Propagandistická kampaň, ktorá sprevádzala proces s JUDr. Miladou Horákovou a spol.

Barbora F.

Konferencia pri príležitosti 75 výročia procesu s Miladou Horákovou a spol. s názvom "Milada Horáková a ďalší - organizované zlyhanie vyšetrovacích orgánov, justície a celej spoločnosti Môže sa história opakovať?". Konferencia je organizovaná Súdnou radou SR a Právnickou fakultou UK v Bratislave. Bližšie program pozri tu:

https://67daa34669663.site123.me/

Propagandistická kampaň, ktorá sprevádzala proces s JUDr. Miladou Horákovou a spol.

V tomto článku by som chcela predstaviť vybrané dokumenty a pasáže z publikácie autorov Pavlíny Formánkovej a Petra Koury Žádáme trest smrti! Propagandistická kampaň provázející proces s Miladou Horákovou a spol., ktorá je dostupná tu. Niektoré pasáže som zvýraznila.

K príprave propagandistickej kampane: z dobových zápisov o poradách

V publikácii sa na s. 26 a 33-34 uvádza, že „Propagandistická kampaň provázející proces s JUDr. Miladou Horákovoua dalšími dvanácti obžalovanými byla dopředu pečlivě připravována. … Proces s Miladou Horákovou a spol. byl připravován vládnoucím režimem již od podzimních měsíců roku 1949…Její přípravu lze zaznamenat též několik měsíců před samotným procesem. Již 26. listopadu 1949 se u Karla Klose, náměstka ministra spravedlnosti, konala porada se zástupci Svazu československých novinářů o „novém způsobu zveřejňování a komentování soudních procesů“.

Z dobových zápisov o poradách sa dozvedáme nasledovné (od s. 183):

Porada o novém způsobu zveřejňování a komentování soudních procesů

26. 11. [19]49 – 9–10 hod.

Přítomni: soudruzi K. Klos , Lacina, Neuls a za tisk a rozhlas soudruzi Špic, Hronek a Z. Novák.

S[oudruh] K. Klos objasnil, v jakém smyslu a rozsahu se má toto opětné uvolnění zpravodajství z trestních i civilních procesů pojímat. Nejde o zavádění podobných stálých rubrik, jako byly staré soudničky, nýbrž o soustavné zpravodajství, které by politicky i mravně správně hodnotilo určité soudní případy, jež by této publikace momentálně vyžadovaly. Impuls by dávalo ministerstvo. Po debatě bylo usneseno, že se přibližně měsíčně, aby nevznikl ve veřejnosti klamný dojem, že se mnoho soudí, budou – při rozdělení procesů na špionáže, kriminální a sabotáže – zveřejňovat vždy 3–4 procesy, tj. že se jednou v týdnu vybere typický případ z uvedené jedné skupiny a že se přitom zavede tato praxe:

1. V Praze: SČN vybere z každé redakce jednoho redaktora, který bude touto službou pověřen. Do konce tohoto týdne nám oznámí SČN jejich jména; v příštím týdnu uspořádáme s těmito redaktory zásadní instruktážní schůzku. Před každým procesem je budeme svolávat k informačním poradám. Jinak budou mít při komentování toho kterého procesu volnost. Na schůzce, pořádané k dalšímu procesu, se ovšem podrobí jejich zprávy o dřívějším procesu kritice, a to tak, aby se již při příštím zpravodajství event[uální] nedostatky a závady neobjevovaly. U závažných procesů by redaktoři předkládali své zprávy k schválení. ČTK by nepřinášela žádné komentáře, pouze rozsudky s úředním odůvodněním. Pro širší a obsáhlejší komentování některých procesů byli vybráni soudruzi Lacina (pro Práci), Hronek (Haló noviny) a Šimonek z Lidových novin.

2. V krajích: ministerstvo vybere jednoho schopného redaktora krajských novin a současně určí u soudu jednoho soudruha, který dostane příslušné instrukce a bude za tuto činnost zodpovědný. Zprávy se budou dálnopisem posílat ministerstvu, které je bude schvalovat.

3. Slovensko: poverenictvo spravodlivosti v Bratislavě zavede tutéž praxi jako ministerstvo. Soudruzi Špic, Hronek a Novák nám slíbili největší podporu a vyžádali si, abychom je při důležitějších procesech na ministerstvo volali. Schůzka skončila s tím, že v prosinci budeme naznačenou praxi uskutečňovat zatím na zkoušku, že event[uální] nedostatky a chyby vylepšíme, aby již v novém roku mohlo toto zpravodajství řádně a samostatně fungovat.

Z á p i s

o poradě konané 24. března 1950 u soudruha B a r e š e na Ústředním sekretariátu KSČ.

Přítomni za min[isterstvo] spravedlnosti soudruzi: ministr dr. Čepička, náměstci dr. Dressler, dr. K. Klos a dr. Holub za III. odbor.

Dále byli přítomni: Hendrych za odbor kult[urně] prop[agační], Hub za SÚC, zástup[ce] min[isterstva] vnitra, a s[oudruh] Franěk.

S[oudruh] ministr Čepička vylíčil ve svém referátu, jak je potřeba postupovat, aby důležité politické procesy proti činitelům reakce byly řádně využity po stránce propagační a výchovné. Zdůraznil, že tento úkol vyplynul pro resort a pro stranu z únorového zasedání ÚV, že justice si už před tím tento úkol uvědomovala a snažila se ho plnit organisováním význačných procesů, že však tisk nevěnoval věci patřičnou pozornost, svěřoval referáty o soudních procesech namnoze lidem, kteří nebyli s to dané úkoly splnit. Také rozhlas a film zůstaly na poloviční cestě, ačkoliv zájem veřejnosti o filmové zpracování námětů ukazujících metody reakce na poli trestně-politickém byl značný (zázrak v Číhoštid ). Bylo by záhodno, aby se film zapřáhl do této propagačně výchovné činnosti natočením celovečerních představení, aby k témuž účelu pracovali a tvořili i naši umělci, zejména dramatičtí, spisovatelé, divadla atd. Všemi prostředky by se měly odhalovat zločinecké metody práce CIC, vysoké církevní hierarchie, klášterů, měl by se sbírat a zveřejňovat materiál, a to i historický materiál (nástroje inkvizice, vypovídací dekrety, snímky historických dokumentů apod.). Jde zejména o materiál, který by přesvědčoval masy, zvláště ty, kteří ještě kolísají. Zpracování musí být živé, barvité, aby lidé byli pobouřeni, až uvidí, jakým způsobem reakce proti nám pracuje. Ministerstvo hodlá za tím účelem přímo vejít ve styk s některými divadly, např. E. F. Buriana, který se k takové práci sám hlásí. Tisk musí věnovat daleko více místa referátům o velkých politických procesech. Také dosavadní starý materiál, který ještě nebyl zpracován, měl by být zachycen aspoň v dobře udělané brožuře a sérii článků. …

Zástupce min[isterstva] vnitra doporučuje, aby se postupovalo velmi opatrně, pokud se bude zveřejňovat sabotáž a její prostředky. Dále uvádí, že spolupráce s tiskem není dosud těsná a že tisk dostatečně nevyužívá vyšetřených věcí. S[oudruh] ministr v této souvislosti upozornil, že tisk ještě dostatečně nechápe, že pomáhá nepříteli uveřejňováním různých údajů, které mají být utajeny v zájmu obrany státu, jako je např. uveřejňování různých technických údajů z výroby, údajů o počtu nebo procentu úderníků. Takové údaje otiskují namnoze i závodní časopisy.

S[oudruh] Bareš uvádí, že vše má svůj čas, nyní je na pořadu akce bdělosti, poněvadž je pro to čas, a je tedy třeba mobilizovat pracující lid (vedle orgánů Bezpečnosti) pro akci bdělosti pracujícího lidu proti třídnímu nepříteli. Máme tedy nyní zájem dát ven co nejvíce materiálu a propagačně ho využít.

S[oudruh] ministr žádá, aby byly znovu vydány sovětské procesy proti trockistům, abychom se na těchto procesech mohli školit pro akci bdělosti.

S[oudruh] dr. Klos uvádí, že ministerstvo spravedlnosti zorganisuje procesy tak, aby sloužily i k účelům propagačně-výchovným, že je třeba ukázat redaktorům, jak se má správně politicky o procesech psát, a pak jim ponechat, aby to dělali sami. Bylo by záhodno organisovat a pořádat i rozhovory s obecenstvem, které je přítomno na přelíčení, zejména s úderníky apod., o tom, jak na ně proces působil a jakou měl vůbec odezvu v široké veřejnosti.

Nakonec bylo usneseno:

1. Utvořit komisi, v níž bude zástupce ministerstva spravedlnosti, ministerstva vnitra, ústředního sekretariátu (od s[oudruha] Bareše), zástupce Rudého práva a zástupce ČTK, která má za úkol připravit a provést co nejširší propagačně-výchovné využití procesů vedených proti reakci. První schůzka byla ujednána u dr. Klose [27. 3.]. Za ústřední sekretariát se jí zúčastní s[oudruh] Hendrych. Schůzku svolá dr. K. Klos.

2. Prvním vzorně zorganisovaným procesem bude proces s řády. Dr. Klos zařídí, aby všechen materiál týkající se činnosti klášterů od r. 1948 byl vytáhnut a nacyklostylovaný ho přinese už na pondělní schůzku. Proces s řády se začne organisovat v pátek.

3. Tisk věnuje referátům o procesech tolik místa, kolik bude třeba, totéž platí o filmu a rozhlasu. Redaktoři budou určeni.

4. Starý materiál bude zpracován v brožuře a v seriálu článků.

5. Vydání sovětských procesů se stane pro potřebu strany nákladem asi 5000. Nepočítá se s tím, že by vydání přišlo na knižní trh.

Poradu zakončil s[oudruh] Bareš.

Zapsal: dr. Holub

Z á p i s

o poradě ve věci Direktoria[[i]] ze dne 3. 5. 1950, konané na ministerstvu vnitra.

