko­vé
a ka­me­ro­vé­ho zá­zna­mu z čer­pa­cí sta­ni­ce po­hon­ných hmot. Ob­vině­ný vy­slo­vil i po­chyb­nos­ti
o hod­no­ce­ní vý­povědi je­ho sa­mot­né­ho a ne­souh­la­sí s tím, že sou­dy niž­ších stupňů ne­vy­hově­ly
je­ho důkaz­ním návrhům. Ta­to část do­vo­lá­ní te­dy neod­po­ví­dá do­vo­la­cí­mu důvo­du, jak byl
vy­me­zen sho­ra, a nel­ze ji podřadit ani pod žá­dný ji­ný důvod do­vo­lá­ní uve­de­ný v  §  265b
od­st. 1, 2  tr.  ř.  Do­vo­lá­ní  ob­viněné­ho  zde  to­tiž  na­pa­dá  us­ne­se­ní  od­vo­la­cí­ho  sou­du,  resp.

 

 


 

 

 

i roz­su­dek sou­du pr­vní­ho stupně, a vy­tý­ká mu va­dy skut­ko­vých zjištění a pro­ces­ní po­chy­be­ní
při hod­no­ce­ní důkazů a ut­váření skut­ko­vé­ho děje, případně zpo­chyb­ňu­je ji­ný pro­ces­ní pos­tup
or­gánů čin­ných v tres­tním říze­ní. Ta­ko­vé ná­mit­ky se ov­šem ni­jak ne­tý­ka­jí práv­ní­ho po­sou­ze­ní
skutků, kte­ré jsou ob­sa­že­ny ve vý­ro­ku o vině v roz­sud­ku sou­du pr­vní­ho stupně, ani ji­né­ho
hmotně  práv­ní­ho  po­sou­ze­ní,  což  potvr­zu­je  i  sku­teč­nost,  že  ob­vině­ný  v  té­to  sou­vis­los­ti
ne­pou­ká­zal na žá­dné us­ta­no­ve­ní hmot­né­ho prá­va, jež mělo být po­ru­še­no. Na­víc sou­dy niž­ších
stupňů ve svých roz­hod­nu­tích ná­le­žitě vy­lo­ži­ly, z ja­kých důkazů vy­chá­ze­ly, ja­kým způso­bem
je hod­no­ti­ly a proč je tak­to hod­no­ti­ly. Přitom pro­vádění důkazů, včetně je­jich hod­no­ce­ní
a vy­vo­zo­vá­ní skut­ko­vých zá­věrů z důkazů, neup­ra­vu­je hmot­né prá­vo, ale před­pi­sy tres­tní­ho
prá­va pro­ces­ní­ho, zej­mé­na pak us­ta­no­ve­ní § 2 od­st. 5, 6, § 89 a násl., § 207 a násl. a § 263
od­st. 6, 7 tr. ř.

 

22.       Po­kud  jde  o  ná­mit­ky,  pod­le  kte­rých  soud  pr­vní­ho  stupně  ne­vy­hověl  někte­rým
důkaz­ním návrhům ob­viněné­ho (kon­krétně zej­mé­na návr­hu na vý­slech Pet­ry Ola­ho­vé, kte­rá
v in­kri­mi­no­va­né době nav­ští­vi­la spo­lu s ob­viněným čer­pa­cí sta­ni­ci po­hon­ných hmot, dá­le
návr­hu  na  pro­ve­de­ní  opětov­né­ho  vý­sle­chu  svědkyně  An­drey  Vaněčko­vé,  na  pro­ve­de­ní
případ­né kon­fron­ta­ce me­zi ní a ob­viněným a vý­sle­chu za­sa­hu­jí­cích po­li­cistů), ty­to rovněž
neod­po­ví­da­jí up­latněné­mu do­vo­la­cí­mu důvo­du pod­le  § 265b od­st.  1 písm. g) tr. ř. a vel­ký
se­nát tres­tní­ho ko­le­gia k nim nad rá­mec to­ho­to důvo­du do­vo­lá­ní uvá­dí nás­le­du­jí­cí. V tres­tním
říze­ní - a to po­dobně ja­ko v ji­ných ty­pech soud­ní­ho říze­ní - zá­vi­sí pou­ze na úva­ze sou­du,
kte­rý z vy­hle­da­ných, před­lo­že­ných ne­bo navr­že­ných důkazů pro­ve­de. Ten­to zá­věr vy­plý­vá
z us­ta­no­ve­ní čl. 82 od­st. 1 Ústa­vy Čes­ké re­pub­li­ky, v němž je za­kot­ven prin­cip ne­zá­vis­los­ti
soudů. Z uve­de­né­ho prin­ci­pu je pak zřej­mé, že obec­né sou­dy mu­sí v kaž­dé fá­zi tres­tní­ho
říze­ní  zva­žo­vat,  zda  a  v  ja­kém  roz­sa­hu  je  potřeb­né  dopl­nit  do­sa­vad­ní  stav  do­ka­zo­vá­ní,
přičemž sou­časně po­su­zu­jí důvod­nost návrhů na doplnění do­ka­zo­vá­ní  (ob­dobně viz ná­lez
Ústav­ní­ho sou­du ze dne 6. 12. 1995, sp. zn. II. ÚS 101/95, pub­li­ko­va­ný pod č. 81 ve svaz­ku 4
Sbír­ky ná­lezů a us­ne­se­ní Ústav­ní­ho sou­du). Ne­ní te­dy po­vin­nos­tí obec­né­ho sou­du ak­cep­to­vat
ja­ký­ko­li důkaz­ní návrh. Jes­tli­že však soud od­mít­ne pro­vést navr­že­ný důkaz, mu­sí to­to své
roz­hod­nu­tí  přesvědčivě  od­ůvod­nit.  V po­su­zo­va­né  věci  je  si­ce  prav­dou,  že  soud  pr­vní­ho
stupně se ve svém roz­sud­ku ne­za­bý­val důkaz­ní­mi návr­hy ob­viněné­ho, nic­méně od­vo­la­cí soud
pod  bo­dem  9. od­ůvodnění  na­pa­de­né­ho  us­ne­se­ní  uvedl,  proč  po­va­žu­je  pro­ve­de­né  důka­zy
za dos­ta­teč­né a navr­ho­va­né důka­zy za nad­by­teč­né. Vel­ký se­nát tres­tní­ho ko­le­gia se zto­tož­nil
s tou­to  ar­gu­men­ta­cí  a  nes­hle­dal  žá­dnou  va­du,  kte­rá  by  v  uve­de­ném  směru  za­klá­da­la
ne­zá­kon­nost na­pa­de­né­ho roz­hod­nu­tí od­vo­la­cí­ho sou­du.

23.       Vý­še zmíněné zá­věry se tý­ka­jí jak těch skut­ko­vých zjištění, v nichž sou­dy niž­ších
stupňů spatřova­ly spá­chá­ní po­ku­su přeči­nu krá­de­že pod­le § 21 od­st. 1 a § 205 od­st. 2, od­st. 4
písm.  b)  tr.  zá­ko­ní­ku, tak  i  těch  skut­ko­vých  zjištění,  ji­miž  od­ůvod­ni­ly spá­chá­ní  přeči­nu
ne­bez­peč­né­ho  vy­hro­žo­vá­ní  pod­le  353  od­st.  1  tr.  zá­ko­ní­ku.  Pro­to  i  vel­ký se­nát  tres­tní­ho
ko­le­gia  vy­chá­zel  ze  stej­né­ho  skut­ko­vé­ho  pod­kla­du,  byť  důsledně  roz­li­šil,  že  jde  o  dva
sa­mos­tat­né skut­ky spá­cha­né ve více­čin­ném souběhu, a zčás­ti ko­ri­go­val práv­ní po­sou­ze­ní
pr­vní­ho  z  nich.  Oh­ledně  dru­hé­ho  pak  uči­nil  zá­věr,  že  do­vo­la­cí  ná­mit­ky  ob­viněné­ho
ne­vy­tý­ka­jí žá­dné hmotně práv­ní va­dy tý­ka­jí­cí se přeči­nu ne­bez­peč­né­ho vy­hro­žo­vá­ní pod­le
§ 353  od­st. 1  tr.  zá­ko­ní­ku,  ale  ob­vině­ný  zde  zpo­chyb­ňu­je  jen  roz­hod­ná  skut­ko­vá
zjištění a hod­no­ce­ní   pro­ve­de­ných   důkazů,   zej­mé­na   svědec­ké   vý­povědi   poš­ko­ze­né
An­drey Vaněčko­vé. Ta­ko­vé ná­mit­ky neod­po­ví­da­jí up­latněné­mu do­vo­la­cí­mu důvo­du, jak již
by­lo zdůrazněno, a vel­ký se­nát tres­tní­ho ko­le­gia se ji­mi ne­mohl dá­le za­bý­vat.

