Ústavný súd odmietol sťažnosť sudkyne odvolanej z funkcie pre prieťahy

Barbora F.

Ústavný súd Českej republiky odmietol sťažnosť Mgr. Ivy Flaxovej proti rozhodnutiu Najvyššieho správneho súdu, ktorým bola v roku 2024 odvolaná z funkcie sudkyne Okresného súdu v Moste

Tento prípad bol v centre pozornosti médií od samého začiatku[[i]]. Sťažovateľka Mgr. Iva Flaxová bola rozhodnutím Najvyššieho správneho súdu sp. zn. 16 Kss 5/2023-207 zo dňa 24. 06. 2024 odvolaná z funkcie sudkyne Okresného súdu v Moste. Začiatkom mája médiá informovali, že Ústavný súd Českej republiky uznesením sp. zn. I. ÚS 2663/24 zo dňa 12. 03. 2025 odmietol jej sťažnosť proti rozhodnutiu Najvyššieho správneho súdu.

Najvyšší správny súd v rozhodnutí zo dňa 24. 06. 2024 uviedol, že veľmi podstatnou priťažujúcou okolnosťou bola skutočnosť, že v minulosti bola kárne obvinená (ktorá vykonávala funkciu sudkyne 26 rokov) dva krát uznaná vinnou za typovo rovnaké kárne previnenia, pričom v oboch prípadoch jej bolo uložené zníženie platu o 15 % na dobu 5 mesiacov. V oboch prípadoch jej bolo kladené za vinu, že „nerozhodovala v přiměřených lhůtách, způsobila neodůvodněné průtahy, nečinila soustředěné a účelné úkony, nevykonávala svou funkci svědomitě a opakovaně porušovala procesní předpisy.“. V rozhodnutí o druhom kárnom opatrení súd upozornil na to, že „se jedná o druhý postih, nezmění-li [kárně obviněná] svůj postoj k respektování zákonných povinností soudce, může mít pro ni případný kárný postih fatální následky.“. Najvyšší správny súd uzavrel, že v období od februára 2021 do decembra 2023 boli podané tri dôvodné kárne návrhy, kde boli kárne obvinenej vytýkané obdobné závažné pochybenia. Tie sa jej nepodarilo odstrániť a vyvarovať sa ich do budúcna, pričom zároveň skonštatoval, že „V souzené věcije věc o to komplikovanější, že...bylashledána výhradě nečinnost relativní a k průtahům vedl především nekoncentrovaný a odborně nesprávný postup kárně obviněné. … Kárný soud již vyslovil (rozhodnutí ze dne 18. 6. 2019, č. j. 11 Kss 3/2018-155), že za průtah lze považovat nejen případy nečinnosti absolutní, tedy situace, kdy v posuzovaném období neučinil soudce ve spisu žádný úkon, ale i případy, kdy sice takový úkon učiněn byl, avšak nešlo o úkon, který by mohl reálně směřovat ke skončení věci; tyto modality je nutno důsledně odlišovat. … Průtahy projednávané v tomto kárném řízení jsou spíše důsledkem než příčinou konkrétních výhrad uvedených v kárném návrhu. ... Bylo jí vytýkáno, že úkony sice byly činěny včas, ale nemohly vést k řádnému a včasnému rozhodnutí věci. … nezbývá kárnému soudu než přisvědčit kárné navrhovatelce,že v postupukárně obviněné v jednotlivých řízeních je zřetelná absence koncentrovanosti a koncepčního vedení řízení. Ta se zřetelně projevuje mimo jiné opakovaným a bezúčelným přeposíláním stanovisek soudních stran. … Ve vytýkaných spisech je rovněž zřetelná opakovaná neschopnost kárně obviněné si na počátku řízení ujasnit podstatu věci a to, co je třeba v řízení nejprve tvrdit a následně prokazovat. … Velmi negativní vliv na délku řízení a na to, aby následné soudní rozhodnutí obstálo, mají rovněž zjištěné a nikoli ojedinělé závažné odborné nedostatky při vedení soudních řízení. Kárně obviněná, navzdory délce soudcovské praxe, dostatečně neovládá „soudcovské řemeslo“.Tu nejde o volbu procesního postupu, ke které je při vedení konkrétního řízení soudce oprávněn. Jde o prostou neznalost postupů, které je třeba v konkrétních procesních situacích realizovat. … Vytýkaná pochybení sekundárně vedla k dalším negativním důsledkům, které je třeba hodnotit rovněž jako přitěžující. Jde především o hodnocení rozhodovací činnosti kárně obviněné odvolacím soudem. … Hodnocení rozhodovací činnosti kárně obviněné odvolacím soudemje zřetelně negativní. ... Jako výrazně přitěžující je třeba hodnotit i další dopady, které rozhodovací činnost kárně obviněné má... citované podklady zřetelně ukazují závažné negativní důsledky rozhodovací činnosti kárně obviněné nejen pro účastníky řízení, ale i pro státní rozpočet, pokud jsou opakovaně vypláceny nemalé částky především za příliš dlouho probíhající soudní řízení. … Kárný soud měl k dispozici rovněž stanovisko soudcovské rady z 4. 12. 2023. ... nelze než i stanovisko soudcovské rady hodnotit zřetelně v neprospěch kárně obviněné a jen podtrhuje zjištění, kterákárný soud učinil hodnocením ostatních provedených důkazů. … Kárně obviněná byla opakovaně cestou kárného řízení seznámena s podstatou výtek, které ke způsobu výkonu soudcovské činnosti vznesla kárná navrhovatelka a které kárný soud shledal oprávněnými. Přesto se vytýkaného jednání nadále dopouštěla a její práce nedoznala zásadního zlepšení. Za takové situace proto nemůže očekávat, že jen proto, že část zjištěných pochybení uznala, obdrží od kárného soudu další šanci k nápravě, přestože dosavadní šance nevyužila.“.

Ústavný súd Českej republiky uznesenímsp. zn. I. ÚS 2663/24 zo dňa 12. 03. 2025 odmietol sťažnosť Mgr. Ivy Flaxovej proti rozhodnutiu Najvyššieho správneho súdu, pričom uzavrel, že: „Podle Ústavního soudu nelze odůvodnění přiměřenosti uloženého kárného opatření z ústavního hlediska co vytknout.“.

V tomto článku by som chcela najprv predstaviť vyššie spomínané rozhodnutie Najvyššieho správneho súdu a následne aj uznesenie ÚS ČR zo dňa 12. 03. 2025, pričom som zvýraznila relevantné pasáže.

Najvyšší správny súd v rozhodnutí zo dňa 24. 06. 2024 skonštatoval vo vybraných pasážach nasledovné:

Nejvyššímu správnímu soudu jako soudu kárnému byl 7. 12. 2023 doručen návrh kárné navrhovatelky z27. 11. 2023 na zahájení kárného řízení o kárné odpovědnosti soudkyně Okresního soudu v MostěMgr. Ivy Flaxové. Kárně obviněné kladla za vinu, že v 12 označených soudních řízeních nerozhodovala rychle a bez zbytečných průtahů. Podáním z 21. 2. 2024 doplnila kárný návrh o další spis, ve kterémse měla kárně obviněná vytčených nedostatků rovněž dopustit. Dlouhodobým a opakovaným porušováním procesních předpisů a vydáváním vadných procesních rozhodnutí se dopouštěla průtahů, které vedly k neúměrné délce řízení. Proti kárně obviněné bylyv minulosti podány dva kárné návrhy a byly mezi účastníky kárného řízení schváleny dvě dohody o vině a kárném opatření. Kárně obviněná byla uznána vinnou tím, že nerozhodovala v přiměřených lhůtách a způsobila nepřiměřené průtahy, nevykonávala svou funkci svědomitě a opakovaně porušila procesní předpisy. S odstupem dvou let od zahájení druhého kárného řízení byla provedena navazující prověrka spisů, jež byly předmětem předchozích kárných řízení a namátková kontrola dalších spisů v senátě kárně obviněné. Bylo prověřováno, zda odstranila dříve zjištěné nedostatky – nesoustředěné, nekoncentrované postupy vedoucí k průtahům a opakované porušování procesních předpisů.Byla rovněž provedena prověrka dvou spisů kárně obviněné odvolacím soudem, v jednom z nich se závěrem, že dochází k nekoncentrovanému a nesoustředěnému postupu od prosince 2020.

Kárně obviněná vykonává funkci soudkyně 26 let. Po celou dobu je zařazena na civilním úseku, bez specializace. Podle názoru kárné navrhovatelky je schopna rozhodovat jednoduché, nekomplikované a opakující se věci, které nevyžadují složitější práci s právními předpisy. Ve skutkově a právně složitějších věcech postupuje nesoustředěně, činí zbytečné a neúčelné úkony. Postupuje mechanicky, opakovaně přeposílá stanoviska a vyžaduje další a další stanoviska, a to i k otázkám, s nimiž se musí vypořádat soud. Nařizuje krátká a neúčelná jednání, která bezdůvodně odročuje, není schopna věc připravit tak, aby řádně proběhla. Vydává zbytečná, neadekvátně odůvodněná usnesení, neprovádí revizi sporných a nesporných skutečností, nekoncentruje řízení, neposkytuje účastníkům adekvátní poučení. Provádí všechny důkazy, které jí účastníci předloží, aniž je jasné, k čemu který důkaz slouží. Zásadně neplní povinnost připravit jednání tak, aby věc mohla být rozhodnuta zpravidla při jediném jednání. Její rozhodnutí jsou nesrozumitelná, a ačkoli obsahují podrobné citace komentářů zákonů, zpravidla v nich chybí závěr o skutkovém stavu a přiléhavé právní hodnocení. Velmi často jsou její rozhodnutí rušena odvolacím soudem pro nepřezkoumatelnost. Kárně obviněná činí ve věci množství zbytečných úkonů, takže není absolutně nečinná, ale jde o činnost nesoustředěnou, až chaotickou, která nesměřuje k vydání rozhodnutí.

Kárná navrhovatelka si je vědoma, že v rámci dohledové činnosti nelze zasahovat do rozhodovací činnosti soudce, rovněž zdrženlivosti kárného soudu v hodnocení procesních pochybení jako kárných provinění.Přesto některá rozhodnutí nejen že jsou na první pohled nesprávná, ale působí až bizarním dojmem. Za příklady takových excesů považuje mimo jiné situaci, kdy kárně obviněná, namísto aby na žádost o ustanovení advokáta k podání ústavní stížnosti reagovala přípisem s možností požádat advokátní komoru o ustanovení zástupce, vydává usnesení o zastavení řízení o návrhu na ustanovení zástupce a věc postupuje České advokátní komoře, ačkoli nebylo zahájeno řízení, které by mohla kárně obviněná zastavit.

V souzené věci je věc o to komplikovanější, že...byla shledána výhradě nečinnost relativní a k průtahům vedl především nekoncentrovaný a odborně nesprávný postup kárně obviněné.

Kárně obviněné jsou vytýkány průtahy v řízení. ... Zde neplatí předpoklad, že pokud by kárně obviněná prováděla jednotlivé úkony při vedení soudního řízení včas, k průtahům by nedocházelo, soudní věci by byly rozhodovány v přiměřeném čase a nemusel by být dán důvod podávat proti ní kárný návrh. . …

Průtahy projednávané v tomto kárném řízení jsou spíše důsledkem než příčinou konkrétních výhrad uvedených v kárném návrhu. ... Bylo jí vytýkáno, že úkony sice byly činěny včas, ale nemohly vést k řádnému a včasnému rozhodnutí věci.

Kárný návrh na relativně menším množství vytýkaných spisů ukazuje absenci zásadních dovedností pro řádný výkon funkce soudce – absenci schopnosti si na počátku ujasnit, ke kterým skutečnostem vést důkazní řízení, jaká tvrzení v řízení dokazovat, či zarážející nedostatky při rozhodování v běžných procesních situacích. Právě pro tyto nedostatky nemůže kárně obviněná podle přesvědčení kárné navrhovatelky v justici dále pokračovat.

… nezbývá kárnému soudu než přisvědčit kárné navrhovatelce, že v postupu kárně obviněné v jednotlivých řízeních je zřetelná absence koncentrovanosti a koncepčního vedení řízení. Ta se zřetelně projevuje mimo jiné opakovaným a bezúčelným přeposíláním stanovisek soudních stran. Nelze nic namítat, pokud soud dá vzájemně k dispozici před nařízením jednání a zahájením dokazování oběma stranám jejich stanoviska k podstatě sporu. To může zvýšit možnost dosáhnout ve věci konsenzu bez autoritativního rozhodnutí soudu. Pokud je však tento postup neúměrně a nadbytečně opakován, bez zřetele, zda nová podání přináší ve věci něco nového a v zásadě jen proto, že byla vyjádření soudu podána, vede to spíše k opačnému efektu. Řízení jsou takovým postupem nejen neúměrně protahována, ale naopak může dojít (i plynutím času) k rozmělnění podstaty sporu. Přestává být zřetelné, o co ve věci jde. Ještě závažnější je, pokud takové přeposílání stanovisek kárně obviněná činí k iniciaci postupu účastníků v otázkách, které však přísluší k rozhodnutí soudu (rozhodování o přerušení řízení ve věci sp. zn. 17 C 217/2022). Někdy je pouhé přeposlání stanoviska protistrany důvodem k odročení jednání v relativně staré věci (17 C 308/2018). Subvariantou tohoto nesprávného přístupu je nadbytečná a neúčelná komunikace s účastníkem nemířící k co nejrychlejšímu rozhodnutí věci, pokud je neúčelně poučován o fakultativních procesních možnostech, aniž by je sám vyžadoval (např. o vhodné delegaci ve věci 17 C 418/2021). Takový postup řízení nejen prodlužuje, ale může kolidovat i se zásadou rovnosti účastníků řízení.

Ve vytýkaných spisech je rovněž zřetelná opakovaná neschopnost kárně obviněné si na počátku řízení ujasnit podstatu věci a to, co je třeba v řízení nejprve tvrdit a následně prokazovat.

O tom, žekárně obviněná nemá přehled o rozhodných skutečnostech věci a o jejím nekoncentrovaném postupu, svědčí rovněž situace, kdy ve více než deset let probíhajícím řízení provádí po zrušení předchozího rozhodnutí znovu dokazování pro věc základními listinami, které již jistě byly v řízení dříve provedeny (17 C 238/2010).

Velmi negativní vliv na délku řízení a na to, aby následné soudní rozhodnutí obstálo, mají rovněž zjištěné a nikoli ojedinělé závažné odborné nedostatky při vedené soudních řízení. Kárně obviněná, navzdory délce soudcovské praxe, dostatečně neovládá „soudcovské řemeslo“. Tu nejde o volbu procesního postupu, ke které je při vedení konkrétního řízení soudce oprávněn. Jde o prostou neznalost postupů, které je třeba v konkrétních procesních situacích realizovat. K ničemu jinému než k prodloužení řízení v důsledku následné nápravy odvolacím soudem, nemohou vést nezpochybnitelná pochybení kárně obviněné při postupu stran rozhodování o náhradě školy v důsledku vydaného předběžného opatření (17 C 249/2022) nebo při rozhodování o záměně účastníků v řízení, kde podmínky pro takový postup vůbec nebyly dány (17 C 44/2023). Nejinak je třeba uvážit o věci 17 C 383/2012, kde, i přes dobu trvání řízení, nebyla kárně obviněná schopna řízení po úmrtí žalovaného procesně zastavit tak, aby rozhodnutí o zastavení řízení napoprvé obstálo. O neschopnosti vytýkanému pochybení porozumět pak svědčí následná, zcela nepřípadně podrobná, citace odůvodnění odvolacího soudu v dalším řízení. Obdobně alarmující jsou zjištěné nedostatky ve schopnosti řádně formulovat znalecký úkol při zadání znaleckého posudku (17 C 70/2018). Řízení o vypořádání společného jmění manželů jistě nebylo pro kárně obviněnou něčím, s čím se při výkonu soudcovské funkce dosud nesetkala. Přesto bylo zadání posudku k ocenění nemovitosti a v mezidobí provedených rekonstrukčních prací podrobeno souběžné kritice jak ustanoveného znalce, tak účastníka řízení v zásadních otázkách stran specifikace oceňované nemovitosti, i k tomu, jaké rekonstrukce má znalec vlastně ocenit.

Skutek, kterým byla kárně obviněná uznána vinnou, spočívá v porušení povinnosti soudce, která je s výkonem jeho funkce spojena a jejíž řádné plnění se odráží v důvěře společnosti v soudcovský stav.

Velmi podstatnou přitěžující okolností na straně kárně obviněné je to, že se již v minulosti opakovaně dopustila obdobných kárných provinění. Rozhodnutími kárného soudu z 26. 5. 2021, č.j. 16 Kss 1/2021-78 a z 24. 3. 2022, č. j. 13 Kss 5/2021-53,byla kárně obviněná shledána vinnou za typově zcela shodná kárná provinění. V obou případech byla schválena dohoda o vině a kárném opatření a bylo jíuloženo snížení platu o 15 % na dobu 5 měsíců. I v uvedených případech jí bylo kladeno za vinu, že nerozhodovala v přiměřených lhůtách, způsobila neodůvodněné průtahy, nečinila soustředěné a účelné úkony, nevykonávala svou funkci svědomitě a opakovaně porušovala procesní předpisy. Nápravný účel kárného řízení byl v předchozích kárných rozhodnutích zřetelně vyjádřen. V prvním z nich kárný soud zdůraznil, že „... Při posuzování, zda má soudce vykonávat svou funkci i nadále, je ovšem klíčové, zda lze do budoucna odůvodněně předpokládat, že se případné problémy z minulosti již nebudou opakovat. Pokud by tento předpoklad z důvodů, které by bylo možno kárně obviněné zaviněně přičítat, nebyl naplněn, bylo by nutno přistoupit případně i k podstatně důraznějšímu kárnému opatření.“ Ve druhém případě pak vážil kárný soud četnost a dobu průtahů, skutečnost, že některé z nich navazovaly na průtahy již kárně postižené, a to i ve spisech starších časových řad. Rozhodnutí o druhém kárném opatření pak uzavírá, že„se zřetelem k tomu, že se jedná o druhý postih, nezmění-li [kárně obviněná] svůj postoj k respektování zákonných povinností soudce, může mít pro ni případný kárný postih fatální následky.“

… Kárně obviněná věděla, co jí vedení soudu klade za vinua byla si vědoma i toho, že jde o výtky důvodné. Přesto se jí nepodařilo změnit způsob výkonu soudcovské činnosti tak, aby se již vytýkané nedostatky neobjevovaly. Smyslem kárného řízení je na jedné straně pojmenovat pochybení či nedostatky ve výkonu soudcovské činnosti a umožnit jejich efektivní odstranění. Pokud se však tento účel nepodaří naplnit, je třeba, aby byl skrze kárnou odpovědnost konkrétního soudce zajištěn řádný a efektivní výkon soudnictví. A to i za cenu, že konkrétní soudce nebude již nadále svoji funkci vykonávat.

Lze tedy uzavřít, že proti kárně obviněné byly v období od února 2021 do prosince 2023 podány tři důvodné kárné návrhy, které kárně obviněné vytýkaly obdobná pochybení. Ta se kárně obviněné i přes předchozí dvojí uložené kárně opatření nepodařilo odstranit a vyvarovat se jich do budoucna. Předchozími rozhodnutími kárného soudu přitom dostala adekvátní zpětnou vazbu o tom, že její soudcovská činnost vykazuje závažné nedostatky a že je bezpodmínečně třeba ji výrazně zlepšit, včetně závažného následku, pokud se tak nestane. Kárně obviněné se to nepodařilo.

Vytýkaná pochybení sekundárněvedla k dalším negativním důsledkům, které je třeba hodnotit rovněž jako přitěžující. Jde především o hodnocení rozhodovací činnosti kárně obviněné odvolacím soudem. U kárně obviněné nejde o případ, kdy by byla řízení vedena sice zdlouhavě, avšak za účelem provedení dokazování v maximálním možném rozsahu, které by poté vyústilo v sice pozdní, avšak odborně kvalitní rozhodování, kladně hodnocené odvolacím soudem (srov. rozhodnutí kárného soudu sp. zn. 16 Kss 2/2020). Hodnocení rozhodovací činnosti kárně obviněné odvolacím soudem je zřetelně negativní. Předsedové senátu „84 Co“ hodnotí rozhodovací činnost jako nedostatečně kvalitní. Podle jejich názoru má kárně obviněná ve věcech ne zcela jednoduchých potíže s vymezením skutečností, které jsou pro rozhodnutí věci relevantní, což vede i k pochybením procesním (nedostatky v poučování účastníků o jejich procesních právech), jakož i k nedostatkům ve skutkových zjištěních a v právním posouzení rozhodované věci. Řízení kárně obviněné jsou zatížena průtahy i vysokými náklady, které vznikají účastníkům v důsledku nařízení mnoha jednání, při nichž dochází k přednesům účastníků a provádění i těch důkazů, které nesměřují k ve věci podstatným skutečnostem. Podle odvolacího senátu „12 Co“ jde v případě kárně obviněné spíše o podprůměrnou soudkyni. Byť se orientuje v judikatuře, ta není propojena s projednávanou věcí, ne vždy dostatečně vystihne podstatné skutkové a právní problémy jednotlivých kauz, v řadě případů nebyla jí vyhotovená rozhodnutí náležitě a přesvědčivě odůvodněna. Senát „11 Co“ hodnotí kárně obviněnou jako průměrnou soudkyni. Způsobu vedení řízení a spisu i odůvodnění jejích rozhodnutí se dá bezesporu mnohé vytýkat, nicméně ve srovnání s jinými spisy předkládanými s odvoláním její spisy výrazně nevybočují. Ostatní odvolací senáty hodnotí jednotlivé s odvoláním předložené spisy a sdělují, jak bylo o odvolání rozhodnuto, bez podrobnějšího hodnocení úrovně rozhodovací činnosti kárně obviněné (senát „14 Co“, senát „8 Co“). Celkově tedy rozhodovací činnosti kárně obviněnéhodnotí odvolací senáty zřetelně negativně, v některých případech s dovětkem, že nejde o jedinou soudkyni na této úrovni. Žádné z hodnocení nelze vyložit jako pozitivní či alespoň neutrální, pokud se komplexněji k rozhodovací činnosti vyjadřuje.

Jako výrazně přitěžující je třeba hodnotit i další dopady, které rozhodovací činnost kárně obviněné má... citované podklady zřetelně ukazují závažné negativní důsledky rozhodovací činnosti kárně obviněné nejen pro účastníky řízení, ale i pro státní rozpočet, pokud jsou opakovaně vypláceny nemalé částky především za příliš dlouho probíhající soudní řízení.

