K dôkazu pachovou stopou v Slovenskej a Českej republike

Barbora F.

K dôkazu pachovou stopou v Slovenskej a Českej republike

Spolek Šalamoun vo svojom nedávnom článku s názvom Pachová stopa – ČR – Slovensko, upozornil na to, že dňa 04. 03. 2025 sa v Bratislave uskutočnil 13. ročník interdisciplinárnej celoštátnej vedeckej konferencie s medzinárodnou účasťou, pod názvom Aktuálne otázky trestného práva v teórii a praxi, ktorú organizovala Katedra trestného práva Akadémie Policajného zboru v Bratislave. Zborník príspevkov tejto konferencie je zverejnený tu: https://akademiapz.sk/sites/default/files/2197-Vedecko-vyskumna%20cinnost/2025%20Aktu%C3%A1lne%20ot%C3%A1zky%20-%2013.%20ro%C4%8Dn%C3%Adk%20E_1.pdf. Jednou z tém konferencie, ktorá zaujala Spolek Šalamoun, bola aj Pachová stopa ako dôkaz v trestnom konaní, kde autori tohto príspevku v rámci anotácie uviedli: „Autori v článku reagujú na filmové dielo „Pachová stopa“, ktoré bolo vo februári 2025 uvedené do slovenských kín a ktoré spochybňuje použiteľnosť pachovej stopy v trestnom konaní a prezentuje pachovú stopu ako „nevedecký dôkaz“. Autori v článku vysvetľujú najnovšie dosiahnuté poznatky v tejto oblasti v rámci vedeckotechnického rozvoja a prezentujú aktuálnu judikatúru najvyšších slovenských a českých súdnych autorít, aby tak obhájili stabilné miesto pachovej stopy medzi dôkazmi v trestnom konaní.“ (viď s. 164 zborníka). V závere článku o. i. skonštatovali nasledovné (s. 176): „Aj tak sa ale na našom území jedná iba o dôkaz pomocný, nepriamy, s nižšou preukaznou hodnotou, než je tomu napríklad pri dôkazoch odtlačkami prstov či analýzou DNA a používa sa v trestnom konaní len v kombinácií s inými dôkazmi.“. Ja by som v tomto článku chcela upozorniť na niektoré významné aspekty tejto problematiky, ktoré v tomto príspevku zmienené neboli.

Na tlačovej konferencii, ktorá sa uskutočnila po novinárskej projekcii filmu Pachová stopa, pán Václav Peričevič zo Spolku Šalamoun spolu s režisérkou Zuzanou Piussi, poukázali aj na zaujímavý slovenský prípad, a to konkrétne na nález Ústavného súdu SR sp. zn. IV. ÚS 132/2021 zo dňa 16. 03. 2021. Ide o kauzu, v ktorej bol J. I. odsúdený Okresným súdom Bratislava sp. zn. 9 Tk 1/2016 zo dňa 30. 08. 2016 za zvlášť závažný zločin lúpeže spolupáchateľstvom k trestu odňatia slobody vo výmere 11 rokov, zároveň mu bol uložený ochranný dohľad na dobu 1 rok, a súčasne bol zaviazaný nahradiť poškodenej VÚB a. s. škodu vo výške 25 000 eur. Okresný súd v rozsudku na s. 17 rozsudku uviedol, že „Kľúčovým dôkazom, ktorý jednoznačne preukazuje vinu obžalovaného zo spáchania lúpeže... je zaistená pachová stopa.". Pozoruhodné je, že na tej istej strane súd skonštatoval, že: „... vzhľadom na miesto nálezu pachovej stopy je zrejmé, že v danom individuálnom prípade sa výrazným spôsobom mení charakter tohto nepriameho dôkazu na dôkaz v zásade priamy.". Na túto zaujímavú pasáž rozsudku okresného súdu upozornila na tlačovej konferencii priamo režisérka Zuzana Piussi (v čase od 14:07). ObvinenýJ. I. namietal, že pachová stopa bola použitá ako priamy dôkaz, a tiež to, že kľúčový dôkaz pachovou stopou bol nezákonne vykonaný. Voči rozsudku okresného súdu podal odvolanie, ktoré bolo rozhodnutím Krajského súdu Bratislava sp. zn. 1 To 116/2016 zo dňa 25. 01. 2017, zamietnuté. J. I. následne podal dovolanie, pričom argumentoval, že nosným dôkazom pre uznanie viny bola pachová stopa, ktorá bola použitá ako priamy dôkaz, hoci v trestnom konaní je považovaná len za dôkaz nepriamy. Tu je na mieste pripomenúť uznesenie NS SR, sp. zn. 4Tdo 49/2016 zo dňa 06. 06. 2017, kde súd skonštatoval, že pachová stopa môže byť hodnotená len ako nepriamy dôkaz, na čo upozornili ajautori v rámci vyššie spomínaného príspevku s názvom Pachová stopa ako dôkaz v trestnom konaní (viď s. 170-171 zborníka). Dovolanie J. I. bolo uznesením NS SR sp. zn. 4 Tdo/43/2017 zo dňa 07. 04. 2020, odmietnuté. Aj toto uznesenie priblížili autori v rámci článku uvedenom v zborníku – v ňom však z neho citovali len jednu krátku pasáž, pričom v úvode uviedli, že NS SR „konštatoval, že obhajca obvineného nie je oprávnený zúčastniť sa pachovej identifikácie vykonávajúcej policajtom so služobným psom.“ (viď s. 171-172 zborníka). NS SR však v tomto dôležitom uznesení zmienil o. i. aj nasledovné (s. 9 a 12): „Pokiaľ ide o námietku obvineného, že dôkaz získaný z pachovej stopy slúžil v jeho prípade ako dôkaz priamy, hoci judikatúra dosiaľ pripustila len jeho použitie ako dôkazu nepriameho, podporného, je treba pripomenúť, že posúdenie, či dôkaz získaný zákonným spôsobom má charakter priamy alebo nepriamy, je otázkou hodnotenia dôkazov, ktoré dovolaciemu prieskumu nepodlieha. Posúdenie tejto otázky navyše nevykazuje tak výrazný vplyv na výsledok konania, aby takéto zaradenie do jednej či druhej kategórie samo osebe mohlo byť považované za porušenie práv obvineného. Na prijatie výroku o vine a treste sa v zmysle zákona nevyžaduje zhromaždenie a vykonanie výlučne priamych dôkazov, postačuje aj ucelená, logická sieť nepriamych dôkazov. Nie je preto podstatné zaradenie dôkazu, ale jeho dôkazná sila. Hodnotenie dôkaznej sily a dôkazu ako takého však prináleží súdu prvého a druhého stupňa, nie dovolaciemu súdu, ktorý skutkové a hodnotiace závery súdov nižšieho stupňa nie je oprávnený nanovo preskúmavať a prehodnocovať. … závery vyslovené v tomto rozhodnutí neznamenajú, že právnu úpravu a postupy vo vzťahu k pachovým stopám a pachovej identifikácii považuje najvyšší súd za celkom dostačujúcu. Zákonná úprava de lege ferenda, so striktne nastavenými pravidlami, bude musieť reflektovať najnovšie vedecké poznatky prenikajúce aj z iných európskych štátov (najmä z Českej republiky).“. V roku 2020 podal J. I. sťažnosť, ktorá bola nálezom Ústavného súdu SR sp. zn. IV. ÚS 132/2021zo dňa 16. 03. 2021, zamietnutá.

V tomto článku by som preto chcela chcela najprv predstaviť túto zaujímavú kauzu na podklade uznesenia NS SR z roku 2020 a nálezu ÚS SR z roku 2021. V druhej časti, vzhľadom na vyššie citované konštatovanie NS SR, ako aj vzhľadom k tomu, že dôkaz pachovou stopou bol témou minuloročnej vedeckej konferencie, podrobne priblížim prístup k metóde pachovej identifikácie v Českej republike, a to na základe správy týkajúcej sa rizík aplikačnej praxe metódy pachovej identifikácie v Polícii ČR z roku 2013, výsledkov výskumu, ktorý prebiehal v rokoch 2010-2015 na zákazku Ministerstva vnútra ČR, Prehlásenia 14. vedcov k metóde pachovej identifikácie prevádzanej za použitia služobných psov Polície Českej republiky z augusta 2021 a súvisiacich nálezov Ústavného súdu Českej republiky.

Záverom tejto časti len doplním, že film Pachová stopa režisérky Zuzany Piussi, na ktorý reagovali autori článku Pachová stopa ako dôkaz v trestnom konaní, získal hlavnú cenu za dokumentárny film na festivale Academia Film Olomouc AFO 2025, a súčasne obdržal aj cenu Premio Apoxiomeno v Taliansku, a to za najlepší celovečerný dokumentárny film. V Českej televízii mal premiéru dňa 20. januára 2026.

K rozsudku okresného súdu sp. zn. 9 Tk 1/2016 zo dňa 30. 08. 2016, ktorým bol J. I. uznaný vinným vo veci lúpeže VÚB banky

NS SR v úvode uznesenia sp. zn. 4 Tdo/43/2017 zo dňa 07. 04. 2020, uviedol, že okresný súd rozsudkom sp. zn. 9 Tk 1/2016 zo dňa 30. 08. 2016 uznal J. I. za vinného na skutkovom základe, že „dňa 30. 05. 2013 v čase asi o 13.30 hod. v T. na ulici T. č. XX vstúpili obv. J. I. maskovaný silikónovou maskou s karikatúrnou podobizňou pravdepodobne osoby Arnold Schwarzenegger a ozbrojený samopalom nezisteného typu, spolu s D. X., ktorý je stíhaný v inom trestnom konaní, maskovaným silikónovou maskou s karikatúrnou podobizňou osoby Václav Klaus a tretím doposiaľ nestotožneným páchateľom maskovaným silikónovou maskou pravdepodobne osoby Louis De Funés, obaja ozbrojení samopalmi vz. 58, do vnútorných priestorov pobočky poškodenej spol. L., a. s., kde pod hrozbou použitia prinesených strelných zbraní žiadali od pracovníkov pobočky vydať finančnú hotovosť, pričom obv. I. po vstupe do pobočky zakričal na prítomné osoby v pobočke: „Prepad! Na zem! Ľahnite si na zem!", čím prinútil prítomných, aby si ľahli na zem, následne pristúpil k zamestnancovi pošk. S. K., ktorého stiahol na zem za kravatu a následne mu prikázal otvoriť zásuvky na časovej pokladni, z ktorých po otvorení vybral presne nezistený počet bankoviek v rôznych nominálnych hodnotách, medzičasom D. X. pristúpil k zamestnankyni pošk. E. Y. a prinútil ju otvoriť priehradky na časovej pokladni, z ktorých postupne vybral presne nezistený počet bankoviek v rôznych nominálnych hodnotách, následne obv. I. prinútil riaditeľku pobočky pošk. Ing. R. E., aby sa presunula do trezorovej miestnosti a aby mu otvorila trezor, po jeho otvorení obv. I. vybral z tohto finančnú hotovosť v presne nezistenej sume, ktorú uložil do prineseného presne nestotožneného bieleho plátenného vreca a následne odišiel spolu s pošk. Ing. E. z trezorovej miestnosti do priestoru pobočky a pri prechode kuchynkou, cez ktorú prechádzali, zobral zo stola peňaženku pošk. Y. spolu s jej obsahom v celkovej hodnote 167,60 Eur, obv. I. po návrate do priestoru pre klientov v pobočke prikázal D. X. zhromaždiť zvyšnú hotovosť z pokladne pošk. K., po čom D. X. na pokyn obv. I. vytrhol násilím zásuvku z časovej pokladne pošk. K. a zhromaždil zvyšnú hotovosť do bližšie nestotožnenej prinesenej tašky zelenej farby, medzičasom do priestorov pobočky s vysielačkou v ruke vošiel doposiaľ nestotožnený tretí páchateľ a zakričal slová v zmysle, aby končili, že policajti majú signál a sú už na ceste, po čom všetci traja páchatelia ušli z pobočky L., a.s. v T. a nastúpili do osobného motorového vozidla zn. JEEP GRAND CHEROCKEE LAREDO, VIN:S čiernej farby, ktoré za tým účelom zadovážili D. X. spolu s obv. I. v mesiaci december 2012 v obci B., okr. Z., od osoby R. Q., po nasadnutí do vozidla v T. sa týmto presunuli cez obec K. do oblasti nazývanej T. X., vo vzdialenosti 4 km od obce E., kde vozidlo zanechali v lesnom poraste v ťažko dostupnom teréne s interiérom pokrytým spadnutým suchým lístím a poliatym automobilovým benzínom a roztokom skladajúcim sa zo zmesi uhľovodíkov C3-C4 a terpénických frakcií (čistič na gril), vozidlo bolo nájdené dňa 20.07.2013, uvedeným konaním spôsobili poškodenej spol. L., a.s., IČO: XX XXX XXX, so sídlom: R. V. X, P., škodu v sume 86 352,13 Eur, pričom k zraneniu osôb nedošlo. … V... bodoch obžaloby (1/, 3/) obvineného podľa § 285 písm. c/ Tr. por. oslobodil, pretože nebolo preukázané, že skutok spáchal.“

Okresný súd na s. 17 rozsudku uviedol, že „Kľúčovým dôkazom, ktorý jednoznačne preukazuje vinu obžalovaného zo spáchania lúpeže... je zaistená pachová stopa.". Za pozornosť v tomto prípade stojí aj nasledovné konštatovanie súdu na tej istej strane: „... vzhľadom na miesto nálezu pachovej stopy je zrejmé, že v danom individuálnom prípade sa výrazným spôsobom mení charakter tohto nepriameho dôkazu na dôkaz v zásade priamy.".