 

 

 

 

 


 

 

 

 

 

IV./c) K ná­mit­kám ob­viněné­ho, kte­ré od­po­ví­da­jí up­latněné­mu do­vo­la­cí­mu důvo­du

 

24.       Up­latněné­mu do­vo­la­cí­mu důvo­du pod­le § 265b od­st. 1 písm. g) tr. ř. od­po­ví­da­jí jen
ty ná­mit­ky  ob­sa­že­né  v do­vo­lá­ní  ob­viněné­ho  Da­nie­la  Šču­ky,  kte­ré  se  tý­ka­jí  práv­ní­ho
po­sou­ze­ní po­ku­su tres­tné­ho či­nu krá­de­že pod­le § 21 od­st. 1 a § 205 od­st. 2, od­st. 4 písm. b)
tr. zá­ko­ní­ku. Vel­ký se­nát tres­tní­ho ko­le­gia pak zá­ro­veň shle­dal ty­to ná­mit­ky důvod­ný­mi,
po­kud  ji­mi  ob­vině­ný vy­tý­ká  soudům  niž­ších  stupňů,  že  zde  přih­léd­ly  k okol­nos­ti,  kte­rá
pod­mi­ňu­je  pou­ži­tí  vy­šší  tres­tní  saz­by a spo­čí­vá  ve  spá­chá­ní  či­nu  za  ji­né  udá­los­ti  vážně
oh­ro­žu­jí­cí ži­vot ne­bo zdra­ví li­dí ve smys­lu § 205 od­st. 4 písm. b) tr. zá­ko­ní­ku. V tom­to směru
se  vel­ký  se­nát  v  zá­sadě  přik­lo­nil  k práv­ní­mu  ná­zo­ru  se­ná­tu  č. 6  vy­jádřené­mu  v  je­ho

roz­hod­nu­tí,  jímž  pos­tou­pil  ny­ní  pro­jed­ná­va­nou  věc  vel­ké­mu  se­ná­tu  tres­tní­ho  ko­le­gia, a ne­po­va­žu­je  za  správ­né  práv­ní  zá­věry za­uja­té  ve  sho­ra  ci­to­va­ném  us­ne­se­ní  se­ná­tu  č.  4 ani v roz­hod­nu­tích soudů niž­ších stupňů v ny­ní po­su­zo­va­né tres­tní věci.

 

Ke znakům kva­li­fi­ko­va­né krá­de­že pod­le § 205 od­st. 4 písm. b) tr. zá­ko­ní­ku

25.       K to­mu vel­ký se­nát připo­mí­ná, že zmíněná okol­nost, kte­rá pod­mi­ňu­je pou­ži­tí vy­šší
tres­tní saz­by u tres­tné­ho či­nu krá­de­že a je­jíž naplnění zá­ro­veň zna­me­ná, že jde o zlo­čin (§ 14
od­st. 2, 3  tr. zá­ko­ní­ku),  spo­čí­vá  ve  spá­chá­ní  to­ho­to  či­nu  za  sta­vu  oh­ro­že­ní  stá­tu  ne­bo
za vá­leč­né­ho sta­vu, za ži­vel­ní poh­ro­my ne­bo ji­né udá­los­ti vážně oh­ro­žu­jí­cí ži­vot ne­bo zdra­ví
li­dí,  veřej­ný  pořádek  ne­bo  ma­je­tek.  Zá­kon  zde  te­dy  po­čí­tá  s  naplněním  kva­li­fi­ko­va­né
skut­ko­vé pod­sta­ty pod­le § 205 od­st. 2, od­st. 4 písm. b) tr. zá­ko­ní­ku a přísnějším pos­ti­hem
pa­cha­te­le tres­tné­ho či­nu krá­de­že ve čtyřech přípa­dech. Pr­vní dva jsou vá­za­né na for­mál­ní akt
přís­luš­né­ho  or­gá­nu  stá­tu  v  po­době  vy­hlá­še­ní  ur­či­té­ho  sta­vu (sta­vu  oh­ro­že­ní  stá­tu  ne­bo

vá­leč­né­ho  sta­vu),  byť  pod­míněné­ho  přesně  de­fi­no­va­ný­mi  před­pok­la­dy,  dal­ší  dva  nao­pak
nej­sou  pod­míněné  žá­dným  for­mál­ním  ak­tem  stát­ní  mo­ci,  ale  jen  fak­tic­kou  si­tua­cí,  kte­rá
exis­tu­je v da­ném místě a ča­se (ži­vel­ní poh­ro­ma ne­bo ji­ná udá­lost vážně oh­ro­žu­jí­cí ži­vot ne­bo
zdra­ví  li­dí,  veřej­ný  pořádek  ne­bo  ma­je­tek).  Přitom  pla­tí,  že  Parla­ment  Čes­ké  re­pub­li­ky
vy­hla­šu­je  jed­nak  na  návrh  vlá­dy  stav  oh­ro­že­ní  stá­tu,  je-li  bez­prostředně  oh­ro­že­na
svr­cho­va­nost  stá­tu  ne­bo  územ­ní  ce­lis­tvost  stá­tu  ane­bo  je­ho  de­mok­ra­tic­ké  zá­sa­dy  (čl. 7

ús­tav­ní­ho zá­ko­na č. 110/1998 Sb., o bez­peč­nos­ti Čes­ké re­pub­li­ky, ve znění ús­tav­ní­ho zá­ko­na

č. 300/2000 Sb.), a jed­nak vá­leč­ný stav, je-li Čes­ká re­pub­li­ka na­pa­de­na ne­bo je-li třeba pl­nit
me­zi­ná­rod­ní smluv­ní zá­vaz­ky o spo­leč­né ob­raně pro­ti na­pa­de­ní  (čl.  43 od­st.  1 ús­tav­ní­ho
zá­ko­na č. 1/1993 Sb., Ústa­vy Čes­ké re­pub­li­ky, ve znění pozdějších před­pisů). Žá­dný ji­ný stav
te­dy sám o sobě neodůvod­ňu­je naplnění ci­to­va­né kva­li­fi­ko­va­né skut­ko­vé pod­sta­ty, te­dy ani
nou­zo­vý stav, stav pan­de­mic­ké po­ho­to­vos­ti, stav ne­bez­pe­čí ne­bo ji­nak naz­va­ný stav, pro­to­že
us­ta­no­ve­ní § 205 od­st. 4 písm. b) tr. zá­ko­ní­ku je vá­zá­no jen na uve­de­né dva sta­vy, kte­ré jsou
přesně právně vy­me­ze­ny. To os­tatně vy­plý­vá i ze srov­ná­ní s někte­rý­mi ji­ný­mi skut­ko­vý­mi
pod­sta­ta­mi tres­tných činů, u nichž je je­jich spá­chá­ní za nou­zo­vé­ho sta­vu vý­slovně uve­de­no
ja­ko znak (zá­klad­ní) skut­ko­vé pod­sta­ty (viz např. § 247, § 372, § 384 tr. zá­ko­ní­ku). Dal­ší dva
přípa­dy, kte­ré od­ůvod­ňu­jí naplnění po­su­zo­va­né­ho zna­ku kva­li­fi­ko­va­né skut­ko­vé pod­sta­ty
tres­tné­ho  či­nu  krá­de­že,  pak  spo­čí­va­jí  ve  spá­chá­ní  či­nu  za  ži­vel­ní  poh­ro­my  ne­bo  za  ji­né
udá­los­ti vážně oh­ro­žu­jí­cí ži­vot ne­bo zdra­ví li­dí, veřej­ný pořádek ne­bo ma­je­tek. Na roz­díl
od před­cho­zích dvou okol­nos­tí ne­ní je­jich vý­čet uzavře­ný (taxativ­ní), ale for­mu­la­ce „za …
ji­né  udá­los­ti  vážně  oh­ro­žu­jí­cí …“  umož­ňu­je  podřadit  pod  zmíně­ný  zá­kon­ný  znak

kva­li­fi­ko­va­né skut­ko­vé pod­sta­ty ce­lou řadu různých udá­los­tí, kte­ré vy­ka­zu­jí od­po­ví­da­jí­cí
zá­važ­nost a jsou srov­na­tel­né s os­tat­ní­mi okol­nos­tmi vý­slovně vy­jme­no­va­ný­mi v pos­ledně
ci­to­va­ném us­ta­no­ve­ní. Ta­ko­vou „ji­nou udá­los­tí vážně oh­ro­žu­jí­cí ži­vot ne­bo zdra­ví li­dí“ je
bez­po­chy­by i oh­ro­že­ní ži­vo­ta a zdra­ví li­dí sou­vi­se­jí­cí s vý­sky­tem ko­ro­na­vi­ru ozna­čo­va­né­ho
ja­ko SARS CoV-2 a způso­bu­jí­cí­ho one­mocnění CO­VID-19 v pan­de­mic­kém roz­sa­hu na úze­mí

 

 

Čes­ké re­pub­li­ky v ob­do­bí asi od měsí­ce břez­na 2020. Na tu­to udá­lost pak rea­go­va­la i vlá­da
Čes­ké re­pub­li­ky svým us­ne­se­ním ze dne 12. 3. 2020 č. 194, pub­li­ko­va­ným pod č. 69/2020 Sb.,
jímž  vy­hlá­si­la  pod­le  čl. 5  a  6  ús­tav­ní­ho  zá­ko­na  č.  110/1998  Sb.,  o bez­peč­nos­ti  Čes­ké

re­pub­li­ky  (ve  znění  ús­tav­ní­ho  zá­ko­na  č.    300/2000  Sb.),  nou­zo­vý  stav  na  úze­mí  Čes­ké

re­pub­li­ky,  a  po­té  přijí­ma­la  ce­lou  řadu  ome­zu­jí­cích  a  re­gu­lač­ních  opatření.  Jes­tli­že  te­dy
ob­vině­ný Da­niel Šču­ka spá­chal po­kus tres­tné­ho či­nu krá­de­že dne  9.  4.  2020, sta­lo se tak
for­málně sku­tečně „za ji­né udá­los­ti vážně oh­ro­žu­jí­cí ži­vot ne­bo zdra­ví li­dí“ ve smys­lu § 205
od­st. 4 písm. b) tr. zá­ko­ní­ku. Po­chy­be­ní soudů niž­ších stupňů v ny­ní po­su­zo­va­né tres­tní věci
a nes­práv­nost práv­ní­ho ná­zo­ru vy­jádřené­ho i v roz­hod­nu­tí  4. se­ná­tu  (us­ne­se­ní Nej­vyš­ší­ho
sou­du ze dne 15. 12. 2020, sp. zn. 4 Tdo 1255/2020) však spo­čí­vá ve dvou směrech: jed­nak
v tom,  ja­ký  vý­znam  je  přisu­zo­ván  vy­hlá­še­né­mu  nou­zo­vé­mu  sta­vu,  a  jed­nak  v  tom,
že se vy­chá­zí jen z ča­so­vé sou­vis­los­ti spá­cha­né­ho či­nu s onou udá­los­tí vážně oh­ro­žu­jí­cí ži­vot
ne­bo zdra­ví li­dí (ne­bo do­kon­ce s vy­hlá­še­ným nou­zo­vým sta­vem) a od­hlí­ží se od to­ho, zda měl
spá­cha­ný trest­ný čin vůbec něja­kou ji­nou než jen ča­so­vou sou­vis­lost s uve­de­nou udá­los­tí tak,
aby byl na­místě je­ho pod­statně přísnější tres­tní pos­tih (a je­ho kva­li­fi­ka­ce mís­to přeči­nu ja­ko
ty­pově zá­važnější­ho zlo­či­nu).