Kárný soud měl k dispozici rovněž stanovisko soudcovské rady z 4. 12. 2023. ... Podle názoru soudcovské rady jsou kárně obviněné vytýkány stále tytéž nedostatky a tatáž pochybení. Zmiňuje neformální stesky místních advokátů na nestandardní, neúčelný a zdlouhavý postup při vedení sporů a odborné neznalosti kárně obviněné. ... Jakkoli soudcovské radě nepřísluší vyjadřovat se k odborné stránce výkonu rozhodovací činnosti kárně obviněné, nelze než i stanovisko soudcovské rady hodnotit zřetelně v neprospěch kárně obviněné a jen podtrhuje zjištění, která kárný soud učinil hodnocením ostatních provedených důkazů.

… Kárně obviněná byla opakovaně cestou kárného řízení seznámena s podstatou výtek, které ke způsobu výkonu soudcovské činnosti vznesla kárná navrhovatelka a které kárný soud shledal oprávněnými. Přesto se vytýkaného jednání nadále dopouštěla a její práce nedoznala zásadního zlepšení. Za takové situace proto nemůže očekávat, že jen proto, že část zjištěných pochybení uznala, obdrží od kárného soudu další šanci k nápravě, přestože dosavadní šance nevyužila.

Teraz si predstavíme kompletné rozhodnutie Najvyššieho správneho súdu sp. zn. 16 Kss 5/2023 – 207 zo dňa 24. 06. 2024, ktorým bola Mgr. Iva Flaxová odvolaná z funkcie sudkyne Okresného súdu v Moste.

16 Kss 5/2023 - 207

ROZHODNUTÍ

Nejvyšší správní soud jako soud kárný rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra a členů JUDr. Ivany Zlatohlávkové, Mgr. Olgy Houžvičkové, Mgr. Dagmar Jersákové, JUDr. Ivo Jahelky a doc. JUDr. Kateřiny Frumarové, Ph.D., ve věci kárné navrhovatelky předsedkyně Okresního soudu v Mostě JUDr. Radky Heresové, proti kárně obviněné Mgr. Ivě Flaxové, soudkyni Okresního soudu v Mostě, zast. JUDr. PhDr. S. B., advokátem se sídlem ... o návrhu na zahájení řízení o kárné odpovědnosti soudce z 27. 11. 2023

takto:

Mgr. Iva Flaxová

nar. X

soudkyně Okresního soudu v Mostě

se

uznává vinnou

podle § 19 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů, ve znění pozdějších předpisů,

že zaviněným porušením svých povinností podle § 79 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, nerozhodovala v přiměřených lhůtách, způsobila neodůvodněné průtahy a nečinila soustředěné a účelné úkony směřující k rozhodnutí ve věcech:

1) 17 C 249/2022 od 15. 5. 2023 do 4. 10. 2023,

2) 17 C 217/2022 od 12. 5. 2023 do 31. 10. 2023,

3) 17 C 290/2021 od 21. 10. 2021 do 31. 10. 2023,

4) 17 C 418/2021 od 18. 5. 2022 do 5. 1. 2023 a od 8. 3. 2023 do 13. 6. 2023,

5) 17 C 70/2018 od 21. 10. 2021 do 5. 10. 2023,

6) 17 C 238/2010 od 21. 10. 2021 do 27. 3. 2023 a od 21. 6. 2023 do 31. 10. 2023,

7) 17 C 327/2020 od 21. 10. 2021 do 29. 8. 2023,

8)

9) 17 C 383/2012 od 6. 1. 2022 do 29. 9. 2023,

10) 17 C 255/2019 od 21. 10. 2021 do 10. 10. 2023,

11) 17 C 349/2012 od 17. 1. 2022 do 18. 10. 2022,

12)

13) 17 C 44/2023 od 7. 2. 2023 do 31. 10. 2023,

tedy

zaviněně porušila povinnosti soudce a ohrozila důvěru ve spravedlivé rozhodování soudů.

Tím spáchala kárné provinění

podle § 87 odst. 1 zákona o soudech a soudcích

a za to se jí ukládá

podle § 88 odst. 1 písm. d) zákona č. 6/2002 Sb.

kárné opatření odvolání z funkce soudkyně.

Odůvodnění:

I.

[1] Nejvyššímu správnímu soudu jako soudu kárnému byl 7. 12. 2023 doručen návrh kárné navrhovatelky z 27. 11. 2023 na zahájení kárného řízení o kárné odpovědnosti soudkyně Okresního soudu v MostěMgr. Ivy Flaxové. Kárně obviněné kladla za vinu, že v 12 označených soudních řízeních nerozhodovala rychle a bez zbytečných průtahů. Podáním z 21. 2. 2024 doplnila kárný návrh o další spis, ve kterém se měla kárně obviněná vytčených nedostatků rovněž dopustit. Dlouhodobým a opakovaným porušováním procesních předpisů a vydáváním vadných procesních rozhodnutí se dopouštěla průtahů, které vedly k neúměrné délce řízení. Protikárně obviněné byly v minulostipodány dva kárné návrhy a byly mezi účastníky kárného řízení schváleny dvě dohody o vině a kárném opatření. Kárně obviněná byla uznána vinnou tím, že nerozhodovala v přiměřených lhůtách a způsobila nepřiměřené průtahy, nevykonávala svou funkci svědomitě a opakovaně porušila procesní předpisy. S odstupem dvou let od zahájení druhého kárného řízení byla provedena navazující prověrka spisů, jež byly předmětem předchozích kárných řízení a namátková kontrola dalších spisů v senátě kárně obviněné. Bylo prověřováno, zda odstranila dříve zjištěné nedostatky – nesoustředěné, nekoncentrované postupy vedoucí k průtahům a opakované porušování procesních předpisů. Byla rovněž provedena prověrka dvou spisů kárně obviněné odvolacím soudem, v jednom z nich se závěrem, že dochází k nekoncentrovanému a nesoustředěnému postupu od prosince 2020.

[2] Kárně obviněná vykonává funkci soudkyně 26 let. Po celou dobu je zařazena na civilním úseku, bez specializace. Podle názoru kárné navrhovatelky je schopna rozhodovat jednoduché, nekomplikované a opakující se věci, které nevyžadují složitější práci s právními předpisy. Ve skutkově a právně složitějších věcech postupuje nesoustředěně, činí zbytečné a neúčelné úkony. Postupuje mechanicky, opakovaně přeposílá stanoviska a vyžaduje další a další stanoviska, a to i k otázkám, s nimiž se musí vypořádat soud. Nařizuje krátká a neúčelná jednání, která bezdůvodně odročuje, není schopna věc připravit tak, aby řádně proběhla. Vydává zbytečná, neadekvátně odůvodněná usnesení, neprovádí revizi sporných a nesporných skutečností, nekoncentruje řízení, neposkytuje účastníkům adekvátní poučení. Provádí všechny důkazy, které jí účastníci předloží, aniž je jasné, k čemu který důkaz slouží. Zásadně neplní povinnost připravit jednání tak, aby věc mohla být rozhodnuta zpravidla při jediném jednání. Její rozhodnutí jsou nesrozumitelná, a ačkoli obsahují podrobné citace komentářů zákonů, zpravidla v nich chybí závěr o skutkovém stavu a přiléhavé právní hodnocení. Velmi často jsou její rozhodnutí rušena odvolacím soudem pro nepřezkoumatelnost. Kárně obviněná činí ve věci množství zbytečných úkonů, takže není absolutně nečinná, ale jde o činnost nesoustředěnou, až chaotickou, která nesměřuje k vydání rozhodnutí.

[3] Kárná navrhovatelka zdůraznila, že jedním z nejdůležitějších principů civilního procesu je zásada rozhodnout při jediném jednání. Je povinností soudce se touto zásadou řídit a více nařízených jednání v jedné věci je třeba považovat za vzácnou výjimku, kterou lze připustit u sporů skutkově či právně složitých. Připustila, že v těchto věcech se může stát, že si soudce nesprávně vyhodnotí břemeno tvrzení a důkazní, či opomene některou z významných skutečností. To však není případ kárně obviněné.

[4] Kárně obviněná sice měsíčně rozhoduje přiměřené množství věcí a nemá problém končit věci, které obvykle nevyžadují složité procesní postupy. Stav jejího senátu stran počtu vyřízených věcí je proto srovnatelný s ostatními soudci. O to více vyniká, jak je ve skutkově či právně složitějších věcech její práce nesoustředěná, nesystémová, poznamenaná základními neznalostmi procesních a hmotněprávních předpisů. Kárná navrhovatelka si je vědoma, že v rámci dohledové činnosti nelze zasahovat do rozhodovací činnosti soudce, rovněž zdrženlivosti kárného soudu v hodnocení procesních pochybení jako kárných provinění. Přesto některá rozhodnutí nejen že jsou na první pohled nesprávná, ale působí až bizarním dojmem. Za příklady takových excesů považuje mimo jiné situaci, kdy kárně obviněná, namísto aby na žádost o ustanovení advokáta k podání ústavní stížnosti reagovala přípisem s možností požádat advokátní komoru o ustanovení zástupce, vydává usnesení o zastavení řízení o návrhu na ustanovení zástupce a věc postupuje České advokátní komoře, ačkoli nebylo zahájeno řízení, které by mohla kárně obviněná zastavit. Doplňující usnesení o povinnosti zaplatit soudní poplatek společně a nerozdílně kárně obviněná odůvodňuje § 1872 odst. 1 občanského zákoníku, tedy hmotněprávním ustanovením, ačkoli jde o povinnost upravenou zákonem o soudních poplatcích, konkrétně ustanovením § 2 odst. 8. V jiném usnesení, kterým nebylo opětovně žalobcům přiznáno osvobození od soudních poplatků, na deseti stranách odůvodnění rozebírá majetkové poměry žalobců, ačkoli soud již předtím o žádosti o osvobození rozhodoval a řízení o druhé žádosti mělo být zastaveno pro překážku věci rozhodnuté (jak následně konstatoval odvolací soud).

[5] Podle přesvědčení kárné navrhovatelky nečelí kárnému návrhu soudkyně jinak kvalitní, která až v poslední době momentálně nemůže ze subjektivních, avšak pochopitelných, příčin vykonávat řádně a svědomitě svoji práci. Pokud kárně obviněná např. v usnesení o zastavení řízení (sp. zn. 17 C 383/2012) vyslovila názor, že se řízení zastavuje „protože žalovaný zemřel, ale nemá žádného procesního zástupce a ztratil tak způsobilost být účastníkem řízení“, jde o naprosté nepochopení procesních institutů a lze, i s poukazem na dříve uvedené, jen stěží uzavřít, že se jedná o momentální selhání. Usnesení navíc předcházelo usnesení o pokračování v řízení, ačkoli není vůbec jasné, a z následného usnesení neplyne, s kým chtěl soud vlastně v řízení pokračovat, když žalovaný podle výsledků řízení o pozůstalosti právního nástupce nemá. O odborné neschopnosti kárně obviněné svědčí např. i to, že v situaci, kdy je v uvedené věci usnesení o zastavení řízení zrušeno odvolacím soudem, opět nařizuje jednání, které zahajuje čtením žaloby, dotazuje se, zda má žalobce „něco proti příslušnosti soudu“ a pokračuje konstatováním nepodstatných částí zrušujícího usnesení odvolacího soudu. Osobám orientovaným v civilním procesu musí být jasné, že její počínání není ničím jiným než výrazem nevědomosti. Chybně předpokládá, že jí odvolací soud uložil povinnost doplnit dokazování dědickým spisem a znovu rozhoduje zcela shodně. Uvedený příklad může působit dojmem, že jde o nadbytečný a neškodný postup. Ve skutečnosti je to však jasný signál, že si kárně obviněná neví s tak základní situací rady. Obdobné základní neznalosti jsou ve složitějších případech příčinou nesprávného rozhodnutí a jemu předcházejícího postupu.

[6] Množství věcí, které má kárně obviněná k vyřízení, je podle přesvědčení kárné navrhovatelky zvladatelné. Soudkyně nepracuje s enormním množstvím spisů, má k dispozici zkušenou vyšší soudní úřednici a rejstříkovou vedoucí. Přesto dochází ve zhruba 10 % věcí k vážným průtahům. Za nimi nestojí absolutní nečinnost, ale nesprávné procesní postupy, neznalost právní úpravy, rezignace na koncentraci řízení, na poučovací povinnost soudu a zjevná neschopnost porozumět řešené problematice. Kárně obviněná se nevzdělává, neúčastní se školení pořádaných Justiční akademií, nedostavuje se na porady soudců. Průtahy, které byly hodnoceny jako nesprávný úřední postup, byly opakovaně důvodem pro výplatu zadostiučinění. Proti kárně obviněné jsou vedena dvě řízení o regresní náhradu. Nelze odhlédnout rovněž od toho, že se kárně obviněná na soud dostavuje jen sporadicky před desátou hodinou a v budově soudu se zdržuje jen krátce. Je běžné, že si v systému elektronické evidence docházky vyznačí příchod a po krátké době z budovy odejde. Nepřítomnost jí byla několikrát ústně vytčena, vždy v souvislosti s její problematickou rozhodovací činností. Na kárně obviněnou bylo v minulosti podáno několik stížností na průtahy v řízení, které byly shledány důvodnými nebo částečně důvodnými.

[7] Kárná navrhovatelka respektuje, že soudce sám určuje způsob vedení řízení. Pokud však způsob vedení řízení vede k objektivním průtahům, je třeba na něj upozornit. Vedení soudu kárně obviněnou opakovaně upozorňovalo na problematičnost volených procesních postupů. Kárně obviněná výtky odmítá, je přesvědčena, že její postupy jsou správné. V její práci však byly zjištěny závažné a přetrvávající nedostatky. Na tyto nedostatky byla opakovaně ze strany okresního i krajského soudu upozorňována. I přes předchozí dvojí kárné potrestání dochází v jí vyřizovaných věcech k zásadním průtahům.

[8] V rozšíření kárného návrhu přiblížila kárná navrhovatelka podrobnosti řízení vedeného pod sp. zn. 17 C 44/2023. Pochybením soudu byla jako žalovaný zapsána do rejstříku jiná právnická osoba, než proti které směřovala žaloba. I když byla na tuto skutečnost osloveným žalovaným upozorňována, kárně obviněná si po delší dobu této skutečnosti nevšimla, přestože se spisem pracovala. Nevšimla si, že má „pouze“ špatně vyznačeného žalovaného a že od počátku řízení je žalovaným někdo jiný. Přesto se pustila do složitého procesního postupu – do záměny účastníků. Kárně obviněná vůbec nechápe rozdíl mezi záměnou v procesním smyslu a záměnou – pochybením při zápisu. Domnívá se, že když byl omylem zapsán jako účastník někdo jiný, než kdo byl v žalobě označen, musí to řešit formou usnesení.

[9] S poukazem na výše uvedené důvody kárná navrhovatelka navrhla, aby bylo kárně obviněné uloženo kárné opatření ve formě odvolání z funkce soudkyně.

II.

[4] Kárně obviněná předně uvedla, že by ráda jednala s kárnou navrhovatelkou o vině a kárném opatření, jako tomu bylo i v případě předchozích kárných řízení. Navrhované kárné opatření považuje za přísné, neboť nereflektuje její do značné míry úspěšnou snahu uvést agendu v senátu do pořádku. Do stávající situace se dostala fakticky hlavně v době před podáním prvého kárného návrhu. Následky odstraňuje a je pochopitelné, že k jejich odstranění nemohlo dojít „ze dne na den“. Za předpokladu, že nedodělky nejsou odstraněny na nulu, se vždy najde nějaký případ, na kterém se sice pracuje, ale dosud není ukončen. Druhý kárný návrh byl podán necelých pět měsíců poté, kdy bylo rozhodnuto kárným soudem poprvé, tedy v krátké době na to, aby mohla všechny nedostatky v předmětných spisech odstranit. Nyní projednávaný kárný návrh je podáván za účelem dosažení toho, co bylo navrhováno již před třemi léty a obdobně jako u předchozích kárných návrhů jsou uváděny i skutky, které jsou prekludované, případně nejsou kárným proviněním. Po rozhodnutí o v pořadí druhém kárném návrhu skončila 12 z 15 věcí, které jí byly kladeny za vinu a posléze i další dvě věci. Věc vedená pod č. 11 tohoto návrhu byla skončena 10. 2. 2023, tedy 10 měsíců před podáním kárného návrhu. V tomto případě došlo k prekluzi uplynutím šestiměsíční subjektivní lhůty zejména proto, že průtahy měly skončit již 18. 10. 2022 a její agenda je kárnou navrhovatelkou sledována. Věc vedená pod č. 5 tohoto návrhu byla skončena rozsudkem z 5. 10. 2023, v současné době je u odvolacího soudu, v kárném návrhu není uvedeno, že rozsudek byl vyhlášen 5. 10. 2023. Ve věci vedené pod č. 6 není sice řízení skončeno, ale čeká se na znalecký posudek, který byl zadán bezprostředně poté, kdy FN Královské Vinohrady sdělila, že její znalecké oprávnění zaniklo. Byly činěny úkony 26. 7. 2023, 9. 8. 2023 a 5. 9. 2023 a spis je od 6. 9. 2023 u soudního znalce z oboru zdravotnictví.

[5] Z hlediska skončených věcí se kárně obviněná pohybuje ve srovnání se svými kolegy v průměru. V lednu 2024 skončila 58 věcí, neskončených věcí starších roku 2020 má celkem 12, z toho 6 jich je přerušeno vesměs z důvodu čekání na výsledek jiného řízení. Ještě před podáním kárného návrhu byly pravomocně skončeny věci vedené v kárném návrhu pod č. 8 a 9. Rozhodnuta je i věc pod č. 3, spis je u odvolacího soudu. V důsledku dočasného zproštění funkce soudkyně není možné, aby proběhla jednání nařízená na únor 2024 ve věcech vedených pod č. 10 a 12 kárného návrhu. Pokud jde o spis č. 8, o něm kontrola provedená odvolacím soudem uzavírá, že byl ve sledovaném období bez průtahu.

[6] Z uvedeného je zřejmé, že se kárně obviněná snažila o ukončení spisů, za které jí bylo uloženo kárné opatření a snižuje počet neskončených věcí. Její pracovní výkon odpovídá možnostem daným rozvrhem práce. Nesouhlasí se všemi tvrzeními uvedenými v kárném návrhu. V některých případech se jedná o vyjádření odlišného právního názoru, než jaký zaujala kárná navrhovatelka.

[7] V doplnění vyjádření ke kárnému návrhu znovu připomněla, že druhý kárný návrh byl podán necelých 5 měsíců po rozhodnutí o prvním kárném návrhu, v době, kdy ještě nebylo vykonáno první kárné opatření – snížení platu. Za předpokladu, že by nebyly kárné návrhy podány tak rychle za sebou, bylo by za dobu průtahů v 31 spisech uloženo kárné opatření snížení platu o 15 % na celkovou dobu 10 měsíců. Je možno uzavřít, že se nyní de facto jedná o druhý kárný návrh, ačkoli vzhledem ke krátkosti doby mezi prvním rozhodnutím a druhým návrhem jedná o kárný návrh třetí. Pokud by šlo o druhý návrh, je otázkou, zda je odvolání z funkce přiměřeným kárným opatřením. Jestliže je judikaturou kárného soudu považováno sjednání dohody o vině a kárném opatření za polehčující okolnost, bylo kárně obviněné uzavření dohody jednostranně odepřeno.

[8] K věci vedené v návrhu pod č. 11 poukazuje na názor odvolacího soudu, že okresní soud zjištěný skutkový stav správně posoudil i po právní stránce. U věci pod č. 2 byli k zvážení návrhu na přerušení řízení vyzváni oba účastníci. U spisů č. 5 znovu připomněla, že byl v mezidobí skončen, u spisu č. 8 průtahy podle jejího názoru nejsou a skončena byla rovněž věc č. 9. U spisu č. 3 poukázala na to, že ke změně senátu došlo z důvodu úmrtí členky senátu. Je připravena jednat o dohodě o vině a kárném opatření, pokud jde o věci vedené v kárném návrh pod č. 4, 5 a 1. Pokud jde o věc vedenou pod č. 13, domnívá se s ohledem na judikaturu kárného soudu, že o kárné provinění nejde.

[9] Kárně obviněná si je vědoma, že v její agendě byly chyby, které zapříčinily průtahy v některých věcech. Formálně má však dostatečnou a srovnatelnou výkonnost s ostatními soudci. Většinu věcí, které jí byly kladeny za vinu minulými kárnými rozhodnutími, v mezidobí skončila.

III.

[10] Kárný soud se nejprve zabýval tím, zda byl návrh na zahájení kárného řízení podán v rámci otevřených lhůt, vyplývajících z ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb. Podle tohoto ustanovení musí být návrh na zahájení kárného řízení podán nejpozději do 6 měsíců ode dne, kdy se navrhovatel dozvěděl o skutečnostech týkajících se kárného provinění, které jsou rozhodné pro podání návrhu, nejpozději však do 3 let ode dne spáchání kárného provinění.

[11] Smyslem institutu lhůt pro podání kárného návrhu je snížení neurčitosti při výkonu pravomoci orgánů správy státního zastupitelství (obdobně i soudů), časové omezení stavu nejistoty v právních vztazích a urychlení procesu rozhodování s cílem reálného dosažení zamýšlených cílů (např. nález Ústavního soudu ze dne 17. 12. 1997, sp. zn. Pl. ÚS 33/97, či nález ze dne 17. 3. 2010, sp. zn. I. ÚS 947/09).

[12] Subjektivní a objektivní lhůtou v kárném řízení se zabýval kárný soud např. v rozhodnutí ze dne 18. 1. 2012, sp. zn. 11 Kss 18/2011, kdy uvedl: „Subjektivní lhůtu v kárném řízení je nutno odvozovat od okamžiku, kdy se navrhovatel o jednání, pro které se rozhodl kárné řízení zahájit, skutečně dozvěděl, případně od okamžiku, kdy mu informace o tomto jednání byly předloženy v takové formě, že mohl toto jednání bez pochybností identifikovat. Za takový okamžik nelze podle názoru kárného senátu bez dalšího považovat vyslovení určitého závěru v odůvodnění rozhodnutí soudu, přestože obsah tohoto rozhodnutí je možno zjistit z veřejně přístupného rejstříku."