J. I. namietal, že pachová stopa bola použitá ako priamy dôkaz, a tiež to, že kľúčový dôkaz pachovou stopou bol nezákonne vykonaný – k tomu, aké konkrétne námietky uviedol v súvise s konštatovanou nezákonnosťou vykonania porovnávania pachových stôp, ako aj k stanovisku súdov vo vzťahu k jeho námietkam, sa budem podrobne venovať nižšie, v rámci uznesenia NS SR z roku 2020 a nálezu ÚS SR z roku 2021. Voči rozsudku okresného súdu podal odvolanie, ktoré bolo rozhodnutím Krajského súdu Bratislava sp. zn. 1 To 116/2016 zo dňa 25. 01. 2017, zamietnuté.

K uzneseniu NS SR sp. zn. 4 T do/43/2017 zo dňa 07. 04. 2020

Obžalovaný J. I. po rozhodnutí krajského súdu podal dovolanie, ktoré bolo uznesením NS SR sp. zn. 4 T do/43/2017 zo dňa 07. 04. 2020, odmietnuté.

Tu by som najprv na chvíľu odbočila od tejto kauzy a pripomenula dôležité uznesenie NS SR sp. zn. 4 Tdo 49/2016 zo dňa 06. 06. 2017, na ktoré upozornil JUDr. Šamko na Právnych listoch, ako aj autori článku Pachová stopa ako dôkaz v trestnom konaní, uvedenom v zborníku, konkrétne na s. 171-172. NS SR v tomto uznesení k pachovej identifikácii uviedol:

„Metóda využitia pachovej stopy pre identifikáciu podozrivej osoby z pohľadu platného dôkazného práva v trestnom konaní nie je v Trestnom poriadku výslovne upravená. Z tohto dôvodu sa pri dokazovaní pachovou stopou v trestnom konaní použije všeobecná smernica obsiahnutá v § 119 ods. 2 Tr. por. „ako dôkaz môže slúžiť všetko čo môže prispieť na náležité objasnenie veci a čo sa získalo z dôkazných prostriedkov podľa tohto zákona alebo podľa osobitného zákona". Súčasná judikatúra uznáva výsledky pachovej identifikácie len ako dôkaz nepriamy, použiteľný len v uzavretom kruhu nepriamych dôkazov, alebo ako dôkaz podporný k priamemu dôkazu. Pachová identifikácia sama o sebe preto nemôže slúžiť ako hlavný usvedčujúci dôkaz viny obžalovaného, ale musí byť doplnená inými dôkazmi.

Dôvodov, prečo môže byť pachová stopa hodnotená len ako nepriamy dôkaz je niekoľko:

Pachová stopa je založená na použití vycvičených psov, ktorí sú schopní stotožniť pach človeka zaistený z dvoch predmetov alebo miest, avšak pes (rovnako ako človek) sa môže mýliť.

Výsledky nie je možné overiť exaktnou vedeckou metódou, ide hlavne o to či pachová stopa je vhodná a spôsobilá pre individuálnu identifikáciu ľudského jedinca, aké má táto stopa vlastnosti, či je technickými prostriedkami zistiteľná a či je vycvičený pes schopný túto stopu identifikovať. Toto platí aj napriek tomu, že v súčasnosti, (na rozdiel od doterajších len empirických zistení) bola vedecky preukázaná existencia molekúl, ktoré umožňujú individuálnu identifikáciu páchateľa trestného činu a bola potvrdená mimoriadna schopnosť vycvičených psov takúto identifikáciu vykonať.

Páchateľ mohol na mieste činu zanechať podvrhnutú pachovú stopu, (v posudzovanom prípade obvinený bežne prichádzal na miesto činu a celkom bežne tam zotrvával aj po dlhšiu dobu, keďže tam chodil za priateľkou).

Aj napriek zachovaniu prísnych požiadaviek odberu a porovnaniu pachových stôp policajnými orgánmi, aj za predpokladu ich prevedenia nespochybniteľným spôsobom dôkazy používajúce pachové stopy sú nepriame a ako jediné neobstoja, pretože preukazujú, že obvinený bol na mieste činu alebo ináč preniesol pach na veci súvisiace s trestnou činnosťou, ale nepreukazujú, že čin priamo spáchal. Preto je potrebné, aby tento dôkaz nebol pre uznanie viny jediným, osamoteným.“.

Teraz sa opäť vrátim ku kauze lúpeže vo VÚB banke. Obžalovaný J. I. vo svojom dovolaní argumentoval, že „bolo zásadným spôsobom porušené jeho právo na obhajobu a že rozhodnutie je založené na dôkazoch, ktoré neboli súdom vykonané zákonným spôsobom. Obsahovo ich vymedzil s poukazom na skutočnosť, že nosným dôkazom pre uznanie viny bola pachová stopa, ktorá bola použitá ako dôkaz priamy, hoci v trestnom konaní je považovaná len za dôkaz nepriamy. Pri zabezpečovaní dôkazu došlo k porušeniu práva na obhajobu a tento nebol vykonaný zákonným spôsobom…Svoje dovolanie doplnil sám obvinený podaním doručeným Najvyššiemu súdu 12. októbra 2017 označeným ako „Príloha k dovolaniu", v ktorom okrem iného uviedol, žebol nespravodlivo odsúdený, a to iba na základe jediného a nepriameho dôkazu - pachovej stopy, pričom z dvoch skutkov bol spod obžaloby v plnom rozsahu oslobodený. Pachová stopa bola podľa neho vyhotovená nezákonne a vyhodnotená neobjektívne v jeho neprospech. Touto nespravodlivou krivdou trpí celá jeho rodina, hlavne dve maloleté deti. Je nevinný a ničoho sa nedopustil, preto žiadal, aby Najvyšší súd Slovenskej republiky rozhodol spravodlivo a zákonne." (viď s. 2-3 uznesenia NS SR).

Dovolanie J. I. bolo uznesením NS SR sp. zn. 4 Tdo/43/2017 zo dňa 07. 04. 2020, ako som už uviedla vyššie, odmietnuté.Pripomínam, že aj na toto uznesenie upozornili autori vyššie zmieneného článku s názvom Pachová stopa ako dôkaz v trestnom konaní, upriamujúc však pritom pozornosť len na tú pasáž, kde súd skonštatoval, že „obhajca obvineného nie je oprávnený zúčastniť sa pachovej identifikácie vykonávajúcej policajtom so služobným psom“ (viď s. 171-172 zborníka). NS SR v tomto uznesení uvádza vo vzťahu k nariadeniu prezidenta Policajného zboru (ďalej aj „PZ") č. 10/1998 z 25. mája 1998 o metóde pachových konzerv a k Správe o výsledku porovnávania pachových stôp zo dňa 03. 07. 2015 v tejto kauze, nasledovné (s. 5-7 uznesenia):

„Pachová stopa ako dôkazný prostriedok nie je výslovne upravená v Trestnom poriadku. Získavanie pachových stôp a výkon pachovej identifikácie upravujú predovšetkým vnútorné akty, ktorými sú najmä nariadenie prezidenta Policajného zboru (ďalej aj „PZ") č. 10/1998 z 25. mája 1998 o metóde pachových konzerv (ďalej len „nariadenie"), nariadenie Prezidenta Policajného zboru č. 4/2004 z 9. februára 2004, ktorým sa mení a dopĺňa nariadenie prezidenta Policajného zboru č. 10/1998 o metóde pachových konzerv (ďalej len „zmeňujúce nariadenie"), a Prevádzkový poriadok a metodické pokyny k výcviku a výkonu pachovej identifikácie, vydaný Ministerstvom vnútra Slovenskej republiky, Odborom kynológie a hipológie Prezídia Policajného zboru, Oddelením metódy pachovej identifikácie Banská Bystrica, pracovisko Slovenské Ďarmoty (ďalej aj „Prevádzkový poriadok").

Podľa čl. 1 ods. 2 nariadenia, metóda pachových konzerv je prostriedkom kriminalistickej techniky, ktorá slúži na skúmanie pachovej identifikácie osôb a vecí pri odhaľovaní trestných činov a zisťovaní ich páchateľov.

Podľa čl. 2 ods. 2 (veta prvá) nariadenia, odoberanie pachových stôp z miesta činu vykonáva kriminalistický technik ako prvý kriminalisticko-technický úkon na mieste činu.

Podľa čl. 4 ods. 1 nariadenia, odber porovnávacej pachovej stopy nesmie vykonať osoba, ktorá bola prítomná pri zaistení pachovej stopy na mieste činu.

Podľa čl. 4 ods. 4 (veta prvá) nariadenia v znení zmeňujúceho nariadenia, pri odbere porovnávacej pachovej stopy pachový snímač sa vyberá z obalu sterilným nástrojom, priloží sa osobe na telo v oblasti pásu, ponechá sa na tele po dobu 10 minút.

Podľa čl. 6 ods. 3 nariadenia v znení zmeňujúceho nariadenia, pachová identifikácia sa vykonáva v rade piatich až ôsmich pachových stôp z trestnej činnosti, medzi ktoré sa umiestni pachová stopa z objasňovaného prípadu, tento postup sa opakuje päťkrát so zmenou postavenia porovnávanej pachovej stopy. Po štvrtom označení sa považuje porovnanie za preukázateľné.

Podľa čl. 6 ods. 5 nariadenia v znení zmeňujúceho nariadenia, pachová stopa z miesta činu a porovnávacia pachová stopa sa používajú na porovnávanie pachov až po 24 hodinách od ich odberu. Pokiaľ je z taktického hľadiska nevyhnutné vykonať porovnanie skôr, musí sa porovnávanie pachových stôp po 24 hodinách opakovať.

Podľa čl. 6 ods. 6 nariadenia v znení zmeňujúceho nariadenia, ak pes prítomnosť pachu podozrivej osoby označí alebo vylúči, výsledok sa považuje za kladný.

Podľa čl. 8 ods. 2 nariadenia v znení zmeňujúceho nariadenia, vyradenie pachových stôp sa vykonáva na základe písomného súhlasu príslušného útvaru Policajného zboru v prípade, ak bol páchateľ trestného činu zistený.

Podľa čl. 8 ods. 3 nariadenia v znení zmeňujúceho nariadenia, ďalšie pachové stopy, ktoré boli prijaté do evidencie, sa vyraďujú po uplynutí piatich rokov.

Podľa Prevádzkového poriadku (podkapitola 5.7) v priestoroch Oddelenia metódy pachovej identifikácie (ďalej aj „OMPI") sa zamestnanci, ako aj ľudia v doprovode policajta OMPI pohybujú a správajú tak, aby pri výkone pachovej identifikácie vykonávajúcim policajtom so služobným psom, tohto zbytočne nevyrušovali akýmkoľvek hlukom, ktorý by mohol vyrušiť služobného psa a tým ovplyvniť priebeh pachovej identifikácie.

Podľa Prevádzkového poriadku (podkapitola 5.7, bod 5.7.1 písm. a/) je zakázané vstupovať zamestnancom a policajtom OMPI do pracovnej kóje počas výkonu pachovej identifikácie, okrem policajta prevádzajúceho tento výkon.

Podľa Prevádzkového poriadku (podkapitola 6.1) pred samotným porovnávaním musí psovod vykonať tzv. náhodnú zaujímavosť. Náhodná zaujímavosť je povinný úkon vykonávaný so služobnými psami pred samotným porovnávaním, ktorým sa vylučuje prítomnosť pachu, zaujímavého pre psa, ktorý by mohol ovplyvniť psa takým spôsobom, že by zmätočne označoval pachovú stopu.

Podľa Prevádzkového poriadku (podkapitola 6.1, bod 1. písm. c/) psovodovi, ktorý vykonáva pachovú identifikáciu so služobným psom, ktorý má pridelenú platnú kategóriu MPK1, rozmiestňuje pre prvé opakovanie v sérii do stojanov pachové konzervy so stopami druhá osoba, a to prevažne referent - laborant (alebo iný policajt OMPI) s použitím vysterilizovaných pracovných nástrojov. Policajt, ktorý vykonáva pachovú identifikáciu so služobným psom, ktorý má pridelenú platnú kategóriu MPK2, si pachové konzervy do stojanov rozmiestňuje sám podľa vlastného uváženia.