Za ministerstvo vnitra: soudruh ministr Nosek , s[oudruh] Závodský, s[oudruh] Pavel, dodatečně se dostavil s[oudruh] Šváb

Za ministerstvo spravedlnosti: soudruh ministr dr. Rais a s[oudruh] dr. Klos

Po projednání situačních zpráv o dosavadním postupu přípravných prací, přednesených za ministerstvo vnitra soudruhem Závodským a za ministerstvo spravedlnosti soudruhem dr. Klosem, [bylo] konstatováno, že úkoly dané na posledním zasedání komise byly splněny. Pokud jde o další postup přípravných prací a přípravu procesu, [bylo] usneseno:

1. Ministerstvo vnitra dokončí do konce tohoto týdne (6. května) konečnou redakci protokolů obžalovaných a svědků. Soudr[uh] Závodský zajistí dostatečný počet průklepů jak pro přítomné soudruhy ministry, tak pro potřebu vedoucích prokurátorů, předsedy senátu a jeho zástupce.

2. Obžalovací spis bude vypracován ve spolupráci vyšetřovací skupiny vnitra a vedoucí skupiny prokurátorů do 13. května. Obžalovací spis bude předložen k politickému schválení, které bude projednáno do 15. května. Zajistí s[oudruh] Klos a s[oudruh] Závodský.

3. Termín zahájení procesu [byl] stanoven na 30. květen a doba trvání procesu stanovena na 8 až 10 pracovních dnů. Bezpodmínečně musí být proces, včetně vynesení rozsudku, skončen nejpozději do 15. června. Zajistí s[oudruh] Klos. …

5. Organisování veřejnosti: Veřejnost bude organisována celostátně, s denním měněním publika; výběr veřejnosti bude zaměřen především na dělnické vrstvy, pracující venkov, pracující mládež, školy vnitra a spravedlnosti. Vstupenky budou dávány výhradně na jména a v krajích zajistí krajští sekretáři předem předložení jmenných seznamů návštěvníků. Přesný plán organisace veřejnosti připraví s[oudruh] dr. Klos do zasedání příští schůze.

6. Propagační kampaň. Usneseno, že nemá býti prováděna přípravná kampaň před zahájením procesu mimo zásadní úvodník, který by avisoval proces vylíčením rozvratnických akcí reakce vnitřní i zahraniční. Tento úvodník byl by uveřejněn v Rudém právu v neděli o svatodušních svátcích. Soudruh Klos připraví návrh kampaně, jak pokud jde o tisk, tak film a rozhlas, a projedná se soudruhem Barešem. Výsledek bude předložen do příštího zasedání komise. V návrhu je třeba uvést, zda má býti celý proces vydán knižně, zejména zveřejněna též žaloba. Pro lepší organisaci tisku bude pro proces vytvořena specielní komise pro přípravu materiálu z procesu v tisku (výpisky z protokolů, pokud jde o důležité části protokolu, zejména dialogy).

Usneseno dále doporučiti připuštění novinářů západních, zde akreditovaných a zorganisovat návštěvu redaktorů ze soudružských redakcí ze západních zemí. Zajistí jednáním s ministerstvem informací soudr[uh] dr. Klos.

Pro zajištění spolupráce s filmem a rozhlasem projedná soudr[uh] dr. Klos s ministerstvem informací (s[oudruhem] ministrem Kopeckým, resp[ektive] s[oudruhem] Huškem) určení zodpovědných soudruhů (za film, za rozhlas), kteří budou ručit za řádné splnění všech úkolů, uložených filmu a rozhlasu, při politickém využití průběhu a výsledků procesu, a to až do konečných fází. Těmto soudruhům budou dáni političtí poradci z ministerstva spravedlnosti a vnitra. Zajistí soudr[uh] dr. Klos a Závodský.

7. Pro usnadnění vedení procesu bude vedoucím prokurátorům dán k disposici politický elaborát soudruha Kreibicha k letákům vydávaným Dundrem a spol. a hospodářsko-politický posudek soudr[uha] Koláře, pokud jde o činnost obžalovaného Hejdy. Zajistí soudr[uh] Závodský. …

9. Soudr[uh] Závodský provede prověření advokátů, uvedených v situační zprávě ministerstva spravedlnosti.

Zapsal: dr. Klos

Poznámky vypracované patrně náměstkem ministra spravedlnosti dr. Karlem Klosem pro chystanou poradu ohledně přípravy procesu s dr. Miladou Horákovou a spol., která se uskutečnila 17. května.

Poznámky k přípravám procesu „D“

1. Nutno organisovat společné porady prokurátorů s předsedou soudu

a) první porada se s[oudruhem] ministrem Raisem,

b) druhá porada se s[oudruhem] Kreibichem,

c) třetí porada se s[oudruhem] Kolárem.

2. Nutno organisovat informování celého senátu včetně soudců z lidu. Soudce z lidu musí s[oudruh] Richter určiti co nejrychleji. Tato porada celého senátu by se konala poslední týden před procesem a instruktáž by provedl s[oudruh] Trudák a s[oudruh] Aleš.

3. Nutno organisovat instruktáž advokátů, a to individuelně. Výběr advokátů nutno zajistiti ještě tento týden podle seznamu, schváleného s[oudruhem] Závodským.

4. Prokurátoři musí připraviti seznam otázek, a to nikoliv jen u obžalovaných, nýbrž též u soudců.

5. Prokurátoři musí osobně vyslechnout a poznat všechny obžalované.

6. Prokurátoři musí připravovat již své závěrečné řeči, a proto je nutno rozhodnout, kolik bude závěrečných projevů, jakého obsahu a kdo závěrečné projevy pronese.

7. Nutno připravit přesný plán procesu, rozpočtený podle dnů.

8. Vyexcerpovaný materiál bude nutno zkontrolovati z toho hlediska, co z něho bude pro proces použito a u kterých obžalovaných bude materiálu použito.

9. Prokurátoři si musí vzhledem k tomu rozdělit mezi sebou obžalované a seznámiti se podrobně s vyexcerpovaným materiálem, který bude u těch oněch obžalovaných užit.

10. S[oudruh] Richter musí připraviti přesný plán, jak bude organisována veřejnost. …

12. Nutno se ihned sejíti se s[oudruhem] Hendrychem[[ii]] k projednání tiskové kampaně.

13. Nutno se spojiti s ministerstvem informací, aby toto ministerstvo pozvalo soudružské redakce ze zahraničí na proces, dále aby určilo zodpovědnou osobu za rozhlas a film, pokud jde o jejich zapojení k využití výsledků procesu.

14. Pro film je třeba připraviti scénář k natáčení procesu.

15. Je třeba ustaviti zvláštní komisi, která bude během procesních dnů provádět výpisky ze soudních protokolů pro potřeby tisku.

16. Bude třeba předem pro tisk zajistiti fotografický a dokumentární materiál.

17. Bude nutno dohodnout se soudr[uhem] Hendrychem , zda a jak bude proces vydán knižně, a sestaviti v tomto směru příslušnou komisi.

18. Bude třeba před procesem zorganisovat tiskovou konferenci.

19. Se soudruhem Hendrychem dohodnout uveřejnění úvodníku v R[udém] p[rávu], který by avisoval proces vylíčením rozvratnických akcí reakce domácí a zahraniční.

20. Soudruhům zodpovědným za film a rozhlas budou dáni političtí poradci ze spravedlnosti a vnitra. ...

22. Bude třeba zajistiti, aby na lavici porotců nebyl tisk a aby vůbec přelíčení nebylo rušeno osobami přicházejícími a odcházejícími dveřmi za senátem. ...

24. Bude třeba zajistiti zvláštní kontrolu při sestřihu rozhlasu pro denní vysílání.

25. Bude třeba zajistiti kontrolu filmu o procesu před jeho uvedením do oběhu.

26. S ministerstvem informací zásadně dohovořit, že ministerstvo spravedlnosti musí býti účastno takzvané kontrolní komise filmové.

Z á p i s

o poradě ve věci „Direktorium“, konané na ministerstvu spravedlnosti dne 17. V. 50.

Přítomni: s. dr. Klos, dr. Kepák, dr. Richter, Brožová, Havelka, dr. Trudák, dr. Urválek, dr. Aleš, dr. Ziegler, dr. Vieska a JUc. Neuls.

Jako úvod udává s[oudruh] Klos, že předmětem dnešní porady je organisování příprav pro proces s Direktoriem. Proces začne pravděpodobně 30. nebo 31. května 1950. Především je nutno dokonale připravit prokurátory a soudce, včetně soudců z lidu. Musíme jít do procesu s plným ovládáním látky a konečně musí býti organisovány tzv. porady se soudruhem Kreibichem, s[oudruhem] Kolárem, s[oudruhem] Raisem a s[oudruhem] Barešem. …

2. Musíme organisovat organisování celého senátu. S[oudruh] Klos navrhuje, aby se přes stanovený senát stanovily ještě reservy. S[oudruh] Richter znovu přezkoumá a navrhne ještě 4 vhodné soudce z lidu do zítřka odpoledne. …

Je žádoucí, aby soudci z lidu kladli otázky, které my předem zkontrolujeme. …

Je třeba dívat se na proces tak, že musíme lidem zošklivit celou československou emigraci a musíme docílit toho, aby lidé, když slyší z cizího rozhlasu Zenklanebo Ripku, ihned si vybavili náš proces. Kalandru prostuduje s[oudruh] Vieska. …

3. Bude též nutno studium z hlediska kladení otázek. Z Dlouhého by stačilo položiti jen dvě tři otázky. Jde o to, že si soudruzi musí rozděliti obžalované mezi sebou a svědky, kteří k nim patří, a musí si přesně splánovat otázky, které každému obžalovanému a každému svědku budou kladeny. …

S hlediska shora uvedeného rozdělení obžalovaných mezi prokurátory je třeba rozdělit též materiál svědků a bude kladeno jen tolik otázek, kolik je třeba k dolíčení situace. …

8. Plán veřejnosti: s[oudruh] Richter vypracuje písemně plán organisování veřejnosti do pátku ráno. Plán bude zpracován současně se soudruhy, kteří rozpracují plán procesu.…

10. Tisková kampaň. Předběžná tisková kampaň nebude. Jen o svatodušních svátcích bude v Rudém právu úvodník, který zhodnotí činnost domácí i zahraniční reakce a tím bude avisovat proces. S[oudruh] Neulspovede věc v evidenci se s[oudruhy] Slavíkem a Hendrychem.