K vý­zna­mu nou­zo­vé­ho sta­vu

26.       Po­kud jde o nou­zo­vý stav, spá­chá­ní či­nu za to­ho­to sta­vu ne­ní zna­kem kva­li­fi­ko­va­né
skut­ko­vé pod­sta­ty tres­tné­ho či­nu krá­de­že ve smys­lu  §  205 od­st.  4 písm. b) tr. zá­ko­ní­ku,
pro­to­že ho nel­ze - jak již vel­ký se­nát tres­tní­ho ko­le­gia zdůraz­nil vý­še - za­hr­nout pod stav
oh­ro­že­ní stá­tu ani vá­leč­ný stav, což vy­plý­vá i z us­ta­no­ve­ní čl. 2 od­st. 1 ús­tav­ní­ho zá­ko­na

č. 110/1998 Sb., o bez­peč­nos­ti Čes­ké re­pub­li­ky, ve znění ús­tav­ní­ho zá­ko­na č. 300/2000 Sb.,
kte­ré roz­li­šu­je me­zi sta­vem oh­ro­že­ní stá­tu, vá­leč­ným sta­vem a nou­zo­vým sta­vem a umož­ňu­je
je­jich vy­hlá­še­ní pod­le in­ten­zi­ty, územ­ní­ho roz­sa­hu a cha­rak­te­ru si­tua­ce tam před­pok­lá­da­né.
Bliž­ší pod­mín­ky pro vy­hlá­še­ní nou­zo­vé­ho sta­vu jsou pak vy­me­ze­ny v us­ta­no­ve­ních čl. 5 a 6
ci­to­va­né­ho ús­tav­ní­ho zá­ko­na. Nou­zo­vý stav ov­šem nel­ze v žá­dném případě po­va­žo­vat ani
za „ji­nou  udá­lost  vážně  oh­ro­žu­jí­cí  ži­vot  ne­bo  zdra­ví  li­dí“,  pro­to­že  jed­nak  ne­ní  udá­los­tí,
ale zej­mé­na neoh­ro­žu­je ži­vot ne­bo zdra­ví li­dí, ne­boť je­ho vy­hlá­še­ní směřuje nao­pak k to­mu,
aby by­lo ta­ko­vé oh­ro­že­ní eli­mi­no­vá­no ne­bo aby se na ně od­po­ví­da­jí­cím způso­bem rea­go­va­lo
právě v zá­jmu ochra­ny ži­vo­ta a zdra­ví li­dí. Vel­ký se­nát tres­tní­ho ko­le­gia v té­to sou­vis­los­ti
zdůraz­ňu­je, že kva­li­fi­ko­va­ná skut­ko­vá pod­sta­ta tres­tné­ho či­nu krá­de­že pod­le § 205 od­st. 2,
od­st. 4 písm. b) tr. zá­ko­ní­ku může být naplněna v případě „ji­né udá­los­ti vážně oh­ro­žu­jí­cí ži­vot
ne­bo zdra­ví li­dí“ (např. i ve vzta­hu k ny­ní ak­tuál­ní­mu vý­sky­tu ko­ro­na­vi­ru ozna­čo­va­né­ho ja­ko
SARS CoV-2 a způso­bu­jí­cí­ho one­mocnění CO­VID-19 v pan­de­mic­kém roz­sa­hu) bez oh­le­du
na vy­hlá­še­ný nou­zo­vý stav, na kte­rý ne­ní vá­zá­na, te­dy i teh­dy, neb­yl-li vlá­dou vůbec vy­hlá­šen
ne­bo neb­yl-li Pos­la­nec­kou sněmov­nou Parla­men­tu Čes­ké re­pub­li­ky již vy­hlá­še­ný nou­zo­vý
stav prod­lou­žen. Roz­ho­du­jí­cí je jen exis­ten­ce ta­ko­vé ji­né udá­los­ti, kte­rou lze si­ce do­vo­zo­vat
též  z  for­mál­ních  roz­hod­nu­tí  a aktů  přís­luš­ných  or­gánů  stá­tu,  ale  i  z  dal­ších  poz­natků
a in­for­ma­cí. Nes­práv­ná je v tom­to směru též ar­gu­men­ta­ce, kte­rá do­vo­zu­je za­vinění pa­cha­te­le
tres­tné­ho či­nu krá­de­že oh­ledně zmíněné­ho zna­ku kva­li­fi­ko­va­né skut­ko­vé pod­sta­ty tres­tné­ho
či­nu krá­de­že vý­lučně z to­ho, že pa­cha­tel věděl o vy­hlá­še­ní nou­zo­vé­ho sta­vu vlá­dou Čes­ké
re­pub­li­ky.

27.       Pro­to vel­ký se­nát tres­tní­ho ko­le­gia po­va­žu­je za nes­práv­ný i zá­věr Kraj­ské­ho sou­du
v Pl­zni ob­sa­že­ný v od­ůvodnění je­ho us­ne­se­ní na­pa­de­né­ho do­vo­lá­ním ob­viněné­ho, kde se
(v bodě 12.) mi­mo ji­né kon­sta­tu­je, že soud pr­vní­ho stupně pou­žil kva­li­fi­ko­va­nou skut­ko­vou
pod­sta­tu tres­tné­ho či­nu krá­de­že [míněno pod­le § 205 od­st. 2, od­st. 4 písm. b) tr. zá­ko­ní­ku]
„právě s oh­le­dem na vy­hlá­še­ný nou­zo­vý stav“. Pod­le od­vo­la­cí­ho sou­du ob­vině­ný „o tom­to

 


 

 

 

 

 

vy­hlá­še­ném  nou­zo­vém sta­vu  měl    vědo­most,  jak  vy­plý­vá  i  ze  sa­mot­né­ho  od­ůvodnění
na­pa­de­né­ho roz­sud­ku, byl vy­ba­ven rouš­kou, věděl te­dy, že pá­chá tres­tnou čin­nost v době
nou­zo­vé­ho  sta­vu.  Ta­to  sku­teč­nost  pak  naš­la  od­raz  v  pou­ži­tí  kva­li­fi­ko­va­né  skut­ko­vé
pod­sta­ty …“. Po­dobně ar­gu­men­tu­je nou­zo­vým sta­vem, byť v sou­vis­los­ti s vý­sky­tem vy­so­ce
na­kaž­li­vé­ho  ko­ro­na­vi­ru  SARS-CoV-2  způso­bu­jí­cí­ho  ne­moc  CO­VID-19,  i  soud  pr­vní­ho
stupně  v od­ůvodnění  je­ho  roz­sud­ku  (pod  bo­dem  7.).  Stejně  tak  se  vel­ký se­nát  tres­tní­ho
ko­le­gia nez­to­tož­ňu­je s tím, ja­ký vý­znam přik­lá­dá vy­hlá­še­né­mu nou­zo­vé­mu sta­vu se­nát č. 4
ve sho­ra ci­to­va­ném us­ne­se­ní Nej­vyš­ší­ho sou­du (zej­mé­na pod bo­dy 21. a 22. je­ho od­ůvodnění),
předev­ším  pak  s  je­ho  kon­sta­to­vá­ním,  že „vy­hlá­še­ní  nou­zo­vé­ho  sta­vu  z důvo­du  šíření

epi­de­mie ko­ro­na­vi­ru SARS CoV-2 a nás­led­ky to­ho­to vy­hlá­še­né­ho nou­zo­vé­ho sta­vu jsou
srov­na­tel­né  svo­jí  zá­važ­nos­tí  s udá­los­tmi,  kte­ré  jsou  expli­citně  vy­jme­no­vá­ny v us­ta­no­ve­ní
§ 205 od­st. 4 písm. b) tr. zá­ko­ní­ku, te­dy oh­ro­že­ním stá­tu, vá­leč­ným sta­vem, ži­vel­ní poh­ro­mou
ne­bo ji­nou udá­los­tí vážně oh­ro­žu­jí­cí ži­vot ne­bo zdra­ví li­dí, veřej­ný pořádek ne­bo ma­je­tek“.