[13] Kárně obviněná namítala, že v minulosti probíhala v Okresního soudu v Mostě řada kontrol spisů starších tří let a vedení soudu o těchto spisech mohlo vědět dříve než v polovině roku 2023. Z této premisy vychází její stanovisko, že pokud kárná navrhovatelka vztáhla počátek subjektivní lhůty k podání kárného návrhu k provedení komplexní kontroly završené zápisem o kontrole z 29. 8. 2023, jde o předpoklad nesprávný, protože se rozhodné skutečnosti u starších spisů dozvěděla nejpozději v lednu 2023, kdy proběhla předchozí kontrola spisů. K tomu kárná navrhovatelka uvedla, že o tom, že je třeba podat kárný návrh, se dozvěděla až z kontroly v létě 2023, která byla zaměřena v návaznosti na předchozí kárná řízení kárně obviněné na to, zda došlo v tomto směru ke zlepšení. Argumentovala jednotlivými spisy ve vztahu k předchozím pravidelným kontrolám, které jsou po půl roce činěny nikoli pouze u kárně obviněné, ale u všech soudců (a jejich obsahem jsou pro potřeby odvolacího soudu pouze čísla, kolik který soudce vykazuje starších neskončených věcí) a z těchto kontrol nevyplynula zjištění rozhodná pro podání kárného návrhu. Spisy mladší tří let, které jsou předmětem kárného návrhu, nemohly být předmětem kontrol starých spisů. Některé věci byly v době předchozích kontrol vykazovány jako skončené a nebyl důvod je v danou chvíli kontrolovat, některé byly u odvolacího soudu. Jedna věc byla na přelomu roku 2022/2023 delší dobu přerušena, rovněž ji nebyl důvod průběžně kontrolovat. U předchozích kontrol navíc nemusely být zjištěny průtahy, které posléze vedly k podání kárného návrhu. Předchozí kontroly se zaměřovaly na případy úplné nečinnosti ve spisech, výstupy z nich jsou pouze o tom, zda se snižují nedodělky. Výstupy v podobě projednání s kárně obviněnou ve vztahu k předchozí kontrole nejsou, obecně však lze uvést, že pokud byly na soudě zjištěny průtahy, zpravidla se to týkalo kárně obviněné. Vedení soudu však nemůže reagovat na každý pohyb v průtahovém spise kárně obviněné, musí být uvážlivé. Mezi jednotlivými kontrolami se může procesně ve spise odehrát spousta věcí a průtah se může projevit až později.

[14] Námitka kárně obviněné o nedodržení subjektivní lhůty k podání kárného návrhu není důvodná. Ustanovení § 9 zákona č. 7/2002 Sb., neváže počátek subjektivní lhůty na to, kdy se kárně obviněný o skutečnostech rozhodných pro podání kárného návrhu dozvědět mohl a měl, ale na okamžik, kdy se o rozhodných skutečnostech skutečně dozvěděl. Základním účelem normování subjektivní lhůty k podání kárného návrhu je potřeba zamezit situacím, kdy by kárný navrhovatel zneužil svého oprávnění podat kárný návrh tím, že by jej podal účelově s větším časovým odstupem, v době, kdy se mu to vůči kárně obviněnému „nejvíce hodí“. V souzené věci kárný soud neshledal nic, co by tomuto nežádoucímu předpokladu nasvědčovalo. Netřeba podrobněji vysvětlovat, že jsou ze strany vedení soudu pravidelně prováděny kontroly stavu agend jednotlivých soudců se zvláštním zřetelem ke starším neskončeným věcem. Rovněž není třeba podrobněji uvažovat, že předchozím dvojím kárným odsouzením jistě došlo ke zhoršení „profesní pověsti“ takto potrestaného soudce, jinými slovy, že je dána objektivní povědomost o tom, že se vyskytly problémy v jím vyřizovaných věcech. To však ještě neznamená, že tyto obecné předpoklady mají bezprostřední vliv na běh lhůty k podání kárného návrhu. K podání kárného návrhu je třeba, aby měl kárný navrhovatel v určitém okamžiku takový dostatek relevantních zjištění, aby bylo lze uvážit o podání kárného návrhu. V souzené věci je věc o to komplikovanější, že namísto absolutní nečinnosti byla shledána výhradě nečinnost relativní a k průtahům vedl především nekoncentrovaný a odborně nesprávný postup kárně obviněné. Při pochybeních tohoto druhu je dozajista třeba podstatně podrobnějšího vhledu do konkrétních postupů kárně obviněné v jednotlivých řízeních. To činí vyšší nároky na kontrolní činnost ze strany správy soudu, než je tomu při běžné pravidelné kontrole stavu jednotlivých soudních oddělení. Zde má proto místo názor kárné navrhovatelky, že jednotlivá konkrétní zjištění teprve ve svém souhrnu vedla k podání kárného návrhu. Při izolovaném zjištění konkrétní nesprávnosti ještě nemusela dospět k závěru, že je již věc „na podání kárné žaloby“. Žádnou účelovost při úvaze tímto způsobem kárný soud u kárné navrhovatelky nezjistil.

[15] Názor kárně obviněné vážící vědomí o skutečnostech rozhodných pro podání návrhu na to, že jde (mimo jiné) o starší, a tudíž povinně kontrolované spisy a na to, že v minulosti tyto pravidelné kontroly musely proběhnout, není správný. Dovedeno do absurdního důsledku by totiž znamenal, že čím jsou kontroly ze strany vedení soudu častější, tím kratší období lze z hlediska subjektivní lhůty k podání návrhu soudci vytýkat, protože všechna trvající pochybení delší než interval mezi kontrolami nelze soudci vytýkat, neboť vedení soudu by o nich již muselo vědět z předchozí kontroly. Tak tomu jistě není. Takový přistup odhlíží od toho, na jaké aspekty rozhodovací činnosti byla ta která kontrola zaměřena, i od toho, že závažnost zjištěných pochybení není vždy dána jejich prostým součtem, ale konkrétními zjištěnými okolnostmi mnohdy až ve svém souhrnu.

[16] Rovněž však chybí koncentrované tvrzení kárně obviněné, co, kdy a s jakým výsledkem bylo již dříve kontrolováno. Z hlediska důkazního pak osvědčení této skutečnosti souběžným tvrzením, jak se výsledky takové předchozí kontroly vůči kárně obviněné projevily, zda jí byly vedením soudu sděleny a jakým způsobem. Nic takového kárně obviněná netvrdí. Argumentem nemůže být, že tak nemohla učinit v důsledku nepřítomnosti u jednání. Včasnost kárného návrhu je otázkou splnění podmínek pro vedení kárného řízení, kterou se soud, ale i účastníci řízení, zabývají nejdříve. Pokud by podmínka včasnosti kárného návrhu nebyla splněna, bylo by nadbytečné zabývat se návrhem věcně. Nebylo zjištěno nic, co by kárně obviněné bránilo tyto skutečnosti v řízení případně namítat a uplatnit v tomto ohledu relevantní tvrzení podepřená odpovídajícími důkazními prostředky. Zcela obecné tvrzení učiněné při jednání, že subjektivní lhůta nebyla dodržena, že o rozhodných skutečnostech muselo vedení soudu vědět dříve a návrh výslechu vyšší soudní úřednice k tomuto tvrzení (?) nelze za takovou námitku považovat. Chybí jakákoli konkréta např. k tomu, zda a s jakým výsledkem byla případná předchozí zjištění kárné navrhovatelky s kárně obviněnou projednána.

[17] Jedinou skutečností tak zůstává, vedle kontroly provedené odvolacím soudem krátce předtím, provedení kontroly zaměřené právě na způsob rozhodovací činnosti kárně obviněné vzhledem k předchozím kárným opatřením z července a srpna 2023. Důkazním prostředkem v tomto ohledu pak zápis z uvedené kontroly, který je součástí spisu. Z výsledků této kontroly se kárně obviněná dozvěděla o souhrnu relevantních skutečností, pro které se rozhodla kárná navrhovatelka podat kárný návrh. Kárný návrh vychází, pokud jde o vytýkaná pochybení, z výsledků této kontroly.

[18] Kárný soud proto dospěl k závěru, že subjektivní lhůta k podání návrhu byla dodržena, protože návrh byl podán v prosinci 2023, tedy dříve než 6 měsíců po provedení kontroly. O dodržení objektivní tříleté lhůty nemohlo být ve věci pochyb. Kárně obviněné jsou kladeny za vinu průtahy počínající v říjnu 2021, kárný návrh byl podán v prosinci 2023, tedy uvnitř objektivní lhůty.

IV.

[19] Kárně obviněná se nedostavila k jednání, které bylo k projednání kárného návrhu nařízeno. Podle § 17 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb. se ústní jednání koná zásadně v přítomnosti navrhovatele a kárně obviněného. V nepřítomnosti kárně obviněného, lze věc projednat pouze tehdy, odmítne-li se před senát dostavit nebo se bez důvodné omluvy nedostaví. Kárný senát musel posoudit, zda byly splněny podmínky, aby jednání proběhlo bez osobní přítomnosti kárně obviněné.

[20] Poté, kdy ministr spravedlnosti dočasně zprostil kárně obviněnu funkce soudkyně a kárný soud zamítl námitky kárně obviněné proti tomuto rozhodnutí, bylo jednání nařízeno nejprve na 19. 3. 2024. Právní zástupce kárně obviněné kárnému soudu sdělil, že je kárně obviněná od 13. 3. 2024 v pracovní neschopnosti. Kárný soud proto nařízené jednání odročil na neurčito. Po ošetřujícím lékaři, který vystavil potvrzení o trvání pracovní neschopnosti, následně žádal sdělení, zda pracovní neschopnost kárně obviněné trvá, resp. kdy lze očekávat její ukončení a zda její reálný zdravotní stav umožňuje její účast u jednání kárného soudu. Ošetřující lékař 9. 5. 2024 kárnému soudu sdělil, že pracovní neschopnost kárně obviněné stále trvá, nelze stanovit termín jejího ukončení, nicméně zdravotní stav kárně obviněné umožňuje její účast u jednání kárného soudu. Proto kárný soud znovu nařídil jednání na červen 2024. Při stanovení vhodného termínu jednání měl na paměti závažnost navrhovaného kárného opatření, jakož i skutečnost, že proti rozhodnutí kárného soudu v kárném řízení není odvolání přípustné (§ 21 zákona č. 7/2002 Sb.). Aby byla zajištěna procesní práva kárně obviněné, vědom si specifik kárného řízení a materie v něm projednávané, kárný senát opakovaně vyhověl žádosti jejího právního zástupce o změnu červnového termínu jednání z důvodů výhradně na straně kárně obviněné, resp. jejího zástupce (jednání bylo nařízeno nejprve na 11. 6. 2024, k žádosti právního zástupce (dovolená) odročeno na 26. 6. 2024 a znovu odročeno v důsledku kolize (výkon akademické funkce). Jednání bylo nařízeno na 24. 6. 2024. Dne 20. 6. 2024 bylo kárnému soudu doručeno podání, ve kterém kárně obviněná předložila soudu kopii zprávy o návštěvě zdravotnického zařízení z 5. 6. 2024 a kopii pokladního dokladu z 19. 6. 2024 o nákupu lékařského přípravku. Tyto doklady byly právním zástupcem kárně obviněné zaslány jako doklady „týkající se jejího zdravotního stavu“, bez případných tvrzení o tom, že v mezidobí došlo ke změně zdravotního stavu kárně obviněné a bez omluvy kárně obviněné z účasti u jednání, s případnou další žádosti o odročení jednání. Kárný soud proto neměl důvod zvažovat, zda případná omluva z účasti u jednání je včasná (byť k návštěvě lékařského zařízení došlo již 5. 6. 2024), zda je důvodná a zda je třeba v důsledku naposledy uvedených skutečností jednání znovu odročit. Nadále měl k dispozici sdělení ošetřujícího lékaře, že účast kárně obviněné u jednání je možná a nebyl podán relevantní procesní návrh, který by tento předpoklad zpochybnil. Kárně obviněná byla k jednání řádně předvolána, byla jí zachována lhůta k přípravě na jednání a kárnému soudu nesdělila, že se k jednání nedostaví. K jednání se dostavil její právní zástupce. Za této situace dospěl kárný senát k závěru, že jsou splněny podmínky pro konání jednání bez přítomnosti kárně obviněné, protože se k jednání bez důvodné omluvy nedostavila.

V.

[21] Právní názor k pojetí skutku spočívajícího v neodůvodněných průtazích kárný soud komplexně vyjevil v rozhodnutí ze dne 21. 1. 2019 č. j. 11 Kss 7/2018-207, ve věci Maxa III, na které v podrobnostech odkazuje. Naplnění skutkové podstaty kárného provinění spočívajícího v průtazích v řízení kárný senát spatřuje v zaviněné nečinnosti soudce v určitém období – bez ohledu na to, kolika řízení (věcí) se týká. Při takovém pojetí skutku je imanentní součástí popisu vytýkaného skutku, jímž je kárný senát vázán, vymezení počátku a konce doby vytýkané nečinnosti. Jedním z důsledků tohoto pojetí skutku je skutečnost, že v případě, kdy kárný soud neshledá v určité věci vytýkané průtahy, nerozhodne v daném rozsahu o zproštění kárného obvinění, nýbrž tuto věc pouze nezahrne do výroku rozhodnutí (viz body 42–57 rozhodnutí ve věci Maxa III, včetně tam citované prejudikatury).

[22] Zároveň po podání kárného návrhu již nelze rozšiřovat období, v němž je kárně obviněnému vytýkána nečinnost – šlo by totiž o nově žalovaný skutek. Rozhodné období, jímž se kárný senát v této věci zabýval, je proto z jedné strany ohraničeno dnem podání návrhu v této věci. Tvrzené nedůvodné průtahy po tomto datu již představují nový skutek. To však neznamená, že nebylo lze se zabývat podáním kárné navrhovatelky z 21. 2. 2024, kterým rozšířila kárný návrh. Podstata výtek v rozšíření specifikovaném řízení totiž míří k postupu kárně obviněnév době před podáním kárného návrhu 7. 12. 2023. To, že od počátku řízení zcela nesprávný názor následně vyvrcholil vydáním zcela nepřípadného usnesení o záměně účastníků až v době po podání kárného návrhu (10. 1. 2024), nic nemění na tom, že již v době před podáním kárného návrhu došlo v důsledku nesprávného postupu kárně obviněné k nedůvodným průtahům, nesprávný postup soudu ostatně již v této době právní zástupce žalovaného v uvedené věci namítal.

[23] Průtahy při vedení soudního řízení jsou v judikatuře kárného soudu frekventovaným případem kárného provinění soudce. Zaviněné porušení povinností soudce či jednání, jímž soudce narušuje důstojnost soudcovské funkce nebo ohrožuje důvěru v nezávislé, nestranné, odborné a spravedlivé rozhodování soudů musí dosáhnout určité minimální intenzity, aby jím byla naplněna skutková podstata kárného provinění dle § 87 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích. V případě průtahů v řízení je jedním z faktorů určujících tuto intenzitu i délka a četnost průtahů. (shodně rozhodnutí ze dne 19. 10. 2011, čj. 11 Kss 1/2011-131).

[24] Kárný soud již vyslovil (rozhodnutí ze dne 18. 6. 2019, č. j. 11 Kss 3/2018-155), že za průtah lze považovat nejen případy nečinnosti absolutní, tedy situace, kdy v posuzovaném období neučinil soudce ve spisu žádný úkon, ale i případy, kdy sice takový úkon učiněn byl, avšak nešlo o úkon, který by mohl reálně směřovat ke skončení věci; tyto modality je nutno důsledně odlišovat. Posuzování případů posledně uvedených je v praxi velmi obtížné, neboť soudce má při řešení případu možnost postupovat různými způsoby. Zvolí-li způsob, který se zpětně jeví jako nevhodný či nestandardní, nemusí jít nutně o jeho pochybení, tím méně pak o jeho zaviněné neplnění povinností soudce. Aby na takový úkon mohlo být nahlíženo tak, že byl učiněn ve zjevném rozporu s požadavkem zákona na co nejrychlejším projednání a rozhodnutí věci, muselo by se jednat o zjevný exces ve smyslu jeho zjevné iracionality, účelovosti (ryze formálně provedený úkon, který byl učiněn jen proto, aby došlo k přerušení stávající nečinnosti), atp. Jinak řečeno, je-li konkrétní postup v řízení výlučně věcí úvahy soudce, pak i za situace, kdy volí v konkrétním případě méně vhodné kroky (úkony), nelze od existence takových úkonů odhlédnout, nepřekračují-li hranici, kdy lze již hovořit o zcela neefektivním, excesivním způsobu vedení řízení. Při hodnocení těchto úkonů je také nutno přihlédnout ke kontextu posuzovaného soudního řízení, neboť i neefektivní úkony, které nedosahují intenzity výše popsané, mohou ve svém vzájemném kontextu vést k závěru, že soudce nevedl řízení dostatečně soustředěně, důsledně a veden snahou věc efektivně skončit; i v těchto případech pak nelze vyloučit, že by takový postup soudce mohl být hodnocen jako zaviněné porušení jeho povinností.

[25] Kárný soud je přesvědčen, že naposledy uvedená modalita nastala v souzené věci. Kárně obviněné nebylo kladeno za vinu, že by projednávané věci ponechala v určitém období zcela bez úkonu, ale to, že v důsledku nesoustředěně a neefektivně vedených řízení činila kroky, které celkovou dobu řízení neúměrně prodlužovaly. Kárný soud si byl vědom, že volba konkrétního procesního postupu v řízení a z toho plynoucí posloupnost úkonů při vyřizování konkrétní věci je záležitostí úvahy a postupu konkrétního soudce. Na druhou stranu však musí být z přezkoumávaného soudního spisu zjistitelné, proč soudce postupoval právě zvoleným způsobem, aby byla věc rozhodnuta efektivně a v co nejkratší době a aby byla současně zajištěna potřebná kvalita vydaného rozhodnutí (shodně kárný soud uvažoval rovněž v řízení vedeném pod sp. zn. 16 Kss 6/2021). Východiskem rovněž je, že odročování jednání by mělo být výjimkou z pravidla a nikoli pravidlem samotným. V každé konkrétní vytýkané věci bylo proto třeba ověřit, jaké byly důvody, proč se tak nestalo.

[26] V případě absolutní nečinnosti (tedy nebyl-li v posuzovaném období učiněn soudcem žádný úkon), zastává kárná judikatura konstantně názor, že je nutno odlišovat případy, kdy standardní postup v soudním řízení předpokládal učinění úkonu jednoduchého, spíše administrativní povahy, u něhož nebylo třeba složitější právní úvahy, od případů, kdy byla věc již způsobilá k meritornímu projednání či k vydání jiného rozhodnutí, tedy případu, kdy se soud již zabýval (měl zabývat) skutkovým a právním hodnocením věci, tedy tím, co tvoří jádro soudcovské činnosti. Nelze stanovit obecně platnou a neměnnou časovou hranici nečinnosti, od níž by bylo možné již dovozovat intenzitu kárné odpovědnosti soudce. Vždy jde o časovou hranici orientační, která může být oběma směry korigována s ohledem na konkrétní charakteristiky posuzovaného případu. V případech provádění nikoli jednoduchých úkonů (např. předkládání věci odvolacímu soudu), musí být vzniklé průtahy posuzovány vždy přísně individuálně, a to zejména z pohledu celkového zatížení soudce, stáří posuzované věci, dodržování časových řad při vyřizování věcí, výkonnosti soudce atd. Rovněž je třeba vidět, že stanovení referenčních dob pro jednotlivé úkony je z povahy věci obtížné v případech, kdy je kárně obviněnému vytýkána nečinnost relativní. Stanovení referenční doby pro jednotlivé úkony je v konečném důsledku toliko nástrojem, jak případně zjištěnou nečinnost objektivizovat. Při vědomí, že je konfrontován s nečinností relativní, přesto orientačně vycházel z referenční doby pro jednotlivé úkony mířící k rozhodnutí věci samé v délce tří měsíců, kterou je nutno v případě věcí starších dvou let a v případě úkonů jednoduchých zkrátit na polovinu.

[27] Kárně obviněné jsou vytýkány průtahy v řízení. Není jí vytýkána absolutní nečinnost při vedení jednotlivých řízení, v jejímž důsledku jednotlivé soudní věci nejsou meritorně rozhodnuty včas. Zde neplatí předpoklad, že pokud by kárně obviněná prováděla jednotlivé úkony při vedení soudního řízení včas, k průtahům by nedocházelo, soudní věci by byly rozhodovány v přiměřeném čase a nemusel by být dán důvod podávat proti ní kárný návrh. Kárně obviněné je kladeno za vinu primárně to, že není při výkonu soudcovské činnosti schopna pracovat koncentrovaně, soustředěně a procesně správně. Pokud jsou i elementární postupy při vedení řízení opakovaně korigovány odvolacím soudem, při neschopnosti si v počátku řízení ujasnit, co je ve věci podstatné a k čemu je třeba v řízení vést úsilí, bezpochyby dochází k oddálení meritorního rozhodnutí ve věci, k tomu, že je řízení vedeno neúměrně dlouho. Účastníkům řízení se nedostává včasného a kvalifikovaného rozhodnutí jejich sporu. To má za následek další negativní důsledky. Je třeba opakovaně vynakládat nemalé finanční prostředky na odškodnění za nepřípustně dlouho trvající soudního řízení, účastníci si musí opakovaně a důvodně na postup kárně obviněné stěžovat. Tím nepochybně klesá přesvědčivost nejen meritorních rozhodnutí, ale i volby předchozího postupu při vedení soudního řízení. Účastníci řízení již v jeho průběhu ztrácí přesvědčení, že bude rozhodnuto rychle a věcně správně. Uplatnění opravných prostředků je pak nikoli fakultativní ale obligatorní součástí jejich dalšího postupu. Jak bude posléze podrobně uvedeno, nezřídka jsou to účastníci řízení či jiné osoby na soudním řízení zúčastněné, kdo (i ve shodě) upozorňují na skutečnosti, které jsou pro další řízení podstatné, či vznáší výhrady k dílčím postupům kárně obviněné. I v takových případech jde o řízení průtahová, neboť v návrhu popsaná a v předložených soudních spisech zjištěná pochybení při vedení řízení efektivní rozhodnutí věci oddalují.