11. … S ministerstvem informací (s[oudruh] Hušek) projedná s[oudruh] Neuls, aby za film a rozhlas byli určeni zodpovědní soudruzi, kteří budou ručiti za politickou náplň těchto propagačních prostředků. Za rozhlas navrhuje s[oudruh] Klos s[oudruhy] Nováka a Kořínka, za film s[oudruha] Ryndu.

V censurní komisi min[isterstva] informací dohodne s[oudruh] Neuls, že s[oudruh] Klos nebo osoba jím pověřená bude se zúčastňovat promítání všech žurnálů a filmů týkajících se procesu.

12. Vlasttní tisková kampaň bude probíhat tak, že novináři budou svoláni těsně v předvečer procesu (s[oudruh] Neuls dohodne se s[oudruhem] Hendrychem ). Pro tuto konferenci bude třeba zajistit fotografi cký a dokumentární materiál (s[oudruh] Neuls tento materiál vyzvedne od soudruhů.

13. Pro film bude nutno připraviti scénář. S[oudruh] Bareš se domnívá, že film není vhodným prostředkem pro publikování procesu. Bude třeba scénář upraviti tak, aby nevynikala lidská stránka obžalovaných (zařídí s[oudruh] Neuls). Filmařům bude denně nutno připravit, co mají filmovat. S[oudruh] Havelkaa s[oudruh] Neuls věc promyslí a během příštího týdne do pátku připraví náčrt scénáře a zásad, podle kterých mají filmaři postupovat.

14. Otázka rozhlasu: Zde bude třeba, aby pro rozhlas byl stanoven zodpovědný činitel. My bychom sami měli dát filmu a rozhlasu jednoho člověka, který by je politicky usměrňoval.

15. Otázk[u] organisace všech potřebných dokumentů (přisunovat reservy) bude řešit s[oudruh] Černý a přibere si k tomu 2–3 schopné soudruhy.

16. Pro tisk bude třeba připravovat denně krátké výpisky z protokolu. Je návrh, aby referáty tisku byly přesné, a to můžeme zajistit jen tím, že vytvoříme zvláštní aparát, který bude zachycovat důležité momenty z protokolu pro tisk. Do tzv. výpiskové komise z protokolů navrhuje s[oudruh] Klos s[oudruha] Sadila a s[oudruha] Bouru, s kterým však ještě s[oudruh] Klos promluví, a s[oudruh] Klos pak provede konečnou revisi před předáním tisku.

17. Vydání dokumentu o procesu je dohodnuto takto: Bude vydán sestručněný protokol celého procesu a úvod, který by rámcově vylíčil celou činnost reakce. S[oudruh] Bareš navrhuje soudruhy Slavíka, Neulse a s[oudruha] Bouru a s[oudružku] Brožovou. S[oudruh] Neuls vejde ihned ve styk se s[oudruhem] Slavíkem a připraví úvod.

18. Denní konference s tiskem během procesu: se zúčastní všichni soudruzi, zejména však s[oudruh] Urválek a s[oudruh] Vieska. ...

21. Otázka znalců bude s[oudruhem] Klosem předložena k řešení komisi. ...

23. Otázka advokátů: Všichni advokáti jsou již prověřeni, my je však musíme instruovat, a to individuálně o tom, jakým způsobem musí vést obhajobu. Tuto instruktáž provede s[oudruh] Richter.

24. Žaloba se nebude žalovaným dávat do rukou. Publikovat se jim bude jen to, co se jich přímo týká. O přečtení politického úvodu bude ještě rozhodnuto.

25. Dr. Černý vyžádá z kanceláře legií spisy týkající se žádosti obžalovaných o výhody dle z[ákona] 255/46 Sb23.

Zapsala: Ryplová

Z á p i s

o poradě s filmem, tiskem a rozhlasem ve věci Direktoria, konané dne 25. května 1950 na min[isterstvu] spravedlnosti.

Přítomni: za min[isterstvo] spravedlnosti: s[oudruh] dr. Klos, s[oudruh] Neuls, s[oudruh] Blažek a s[oudruh] Lacina; za min[isterstvo] informací: s[oudruh] Lukeš a s[oudružka] Bauerová;

za ÚV KSČ: s[oudruh] dr. Boura;

za Rudé právo: s[oudruh] Slavík;

za min[isterstvo] vnitra: s[oudruh] Baudyš a s[oudruh] Blecha;

za film: s[oudruh] Mertl, s[oudruh] Freiman a s[oudruh] Škorpík;

za rozhlas: s[oudruh] Dvořák.

Poradu zahájil s[oudruh] dr. K. Klos stručnou instruktáží o úkolech tisku, rozhlasu a filmu při procesu s Direktoriem.

1. K otázce tisku: Bude sestavena tzv. tisková komise, která musí kontrolovat, zda byly řádně určeny výpisky, které budou denně pořizovány z protokolů, zajišťovat jejich dostatečné a řádné rozmnožování a každý den zajišťovat dostatečný počet kancelářských sil k této práci.

2. Tisková komise má také za úkol připraviti o procesu dokument – brožuru, která bude zkráceným výpisem protokolů. Tento dokument má připravovat tzv. „tisková komise“ (na rozdíl od komise výpiskové).

Vlastní komise tisková bude tudíž míti dvě odnože, jednak výpiskovou, jednak brožurovou.

Vlastní tisková komise, která musí začít pracovat ihned, se skládá z těchto členů: za min[isterstvo] informací s[oudruh] Lukeš, za min[isterstvo] vnitra s[oudruh] Baudyš, za min[isterstvo] spravedlnosti s[oudruh] Neuls, za zahraniční tisk a tlumočníky s[oudružka] Bauerová z informací, min[isterstvo] zahraničí bude jmenovat do této komise svého zástupce (s[oudruh] Hajdů).

Výpisková komise: s[oudruh] Sadil a za s[oudruha] Bouru, který se omlouvá důležitou stranickou prací jinou bude ještě určen jeden soudruh.

Komise pro brožuru: s[oudruh] Slavík, s[oudruh] Boura, s[oudružka] Brožová a s[oudruh] Neuls. Je nutné, aby brožura o procesu vyšla co možno nejdříve po jeho skončení.

Denní konference během procesu budou vždy nejpozději v 18 hod. Podrobná instruktáž tisku bude provedena v předvečer procesu (30. května t[ohoto] r[oku]. Tisková komise musí tuto konferenci zorganizovat, připravit, připravit dokumentární materiál.

K otázce rozhlasu: členy filmové komise jsou za rozhlas z vedení s[oudruh] Dvořák, Gell, Pošvic a Ing. Cincibus, za vnitro s[oudruh] Blecha a za spravedlnost s[oudruh] Blažek.

S[oudruh] Klos uvádí, že s rozhlasem jsou opravdu nejlepší zkušenosti. Je ovšem nutno ještě lépe promyslet, aby 20 minut, které jsou v rozhlasovém vysílání určeny pro proces, bylo dokonale využito. Bylo by dokonce možné, aby rozhlas pomáhal filmu ve věcech, které film nestačí zvukově zachytiti. K tomu ovšem uvádějí soudruzi z filmu, že to není dost dobře možné, poněvadž by se pak obraz neshodoval se zvukem.

Pokud se týče technické stránky, měl by si s[oudruh] Dvořák udělat menší poradu se soudruhy prokurátory ohledně spojení světelnými znameními mezi prokurátory a rozhlasovou skupinou.

K otázce filmu: členy filmové skupiny jsou za min[isterstvo] informací s[oudruh] Mertl, za film s[oudruh] Freiman a s[oudruh] Škorpík, za vnitro s[oudruh] Blecha a za spravedlnost s[oudruh] Lacina.

S[oudruh] Klos uvádí, že dokumentární snímky z procesů, které byly již filmem udělány, nám naprosto nevyhovují. Je nutné, aby soudruzi, kteří budou dělat krátký film o Direktoriu, byli obeznámeni s věcí a dovedli zachytiti působivé momenty. Je důležité nezachycovat obžalované v situacích, kdy budí u diváků soucit. Věc musí být dokonale technicky promyšlena a propracována a zorganisována. To ovšem mohou filmaři zachytit jen tehdy, budou-li dokonale instruováni.

Je též nutné vypracovat si scénář a držet se určitých zkušeností, o kterých již bylo hovořeno.

Dodatečně ještě k otázce tisku: Žaloba bude publikována ve středu současně se zahájením procesu. Obžaloba bude přeložena do ruštiny, event[uálně] přichází ještě v úvahu překlad do franštiny a angličtiny. O tom bude ještě rozhodnuto dodatečně.

Na úterní tiskovou konferenci budou pozváni jen naši novináři.

Zapsala: Ryplová

K poslednej veľkej porade, ktorá sa konala pred procesom dňa 27. mája 1950

V publikácii sa k tomu uvádza (od s. 38): „Čtyři dny před zahájením soudního přelíčení, 27. května 1950, se na ministerstvu spravedlnosti konala patrně poslední velká porada před vlastním procesem… Projednávána byla i otázka „obecenstva“, které mělo proces sledovat. Bylo zdůrazněno, že za „spolehlivý výběr“ ručí krajské sekretariáty KSČ, které měly vybírat v prvé řadě mezi členstvem KSČ, z nestraníků a jinostraníků měli zhlédnout proces jen ti, kteří byli shledáni oddanými lidovědemokratickému zřízení. Stěžejní část porady pak tvořilo projednávání jednotlivých obžalovaných – přítomní probírali jednoho po druhém a konstatovali, ke kterým skutečnostem budou vyslýchaní před soudem směřováni, které budou naopak potlačovány a které nesmějí být zveřejňovány. Při čtení tohoto jedinečného dokumentu, který jasně prokazuje zmanipulovanost celého soudního řízení, doslova mrazí v zádech.„U Vinoře je nutno se zastaviti a podrobně ji probrat. [...] Přes Vinoř se dostaneme k otázce války. V okamžiku, kdy Horákováse zmíní o válce, ihned tuto otázku rozvést. [...] Dokázat Horákové , bude-li chtít zajet na politickou kolej, že to nebyla politika, ale špionáž, co ona prováděla. [...] Po přečtení 4 bodů Ripkova dopisu vyprovokovat obžalované k přiznání koncepce na západ. [...] Nakonec ještě jako vyvrcholení znovu vyzvednout otázku války,“ píše se, jak má být veden výslech hlavní obžalované. …“.