28.       Nou­zo­vý stav může mít pod­le ná­zo­ru vel­ké­ho se­ná­tu tres­tní­ho ko­le­gia jen podpůr­ný
vý­znam pro zá­věr o naplnění zna­ku kva­li­fi­ko­va­né skut­ko­vé pod­sta­ty tres­tné­ho či­nu krá­de­že
ob­sa­že­né­ho v § 205 od­st. 4 písm. b) tr. zá­ko­ní­ku, a to ve dvou směrech. Jed­nak pod­le důvo­du,
kte­rý vedl vlá­du k vy­hlá­še­ní nou­zo­vé­ho sta­vu, bu­de mož­né do­vo­dit, že v době, na kte­rou byl
vy­hlá­šen nou­zo­vý stav a v níž se pa­cha­tel do­pus­til tres­tné­ho či­nu krá­de­že, a na da­ném místě,
kde doš­lo k to­mu­to či­nu, exis­to­va­la ur­či­tá udá­lost vážně oh­ro­žu­jí­cí ži­vot ne­bo zdra­ví li­dí,
veřej­ný pořádek ne­bo ma­je­tek (např. v da­ném případě šlo o vý­skyt ko­ro­na­vi­ru ozna­čo­va­né­ho
ja­ko SARS CoV-2 a způso­bu­jí­cí­ho ne­moc CO­VID-19 v pan­de­mic­kém roz­sa­hu), byť - jak již
by­lo  sho­ra  uve­de­no  -  exis­ten­ce  ta­ko­vé  udá­los­ti,  a  tím  ani  naplnění  ci­to­va­né  okol­nos­ti
pod­mi­ňu­jí­cí  pou­ži­tí  vy­šší  tres­tní  saz­by  nej­sou  pod­míně­ny  vy­hlá­še­ním  nou­zo­vé­ho  sta­vu.
Dru­hý vý­znam vy­hlá­še­né­ho nou­zo­vé­ho sta­vu a veřejně dos­tup­ných in­for­ma­cí o něm spo­čí­vá
v mož­nos­ti  do­vo­zo­vat  i  z  to­ho  potřeb­né  za­vinění  pa­cha­te­le  též  k  té­to  zvlášť  přitěžu­jí­cí
okol­nos­ti ve smys­lu § 17 písm. b) tr. zá­ko­ní­ku, tj. že pa­cha­tel mi­ni­málně mohl a měl vědět
o zmíněné udá­los­ti vážně oh­ro­žu­jí­cí ži­vot ne­bo zdra­ví li­dí, veřej­ný pořádek ne­bo ma­je­tek,
kte­rá ved­la k vy­hlá­še­ní nou­zo­vé­ho sta­vu. Nic­méně ani zde se nel­ze ome­zit jen na vědo­most
pa­cha­te­le o sa­mot­ném vy­hlá­še­ném nou­zo­vém sta­vu, ale je­ho za­vinění je třeba zjiš­ťo­vat právě
ve vzta­hu k té udá­los­ti, kte­rá ved­la k je­ho vy­hlá­še­ní a kte­rá od­po­ví­dá je­jí­mu cha­rak­te­ru pod­le
§ 205 od­st. 4 písm. b) tr. zá­ko­ní­ku.

 

K sou­vis­los­ti spá­cha­né krá­de­že s ji­nou udá­los­tí vážně oh­ro­žu­jí­cí
         
ži­vot ne­bo zdra­ví li­dí, veřej­ný pořádek ne­bo ma­je­tek

29.       Vel­ký se­nát tres­tní­ho ko­le­gia se nez­to­tož­ňu­je ani s těmi zá­věry soudů niž­ších stupňů
v ny­ní po­su­zo­va­né tres­tní věci a se­ná­tu č. 4 Nej­vyš­ší­ho sou­du, z nichž vy­plý­vá, že k naplnění
okol­nos­ti,  kte­rá  pod­mi­ňu­je  pou­ži­tí  vy­šší  tres­tní  saz­by  pod­le § 205  od­st. 4  písm.  b)

tr. zá­ko­ní­ku,  pos­ta­čí,  jes­tli­že  byl  čin  spá­chán  v době,  kdy zde  by­la  ur­či­tá  udá­lost  vážně
oh­ro­žu­jí­cí ži­vot ne­bo zdra­ví li­dí, veřej­ný pořádek ne­bo ma­je­tek, a na místě je­jí­ho vý­sky­tu.
Přes­to­že  to  z  pou­hé  slov­ní  for­mu­la­ce  ci­to­va­né­ho  us­ta­no­ve­ní  ne­ní  patr­né,  vel­ký se­nát  je
přesvědčen, že k to­mu, aby moh­ly být ty přípa­dy krá­de­ží, kte­ré jsou ji­nak pou­hý­mi přeči­ny
(§ 205 od­st.  1,  2 a  3 tr. zá­ko­ní­ku) po­sou­ze­ny ja­ko zlo­či­ny v důsled­ku naplnění někte­ré­ho
ze zá­kon­ných  znaků  pod­le §  205  od­st. 4  písm.  b)  tr.  zá­ko­ní­ku  a  pos­ti­že­ny  pod­statně

přísnějším tres­tem od­ně­tí svo­bo­dy (se saz­bou od 2 roků do 8 let), mu­sí zde být ur­či­tá věcná
sou­vis­lost spá­cha­né krá­de­že s da­nou udá­los­tí vážně oh­ro­žu­jí­cí ži­vot ne­bo zdra­ví li­dí, veřej­ný
pořádek ne­bo ma­je­tek. K to­mu­to zá­věru lze dospět i s opo­rou o his­to­ric­ký vý­klad ci­to­va­né­ho
us­ta­no­ve­ní na zá­kladě důvo­do­vé zprá­vy k návr­hu tres­tní­ho zá­ko­ní­ku, o dok­tri­nál­ní vý­klad
ob­sa­že­ný v od­bor­né li­te­ra­tuře a zčás­ti ta­ké o do­sa­vad­ní ju­di­ka­tu­ru. Os­tatně potřebu věcné

 

 

sou­vis­los­ti   (a  ne­dos­ta­teč­nost  sa­mot­né  ča­so­vé  a  mís­tní  sou­vis­los­ti)  oné  udá­los­ti  vážně
oh­ro­žu­jí­cí ži­vot ne­bo zdra­ví li­dí se spá­cha­ným tres­tným či­nem už vy­jádřil Nej­vyš­ší soud
v us­ne­se­ní ze dne 20. 1. 2021, sp. zn. 7 Tdo 10/2021 (viz zej­mé­na bod 20. je­ho od­ůvodnění).
Přitom  může  jít  o  různou  sou­vis­lost  spo­čí­va­jí­cí  např.  v  tom,  že  pa­cha­tel  přímo  vy­uži­je
či zneu­ži­je ke spá­chá­ní tres­tné­ho či­nu exis­tu­jí­cí udá­lost, kte­rá vážně oh­ro­žu­je ži­vot ne­bo
zdra­ví  li­dí,  veřej­ný pořádek  ne­bo  ma­je­tek,  ane­bo  mu  ta­ko­vá  udá­lost  umož­ní  či  us­nad­ní
spá­chá­ní  tres­tné­ho  či­nu,  popřípadě  pa­cha­tel  po­čí­tá  s  tím,  že  v  důsled­ku  té­to  udá­los­ti
či opatření vy­vo­la­ných k je­jí­mu řeše­ní ne­bo zvlá­dá­ní ne­bu­de od­ha­le­na je­ho tres­tná čin­nost,
resp. pa­cha­tel ne­bu­de zjištěn a do­pa­den apod. Uve­de­ná sou­vis­lost je pak zřej­má zej­mé­na
v případě, jes­tli­že trest­ný čin pa­cha­te­le bu­de za­měřen přímo pro­ti opatřením či ome­ze­ním
učiněným  k řeše­ní  zmíněné  si­tua­ce,  ane­bo  bu­de  mařit  či  ztěžo­vat  je­jí  zvlád­nu­tí  ne­bo
od­vrá­ce­ní atd.

 

30.       Ta­ko­vý vý­klad od­po­ví­dá i důvo­do­vé zprávě k tres­tní­mu zá­ko­ní­ku, kte­rá od­ůvod­ni­la
zpřísnění tres­tní­ho pos­ti­hu pa­cha­te­le tres­tné­ho  či­nu krá­de­že v sou­vi­se­jí­cích us­ta­no­ve­ních
§ 205 od­st. 1 písm. e) a od­st. 4 písm. b) tr. zá­ko­ní­ku potřebou reak­ce na stav, kdy se pa­cha­tel
do­pus­tí to­ho­to či­nu „v místě, kde je … vel­mi ztí­že­na ochra­na ma­jet­ku, přičemž pa­cha­tel zde
vy­uží­vá té­to si­tua­ce a pro­je­vu­je zvláš­tní bez­oh­led­nost, kte­rá si za­slou­ží přísnější pos­tih“,
přičemž „zá­sad­ní zpřísnění pak v tom­to směru za­vá­dí od­sta­vec 4 písm. b), jes­tli­že pa­cha­tel
spá­chal  trest­ný čin  krá­de­že  za  sta­vu  oh­ro­že­ní  stá­tu  ne­bo  za  vá­leč­né­ho  sta­vu,  za  ži­vel­ní
poh­ro­my ne­bo ji­né udá­los­ti vážně oh­ro­žu­jí­cí ži­vot ne­bo zdra­ví li­dí, veřej­ný pořádek ne­bo
ma­je­tek, čímž se rea­gu­je na ta­ko­vé tres­tné či­ny spá­cha­né v mi­nu­los­ti zej­mé­na při po­vod­ních“.
Z té­to ci­ta­ce je nez­byt­né do­vo­dit, že důvo­dem zpřísnění tres­tní­ho pos­ti­hu krá­de­ží spá­cha­ných
za ur­či­tých nepříz­ni­vých si­tua­cí, v nichž mu­sí stát a dal­ší sub­jek­ty vy­na­lo­žit zvý­še­né úsi­lí
na je­jich zvlád­nu­tí (a případně na­sa­dit lid­ské a ma­te­riál­ní zdro­je, kte­ré ob­vyk­le nej­sou nut­né),
ne­ní sa­mot­ná udá­lost oh­ro­žu­jí­cí ži­vot ne­bo zdra­ví li­dí, veřej­ný pořádek ne­bo ma­je­tek, nýbrž
až vlas­tní pro­jev pa­cha­te­le, kte­rý zneu­ží­vá těchto exis­tu­jí­cích pod­mí­nek ke spá­chá­ní tres­tné­ho
či­nu, v němž se tak pro­je­vu­je  „je­ho zvláš­tní bez­oh­led­nost“. Důvo­dem za­ve­de­ní zmíněné
zpřís­ňu­jí­cí práv­ní úp­ra­vy te­dy ne­po­chybně by­la sna­ha pos­tih­nout zjištěnou věcnou sou­vis­lost
spá­cha­né­ho tres­tné­ho či­nu krá­de­že s kon­krét­ní nepříz­ni­vou si­tua­cí.