[28] Průtahy projednávané v tomto kárném řízení jsou spíše důsledkem než příčinou konkrétních výhrad uvedených v kárném návrhu. Není primárně vytýkáno, že soudkyně objektivně v řízeních nekonala včas a měla ve spisech mezi jednotlivými úkony, o jejich účelnosti není mezi účastníky sporu, neodůvodněné prodlevy. Bylo jí vytýkáno, že úkony sice byly činěny včas, ale nemohly vést k řádnému a včasnému rozhodnutí věci. Ve vytýkaných spisech jde výhradně o průtahy relativní. Pouze v jednom případě (věc 17 C 383/2012) jde o průtahy absolutní, avšak i zde kárně obviněná opakovaně ponechává spis na lhůtě v důsledku nesprávného předchozího právního názoru, že v řízení nelze pokračovat. To má důsledky i pro hodnocení obrany kárně obviněné poukazující v jednotlivých případech na to, že konkrétní věc byla případně v mezidobí skončena. U absolutních průtahů jde při skončení věci o následnou nápravu předchozího, jakkoli nežádoucího, stavu, průtahy byly odstraněny následným rozhodnutím věci. U relativních průtahů je tomu obdobně, avšak pravé důvody, proč věc nebyla včas rozhodnuta (zejména absence koncentrace řízení, či závažné chyby při vedení řízení), v řízení přetrvávají a mohu mít vliv na další „osud“ jednotlivé věci, zejm. v řízení o opravném prostředku. Proto byl kárný soud při hodnocení jednotlivých vytýkaných spisů zdrženlivý k tomu, zda byla věc v mezidobí rozhodnuta či nikoli a nepřikládal této skutečnosti vzhledem k podstatě vytýkaných skutečností takový význam ve prospěch kárně obviněné, jako by tomu případně bylo u absolutních průtahů ve věcech, které sice kvůli průtahům trvaly dlouho, ale byly následně řádně dokončeny.

[29] Kárně obviněné rovněž není kladeno za vinu, že v důsledku vytýkaných provinění došlo k nárustu počtu nedodělků v jejím soudním oddělení oproti srovnatelnému stavu u ostatních kolegů. Je to však logické. Klade se jí za vinu nikoli to, že ve specifikovaných věcech nekonala, ale jak v nich konala- absence správných postupů při vedení soudního řízení. Taková situace z povahy věci míří na řízení komplikovanější, kde nesprávně zvolený postup vedení řízení může rozhodnutí ve věci zásadně oddálit, neboť k nápravě je pak třeba se v řízení „vrátit zpět“, postupovat jinak a mnohdy část řízení zbytečně opakovat. Kárný návrh na relativně menším množství vytýkaných spisů ukazuje absenci zásadních dovedností pro řádný výkon funkce soudce – absenci schopnosti si na počátku ujasnit, ke kterým skutečnostem vést důkazní řízení, jaká tvrzení v řízení dokazovat, či zarážející nedostatky při rozhodování v běžných procesních situacích. Právě pro tyto nedostatky nemůže kárně obviněná podle přesvědčení kárné navrhovatelky v justici dále pokračovat. Nikoli proto, že by soudní oddělení, v jehož čele stojí, bylo z hlediska absolutního počtu nedodělků či nízkého počtu skončených věcí v alarmujícím stavu. Zásadní roli v tom jistě hraje i skladba nápadu do senátu kárně obviněné. Kárný návrh připouští, že v jednoduchých věcech nemá kárně obviněná problémy, zřetelně je však má při rozhodování ve složitějších věcech. Proto kárný soud nevedl dokazování k tomu, jaký je stav soudního oddělní kárně obviněné v „absolutních číslech“, jak se počet nedodělků kárně případně měnil v době od předchozího kárného řízení.

VI.

[30] Kárný soud přezkoumal vytýkané spisy kárně obviněné. V každém spise shrnul sled relevantních procesních úkonů či rozhodných skutečnosti a poté samostatně uvážil, zda z nich lze usuzovat na spáchání kárného provinění. Při přezkumu se zaměřil na výše vymezené rozhodné období. U některých věcí však shrnul i předchozí vývoj, neboť byl nezbytný pro posouzení procesní situace, v níž se řízení v rozhodném období nacházelo. Spisy označil pořadovým číslem obdobně jako v kárném návrhu.

1) 17 C 249/2022 (o určení trvání existence podnájemního vztahu). Vytýkané období od 15. 5. 2023 do 4. 10. 2023. Žaloba podána 31. 7. 2022. Dne 1. 8. 2022 odmítnut návrh na předběžné opatření v důsledku nesložení jistoty 10 000 Kč. Na č. l. 71 usnesení z 4. 8. 2022 o nařízení předběžného opatření ukládajícího povinnost žalovaným do právní moci rozhodnutí o žalobě strpět užívání bytu. Na č. l. 83 usnesení z 18. 8. 2022 o zamítnutí žádosti o zajištění důkazu z důvodu neurčitosti návrhu na zajištění důkazu. Na č. l. 87 návrh na zrušení předběžného opatření ev. odklad jeho vykonatelnosti. Usnesením z 26. 8. 2022 č. l. 123 návrh na zrušení předběžného opatření zamítnut. Na č. l. 162 odvolání proti vydanému předběžnému opatření a návrh na jeho zrušení Dne 2. 9. 2022 na č. l. 202 zamítnut návrh na zrušení předběžného opatření (v desetistránkovém odůvodnění se důvody, které mají dle přesvědčení kárně obviněné odůvodňovat zamítnutí návrhu nachází až na poslední straně v odst. 9 a 10). Na č. l. 212 další návrh na nařízení předběžného opatření, tentokrát od žalovaného 1) vůči žalobkyni na zdržení se zásahů do nájemního práva člena družstva. Ten kárně obviněná zamítla usnesením z 6. 9. 2022 na č. l. 232. Následují odvolání žalovaného 1) i žalované 2) proti usnesení o zamítnutí návrhu na zrušení předběžného opatření žalobkyně i proti usnesení o zamítnutí jeho návrhu. Celkem tedy vydána 4 rozhodnutí týkající se zatímní úpravy poměrů. Krajský soud usnesením z 19. 10. 2022 č. l. 280 změnil v pořadí první usnesení o nařízení předběžného opatření vydané k návrhu žalobkyně (na č. l. 71) tak, že návrh žalobkyně na vydání předběžného opatření zamítl. Východiskem byla úvaha, že k nedobrovolnému „vyklizení“ žalobkyně, jejího manžela i nezletilých dětí došlo již 10. 6. 2022 a návrh na předběžné opatření, kterým se žalobkyně domáhá zatímní úpravy poměrů v podobě uložení povinnosti strpět, je až z 1. 8. 2022. Byla tak uložena povinnost strpět užívání, ke kterému však již v době podání návrhu na předběžné opatření nedocházelo. Usnesením z téhož dne na č. l. 283 bylo změněno usnesení o návrhu žalovaného 1) na nařízení předběžného opatření z č. l. 232 tak, že se návrh odmítá. Rovněž bylo odmítnuto odvolání žalované 2). Krajský soud konstatoval, že procesní postup kárně obviněné nebyl správný, odvolání žalovaného 1) však nelze přiznat důvodnost. Odvolání žalované 2) odmítl z důvodu, že bylo podáno osobou neoprávněnou, protože navrhovaná prozatímní úprava se nijak nedotýkala žalované 2). Návrh na vydání předběžného opatření však měl být namísto zamítnutí odmítnut, neboť návrh žalovaného 1) na vydání předběžného opatření, kterým se domáhal uložení povinnosti zdržet se zásahů do jeho nájemního práva, byl neurčitý, protože v petitu návrhu nebyly specifikovány zásahy, jichž se má žalobkyně zdržet. Následně krajský soud usneseními z 6. 12. 2022 na č. l. 292 a č. l. 294 zrušil usnesení kárně obviněné, kterým zamítla návrhy žalovaných na zrušení předběžného opatření a řízení o těchto návrzích zastavil. Stalo se tak v důsledku výše uvedené změny rozhodnutí o vydání předběžného opatření tak, že byl návrh na jeho vydání zamítnut. Všechna rozhodnutí krajského soudu týkající se předběžných opatření nabyla právní moci 24. 1. 2023. Na č. l. 308 již předtím další návrh žalovaného 1) na nařízení předběžného opatření na zdržení se zásahů do nájemního práva žalobkyní. Na č. l. 312 žádost žalovaného 1) o osvobození od soudních poplatků a povinnosti složit jistotu z 29. 11. 2022. Na č. l. 331 usnesení kárně obviněné z 5. 12. 2022, kterým k návrhu žalovaného 1) nařizuje předběžné opatření, kterým žalobkyni ukládá povinnost zdržet se zásahů do výkonu vlastnického práva (zásahů do dveřního zámku a jiného poškozování přístupu do bytu atd. Z 8 stran odůvodnění jsou skutečné důvody pouze v odstavci 6). Na č. l. 354 usnesení z 16. 1. 2023 s vyrozuměním žalobkyni, že jí bude jistina za návrh na PO vrácena až po 6 měsících po právní moci usnesení krajského soudu z 19. 10. 2022. Následuje odvolání žalobkyně, o kterém rozhoduje krajský soud 30. 3. 2023 na č. l. 376 tak, že rozhodnutí o předběžném opatření potvrzuje v části týkající se zásahů do elektroměru a mění tak, že předběžné opatření zamítá v části týkající se zásahů do zámku bytu, poškozování přístupu k bytu, bránění uživateli v dodávce elektřiny. Na č. l. 384 návrh na náhradu škodyzpůsobené předběžným opatřením, doručený soudu 15. 5. 2023. Jednání nařízeno 3. 5. 2023 na 15. 6. 2023. Na č. l. 428 usnesení z 6. 6. 2023, kterým je žalované 2) povoleno použití osobního auta k účasti na jednání u soudu. Dne 15. 6. 2023 jednání, kde je mimo jiné navrhováno rozšíření žaloby na dalšího žalovaného (který v mezidobí nabyl družstevní podíl), rozhodováno o nepřipuštění zastoupení žalovaného 1) žalovanou 2) a odročeno na 12. 9. 2023 za účelem doručení usnesení žalovanému 1) a zvážení rozšíření žaloby na třetí žalovanou. Důvod pro nepřipuštění zastoupení spatřuje kárně obviněná v tom, že „by došlo ke kolizi (střetu zájmů) na straně žalované, když oba vystupují jako žalovaní v této projednávané kauze“. Na č. l. 439 referuje doručení tohoto usnesení též Ministerstvu spravedlnosti. Na č. l. 447 další žádost o vrácení jistoty. Kárně obviněná 19. 7. 2023 přípisem více než dvoustránkovým (na č. l. 452) sděluje mj., že žalovaný 1) podal návrh, kterým se domáhá náhrady škody vzniklé nařízeným předběžným opatřením. Na č. l. 464 úřední záznam kárné navrhovatelky z 27. 7. 2023 se zjištěním podaných návrhů žalovaných na náhradu škody, k jejíž úhradě má sloužit jistota. Kárně obviněná nedala pokyn k zápisu těchto žalob, neboť se považovala za příslušnou k jejich projednání, což je chybný postup jsoucí v rozporu s § 77a odst. 1 o. s. ř. Následují 2 usnesení o vyloučení návrhů na náhradu škody z 28. 7. 2023 k samostatnému projednání. Následně usnesením krajského soudu z 29. 8. 2023 zrušeno usnesení o nepřipuštění zastoupení, usnesení krajského soudu nabylo právní moci 24. 9. 2023. V mezidobí podán další návrh žalobkyně na zrušení předběžného opatření z 5. 12. 2022. Dne 12. 9. 2023 se konalo jednání, mezi účastníky polemika o tom, kdo je aktuálně členem bytového družstva, zda a jaké podklady je bytové družstvo oprávněno sdělit. Jednání odročeno na 9. 11. 2023 za účelem dotazu na stavební bytové družstvo, za účelem „verifikace listiny“ a za účelem dotazu na stav souvisejícího řízení vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem v otázce rozšíření okruhu účastníků řízení.

Kárný návrh je v této části důvodný. Kárně obviněná uznala, pokud jde o tento spis, svoji vinu. Jde o relativně nepřehledný spor mající právní základ v uzavřené smlouvě o smlouvě budoucí k převodu členského podílu k družstevnímu bytu a současně ze smlouvy o podnájmu. Pro věc jsou příznačná, v návaznosti na původní vydané předběžné opatření, častá, obsáhlá a vzájemně na sebe reagující podání všech účastníků řízení. Kárně obviněné nelze izolovaně vytýkat, že původní nařízené předběžné opatření bylo krajským soudem změněno a návrh na jeho vydání zamítnut, ani to, že se rozhodla zatímně upravit poměry účastníků po dobu řízení opačně. V důsledku procesní aktivity účastníků bylo lze očekávat opravný prostředek z té či oné strany v podstatě proti každému procesnímu rozhodnutí kárně obviněné. O to více však bylo třeba, aby kárně obviněná postupovala koncentrovaně a měla již při prvním nařízeném jednání k dispozici vedle smluv mezi účastníky i jednoznačné podklady týkající se aktuálního členství v družstvu. Namísto toho bylo případné rozhodnutí o věci při prvním jednání zmařeno mj. usnesením o nepřipuštění zastoupení v řízení mezi žalovanými, které bylo na první pohled nesprávné (zmíněná kolize v zájmech žalovaných nebyla nijak vyjevena, když z dosavadního průběhu řízení naopak vyplývalo, že jejich zájmy byly v zřetelném souladu – domáhali se téhož (zrušení předběžného opatření, náhrady škody vzniklé jeho vydáním) a rovněž jejich podání byla po formální stránce zřetelně podobná. I kdyby kárný soud akceptoval, že nesprávné nepřipuštění zastoupení jednoho z žalovaných druhým žalovaným při jednání bylo výsledkem (jakkoli nesprávného) právního názoru, stejně diskutabilní bylo doručování podle § 27 odst. 3 o. s. ř. též Ministerstvu spravedlnosti, které má jistě místo při zjištění, že zástupce vystupuje v různých věcech opětovně (což předtím nebylo ani tvrzeno ani zjištěno). O čemž však nemůže být sporu je, že 15. 5. 2023 byl podán návrh na náhradu škody způsobené žalovaným (původně) vydaným předběžným opatřením k návrhu žalobkyně. Tento návrh nebyl v rejstříku zapsán jako nová věc a kárně obviněná s ním nijak nenaložila ani následně v probíhajícím řízení (s výjimkou přípisů žalobkyni, kde k opakovaným žádostem o vrácení jistiny tuto skutečnost pouze sděluje). Řízení o náhradě škody způsobené vydaným předběžným opatření, jak jej předpokládá § 77a o. s. ř., je samostatným řízením, o kterém musí být rozhodnuto v souladu též s předpisy upravujícími určení zákonného soudce pro řízení o tomto nároku. To se ve věci nestalo. Věc nebyla obratem zapsána jako nová, ani po zjištění kárné navrhovatelky (úřední záznam ve spise) kárně obviněná na tuto skutečnost správně nereaguje a místo toho vylučuje věc k samostatnému projednání. Tím neodstranila deficit spočívající v (ne)řádném určení soudce, který má o takovém návrhu rozhodovat, naopak ponechává si jej tím ve svém soudním oddělení. Pravděpodobnost, že je kárně obviněná současně zákonným soudcem i v řízení o tomto nároku, je relativně malá, závisí pouze na náhodě, v nepřímé úměře k počtu soudců působících v dané agendě na konkrétním soudu. Došlo nejen k průtahům v původním řízení, ale rovněž nebyl řádně určen soudce, který bude rozhodovat o návrhu na náhradu škody z předběžného opatření podle pravidel stanovených rozvrhem práce. Tento nežádoucí stav trval od podání žalob o náhradu škody nejen do 3. 8. 2023, kdy nabylo právní moci v návaznosti na zjištění kárné navrhovatelky vydané rozhodnutí vyloučení o těchto návrzích žalovaných k samostatnému projednání. Průtahy v původním řízení je však třeba shledat i pokud jde o jednání 12. 9. 2023, které nebylo připraveno tak, aby bylo lze při něm meritorně rozhodnout. Skutečnost, kdo je aktuálním členem družstva a komu svědčí členský podíl, byla dosud „na stole“ toliko v rovině tvrzení vzhledem k navrhovaného přistoupení dalšího žalovaného do řízení, nikoli již zjištěným východiskem, ze kterého by soud při jednání mohl vycházet a vést věc k meritornímu rozhodnutí. Proto je třeba přisvědčit kárnému návrhu, že vytýkané průtahy ve věci trvaly od 15. 5. 2023 až do 4. 10. 2023.

2) 17 C 217/2022 (o zaplacení 71 852 Kč s příslušenstvím). Vytýkané průtahy od 12. 5. 2023 do 31. 10. 2023. Žaloba podána 12. 4. 2022. Referátem z 2. 1. 2023 č. l. 40 nařízeno jednání na 31. 1. 2023 a volán advokát Mgr. Belšán, právní zástupce žalobce a advokát Mgr. Preuss, právní zástupce žalované. K žádosti žalované jednání zrušeno za účelem mimosoudního jednání účastníků. Dne 31. 3. 2023 činí kárně obviněná dotaz na výsledek mimosoudního jednání. Dne 21. 4. 2023 předkládá zástupce žalované „upozornění na možnou zmatečnostní vadu“ s tím, že za žalobce patrně podala žaloby osoba, která k tomu nemůže být oprávněna s poukazem na rozhodnutí odvolacího soudu vydané v jiné věci. Otázkou k posouzení bylo, zda jsou zástupci SBD Krušnohor při výkonu funkce předsedy žalobců v rejstříku společenství vlastníků jednotek zapsáni v souladu se skutečností a zda jsou proto oprávněny žalobce zastupovat, resp. udělit plnou moc třetí osobě. Právní zástupce žalobce o této situaci musel vědět. Právní zástupce žalovaného dával do úvahy ustanovení opatrovníka žalobcům, neboť zde dle jeho mínění není osoba oprávněná za žalobce jednat, s tím, že by tímto opatrovníkem neměl být dosavadní první zástupce žalobce, neboť možnou procesní vadu vyvolal založením neplatných plných mocí do nalézacího řízení. Dne 3. 5. 2023 přípis kárně obviněné zástupci žalovaného, zda shodně jako právní zástupce žalobce navrhuje přerušení řízení. S tím žalovaný nesouhlasil a 11. 5. 2023 sděluje, že smyslem návrhů na přerušení řízení není vytvoření prostoru pro jednání o smíru, ale účelové protahování soudních řízení. Dne 15. 5. 2023 nařízeno jednání na 27. 6. 2023. Dne 22. 6. 2023 předkládá právní zástupce žalované soudu kopii usnesení Vrchního soudu v Praze z 3. 4. 2023, č. j. 9 Cmo 15/2023-149, ze kterého podle jeho názoru vyplývá, že žalobce nechal konkrétní osoby zapsat do rejstříku SVJ nikoli jako zmocněnce, ale jako členy představenstva SBD Krušnohor. Vyjádřil názor, že jestliže členství a funkce těchto osob v SBD Krušnohor netrvá a současně představenstvo SBD Krušnohor, které je oprávněno jednat za družstvo navenek, nyní nemá žádného člena, dospěl Vrchní soud k závěru, že zde není osoba, která by byla ve smyslu § 21 odst. 1 o. s. ř. oprávněna za SVJ – žalobce jednat. Dal proto ke zvážení, zda za této procesní situace je možné bez ustanovení opatrovníka provést jednání nařízené na 27. 6. 2023 nebo jej bude nutné odročit. Obratem kárně obviněná referuje odročení jednání nařízeného na 27. 6. 2023 na neurčito „za účelem doručení výzvy jak žalobci, tak právnímu zástupci žalobce k předložení řádné plné moci k zastupování žalobce v této kauze, a to s ohledem na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, které založil do spisu právní zástupce žalované v anonymizované podobě!“ Následně kárně obviněná zasílá oběma právním zástupcům i přímo žalobci 26. 7. 2023 přípis, kterým „soud dává účastníkům této kauzy ke zvážení návrh na přerušení tohoto řízení (…) Vzhledem k tomu, že v řízení u Okresního soudu v Mostě sp. zn. 22 C 148/2022 se soud touto otázkou zabývá, v rámci souvisejícího postupu, aktuálně přípisem k Vrchnímu soudu v Praze, pokládá soud za hospodárné vyčkat na jeho výsledek. Po vyřešení zastoupení statutárního zástupce žalobce bude soud pokračovat věcným problémem v této kauze.“ K tomu zástupce žalobce 21. 9. 2023 sděluje, že podle jeho názoru zde nejsou důvody, aby byl žalobci ustanoven opatrovník, neboť je zde osoba, která může žalobce řádně zastupovat – on sám. Pokud by soud této argumentaci nepřisvědčil, navrhl, aby byl vzhledem ke znalosti věci ustanoven opatrovníkem. Dne 20. 10. 2023 kárně obviněná urguje právního zástupce žalovaného k vyjádření stran přerušení řízení. Ten se vyjadřuje 20. 11. 2023.

Kárný soud dospěl k závěru, že i v tomto případě se kárně obviněná dopustila nedůvodných průtahů ve vytýkaném rozsahu, tj. od 12. 5. 2023 do 31. 10. 2023. Nešlo o průtah absolutní, v tomto období byly činěny úkony (odročení nařízeného jednání, výzva stranám k vyjádření ohledně případného přerušení řízení), ale tyto úkony nebyly účelné. Nejpozději od 12. 5. 2023 měla k dispozici vyjádření právního zástupce žalovaného mj. k tvrzené procesní strategii právního zástupce žalobce. Byla tedy v situaci, kdy mohla a měla uvážit, jak se námitka o nedostatku plné moci pro zástupce žalobce v důsledku soudních rozhodnutí týkajících se konkrétních osob coby členů statutárního orgánu SBD Krušnohor, které je v pozici statutárního orgánu žalobce, projeví v probíhajícím řízení. Ve věci není rozhodné, zda správně interpretovala předložené usnesení Vrchního soudu, kárný návrh jí nevytýká, že nesprávně ustanovila žalobci opatrovníka nebo že naopak vyzvala žalobce k předložení plné moci. Podstatou výhrady a zjištěných průtahů je, že si sama neučinila odborný úsudek, zda jsou či nejsou nadále splněny podmínky řízení, zda je tento nedostatek odstranitelný či nikoli a podle toho dále konala. Na tom nemůže nic změnit ani poukaz na to, jak postupovali soudci v jiných věcech, či to, zda a jak byl konkrétní problém v mezidobí vyřešen. Postup, kdy jsou účastníci vyzývání k případnému návrhu na přerušení řízení dle § 110 o. s. ř., nebyl v dané situaci správným řešením. Okolností, pro kterou bylo nutné či vhodné řízení přerušit, nebylo vedení řízení, kde by soud určil, zda osoba udělující plnou moc byla či nebyla členem statutárního orgánu SBD Krušnohor. Kárně obviněná odkazovala na jiné řízení vedené u OS Most, ve kterém musel soud shodnou otázku rovněž posoudit. Byla tedy ve shodné procesní pozici a vedení jiného řízení nemohlo zamezit kárně obviněné učinit si nezbytný úsudek o platnosti předložené plné moci. Pokud tak kárně obviněná neučinila a místo toho účastníky řízení vyzývala k úvaze nad možností řízení přerušit, nepostupovala správně a v důsledku jejího postupu došlo k nedůvodnému prodloužení vedení řízení. Je nerozhodné, proč tak kárně obviněná postupovala, zda šlo o výsledek objektivní neschopnosti rozhodnou otázku posoudit či nesprávně zvolený postup. Podstatné je, že tím došlo bezdůvodně k prodloužení trvání řízení ve vytýkaném rozsahu.