Na s. 222 autori v úvode k Zápisu o inštruktáži vo veci Direktórium zo dňa 27. mája 1950 uviedli nasledovné:„Zápis z porady představitelů ministerstva spravedlnosti, Státního soudu, Státní prokuratury, ministerstva vnitra a aparátu ÚV KSČ ohledně konkrétních příprav procesu s Miladou Horákovou a spol., na které bylo u každého obžalovaného probíráno, jaké okolnosti údajné protistátní činnosti budou před soudem vyzdvihovány, jaké budou zamlčovány a na které se zaměří kampaň ve sdělovacích prostředcích.“.

Z á p i s

o instruktáži ve věci Direktorium, konané dne 27. května 1950 na ministerstvu spravedlnosti

Přítomni: ss dr. K. Klos, Richter, Černý, Trudák, Kepák, Havelka, Vieska, Brožová, Sadil, Blecha, Baudyš, Matoušek, Moučka, Neuls, Slavík, Lacina, Blažek, Doušek, Polanský, Kučera, Urválek, Ziegler, Cícha, Aleš, Soukup.

Začátek: 8 hod. ...

Poradu zahájil s[oudruh] Ziegler s tím, že dnes budou soudruhům dány podrobné instrukce týkající se procesu s Direktoriem.

Proces začíná ve středu 31. května 1950 v porotní síni na Pankráci. Všechny otázky budou probrány do podrobností, protože si v tomto procesu nemůžeme dovolit ani sebemenší nedbalost. Vypuštěny budou pouze otázky tisku a bezpečnosti, o kterých budou zvláštní porady těsně před procesem.

Na to s[oudruh] Richter podává stručný referát, pokud se týká organisace procesu: Proces je veřejný a veřejnost je organisována v rámci celostátním. Na proces jsou pozvány jednak všechny kraje, a to přes krajské sekretariáty strany, které ručí za spolehlivý výběr. Účastníky procesu jsou jak straníci, tak i nestraníci a jinostraníci, prověření se zřetelem k jejich oddanosti k lidově demokratickému zřízení. Kromě těchto krajů, z nichž každému je určen jeden den procesu, jsou pozvány i masové organisace (SČM, Svaz žen, SBS), PŠP, armáda a jednotliví straničtí činitelé. Tyto organisace a složky budou vysílat denně určitý počet členů.

Všichni účastníci v porotní síni budou mít vstupenky na jména. Pro členy úředního aparátu (senát, prokurátoři, zapisovatelé) bude každodenně připraven oběd přímo v budově. Pro advokáty a novináře to ovšem nebylo možno organisovat vzhledem k velkému kvantu účastníků.…

S[oudruh] Klos je toho názoru, že dnes bychom si měli probrat celý proces v kostce. Soustřediti se na obžalované a svědky a zdůrazniti si některé okolnosti a věci, na které je nutno se koncentrovat, popř. které je nutno vypustit či změnit formulaci. V těchto směrnicích pak přistoupeno k probírání jednotlivých obžalovaných:

V těchto směrnicích pak přistoupeno k probírání jednotlivých obžalovaných:

I.

Horáková.

Začlo by se přímo s protistátní činností (str. 67 ), tj. činností poúnorovou, v kterýchžto směrech se povede její výslech.

U Vinoře je nutno se zastaviti a podrobně ji probrat.[[iii]] Iniciativa H. Vyzvednout otázku koncepce obžalovaných. Osvětlení, že nešlo o ideologii, je nutno správně a opatrně stylisovat otázky.

Ukázat, jak šel každý po své linii, jen z důvodů konspirativních. Přes Vinoř se dostaneme k otázce války. V okamžiku, kdy Horáková se zmíní o válce, ihned tuto otázku rozvést.

Zdůraznit konkrétní příkazy, které dal Zenkl a spol.

Bude-li se mluviti o situačních změnách po únoru, zdůrazniti její stálé dobré zaměstnání i po únoru (žádná persekuce).

Zdůraznit, že nechtěla použít odborů k politické práci, ale že chtěla odbory rozbít a že jich chtěla použít ke špionáži.

Tvoření sítě ze starých, profesionálních, korumpovaných sekretářů. Dokázat Horákové, bude-li chtít zajet na politickou kolej, že to nebyla politika, ale špionáž, co ona prováděla.

Zdůraznit shodnost nynější koncepce nár[odních] socialistů s koncepcí za druhého odboje (s[oudruh] Boura dodá dokument).

S[oudruh] Vieska ještě prostuduje zahraniční projevy Ripky, Zenkla a spol. a vybere důležité pasáže.

Po přečtení 4 bodů Ripkova dopisu vyprovokovat obžalované k přiznání koncepce na západ.

Při stylisaci se v tisku nebude uvádět „drobní funkcionáři“. Bude se mluvit o „veřejných činitelích“.

Konkrétní zastrašovací dopisy se nebudou číst.[[iv]]

Upozornit, že Horáková dělala konečnou redakci zpráv, které byly posílány do zahraničí.

Rozvést spojení s Rivenes (norská ambasáda), která odjela krátce po zatčení Neumannové.

Styk s diplomatickými zástupci všude vyzvednout a konkrétně jmenovat. Komentář o podrobné zprávě o dodávkách do SSSR.

Soudruh Havelka vyžádá z vnitra zpět dokument o určitých osobách, které nemají býti v procesu uvedeny, musí se rozepsat a dát soudruhu Urválkovi a Trudákovi, kteří budou informovat senát.

Spojení na Pelantovou rozvést u Kleinerové.

Rozvést a konstatovat z dokumentů shodnost kódů Horákové, Kleinerové a Pelantové při špionážní činnosti. Aktivní přispění (sehnání cizí státní příslušnosti) při útěku Ripky.

Pokus o pomoc při útěku Zenkla.

Soudruh Blecha přivede svědka této věci.

Rozdělení funkcí v hospodářských sektorech v případě převratu.

S programem vůbec nevyrukovat.

Mikrofilm.

V případě, že se bude mluvit o třech eventualitách, zaměřiti se na eventualitu třetí, to jest na válku. Nakonec ještě jako vyvrcholení znovu vyzvednout otázku války. ...

K demagogickému obviňovaniu obžalovaných zo sympatií k nacizmu

V publikácii autori upozornili aj na to, že (s. 47) „Jedním z nejdemagogičtějších prvků celé kampaně bylo obviňování obžalovaných ze sympatií k fašismu. Nacistické vlajky, umístěné nad „výstavkou zbraní“ v soudní síni, to demonstrují více než výmluvně. Dle svědectví účastníků procesu byla vlajka nakonec stažena těsně před vpuštěním obecenstva do sálu, zachytil ji však objektiv fotografa ČTK. …“. Na s. 92 píšu: „Propagandistická kampaň v tisku měla ještě jednu mimořádně odpornou stránku – ačkoli šest z třinácti obžalovaných bylo za nacistické okupace vězněno, nyní byli opakovaně přirovnáváni k nacistickým válečným zločincům. Tyto paralely se objevily již v některých rezolucích, např. ve výše citovaném dopise dětí z Újezdu u Vizovic, které evidentně netušily, že Milada Horáková, Josef Nestával či Zdeněk Peška patřili k významným osobnostem československé protinacistické rezistence. Zarážející je ovšem, když tato srovnání používají lidé, kteří o této činnosti dobře věděli. Poslanec ČSS Josef Šafařík tak 6. června ve Svobodném slově otiskl text Zrada programem, ve kterém si položil tuto otázku: „Jaký je rozdíl mezi známou buchenwaldskou bestií – Elsou Kochovou– která usmrcovala tetované politické vězně a z jejich kůže si dala zpracovat toaletní potřeby a vázat knihy, a mezi bývalou národně socialistickou poslankyní dr. Miladou Horákovou, která za cenu nové světové katastrofy chce docílit zvrat našich poměrů?“

Ještě dále zašla redaktorka Rudého práva Ludmila Cekotová, která v reportáži z 1. dne procesu reprodukovala těžko uvěřitelný rozhovor, který měl údajně zaznít na chodbě pankrácké soudní budovy: „Kladenský horník stojí na chodbě se svým soudruhem a rozmlouvá o Horákové. Ptají se jeden druhého, čeho chce dosáhnout a na koho chce působit svou surovou lhostejností. Ta nemluví jako člověk, jako žena. Ta vystupuje jako Hitler.“ – „Dovedu si ji představit jako vrchní esesačku v čele koncentračního tábora.“ Z celého jejího vystoupení usoudili, že to by bylo místo, kde by se uplatnila. Chorobná ctižádost, lačnost po funkcích a po penězích, slavomam, který hnal Horákovou do čela reakčních živlů před únorem, zahnal ji i po porážce reakce na místo nejvíc vysunuté.“...

Otřesné se zdají také texty lidí, kteří Miladu Horákovou osobně znali a věděli, že propagandistický obraz, který byl o ní v médiích vytvářen, je zcela vylhaný, a přesto k němu přispěli vlastním výtvorem. Vedle bývalých národních socialistů, jako byl Karel Jíše či již zmíněný poslanec Josef Šafařík, kteří psali ostré články do Svobodného slova, znala Miladu Horákovou též spisovatelka Jarmila Glazarová a patrně i další lidé, kteří se zapojili do volání po její krvi.