 

31.       Stej­né zá­věry lze uči­nit i s pou­ka­zem na část od­bor­né li­te­ra­tu­ry. Us­ta­no­ve­ní § 205
od­st. 4 písm. b) tr. zá­ko­ní­ku ob­sa­hu­je fa­kul­ta­tiv­ní zna­ky ob­jek­tiv­ní strán­ky skut­ko­vé pod­sta­ty
tres­tné­ho či­nu, tj. ta­ko­vé zna­ky, kte­ré zde cha­rak­te­ri­zu­jí ur­či­té okol­nos­ti spá­chá­ní tres­tné­ho
či­nu  krá­de­že  a  kte­ré  se  si­ce  nutně  nep­ro­je­vu­jí  na  je­ho  ob­jek­tu,  av­šak  ve­dou  k  dal­ším
důsledkům, pro něž se zvy­šu­je škod­li­vost da­né­ho tres­tné­ho či­nu. Pod­le jed­no­ho z ná­zorů
v li­te­ra­tuře (viz ŠČER­BA, F. a kol. Tres­tní zá­ko­ník. Sva­zek 1. Ko­men­tář. Pra­ha: C. H. Beck,
2020, s. 189) pla­tí, že k přič­te­ní fa­kul­ta­tiv­ní­ho zna­ku ob­jek­tiv­ní strán­ky skut­ko­vé pod­sta­ty
pa­cha­te­li mu­sí být  „me­zi ním a tím­to zvláš­tním způso­bem na­vá­zá­ní na ob­jekt  … příčin­ná
sou­vis­lost, ne­boť právě to­to na­vá­zá­ní na ob­jekt by­lo důvo­dem, proč byl da­ný fa­kul­ta­tiv­ní
znak  ob­jek­tiv­ní  strán­ky  vůbec  za­ve­den,  a  zpra­vid­la  se  jím  zvy­šu­je  ty­po­vá  spo­le­čen­ská
škod­li­vost či­nu (tak, že z či­nu bez­tres­tné­ho je čin trest­ný, jde-li o fa­kul­ta­tiv­ní znak zá­klad­ní
skut­ko­vé pod­sta­ty, res­pek­ti­ve že je přísněji trest­ný, jde-li o znak kva­li­fi­ko­va­né skut­ko­vé
pod­sta­ty)“. V kon­krét­ním případě te­dy přísnější pos­tih pa­cha­te­le za spá­chá­ní tres­tné­ho či­nu
krá­de­že  v době  někte­ré­ho  ze  stavů  či  udá­los­tí  vy­me­ze­ných  v §  205  od­st. 4  písm.  b)

tr. zá­ko­ní­ku je pod­míněn zjištěním vý­še vy­lo­že­né­ho volnější­ho příčin­né­ho vzta­hu, což se
v ci­to­va­né  li­te­ra­tuře  pro­je­vu­je  kon­sta­to­vá­ním,  pod­le  něhož „me­zi  sta­vem  či  udá­los­tí

ve smys­lu  to­ho­to  us­ta­no­ve­ní  a  tres­tným  či­nem  krá­de­že  pro­to  mu­sí  být  dá­na  příčin­ná
sou­vis­lost“ (viz ŠČER­BA, F. a kol. Tres­tní zá­ko­ník. Sva­zek 2. Ko­men­tář. Pra­ha: C. H. Beck,
2020, s. 1658). Ob­dob­ný zá­věr lze uči­nit i na pod­kladě dal­ší čás­ti li­te­ra­tu­ry (viz ŠÁMAL, P.

 

 


 

 

 

 

 

a kol. Tres­tní zá­ko­ník II.       § 140 až  421. Ko­men­tář.  2. vy­dá­ní. Pra­ha: C. H. Beck,  2012,

s. 1991),  kde  se  při  vý­kla­du  us­ta­no­ve­ní    §  205  od­st.  4  písm.  b)  tr.  zá­ko­ní­ku  od­ka­zu­je

na ko­men­tář  k  us­ta­no­ve­ní § 42  písm. j)  tr.  zá­ko­ní­ku,  pod­le  něhož     „ji­nou  udá­los­tí  vážně

oh­ro­žu­jí­cí ži­vot, veřej­ný pořádek ne­bo ma­je­tek by moh­ly být roz­sáh­lej­ší ne­po­ko­je, vzpou­ra
vězňů,  te­ro­ris­tic­ké  ak­ce,  větší  že­lez­nič­ní,  le­tec­ká  ne­bo  dop­rav­ní  ne­ho­da,  kte­rou  pa­cha­tel
nezpůso­bil, ale si­tua­ce vznik­lé v je­jím důsled­ku zneu­žil ke spá­chá­ní tres­tné­ho či­nu“  (viz
ŠÁMAL, P. a kol. Tres­tní zá­ko­ník I. § 1 až 139. Ko­men­tář. 2. vy­dá­ní. Pra­ha: C. H. Beck,

2012, s. 563). Stej­ný zá­věr vy­plý­vá z dal­ší­ho ko­men­táře k pos­ledně zmíněné­mu us­ta­no­ve­ní, v němž  se  mi­mo  ji­né  kon­sta­tu­je,  že může  jít  o  „ja­ký­ko­liv  trest­ný  čin,  k je­hož  spá­chá­ní přispě­la zmíněná si­tua­ce“ (viz DRAŠTÍK, A. a kol. Tres­tní zá­ko­ník. Ko­men­tář. I. díl. Pra­ha: Wol­ters  Kluwer,  2015,  s. 346).  Z ci­to­va­né  od­bor­né  li­te­ra­tu­ry te­dy lze  do­vo­dit,  že  i  v ní se shle­dá­vá potřeb­ným  pro­ká­zá­ní jis­té věcné sou­vis­los­ti exis­tu­jí­cí si­tua­ce  (udá­los­ti vážně oh­ro­žu­jí­cí ži­vot ne­bo zdra­ví li­dí …) a tres­tné­ho či­nu pa­cha­te­le.

32.       Os­tatně ob­dob­ným způso­bem vy­lo­žil vel­ký se­nát tres­tní­ho ko­le­gia v us­ne­se­ní ze dne

17.  2.  2016, sp. zn.  15 Tdo  944/2015, pub­li­ko­va­ném pod č.  32/2016 Sb. rozh. tr. ji­nou
okol­nost, kte­rá je zna­kem kva­li­fi­ko­va­né skut­ko­vé pod­sta­ty přeči­nu usmr­ce­ní z ned­ba­los­ti
pod­le  §  143 od­st.  2 tr. zá­ko­ní­ku a kte­rá spo­čí­vá v po­ru­še­ní důle­ži­té po­vin­nos­ti pa­cha­te­le
vy­plý­va­jí­cí z je­ho za­městná­ní, po­vo­lá­ní, pos­ta­ve­ní ne­bo fun­kce ne­bo ulo­že­nou mu pod­le
zá­ko­na. I zde Nej­vyš­ší soud ak­cen­to­val vý­znam příčin­né sou­vis­los­ti me­zi po­ru­še­ním ta­ko­vé
po­vin­nos­ti ja­ko okol­nos­ti pod­mi­ňu­jí­cí pou­ži­tí vy­šší tres­tní saz­by a způso­be­ným nás­led­kem,
přičemž  od­mítl  mož­nost  přísnější  práv­ní  kva­li­fi­ka­ce  skut­ku  jen  na  zá­kladě  for­mál­ní­ho
naplnění uve­de­né­ho zna­ku kva­li­fi­ko­va­né skut­ko­vé pod­sta­ty da­né­ho přeči­nu.

33.       Práv­ní ná­zor, kte­rý za­ujal vel­ký se­nát tres­tní­ho ko­le­gia v tom­to roz­hod­nu­tí oh­ledně
vý­kla­du a pou­ži­tí us­ta­no­ve­ní § 205 od­st. 4 písm. b) tr. zá­ko­ní­ku ve vzta­hu k „ji­né udá­los­ti
vážně oh­ro­žu­jí­cí ži­vot ne­bo zdra­ví li­dí, veřej­ný pořádek ne­bo ma­je­tek“, pak od­po­ví­dá i zá­sadě
sub­si­dia­ri­ty tres­tní rep­re­se pod­le  §  12 od­st.  2 tr. zá­ko­ní­ku a to­mu, jak by­la ta­to zá­sa­da
vy­lo­že­na  ve  sta­no­vis­ku  tres­tní­ho  ko­le­gia  Nej­vyš­ší­ho  sou­du  ze  dne  30.  1.  2013,  sp.  zn.
Tpjn 301/2012, uveřejněném pod č. 26/2013 Sb. rozh. tr. Uve­de­ná zá­sa­da má mís­to i tam, kde
je si­ce nut­né up­lat­nit tres­tní od­povědnost a tres­tní rep­re­si z ní vy­plý­va­jí­cí, ale mí­ra té­to
rep­re­se mu­sí být jen sku­tečně nez­byt­ná a od­po­ví­da­jí­cí všem roz­hod­ným okol­nos­tem, zej­mé­na
pak po­va­ze a zá­važ­nos­ti spá­cha­né­ho tres­tné­ho či­nu, kte­rý je zá­kla­dem tres­tní od­povědnos­ti
pa­cha­te­le. Pro­to pod­le ná­zo­ru vel­ké­ho se­ná­tu tres­tní­ho ko­le­gia ji­nak cel­kem ba­ga­tel­ní krá­de­že,
kte­ré by vzhle­dem k mi­ni­mál­ní vý­ši způso­be­né ško­dy by­ly jen přes­tup­kem a tres­tným či­nem
jsou zej­mé­na pou­ze vzhle­dem k re­ci­divě pa­cha­te­le    205 od­st.  2 tr. zá­ko­ní­ku), roz­hodně
ve všech přípa­dech ne­vy­ža­du­jí něja­ké exem­plár­ní tres­tá­ní a auto­ma­tic­ké zvy­šo­vá­ní saz­by
tres­tu  od­ně­tí  svo­bo­dy.  Ta­ko­vý  přís­tup  by  na­víc  ome­zo­val  soud  v  mož­nos­ti  potřeb­né
in­di­vi­dua­li­za­ce san­kcio­no­vá­ní různých tres­tných činů spá­cha­ných různý­mi pa­cha­te­li. Tím
ov­šem vel­ký se­nát ne­hod­lá zleh­čo­vat vý­znam a zá­važ­nost ta­ko­vé tres­tné čin­nos­ti, na je­jímž
spá­chá­ní se sku­tečně pro­je­vi­la udá­lost vážně oh­ro­žu­jí­cí ži­vot ne­bo zdra­ví li­dí.