3) 17 C 290/2021 (o 77 144 Kč s příslušenstvím – náhrada mzdy). Vytýkané období od 21. 10. 2021 do 31. 10. 2023. Žaloba podána 3. 9. 2021. Po podání žaloby výzva k úhradě SOP. Dne 13. 10. 2021 vydáno usnesení s výzvou k vyjádření podle § 114b o. s. ř., vyjádření bylo podáno 19. 11. 2021. Dne 4. 1. 2022 referát k zaslání vyjádření žalovaného žalobci ve lhůtě 21 dnů, vyjádření žalobce až 15. 3. 2022. To pak kárně obviněná zasílá žalovanému 11. 4. 2022. Dne 25. 5. 2022 vypovězena plná moc žalobci. Dne 30. 5. 2022 zástupce žalovaného sděluje aktuální procesní stanovisko. Dne 29. 8. 2022 referováno nařízení ústního jednání na 13. 10. 2022, téhož dne žádá nový právní zástupce žalobce o odročení z důvodu kolize (jednání u OS Náchod), kterou však nedokládá. Dne 5. 9. 2022 je jednání odročeno na 15. 11. 2022, kdy se jednání konalo (zjišťováno stanovisko k mimosoudnímu řešení věci, provedeny výslechy svědků D., K.. Jednání následně odročeno na 24. 11. 2022, kdy se jednání konalo, nejprve obsáhle probíhala komunikace právních zástupců o tom, jaké částky jsou vlastně předmětem žaloby, jaká jsou k nim žalobní tvrzení s vyústěním, že žalobce považovat žalované částky za nesporné a domníval se, že spor je o to, zda byly uhrazeny či nikoli. Proto žádal o lhůtu k lepší specifikaci tvrzení jednotlivých nároků. Žalovaný setrval na tom, že jsou nároky promlčeny. Provedeny listinné důkazy a jednání odročeno na 17. 1. 2023 za účelem poskytnutí lhůty právním zástupcům k vyjádření. Teprve 1. 12. 2022 žalobce upřesňuje žalobní nárok, doplňuje svá tvrzení, uvádí, které částky jsou podle jeho názoru mezi stranami nesporné a označuje důkazy. Jednání 17. 1. 2023 bylo odročeno na 17. 2. 2023, protože se nedostavil zástupce žalobce a žalobce, který byl přítomen, na jeho účasti trval. Dne 17. 2. 2023 se jednání konalo, čteny listinné důkazy a předneseny závěrečné řeči. Za účelem vyhlášení rozsudku bylo odročeno na 24. 2. 2023. Rozsudkem z 24. 2. 2023 soud uložil žalovanému zaplatit žalobci 77 114 Kč s příslušenstvím a uhradit náklady řízení. K odvolání žalovaného vyzývá odvolatele přípisem na č. l. 107 k doplnění odvolání o jeho odůvodnění, činěno přípisem, bez poučení o následcích nedoplnění odvolání. Spis nejprve 12. 7. 2023 vrácen odvolacím soudem bez věcného vyřízení, neboť nebylo rozhodnuto o celém předmětu řízení – ve vztahu k požadovanému úrokovému příslušenství, s pokynem k vydání doplňujícího rozsudku. Kárně obviněná na to reaguje nejprve neformálním dotazem a poté přípisem zástupci žalobce s výzvou k opravě písemné chyby. Po sdělení zástupce žalobce, který setrval na příslušenství u jednotlivých částek tak jak bylo požadováno, je při jednání 21. 11. 2023 vyhlášen doplňující rozsudek.

Ačkoli kárně obviněná činila ve věci pravidelně úkony, nelze řízení považovat za bezprůtahové. Od podání žaloby v září 2021 byly ve věci sice činěny úkony s frekvencí nepřesahující referenční dobu, avšak drtivá většina z nich nebyla efektivní a jejich prostřednictvím řízení nepostupovalo směrem k rozhodnutí v přiměřeném čase. Kárná navrhovatelka správně zdůraznila, že ve věci nebylo hned na počátku řízení postaveno na jisto, jakých konkrétních nároků, v jaké výši a na základě jakých tvrzení se žalobce v řízení vlastně domáhá. To bylo předmětem diskuse mezi zástupci účastníků i při v pořadí třetím nařízeném jednání více než 14 měsíců po podání žaloby, poté, kdy již ve věci částečně proběhlo dokazování výslechem svědků. Jestliže kárně obviněná poukazuje na možné nedostatečně kvalitní zastoupení účastníků, tím spíše měla na počátku jasně určit, co je sporné, co nesporné a k čemu bude vedeno dokazování. Kárný soud si je vědom, že způsob vedení soudního řízení, tím spíše pak vedení nařízeného jednání je primárně v rukou soudce, který řízení vede. Aby bylo řízení efektivní, je třeba, aby byly hned na jeho počátku vyjasněny rozhodné skutečnosti, ke kterým posléze bude prováděno dokazování. To se nestalo. Bylo v pořádku, pokud soud zaslal podanou žalobu protistraně s výzvou k vyjádření ve stanovené lhůtě a nebylo by lze tento časový úsek považovat za průtahy v řízení. Vzhledem k tomu, že žaloba již od počátku trpěla uvedenými nedostatky, nelze než i tento, jinak standardní procesní postup, v této věci hodnotit jako neefektivní. Tím spíše to platí pro období po 15. 3. 2022, kdy byla soudu doručena replika k vyjádření žalovaného, až do 5. 9. 2022, kdy bylo odročováno jednání na 15. 11. 2022. V uvedeném mezidobí totiž docházelo pouze k opakovanému přeposílání stanovisek protistraně a sdělování aktuálního stanoviska ve věci, což za situace, kdy není od počátku postaveno na jisto, co je vlastně předmětem řízení, není efektivní a k rozhodnutí věci nevede. Kárná navrhovatelka důvodně vytýká, že byly až po 18 měsících odstraňovány vady žaloby. To musí vést k nežádoucím průtahům v řízení. Rovněž fakt, že od 17. 2. 2023 po dobu více než 9 měsíců nebyl spis připraven tak, aby mohl být předložen odvolacímu soudu k rozhodnutí o opravném prostředku, nesvědčí o řádném vedení řízení. Lze jen dodat, že krajský soud nejprve nevracel spis bez věcného vyřízení k opravě písemné chyby, ale s výslovným požadavkem na vydání doplňujícího rozhodnutí k části příslušenství. S poukazem na právě uvedené proto kárný soud dospěl k závěru, že průtahy kárně obviněné byly správně shledány po celé vytýkané období, tj. od 21. 10. 2021 do 31. 10. 2023.

4) 17 C 418/2021 (o nařízení nuceného prodeje bytových jednotek). Vytýkáno období od 4. 1. do 11. 2. 2022, od 18. 5. 2022 do 5. 1. 2023 a od 8. 3. 2023 do 13. 6. 2023. Žaloba podána 17. 12. 2021. Dne 28. 12. 2021 provedena lustrace, ze které plyne, že žalovaná má trvalý pobyt mimo okres Most. Dne 4. 1. 2022 přípis Úřadu práce Praha 8 s dotazem, zda žalovaná pobírá u tohoto úřadu dávky podpory. Dne 11. 2. 2022 referát k vybrání soudního poplatku. Dne 21. 3. 2022 vydáno usnesení s výzvou k vyjádření se k podané žalobě ve lhůtě 15 dnů, 9. 5. 2022 žalovaná soudu sděluje, že jí nebyla žaloba doručena. Dne 7. 6. 2022 referát k nařízení jednání na 28. 6. 2022, 23. 6. 2022 žalovaná uvádí, že teprve 19. 6. 2022 jí byla doručena žaloba, ke které se měla dříve vyjádřit a vznáší námitku věcné a místní nepříslušnosti. Jednání odročeno s tím, že musí být nejdříve rozhodnuto o věcné a místní příslušnosti. Dne 27. 6. 2022 byla věc předložena Vrchnímu soudu v Praze, ten vrací 26. 7. 2022 bez věcného vyřízení, neboť námitka byla neodůvodněná. Námitka doplněna 5. 10. 2022 a spis předložen Vrchnímu soudu 5. 1. 2023. Dne 1. 2. 2023 spis vrácen s rozhodnutím o věcné příslušnosti – věcně příslušným je okresní soud, o místní příslušnosti dosud nerozhodnuto. Dne 9. 3. 2023 referováno nařízení jednání na 20. 4. 2023. Následuje námitka podjatosti a žádost žalované o odročení, kárně obviněná žalovanou dne 18. 4. 2023 podrobně poučuje o institutu delegace vhodné, o výjimečnosti tohoto případného postupu, o ústavněprávních souvislostech a poukazuje na zdravotní stav žalované a místo jejího trvalého bydliště.

Kárně obviněná uznala v případě tohoto řízení vinu. Kárný soud se ztotožňuje s kárnou navrhovatelkou, že i v této věci k průtahům došlo. Nikoli však v prvním vytýkaném období od 4. 1. 2022 do 11. 2. 2022. Jakkoli lze přisvědčit pochybnostem o účelnosti zjišťování, zda žalovaná pobírá sociální dávky od Úřadu práce Praha 8 a nelze příliš rozumět vysvětlení, že to bylo vyžadováno pro zjištění adresy, na které se žalované doručuje, skutečností je, že prodleva v řádu 5 týdnů, která tímto postupem vznikla, nepředstavuje natolik významné „zdržení“ v řízení, aby jí bylo lze kvalifikovat jako průtah. To však již rozhodně neplatí pro období od 18. 5. 2021, kdy bylo kárně obviněné známo, že žalovaná dosud nemá žalobu, ke které se měla vyjádřit. Přesto je nařízeno na relativně brzký termín jednání, které pak muselo být odročeno, neboť nebylo realizováno právo žalované se k podané žalobě vyjádřit. Za průtahové je třeba považovat i následné období, kdy musel být spis s námitkou věcné nepříslušnosti bez věcného vyřízení nejprve vrácen, teprve potom je žalovaná vyzývána k doplnění důvodů námitky, a to až do 5. 1. 2023, kdy je spis znovu předložen vrchnímu soudu. Spis je pak průtahový rovněž v období po jeho vrácení, tj. od 8. 3. 2023 do 13. 6. 2023, kdy je předkládán krajskému soudu s námitkou podjatosti a o námitce místní příslušnosti dosud není rozhodnuto. Pochybnosti o účelnosti vzbuzuje i přípis žalované, ve kterémje informována o institutu delegace vhodné. I po roce a půl od podání žaloby jsou nadále řešeny toliko podmínky řízení. Soud tedy přisvědčil kárnému návrhu, s výjimkou období od 4. 1. 2022 do 11. 2. 2022.

5) 17 C 70/2018 (vypořádání společného jmění manželů). Vytýkané období od 21. 10. 2021 do 5. 10. 2023. Žaloba podána 15. 2. 2018. Kárně obviněná byla uznána v obou předchozích kárných řízeních vinnou za průtahy v tomto spise, kárná navrhovatelka proto vytýká pochybení od 21. 10. 2021. Uvedeného dne vydáno usnesení na č. l. 414, kterým byl ustanoven nový znalec z oboru ekonomika, ceny a odhady nemovitostí a následuje (rozsáhlé) vymezení znaleckého úkolu. Dne 4. 11. 2021 podává právní zástupce žalovaného námitky proti vymezení znaleckého úkolu (výhrady k tomu, že v zadání není specifikována nemovitost, kterou má znalec ocenit, námitka, že v zadání jsou vypočteny rekonstrukce, které měly v nemovitosti proběhnout, avšak nebylo dosud nebylo vedeno dokazování k tomu, zda a jaké rekonstrukce vůbec proběhly, zadání rovněž nepracuje s tím, že mohlo dojít ke zvýšení ceny nemovitostí pouhým plynutím času). Dne 11. 11. 2021 proběhlo ústní jednání, které bylo odročeno na 11. 1. 2022 mj. za účelem dotazu znalci a prodloužení lhůty k vypracování posudku. Následuje přípis kárně obviněné znalci z 16. 11. 2021, který je relativně obsáhlý (opsány námitky právní zástupkyně žalovaného proti zadání) a jehož účelem je „zpřesnění znaleckého úkolu“ a činí dotaz, zda je znalec podle zadaného znaleckého úkolu schopen vypracovat posudek, či zda žádá znalecký úkol upravit. K tomu znalec 26. 11. 2021 odpovídá, že ze zadání ani po doplnění námitek není zřejmé, zda je úkolem znalce ocenit zhodnocení nemovitosti v době trvání manželství, resp. ocenění stavebních úprav prováděných na majetku ve výlučném vlastnictví manželů. Pak je nutné definovat počátek období, kdy měly rekonstrukce proběhnout, ukončení tohoto období (den zániku společného jmění) nebo zda je úkolem stanovení ceny obvyklé nemovitých věcí. V případě, že je požadováno ocenění stavebních úprav, je nezbytné zjistit, zda a v jakém rozsahu byly v rámci rekonstrukce provedeny a pak přistoupit k ocenění jednotlivých prací (což přesahuje jeho znalecké oprávnění) a žádá v takovém případě o zproštění znaleckého úkolu. Pokud je úkolem znalce stanovení obvyklé ceny nemovité věci, prosí znalec o konkretizaci znaleckého úkolu, především o sdělení, jaké nemovité věci mají být oceněny, určení data. Ke kterému mají být oceněny a podle jakého stavu předmětných nemovitých věcí. Dne 7. 1. 2022 kárně obviněná přeposílá vyjádření znalce právní zástupkyni žalovaného s tím, že žádá „o přesné vyjádření k těmto námitkám“ a vyjádření k návrhu znalce ohledně rozsahu nemovitých věcí. Ta v odpovědi mj. uvádí, že „znalecký posudek zadával soud a ten by měl být schopen na dotaz znalci odpovědět. Usnesením z 16. 2. 2022 (č. l. 439) bylo zrušeno ustanovení původního znalce a ustanoven znalec nový mimo jiné pro obor stavebnictví ekonomika ceny a odhady. Dne 18. 2. 2022 znovu podány námitky práv. zástupkyně žalovaného proti zadání posudku. Znovu zdůrazňuje, že k údajným rekonstrukcím dosud nebylo vedeno žádné dokazování a tvrzení žaloby nebyla prokázána. Uvádí, že je „mrhání času a prostředků obou stran sporu zadávat posudek v situaci, kdy nejsou tvrzené rekonstrukce prokázány (…) a bude třeba zadat posudek nový.“ Dne 8. 3. 2022 vydáno usnesení, že se „z provedení znaleckého úkolu znalec nevylučuje, neboť ocenění prací a materiálu je v odbornosti tohoto znalce.“ Znalecký posudek je soudu doručen 9. 5. 2022. Následuje ústní jednání 9. 6. 2022, kdy byli vyslechnuti svědci – děti účastníků, slyšeni k prováděným rekonstrukcím, jednání bylo odročeno za účelem výslechu znalce. Dne 18. 8. 2022 bylo odročeno na 30. 9. 2022, znalec se nedostavil, nemohl se dostavit ani 30. 9. 2022, proto odročeno na 25. 10. 2022 a k další žádosti (dlouhodobá pracovní neschopnost právního zástupce žalobkyně) znovu odročeno na 24. 1. 2023, znovu odročeno (kolize zástupkyně žalovaného) na 21. 3. 2023, kdy byl vyslechnut znalec a odročeno na 21. 4. 2023 za účelem „poskytnutí lhůty právním zástupcům k přípravě závěrečných řečí“. K tomu zástupce žalobce 23. 3. 2023 sděluje, že dle jeho názoru ještě není v řízení možno přistoupit k závěrečným řečem, neboť nebyl vypořádán celý předmět řízení (okolnosti výhry protistrany v loterii). Dne 21. 4. 2023 prováděno další dokazování a odročeno na 9. 6. 2023 za účelem „dokončení listinného dokazování o výpisy z účtu žalobkyně a dále za účelem zvážení dalšího postupu soudu“, dále odročeno na 21. 7. 2023, za účelem vyžádání listinného důkazu a následně na 8. 9. 2023. Dne 5. 10. 2023 vyhlášen rozsudek.

Kárně obviněná uznala vinu, pokud jde o tento spis. Řízení o vypořádání společného jmění manželů klade zpravidla vyšší nároky na koncentrovaný postup soudu, neboť nezřídka je prováděno rozsáhlé dokazování a lze předpokládat zřetelně odlišný zájem účastníků v řízení. Významné místo mezi důkazními prostředky hraje znalecký posudek k ocenění majetku, který je v řízení vypořádáván. Je proto zásadní, aby byl znalecký úkolů vymezen natolik kvalifikovaně, aby bylo lze posudek v potřebné kvalitě co nejrychleji vyhotovit. Jde o typickou situaci v řízeních tohoto druhu, oceňování nemovitostí a rekonstrukcí na nich provedených jistě není výjimečné v řízeních o vypořádání společného jmění manželů. Kárně obviněná se vzhledem k délce soudcovské praxe s obdobnou situací velmi pravděpodobně setkala. Jestliže však k zadání posudku z 21. 10. 2021 byly vzneseny kvalifikované výhrady, a to jak právní zástupkyní účastníka, tak i ustanoveným znalcem, měla na ně kárně obviněná adekvátně reagovat. Je to soud, kdo znalecký posudek zadává a je odpovědný za řádné vymezení znaleckého úkolu. Tuto odpovědnost nelze přenést na účastníky řízení ve snaze dosáhnout jakéhosi konsenzu všech zúčastněných o podobě zadání. Především měla kárně obviněná zpřesnit zadání znaleckého úkolu, jakkoli ten měl být řádně vymezen již při zadání posudku a uvážit, zda stav dokazování již umožňoval kvalitní zadání posudku nebo zda nebylo třeba nejprve dokazováním zjistit skutkové okolnosti týkající se tvrzené rekonstrukce nemovitosti. Podrobněji netřeba pak vytýkat pochybení stran nedostatečné specifikace nemovitosti, která měla být oceněna. Kárný soud proto přisvědčuje kárné navrhovatelce, která v neujasnění si pořadí provádění důkazů a pořadí, v jakém mají být rozhodné skutečnosti zjišťovány, vidí průtahy. Důvodná je rovněž výtka k množství nařízených jednání. Ve vytýkaném období bylo v období od 11. 11. 2021 do 5. 10. 2023 nařízeno celkem 12 jednání (některá byla odročována). Rovněž tato skutečnost svědčí tomu, že řízení bylo vedeno nekoncentrovaně. Nařízená jednání nebyla připravena natolik, aby nemusela být následně znovu odročována. Jde o věc z roku 2018, kárně obviněná již byla v souvislosti s touto věcí kárně postižena, a přesto bylo poprvé rozhodnuto po více než 5 a půl letech. Kárný návrh je proto i v této části důvodný, a to v celém vytýkaném rozsahu 21. 10. 2021 do 5. 10. 2023.

6) 17 C 238/2010 (o náhradu mzdy z důvodu neplatné výpovědi). Vytýkáno období od 21. 10. 2021 do 31. 10. 2023. Žaloba podána 1. 7. 2010. Průtahy kárně obviněné v tomto spise byly předmětem obou předchozích kárných řízení. Ve vztahu k vytýkanému období je třeba uvést, že ve věci probíhá jednání o případném uzavření smíru, jednání 16. 11. 2021 bylo odročeno, neboť se žalobce nedostavil a bylo zjišťováno jeho procesní stanovisko. Při jednání 20. 1. 2022 dlouhé přednesy stran, které jsou spíše než procesními návrhy či tvrzeními k rozhodným skutečnostem vyjasňováním si stanovisek k mimosoudnímu řešení věci. Kárně obviněná do těchto přednesů nevstupuje, a když, tak s dotazem, zda jsou strany ochotny se s poukazem na rozhodnutí krajského soudu z října 2021 narovnat. Zástupce žalovaného mimo jiné uvádí, že se žalobce ve skutečnosti dohodnout nechce, představenstvo žalovaného odsouhlasilo částku, která byla žalobci nabídnuta, žalobce to odmítl. Jednání odročeno na 24. 2. 2022 za účelem uzavření dohody o narovnání. Při jednání 24. 2. 2022 žalovaný sdělil, že žalobce neakceptoval návrh na smírné řešení věci, žalobce uvedl, že „soud by nemohl takový smír schválit“. Po konstatování kárně obviněné, že pokud nebyl uzavřen smír, soud přistoupí k provedení listin, byl čten či sdělen obsah mj. pracovní smlouvy z dubna 1996 a výpovědi z pracovního poměru z října 2006. Jednání odročeno na 31. 3. 2022 za účelem doplnění listinného dokazování. Jednání se konalo a odročeno na 26. 5. 2022 za účelem „pokračování v provádění listin“. Jednání se nekonalo a znovu nařízeno již na 8. 7. 2022, k žádosti o odročení odročeno na 28. 7. 2022, kdy žalobce předkládá soudu jako důkaz kámen, který kárně obviněná k důkazu připouští (nic bližšího k tomu, proč byl tento důkaz předložen, v protokolu není). Žalobce přednáší obsáhlé vyjádření a pokračováno v provedení důkazů všemi listinami, které byly soudu předloženy. Odročeno na 22. 8. 2022 a následně na 23. 9. 2022, kdy byly znovu čteny listiny, přičemž některé z nich již opakovaně. Jednání bylo odročeno na 11. 11. 2022 za účelem vyžádání průměrného výdělku žalobce. Dne 11. 11. 2022 pokračováno v obsáhlých vyjádřeních žalobce, z protokolu vyplývá jen minimální ingerence kárně obviněné do průběhu soudního jednání. Je to zástupce žalované, kdo se táže žalobce, jak přednášené souvisí s projednávaným sporem (č. l. 738). Při jednání vyhlášen rozsudek a 12. 12. 2022 vyhlášeno doplňující usnesení. Dne 28. 3. 2023 byl spis s odvoláním obou účastníků předložen odvolacímu soudu, 7. 6. 2023 byl rozsudek zrušen a věc vrácena soudu I. stupně. Bylo uloženo, jak doplnit dokazování, spis byl okresnímu soudu doručen 20. 6. 2023. Poté dne 26. 7. 2023 ustanoven znalec, který 31. 7. 2023 sděluje, že posudek nemůže vypravovat, protože mu zaniklo znalecké oprávnění.