Týdeník Vlasta, jehož předchůdkyní byl časopis Rada žen, do kterého přispívala i dr. Milada Horáková, proces také okomentoval. Celá záležitost je v tomto případě o to smutnější, že všechny tři ženy stojící před Státním soudem byly dlouhé roky velmi aktivní v ženském hnutí a většina redaktorek časopisu, který je teď hanobil, je musela osobně dobře znát. Snad ze studu je zde nejrozsáhlejší článek věnovaný procesu podepsán jen šifrou.“.

K Tajným inštrukciám vedúcich pracovníkov Ústredného výboru KSČ Márie Švermovej a Gustava Bareša k organizovaniu ohlasu procesu s Miladou Horákovou a spol.

V publikácii sa na s. 41 uvádza: „Proces začal ve středu 31. května 1950. Druhého dne rozeslal Ústřední výbor KSČ v Praze všem krajským výborům tajné instrukce k „organizování ohlasu procesu“, které byly podepsány jmény Gustava Bareše a Marie Švermové.“. Tieto inštrukcie sú predstavené od s. 235.

Tajné instrukce vedoucích pracovníků Ústředního výboru KSČ Marie Švermové a Gustava Bareše k organizování ohlasu procesu s Miladou Horákovou a spol. rozeslané dálnopisem jednotlivým krajským stranickým orgánům.

Všem krajským výborům,

vedoucím krajským tajemníkům,

kult[urně] prop[agačním] tajemníkům

Dne 31. května byl zahájen v Praze proces s vedením záškodnického spiknutí proti republice. …

Tento proces strhuje masku se zločinecké tváře vnitřní a zahraniční reakce, musí se stát v tomto směru školou našeho pracujícího lidu, burcovat k bdělosti, semknout všecky čestné, vlastenecky cítící lidi k rozdrcení reakčních nepřátel republiky, nepřátel naší socialistické výstavby.

Je třeba, aby si celá strana uvědomila význam tohoto procesu a dovedla jej široce osvětlit našemu lidu:

1. Organisujte zpravodajství o procesu. Zařiďte vylepování novin se zprávami o procesu, vysílání zpráv závodním a místním rozhlasem, event[uálně] hromadný poslech v hostincích, v klubech atd., uspořádání vývěsných skřínek, bleskových plakátů, závodní časopisy. Vysílejte z krajů na proces úderníky a jiné autoritativní lidi, požívající vážnosti ve svém okolí.

2. Rozviňte agitaci o významu procesu. Uspořádejte besedy v závodech, na stavbách, v kancelářích, na vesnicích. Použijte pro tyto besedy jako referenty zejména lidi, kteří se přímo jako diváci účastní osobně procesu. Bude dobré, jestliže vystoupí úderníci, vážení představitelé inteligence, dále pak příslušníci jiných politických stran Národní fronty, masových organisací.

3. Široce podchyťte ohlas procesu. Nechť promluví hlas lidového hněvu. Nechť k procesu zaujmou stanovisko závodní rady, různé porady a schůze, které se v těchto dnech konají, masové organisace atd. Nechť promluví i jednotlivci, dělníci a úderníci svými pracovními závazky, které budou odpovědí na pokus reakce o rozvrácení republiky. Připravte závodní schůze a projevy, na nichž náš lid řekne, že zesílí bdělost, že zvýší své pracovní úsilí, že zbytky rozvratné reakce rozdrtíme. V těchto usneseních nechť je také žádáno spravedlivé a přísné potrestání rozvratných zločinců.

4. Boj proti velezrádné reakci je věcí celé Národní fronty. Projednejte stanovisko k procesu v akčních výborech Národní fronty a docilte, aby bylo projednáno v organisacích ostatních stran Národní fronty a v masových organisacích.

5. Organisujte podávání zpráv. O usneseních, projevech a akcích podávejte neprodleně zprávu Rudému právu a ostatnímu tisku. Podejte nám obratem zprávu, jaká opatření jste v kraji učinili a jaký má proces ohlas. Podávejte nám každodenně hlášení o náladách, o ohlasu, o příp[adných] incidentech a všech pozoruhodných zjevech v souvislosti s procesem jakož i o Vašich opatřeních. Zorganisujte si podobné zpravodajství ze závodů, obcí a okresů.

6. Zvyšte bdělost. Ve dnech procesu zkontrolujte a zlepšete všechna nutná opatření k ochraně našich budov, sekretariátů, závodů atd. V zárodku znemožněte jakékoli provokace.

Švermová v. r. Bareš v. r.

Komunisti: je potrebné vyvolať pogromistickú náladu proti všetkým nepriateľom republiky a ich chlebodarcom

Autori v rámci tejto témy uvádzajú (od s. 41): „Brněnští komunisté oznamují ..., že rovněž vypracovali soubor praktických opatření, mimo jiné, že dávají pokyn do továren, aby byly závodním rozhlasem vysílány denně „úryvky z přelíčení“, dále pražské ústředí informují o tom že zajistili, aby školský referát krajského národního výboru zapojil školáky „vhodným způsobem“ do vyvěšování novin s články o procesu (konkrétně z Rudého práva a Rovnosti). Děti měly noviny vylepovat především v nádražních čekárnách. Rovněž sdělují, že aranžérská oddělení národních podniků se zaměří na výrobu tzv. bleskových plakátů a vyvěšování novin v rámci „závodní agitace“. A svůj dálnopis doplňují výhledem – každý „účastník zájezdu na proces“ vykoná po návratu z Prahy tři až pět besed. Brněnský KV KSČ ve svém hlášení do Prahy slibuje, že dále zajistí, aby rezoluce pracovních kolektivů byly uveřejňovány jak v tisku, tak v rozhlase, a oznamuje, že si již svolal své podřízené z okresních výborů a instruoval je, jak kampaň vést, a zároveň je upozornil, že jsou zodpovědní i za to, jak k procesu budou zaujímat svá stanoviska jednotlivé masové organizace. A dodává, že je zajištěno, aby svá prohlášení zasílali do tisku také vědečtí a umělečtí pracovníci.

Také funkcionáři ostravského KV KSČ druhý den po obdržení centrální instrukce sdělují Praze, že okamžitě poté, co jim došel dálnopis z ÚV, začali jednat a seznamovat všechny „pracující s metodami rozvratné práce naší reakce, abychom zvýšili bdělost a ostražitost a vyvolali pogromistickou náladu proti všem nepřátelům republiky a jejich chlebodárcům: anglo-americkým válečným štváčům“. Dále oznamují, že od zítřejšího dne, tj. od soboty 3. června, budou po dobu osmi dnů redakce Nové Svobody a Práce vydávat tzv. bleskovky v třítisícových nákladech. Ty budou vyvěšovány ve výkladech a na frekventovaných místech….

Lidé, kteří se směli zúčastnit procesu jako diváci, byli pečlivě vybráni krajskými sekretariáty KSČ. Vstup do soudní síně byl bedlivě kontrolován a byl možný pouze po předložení „vstupenky na proces“ (vydané na jméno) a občanského průkazu. …

Z Prahy informují, že rozsudek je s napětím očekáván hlavně v továrnách, kde se „uzavírají sázky, kdo dostane provaz a kdo bude odsouzen na doživotí. Je tipováno 5 provazů, hlavně Horáková již u každého visí dnes“. Zpráva pražského KV KSČ dále dodává, že mezi obyvateli hlavního města se proslýchá, že nyní přijde na řadu bývalý ministr Drtina. Jiné dálnopisy dokumentují, jak bylo mezi lidmi vnímáno vystoupení „hlavy spiknutí“, tedy JUDr. Milady Horákové: „Naši lidé sledují proces s velkým zájmem, každý spěchá domů k přijímačům, aby o nic nepřišel, a soudruzi říkají, že obžalovaní potvrzují svými vlastními slovy to, co naše strana o nich vždy říkala, je pravda. Členové jsou rozhořčeni, jak se Horáková chovala před Státním soudem a s jakým tónem a cynismem vypovídala, proto se stalo, že na okrese sever ve dvou případech naši soudruzi v rozčilení uhodili do radia, dnes již neposlouchají – radia jsou ve správě.“…

Obecenstvo se každý den procesu měnilo tak, aby žádný z diváků neměl komplexní zážitek z celého procesu. V soudní síni se vystřídalo více než čtyři tisíce pečlivě vybraných diváků.“.

K jazyku rezolúcií

V rámci tejto témy sa na s. 53 a 55 uvádza nasledovné: „Jak otevřeně přiznávají ve výše uvedeném hlášení ostravští komunisté, vládnoucí režim se snažil vyvolat doslova pogromistickou náladu, davovou hysterii, kdy pracující lid měl projevovat rozhořčení nad činy „zrádců a vyvrhelů národa“, dávat najevo nejhlubší opovržení nad nimi a žádat pro ně co nejpřísnější tresty. „Vůle lidu“ měla být vyjádřena především ve „spontánně“ přijímaných rezolucích.

Jazyk rezolucí odsuzujících obžalované z procesu s Miladou Horákovou a spol. by jistě stál za podrobnou analýzu a nezbývá než si povzdechnout nad tím, že již nežije Vladimír Macura, který řeč komunistických propagandistických textů dovedl tak objevně rozebírat. Jde o dokumenty, které lze bez přehánění označit za nenávistné, jdoucí proti lidskosti i principům právního státu, za slovní lynč. Stejně jako v novinových článcích se v nich odráží newspeak tehdejší doby, jsou přeplněné slovy jako „rozvratníci“, „přisluhovači reakce“, „agenti západních imperialistů“, „zrůdy naší společnosti“, „spiklenci“, „cyničtí špioni“, „zrádci pracujícího lidu“... Odesílány byly Státnímusoudu na Pankráci (některé byly adresovány přímo konkrétním prokurátorům), ministerstvu spravedlnosti, ministerstvu vnitra, prezidentu Klementu Gottwaldovi nebo předsedovi vlády Antonínu Zápotockému. Denně byly jako projev „vůle lidu“ přinášeny v koších do soudní síně, čímž byl vytvářen psychologický nátlak na obžalované a svědky. Po skončení procesu bylo spočítáno, že rezolucí přišlo více než 6300. Řada z nich byla přetištěna v denním tisku.“.