Podľa Prevádzkového poriadku (podkapitola 6.1, bod 1. písm. d/) sa výkon pachovej identifikácie uskutočňuje s dvomi služobnými psami v dvoch sériách po päť opakovaní alebo s jedným služobným psom v dvoch sériách, pričom časový rádius medzi sériami nesmie byť kratší ako 24 hodín. …

Výsledok pachovej identifikácie (porovnanie pachových stôp) ku skutku 2/, ku ktorému malo dôjsť v pobočke L. P. v T. dňa 30. mája 2013, zachytáva Správa o o výsledku porovnávania pachových stôp - zaslanie, z 3. júla 2015… z ktorej okrem iného vyplýva, že vzájomným porovnaním odobratých pachových stôp bola zistená pachová totožnosť medzi pachovou stopou č. 4 (pachová stopa z podlahy pred vstupom do trezoru) a porovnávacou pachovou stopou od obvineného J. I. ...V prvej sérii bola porovnaná pachová stopa č. 4 (pachová stopa z podlahy pred vstupom do trezoru) a porovnávacia pachová stopa od obvineného J. I. psom Nuxia, v druhej sérii boli porovnané rovnaké stopy psom Festa. Následne bola porovnaná pachová stopa č. 4 (pachová stopa z podlahy pred vstupom do trezoru) a pachová stopa č. 1 (boxerské rukavice od osoby odlišnej od obvineného) psom Nuxia, a v štvrtej sérii pachová stopa č. 4 (pachová stopa z podlahy pred vstupom do trezoru) a pachová stopa č. 2 (dobrovoľne vydané veci osoby odlišnej od obvineného) psom Festa, pričom tu zhoda zistená nebola. V každej sérii bolo uskutočnených päť porovnaní. … Okrem iných bola zabezpečená aj evidenčná karta metódy pachových konzerv č. 184/2013, ktorá sa týkala skutku 2/… Negatívny výsledok porovnania bol zaznamenaný v troch prípadoch, pozitívny len u obvineného. Z karty vyplýva, že neboli zaznamenané rušivé vplyvy pri odbere pachových a porovnávacích pachových stôp.“.

Najvyšší súd ďalej v tomto náleze na s. 7-12 konštatuje: "Podľa výpovede svedka kpt. Bc. N. Z. (č. l. 5187, súdna časť) sa pachové porovnávanie vykonáva v tzv. kóji, čo je sterilná miestnosť, kde sú pachové stopy umiestnené v sterilných stojanoch. Pri výkone pachového porovnávania sa v miestnosti nachádza len psovod a pes. Skúšky vykonal sám, snažia sa vyvarovať rušivých vplyvov. Pri úkone nebola prítomná žiadna ďalšia osoba, nebol urobený ani audiovizuálny záznam, nakoľko naň neprišla požiadavka. Pachová identifikácia bola vykonaná s dvoma služobnými psami, a to so psom Nuxia, ktorý má pridelený certifikát, kategóriu MPK2, a so psom Festa s certifikátom, kategóriou MPK1, pričom pachové stopy v oboch prípadoch rozmiestňoval sám svedok.

Po preverení dovolacích námietok Najvyšší súd dospel k nasledovnému:

… V predmetnej veci došlo k vykonaniu pachovej identifikácie (vo vzťahu ku skutku 2/) 11. júna 2015, pričom pachová stopa od obvineného bola odobratá 20. februára 2015. Skôr ako po tomto dátume teda k realizácii porovnávacieho úkonu nemohlo dôjsť z objektívnych dôvodov. Napriek tomu, s akým časovým odstupom došlo k pachovej identifikácii, oboma psami bola označená zhoda, t. j. došlo k stotožneniu pachových stôp. Hoci ďalšia použiteľnosť stopy v závislosti od času a počtu jej použití v konkrétnom číselnom vyjadrení nie je predmetom právnej úpravy a vyjadriť by sa k tejto otázke mohol len znalec odorológ (po zohľadnení nielen všeobecných vlastností pachových stôp ako takých, ale i aktuálneho vývoja v danom odbore), vo všeobecnosti možno vychádzať z toho, že pokiaľ je konkrétna pachová stopa natoľko rozpoznateľná psom, aby ju vedel odlíšiť od iných a následne stotožniť, je na pachovú identifikáciu použiteľná, hoci časom a počtom použití by mohla strácať svoje pôvodné vlastnosti.

… Čo sa týka služobných psov, oba z nich mali na výkon pachovej identifikácie certifikáty, platné kategórie MPK1 a MPK2, čo potvrdil svedok Z.. Na druhej strane treba konštatovať, že nebol dodržaný predpísaný postup vo vzťahu k rozmiestňovaniu pachových stôp (pachových konzerv)pri výkone porovnávania prostredníctvom psa s kategóriou MPK1, keďže pachové stopy mali byť rozmiestnené druhou osobou, nie psovodom (Prevádzkový poriadok, podkapitola 6.1, bod 1. písm. c/). Takéto nedodržanie predpísaného postupu vyplývajúceho z vnútorného aktu (nie zákona) však nie je spôsobilé vyvolať následok vo forme nezákonnosti konkrétneho dôkazu. …

Najvyšší súd nezistil porušenie žiadneho z uvedených kritérií v predmetnej veci, keď pachové stopy (vrátane stôp porovnávacích) týkajúce sa súdenej trestnej činnosti vo vzťahu ku skutku 2/ obžaloby bolizabezpečené z prípustného zdroja, príslušným subjektom v prípravnom konaní a boli vykonané v súlade s Trestným poriadkom, pri dodržaní procesných práv obvineného. Skutočnosť, že neboli striktne dodržané existujúce vnútorné akty, upravujúce podrobnosti ich priebehu, nemá vplyv na zákonnosť dôkazu ako takú, resp. môže byť právne významná len vo vzťahu k hodnoteniu jeho dôkaznej sily (účinnosti). Hodnotiace úvahy tohto typu však v zmysle ustálenej rozhodovacej praxe neprináležia dovolaciemu súdu, pokiaľ nejde o prípad podľa § 371 ods. 3 Tr. por.

Námietku, že vykonania pachovej identifikácie sa nezúčastnil obhajca obvineného ani iná nezúčastnená osoba a že porovnávanie nebolo zaznamenané obrazovým záznamom, rovnako nemožno považovať za opodstatnenú. Prítomnosť inej osoby než je psovod pri pachovom porovnávaní nie je s ohľadom na spôsob jeho vykonávania žiaduca. Zviera ako hlavný nástroj identifikácie je citlivé na vonkajšie vplyvy (rušivé faktory), ktoré by mohli mať negatívny dopad na výsledok úkonu. Pre demonštráciu citlivosti psa na drobné rušivé vplyvy možno spomenúť metodiku výcviku služobných psov k metóde pachovej identifikácie (Prevádzkový poriadok, podkapitola 6.2), podľa ktorej každý nový element pri výcviku pes vníma ako rušivý vplyv, pričom medzi rušivé elementy patrí napríklad zmena pracovného oblečenia psovoda, zmena postroja, obojka, vôdzky psa, prítomnosť novej veci v pracovnej kóji (napr. statív kamery), prítomnosť a pohyb cudzej osoby v pracovnej kóji, pohyb za oknom v pracovnej kóji, zmena stojanov na pachové konzervy, zmena pracích práškov na oblečení psovoda, zmena čistiacich prostriedkov na podlahe v kóji či prímes nových pachov do pachového pozadia v pracovnej kóji z vonkajšieho prostredia vzniknutých vetraním, nečakané zvuky počuteľné v pracovnej kóji a iné. V nadväznosti na to je v zmysle Prevádzkového poriadku (podkapitola 5.7, bod 5.7.1 písm. a/) zakázané vstupovať do pracovnej kóje počas výkonu pachovej identifikácie dokonca i zamestnancom a policajtom OMPI (okrem policajta vykonávajúceho úkon).

Pachová identifikácia je veľmi špecifický spôsob zabezpečovania/získavania dôkazu a jeho špecifiká sa odrážajú aj v možnostiach obhajcu a obvineného zúčastniť sa na tomto úkone, čo však nie je v rozpore s právom na obhajobu a nezakladá to ani nezákonnosť vykonania dôkazu, pretože si to vyžaduje podstata úkonu. Keďže výsledok porovnávania psom nie je možné overiť inými spôsobmi (ľudskými zmyslami ani inými exaktnými metódami), je podstatné, aby úkon prebehol striktne v súlade so stanovenými postupmi, ktoré sa časom vyvíjajú a formujú. Dodržanie nastavených pravidiel je tiež v záujme obvineného. Hoci sa v súdnej praxi vyskytli rozhodnutia, podľa ktorých má proces porovnávania pachovej stopy z miesta činu s pachovou stopou konkrétnej osoby prvky rekognície i vyšetrovacieho pokusu, čoho konzekvenciou je možnosť obhajcu a obvineného zúčastniť sa na takomto úkone v určitom štádiu konania, je treba brať zreteľ na postupný vývoj v tejto oblasti na základe poznatkov z praxe a s tým súvisiace zmeny úpravy niektorých postupov. Rovnako je nutné podotknúť, že uvedený názor vyslovili súdy v konkrétnej právnej veci a takéto rozhodnutie nie je záväzné erga omnes. Ako správne podotkol aj súd nižšieho stupňa, nejde o zjednocujúce stanovisko ani judikatúrne riešenú problematiku. V uvedenom kontexte preto nehrá úlohu skutočnosť, že obhajca obvineného požiadal o účasť na vyšetrovacích úkonoch. Z hľadiska dosiahnutia správneho a spoľahlivého výsledku pachového porovnávania sa iné osoby okrem psovoda, resp. osoby rozmiestňujúcej pachovú vzorku, nemohli pachovej identifikácie zúčastniť priamo, keďže by sa mohli stať zdrojom rušivého vplyvu s negatívnym dopadom na závery porovnávania. Súd prvého stupňa správne k tejto otázke podotkol, že ani pri iných úkonoch, ako je napríklad pitva či porovnanie vzoriek DNA alebo odtlačkov prstov, nebýva prítomný obhajca či iná osoba, pričom takýto postup neznižuje relevantnosť uskutočneného úkonu a už vôbec nemá vplyv na jeho zákonnosť, pokiaľ sa v konaní nepreukáže opak. Priebeh a závery pachového porovnávania v predmetnej veci osvedčuje jednak Správa, jednak výpoveď svedka Z., ktorý porovnávanie priamo vykonával a tieto v konaní neboli sporné. …

Prevádzkový poriadok (podkapitola 6.1, bod 1. písm. e/)umožňuje vyhodnotenie pachovej identifikácie písomným alebo obrazovým záznamom. Ide o dve rovnocenné alternatívy, preto pokiaľ je výsledok zachytený písomnou formou, nevyžaduje sa obrazový záznam. Nevyhotovenie obrazového záznamu potom nemá vplyv na zákonnosť získaného dôkazu ani na uplatnenie práva na obhajobu, hoci sa úkonu obhajca ani obvinený nemajú možnosť zúčastniť osobne. Priebeh úkonu v predmetnej veci dostatočne zachytáva Správa o výsledku porovnávania pachových stôp z 3. júla 2015a podrobne i výpoveď svedka kpt. Bc. N. Z. z hlavného pojednávania. Obsah výpovede ani Správy neboli v konaní spochybnené a obvinený mal možnosť sa k nim vyjadriť a klásť svedkovi otázky. Realizácia práva na obhajobu v tejto súvislosti preto bola dostatočne zabezpečená. V nadväznosti na uvedené nemožno uznať ani námietku dovolateľa, že o vykonaní pachovej identifikácie nebol upovedomený. Obsah spisového materiálu síce svedčí o pravdivosti tohto tvrdenia, na druhej strane obvinený mal v ďalšom konaní možnosť sám, či prostredníctvom obhajcu kedykoľvek nahliadať do spisu, oboznámiť sa so Správou a po skončení vyšetrovania mohol spis preštudovať a vzniesť námietky, prípadne navrhnúť doplnenie dokazovania, a na hlavnom pojednávaní uskutočnenom 20. mája 2016 vo vzťahu k výpovedi svedka Z. klásť otázky, ktorú možnosť aj prostredníctvom obhajcu využil.

Pokiaľ ide o námietku obvineného, že dôkaz získaný z pachovej stopy slúžil v jeho prípade ako dôkaz priamy, hoci judikatúra dosiaľ pripustila len jeho použitie ako dôkazu nepriameho, podporného, je treba pripomenúť, že posúdenie, či dôkaz získaný zákonným spôsobom má charakter priamy alebo nepriamy, je otázkou hodnotenia dôkazov, ktoré dovolaciemu prieskumu nepodlieha. Posúdenie tejto otázky navyše nevykazuje tak výrazný vplyv na výsledok konania, aby takéto zaradenie do jednej či druhej kategórie samo osebe mohlo byť považované za porušenie práv obvineného. Na prijatie výroku o vine a treste sa v zmysle zákona nevyžaduje zhromaždenie a vykonanie výlučne priamych dôkazov, postačuje aj ucelená, logická sieť nepriamych dôkazov. Nie je preto podstatné zaradenie dôkazu, ale jeho dôkazná sila. Hodnotenie dôkaznej sily a dôkazu ako takého však prináleží súdu prvého a druhého stupňa, nie dovolaciemu súdu, ktorý skutkové a hodnotiace závery súdov nižšieho stupňa nie je oprávnený nanovo preskúmavať a prehodnocovať. ...