 

34.       S přih­léd­nu­tím k vý­še uve­de­ným ar­gu­mentům dospěl vel­ký se­nát tres­tní­ho ko­le­gia
k zá­věru, že mož­nost naplnění zá­kon­né­ho zna­ku pod­le § 205 od­st. 4 písm. b) tr. zá­ko­ní­ku
spo­čí­va­jí­cí­ho ve spá­chá­ní tres­tné­ho či­nu krá­de­že za „ji­né udá­los­ti vážně oh­ro­žu­jí­cí ži­vot ne­bo
zdra­ví li­dí“, oh­ledně kte­ré se ve svých ná­zo­rech ro­zeš­ly se­ná­ty č. 4 a č. 6 Nej­vyš­ší­ho sou­du, je
třeba pod­mí­nit exis­ten­cí ne­jen ča­so­vé a mís­tní sou­vis­los­ti s ta­ko­vou udá­los­tí, ale též věcnou
sou­vis­los­tí s ní, te­dy tím, že se ur­či­tým kon­krét­ním způso­bem pro­je­vi­la při spá­chá­ní tres­tné­ho
či­nu je­ho pa­cha­te­lem. Ta­ko­vý vztah bu­de dán zej­mé­na teh­dy, us­nad­ni­la-li zmíněná udá­lost
(ne­bo ome­ze­ní či ji­ná opatření přija­tá v je­jím důsled­ku) spá­chá­ní tres­tné­ho či­nu pa­cha­te­li

 

 

či se ji­nak  vý­znamněji  pro­je­vi­la  v  je­ho  prospěch,  ane­bo  po­kud  se  spá­cha­ný  čin  tý­kal
kon­krét­ních předmětů, kte­ré ma­jí zvláš­tní důle­ži­tost pro řeše­ní da­né udá­los­ti, a pro­to za­slu­hu­jí
zvý­še­nou ochra­nu i tres­tním prá­vem (např. res­pi­rá­to­ry, de­zin­fek­ční prostřed­ky, zdra­vot­nic­ké
potřeby  apod.  v  případě  zvlá­dá­ní  pan­de­mie  způso­be­né  vi­ro­vým  one­mocněním).  Ne­ní
nez­byt­né  (ani  tech­nic­ky mož­né)  vy­jme­no­vat  všech­ny al­ter­na­ti­vy,  kte­ré  věcně  (ni­ko­li  jen
for­málně)  od­ůvod­ňu­jí  naplnění  sho­ra  uve­de­né­ho  zna­ku  kva­li­fi­ko­va­né  skut­ko­vé  pod­sta­ty
tres­tné­ho či­nu krá­de­že, ne­boť to­to po­sou­ze­ní bu­de vždy sou­vi­set s kon­krét­ní­mi okol­nos­tmi
spá­cha­né­ho či­nu.

35.       V tres­tní  věci  ob­viněné­ho  Da­nie­la  Šču­ky  ov­šem  sou­dy  niž­ších  stupňů  nez­jis­ti­ly
žá­dnou ze zmíněných věcných sou­vis­los­tí jím spá­cha­né­ho po­ku­su tres­tné­ho či­nu krá­de­že
s udá­los­tí vážně oh­ro­žu­jí­cí ži­vot ne­bo zdra­ví li­dí v po­době vý­sky­tu ko­ro­na­vi­ru ozna­čo­va­né­ho
ja­ko  SARS  CoV-2  a  způso­bu­jí­cí­ho  one­mocnění  CO­VID-19  v pan­de­mic­kém  roz­sa­hu
a ani neu­ved­ly, v čem se vůbec ta­to udá­lost pro­je­vi­la na spá­chá­ní po­ku­su tres­tné­ho či­nu
krá­de­že. Ob­vině­ný se ho do­pus­til v pro­dej­ních pros­to­rách čer­pa­cí sta­ni­ce po­hon­ných hmot,
je­jíž pro­voz neb­yl ni­jak ome­zen, po­ku­sil se od­ci­zit běžně dos­tup­né zbo­ží v ba­ga­tel­ní hod­notě
a  byl  včas  a  bez  prob­lémů  za­dr­žen  ob­slu­hou čer­pa­cí  sta­ni­ce,  kte­rá  nás­ledně  te­le­fo­nic­ky
kon­tak­to­va­la  Po­li­cii  Čes­ké  re­pub­li­ky.  Vel­ký  se­nát  tres­tní­ho  ko­le­gia  se  zde  roz­hodně
nez­to­tož­ňu­je s ar­gu­men­ta­cí sou­du pr­vní­ho stupně ne­jen v je­ho od­ka­zu na vy­hlá­še­ný nou­zo­vý
stav, jak by­lo vý­še zdůrazněno, ale ani oh­ledně důra­zu na údajně opoždě­ný příjezd po­li­cej­ní
hlíd­ky, kte­rý mu­se­la ob­slu­ha čer­pa­cí sta­ni­ce opa­ko­vaně ur­go­vat. Jed­nak jde o okol­nos­ti, kte­ré
nas­ta­ly až po spá­chá­ní po­su­zo­va­né­ho skut­ku  (po­ku­su krá­de­že), tak­že by moh­ly mít vliv
na je­ho   práv­ní   kva­li­fi­ka­ci,   jen   kdy­by  s ni­mi   pa­cha­tel   po­čí­tal   a   spo­lé­hal   na   ně,
což se u ob­viněné­ho  nep­ro­ká­za­lo.  Na­víc  ze  zá­zna­mu  te­le­fo­nic­ké  ko­mu­ni­ka­ce  svědkyně
An­drey Vaněčko­vé s ope­rač­ním středis­kem po­li­cie ne­vyp­lý­vá, že by po­li­cej­ní hlíd­ka ne­moh­la
přijet  dříve  právě  pro­to,  že    to  ne­do­vo­lo­va­la  exis­tu­jí­cí  pan­de­mic­ká  si­tua­ce  vy­vo­la­ná
vý­sky­tem ko­ro­na­vi­ru SARS CoV-2, resp. že by snad v důsled­ku to­ho mu­se­la po­li­cie pl­nit ji­né
úko­ly,  a  to  právě  v  noč­ních  ho­di­nách  ko­lem  1.10  hod.  Přitom  v  době,  kdy jme­no­va­ná
svědkyně popr­vé žá­da­la o příjezd po­li­cej­ní hlíd­ky, ne­by­lo zřej­mé, že ob­vině­ný spá­chal trest­ný
čin, resp. je­ho po­kus (ten je dán pou­ze je­ho re­ci­di­vou), ale v pod­statě by­lo po­li­cii ozná­me­no
jed­ná­ní jen přes­tup­ko­vé­ho cha­rak­te­ru  (a to ještě ve sta­diu po­ku­su). Vel­ký se­nát tres­tní­ho
ko­le­gia te­dy dospěl k zá­věru, že sou­dy niž­ších stupňů uči­ni­ly nes­práv­né práv­ní po­sou­ze­ní
skut­ku v případě po­ku­su tres­tné­ho či­nu krá­de­že, po­kud u ob­viněné­ho do­vo­di­ly naplnění
zna­ku je­ho kva­li­fi­ko­va­né skut­ko­vé pod­sta­ty pod­le § 205 od­st. 4 písm. b) tr. zá­ko­ní­ku pou­ze
z důvo­du ča­so­vé  (a mís­tní) sou­vis­los­ti to­ho­to či­nu s udá­los­tí vážně oh­ro­žu­jí­cí ži­vot ne­bo
zdra­ví li­dí. Tím byl od­su­zu­jí­cí roz­su­dek sou­du pr­vní­ho stupně za­tí­žen va­dou od­po­ví­da­jí­cí
do­vo­la­cí­mu  důvo­du  pod­le  §  265b  od­st.  1  písm.  g)  tr.  ř.  v  je­ho  pr­vní  va­riantě,  kte­rou
v na­pa­de­ném us­ne­se­ní ne­nap­ra­vil ani od­vo­la­cí soud.

 

V.