Z reakcií verejnosti na vynesený rozsudok

Reakcie občanov približuje publikácia od s. 59: „Občané obce Řitky shromáždění na veřejné schůzi dne 7. 6. 1950 pozastavují se nad cynismem, s jakým se přiznává 13 souzených zrádců, špionů, rozvratníků a přisluhovačů cizí i místní buržoasní reakce. Rozhořčeni nad zrádnými činy, kterými hodlaly tyto zrůdy naší lidské společnosti zvrátiti všechny vymoženosti, které si náš pracující lid vydobyl po revoluci, žádají spravedlivý a nejpřísnější trest pro tyto vyvrhele [...]. (Místní akční výbor NF v Řitce – Rezoluce odhlasovaná na veřejné schůzi 7. 6. 1950 v obci Řitka, okres Praha-jih, a zaslaná ministerstvu spravedlnosti.)

Rezoluce občanů Prahy 14 sepsaná po vyslechnutí referátu prokurátorky Ludmily Brožové, která požaduje, aby čtyři odsouzení z procesu s Miladou Horákovou a spol. byli co nejrychleji popraveni.“.

Autori ďalej upozornili, aj na nasledovné (s. 61):„Našly se však i takové kolektivy, které výslovně požadovaly udělení trestu smrti a jeho vykonání na všech třech obžalovaných ženách.

Některým lidem nestačil pouze podpis pod rezolucí v zaměstnání či ve stranické organizaci, ale psali též osobní dopisy prokurátorům či soudcům a žádali přísné potrestání obžalovaných. Tyto dokumenty jsou neuvěřitelným svědectvím o míře fanatismu některých pisatelů a též o síle a účinnosti propagandistické kampaně. Tyto dopisy vznikaly totiž z vlastního přesvědčení, bez jakéhokoli nátlaku, často byly psány v soukromí a rukopisně. Není zcela bez zajímavosti, že mezi pisateli těchto dopisů nalezneme převážně ženy. „Soud vyřkl rozsudek nad špiony a zrádci naší lidově demokratické republiky. Jako žena k ženě musíme ti napsati, že tento rozsudek není spravedlivý. […] Navrhujeme okamžitě všechny pověsit. [...] Byly jsme v Národním domě na Smíchově 8. června 1950, kdy tam přednášeli účastníci tohoto přelíčení. Sledovaly jsme celý proces jak v rozhlase, tak i Rudém právu a s hrůzou jsme poslouchaly, co na nás všechno připravovali. Po přečtení rozsudku se zdvihla vlna nevole a rozhořčení nad těmito vrahy a zrádci, že dostali tak malé tresty. Všichni přítomní proti tomu protestovali a navrhovali trest smrti všem. [...] Pevně věříme, že toto vezme naše lidové soudnictví za svůj úkol,“ napsali kupříkladu v osobním dopise prokurátorce Ludmile Brožové Alžběta Jandová a Marta Egerová.

Jiný dopis, tentokrát anonymní, vyzýval zase ministra spravedlnosti Štefana Raise, aby nařídil obnovit někdejší popraviště z doby nacistické okupace, tzv. pankráckou sekyrárnu, kde měli být podle přání pisatelů hromadně stínáni odpůrci lidovědemokra tického režimu.

Vyskytl se i poměrně ojedinělý případ pokusu o stažení podpisu pod rezolucí, respektive o zmírnění jeho dopadu. Českobratrský farář z Vrchlabí Josef Kovářtak zaslal Státnímu soudu dopis, ve kterém připouštěl, že sice podepsal rezoluci požadující přísné potrestání zrádců, ale ze zásadních důvodů nesouhlasí s trestem smrti. …

Našli se však i takoví lidé, kteří svůj podpis pod podobná prohlášení připojit odmítli, i když si byli vědomi toho, jaké následky to pro ně bude mít. K takovým lidem patřil významný český internista Zdeněk Mařatka, syn sochaře Josefa Mařatky, jenž mimo jiné vytvořil na přelomu 20. a 30. let monumentální pomník československým legionářům nazvaný Praha svým vítězným synům. MUDr. Mařatka v roce 1950 působil na II. interní klinice Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze a tehdejší společenskou atmosféru popsal ve svých vzpomínkách: „Kromě všech ústrků byl můj morální postoj vystaven těžkým zkouškám zvláště tehdy, když nás nutili pronášet k medikům politicky inspirované projevy nebo podepisovat akce souhlasící s rozsudky inscenovaných procesů. Nejhorší bylo, když nás nutili podepsat prohlášení, že souhlasíme s odsouzením dr. Milady Horákovék trestu smrti za domnělou vlastizradu. Odmítl jsem připojit svůj podpis na tu listinu, podobně jako prof. Herles a sekretářka paní Borovcová. To vše ovlivnilo můj další osud na klinice.“ Zdeněk Mařatkamusel stejně o osm let později univerzitu opustit.“.

Žiadosti o milosť prezidenta republiky

V tejto súvislosti autori uviedli aj nasledovné (s. 111): „Prezidentská kancelář dostávala žádosti o zmírnění rozsudků z procesu s Miladou Horákovou a spol. i od československých občanů. Tyto dopisy a telegramy jsou svědectvím o neuvěřitelné odvaze lidí, kteří se postavili masové hysterii a „pogromistické náladě“, vyvolané vládnoucím režimem, a to často s vědomím toho, že tato intervence může mít pro ně nepříjemné následky, což se v řadě případů stalo – v Archivu bezpečnostních složek se dochovaly originály některých dopisů a také hodnocení jejich pisatelů sestavená na základě hlášení informátorů Státní bezpečnosti v místě jejich bydliště.

S rozsudkem vyslovili ovšem nesouhlas i lidé, kteří se s ním měli, alespoň dle dobové propagandy, plně ztotožňovat. „Žádám Vás jménem své 10členné rodiny a jménem svým, abyste udělil milost Dr. Horákové a rozsudek smrti nepodepsal. Jsem prostý dělník a nemohu souhlasit [s] tímto rozsudkem lidového soudu v Praze, tak jako s tímto rozsudkem nesouhlasí tisíce občanů Ostravska. České soudy nemohou odsuzovat ženy a matky na smrt,“ napsal pracovník Vítkovických železáren, jehož podpis je nečitelný. Jiný pisatel:...„Prosím pana presidenta, aby učinil vše, co je v Jeho moci. Pevně doufám, že pan president vyslechne moji prosbu, a tím zároveň uslyší Julia Fučíka... ‚lidé, měl jsem vás rád!“ Ta slova znamenají odpuštění a ne nejvyšší trest.“.

Prípady perzekúcie ľudí, ktorí odmietli zdvihnúť ruky pre potrestanie „vlastizradcov“

Konkrétne prípady perzekúcie sú popísané aj napr. na s. 64: „Další jednotlivé případy perzekuce lidí, kteří odmítli zvednout ruku pro potrestání „vlastizrádců“ z procesu s Miladou Horákovou a spol., zaznamenal spisovatel a publicista Miroslav Ivanov. V Rokycanech tak byla postižena Marie Brabcová, která odmítnutí podpisu pod rezoluci zaplatila ztrátou učitelského zaměstnání, jelikož byla shledána nezpůsobilou k výchově mladé generace. Podobný osud potkal dva zaměstnance Nejvyššího správního soudu v Brně, dr. Novotného a dr. Pflanzera, kteří byli po zdržení se hlasování o protestní rezoluci suspendováni a následně nasazeni do manuálních profesí. Jan Vychodil z Horní Libiny na Šumpersku byl zase za vyjádření sympatií k obžalovaným z procesu s Miladou Horákovoua spol. a za pronesení prorocké věty „Nebojte se, však komunisté za chvíli sežerou jeden druhého!“ odsouzen k devítiměsíčnímu vězení, které si odpykal v jáchymovském dolu Svornost. Až takovou podobu mohlo mít pouhé vzepření se „pogromistické náladě“, vyvolané komunistickým režimem.“.

Pokračovanie nenávistnej kampane po vynesení rozsudku

Autori na s. 65-66 upozornili na to, že „Nenávistná kampaň pokračovala i po vynesení rozsudku. Jak je patrné z … dopisu, adresovaného Ludmile Brožové, ministerstvo spravedlnosti po skončení procesu organizovalo přednášky v továrnách a na „veřejných táborech lidu“. Několik desítek pro tento účel vyškolených referentů ministerstva, ale také soudců a prokurátorů jezdilo po celé republice a přednášelo o procesu a jeho politických závěrech. Tyto projevy vyslechlo více než sto tisíc občanů. Aktivní byla především „dělnická prokurátorka“ Ludmila Brožová – 15. června vystoupila na shromáždění občanů Prahy 14, kteří poté odhlasovali rezoluci, požadující rychlé vyřízení odvolání obžalovaných a neodkladné vykonání trestů smrti. Projev Brožové byl zřejmě velmi sugestivní – v dopise zaslaném Státní prokuratuře jedna z občanek Prahy 14 uvádí, že v ní „zanechal hluboký dojem“. O čtyři dny později vystupovala Brožová pro změnu v Ostravě na přednášce pořádané Lidovou akademií při Jednotném národním výboru. Z reportáže v odborářském deníku Práce, jež o tomto shromáždění informovala, dokonce vyplývá, že svým projevem zcela zastínila druhého přednášejícího – významného právního odborníka JUDr. Viktora Knappa, kterému navíc novináři zkomolili jméno na „Knop“.