MVDr. Pavel Seman, zapísaný v zozname znalcov v odbore veterinárstvo, odvetvie kynológia, bol pribratý uznesením vyšetrovateľa PZ z 20. augusta 2015, ČVS: PPZ-1063/NKA-PZ-BA-2013, a to podľa § 142 ods. 1 Tr. por. s tým, aby zodpovedal nasledujúce otázky: či bol dodržaný správny postup pri odbere a zaisťovaní pachových stôp a porovnávacích pachových stôp, či bol dodržaný správny postup pri identifikácii pachových stôp, či výsledky zistené identifikáciou sú platné a použiteľné ako dôkaz v ďalšom trestnom konaní, a znalec sa mal zároveň vyjadriť, aké podmienky mohli v daných prípadoch znemožniť odobratie, prípadne znehodnotiť zaistené pachové stopy a porovnávacie pachové stopy, alebo uviesť iné skutočnosti významné pre riadne a objektívne posúdenie veci.

Podľa Prílohy č. 6 inštrukcie č. 7/2009 je odbor veterinárstvo vymedzený ako náuka o morfológii, fyziológii, chorobách zvierat a ich liečbe a odvetvie kynológia ako náuka o chove, výcviku a určovaní plemennej príslušnosti psov a ich charakteristike. Odorológia je kriminalistické odvetvie, ktoré sa zaoberá zákonitosťami vzniku pachov, ich vlastnosťami a významom, a tiež skúmaním pachových stôp. Podľa súčasnej právnej úpravy (vyhláška č. 228/2018 Z. z.) sa „kriminalistická odorológia zaoberá skúmaním pachu osoby, ktorý je vylučovaný potnými žľazami. Potné žľazy ekrinné zabezpečujú termoreguláciu tela, potné žľazy apokrinné vylučujú pot pri psychickom podráždení nervového systému osoby. Tento pach je podľa súčasných poznatkov kriminalistiky individuálny, nie je známy jeho materiálny nositeľ a ani mechanizmus dedenia. Pachová stopa osoby je samostatným druhom kriminalistickej stopy a patrí medzi stopy rovnosti objektu, čo znamená, že je časťou pôvodného materiálneho vybavenia objektu, ktorý ju vytvoril.". …

Vzhľadom k tomu, že v prejednávanej veci sa znalecký posudok týkal posudzovania pachových stôp a pachovej identifikácie, na jeho podanie mal byť primárne pribratý znalec z oblasti odorológie, tedaz oblasti zaoberajúcej sa zákonitosťami vzniku pachov, ich vlastnosťami, významom a skúmaním. Skutočnosť, že takéto odvetvie nebolo v čase zabezpečovania dôkazov orgánmi činnými v trestnom konaní zapísané v zozname odborov a odvetví vedenom Ministerstvom spravodlivosti Slovenskej republiky, nemôže byť na príťaž obvinenému. Ak nebolo možné zabezpečiť takéhoto znalca riadne, postupom podľa § 142 ods. 1 Tr. por., mal orgán činný v trestnom konaní, prípadne súd, zvoliť postup podľa § 143 ods. 2 Tr. por. a zadovážiť znalca odorológa podľa možností aj z iného štátu, eventuálne prehodnotiť vypracovanie znaleckého posudku v tejto oblasti.

Odorológia ako kriminalistické odvetvie je osobitná oblasť s vlastnými zákonitosťami, ktoré v praxi môže posúdiť len znalec s potrebnými vedomosťami a skúsenosťami z tejto oblasti, pretože zodpovedanie odborných otázok môže mať vplyv na výsledok dokazovania. Znalec z príslušného odboru či odvetvia má spravidla prehľad o aktuálnom stave vedeckého skúmania, preto je kompetentný zodpovedať aj otázky vo vzťahu k najnovším poznatkom a k posunu vývoja. Znalec pribratý do konania v predmetnej veci (kynológ) sa mohol vyjadrovať len k otázkam spadajúcim do jeho kompetencie, t. j. úloha zvieraťa v procese získavania stôp, jeho správanie a faktory naň pôsobiace, atď. Pre úplnosť treba dodať, že výkon pachovej identifikácie zabezpečuje Oddelenie metódy pachovej identifikácie spadajúce pod Ministerstvo vnútra Slovenskej republiky, Odbor kynológie a hipológie Prezídia Policajného zboru. Pribratie znalca kynológa by preto nemuselo byť úplne vylúčené, pokiaľ by sa jednalo o zodpovedanie praktických otázok týkajúcich sa výkonu pachovej identifikácie, avšak len v prípade, že by tento znalec spĺňal podmienku podľa čl. 10 ods. 1 nariadenia v znení zmeňujúceho nariadenia, teda muselo by ísť o znalca z oblasti kynológie s ďalším špecializovaným zameraním (s absolvovaným špeciálnym kurzom). Tento posudok by napriek tomu nemohol nahradiť odborné poznatky z oblasti náuky o pachoch a ich zákonitostiach, ktorých ozrejmenie bolo v predmetnej veci potrebné a ktoré môže poskytnúť len znalec odorológ. Čo sa týka rozhodovacej praxe súdov (zatiaľ bez judikatúrnej definitívy), ktorá bola v doterajších konaniach ovplyvnená hlavne možnosťami výberu znalcov, táto, rovnako ako samotná pachová identifikácia, resp. s ňou súvisiace vedné odbory a odvetvia, nestagnuje, ale mení sa novými poznatkami. Predmetná vec s ohľadom na všetky okolnosti prípadu je z pohľadu súdnej praxe jedinečná, dosiaľ sa nevyskytla, preto bolo potrebné k nej pristupovať osobitne.

Rovnako dovolací súd nepovažuje za správny postup vo vzťahu k formulácii otázok, ktoré boli pribratému znalcovi zadané. Otázky, či bol dodržaný správny postup pri odbere a zaisťovaní pachových stôp a porovnávacích pachových stôp, a postup pri identifikácii pachových stôp, a či výsledky zistené identifikáciou sú platné a použiteľné ako dôkaz v ďalšom trestnom konaní, sú otázkami právnymi, ktoré smerujú k hodnoteniu vykonaných dôkazov, resp. ich použiteľnosti. Výsledkom sú de facto právne závery, ktorých posudzovanie patrí do výlučnej kompetencie súdu, v prípravnom konaní orgánov činných v trestnom konaní.

Napriek zisteným nedostatkom znaleckého posudku nemožno konštatovať jeho nezákonnosť. V predmetnej veci išlo o úkon vykonaný oprávnenou osobou, t. j. osobou, ktorá je zapísaná ako znalec v zozname vedenom Ministerstvom spravodlivosti Slovenskej republiky, táto osoba bola do konania ako znalec pribratá procesne prípustným spôsobom, právoplatným uznesením vyšetrovateľa PZ, neboli zistené dôvody na vylúčenie znalca ani skutočnosti, ktoré by mu bránili byť činný ako znalec, a znalecký posudok bol vykonaný pred súdom tak, ako to vyžaduje procesný predpis v ustanovení § 268 Tr. por., vrátane výsluchu znalca. Znalecký posudok ako dôkaz bol preto zabezpečený a vykonaný v súlade so zákonom. Relevantnosť vytknutých nedostatkov sa mohla prejaviť len vo vzťahu k posudzovaniu použiteľnosti tohto dôkazu (por. R 82/2001, R 40/1969) a jeho dôkaznej sily, čo sú kategórie spadajúce pod hodnotenie dôkazov. Tieto je však oprávnený skúmať len súd nižšieho stupňa. Súdy nižšieho stupňa ustálili skutkový stav, zohľadniac vykonané dôkazy, na ktorých založili svoje závery. Vychádzajúc z argumentačnej základne rozhodnutí má Najvyšší súd za to, že znalecké dokazovanie k predmetným otázkam bolo vykonané nad rámec stavu nevyhnutného na rozhodnutie, keďže súdy otázku viny ustálili na základe radu nepriamych dôkazov tvoriacich ucelenú a logickú reťaz (podrobne analyzované na strane 16 a nasl. rozsudku súdu prvého stupňa a na strane 20 a nasl. uznesenia odvolacieho súdu) existujúcu bez ohľadu na výsledok znaleckého dokazovania.

Pre úplnosť Najvyšší súd dodáva, že k prípustnosti dôkazov nezaujal postoj ani ESĽP, keďže vo svojom rozhodnutí Asch proti Rakúsku z 26. apríla 1991, č. 12398/86, vyslovil, že prípustnosť dôkazov podlieha predovšetkým pravidlám vnútroštátneho práva a v princípe vnútroštátnym súdom prislúcha ohodnotiť nimi zhromaždené dôkazy. Úloha ESĽP potom spočíva v preskúmaní, či posudzované konanie ako celok vrátane spôsobu predkladania dôkazných prostriedkov malo spravodlivý charakter. Celkovú spravodlivosť konania v tomto rozhodnutí ESĽP okrem iného založil na posúdení možnosti obvineného vyjadriť sa v ďalšom konaní a uplatniť ďalšie prostriedky obhajoby.

Zo súdneho spisu vyplýva, že uznesenie vyšetrovateľa PZ z 20. augusta 2015, ČVS: PPZ-1063/NKAPZ-BA-2013, ktorým bol podľa § 142 ods. 1 Tr. por. do konania pribratý znalec MVDr. Pavel Seman, bolo doručené znalcovi 25. augusta 2015 a obvinenému J. I. a jeho obhajcovi až 6. októbra 2015. Obvinený po doručení uznesenia využil svoje právo a podal sťažnosť, v ktorejuplatnil všetky svoje námietky, a o sťažnosti bolo riadne rozhodnuté, mal teda v ďalšom konaní možnosť uplatniť prostriedky obhajoby. Hoci nemožno konštatovať, že by oneskoreným doručením uznesenia bolo zásadne porušené právo na obhajobu tak, ako to vyžaduje § 371 ods. 1 písm. c/ Tr. por. (obdobne Ústavný súd Slovenskej republiky v uznesení zo 16. decembra 2015, sp. zn. III. ÚS 637/2015, vyslovil, že „samotné nedoručenie procesného rozhodnutia akokoľvek súvisiaceho s dôkazom, napr. pribratie súdneho znalca v konaní na podanie znaleckého posudku, ku ktorému sa má možnosť obvinený následne v priebehu konania vyjadriť a vniesť voči nemu všetky výhrady, nemožno považovať za právne významnú udalosť z pohľadu ústavnej ochrany základného práva na obhajobu. Vo vzťahu k úspešnému namietaniu porušenia základných práv nepostačuje tvrdenie, že sťažovateľovi nebolo doručené procesné rozhodnutie týkajúce sa zabezpečenia dôkazného prostriedku, ak zároveň neoznačil žiadne reálne negatívne dôsledky a dopady takéhoto postupu, ktoré by boli spôsobilé zasiahnuť do jeho základných práv."), Najvyššiemu súdu nedá nepodotknúť, že takéto oneskorené doručenie uznesenia minimálne nezodpovedá štandardnému postupu v trestnom konaní. Lehota, v akej sa má doručiť uznesenie o pribratí znalca, síce nie je zákonom výslovne stanovená, vyplýva však z logiky veci i zo zásady primeranosti a rýchlosti konania, keď úkony je potrebné vykonávať plynulo a nadväzne. Doručenie uznesenia o pribratí znalca v čase, keď už bol samotný znalecký posudok podaný, uvedeným zásadám nezodpovedá a javí známky účelovosti až svojvôle.

S ohľadom na uvedené Najvyšší súd dospel k záveru, že uplatnené dovolacie dôvody podľa § 371 ods. 1 písm. c/ a písm. g/ Tr. por. nie sú dané, preto rozhodol spôsobom vyjadreným v enunciáte tohto rozhodnutia.

Na dôvažok, závery vyslovené v tomto rozhodnutí neznamenajú, že právnu úpravu a postupy vo vzťahu k pachovým stopám a pachovej identifikácii považuje najvyšší súd za celkom dostačujúcu. Zákonná úprava de lege ferenda, so striktne nastavenými pravidlami, bude musieť reflektovať najnovšie vedecké poznatky prenikajúce aj z iných európskych štátov (najmä z Českej republiky).“.

Záverom tejto časti by som v súvise s vyššie zmienenou odorológiou chcela dodať, že ani v súčasnosti Ministerstvo spravodlivosti SR neeviduje žiadneho znalca z odvetvia odorológie. V Českej republike je aktuálne v zozname znalcov evidovaný len jeden znalec so špecializáciou na odorológiu-olfaktoriku.

K nálezu Ústavného súdu SR sp. zn. IV. ÚS 132/2021 zo dňa 16. 03. 2021

V roku 2020 podal J. I. sťažnosť, v rámci ktorej poukázal aj na to, že v zmysle rozhodovacej činnosti súdov je zrejmé, že pachová stopa je vždy len nepriamy dôkaz. Sťažnosť bola nálezom Ústavného súdu SR sp zn. IV. ÚS 132/2021 zo dňa 16. 03. 2021, zamietnutá.