I v tomto případě je kárný návrh důvodný. Výrazným rysem postupu kárně obviněné v tomto řízení ve fázi, kdy již byla její rozhodnutí předtím odvolacím soudem zrušena a žaloba podána již v roce 2010 (byť bylo řízení přerušeno), je pasivita kárně obviněné při vedení řízení. Nelze než přisvědčit kárné navrhovatelce v tom, že na počátku enormně dlouho trvajícího řízení nebylo dostatečně vyjasněno, jaký nárok žalobce uplatňuje. Z protokolů o ústních jednáních není zřejmé, že soudkyně aktivně vstupovala do rozsáhlých, mnohdy opakovaných přednesů účastníků, zejména žalobce, že by na počátku jednání zřetelně vyjádřila, co dosud chybí dokazovat a co bude předmětem jednání. Přestože byla za pochybení při vedení tohoto řízení již dvakrát kárně postižena, nebyla schopna řízení efektivně posunout k vydání rozhodnutí, které by před odvolacím soudem obstálo. Vzhledem ke stáří věci a po rozhodování odvolacího soudu je na pováženou, aby v řízení byl až v únoru 2022 prováděn důkaz pracovní smlouvou žalobce či výpovědí z jeho pracovního poměru (pravděpodobně se tak stalo v řízení již dříve, což kárně obviněná neví). Ve vytýkaném období bylo nařízeno celkem 10 jednání (některá z nich byla odročena). Jakkoli pouze počet nařízených jednání nevypovídá bez dalšího (byť tomu v této věci zřetelně nasvědčuje) o tom, že bylo řízení vedeno nekoncentrovaně, podstatnou část jednání představovala obsáhlá vyjádření žalobce bez zřetelné vazby na konkrétní skutečnosti, které bylo v řízení třeba zjistit, bez náležité korekce kárně obviněné směrem k účastníku řízení. V důsledku toho bylo řízení neúměrně dlouhé, tím spíše, pokud žaloba napadla již v roce 2010. Kárný návrh je proto i v tomto případě důvodný, s výjimkou období od 28. 3. do 20. 6. 2023, kdy byl spis u odvolacího soudu a nelze v tomto období kárně obviněné průtahy vytýkat.

7) 17 C 327/2020 (o 26 939 EUR bezdůvodné obohacení). Vytýkané období od 21. 10. 2021 do 31. 10. 2023. Žaloba podána 8. 4. 2020. Dne 9. 11. 2021 ve věci konáno jednání Právní zástupce žalobce uvádí, že označil listiny k prokázání tvrzení žalobkyně, pokud je považuje soud za nedostatečné, žádá o 14denní lhůtu k označení nových důkazů, zástupce žalovaného považuje žalobní tvrzení za nedostatečná a žaloba podle jeho názoru není projednatelná. Není zřejmé, jaké věci, kdy a za jakou cenu měla žalobkyně do penzionu nakoupit, zda je předala žalovanému, či je umístila do penzionu. Následně kárně obviněná poučuje žalobkyni podle § 118 o. s. ř. a vyzývá ji k doplnění žalobních tvrzení. Odročeno na neurčito. Dne 31. 12. 2021 doplněna tvrzení a předloženy důkazy, 16. 2. 2022 doplnění doručováno zástupci žalovaného, vyjádření urgováno 4. 4. 2022 a 12. 5. 2022 vyjádření žalovaného podáno, žalovaný setrvává na tom, že podle jeho názoru stále nelze prokázat, že žalobkyně vynaložila finanční částky na zakoupení movitých věcí a nelze prokázat, že tyto movité věci jsou v držení žalovaného. Doklady nejsou přeloženy do českého jazyka, špatně čitelné, u některých dokladů nelze zjistit, o jaké věci se má jednat. Dne 1. 6. 2022 kárně obviněná přeposílá vyjádření zástupci žalobkyně. Následně usnesení s výzvou k předložení důkazů v českém jazyce a sdělení adres navržených svědků, překlady předloženy 29. 9. 2022. Dne 29. 11. 2022 žádá sdělení čísla účtu a bankovního ústavu žalovaného k jeho tvrzením. Dne 21. 2. 2023 nařízeno jednání na 28. 3. 2023, k žádosti zástupce žalobkyně odročeno (kolize) na 25. 5. 2023, k žádosti žalovaného (nemoc) odročeno na 29. 6. 2023, kdy se jednání konalo. Čtena žaloba, následně účastníci přednáší dílčí argumenty (žalovaný tvrdí, že z dokladů neplyne, že to byla právě žalobkyně, kdo věci zakoupil, k částce 9 907 EUR uvádí, že šlo o jeho finanční prostředky). Vedena diskuse k tomu, k čemu se má vyjádřit svědek – jejich společný syn. Jednání odročeno na 29. 8. 2023 za účelem výslechu svědků a výpovědi účastníků. K žádosti o provedení účastnického výslechu žalobkyně prostřednictvím videokonference (nepravomocné trestní odsouzení žalovaného za týrání osoby blízké žijící s ním ve společném obydlí) následuje velmi podrobné (3 strany) poučení týkající se provedení důkazu tímto způsobem, s výzvou, zda i po tomto poučení trvá na provedení důkazu za využití videokonference. Přestože kárně obviněná současně poučuje, že provedení důkazu tímto způsobem je plně na uvážení soudce a poučuje, že proti rozhodnutí o tomto není přípustný opravný prostředek. Dne 29. 8. 2023 se jednání konalo, žalobkyně omluvena, provedeny výslech 3 svědků, odročeno na 3. 10. 2023 za účelem provedení účastnické výpovědi žalobkyně, které bylo následně odročeno na 23. 11. 2023.

Kárně obviněné je vytýkáno jednání až od 21. 10. 2021. Proto jakkoli je obecně správná výtka kárné navrhovatelky, že pokud je žalobkyně vyzývána k doplnění rozhodných žalobních tvrzení až 18 měsíců po podání žaloby, nelze tuto skutečnost klást kárně obviněné k tíži. Zcela důvodné je však tvrzení, že ani po tomto jednání, či ve lhůtě k doplnění nedošlo koncentrovaně k vytčení rozhodných tvrzení, aby bylo pro další řízení zřejmé, o čem konkrétně se bude jednat a k čemu bude vedeno dokazování. Kárně obviněná namísto toho, by si ujasnila, zda již doplnění žaloby dne 31. 12. 2021 vyhovuje, přeposílá následně vzájemná vyjádření stran, a to až do 21. 2. 2023, kdy je nařizováno další jednání. To, že důkazy nebyly předkládány v českém jazyce, či že nebyly doloženy adresy svědků, bylo lze minimálně učinit koncentrovaně najednou. Žaloba ve věci byla čtena až 29. 6. 2023 tedy více než 2 roky po jejím nápadu. K provedení účastnické videokonference je kárný soud toho názoru, že mu nepřísluší hodnotit, zda byly či nebyly splněny podmínky pro provedení výslechu tímto způsobem. Za podstatné však považuje, že kárně obviněná, namísto, aby uvážila o dalším postupu, instruuje nadbytečně podrobným poučením zástupce žalobkyně a v podstatě další aktivitu nechává na něm. I to nasvědčuje, že kárně obviněná nepostupuje rozhodně, aktivně a koncentrovaně tak, aby řízení směřovalo k včasnému metirornímu rozhodnutí. Kárná žalobkyně vymezila konec vytýkaných průtahů k 31. 10. 2023, k závěru tohoto období však již podrobnosti neuvádí. Kárný soud proto shledal návrh důvodným v této části do 29. 8. 2023, kdy se konalo jednání a bylo prováděno dokazování.

8) 17 C 457/2018 (o 1 870 287 Kč s příslušenstvím). Vytýkáno období od 28. 4. 2022 do 15. 8. 2022. Žaloba podána 12. 12. 2018. Dne 28. 4. 2022 konáno ústní jednání, prováděn důkaz znaleckým posudkem a výslechem znalce, jednání odročeno na 14. 6. 2022 za účelem poskytnutí lhůty právnímu zástupci žalovaného k vyjádření k písemnému vyjádření soudního znalce. Dne 11. 5. 2022 bylo rozhodováno o znalečném, 4. 6. 2022 žádost právního zástupce žalovaného o odročení, protože mu byla doručena rozsáhlá změna žaloby a následný nesouhlas se změnou. Odročeno na 22. 9. 2022. Dne 28. 6. 2022 přibrán znalec, který o 2 dny později žádá o zproštění. Dne 2. 8. 2022 ustanoven znalec nový.

V této části kárný soud vytýkané průtahy neshledal. Ačkoli jde o spis, v němž žaloba napadla již prosinci 2018, z kárného návrhu se jeví, že kárná navrhovatelka kárně obviněné vytýká neodůvodněné průtahy spočívající v nesoustředěných a nekoncentrovaných úkonem jen pro relativně krátké období od dubna 2022 do srpna 2022. Svojí délkou je přesně na hranici tříměsíční referenční doby pro zjišťování průtahů v řízení. Protože kárný soud musel odhlédnout od všeho, co tomuto období předcházelo a co po něm následovalo, nemohl než v této části průtahy neshledat. Jestliže byla kárně obviněné vytýkána nedostatečná příprava na jednání 29. 4. 2022, pak mělo být období před tímto jednání zahrnuto do vytýkaného období. Průběh jednání byl totiž jen „výsledkem“ vytýkaného stavu. Izolovaně nahlíženo rovněž nelze shledat natolik nepřípustným, že soudkyně vyhověla návrhu na odročení jednání v důsledku změny žaloby, s potřebou se s novou situací seznámit a reagovat na ni. Rovněž to, že nebylo předjednáno zadání a vyhotovení znaleckého posudku, nelze považovat za okolnost v projednávané věci natolik významnou, že by odůvodňovala závěr o natolik nekoncentrovaném postupu (v tomto krátkém období), že by bylo lze kárně obvinou za něj kárně postihovat. V této části proto návrh není důvodný a kárný soud proto tento spis do výroku o vině nezahrnul.

9) 17 C 383/2012 (o 1 050 000 Kč s příslušenstvím). Vytýkáno období od 6. 1. 2022 do 29. 9. 2023. Žaloba podána 31. 8. 2011. Dne 5. 1. 2022 nabylo právní moc usnesení (č. l. 156), kterým byla nařízena likvidace pozůstalosti (žalovaný zemřel v roce 2015). Dne 8. 8. 2022 vydáno usnesení o pokračování v řízení. Odvodnění obsahuje 5 stran, kde je podrobně opsáno usnesení o likvidaci pozůstalosti a usnesení z 6. 6. 2022, kterým byla určena odměna notářek a rozvržen výtěžek likvidace. V odůvodnění jsou usnesení podrobně opisována do té míry, že jsou citována i sídla soudních komisařek nebo čísla jejich průkazů v ČAK. Usnesení uzavírá, že „rozhodnutí o tom, s kým bude nadále v řízení pokračováno na místě účastníka soud nevydal, poté, co řádně vyšetřil, že zůstavitel nemá procesního nástupce. (…) Soud rozhodoval o pokračování v řízení, i když to účastníci nenavrhovali.“ Dne 29. 8. 2022 žádá právního zástupce žalobce o aktuální procesní stanovisko, které urguje 22. 9. 2022 a dále 2. 1. 2023 a 9. 2. 2023 sděluje zástupci žalobce adresu trvalého pobytu žalobce (z internetového vyhledávače). Nařízeno jednání na 27. 4. 2023, kdy řízení zastavuje pro nedostatek podmínek řízení. Podáno odvolání, spis od 30. 5. 2023 u odvolacího soudu do 29. 8. 2023. Na 29. 9. 2023 nařízeno další jednání.

Ve věci je třeba uzavřít o průtazích v řízení již od 6. 1. 2022, kdy den předtím nabylo právní moci usnesení o likvidaci dědictví a od kterého měla kárně obviněná řízení zastavit. Až do srpna 2022 však spis ponechává na lhůtě a v tomto období jsou v řízení absolutní průtahy. Průtahy však trvají i poté, kdy je až v dubnu 2023 řízení sice (konečně) zastaveno, avšak procesně nesprávně, takže muselo být rozhodnutí o zastavení řízení odvolacím soudem zrušeno. Předmětem kárného řízení není primárně odbornost kárně obviněné, ale to, jak se případně znalost či neznalost relevantních zejména procesních pravidel projeví v konkrétním soudním řízení. Kárný soud předpokládá, že procesní situace, která v řízení nastala, nebyla pro kárně obviněnou situací novou, se kterou se po dobu výkonu funkce soudkyně dosud nesetkala. Zarážející je však podoba odůvodnění usnesení o pokračování v řízení. Nelze nijak dovodit účelnost postupu, kdy kárně obviněná rekapituluje dokonce i naprosto nepodstatné detaily předchozího průběhu řízení. Nelze než usoudit, že kárně obviněná považuje zcela běžnou situaci, za natolik komplikovaný problém, že vede žalobce k případné dispozici s návrhem. Kárně obviněná založila nedůvodné průtahy v tomto řízení právě nesprávným úsudkem o tom, co je v řízení třeba konat (či spíše nekonat). Na tom nic nemění ani to, že situace sama o sobě nemusela mít negativní důsledky, že řízení nakonec bylo zastaveno a mělo být zastaveno. Kárně obviněná ve věci nařizuje jednání, ačkoli sama ví o tom, že žalovaný nemá procesního nástupce. Výsledný stav je takový, že po 21 měsících od splnění podmínek pro takový postup (do 29. 9. 2023) nebylo řízení stále zastaveno.

10) 17 C 255/2019 (bolestné). Vytýkané období od 21. 10. 2021 do 10. 10. 2023. Žaloba podána 2. 9. 2019. Dne 20. 8. 2021 byl vydán kárně obviněnou rozsudek, který byl dne 9. 2. 2022 odvolacím soudem zrušen a věc vrácena okresnímu soudu pro nepřezkoumatelnost, nesrozumitelnost odůvodnění, nelogické zdůvodnění a chybějící skutkový závěr. Dne 14. 3. 2022 nařízeno jednání na 12. 5. 2022, kdy bylo k žádosti odročeno na 16. 8. 2022 a následně odročeno na 20. 9. 2022, kdy se jednání konalo a byly provedeny listinné důkazy a odročeno na 10. 11. 2022 a následně na 14. 2. 2023, jakož pak na 21. 2 2023 za účelem vyhlášení rozsudku. Rozsudek byl 16. 8. 2023 znovu zrušen pro nepřezkoumatelnost, pro pochybení soudu při aplikaci odpovídajících právních norem a nekonkretizaci na konkrétní skutková zjištění, nepodložené a nezdůvodněné závěry o skutkovém stavu.

I v této části je kárný návrh důvodný. Je třeba připomenout, že v počátku vytýkaného období se již věc nacházela po vydání prvostupňového rozsudku z 20. 8. 2021, který byl odvolacím soudem 9. 2. 2022 zrušen pro nerespektování zákonných zásad pro vypracování písemného vyhotovení rozsudku, pro neurčitost a nesrozumitelnost odůvodnění a pro zcela absentující skutkový nález soudu. Pro postup následného řízení ve vytýkaném období je příznačná nekoncentrovanost spočívající v nařízení vysokého počtu jednání, v období březen 2022 až únor 2023 bylonařízeno celkem 6 termínů jednání. Byť některá jednání neproběhla z důvodů nikoli na straně soudu, vysoký počet proběhnuvších jednání zvyšuje náklady účastníků řízení. Že tento jakkoli nevhodný procesní postup nakonec nevedl k požadovanému odstranění dosavadních nedostatků, vyplývá z usnesení odvolacího soudu z 16. 8. 2023, které znovu ruší prvostupňové rozhodnutí pro rozpornost a nepřesvědčivost závěrů o skutkovém stavu a nikoli řádné hodnocení provedených důkazů.

11) 17 C 349/2012 (o zdržení se zásahů do vlastnického práva a o 16 860 Kč.). Vytýkané období od 17. 1. 2022 do 18. 10. 2022. Žaloba podána 15. 12. 2012. Rozsudek vyhlášen 17. 12. 2021 (č. l. 285). Spis 12. 7. 2022 předložen odvolacímu soudu, který jej vrací 9. 8. 2022 bez věcného vyřízení s tím, že rozsudek nebyl dosud doručen žalobkyni. Rekapituluje se ze spisu, že plná moc původně udělená při zahájení řízení zástupci žalobkyně zanikla udělením plné moci manželu žalobkyně k zastupování při jednom z jednání. Dle pokynu odvolacího soudu měla být předložena nová plná moc pro právního zástupce nebo rozsudek doručen přímo žalobkyni. Následuje usnesení z 9. 8. 2022 s velmi obsáhlým výrokem (ve kterém je patrně doslova převzato vyjádření odvolacího soudu), kterým je právní zástupce žalobkyně vyzván k předložení plné moci. Ta je následně předložena a dne 17. 8. 2022 bylo vydáno doplňující usnesení o náhradě nákladů znalečného. Bylo podáno odvolání a 18. 10. 2022 byl spis předložen odvolacímu soudu.

I v tomto případě jsou průtahy vytýkány důvodně. Kárně obviněná při doručování rozsudku z 17. 12. 2021 chybně vyhodnotila, zda a kým je žalobkyně zastoupena. Činila sice kroky potřebné pro předložení věci odvolacímu soudu, přesto byl spis předložen až po půl roce. I vzhledem ke stáří věci je pak neakceptovatelné, že spis musel být obratem vrácen bez věcného vyřízení, neboť si kárně obviněná neujasnila, komu je třeba rozsudek doručit. I další postup kárně obviněné je třeba považovat za nedůvodný průtah, protože doplňující rozhodnutí o náhradě nákladů znalečného muselo být vydáno proto, že tuto povinnost kárně obviněná nesplnila již v dřívějším meritorním rozsudku. Proto je třeba za nedůvodné průtahy spočívající v procesním pochybení považovat celé období od 17. 1. 2022 do 18. 10. 2022, nikoli pouze stav před vrácením věci odvolacím soudem bez věcného vyřízení.

12) 17 C 308/2018 (o náhradu škody na zdraví – bolestné). Vytýkané období od 30. 8. 2022 do 23. 11. 2023. Žaloba podána 8. 8. 2018. Ve vztahu k vytýkanému období je třeba pouze připomenout, že před 30. 9. 2022 se ve věci konalo množství jednání (nejméně 8), která byla odročována z nepřípadných důvodů (např. k prokonzultování stran k právě provedenému dokazování). Naposledy bylo odročováno krátké jednání 30. 8. 2022 k „poskytnutí lhůty 30 dnů k přípravě závěrečných řečí“. Dne 30. 9. 2022 byl vyhlášen rozsudek a 31. 10. 2022 doplňující usnesení o povinnosti žalovaných zaplatit ČR soudní poplatek. V listopadu 2022 podána oběma stranami odvolání, vybírán soudní poplatek z odvolání a odvolání přeposílána k vyjádření protistraně. Od 7. 2. 2023 spis na odvolacím soudě, ze kterého byl okresnímu soudu vrácen 21. 11. 2023, rozsudek okresního soudu byl zrušen.

Zde byly vytýkány nesoustředěné a neúčelné úkony, které vedly k vydání rozsudku, který musel být následně odvolacím soudem zrušen pro nepřezkoumatelnost. Většina vytýkaných pochybení (kromě jistě závažné skutečnosti, že rozsudek musel být zrušen pro závažné nedostatky v odvolání) však časově nespadá do vytýkaného období po 30. 8. 2022. Měsíc po jeho počátku vydala kárně obviněná rozsudek, následně činila úkony související s podáním odvolání a v únoru 2023 spis předložila odvolacímu soudu. Spis byl se zrušujícím usnesením soudu vrácen až v listopadu 2023, ke kterému kárný návrh váže konec vytýkaného období. Je zřejmé, že je vytýkán primárně stav, kdy u 5 let trvajícího řízení je meritorní rozhodnutí rušeno pro závažné nedostatky spočívající z neujasnění sporných a nesporných tvrzení, jakož i pro nedostatky v dokazování atd. Není pochyb, že takto vedené řízení je i průtahové, protože nevede k přiměřeném čase k rozhodnutí ve věci. Vše z hlediska průtahů podstatné (zejména neúčelné množství nařízených jednání) však míří mimo vytýkané období po 30. 8. 2022. Ve vytýkaném období byl po převážnou jeho část spis na odvolacím soudu. Návrh byl postaven tak, že byly vytýkány průtahy, jakkoli vzniklé nekoncentrovaným postupem, nikoli primárně odborná kompetence kárně obviněné (ačkoli i tyto souvislosti z odůvodnění návrhu, nikoli z jeho petitu, zřetelně vyplývají). V této části proto návrh není důvodný a kárný soud proto tento spis do výroku o vině nezahrnul.

13) 17 C 44/2023 (o popření pravosti pohledávky). Vytýkané období od 7. 2. 2023 do 31. 10. 2023. Na místě žalovaného pochybením soudu namísto správného M&M Reality Invest s. r. o. chybně zapsáno M&M Reality holding a. s. Kárně obviněná realizuje přípravné úkony, 5. 5. 2023 žalobcům ustanoven zástupce a 26. 7. 2023 přiznáno osvobození od SOP. Dne 19. 9. 2023 usnesení s výzvou (chybné) žalované k vyjádření se k návrhu. Dne 10. 10. 2023 vyjádření oslovené společnosti, že o exekuci nic neví a následující den upozorňuje soud, že pravděpodobně došlo ze strany soudu k záměně účastníků na straně žalované. Dne 2. 11. 2023 kárně obviněná žalovanému sděluje, že žalobci navrhli vystoupení žalované a vstup nového účastníka na straně žalované a žádá souhlas žalovaného. Ten 27. 11. 2024 sdělil nesouhlas. Dne 10. 1. 2024 vydáno usnesení, kterým soud připustil, aby do řízení přistoupil další účastník na straně žalované, a to M&M Reality Invest.