Způsob roz­hod­nu­tí Nej­vyš­ší­ho sou­du o do­vo­lá­ní

 

36.       Pro­to­že vel­ký se­nát tres­tní­ho ko­le­gia stran vý­kla­du znaků kva­li­fi­ko­va­né skut­ko­vé
pod­sta­ty tres­tné­ho či­nu krá­de­že pod­le § 205 od­st. 4 písm. b) tr. zá­ko­ní­ku dospěl k zá­věrům,
kte­ré vy­lo­žil vý­še,  a sou­časně zjis­til, že sku­tek, jímž  byl ob­vině­ný Da­niel Šču­ka uz­nán vin­ným, neob­sa­hu­je žá­dné okol­nos­ti, kte­ré by s oh­le­dem na za­uja­tý vý­klad od­ůvod­ňo­va­ly je­ho po­sou­ze­ní ja­ko po­ku­su zlo­či­nu krá­de­že pod­le § 21 od­st. 1 a § 205 od­st. 2, od­st. 4 písm. b) tr. zá­ko­ní­ku, shle­dal důvod­ným tvr­ze­ní ob­viněné­ho, že jím na­pa­de­ná roz­hod­nu­tí za­těžu­je va­da ve smys­lu do­vo­la­cí­ho důvo­du pod­le § 265b od­st. 1 písm. g) tr. ř.

 

 

 


 

 

 

 

 

37.       Na pod­kladě do­vo­lá­ní ob­viněné­ho te­dy vel­ký se­nát tres­tní­ho ko­le­gia pod­le  §  265k

od­st. 1,  2  tr.  ř.  zru­šil  us­ne­se­ní  Kraj­ské­ho  sou­du  v Pl­zni  ze  dne       13.   8.  2020,  sp.  zn.

9 To 194/2020, je­mu před­chá­ze­jí­cí roz­su­dek Ok­res­ní­ho sou­du Pl­zeň-město ze dne 26. 6. 2020, sp. zn. 7 T 17/2020,  ja­kož  i všech­na  dal­ší  roz­hod­nu­tí  ob­sa­hově  na­va­zu­jí­cí  na  zru­še­ná roz­hod­nu­tí,  po­kud  vzhle­dem  ke  změně,  k níž  doš­lo  zru­še­ním,  poz­by­la  pod­kla­du.  I když vy­tý­ka­nou va­dou by­la za­tí­že­na jen ta část vý­ro­ku o vině, kte­rá se vzta­ho­va­la k po­sou­ze­ní či­nu ob­viněné­ho ja­ko po­ku­su zlo­či­nu krá­de­že, Nej­vyš­ší soud zru­šil na­pa­de­ná roz­hod­nu­tí v ce­lém roz­sa­hu z důvo­du jas­né­ho vy­me­ze­ní vi­ny ob­viněné­ho.

38.       Vel­ký se­nát tres­tní­ho ko­le­gia pak na pod­kladě skut­ko­vých zjištění učiněných sou­dy
niž­ších stupňů pod­le § 265m od­st. 1 tr. ř. ve věci zno­vu roz­hodl, pro­to­že mohl v do­vo­la­cím
říze­ní  sám  od­stra­nit  va­du  v  práv­ním  po­sou­ze­ní  přís­luš­né­ho  skut­ku.  Po  dí­lčím  doplnění
do­ka­zo­vá­ní spo­čí­va­jí­cím v ověření práv­ní­ho sta­vu tý­ka­jí­cí­ho se do­sa­vad­ních pra­vo­moc­ných
od­sou­ze­ní ob­viněné­ho na pod­kladě ak­tuál­ní­ho opi­su z evi­den­ce Rejstříku trestů roz­hodl vel­ký
se­nát způso­bem uve­de­ným ve vý­ro­ku to­ho­to roz­sud­ku. Ob­viněné­ho uz­nal vin­ným jed­nak
po­ku­sem přeči­nu krá­de­že pod­le  §  21 od­st.  1 a  § 205 od­st.  2 tr. zá­ko­ní­ku  (pod bo­dem  1.
vý­ro­ku  o  vině)  a  jed­nak  v  reál­ném  souběhu  sbí­ha­jí­cím  se  přeči­nem  ne­bez­peč­né­ho
vy­hro­žo­vá­ní  pod­le  §  353  od­st.  1  tr.  zá­ko­ní­ku  (pod  bo­dem  2.  vý­ro­ku  o  vině).  Přes­to­že
k po­su­zo­va­ným skutkům doš­lo na tém­že místě a v bez­prostřed­ní ča­so­vé ná­vaz­nos­ti, ne­ní
správ­ný  zá­věr  sou­du  pr­vní­ho  stupně,  že  oba  tres­tné  či­ny  by­ly  spá­chá­ny  v jed­no­čin­ném
souběhu. Ve sku­teč­nos­ti jde o dva sa­mos­tat­né skut­ky, pro­to­že dru­hý z nich, je­hož pod­sta­tou
by­ly vý­hrůžky vůči poš­ko­ze­né An­dree Vaněčko­vé, spá­chal ob­vině­ný právě až po ukon­če­ní
je­ho před­cho­zí neúspěšné sna­hy o od­ci­ze­ní jed­no­ho ba­le­ní bon­bonů, a to v reak­ci na je­ho
přis­ti­že­ní při či­nu a sna­hu poš­ko­ze­né přivo­lat na mís­to hlíd­ku po­li­cie. Vel­ký se­nát tres­tní­ho
ko­le­gia  te­dy  for­mu­lo­val  vý­rok  o  vině  v tom­to  roz­sud­ku  tak,  aby  od­po­ví­dal  uve­de­né­mu
zá­věru.

 

39.       Při po­pi­su skutků přev­zal do­vo­la­cí soud skut­ko­vá zjištění vy­jádřená v roz­sud­ku sou­du
pr­vní­ho stupně, kte­rá jen sty­lis­tic­ky up­ra­vil tak, aby vy­jadřova­la jed­nak reál­ný souběh obou
přečinů,  resp.  jed­no­ho  po­ku­su,  a  jed­nak  i  neexis­ten­ci  nás­led­ku (resp.  účin­ku)  v případě

pr­vní­ho z nich. Při skut­ko­vém vy­jádření po­ku­su přeči­nu krá­de­že ne­po­va­žo­val za nez­byt­né vy­jádřit to, co v da­ném případě ne­má vý­znam pro je­ho práv­ní po­sou­ze­ní, tj. že ob­vině­ný spá­chal čin za si­tua­ce, kdy byl na úze­mí Čes­ké re­pub­li­ky vy­hlá­šen nou­zo­vý stav způso­bem a s důsled­ky pop­sa­ný­mi sou­dem pr­vní­ho stupně.

40.       K práv­ní kva­li­fi­ka­ci skutků lze uvést, že v případě pr­vní­ho z nich nev­zni­ka­jí žá­dné
po­chyb­nos­ti o tom, že ob­vině­ný svým jed­ná­ním napl­nil zna­ky po­ku­su přeči­nu krá­de­že pod­le
§ 21 od­st.  1 a  §  205 od­st.  2 tr. zá­ko­ní­ku z důvodů, kte­ré v tom­to směru cel­kem správně
vy­lo­ži­ly sou­dy niž­ších stupňů. To­též pla­tí i oh­ledně přeči­nu ne­bez­peč­né­ho vy­hro­žo­vá­ní pod­le
§  353  od­st.  1  tr.  zá­ko­ní­ku,  kde  vzhle­dem  k  vý­lučně  skut­ko­vým  a  pro­ces­ním  ná­mit­kám
ob­viněné­ho  ani  neb­yl  pros­tor  pro  mož­nost  přez­kou­má­ní  to­ho­to  práv­ní­ho  po­sou­ze­ní
v do­vo­la­cím říze­ní.

 

41.       Vel­ký se­nát tres­tní­ho ko­le­gia si je vědom to­ho, že v době je­ho roz­ho­do­vá­ní již pla­tí
us­ta­no­ve­ní § 14 zá­ko­na č. 94/2021 Sb., o mi­mořád­ných opatřeních při epi­de­mii one­mocnění
CO­VID-19 a o změně někte­rých sou­vi­se­jí­cích zá­konů, pod­le něhož, je-li spá­chán trest­ný čin
v době sta­vu pan­de­mic­ké po­ho­to­vos­ti, kte­rá je sta­vem, v je­hož rám­ci do­chá­zí k oh­ro­že­ní
ži­vo­ta ne­bo zdra­ví li­dí, a před­pi­sy tres­tní­ho prá­va s tou­to okol­nos­tí spo­ju­jí pou­ži­tí vy­šší
tres­tní saz­by ne­bo ji po­va­žu­jí za přitěžu­jí­cí okol­nost, soud k té­to okol­nos­ti při po­su­zo­vá­ní
tres­tné­ho či­nu přih­léd­ne pou­ze teh­dy, po­kud je tres­tným či­nem poš­ko­zen či oh­ro­žen zá­jem

 

 

spo­leč­nos­ti  na  zvlá­dá­ní  epi­de­mie  CO­VID-19.  Na  to  do­da­tečně  upo­zor­nil  i  ob­háj­ce
ob­viněné­ho v po­dá­ní ozna­če­ném ja­ko doplnění do­vo­lá­ní. Ci­to­va­né us­ta­no­ve­ní však v době
spá­chá­ní po­su­zo­va­né­ho skut­ku ani v době vy­dá­ní přez­kou­má­va­ných roz­hod­nu­tí soudů niž­ších
stupňů v ny­ní pro­jed­ná­va­né věci neexis­to­va­lo a na­víc je­ho úče­lu lze vhodněji a vý­stižněji
do­sáh­nout vý­kla­dem, kte­rý za­ujal vel­ký se­nát tres­tní­ho ko­le­gia v tom­to roz­sud­ku. Vzhle­dem
k  to­mu  te­dy  nepřichá­ze­lo  v  úva­hu  zva­žo­vat  up­latnění  zmíněné­ho  us­ta­no­ve­ní  ve  vzta­hu
k ob­viněné­mu.