V tomto náleze ÚS SR uvádza v relevantných pasážach nasledovné:

„23. Sťažovateľ poukazuje na to, že podľa okresného súdu kľúčovým dôkazom na uznanie jeho viny bola pachová stopa, resp. výsledok porovnávania pachovej stopy, ktorým bola preukázaná účasť sťažovateľa na skutku v bode 2 obžaloby. Okresný súd v rozsudku uviedol, že vzhľadom na okolnosti získania pachovej stopy na mieste činu sa tento dôkaz v zásade mení na priamy dôkaz, hoci ide o dôkaz nepriamy.

24. Sťažovateľ namieta, že pri tomto kľúčovom dôkaze – porovnávaní pachových stôp – došlo k zásadnému porušeniu práva na obhajobu a tento dôkaz nebol vykonaný zákonným spôsobom.

25. Sťažovateľ uvádza, že svoje námietky zhrnul aj v odvolaní, ako aj v dovolaní, pričom k nezákonnosti vykonania porovnávania pachových stôp uvádza tieto námietky:

- pachové porovnávanie vykonávala jedna osoba – psovod x, ktorý zároveň rozmiestnil aj pachové stopy, čo je v rozpore so špecifikovanými internými predpismi na výkon pachovej identifikácie;

- o tomto úkone nebol upovedomený obhajca sťažovateľa;

- tento úkon nebol zaznamenaný na kamerový (audiovizuálny) záznam;

- pri pachovom porovnávaní bol jeden zo psov na vôdzke, čo je neprípustné, keďže psovod mohol na psa preniesť impulz, keďže vedel, kde rozmiestnil pachové vzorky;

- pachové vzorky z miesta lúpeže boli pred uvedeným porovnávaním porovnávané už viackrát, a to s inými podozrivými osobami, „teda pachová vzorka z miesta lúpeže už bola týmto kontaminovaná a teda pre ďalšie konanie bola nepoužiteľná.“;

- preskúmať správnosť postupu porovnávania pachových stôp môže iba znalec z odboru odorológie, k čomu ale v prípade sťažovateľa nedošlo, hoci o to požiadal.

26. Sťažovateľ nesúhlasí s tým, ako sa najvyšší súd vysporiadal s jeho dovolacími námietkami. Najvyšší súd uviedol, že postup pachovej identifikácie v rozpore s prevádzkovým poriadkom nevedie k jeho nezákonnosti. Sťažovateľ s týmto právnym záverom nesúhlasí, podľa neho uvedený rozpor má nevyhnutne za dôsledok nezákonnosť dôkazu. Obdobne najvyšší súd uviedol, že kamera v kóji by bola rušivým prvkom, hoci psovod x uviedol, že videozáznam vyhotovujú, len keď je na to daná požiadavka. Najvyšší súd tiež akceptoval, že do konania mal byť prizvaný znalec z odvetvia odorológie s tým, že sťažovateľovi nemôže byť na ťarchu to, že takýto znalec v zozname znalcov nie je. Napriek tomu nedospel k záveru o nezákonnosti dôkazu.

27. Sťažovateľ poukazuje na to, že za vinného bol uznaný na podklade nepriamych dôkazov – GPS navigácie a výpisov z telekomunikačnej prevádzky. Tieto nepriame dôkazy mali byť doplnené ďalším nepriamym dôkazom – pachovou identifikáciou, ktorá ale v jeho prípade je nezákonným dôkazom. Z tohto hľadiska – aj s ohľadom na judikatúru všeobecných súdov – nebol daný dostatočný podklad na uznanie viny.

28. Sťažovateľ už na súde prvého stupňa predložil nález Ústavného súdu Českej republiky č. k. IV. ÚS 1098/15 z 22. marca 2016, ktorý sa podrobne venuje spôsobu pachovej identifikácie, úlohe znalca z odboru odorológie, účasti obhajcu pri porovnávaní a pod. Na tento nález poukázal aj ustanovený znalec MVDr. Seman, ktorý si zrejme tiež uvedomil, že na niektoré otázky týkajúce sa pachovej identifikácie bol oprávnený odpovedať výlučne znalec – odorológ.

29. Aj na podklade uvedeného nálezu sťažovateľ argumentoval, že pachová identifikácia ako kľúčový dôkaz v jeho veci nebola vykonaná zákonným spôsobom. Krajský súd uviedol, že zákonnosť pachovej identifikácie potvrdil znalec MVDr. Seman, hoci najvyšší súd konštatoval, že tento znalec nebol oprávnený tieto otázky riešiť.

30. Na tomto základe sa sťažovateľ domnieva, že došlo k porušeniu označených práv napadnutými uzneseniami krajského súdu a najvyššieho súdu.

31. Podstatou ústavnej sťažnosti je namietané porušenie základného práva na súdnu ochranu (čl. 46 ods. 1 ústavy) a práva na spravodlivý proces (čl. 6 ods. 1 dohovoru) napadnutými uzneseniami krajského súdu a najvyššieho súdu. Sťažovateľ namieta, že bol uznaný za vinného na podklade nezákonne vykonaného dôkazu – pachovej identifikácie.

33. Sťažovateľ podal proti napadnutému uzneseniu krajského súdu dovolanie, v ktorom uviedol zhodné argumenty ako v ústavnej sťažnosti. Sťažovateľ namietal, že bolo zásadným spôsobom porušené jeho právo na obhajobu [§ 371 ods. 1 písm. c) Trestného poriadku] a že rozhodnutie krajského súdu je založené na dôkazoch, ktoré neboli súdom vykonané zákonným spôsobom [§ 371 ods. 1 písm. g) Trestného poriadku]. Námietky sťažovateľa smerovali k zákonnosti vykonania pachovej identifikácie. Z odôvodnenia napadnutého uznesenia najvyššieho súdu vyplýva, že najvyšší súd tieto námietky vecne preskúmal, reálne sa nimi zaoberal a neodmietol ich len z procesných dôvodov. Uplatnenie právomoci najvyššieho súdu takto vylučuje právomoc ústavného súdu preskúmať opodstatnenosť námietok sťažovateľa proti napadnutému uzneseniu krajského súdu.

38. Vychádzajúc z napadnutého uznesenia, ústavný súd dospel k záveru, že najvyšší súd venoval dovolacím námietkam sťažovateľa náležitú pozornosť a vysporiadal sa s nimi. Ústavný súd právne závery najvyššieho súdu nepovažuje za arbitrárne a ani zjavne neodôvodnené, preto sú ústavne udržateľné.

39. Najvyšší súd sa zaoberal námietkou porušenia práva sťažovateľa na obhajobu, pričom k neúčasti obhajcu sťažovateľa, resp. samotného sťažovateľa na výkone porovnania pachových stôp uviedol, že samotná podstata úkonu v zásade vyžaduje, aby sa uvedený úkon realizoval v neprítomnosti obhajcu, resp. obvineného. Poukázal tiež, že samotný výkon pachovej identifikácie sa uskutočňuje v sterilnej miestnosti (kóji), kde je prítomný psovod a služobný pes. V tomto kontexte zdôraznil tiež metodiku výcviku služobných psov a vymenoval možné rušivé vplyvy, ktoré môžu negatívne ovplyvniť priebeh pachovej identifikácie. K právnym záverom prijatým v inej veci – o podobnosti tohto úkonu s rekogníciou alebo vyšetrovacím pokusom, z čoho vyplýva možnosť účasti obhajcu a obvineného na úkone – najvyšší súd podotkol, že ide o právny názor záväzný v konkrétnej veci, a nie o zjednocujúce stanovisko alebo iné záväzné judikatúrne riešenie uvedenej problematiky. Najvyšší súd napokon zdôraznil, že sťažovateľ a jeho obhajca mali možnosť oboznámiť sa s písomnou dokumentáciou zachytávajúcou predmetný úkon, mali možnosť navrhnúť doplnenie dokazovania, mohli klásť otázky psovodovi x, ako aj znalcovi MVDr. Semanovi. Z uvedeného hľadiska bola zabezpečená kontradiktórnosť konania dodatočne po vykonaní úkonu, na základe čoho dospel k záveru, že nezistil dovolací dôvod podľa § 371 ods. 1 písm. c) Trestného poriadku.

40. Ústavný súd tento právny záver nepovažuje za arbitrárny (svojvoľný), pretože z hľadiska dôvodu dovolania podľa § 371 ods. 1 písm. c) Trestného poriadku ide o prieskum obhajobného atribútu spravodlivého procesu spočívajúci vo vyhodnotení dovolacím súdom, či sa skôr konajúce súdy spoľahlivo a nearbitrárne vyrovnali v odôvodnení svojich rozhodnutí s otázkami podstatnými pre rozhodnutie, čo zodpovedá obhajobným právam obvineného. Na odobrenie záverov skôr konajúcich súdov musí ísť o vyrovnanie sa s dotknutou otázkou udržateľným spôsobom, dovolací súd nemusí nevyhnutne dospieť k rovnakému spôsobu vyriešenia tejto otázky (stotožniť sa s obsahom a rozsahom vlastnej úvahy skôr konajúceho súdu o otázke vyhovenia alebo odmietnutia predmetného návrhu, taká úvaha však musí byť v odôvodnení relevantne prítomná). V tom je paralela s posudzovaním predmetných okolností ústavným súdom (keď ochrancom ústavnosti je aj všeobecný, najmä najvyšší súd) a podľa naznačených kritérií posudzoval aj ústavný súd rozhodnutie najvyššieho súdu (IV. ÚS 546/2020). Najvyšší súd svoje úvahy v tomto kontexte primerane a zrozumiteľne odôvodnil, preto tento právny záver je ústavne akceptovateľný. Ústavný súd považuje za potrebné dodať, že povaha úkonu pachovej identifikácie je daná použitím služobného psa, ktorého čuch sa pri tomto úkone využíva a ktorý je významne citlivejší ako ľudský čuch, a podstata úkonu takto vyžaduje vylúčenie, prípadne minimalizáciu rušivých vplyvov, medzi ktoré patria aj pachové vplyvy (použité čistiace a pracie prostriedky, pachy prenikajúce po vetraní) alebo iné vplyvy, napr. akustické (zvuky z okolia a pod.), ako aj výkon tohto úkonu v špeciálnej miestnosti. Napokon aj Ústavný súd Českej republiky, ktorý v náleze sp. zn. IV. ÚS 1098/15 okrem iných analyzoval aj podmienky prípustnosti pachovej identifikácie ako dôkazu vyplývajúce z praxe súdov USA, poukázal na to, že v rámci týchto podmienok prípustnosti je potrebné vziať do úvahy všetky okolnosti, ktoré sprevádzali proces medzi poskytnutím stopy psovi a stotožnením porovnávacej vzorky – pričom má ísť o neprerušený proces a podozrivý sa nesmie nachádzať v dosahu čuchu psa. Uvedená podmienka takto skôr indikuje vylúčenie prítomnosti obvineného pri tomto úkone.

41. Pokiaľ ide o zákonnosť vykonania pachovej identifikácie [§ 371 ods. 1 písm. g) Trestného poriadku], najvyšší súd v prvom rade uviedol, že podrobná úprava pachovej identifikácie vrátane odoberania pachových stôp je uvedená v interných predpisoch polície.Poukázal na to, že v zmysle prevádzkového poriadku prichádzalo do úvahy zachytenie úkonu písomným alebo obrazovým záznamom, pričom išlo o rovnocenné alternatívy. Z uvedeného hľadiska nevyhotovenie obrazového záznamu nepovažoval za porušenie interných predpisov a za skutočnosť spôsobujúcu nezákonnosť dôkazu. Najvyšší súd identifikoval porušenie interných predpisov v tom, že pri použití psa s kategóriou MPK1 mala pachové konzervy rozmiestniť iná osoba odlišná od psovoda, čo sa v tomto prípade nestalo. Toto nedodržanie predpísaného postupu nepovažoval najvyšší súd za spôsobilé vyvolať nezákonnosť dôkazu.

42. Ústavný súd nepovažuje ani tento právny záver za arbitrárny, prípadne zjavne neodôvodnený, preto je ústavne akceptovateľný. Ústavný súd v tomto smeretiež odkazuje na prevádzkový poriadok, ktorý umožňuje, aby pri psoch s certifikátom MPK2 pachové konzervy rozmiestňoval priamo psovod, čo minimálne indikuje, že takýto postup pachovej identifikácie z technického, resp. praktického hľadiska možný je a rozmiestnenie pachových konzerv priamo psovodom automaticky neznehodnocuje získané výsledky. Obdobne z výpovede svedka x (psovoda; porovnaj s. 10 rozsudku okresného súdu) vyplýva, že certifikát MPK1 predpokladá prácu psa na vôdzke psovoda a certifikát MPK2 predpokladá vykonanie pachového porovnania samostatne psom bez toho, aby bol na vôdzke. Z tohto hľadiska nemožno akceptovať námietku sťažovateľa v ústavnej sťažnosti, že jeden zo psov bol na vôdzke. Pachovú identifikáciu realizovali dva služobné psy s rôznymi certifikátmi (MPK1 a MPK2), preto jej výkon jedným psom na vôdzke v skutočnosti indikuje dodržanie interných predpisov.