V této věci je návrh svým obsahem nejblíže tomu, že kárně obviněné vytýká nekompetentnost k vedení soudního řízení. Věc se jeví být zřejmá, čemuž napovídá i přípis opatrovníka z 21. 10. 2023, kterým upozorňuje soud, že patrně nedopatřením došlo k záměně účastníků na straně žalované, tj. podání od soudu jsou rubrikována jiným žalovaným, než kterého označili žalobci. O tom, že vytýkané průtahy jsou po celé období důvodné, nejlépe svědčí následné rozhodnutí kárně obviněné z 10. 1. 2024 o přistoupení dalšího žalovaného. Kárně obviněná zjevně nerozlišuje mezi chybným zápisem žalovaného soudem (na podatelně), který měla sama, avšak nejpozději v říjnu 2023 odhalit, a situací, kdy do řízení vstupuje další účastník, resp. kdy je prováděna záměna účastníků, pokud žaloba původně míří proti někomu, kdo je následně v řízení nahrazován někým jiným. Bylo na kárně obviněné, aby nesoulad zjistila a náležitě postupovala. Je to soudce, kdo musí tuto nesrovnalost zjistit, tím spíše pokud se chystá procesně rozhodovat o záměně účastníků. Proto úkony z roku 2023 nelze považovat za vedoucí k včasnému a koncentrovanému postupu řízení. „Správný“ žalovaný v tomto období nebyl soudem osloven, nebyla mu ani zaslána žaloba. Následný postup kárně obviněné pak svědčí o zásadních mezerách ve znalosti procesních předpisů, které jsou nezbytné k efektivnímu vedení soudního řízení.

Zbývá zopakovat, že vytýkané spisy měly za cíl ukázat pochybení kárně obviněné v konkrétních procesních situacích. Kárný návrh neaspiroval na to, aby postihl veškerá pochybení kárně obviněné ve všech jí projednávaných věcech. Proto kárný soud neprovedl další důkazy (spisy 17 C 135/2023 a 17 C 54/2023), neboť spisy vytýkané již v kárném návrhu skýtaly dostatek podkladů k tomu, aby mohlo být o kárném návrhu rozhodnuto.

VI.

[31] S poukazem na právě uvedené nezbývá kárnému soudu než přisvědčit kárné navrhovatelce, že v postupu kárně obviněné v jednotlivých řízeních je zřetelná absence koncentrovanosti a koncepčního vedení řízení. Ta se zřetelně projevuje mimo jiné opakovaným a bezúčelným přeposíláním stanovisek soudních stran. Nelze nic namítat, pokud soud dá vzájemně k dispozici před nařízením jednání a zahájením dokazování oběma stranám jejich stanoviska k podstatě sporu. To může zvýšit možnost dosáhnout ve věci konsenzu bez autoritativního rozhodnutí soudu. Pokud je však tento postup neúměrně a nadbytečně opakován, bez zřetele, zda nová podání přináší ve věci něco nového a v zásadě jen proto, že byla vyjádření soudu podána, vede to spíše k opačnému efektu. Řízení jsou takovým postupem nejen neúměrně protahována, ale naopak může dojít (i plynutím času) k rozmělnění podstaty sporu. Přestává být zřetelné, o co ve věci jde. Ještě závažnější je, pokud takové přeposílání stanovisek kárně obviněná činí k iniciaci postupu účastníků v otázkách, které však přísluší k rozhodnutí soudu (rozhodování o přerušení řízení ve věci sp. zn. 17 C 217/2022). Někdy je pouhé přeposlání stanoviska protistrany důvodem k odročení jednání v relativně staré věci (17 C 308/2018). Subvariantou tohoto nesprávného přístupu je nadbytečná a neúčelná komunikace s účastníkem nemířící k co nejrychlejšímu rozhodnutí věci, pokud je neúčelně poučován o fakultativních procesních možnostech, aniž by je sám vyžadoval (např. o vhodné delegaci ve věci 17 C 418/2021). Takový postup řízení nejen prodlužuje, ale může kolidovat i se zásadou rovnosti účastníků řízení.

[32] Ve vytýkaných spisech je rovněž zřetelná opakovaná neschopnost kárně obviněné si na počátku řízení ujasnit podstatu věci a to, co je třeba v řízení nejprve tvrdit a následně prokazovat. Tento úkol soudu zpravidla nevyřeší opakované přeposílání podání účastníků (17 C 290/2021). Zejména v řízeních, jejichž účastníci činí soudů vysoký počet podání a prakticky kontinuálně na sebe v řízení reagují (věc 17 C 249/2022 nebo 17 C 290/2021) má tento nedostatek výrazný vliv na délku řízení a na rozhodnutí o následném opravném prostředku. Důsledkem je, že teprve v průběhu dokazování je upřesňován žalobní nárok (např. 17 C 290/2021) nebo, že i po roce a půl od podání žaloby jsou ve věci řešeny stále pouze podmínky řízení (17 C 418/2021). Někdy jsou rozhodná tvrzení doplňována velmi dlouho po podání žaloby (17 C 327/2020). O tom, že kárně obviněná nemá přehled o rozhodných skutečnostech věci a o jejím nekoncentrovaném postupu, svědčí rovněž situace, kdy ve více než deset let probíhajícím řízení provádí po zrušení předchozího rozhodnutí znovu dokazování pro věc základními listinami, které již jistě byly v řízení dříve provedeny (17 C 238/2010).

[33] Podle § 114a odst. 1 o. s. ř. nebylo-li rozhodnuto podle § 114 odst. 2, připraví předseda senátu jednání tak, aby bylo možné věc rozhodnout zpravidla při jediném jednání. Kárně obviněná se tímto pravidlem ve vytýkaných věcech rozhodně neřídila. Jakkoli nelze na tomto pravidle lpět dogmaticky a konkrétní okolnosti mohou odročení jednání odůvodnit, rezignace na tento požadavek vede s jistotou k neúměrnému prodloužení trvání soudního řízení. Ve věci 17 C 70/2018 bylo ve vytýkaném období od listopadu 2021 do října 2023 (nikoli v celém řízení) nařízeno celkem 12 termínů jednání. I když se některá nekonala z důvodů, které soud nemohl ovlivnit, již na počátku vytýkaného období šlo o tříletý spis. Takový postup rozhodně nemohl vést ke koncentrovanému vedení řízení a včasnému rozhodnutí. Nešlo o stav ojedinělý, ale spíše příznačný pro řízení, která byla pro kárně obviněnou k rozhodnutí obtížná. Ve věci 17 C 238/2010, bylo ve vytýkaném období (nikoli v celém řízení) nařízeno 10 jednání, ve věci 17 C 255/2019 bylo jednání ve vytýkaném období 6.

[34] Velmi negativní vliv na délku řízení a na to, aby následné soudní rozhodnutí obstálo, mají rovněž zjištěné a nikoli ojedinělé závažné odborné nedostatky při vedené soudních řízení. Kárně obviněná, navzdory délce soudcovské praxe, dostatečně neovládá „soudcovské řemeslo“. Tu nejde o volbu procesního postupu, ke které je při vedení konkrétního řízení soudce oprávněn. Jde o prostou neznalost postupů, které je třeba v konkrétních procesních situacích realizovat. K ničemu jinému než k prodloužení řízení v důsledku následné nápravy odvolacím soudem, nemohou vést nezpochybnitelná pochybení kárně obviněné při postupu stran rozhodování o náhradě školy v důsledku vydaného předběžného opatření (17 C 249/2022) nebo při rozhodování o záměně účastníků v řízení, kde podmínky pro takový postup vůbec nebyly dány (17 C 44/2023). Nejinak je třeba uvážit o věci 17 C 383/2012, kde, i přes dobu trvání řízení, nebyla kárně obviněná schopna řízení po úmrtí žalovaného procesně zastavit tak, aby rozhodnutí o zastavení řízení napoprvé obstálo. O neschopnosti vytýkanému pochybení porozumět pak svědčí následná, zcela nepřípadně podrobná, citace odůvodnění odvolacího soudu v dalším řízení. Obdobně alarmující jsou zjištěné nedostatky ve schopnosti řádně formulovat znalecký úkol při zadání znaleckého posudku (17 C 70/2018). Řízení o vypořádání společného jmění manželů jistě nebylo pro kárně obviněnou něčím, s čím se při výkonu soudcovské funkce dosud nesetkala. Přesto bylo zadání posudku k ocenění nemovitosti a v mezidobí provedených rekonstrukčních prací podrobeno souběžné kritice jak ustanoveného znalce, tak účastníka řízení v zásadních otázkách stran specifikace oceňované nemovitosti, i k tomu, jaké rekonstrukce má znalec vlastně ocenit.

[35] Podle § 87 odst. 1) zákona o soudech a soudcích je kárným proviněním soudce zaviněné porušení povinností soudce, jakož i zaviněné chování nebo jednání, jímž soudce narušuje důstojnost soudcovské funkce nebo ohrožuje důvěru v nezávislé, nestranné, odborné a spravedlivé rozhodování soudů. Podle § 80 odst. 1 zákona o soudech a soudcích je soudce a přísedící povinen vykonávat svědomitě svou funkci a při výkonu funkce a v občanském životě se zdržet všeho, co by mohlo narušit důstojnost soudcovské funkce nebo ohrozit důvěru v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudů. S poukazem na shora uvedené důvody dospěl kárný senát k závěru, že došlo ke skutečnostem, které kárná navrhovatelka kárně obviněné vytýkala. Kárně obviněná se kárného provinění dopustila.

VII.

[36] Kárná navrhovatelka požadovala, aby kárný soud uložil kárně obviněné kárné opatření podle § 88 odst. 1 písm. d) zákona č. 6/2002 Sb. – odvolání z funkce soudce. Kárný soud tímto návrhem není vázán. Podle § 88 odst. 1 zákona o soudech a soudcích lze uložit soudci podle závažnosti kárného provinění některé z těchto kárných opatření:

a) důtku,

b) snížení platu až o 30 % na dobu nejvíce 1 roku a při opětovném kárném provinění, jehož se soudce dopustil v době před zahlazením kárného opatření, na dobu nejvíce 2 let,

c) odvolání z funkce předsedy senátu,

d) odvolání z funkce soudce.

[37] Pro určení odpovídajícího kárného opatření je podstatná závažnost kárného provinění, opakovanost kárného postihu a okolnosti polehčující a přitěžující. Kárný soud v daném případě vycházel ze zásady, podle níž: „základním smyslem kárného řízení je mj. ochrana integrity soudcovského stavu, nezávislosti a nestrannosti soudců a soudní moci a důvěry veřejnosti v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudů (…) Funkce soudce představuje v profesním i mimoprofesním působení pozici ústavního činitele, u které je naprosto nezbytné vyžadovat co nejpřísněji plnění povinností, které jsou s výkonem této funkce spojeny“ (srov. rozhodnutí ze dne 18. 2. 2015, č. j. 13 Kss 6/2014 - 138). Při úvaze o kárném opatření měl kárný soud na zřeteli všechny v řízení prokázané skutečnosti. Skutek, kterým byla kárně obviněná uznána vinnou, spočívá v porušení povinnosti soudce, která je s výkonem jeho funkce spojena a jejíž řádné plnění se odráží v důvěře společnosti v soudcovský stav.

[38] Velmi podstatnou přitěžující okolností na straně kárně obviněné je to,že se již v minulosti opakovaně dopustila obdobných kárných provinění. Rozhodnutími kárného soudu z 26. 5. 2021, č.j. 16 Kss 1/2021-78 a z 24. 3. 2022, č. j. 13 Kss 5/2021-53, byla kárně obviněná shledána vinnou za typově zcela shodná kárná provinění. V obou případech byla schválena dohoda o vině a kárném opatření a bylo jí uloženo snížení platu o 15 % na dobu 5 měsíců. I v uvedených případech jí bylo kladeno za vinu, že nerozhodovala v přiměřených lhůtách, způsobila neodůvodněné průtahy, nečinila soustředěné a účelné úkony, nevykonávala svou funkci svědomitě a opakovaně porušovala procesní předpisy. Nápravný účel kárného řízení byl v předchozích kárných rozhodnutích zřetelně vyjádřen. V prvním z nich kárný soud zdůraznil, že „každý může v určitém období svého profesního vývoje mít potíže či jednorázově selhat, a to i závažně; zásadně je i v těchto případech vhodné zvažovat „druhé šance“. Při posuzování, zda má soudce vykonávat svou funkci i nadále, je ovšem klíčové, zda lze do budoucna odůvodněně předpokládat, že se případné problémy z minulosti již nebudou opakovat. Pokud by tento předpoklad z důvodů, které by bylo možno kárně obviněné zaviněně přičítat, nebyl naplněn, bylo by nutno přistoupit případně i k podstatně důraznějšímu kárnému opatření.“ Ve druhém případě pak vážil kárný soud četnost a dobu průtahů, skutečnost, že některé z nich navazovaly na průtahy již kárně postižené, a to i ve spisech starších časových řad. Rozhodnutí o druhém kárném opatření pak uzavírá, že „se zřetelem k tomu, že se jedná o druhý postih, nezmění-li [kárně obviněná] svůj postoj k respektování zákonných povinností soudce, může mít pro ni případný kárný postih fatální následky.“

[39] Kárně obviněná opakovaně čelila kárnému návrhu, který jí vytýkal v zásadě totéž, co v nyní projednávané věci. Kárný soud v obou případech tvrzením kárné navrhovatelky přisvědčil a rozhodl o vině kárně obviněné. Nic na tom nemění, že se tak stalo prostřednictvím schválení dohody o vině a kárném opatření, jakož ani to, že řízení o kárných návrzích byla ve specifikované části zastavena v důsledku zpětvzetí návrhu. Kárně obviněná věděla, co jí vedení soudu klade za vinu a byla si vědoma i toho, že jde o výtky důvodné. Přesto se jí nepodařilo změnit způsob výkonu soudcovské činnosti tak, aby se již vytýkané nedostatky neobjevovaly. Smyslem kárného řízení je na jedné straně pojmenovat pochybení či nedostatky ve výkonu soudcovské činnosti a umožnit jejich efektivní odstranění. Pokud se však tento účel nepodaří naplnit, že třeba, aby byl skrze kárnou odpovědnost konkrétního soudce zajištěn řádný a efektivní výkon soudnictví. A to i za cenu, že konkrétní soudce nebude již nadále svoji funkci vykonávat.

[40] Kárně obviněná namítala účelovost v pořadí druhého předchozích kárného návrhu. Tvrdila, že mezi prvním a druhým kárným návrhem byl příliš krátký časová odstup na to, aby mohla vytýkané nedostatky odstranit. Vycházela proto z přesvědčení, že nyní projednávaný návrh je materiálně teprve druhým v pořadí. Tomu nelze přisvědčit. V pořadí první předchozí kárný návrh byl podán 5. 2. 2021, druhý kárný návrh 20. 10. 2021, tedy přibližně 5 měsíců po rozhodnutí v první věci. Je legitimní uvažovat, zda několikaměsíční doba po prvním kárném opatření byla dostatečně dlouhá na to, aby kárně obviněná prokázala, že již není důvod kárný návrh podávat. Je však třeba mít na zřeteli povahu vytýkaných pochybení. Kárně obviněné nebyly kladeny za vinu absolutní průtahy, které by ústily v neuspokojivý stav nejen v jednotlivých projednávaných případech, ale i v celém soudním oddělení. V takovém případě by bylo možné uvažovat, jaká následná dobu je přiměřená k novému posouzení, zda se kárně obviněné podařilo zjištěné nedostatky odstranit a počet nedodělků snížit. Protože však byl kárně obviněné byl vždy vytýkán spíše „způsob práce“, bylo možné i po několikaměsíčním odstupu znovu uvážit, zda se podařilo vytýkané nedostatky odstranit, způsob vedení řízení koncentrovat a zefektivnit. Vyšší počet nedodělků objektivně nelze v nepřiměřeně krátké době odstranit. Naproti tomu způsob výkonu soudcovské činnosti takto upravit lze, a to v relativně krátké době. Jakkoli to mohlo být vzhledem k délce soudcovské praxe kárně obviněné náročné, bylo to naprosto nezbytné, jak již kárný soud v případě kárně obviněné konstatoval. V úvahu v této souvislosti připadají např. konzultace konkrétního postupu v řízení s kolegy s dobrou profesní pověstí, či (méně osobní) účast na vzdělávacích akcích, byť třeba primárně určených spíše pro služebně mladší kolegy. Kýžené změny nebylo dosaženo případnou inspirací v odborné literatuře. Ta naopak vedla k dalšímu zatížení při odůvodňování zvolených procesních postupů, v kontrastu s povahou úkonu, který byl takto neefektivně odůvodňován (např. přípis žalované stran institutu delegace vhodné ve věci 17 C 418/2021).

[41] Rozhodnutí o kárném opatření nemohla ve prospěch kárně obviněné zvrátit ani skutečnost, že ve dvou z vytýkaných spisů kárný soud průtahy neshledal. Vzhledem k povaze vytýkaných pochybení šlo o to, že v prvním případě bylo zvoleno příliš krátké referenční období a ve druhém došlo k vytýkaným pochybením mimo časové období, které vymezil kárný návrh. Důvod nezahrnout spisy pod čísly 8) a 12) do výroku o vině neznamenal, že v uvedených spisech kárně obviněná postupovala řádně, účelně a koncentrovaně, ležel zcela mimo činnost kárně obviněné a byl výhradně důsledkem formulace kárného návrhu.

[42] Lze tedy uzavřít, že proti kárně obviněné byly v období od února 2021 do prosince 2023 podány tři důvodné kárné návrhy, které kárně obviněné vytýkaly obdobná pochybení. Ta se kárně obviněné i přes předchozí dvojí uložené kárně opatření nepodařilo odstranit a vyvarovat se jich do budoucna. Předchozími rozhodnutími kárného soudu přitom dostala adekvátní zpětnou vazbu o tom, že její soudcovská činnost vykazuje závažné nedostatky a že je bezpodmínečně třeba ji výrazně zlepšit, včetně závažného následku, pokud se tak nestane. Kárně obviněné se to nepodařilo.

[43] Vytýkaná pochybení sekundárně vedla k dalšímu negativním důsledkům, které je třeba hodnotit rovněž jako přitěžující. Jde především o hodnocení rozhodovací činnosti kárně obviněné odvolacím soudem. U kárně obviněné nejde o případ, kdy by byla řízení vedena sice zdlouhavě, avšak za účelem provedení dokazování v maximálním možném rozsahu, které by poté vyústilo v sice pozdní, avšak odborně kvalitní rozhodování, kladně hodnocené odvolacím soudem (srov. rozhodnutí kárného soudu sp. zn. 16 Kss 2/2020). Hodnocení rozhodovací činnosti kárně obviněné odvolacím soudem je zřetelně negativní. Předsedové senátu „84 Co“ hodnotí rozhodovací činnost jako nedostatečně kvalitní. Podle jejich názoru má kárně obviněná ve věcech ne zcela jednoduchých potíže s vymezením skutečností, které jsou pro rozhodnutí věci relevantní, což vede i k pochybením procesním (nedostatky v poučování účastníků o jejich procesních právech), jakož i k nedostatkům ve skutkových zjištěních a v právním posouzení rozhodované věci. Řízení kárně obviněné jsou zatížena průtahy i vysokými náklady, které vznikají účastníkům v důsledku nařízení mnoha jednání, při nichž dochází k přednesům účastníků a provádění i těch důkazů, které nesměřují k ve věci podstatným skutečnostem. Podle odvolacího senátu „12 Co“ jde v případě kárně obviněné spíše o podprůměrnou soudkyni. Byť se orientuje v judikatuře, ta není propojena s projednávanou věcí, ne vždy dostatečně vystihne podstatné skutkové a právní problémy jednotlivých kauz, v řadě případů nebyla jí vyhotovená rozhodnutí náležitě a přesvědčivě odůvodněna. Senát „11 Co“ hodnotí kárně obviněnou jako průměrnou soudkyni. Způsobu vedení řízení a spisu i odůvodnění jejích rozhodnutí se dá bezesporu mnohé vytýkat, nicméně ve srovnání s jinými spisy předkládanými s odvoláním její spisy výrazně nevybočují. Ostatní odvolací senáty hodnotí jednotlivé s odvoláním předložené spisy a sdělují, jak bylo o odvolání rozhodnuto, bez podrobnějšího hodnocení úrovně rozhodovací činnosti kárně obviněné (senát „14 Co“, senát „8 Co“). Celkově tedy rozhodovací činnosti kárně obviněné hodnotí odvolací senáty zřetelně negativně, v některých případech s dovětkem, že nejde o jedinou soudkyni na této úrovni. Žádné z hodnocení nelze vyložit jako pozitivní či alespoň neutrální, pokud se komplexněji k rozhodovací činnosti vyjadřuje.

[44] Jako výrazně přitěžující je třeba hodnotit i další dopady, které rozhodovací činnost kárně obviněné má. Přípisem z 21. 11. 2019 Ministerstvo spravedlnosti sdělilo, že poskytlo peněžité zadostiučinění ve výši 56.000 Kč za nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb. v souvislosti s věcí 17 C 196/2013, v níž došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení. Obdobně pak informovalo Okresní soud v Mostě 24. 6. 2021 o zadostiučinění v částce 58.125 Kč z obdobného důvodu v souvislosti s věcí 17 C 261/2014, dne 21. 10. 2022 obdobně o částce zadostiučinění 94. 500 Kč v souvislosti s věcí 17 C 403/2012, dne 20. 2. 2023 právní zástupkyni účastníka řízení o zadostiučinění ve výši 111.375 Kč v souvislosti s věcí 17 C 403/2012. Dne 17. 3. 2022 byl okresní soud informován o vyplaceném zadostiučinění ve výši 143 933 Kč v souvislosti s řízením 17 C 342/2009, v souvislosti s věcí 17 C 349/2012 bylo vyplaceno zadostiučinění ve výši 70 000 Kč a v souvislosti s věcí 17 C 150/2012 zadostiučinění ve výši 148 467 Kč. Následně Ministerstvo spravedlnosti uplatnilo regresní nároky podle § 17 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. vůči kárně obviněné, kárný spis obsahuje žaloby vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 14 C 317/2023 a 17 C 337/2023. Dále měl kárný soud k dispozici rozsudek Okresního soudu v Mostě z 14. 6. 2023, č. j. 22 C 9/2023-34, kterým soud přiznal žalobci ve sporu s Ministerstvem spravedlnosti další částku 93 919 Kč s příslušenstvím z titulu nemajetkové újmy v souvislosti s nepřiměřeně dlouhým soudním řízením vedeným pod sp. zn. 17 C 150/2010. Právě citované podklady zřetelně ukazují závažné negativní důsledky rozhodovací činnosti kárně obviněné nejen pro účastníky řízení, ale i pro státní rozpočet, pokud jsou opakovaně vypláceny nemalé částky především za příliš dlouho probíhající soudní řízení.