 

42.       Na zá­kladě no­vé­ho (pro ob­viněné­ho příz­nivější­ho) po­sou­ze­ní skut­ku (ny­ní pod bo­dem

1. vý­ro­ku o vině) by­lo nez­byt­né zno­vu roz­hod­nout o tres­tu, přičemž v úva­hu zde přichá­zel trest od­ně­tí svo­bo­dy v tres­tní sazbě od 6 měsíců do 3 roků, kte­rá je sta­no­ve­na za přísněji trest­ný po­kus přeči­nu krá­de­že pod­le § 21 od­st. 1 a § 205 od­st. 2 tr. zá­ko­ní­ku. Ob­viněné­mu byl v je­jím rám­ci uk­lá­dán pod­le § 43 od­st. 1 tr. zá­ko­ní­ku úhrn­ný trest ja­ko práv­ní nás­le­dek tres­tní od­povědnos­ti za oba jím spá­cha­né přeči­ny.

43.       K osobě ob­viněné­ho Da­nie­la Šču­ky by­lo zjištěno, že má v opi­se z evi­den­ce Rejstříku
trestů (vy­jma ny­ní po­su­zo­va­né tres­tní věci) cel­kem 9 zá­znamů o od­sou­ze­ních, a to převážně
za ma­jet­ko­vou ne­bo ná­sil­nou tres­tnou čin­nost. Ob­viněné­mu by­ly ulo­že­ny nás­le­du­jí­cí tres­ty
(resp. zčás­ti tres­tní opatření) od­ně­tí svo­bo­dy: v tr­vá­ní 2 roků (pod bo­dy 1. až 3. - od­sou­zen
ja­ko mla­dis­tvý za lou­pež a sbí­ha­jí­cí se krá­dež k souhr­nné­mu tres­tní­mu opatření), tres­tní
opatření vy­ko­nal dne 27. 3. 2007, dá­le tres­ty v tr­vá­ní 1 ro­ku a 6 měsíců (pod bo­dem 4. -
od­sou­zen  za  tres­tné  či­ny  lou­pe­že  a  krá­de­že),  kte­rý  vy­ko­nal  dne 3. 12. 2012  (před­tím

pod­míněně pro­puštěn dne 5. 4. 2007), v tr­vá­ní 18 měsíců (pod bo­dem 5. - od­sou­zen za tres­tné či­ny krá­de­že a po­ru­šo­vá­ní do­mov­ní svo­bo­dy), kte­rý vy­ko­nal dne 16. 2. 2009, v tr­vá­ní 2 roků (pod  bo­dem 6. -  od­sou­zen  za  tres­tné  či­ny  krá­de­že,  po­ru­šo­vá­ní  do­mov­ní  svo­bo­dy a neop­rávněné­ho  dr­že­ní  pla­teb­ní  kar­ty),  kte­rý vy­ko­nal  dne  12.  6.  2011,  v  tr­vá­ní  4  roků (pod bo­dem 7. - od­sou­zen za po­kus tres­tné­ho či­nu těžké­ho ub­lí­že­ní na zdra­ví), kte­rý vy­ko­nal dne 28. 7. 2017, v tr­vá­ní 2 roků (pod bo­dy 8. a  9. - od­sou­zen za tres­tné či­ny po­ru­šo­vá­ní do­mov­ní  svo­bo­dy,  krá­de­že,  neop­rávněné­ho  opatření,  padělá­ní  a  pozměnění  pla­teb­ní­ho prostřed­ku, ne­do­vo­le­né­ho oz­bro­jo­vá­ní a ne­bez­peč­né­ho vy­hro­žo­vá­ní k souhr­nné­mu tres­tu), kte­rý vy­ko­nal dne 17. 12. 2019.

 

44.       Z uve­de­né­ho vý­čtu je zřej­mé, že ob­vině­ný se opa­ko­vaně a v poměrně krát­ké ča­so­vé
ná­vaz­nos­ti na vý­kon ulo­že­ných ne­pod­míněných trestů od­ně­tí svo­bo­dy do­pus­til dal­ší ty­pově
ob­dob­né tres­tné čin­nos­ti. Z to­ho vy­plý­vá, že ani vý­kon těchto trestů (v cel­ko­vé dél­ce 13 let)
za­tím ne­vedl k žá­dou­cí změně v je­ho cho­vá­ní, a že tu­díž ve smys­lu § 55 od­st. 2 tr. zá­ko­ní­ku je
mu i v ny­ní po­su­zo­va­né věci nez­byt­né ulo­žit ne­pod­míně­ný trest od­ně­tí svo­bo­dy. Pro­to­že
k před­chá­ze­jí­cím od­sou­ze­ním - s vý­jim­kou pos­led­ní­ho, kte­ré za­klá­dá důvo­dy vy­vo­ze­ní tres­tní
od­povědnos­ti ob­viněné­ho ve smys­lu zá­kon­né­ho zna­ku § 205 od­st. 2 tr. zá­ko­ní­ku (§ 39 od­st. 5
vě­ta pr­vní tr. zá­ko­ní­ku) - je třeba přih­léd­nout ja­ko k okol­nos­ti přitěžu­jí­cí pod­le § 42 písm. p)
tr. zá­ko­ní­ku, přičemž ob­viněné­mu je uk­lá­dán úhrn­ný trest za dva přeči­ny, dospěl vel­ký se­nát
tres­tní­ho  ko­le­gia  k  zá­věru,  že  od­po­ví­da­jí­cím  tres­tem  bu­de  trest  od­ně­tí  svo­bo­dy v  tr­vá­ní
12 měsíců.  V  té­to  re­la­tivně  niž­ší  vý­měře  pak  by­ly zoh­ledně­ny sku­teč­nos­ti  do  jis­té  mí­ry
svědčí­cí ve prospěch ob­viněné­ho, tj. vel­mi níz­ká hro­zí­cí ško­da a to, že přečin, pod­le je­hož
saz­by tres­tu od­ně­tí svo­bo­dy byl vy­měřen trest, zůstal ve sta­diu po­ku­su. Při uk­lá­dá­ní tres­tu
vzal vel­ký se­nát tres­tní­ho ko­le­gia v úva­hu i všech­ny os­tat­ní re­le­van­tní okol­nos­ti, kte­ré ji­nak
správně zjis­ti­ly sou­dy niž­ších stupňů a zčás­ti je vy­jádři­ly i v od­ůvodnění svých roz­hod­nu­tí
(viz zej­mé­na bod 8. od­ůvodnění roz­sud­ku sou­du pr­vní­ho stupně). Pod­le § 56 od­st. 2 písm. a)
tr. zá­ko­ní­ku  za­řadil  ob­viněné­ho  pro  vý­kon  to­ho­to  tres­tu  do  vězni­ce  s  os­tra­hou,  když
k od­liš­né­mu roz­hod­nu­tí v tom­to směru neb­yl žá­dný důvod.

 

 


 

 

 

 

 

 

45.       Tím­to  způso­bem,  tj.  for­mou  roz­sud­ku,  roz­hodl  vel­ký  se­nát  tres­tní­ho  ko­le­gia

o do­vo­lá­ní ob­viněné­ho v ne­veřej­ném za­se­dá­ní. K pro­jed­ná­ní a roz­hod­nu­tí věci v ne­veřej­ném
za­se­dá­ní do­vo­la­cí­ho sou­du by­ly splně­ny zá­kon­né pod­mín­ky [§ 265r od­st. 1 písm. c) tr. ř.]
po­té, co s tím­to pos­tu­pem vy­slo­vil souh­las jak stát­ní zá­stup­ce, tak ob­vině­ný prostřed­nic­tvím
sa­mos­tat­né­ho po­dá­ní ob­háj­ce v reak­ci na do­taz Nej­vyš­ší­ho sou­du. K vy­hlá­še­ní roz­sud­ku by­la
zvo­le­na for­ma je­ho uveřejnění na elek­tro­nic­ké úřed­ní des­ce Nej­vyš­ší­ho sou­du (§ 265r od­st. 8
tr. ř.). Vel­ký se­nát tres­tní­ho ko­le­gia nah­ra­dil tím­to roz­sud­kem zce­la zru­še­ná roz­hod­nu­tí obou
soudů niž­ších stupňů, pro­to ne­po­va­žo­val za nut­né zvlášť roz­ho­do­vat o od­vo­lá­ní, kte­ré po­dal
stát­ní zá­stup­ce v nep­rospěch ob­viněné­ho pro­ti roz­sud­ku sou­du pr­vní­ho stupně.

 

 

P o u č e n í :    Pro­ti roz­hod­nu­tí o do­vo­lá­ní ne­ní přípust­ný op­rav­ný prostředek s vý­jim­kou

ob­no­vy říze­ní (§ 265n tr. ř.).

 

V Brně dne 16. 3. 2021

 

 

 

JUDr. Fran­ti­šek Pú­ry, Ph.D. v. r.
     
před­se­da vel­ké­ho se­ná­tu

tres­tní­ho ko­le­gia Nej­vyš­ší­ho sou­du

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 


 

Diskusia

 

Najčítanejšie články

Zákonnosť dôkazov a procesu dokazovania trestných činov s drogovým prvkom (z pohľadu obhajoby)

 cie­ľom člán­ku bo­lo pou­ká­zať na ma­név­ro­va­cí pries­tor ob­ha­jo­by pri vý­ko­ne ob­ha­jo­by osôb ob­vi­ne­ných z tres­tných či­nov naj­mä s dro­go­vým pr­vkom.

 
Daňové trestné činy - niektoré aplikačné problémy

 vý­ťah z pred­náš­ky us­ku­toč­ne­nej dňa 09.05.2013 v Om­še­ní

 
Ekonomická trestná činnosť a trestné činy proti mene

 Autor: JUDr. Pe­ter Šam­ko, sud­ca Ok­res­né­ho sú­du v Pe­zin­ku

vý­ťah z pred­náš­ky us­ku­toč­ne­nej dňa 03.05.2011 - 04.05.2011 v Om­še­ní

 
   
 
Mapa stránky   |   O nás   |   Kontakt Powered by Cyclone3 XUL CMS of Comsultia