43. K námietke ustanovenia znalca MVDr. Semana, ktorý nie je znalcom z odvetvia odorológie, najvyšší súd uviedol, že v čase pribratia znalca takéto odvetvie nebolo zapísané v zozname odborov a odvetví, pričom pribratie znalca kynológa vyplývalo z dovtedajšej súdnej praxe a mohlo umožniť aspoň zodpovedanie určitých špecifických otázok týkajúcich sa pachovej identifikácie za predpokladu, že tento znalec absolvoval špeciálny kurz. Najvyšší súd tiež vytkol formuláciu niektorých otázok znalcovi, keďže mal odpovedať na právne otázky, resp. formulovať právne závery. Uviedol tiež, že predmetné znalecké dokazovanie bolo vykonané nad rámec zisteného stavu potrebného pre rozhodnutie, keďže konajúce súdy otázku viny ustálili na podklade nepriamych dôkazov tvoriacich ucelenú a logickú reťaz, pričom odkázal na rozsudok okresného súdu a uznesenie krajského súdu. Ústavný súd tento právny záver považuje za jeden z možných a ústavne akceptovateľných právnych posúdení predmetnej procesnej situácie. Napokon aj z nálezu Ústavného súdu Českej republiky sp. zn. IV. ÚS 1098/15 vyplýva, že preskúmanie výsledkov pachovej identifikácie kontrolným znaleckým posudkom prichádza do úvahy v prípade pochybností, teda výsledky pachovej identifikácie nepodliehajú prieskumu znalcom automaticky.

44. Najvyšší súd skúmal aj časové hľadisko vykonania pachovej identifikácie od času, keď na mieste činu bola zaistená pachová stopa. Poukázal na to, že päťročná lehota na uchovávanie stôp neuplynula, a tiež uviedol, že podmienkou vykonania pachovej identifikácie je kvalita, resp. použiteľnosť pachovej stopy, ktorá je daná rozoznateľnosťou pre psa. Ústavný súd v tomto kontexte poukazuje na to, že z vykonaných dôkazov vyplýva, že prax v tomto smere sa vyvíja, čo vyplýva aj z vyjadrenia odorológa x (s. 18 rozsudku okresného súdu) o dobe použiteľnosti pachových stôp a porovnania praxe. Možno tiež uviesť, že z podstaty tohto úkonu, zo spôsobu uchovávania pachových konzerv obsahujúcich zaistené pachové stopy a porovnávacie pachové stopy vyplýva, že vykonať pachovú identifikáciu s tou istou pachovou konzervou možno viackrát, rozhodne nie len raz. Z tohto hľadiska neobstojí námietka sťažovateľa, že pachová konzerva so zaistenou stopou bola použitá viackrát, keďže táto skutočnosť sama osebe nevylučuje použiteľnosť tejto pachovej stopy pri opakovaných pachových identifikáciách.

45. V tomto kontexte ústavný súd poukazuje na svoju judikatúru, v ktorej zdôrazňuje materiálny prístup k námietkam o porušení zákona v trestnom konaní. Nie každé porušenie zákona v trestnom konaní má takú povahu, prípadne intenzitu, že má za následok porušenie práv zakotvených v ústave, resp. dohovore (porovnaj napr. I. ÚS 245/2019). Tento právny záver možno uplatniť aj vo vzťahu k dodržaniu interných (podzákonných) predpisov upravujúcich spôsob výkonu určitého úkonu ako dôkazu a s ním súvisiacich ďalších podporných úkonov.

46. Podľa názoru ústavného súdu napadnuté uznesenie najvyššieho súdu je určité, zrozumiteľné, ústavne akceptovateľné a bez vnútorných rozporov a zaujíma stanovisko k podstate námietok sťažovateľom uvedených v jeho dovolaní, ktoré sťažovateľ opakuje aj v konaní pred ústavným súdom.

47. Ústavný súd preto dospel pri predbežnom prerokovaní k záveru, že medzi napadnutým uznesením a obsahom označených práv podľa ústavy a dohovoru neexistuje taká príčinná súvislosť, na základe ktorej by po prípadnom prijatí ústavnej sťažnosti na ďalšie konanie mohol reálne dospieť k záveru o ich porušení. Na základe uvedeného ústavný súd ústavnú sťažnosť sťažovateľa odmietol v tejto časti ako zjavne neopodstatnenú podľa § 56 ods. 2 písm. g) zákona o ústavnom súde.

48. Vzhľadom na odmietnutie sťažnosti ako celku bolo bez právneho významu zaoberať sa ostatnými návrhmi sťažovateľa.“.

K článku Pachová stopa ako dôkaz v trestnom konaní: k situácii v Slovenskej republike

Autori článku Pachová stopa ako dôkaz v trestnom konaní,uvedenom v minuloročnom zborníku, sa úvode od s. 164 venovali problematike kriminalistických východísk skúmania pachových stôp, kde v rámci nej poukázali na úskalia skúmania pachových stôp, upozorňujúc na to, že ľudský pach môže mať byť zložený až z niekoľko tisíc zložiek, na nestálosť ľudského pachu, rýchlu kontamináciu inými pachmi, rýchle rozkladanie ľudského pachu (minúty, nanajvýš hodiny), nízku koncentráciu ľudského pachu v stope a neviditeľnosť pachu (s. 165). V ďalších častiach predstavili vyhľadávanie a zaisťovanie pachových stôp avyužitie pachových stôp v praxi, kde sa venovali laboratórnemu skúmaniu pachových stôp a skúmaniu pachových stôp prostredníctvom cvičeného psa (s. 166-168). Autori následne pokračovali témou metodiky práce pri identifikácii podľa pachu v Slovenskej republike, kde poukázali aj na praktické príklady zo Slovenskej republiky, kde bola využitá pachová stopa, pričom informácie boli poskytnuté pracovníkmi Oddelenia pachovej identifikácie. Záverom tejto časti uviedli, že: „Pachová stopa teda nie je nikdy jediným usvedčujúcim dôkazom, ktorý by slúžil na odsúdenie páchateľa“ (s. 170). V ďalšej časti upozornili na judikatúru Najvyššieho súdu Slovenskej republiky, konkrétne na uznesenie NS SR, sp. zn. 4Tdo 49/2016 zo dňa 06. 06. 2017 - v ktorom súd pachovú stopu potvrdil len ako nepriamy dôkaz, a na vyššie spomínané uznesenie NS SR, sp. zn. 4Tdo 43/2017 zo dňa 07. 04. 2020. V závere článku skonštatovali aj nasledovné (s. 176): „Aj tak sa ale na našom území jedná iba o dôkaz pomocný, nepriamy, s nižšou preukaznou hodnotou, než je tomu napríklad pri dôkazoch odtlačkami prstov či analýzou DNA a používa sa v trestnom konaní len v kombinácií s inými dôkazmi.“

K Metóde pachovej identifikácie prevádzanej v Českej republike

Úvodom tejto časti je najprv potrebné pripomenúť, žeNS SR v závere vyššie zmieneného uznesenia týkajúceho sa lúpeže VÚB banky sp. zn. 4 Tdo/43/2017 zo dňa 07. 04. 2020, ako sme videli vyššie, skonštatoval (s. 12): „záveryvyslovené v tomto rozhodnutí neznamenajú, že právnu úpravu a postupy vo vzťahu k pachovým stopám a pachovej identifikácii považuje najvyšší súd za celkom dostačujúcu. Zákonná úprava de lege ferenda, so striktne nastavenými pravidlami, bude musieť reflektovať najnovšie vedecké poznatky prenikajúce aj z iných európskych štátov (najmä z Českej republiky).“.

K článku Pachová stopa ako dôkaz v trestnom konaní: k situácii v Českej republike

Autori článku Pachová stopa ako dôkaz v trestnom konaní, ktorý je uvedený v minuloročnom zborníku, dospeli k záveru, že „ani česká judikatúra nespochybňuje vierohodnosť alebo spoľahlivosť pachovou identifikáciou, avšak nepripúšťa výsledok tejto identifikácie ako jednoznačný usvedčujúci dôkaz o vine páchateľa, ale iba ako dôkaz podporný, ktorý musí stáť v kombinácií s inými dôkazmi.“ (viď zborník, s. 170). V nadväznosti na to v článku priblížili tieto nálezy ÚS ČR: nález ÚS ČR sp. zn. IV. ÚS 1098/15 zo dňa 22. 03. 2016, nález ÚS ČR sp. zn. IV. ÚS 2773/20 zo dňa 15. 02. 2022 a nález ÚS ČR sp. zn. IV. ÚS 1986/21 zo dňa 22. 03. 2022 (s. 172-175).

Autori ďalej pokračovali pasážou pod názvom Názory odporcov pachovej identifikácie. V rámci tejto pasáže vychádzali z amicus curiae, ktorý Spolek Šalamoun ako kritik spoľahlivosti dôkazu pachovou stopou, zaslal Ústavnému súdu ČR v roku 2021. Tu uviedli, že Spolek Šalamoun v rámci kľúčových bodov upozornil na nasledovné (viď zborník, s. 175-176):

- nespoľahlivosť metódy pachovej identifikácie, kde tiež skonštatovali, že „Spolok poukazuje na vedecký výskum realizovaný v rokoch 2010 až 2015 na objednávku Ministerstva vnútra ČR, ktorý uskutočnila Česká poľnohospodárska univerzita v Prahe. Výsledky tohto výskumu naznačili, že metóda pachovej identifikácie, tak ako bola v tom čase vykonávaná, mala vysokú mieru chybovosti, čo ju robí nevhodnou ako dôkaz v trestnom konaní. Konkrétne sa zistilo, že výsledky porovnávania pachov boli na úrovni náhody, a preto sa neodporúčalo používať túto metódu ako dôkaz. Spolok Šalamoun tvrdí, že jedným z výsledkov tohto výskumu je certifikovaná metodika, ktorá v súvislosti so záväzným pokynom ŘSPP PČR 9/2009 a jeho použitím konštatuje záver, že neodporúča využívať metódu pachovej identifikácie za súčasného postupu ako dôkaz v trestnom konaní.“.

- Nedostatočnú metodológiu a ovplyvnenie výsledkov, kde autori tiež uviedli, že Spolok v danom dokumente „kritizuje skutočnosť, že psovodi boli vopred informovaní o umiestnení vzoriek, čo mohlo viesť k nevedomému ovplyvneniu psov počas identifikácie. Tento postup je v rozpore s vedeckými štandardmi, ktoré vyžadujú tzv. "double-blind" metodológiu, kde ani psovod, ani pes nevedia, kde sa nachádza cieľová vzorka, aby sa predišlo možnému skresleniu výsledkov. ČR je jedinou krajinou v Európe, kde si psovod sám zostavuje tzv. radu pachových konzerv a zároveň je ČR jedinou krajinou v Európe, kde psovod pozná umiestnenie správnej pachovej konzervy…“.

- Zahraničné stanoviská – tu poukázali na Holandsko, kde bola metóda pachovej identifikácie v roku 2011zakázaná„po škandále, keď sa zistilo, že psovodi si navzájom oznamovali umiestnenie cieľových vzoriek, čo viedlo k ovplyvňovaniu výsledkov.“.

- Apel na prehodnotenie používania metódy pachovej identifikácie – tu autori uviedli o. i. aj to, že „Na základe týchto skutočností Spolok Šalamoun vyzval Ústavný súd, aby si vyžiadal závery uvedeného výskumu a zabezpečil ich implementáciu do praxe. Cieľom je zabrániť používaniu metódy, ktorá je považovaná za vedecky prekonanú a za súčasných podmienok nedôveryhodnú, čím by sa predišlo možným justičným omylom a zabezpečila sa spravodlivosť v trestnom konaní. Okrem toho spolok Šalamoun odporúča, aby predsedovia všetkých súdov oboznámili sudcov trestných senátov so závermi uvedeného výskumu. … Spolok tiež upozorňuje na potrebu zmeny metodiky a postupov pri vykonávaní pachovej identifikácie, aby sa zabezpečila ich spoľahlivosť a eliminovali sa riziká nesprávnych identifikácií. Zdôrazňuje význam dodržiavania medzinárodných štandardov a odporúčaní odborníkov v tejto oblasti. Spolok tiež upozorňuje na prípady, ako sú Ján Eliáš, Lukáš Nečesaný či Martin Balhar, kde bola metóda pachovej identifikácie kľúčovým dôkazom vedúcim k odsúdeniu, pričom neskôr vyšli najavo pochybnosti o jej spoľahlivosti. Tieto prípady poukazujú na riziko justičných omylov spojených s používaním tejto metódy.“.