Přednášet jezdil i Josef Urválek , jenž vystoupil kupříkladu v Českých Budějovicích. Člověka však mrazí při představě přednášky, která proběhla v den poprav odsouzených: 27. června 1950 mezi čtvrtou a šestou hodinou ranní předseda senátu Státního soudu JUDr. Karel Trudák a Ludmila Brožová sledovali, jak na pankrácké šibenici postupně dodýchávají Záviš Kalandra, Oldřich Pecl, Jan Buchal a Milada Horáková, a téhož dne o několik hodin později oba řečnili k pražskému lidu na manifestaci svolané na náměstí Prokopa Holého na Žižkově. Ani poté však veřejná shromáždění svolaná k „největšímu politickému procesu“ neustala – 14. července přednášel v pražském Slovanském domě na téma proces s Miladou Horákovou a spol. sám náměstek ministra spravedlnosti Karel Klos.“

Zapojenie detí do propagandistickej kampane(od s. 67):

„Propagandistická kampaň provázející „proces s vedením záškodnického spiknutí proti republice“ se nevyhnula ani nejmenším. Jedná se o jeden z nejsmutnějších příkladů manipulace s dětmi. Podle komunistických instrukcí měli o „velezrádném počínání záškodníků“ promluvit k žákům všech stupňů pokrokoví učitelé a inspektoři. „Doporučujeme organisování slohových úloh na thema: Zrádci vlastního národa,“ stálo v jednom z pokynů. Učitelé měli upozornit především na „zvrhlý charakter obžalovaných“. Ve třídách byly zavedeny takzvané pětiminutovky, během kterých byly děti o procesu každý den „náležitě“ poučovány. Povinně také poslouchaly školní rozhlas se zprávami z jednotlivých dnů přelíčení a procesu byly věnovány i hodiny vlastivědy a češtiny. O tom, v jakém duchu byli školáci informováni, si lze udělat obrázek právě při pročítání jejich rezolucí. Obžalovaní byli dětem líčeni jako zrůdy, které si ze všeho nejvíc přejí válku, jako lidé dopouštějící se stejných zvěrstev jako za války nacisté. Pro představu citujeme z rezoluce žáků národní školy v Újezdě u Vizovic z 6. června 1950. Žádají v ní, aby Státní soud „potrestal co nejpřísněji rozvratníkykteří se proti budovatelským snahám pracujícího lidu i pracujících dětí staví nepřátelsky a chtějí přivolat nové Lidice, Ležáky a Ploštiny. Co dělala obžalovaná Horáková Zemínová , Hejdaa všichni jejich společníci, když tyto osady hořely a s plameny požárů šlehaly k oblakům i bolestné hlasy mučených? Zapojili se mezi fašistobijce? Ne, jistě nemohli! Děti těchto obžalovaných jistě pláčí, že mají takové rodiče, kteří kopou nové společné hroby pro ně a pro nás všechny. My však prohlašujeme, že si republiku rozvracet nedáme a že každého podezřelého ohlásíme“. Těmto dětem nikdo neřekl, že šest z třinácti obžalovaných, včetně „hlavy spiknutí“ Milady Horákové , prožilo nacistickou okupaci ve věznicích a koncentračních táborech. A tyto lidi nyní posuzovali žáci národní školy. „Spravedlivý hněv“ školáků dopadl na obžalované také proto, že podle nich toužili žít stejně jako za první republiky požitkářským, rozmařilým životem a je chtěli nechat hladovět. Pranýřovány byly především souzené ženy. Připomeňme, že všechny tři – Milada Horáková, Antonie Kleinerová i Fráňa Zemínová– se výrazně angažovaly v sociální oblasti... Do kampaně se zapojily i dětské časopisy. Takovéto výrazy například použil při líčení procesu dětský časopis Pionýr: „Sešla se tu věru pěkná směs vyvrhelů: dva bývalí milionáři, kteří chtěli válku, aby mohli opět být milionáři. Tři zkrachovalé politikářky, spjaté s milionářskými podvodníky svou nenávistí k pracujícímu lidu, jimž Vítězný únor udělal tlustou čáru přes jejich pletichářský rozpočet. Šly celý svůj život proti lidu, a proto je vyhodil vítězný lid na smetiště dějin. Z bahna tohoto smetiště usilovaly o návrat ke své pochybené ,slávě‘ cestou velezrady, vraždy a atomové války. Jen s největším odporem je možno hledět do těchto tváří, v nichž je zapsáno zavilé nepřátelství k lidově demokratické republice a jejímu lidu. Jako zákeřné chobotnice, které se bojí světla, protože by se v něm zjevila celá jejich ohyzdnost, snažila se hrstka politických ztroskotanců napadnout naši výstavbu a naše budování.“ Do dětských duší byla zasazována nenávist… Děti byly navíc zneužívány k donášení na své rodiče. Učitelé na žácích nenápadně vyzvídali, co se o procesu říká u nich doma, a děti zároveň dostaly za úkol nosit rodičům dopisy, ve kterých jim oznamovaly „své stanovisko k procesu“ a v nichž je přiváděly do úzkých tím, že je žádaly, aby se také vyjádřili. ...“

Zo správy o procese

Autori na s. 563 uvádzajú: „1950, 9. listopad, Praha – Výňatek ze zprávy státního prokurátora Bohumíra Zieglera zaslané ministerstvu spravedlnosti, která obsáhle hodnotí organizaci a průběh procesu s Miladou Horákovou a spol., a to včetně propagandistické kampaně v tisku a v rozhlase.

Zpráva o procesech proti záškodnickému spiknutí.

Proces s vedením záškodnického spiknutí proti Miladě Horákové a spol. byl nejdůležitějším procesem projednávaným před Státním soudem a jeho velký politický význam má dosah mezinárodní.

Tento proces ukázal v pravém světle představitele buržoasní třídy, odhalil jejich zločinné methody, plány a konečně cíle, usilující o obnovu kapitalismu ve státě, k níž mělo dojíti násilným zvratem po vyvolání válečného konfliktu západními imperialisty proti Sovětskému svazu a zemím lidových demokracií. ...

a) Organisace procesu:

… V době, kdy vyšetřování bylo natolik skončeno, že mohlo býti přikročeno k vypracování trestního oznámení, byli zapojeni přímo do práce Státní bezpečnosti prokurátoři, kteří měli případ Horáková a spol. zpracovati. Tito se zúčastnili pak osobně výslechů jednotlivých obviněných i svědků.

Ministerstvo spravedlnosti se postaralo o to, aby prokurátoři a všichni členové senátu byli na svůj úkol především politicky dostatečně připraveni. …

Koncepce obžaloby byla přednesena na ÚV KSČ soudruhu Barešovi, kde v podstatě byl postup ministerstva spravedlnosti a státní prokuratury schválen.

Po těchto přípravách vypracovali prokurátoři dr. Urválek, dr. Kepák a Brožová žalobu, která byla revidována generální prokuraturou a ministerstvem spravedlnosti za osobní účasti náměstka ministra s[oudruha] dr. Klose.

Hlavní přelíčení bylo do všech podrobností předem připraveno. Otázka politického zajištění a řízení procesu byla prodiskutována již před podáním žaloby se soudr[uhem] Barešem a jinými vedoucími soudruhy strany. …

Na těchto poradách byly probrány všechny otázky a eventuality, které se mohly vyskytnouti v průběhu hlavního přelíčení při výpovědi obviněných nebo svědků. Bylo pamatováno na možnosti překvapení, které by vzešly z obhajoby obviněných, byla připravena spolupráce předsedy senátu s prokurátory, aby nedošlo ke křížení otázek. Byly též stanoveny zásady řízení procesu, jak ze strany senátu, tak i prokurátorů, přičemž bylo dbáno toho, aby prokurátoři zasahovali otázkami tak vhodně, aby nerušili předsedovu linii vedení procesu. Během hlavního přelíčení se projevily příznivé výsledky této přípravy, neboť hlavní přelíčení probíhalo podle plánu.

Všichni prokurátoři a členové senátu měli k disposici již delší dobu před zahájením hlavního přelíčení příslušné protokoly a písemný materiál, aby jejich příprava byla co nejlepší. …

Během procesu až do vynesení rozsudku byla každý den po skončení jednání konána na Státní prokuratuře porada za účasti náměstka ministra dr. Karla Klose, který celý proces osobně řídil, státního prokurátora, předsedy Státního soudu, členů senátu, prokurátorů a vedoucích orgánů Státní bezpečnosti. Na těchto poradách byl hodnocen kriticky průběh jednání a činěny přípravy na příští den. Orgánové Státní bezpečnosti sdělovali prokurátorům a senátu pravidelně výsledky průzkumu o chování a postoji obviněných a upozorňovali, co lze očekávati při jejich dalším vystoupení před soudem. Na těchto poradách bylo též stanoveno, jakým způsobem budou předseda senátu a prokurátoři postupovati při vedení procesu. Spolupráci Státní bezpečnosti jest třeba kladně hodnotiti, neboť jí nutno přičísti, že bylo zabráněno všem rušivým zjevům a překvapením v průběhu jednání. …

Výsledků procesu bylo plně využito pro informaci a poučení všech občanů státu. Hlavní propagační práci vykonal tisk a rozhlas. …

Z obsahu resolucí je patrno, že pracující lid čerpal své znalosti o procesu právě z rozhlasových zpráv. V závodech a v úřadech byly organisovány masové poslechy rozhlasových reportáží o procesu. Tisk i rozhlas byly řízeny komisí, jejich členy byli zástupci min[isterstva] spravedlnosti, Státní prokuratury, Rudého práva a tiskového odboru ÚV KSČ (s[oudruh] Hendrych), který má zásluhu na vysoké politické úrovni uveřejněných zpráv. Ministerstvo spravedlnosti vydalo dokumentární brožuru o průběhu hlavního přelíčení.Kniha byla vydána v nákladu 120 000 výtisků. Pronikla do nejširších vrstev obyvatelstva a přispěla obzvláštní měrou ke zvýšení bdělosti a ostražitosti pracujících. …

b) Zhodnocení procesu: …

Rozsudek byl přijat pracujícím lidem republiky s uspokojením a s plným souhlasem. Tomu svědčí [sic] více než 6 300 resolucí z celé republiky, které schvalovaly přímé potrestání této zločinné bandy. Státní soud svým přísným, ale spravedlivým rozhodnutím prokázal, že jest skutečnou pěstí dělnické třídy proti reakci a že rozhoduje jménem všeho pracujícího lidu v republice. …

Státní bezpečnost při vyšetřování použila zcela nových metod, které se znamenitě osvědčily. Obvinění, kteří zpočátku důsledně zapírali, byli trpělivými politickými diskusemi orgánů Státní bezpečnosti přivedeni k tomu, aby doznali úplnou pravdu o své činnosti. Nutno vyzdvihnouti též dobrou úroveň protokolů, které byly koncipovány ve formě otázek, a značně tak usnadnily práci prokurátorům a soudu.