[45] Kárný soud měl k dispozici rovněž stanovisko soudcovské rady z 4. 12. 2023. Poukazuje se v něm na to, že má kárně obviněná stejné personální zajištění ze strany administrativy soudu, všichni soudci mají standardní a rovné pracovní podmínky. Podle názoru soudcovské rady jsou kárně obviněné vytýkány stále tytéž nedostatky a tatáž pochybení. Zmiňuje neformální stesky místních advokátů na nestandardní, neúčelný a zdlouhavý postup při vedení sporů a odborné neznalosti kárně obviněné. Domnívá se, že jde o dlouhodobý stále stejný problém časově zásadně předcházející kárným žalobám. Jakkoli soudcovské radě nepřísluší vyjadřovat se k odborné stránce výkonu rozhodovací činnosti kárně obviněné, nelze než i stanovisko soudcovské rady hodnotit zřetelně v neprospěch kárně obviněné a jen podtrhuje zjištění, která kárný soud učinil hodnocením ostatních provedených důkazů.

[46] Kárně obviněná zdůrazňovala, že většinu vytýkaných věcí v mezidobí skončila. Znovu je třeba připomenout, že kárně obviněné nebyl vytýkán nadbytek neskončených věcí, resp. neskončených starých věcí, ale to, jak konkrétní řízení vedla a z toho vyplývající důsledky. Kárnou odpovědnost lze dovodit i za řízení, která byla v mezidobí skončena, pokud zjištěné okolnosti odůvodňují podání kárného návrhu. Ve prospěch kárně obviněné lze hodnotit pouze to, že vytýkaná pochybení ve věcech označených pod čísly 1), 4) a 5) uznala v souladu s kárným návrhem. Podle přesvědčení kárného soudu však nemůže uznání pochybení v těchto třech případech zvrátit úsudek kárného soudu o kárném opatření, které je třeba kárně obviněné uložit. Kárně obviněná byla opakovaně cestou kárného řízení seznámena s podstatou výtek, které ke způsobu výkonu soudcovské činnosti vznesla kárná navrhovatelka a které kárný soud shledal oprávněnými. Přesto se vytýkaného jednání nadále dopouštěla a její práce nedoznala zásadního zlepšení. Za takové situace proto nemůže očekávat, že jen proto, že část zjištěných pochybení uznala, obdrží od kárného soudu další šanci k nápravě, přestože dosavadní šance nevyužila.

VIII.

[47] Na základě všech shora uvedených skutečností proto dospěl kárný senát k závěru, že odpovídajícím kárným opatřením je odvolání z funkce soudkyně podle § 88 odst. 1 písm. d) zákona o soudech a soudcích.

Poučení :Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.

V Brně 24. června 2024

Mgr. David Hipšr

předseda kárného senátu

Teraz si predstavíme kompletné znenie uznesenia ÚS ČR sp. zn. I. ÚS 2663/24 zo dňa 12. 03. 2025, ktorým bola odmietnutá sťažnosť Mgr. Ivy Flaxovej proti vyššie uvedenému rozhodnutiu Najvyššieho správneho súdu.

I. ÚS 2663/24 ze dne 12. 3. 2025

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatelky Mgr. Ivy Flaxové, zastoupené JUDr. PhDr. S. B., advokátem, sídlem ..., proti rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. j. 16 Kss 5/2023-207 ze dne 24. 6. 2024, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a předsedkyně Okresního soudu v Mostě, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí; tvrdí, že Nejvyšší správní soud ("NSS" či "kárný soud") porušil její základní práva zaručená především v čl. 3, čl. 11, čl. 21 odst. 4, čl. 31 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 a čl. 14 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Stěžovatelka byla napadeným rozhodnutím odvolána z funkce soudkyně Okresního soudu v Mostě. Kárný senát NSS kárné opatření odvolání z funkce soudkyně stěžovatelce uložil, protože ta nerozhodovala v přiměřených lhůtách, způsobila neodůvodněné průtahy a nečinila soustředěné a účelné úkony směřující k rozhodnutí ve věcech; zaviněně tak porušila povinnosti soudce a ohrozila důvěru ve spravedlivé rozhodování soudů, čímž naplnila skutkovou podstatu kárného provinění soudce (§ 87 odst. 1 zákona o soudech a soudcích).

3. Argumentaci obsaženou v ústavní stížnosti lze shrnout následovně:

Zaprvé, stěžovatelka namítá, že kárný senát NSS postupoval protiústavně, neboť provedl jednání v době pracovní neschopnosti stěžovatelky v její nepřítomnosti, i když nebyl důvod k ukvapenému jednoinstančnímu rozhodnutí. Kárný senát účelově vyhodnotil odpověď ošetřujícího lékaře. Stěžovatelka měla povolené pouze dvouhodinové "vycházky"; v uvedeném čase nemohla stihnout cestu z L. do Brna. Účast na jednání by jí mohla způsobit neblahé zdravotní důsledky, byť v případě účasti soudce na jednání kárného senátu nejde o neodkladný úkon. Kárný senát se nepokusil zorganizovat distanční jednání, a to na rozdíl od jiných případů. V jiné věci dokonce bylo jednání odročeno z důvodu dovolené. Projednání věci bez přítomnosti stěžovatelky se přitom projevilo při dokazování soudními spisy, protože se k nim stěžovatelka nemohla vyjádřit.

Zadruhé, kárný senát stěžovatelku protiústavně odvolal z funkce soudkyně v době její pracovní neschopnosti. Podle § 53 odst. 1 zákoníku práce je dán zákaz výpovědi zaměstnanci, je-li v dočasné pracovní neschopnosti; u soudců by neměl být činěn neodůvodněný rozdíl. Důvod k udělení kárného opatření nebyl dán, neboť stěžovatelka byla dočasně zproštěna funkce soudkyně rozhodnutím ministra spravedlnosti. Stěžovatelka odkazuje na obiter dictum rozhodnutí NSS č. j. 11 Kss 4/2022-289 ze dne 5. 6. 2023, v němž kárný senát kriticky zhodnotil nastavení soudního kariérního systému, který postrádá preventivní opatření proti syndromu vyhoření soudců (absenci psychologické podpory, delšího volna po dlouhé části kariéry, či možnosti snížit úvazek). Na zdravotním stavu stěžovatelky se podepsaly stres a atmosféra na pracovišti.

Zatřetí, stěžovatelka rozporuje ústavnost zákonné úpravy kárného řízení, jež jí nedává možnost podat řádný opravný prostředek. Absence přezkumu je protiústavní, což vyplývá i z připravované novely zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů. Stěžovatelka v tomto ohledu odkazuje na odlišné stanovisko Dagmar Lastovecké k nálezu sp. zn. Pl. ÚS 33/09 ze dne 29. 9. 2010. Stěžovatelka byla zbavena funkce v problematickém jednoinstančním řízení narychlo, před koncem účinné zákonné úpravy. Jednoinstančnost kárného řízení má negativní důsledky: kárný navrhovatel je zbaven jakéhokoliv přezkumu a nemůže podat ani odvolání ve prospěch odsouzeného; neexistuje orgán, který by sjednocoval judikaturu.

Začtvrté, kárný senát nesdělil stěžovatelce svůj právní názor ohledně kárného opatření a nedal jí možnost rezignovat "se ctí". Soudce, jemuž bylo uloženo kárné opatření, již nemá reálnou možnost vrátit se do justice a je prakticky vyloučen z jiných právnických profesí, neboť není bezúhonný.

Zapáté, judikatura kárných senátů není jednotná. V případě stěžovatelky kárný senát - na rozdíl od jiných případů - nerozhodl o zproštění stěžovatelky ohledně některých obvinění a naopak určité věci nezahrnul do výroku. Nejednotnost spočívá i v uložených kárných opatřeních. Stěžovatelka odkazuje na případy, ve kterých kárné senáty akceptovaly dohody o výrazně mírnějších opatřeních. Kupříkladu ve věci sp. zn. 13 Kss 2/2023, ve které existovaly průtahy ve 48 věcech po dobu více než tří let, bylo uloženo opatření snížení platu o 10 %; ve věci sp. zn. 11 Kss 2/2021 byla za nedodržení lhůty k vyhotovení rozhodnutí po dobu jednoho roku ve 148 věcech uložena důtka. Opatření uložené stěžovatelce nebylo přiměřené, bylo exemplární a v rozporu se zásadou právní jistoty. Stěžovatelka neměla možnost využít mediační role kárného senátu, vedlejší účastnici dohodu nabízela, ta ji však odmítla.

Zašesté, kárný senát podle stěžovatelky mechanicky považoval jím vedené řízení za třetí kárné řízení, ač s ohledem na frekvenci podávaných kárných návrhů šlo de facto o návrh druhý (nadto se celkově posuzovaly průtahy v 31 spisech). Během pěti měsíců, které proběhly v mezidobí května 2021 do října 2021, nebyl důvod pro podání "druhého" kárného návrhu v téměř třech čtvrtinách věcí. Jednalo-li by se o druhý kárný návrh, pak je otázkou, zda udělené kárné opatření odvolání z funkce bylo přiměřené (v porovnání s věcí sp. zn. 11 Kss 2/2023). Podle stěžovatelky by mělo kárné řízení být prostředkem ulitma ratio; důvodem pro kárné opatření by neměla být osobní antipatie.

Zasedmé, kárný senát podle stěžovatelky nevzal v potaz její sebereflexi, vyjádřenou částečným prohlášením viny. Nevzal ani v úvahu, že počet neskončených věcí starších tří let stěžovatelka od podání prvého kárného návrhu výrazně snížila. Rovněž nezvážil, že stěžovatelka opakovaně chtěla jednat o dohodě, avšak vedlejší účastnice stěžovatelku vyzývala k rezignaci a dávala jí pokyny, jak nakládat se spisy, což vedlo k neuspokojivým pracovním podmínkám.

Zaosmé, stěžovatelka tvrdí, že byla uznána vinnou ohledně spisů ve věcech, které zčásti byly skončeny před podáním kárného návrhu, zčásti skončeny potvrzujícím rozhodnutím odvolacího soudu tam, kde bylo stěžovatelkou rozhodnuto před podáním kárného návrhu, zčásti se jednalo o spisy ve věcech, v nichž nebylo rozhodnuto ani poté, kdy byly přiděleny jinému soudci. Nebyla-li by stěžovatelka dočasně zproštěna funkce rozhodnutím ministra spravedlnosti, nebyl by vývoj agendy v předmětných spisech horší, než tomu je aktuálně. Dočasným zproštěním bylo stěžovatelce znemožněno pracovat na spisech, které byly předmětem kárného řízení, čímž byla zbavena případné možnosti dosáhnout polehčujících okolností. Z hlediska skončených věcí se stěžovatelka pohybovala u Okresního soudu v Mostě mezi kolegyněmi a kolegy v průměru: v lednu 2024 skončila 58 věcí. Neskončených věcí starších roku 2020 včetně měla celkem 12, z toho 6 je přerušeno z důvodu čekání na výsledek jiného řízení.

4. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Ústavní stížnost byla podána oprávněnou osobou [§ 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu], je včasná a není nepřípustná podle § 75 odst. 1 téhož zákona. Stěžovatelka je řádně zastoupena advokátem.

5. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost stěžovatelky a dospěl k závěru, že jde o zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem.

6. Ústavní soud úvodem zdůrazňuje, že rozhodování o kárných proviněních a disciplinárních deliktech soudců není rozhodováním o trestním obvinění (ve věcech odvolání soudců z funkce srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 9. 2. 2021 Xhoxhaj proti Albánii, č. 15227/19, § 243 až § 245). Smyslem kárného řízení je nejen ochrana soudců před svévolným odvoláním, ale také ochrana důvěry veřejnosti ve výkon soudní moci (srov. nález ze dne 21. 1. 2008 sp. zn. III. ÚS 1076/07, body 23 a 36; usnesení sp. zn. IV. ÚS 2784/24 ze dne 13. 11. 2024).

7. Námitka neústavnosti jednoinstančního systému kárného řízení není opodstatněná. Princip dvojinstančnosti řízení není obecně principem ústavního významu. S výjimkou trestních věcí není vyloučení možnosti se odvolat v rozporu ani s ústavním pořádkem, ani s lidskoprávními mezinárodními závazky [srov. samotnou stěžovatelkou citovaný nález sp. zn. Pl. ÚS 33/09 ze dne 29. 10. 2010, body 44 až 55 (Ústavní soud je přitom vázán nálezem, nikoli odlišnými stanovisky k tomuto nálezu); srov. též rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 22. 2. 2011 Lalmahomed proti Nizozemsku, č. 26036/08, § 34; a rozsudek velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne 1. 6. 2023 Grosam proti České republice, č. 19750/1, bod 136].

8. Namítá-li stěžovatelka, že kárné senáty NSS rozhodují nejednotně a odkazuje-li na jiná rozhodnutí, ve kterých kárně obvinění soudci dostali za obdobné prohřešky mírnější kárné opatření (snížení platu či důtku), lze uvést, že úlohou Ústavního soudu není sjednocovat judikaturu kárných senátů, nýbrž plnit roli soudního orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy České republiky). V případě stěžovatelky je proto třeba hodnotit, zda kárný senát NSS uložením kárného opatření zbavení funkce soudkyně porušil její základní práva - a podle Ústavního soudu se tak nestalo.

9. Zjevně neopodstatněná je v první řadě námitka, že kárný senát NSS protiústavně provedl jednání v nepřítomnosti stěžovatelky a zároveň v době její pracovní neschopnosti. Kárný soud podle Ústavního soudu ústavně konformním způsobem odůvodnil, proč podle něj byly splněny podmínky pro konání jednání bez přítomnosti kárně obviněné stěžovatelky:

Kárný senát původně nařízené jednání na 19. 3. 2024 odročil na neurčito z důvodu, že stěžovatelka byla v pracovní neschopnosti od 13. 3. 2024. Ošetřující lékař stěžovatelky následně kárnému senátu v květnu 2024 sdělil, že nelze stanovit datum ukončení pracovní neschopnosti stěžovatelky, dále však uvedl, že zdravotní stav stěžovatelce umožňuje účast u jednání. Kárný senát proto nařídil jednání na červen 2024, přičemž opakovaně vyhověl žádosti jejího advokáta o změnu termínu jednání (jednání bylo nejprve nařízeno na 11. 6. 2024, k žádosti advokáta bylo odročeno nejprve z důvodu dovolené, následně v důsledku výkonu akademické funkce). Jednání bylo konečně nařízeno na 24. 6. 2024. Stěžovatelka až dne 20. 6. 2024 kárnému soudu předložila kopii zprávy o návštěvě zdravotnického zařízení z 5. 6. 2024 a kopii pokladního dokladu z 19. 6. 2024 o nákupu lékařského přípravku. Uvedené doklady advokát zaslal jako doklady "týkající se [stěžovatelčina] zdravotního stavu", bez případných tvrzení o tom, že se v mezidobí změnil zdravotní stav stěžovatelky a bez omluvy stěžovatelky z účasti u jednání s případnou žádosti o odročení jednání (viz bod 20 napadeného rozhodnutí).

10. Podle Ústavního soudu z popsaného postupu kárného senátu NSS - který nařízené jednání k žádosti stěžovatelky opakovaně odročil - vyplývá, že při stanovení vhodného termínu jednání měl na paměti závažnost navrhovaného kárného opatření, jakož i skutečnost, že proti jeho rozhodnutí není odvolání přípustné. Namítá-li stěžovatelka v ústavní stížnosti, že její "vycházky" trvaly pouze dvě hodiny, že kárný soud účelově vyhodnotil odpověď ošetřujícího lékaře, nebo že měl tento soud zorganizovat distanční jednání, pomíjí, že kárnému senátu NSS řádně odůvodněnou omluvu či žádost o další odročení z jednání včas nezaslala. V takovém případě lze stěžovatelce pouze připomenout jí dobře známou základní zásadu vigilantibus iura; její námitce porušení jejího základního práva na soudní ochranu v každém případě nelze přisvědčit.

11. Namítá-li stěžovatelka obecně, že ji kárný senát protiústavně odvolal z funkce soudkyně v době její pracovní neschopnosti, nevysvětluje blíže, v čem by protiústavnost měla spočívat. Zákon o soudech a soudcích ani zákon o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů takový zákaz neobsahuje. Odkazuje-li stěžovatelka na úpravu § 53 odst. 1 zákoníku práce, ve kterém je stanoven zákaz výpovědi zaměstnanci v dočasné pracovní neschopnosti, pomíjí, že institut zákazu výpovědi v ochranné době se v kárném řízení proti soudci neuplatní. Stěžovatelka v ústavní stížnosti ani blíže nevysvětluje, v čem spatřuje protiústavnost rozdílného zacházení mezi soudci a zaměstnanci: soudce a zaměstnance nelze bez dalšího považovat za srovnatelné skupiny.

12. Podle Ústavního soudu je zjevně neopodstatněná rovněž klíčová část argumentace, ve které stěžovatelka rozporuje uložení kárného opatření odvolání z funkce soudkyně. Kárný senát NSS v tomto ohledu přesvědčivě vysvětlil, proč považuje nejpřísnější kárné opatření v případě stěžovatelky za přiměřené:

Kárný senát především uvedl, že stěžovatelce nebyla vytýkána tzv. absolutní nečinnost při vedení jednotlivých řízení, v jejímž důsledku by jednotlivé případy nebyly meritorně rozhodnuty včas. Byly jí za vinu kladeny tzv. relativní průtahy, tj., situace, kdy soudkyně sice úkony činila včas, avšak ty nemohly vést k řádnému a včasnému rozhodnutí věci (bod 28).

Stěžovatelce bylo především vytýkáno, že při výkonu soudcovské činnosti není schopna pracovat koncentrovaně, soustředěně a procesně správně. Na relativně menším množství vytýkaných spisů byla demonstrována absence zásadních dovedností pro řádný výkon funkce soudce, a to mimo jiné schopnosti na začátku řízení vyjasnit, ke kterým skutečnostem a tvrzením vést dokazování (bod 29).

Vzhledem k podstatě vytýkaných pochybení kárný soud nepřikládal takový význam tomu, zda byla konkrétní věc v mezidobí rozhodnuta či nikoli; obdobně kárný soud nevedl dokazování k tomu, jaký byl stav soudního oddělní stěžovatelky v "absolutních číslech" (body 28 až 29).

Stěžovatelkase podle NSS kárného provinění dopustila, neboť ve vytýkaných případech byla zřetelná neschopnost stěžovatelky ujasnit si na počátku řízení podstatu věci. Stěžovatelka mimo jiné neúčelně přeposílala stanoviska účastníků řízení k vyjádření (bod 31), řešila zákonné podmínky řízení až po roce a půl od podání žaloby (bod 32), prováděla dokazování základními listinami ve více než deset let probíhajícím řízení (tamtéž). Podle kárného senátu NSS bylo dále podstatné, že stěžovatelka ve více věcech opakovaně nařizovala nadměrný počet jednání [ve věci sp. zn. 17 C 70/2018 bylo ve vytýkaném období od listopadu 2021 do října 2023 nařízeno 12 termínů jednání; ve věci sp. zn. 17 C 238/2010 bylo ve vytýkaném období 10 jednání, ve věci sp. zn. 17 C 255/2019 bylo jednání ve vytýkaném období 6 (bod 33)]. Zjištěny byly konečně závažné a nikoli ojedinělé odborné nedostatky stěžovatelky při vedení soudních řízení (chybné rozhodování o záměně účastníků řízení; neschopnost řádně zastavit řízení po úmrtí žalovaného; či neschopnost řádně formulovat znalecký úkol při zadání znaleckého posudku) [bod 34].

Kárný soud za podstatnou přitěžující okolnost považoval to, že sestěžovatelka dopustila obdobných kárných provinění opakovaně. Rozhodnutími kárného soudu č. j. 16 Kss 1/2021-78 ze dne 26. 5. 2021 a č. j. 13 Kss 5/2021-53 ze dne 24. 3. 2022, bylastěžovatelka shledána vinnou za typově zcela shodná kárná provinění; přesto se jí nepodařilo změnit způsob výkonu soudcovské činnosti tak, aby se již vytýkané nedostatky neobjevovaly (body 38 a 39).

Ohledně krátké prodlevy mezi prvním a druhým kárným návrhem kárný soud uvedl, že jelikož stěžovatelce byl vždy vytýkán spíše "způsob práce", bylo možné i po několikaměsíčním odstupu znovu uvážit, zda se podařilo vytýkané nedostatky odstranit (bod 40).

Kárný soudkonečně při uložení nejpřísnějšího kárného opatření přihlédl k dalším negativním aspektům: povinnosti státu opakovaně vyplácet nemalé částky jako odškodnění za příliš dlouho trvající řízení (bod 44); negativnímu hodnocení činnosti soudkyně ze strany odvolacích senátů či soudcovské rady (body 43 a 45).

13. Podle Ústavního soudu nelze odůvodnění přiměřenosti uloženého kárného opatření z ústavního hlediska co vytknout. Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvádí pouze dílčí námitky, které celkové hodnocení soudní činnosti stěžovatelky ze strany kárného senátu NSS nejsou s to zpochybnit.

14. Namítá-li konečně stěžovatelka, že kárný senát porušil zásadu právní jistoty, protože jí nesdělil svůj právní názor ohledně kárného opatření a nedal jí možnost rezignovat "se ctí", nelze jí přisvědčit. Stěžovatelka byla v již druhém kárném rozhodnutí upozorněna, že "nezmění-li [...] svůj postoj k respektování zákonných povinností soudce, může mít pro ni případný kárný postih fatální následky" (viz bod 38 napadeného rozhodnutí). Kárný senát NSS přitom nemá žádnou ústavní či zákonnou povinnost stěžovatelce sdělovat svůj právní názor stran finálně uloženého kárného opatření "předem".

15. Jelikož Ústavní soud nezjistil, že by napadeným rozhodnutím byla porušena ústavní práva stěžovatelky, její ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. března 2025

Tomáš Langášek v. r.

předseda senátu

 

Diskusia