Autori ďalej v príspevku pokračovali pasážou pod názvom Aktuálna situácia v Českej republike, kde upozornili aj na to, že „Postup pri pachovej identifikácii sa po vydaní nálezu ÚS ČR, sp. zn. IV. ÚS 1098/15 zo dňa 22. 3. 2016 riadi novým pokynom policajného prezidenta č. 313 z 28.12.2017 o pachovej identifikácii osôb, ktorý už zohľadňuje požiadavky tohto rozhodnutie ÚS ČR. Napriek zavedeniu novej metodiky však stále pretrvávajú určité riziká pri realizácií pachovej identifikácie.“ (viď s. 177 zborníka). V rámci týchto rizík zmienili nejednotnosť, napr. pri skladovaní pachových konzerv, či pri odbere odtlačkov pachovej stopy, či pachovej vzorky osoby. Ďalej upozornili na spôsob vykonávania komparácie, kde sa konštatuje: „V minulosti totiž ešte nebol v platnosti nový pokyn policajného prezidenta č. 313 z 28.12.2017, o pachovej identifikácii osôb, ktorý zakotvil povinnosť rozmiestnenia pachových konzerv expertom, teda nie psovodom, ako tomu bolo pri úprave predchádzajúcej. Osobne sa teda domnievam, že tento bod už nepredstavuje v súčasnej dobe hrozbu pre aplikačnú prax.“. Ako na posledné riziko upozornili na dodržiavanie stanovených postupov pri práci na mieste činu - „Správny postup pri snímaní odtlačku pachovej stopy či odbere pachovej vzorky osoby je kľúčový – jeho nedodržanie má za následok absolútnu stratu dôkazu.“. Ďalej v príspevku uviedli, že „V reakcii na kritiku odborníkov na metódu pachovej identifikácie boli ich návrhy inkorporované do súčasnej úpravy obsiahnutej v Pokyne policajného prezidenta č. 313 z 28. 12. 2017 o pachovej identifikácii osôb. Aktuálna úprava dostatočne reaguje na vytýčené problémy, ktorými boli najmä stavanie pachových konzerv psovodom, ktorý následne vykonával so psom metódu pachovej identifikácie, a teda mohol prácu psa nevedome ovplyvniť. Ústavný súd ČR v náleze zo dňa 25. 2 . 2019, sp. zn. II. ÚS 2587/2018 uviedol: „Ústavný súd ešte na záver pripomína, že vo svojom vyššie citovanom náleze sp. zn. IV. ÚS 1098/15 z 22. 3. 2016 (N 47/80 ZbNU 573), ktorý bol vydaný v konaní vedenom proti prvému sťažovateľovi, uviedol ako jednu z podmienok ústavne konformného vykonania metódy pachovej identifikácie skutočnosť, že vykonávaná metóda pachovej identifikácie reflektuje aktuálne vedecké poznatky skúmanie tejto metódy (bod 47. cit. nálezu).“ Nový pokyn policajného prezidenta č. 313/2017, o pachovej identifikácii osôb, účinný od 1. 4. 2018 zistené poznatky zjavne reflektuje. Týmto pokynom dochádza k odklonu od predchádzajúcej praxe smerom k európskym štandardom, keď napríklad priebeh pachovej skúšky sa už novo zaznamenáva formou videodokumentácie, ktorá musí kontinuálne zachytávať celý priebeh porovnania vrátane rozmiestňovania príslušných pachových konzerv. Napriek tomu aj po prijatí nového metodického pokynu sa stretávame aj s názormi odborníkov, ktorí aj v dnešnej dobe polemizujú nad použiteľnosťou pachovej stopy ako dôkazu…“ (viď zborník s. 177-178).

V rámci záveru autori o. i. skonštatovali nasledovné (s. 178): „Na základe vyššie uvedenej analýzy je možné konštatovať, že metóda pachovej identifikácie vykonávaná pomocou špeciálne vycvičených psov je v Slovenskej aj Českej republike bežne používaná v kriminalistickej praxi. Hoci hodnovernosť a vedeckosť tejto metódy súdnymi rozhodnutiami spochybnená nebola, spoľahlivosť tejto metódy však závisí od podmienok vykonania tejto identifikácie a od samotnej metodiky, ako sa táto identifikácia vykonáva. Bolo by preto nesprávne porovnávať výkon pachovej identifikácie a jej výsledky v dvoch rôznych štátoch v konkrétnom prípade medzi ČR a SR, kde je zaužívaná v každom štáte odlišná a špecifická metodika. Aj tak sa ale na našom území jedná iba o dôkaz pomocný, nepriamy, s nižšou preukaznou hodnotou, než je tomu napríklad pri dôkazoch odtlačkami prstov či analýzou DNA a používa sa v trestnom konaní len v kombinácií s inými dôkazmi. ...“.

Vzhľadom k vyššie citovanému záveru uznesenia NS SR sp. zn. 4 Tdo/43/2017 zo dňa 07. 04. 2020, ako aj s ohľadom na to, že dôkaz pachovou stopou bol témou na minuloročnej vedeckej konferencii,by som chcela v tejto časti podrobnejšie upozorniť na prístup k metóde pachovej identifikácie v Českej republike, a to na podklade správy týkajúcej sa rizík aplikačnej praxe metódy pachovej identifikácie v polícii ČR z roku 2013, výsledkov výskumu, ktorý prebiehal v rokoch 2010-2015 na zákazku Ministerstva vnútra ČR, Prehlásenia 14. vedcov k metóde pachovej identifikácie prevádzanej za použitia služobných psov polície Českej republiky z augusta 2021 a súvisiacich nálezov Ústavného súdu ČR.

K správe s názvom Rizika aplikační praxe metody pachové identifikace v Policii České republiky, z roku 2013

V úvode tejto časti treba pripomenúť, že NS SR v uznesení sp. zn. 4 Tdo/43/2017 zo dňa 07. 04. 2020 (na ktoré upozornili aj autori článku Pachová stopa ako dôkaz v trestnom konaní, uvedenom v zborníku na s. 171-172), uviedol aj to, čo autori tohto článku nezmienili, a síce, že (s. 5): „Podľa Prevádzkového poriadku (podkapitola 6.1, bod 1. písm. c/) psovodovi, ktorý vykonáva pachovú identifikáciu so služobným psom, ktorý má pridelenú platnú kategóriu MPK1, rozmiestňuje pre prvé opakovanie v sérii do stojanov pachové konzervy so stopami druhá osoba, a to prevažne referent - laborant (alebo iný policajt OMPI) s použitím vysterilizovaných pracovných nástrojov. Policajt, ktorý vykonáva pachovú identifikáciu so služobným psom, ktorý má pridelenú platnú kategóriu MPK2, si pachové konzervy do stojanov rozmiestňuje sám podľa vlastného uváženia.“. Tu je potrebné konkrétne dodať, že autori príspevku uvedenom v zborníku, neupozornili na kategóriu MPK2.

Teraz si predstavíme zverejnenú správu z roku 2013, ktorá nesie názov Rizika aplikační praxe metody pachové identifikace v Policii České republiky.Ide o záverečnú správu Pracovného týmu Metóda pachovej identifikácie a Oddelenia koncepcie a strategickej koordinácie Policajného prezídia Českej republiky, na ktorej sa podieľalo 10 odborníkov, vrátane JUDr. Martina Kloubka, PhD., ktorý pôsobil ako znalec v odbore kriminalistická odorológia. Správa sa o. i. venuje aj tomu, aký názor má vedecká komunita na pachovú identifikáciu, ako aj tomu, ako k pachovej identifikácii pristupuje zahraničie, konkrétne Francúzsko, Rumunsko, Lotyšsko, Poľsko, Bulharsko a Rusko. V dôležitých pasážach sa v nej uvádza nasledovné:

na s. 6: „V listopadu 2012 se konalo u náměstka policejního prezidenta pro podporu výkonu jednání zaměřené na problematiku provádění pachové identifikace v Policii České republiky. Na tomto jednání byl prezentován problematický stav aplikační praxe v oblasti využití metody pachové identifikace (dále jen „MPI“) v Policii České republiky. Bylo konstatováno, že současná aplikační praxe je na základě názorů soudních znalců specializujících se na kriminalistickou odorologii nadále neudržitelná, riskantní a z pohledu dokazování trestné činnosti neperspektivní, a to ani pro využití v rámci operativní činnosti. Dále bylo konstatováno, že je třeba přijmout systémové kroky směřující k eliminaci nebo významnému snížení hrozby poklesu věrohodnosti MPI jako takové v rámci trestního řízení. Mimo jiné bylo zdůrazněno, že řešení stávající situace bude vyžadovat taktický přístup a koordinaci všech zainteresovaných služeb Policie České republiky.

V prosinci 2012 obdržel policejní prezident informaci o výše uvedeném jednání. V závěru zprávy pro policejního prezidenta byl formulován podnět ke vzniku týmu, který by se stavem aplikační praxe MPI v Policii České republiky zabýval. V lednu 2013 obdržel náměstek policejního prezidenta pro vnější službu od ředitelství služby pořádkové policie (dále jen ŘSPP“) Policejního prezidia České republiky materiál „Návrh možného postupu řešení k případné úpravě metodiky provádění MPI“. Tento dokument vycházel ze závěrů jednání u náměstka policejního prezidenta pro podporu výkonu z listopadu 2012 a konstatoval, že hrozby diskutované na tomto jednání jsou reálné a jejich řešení nelze odkládat. Návrh byl (oproti původnímu zápisu z jednání) rozšířen o velmi letmý nástin stávající situace v oblastech legislativní úpravy a etologie. V dokumentu byla položena otázka, jak chce Policie České republiky s MPI nadále pracovat, zda ji chce využívat jako operativně pátrací prostředek, nebo jako procesně použitelný důkaz. Kromě toho zde bylo uvedeno několik hrozeb spojených s řešením problému, jako např. negativní přístup psovodů provádějících MPI, únik informací z procesu přípravy změn a jejich účelové zneužití apod. Materiál byl zakončen navrhovaným zastoupením útvarů a součástí Policie České republiky v pracovním týmu, který by se měl situací kolem MPI zabývat.

Výše uvedené informace byly impulsem pro vznik rozkazu policejního prezidenta č. 57 ze dne 28. března 2013, kterým byl zřízen pracovní tým Metoda pachové identifikace. Tento tým dostal za úkol identifikovat hrozby aktuální aplikační praxe MPI v Policii České republiky. Vzhledem k přesahu problematiky do několika různých služeb Policie České republiky byla hlavní odpovědnost svěřena oddělení koncepce a strategické koordinace Policejního prezídia České republiky.“.

Na s. 10: „Cílem práce týmu a předkládané závěrečné zprávy je identifikovat jak rizika stávající aplikační praxe MPI v rámci služební kynologie Policie České republiky, tak i prostory pro zlepšení této praxe se záměrem eliminovat nebo významně snížit možnost poškození důvěryhodnosti této kriminalistickotechnické metody v rámci trestního řízení. Současně pracovní tým očekává, že zpráva přispěje k ujasnění vnímání MPI v rámci Policie České republiky. Závěrečná zpráva obsahuje v jednotlivých kapitolách popis hlavních problémů v jednotlivých oblastech a v jejím závěru je vedle shrnutí aktuálních problémů také preskriptivní část obsahující doporučení intervence pro zlepšení aplikační praxe MPI. Tato závěrečná zpráva má poskytnout policejnímu prezidentovi i vedení policie dostatečné a komplexní informace pro rozhodování o budoucí podobě kriminalistické olfaktoriky v Policii České republiky.“.

Na s. 27, 28: „zejména pokud pachová stopa je mnohdy jedinou kriminalistickou stopou z místa události, tak policejní orgán je povinen vyvinout prokazatelné všemožné úsilí, aby takový důkaz z kriminalistické stopy (pachové stopy a z výsledku MPI) byl podroben verifikaci věrohodnosti a pravdivosti jiným důkazem. [OPS může být využit pouze k důkazu nepřímému, nebo podpůrnému! Pozn. znalec (odorolog) Kloubek]. …

Lze tvrdit, že policejní orgány jako celek nedodržují striktně metodické pokyny, doporučení k práci s kriminalistickými stopami jako celku, a některé indicie nasvědčují tomu, že se s nimi ani neseznamují, nestudují je ani nevyužívají....“.

Na s. 36 - 39: „V rámci Bezpečnostního výzkumu pro potřeby státu byla v roce 2010 získána veřejná zakázka pod názvem „Ověření a zdokonalení MPI“, která by měla být ukončena v červnu roku 2015. … MPI je u Policie České republiky v současné době prováděna způsobem, který může značně snížit její hodnověrnost. Psovodi, kteří se psem srovnávání pachů provádějí, si nejen sami stavějí řadu s porovnávanými pachy, ale často bývají rovněž informovaní o okolnostech srovnávaného případu, např. zda se podezřelý doznal, zda byl označen svědkem nebo zda v jeho neprospěch svědčí další skutečnosti. Na nebezpečí, že výkon psa bude ovlivněn psovodem, pokud je tento informován o pozici cílového vzorku, upozorňují Adee Schoon a Ruud Haak v monografii o výcviku a použiti psů k pachové identifikace osob. Dr. Schoon je renomovaná bioložka, která se dlouhodobě věnuje služební kynologii a spolupracuje rovněž s policií v Holandsku, Německu, Polsku, USA a v dalších zemích. V této knize rovněž uvádí, že žádná policie v současné době již nepoužívá scénář, kdy by byl psovod informován o pozici cílového pachu. Česká republika v knize Dr. Schoon není zmíněna, protože do jejího vydání nikdo nic o MPI v České republice nepublikoval.Za celou dobu nebyl v této oblasti prováděn žádný seriózní vědecký výzkum. Metoda je realizována po celou dobu v podstatě stejně, přestože mezi tím začala být využívána jako důkazní prostředek.