Pokud se obvinění pokusili o politicky motivovanou obhajobu, byla tato úplně rozbita správně položenými politickými argumenty prokurátorů a senátu.

Žaloba byla reálná, takže rozsudek se opíral o přesná tvrzení, která byla v původním řízení doličným materiálem a svědky zcela a téměř beze změny prokázána. …

Obhajoba advokátů v důsledku drtivých důkazů mohla se opříti jen o osobní důvody a vlastnosti u jednotlivých obviněných s požadováním mírnějšího trestu. Je nutno poukázat na to, že někteří z obhájců stále ještě nejsou na takové politické výši, aby svůj úkol plně zvládli, a jejich vystoupení postrádá proto potřebné jistoty. Je nutno, aby se podrobili soustavnému politickému školení. …

Přípravou a projednáváním procesu proti M. Horákové a spol. a dalších 35 okrajových případů vykonaly zúčastněné složky justičního aparátu obrovský kus práce. Státní prokuratura žalovala celkem 639 osob. Státní soud vynesl 10 rozsudků smrti, 48 trestů těžkého žaláře na doživotí a další tresty na svobodě v celkové výměře 7850 let. Byly uloženy peněžité tresty ve výši 12 145 000 Kč a vyslovena konfiskace celého majetku téměř u všech odsouzených. Zproštěno [viny] 570 bylo 21 obžalovaných a u dvou osob bylo trestní řízení vyloučeno za účelem dalšího šetření. …

I když propagačně bylo z procesů velmi mnoho vytěženo, zdaleka nelze tvrditi, že bylo vykonáno zúčastněnými složkami justičního aparátu vše, čeho bylo lze využít politicky z materiálu tak bohatého a poučného.

V budoucnu bude nutno ještě více se opříti o zkušenosti politicky vyspělých soudruhů z ústředního výboru KSČ, za jejich pomoci a v součinnosti s nimi prohloubiti a zdokonaliti práci Státní prokuratury a Státního soudu tak, aby ve velkých politických procesech mohly spolehlivě a bez závady plniti svou významnou politickou funkci.

Státní prokurátor: Ziegler.

K publikáciám, ktoré sa venovali procesu a vyšli po procese

Autori v tejto súvislosti uvádzajú (od s. 94): „ Den před popravami, 26. června 1950, bylo vytištěno třetí číslo tzv. materiálu pro osobní agitaci. Tyto brožurky kapesního formátu s názvem Říkáme lidem pravdu sestavovalo a do všech okresů distribuovalo kulturně-propagační oddělení sekretariátu ÚV KSČ. Červnové číslo dostalo podtitul Odhalujeme hnusnou tvář reakce a v rámci jednotlivých kapitol (I. Obnovení kapitalistického vykořisťování, II. Zločinné metody reakce, III. Galerie velezrádců) v něm byl agitátorům KSČ poskytnut návod, jak „správně“ vyhodnotit proces. Mimo jiné jsou nabádáni: „Budeme se svými spoluzaměstnanci a sousedy v závodech, na vesnici i ve městě hovořit o poučení z procesu s 13 velezrádci a vyzvědači, o zvýšení bdělosti a ostražitosti.“ Brožura byla vytištěna v nákladu 300 tisíc kusů. V červnu byla vydána také publikace Proces s vedením záškodnického spiknutí proti republice. Horáková a společníci – dnes stručně označovaná jako tzv. šedá kniha. Měla vzbudit zdání, že jde o doslovný přepis celého soudního líčení, ale jak bylo nedávno na základě porovnání stenozáznamů, filmových záznamů a rozhlasových nahrávek z procesu zjištěno, je v ní mnoho výroků, které u soudu zazněly pozměněno či zcela vypuštěno. Knihu vydalo ministerstvo spravedlnosti v červnu 1950 v nákladu 140 tisíc výtisků. Dle jednoho archivního dokumentu se měla na jejím vzniku podílet i prokurátorka Brožová. Zda k tomu nakonec došlo či jaký byl její případný podíl, bohužel nevíme.“.

Na s. 96, kde je zobrazená obálka knihy Žoldnéři války. Soudní proces s dr. Horákovou a spol., sa píše: „Obálka knihy Žoldnéři války, kterou vydal v červenci 1950 Svaz bojovníků za svobodu. Ze všech dobových publikací zabývajících se procesem má právě tato nejzvrhlejší obálku. Je vytvořena fotomontáží – v popředí vidíme fotografi i Milady Horákové stojící před Státním soudem a za ní se šikují vojáci (zřejmě nacisté) s bubnem a trumpetami, za nimiž zůstává hořící město.“.

Články, reportáže a protesty v súvise s rozsudkom: Československo a zahraničie

Autori v tomto kontexte uviedli (s. 120): „Jestliže v době procesu i těsně po jeho skončení plnily články o něm většinu novinových stránek, o samotných popravách bylo dovoleno publikovat jen kratičkou noticku. Několikařádková zprávička ČTK se v denících objevila den po jejich vykonání, 28. června 1950: „Rozsudek Státního soudu v Praze z 8. června t. r. potvrzený rozsudkem Nejvyššího soudu z 24. června t. r., jimiž byli Milada Horáková, Jan Buchal, Oldřich Pecl a Záviš Kalandra odsouzeni pro zločiny velezrady a vyzvědačství k trestu smrti, byl vykonán.“.

Ukážky z dobových článkov v československej tlači

Na s. 406, 413 a 415 autori zmienili nasledovné: „1950, 6. červen, Praha – Článek poslance Československé strany socialistické Josefa Šafaříka „Zrada programem“ otištěný v deníku Svobodné slovo, který odsuzuje činnost obžalovaných z procesu s Miladou Horákovou a spol. a ostře útočí především na Miladu Horákovou, kterou přirovnává k manželce velitele nacistického koncentračního tábora Buchenwald. …

1950, 8. červen, Praha – Článek předsedy Svazu československých spisovatelů Jana Drdy „Soud lidu“, otištěný v deníku Rudé právo, který ostře odsuzuje obžalované z procesu s Miladou Horákovou a spol. a útočí zejména na Miladu Horákovou, o níž uvádí, že ztratila poslední zbytky lidské podoby. …

1950, 9. červen, Praha – Článek spisovatelky Aleny Bernáškové „Führeři, specialisté a otroci“ otištěný v Lidových novinách v rubrice „Před soudem lidu“, který na základě výpovědi Josefa Vávry-Staříka před soudem s Miladou Horákovou a spol. ostře útočí proti představitelům československé emigrace.“.

Na s. 454 sa píše: „1950, 20. červen, Praha – Článek „Proč se přiznávali“ otištěný v deníku Práce, který cituje text dopisovatele britského komunistického deníku Daily Worker Sama Rusella, osobně přítomného soudnímu procesu s Miladou Horákovou a spol., v němž vysvětluje přiznávání obžalovaných k nejtěžším zločinům v soudní síni skutečností, že pochopili prospěšnost komunismu na základě diskusí s dělníky, kteří s nimi ve vězení hovořili o úspěších lidovědemokratického zřízení.“.

K zahraničným reportážam a protestom proti rozsudku

Od s. 474 autori uvádzajú reportáže zo zahraničia, ktoré reagovali na rozsudok, napr.: „1950, 1. červen, New York/Praha – Reportáž rozhlasové stanice Hlas Ameriky o procesu s Miladou Horákovou a spol., přepsaná odposlouchávací službou Československého rozhlasu, jež popisuje reakci amerického ministerstva zahraničí na vznesená obvinění ohledně špionážní činnosti amerických diplomatů v Praze po únoru 1948. ...“ Reportáž má názov: Prohlášení amerického min[isterstva] zahraničí k procesu v Praze. Na s. 476 sa zmieňuje ďalšia reportáž: „1950, 1. červen, New York/Praha – Reportáž rozhlasové stanice Hlas Ameriky, přepsaná odposlouchávací službou Československého rozhlasu, jež parafrázuje a cituje články v americkém deníku New York Times týkající se procesu s Miladou Horákovou a spol.“.

Od s. 98 sú v publikácii uvedené protesty proti rozsudku zo zahraničia – s. 100: „Bývalí holandští političtí vězni z doby nacistické okupace Gottwaldovi napsali: „Většina odsouzených byla našimi kamarády v koncentračních táborech za Hitlerovy vlády. Nemohli jsme tušit, že budou muset vytrpět tuto zkoušku pod komunistickou vládou.“ Dále se ozvalo např. třináct norských mírových organizací, profesoři historie z Harvardu, spolek norských žen vězněných nacisty, 94 amerických ženských organizací, které prezidentovi komunistického Československa telegrafovaly.“.

Na s. 102 autori píšu: „Ve Francii se organizování protestních akcí proti rozsudku z procesu s Miladou Horákovou a spol. chopil francouzský surrealistický básník André Breton, který se v roce 1935 při návštěvě Československa seznámil právě se Závišem Kalandrou. Breton zaslal československé vládě protest proti rozsudkům smrti, který spolu s ním podepsalo více než sto francouzských intelektuálů. „Kalandra byl šest let vězněn Hitlerem a my známe a obdivujeme jeho minulost a dílo.“– medzi signatármi tohto protestu boli aj Albert Camus, maliar Max Ernst, Paul Claudel, Simone de Beauvoir a Jean-Paul Sartre. Tu ešte dodám, že na s. 145 sa k Závišovi Kalandrovi v poznámke uvádza: „V druhé polovině třicátých let se kriticky vyslovil proti stalinským procesům ve dvou brožurách vydaných společně s Josefem Guttmanem (Odhalené tajemství moskevského procesu, 1936; Druhý moskevský proces, 1937), za což byl vyloučen z KSČ. Působil poté v redakci časopisu Světozor, ve kterém byla v dubnu 1936 otištěna fotografická koláž zobrazující Kalandru, jak se doznává sovětské tajné policii, že způsobil smrt Přemysla Otakara II. na Moravském poli.“.

 

Diskusia