Vědecké publikace, které se zabývají schopností psů reagovat na změny v chování člověka, by se daly počítat přinejmenším na desítky…. Schopnost zvířat a zvláště psů reagovat na nevědomou změnu v chování člověka má ustálený název, a to sice „Clever Hans Effect“. Není tedy divu, že většina vědců, kteří se zabývají biologií chování, necítí potřebu tuto samozřejmost opakovaně dokazovat kontrolovanými experimenty a soudí, že pachová identifikace pomocí psů není zcela spolehlivá.

… Profesor Jezierski... v loňském roce opublikoval článek, který je poslední ze série poukazující, mimo jiné na nespolehlivost pachové identifikace pomocí psů. Již předtím tento pracovník Polské akademie věd na nespolehlivost pachové identifikace poukazoval a to zejména pokud je psovod informován o pozici cílového vzorku. Jeho výzkum před časem vedl k dramatickým změnám v provádění pachové identifikace v Polsku. Jezierski ve své poslední publikaci uvádí, že pachová identifikace byla v některých evropských zemích zrušena a cituje Frijterse (2006).

JUDr. Kloubek PhD. z Policejní akademie České republiky (pozn.: znalec, odorológ) navštívil v doprovodu Ing. Pince, Ph.D. specializované pracoviště policie v Moskvě, kde se provádí rovněž pachová identifikace pomocí psů S pachy zde manipuluje specialista, který není psovodem. Psovod specialista pouze provádí srovnání vzorků a o pozici cílového vzorku ani o povaze případu není informován. Výsledky komparace prováděné způsobem, jakým je tato metoda prováděna v podmínkách České republiky, by dle sdělení těchto odborníků (a dále oficiálního sdělení viz část Mezinárodní srovnání) ruské soudy neakceptovaly. ...

Identifikace rizik v oblasti MPI a jejich argumentace 1) Manipulace s pachovými vzorky osob a rovněž s OPS a doplňkovými pachy není prováděna osobou zcela nezávislou na osobě provádějící komparaci (tzv. „Clever Hans Effect“) 2) Skutečnost, že každá pachová komparace zahrnuje pouze tři pozitivní značení jediným psem (věrohodnost je tím statisticky snížena) 3) kvalita ohledání místa trestného činu a velké množství zbytečně zajištěných pachových stop - čárkový systém 4) nadměrné a neefektivní odebírání pachových stop z míst bagatelní trestné činnosti… Způsob pachové identifikace pomocí speciálně vycvičených psů, tak jak je prováděn v současné době, lze na základě uvedených informací vědecké komunity vnímat jako problematický. Psovodi jsou nejenže dopředu informováni o povaze případu a často i o ostatních důkazních prostředcích, např. zda se podezřelý doznal, zda byl označen svědkem nebo zda v jeho neprospěch svědčí další skutečnosti, ale sami si staví řadu pachových vzorků před samotnou pachovou komparací. Psovod provádějící komparaci rovněž sám vybírá doplňkové pachy, které slouží ke zvýšení objektivity výsledků pachové komparace. Výše popsaný způsob komparace může být rizikový z hlediska možného ovlivnění výsledků komparace a vytváří případný prostor ke snižování věrohodnosti MPI ze strany externích subjektů. Skutečnost, že psovod může nevědomky práci psa ovlivňovat, byla v minulosti opakovaně publikována na základě kontrolovaných experimentů a zkušeností psovodů i vědců. Mezi vědci, kteří se zabývají zkoumáním biologických principů chování, se jedná o notoricky známý fenomén označovaný jako „Clever Hans effect“. Aby bylo možno kterýkoliv etologický experiment, zahrnující pachovou detekci či komparaci pomocí zvířat, považovat za relevantní, považuje se za nezbytné, aby design experimentu ovlivnění psů vylučoval. Rovněž skutečnost, že každá pachová komparace zahrnuje pouze tři pozitivní značení jediným psem, k relevantnosti metody nepřispívá. Navíc, v případě, že pes jednou cílový vzorek neoznačí, stačí, že psovod komparaci jednou zopakuje. Celkový poměr úspěšných a neúspěšných značení je tedy 3:1. Takový výsledek ale v žádném případě nelze považovat za statisticky významný. Návrhy řešení – eliminace identifikovaných rizik: Manipulace s PVO a rovněž s OPS a doplňkovými pachy by měla být prováděna osobou, která neprovádí vlastní komparaci. …“.

Na s. 67, 72 a 74: k situácii vo Francúzsku, Rumunsku, Lotyšsku, Poľsku, Bulharsku a Rusku:

„Ve všech státech mimo Rumunska je pachová identifikace brána soudy jako důkaz. Intenzita tohoto důkazu je ale před soudy různých států jiná... Všechny státy vylučují ovlivnění výkonu psa Clever Hans efektem [Clever Hans phenomenon – nevědomé ovlivnění reakce zvířete jeho cvičitelem, v našem případě tedy psa psovodem. Popsán na počátku dvacátého století Carlem Stumpfem (spolu s Oskarem Pfungstem) na základě experimentálního ověření údajné schopnosti koně Kluger Hans (Chytrý Honza) řešit aritmetické úlohy]. Argumentují prováděním srovnání v podmínkách slepého pokusu. Někteří přidávají i další argumenty jako např. pouštění psa na volno... Všude je striktně zakázáno, aby psovod znal pozici vzorku... Při porovnání výsledků odpovědí s českými standardy provádění MPI zjišťujeme, že se v České republice jako v jediném státě (od kterých máme odpověď): - neprovádějí zkoušky pachové identifikace metodou tzv. „slepé praxe“ (psovod není informován o poloze srovnávaného vzorku) - je zkouška prováděna pouze jedním psem – u ostatních je minimum dva psi.“.

Na s. 79: „Hlavní problém spočívá ve skutečnosti, že pachové konzervy v české policejní praxi před komparací zakládá psovod specialista, který následně komparaci provede, a tedy ví, kde se porovnávaný pachový vzorek nachází. Z toho vyplývá riziko možného neúmyslného ovlivnění služebního psa psovodem při porovnání. Zde je nutné poznamenat, že toto zjištění není mezi kynologickou policejní veřejností vnímáno jako prokazatelné riziko. Podstatné je, že odborné i laické externí subjekty ho za poměrně velmi závažné riziko považují. Evropské policejní sbory toto riziko uznávají, ve své aplikační praxi ho vhodnými opatřeními eliminují a důkaz pachovou stopou provedený za okolností, kdy psovod provádějící porovnání má znalost o rozmístění vzorků by u nich nebyl soudem připuštěn. Riziko, že externí subjekt úspěšně zpochybní výsledek porovnání argumentací směřovanou k tomu, že psovod provádějící komparaci má znalost o rozmístění konzerv, je vysoké. Proto je nutné vést k tomuto tématu odbornou diskuzi. Zahraniční policejní sbory pro zvýšení spolehlivosti MPI přistupovaly k opatřením, jako zvýšení počtu srovnání a zapojení dalšího služebního psa.“.

K Správe o priebehu testovania reliability metódy pachovej identifikácie prevádzanej špeciálne vycvičenými služobnými psami Polície Českej republiky zo dňa 21. 05. 2015

Ako vyplýva aj z vyššie citovanej správy z roku 2013, v rokoch 2010 – 2015 prebehol vedecký výskum na zákazku Ministerstva vnútra Českej republiky č. VF20102015011, pod názvom Ověření a zdokonalení metody pachové identifikace. Spracovateľom výskumu bola Česká poľnohospodárska univerzita v Prahe (Fakulta agrobiológie, potravinových a prírodných zdrojov, Katedra všeobecnej zootechniky a etológie, Centrum pre výskum chovania psov). Česká poľnohospodárska univerzita v Prahe, Fakulta agrobiológie, potravinových a prírodných zdrojov (ďalej len ČZU) je znaleckým ústavom zapísaným v oddiele II. znaleckých ústavov. Súčasťou tohto výskumu bola aj zverejnená Zpráva o průběhu testování reliability metody pachové identifikace prováděné speciálně vycvičenými služebními psy Policie České republiky zo dňa 21. 05. 2015, kde sa na s. 1, 2 a 5-7 uvádza nasledovné:

„Vlastní testování schopnosti psů Policie ČR identifikovat individuální pachy osob se konalo v období ledna až října 2013 v prostorách Výcvikového střediska PP ČR Plzeň, Bílá Hora. … Pracovníci RT ČZU již od počátku plnění podmínek projektu poukazovali na nekorektnost způsobu, jakým je v současné době realizována MPI v podmínkách Policie ČR. Zejména na okolnost, že psovodi si sami stavějí vzorky do řad a jsou tedy o pozici cílového vzorku informováni dopředu. To pak může vést jak k úmyslnému, tak i neúmyslnému ovlivňování psů. Samotný experiment byl ale přesto připraven tak, aby odpovídal podmínkám, za jakých je MPI v současné době prováděna. Tak jako v případě reálného výkonu služby, každý psovod obdržel dva páry sklenic, které měl se psem porovnat a určit, zda obsahují pach stejné osoby nebo nikoliv. Psovod tedy znal pozici cílového vzorku a nevěděl pouze, zda jí pes má nebo nemá označit. Šance, že pes správnou sklenici označí správně náhodou, byla tedy 50%. ... Vyhodnocení výsledků proběhlo na konci roku 2013 v prostorách OSKH PP ČR... Testování se zúčastnilo 22 psů z 27. ... V obou případech psi prováděli porovnávání pouze jednoho páru sklenic. V souladu s policejními předpisy bylo porovnávání prováděno tak, že psovod byl informován o pozici jak cílového vzorku během testu náhodné zajímavosti, tak i během vlastního porovnávání. Pozice sklenic a tedy i cílového vzorku byla po testu náhodné zajímavosti třikrát psovodem změněna. V souladu s policejními předpisy měl po ukončení vlastního porovnávání každého páru sklenic konstatovat, zda obsahují shodný pach nebo nikoliv. Celkem tedy bylo provedeno 40 porovnání párů sklenic. Z toho psi provedli porovnání ve 25 případech správně, tzn., že ztotožnili dvojice sklenic v případě, že obsahovaly shodný pach a neprovedli ztotožnění, pokud ho neobsahovaly. V 15 případech byl výsledek porovnávání chybný. Obě porovnávání provedlo správně 7 psů. Obě porovnávání provedli chybně 2 psi. Zbytek psů porovnal jednu dvojici správně a druhou chybně. V 8 případech psi označili shodu mezi sklenicemi, které shodný pach neobsahovaly... Na základě dosažených výsledků se dá konstatovat, že psi jsou schopni komparovat pach načichávací s pachem cílovým. Výsledku nemohlo být dosaženo náhodou a metoda pachové identifikace je v principu použitelná...

Chybovost je ovšem natolik vysoká, že využitelnost této metody, pokud je prováděna za stávajících podmínek, jako důkazního prostředku prakticky vylučuje. Zvláště alarmující je poměrně vysoký počet ztotožnění těch párů pachových vzorků, které ve skutečnosti shodný pach neobsahovaly. V průběhu praktického výkonu služby není vyloučeno, že psovod je informován o dalších okolnostech případu, např. zda se podezřelý doznal, či zda proti němu existují další důkazy. Psovod tak může nevědomky výkon psa ovlivnit a to by také mohlo vysvětlovat poměrně vysoký počet falešných ztotožnění. Nezanedbatelná je také ta skutečnost, že s výjimkou jednoho jediného případu, psi ve všech případech správně provedli tzv. zkoušku náhodné zajímavosti. Tato zkouška spočívá v porovnání dvojice pachů, o jejichž shodě psovod ví, přičemž pes má bez zájmu přejít pach, který bude v další řadě porovnáván jako cílový. Účelem je zjištění, zda tento pach není pro psa atraktivní sám o sobě. Psi tedy byli schopni téměř ve všech případech pozitivně ztotožnit dvojici kontrolních pachů a přejít pach testovaný na náhodnou zajímavost, o jehož pozici psovod věděl, ale v 15 případech nebyli schopni stejného výkonu, pokud psovod nebyl o výsledku informován dopředu. Tento poznatek zcela jednoznačně svědčí o tom, že přinejmenším v některých případech jsou psi změnami v chování psovoda při provádění pachové identifikace ovlivňováni.

Na základě výše uvedených poznatkůnezbývá než dojít k závěru, že spolehlivost výše uvedené metody je za stávajících podmínek nedostatečná a její využívání v průběhu trestního řízení nelze doporučit.“.

Spolek Šalamoun dňa 03. 11. 2020 vo svojom Amicus curiae brief ve věci ústavní stížnosti Martina Skalického a Miloše Zezuly pod sp. zn. IV. ÚS 2773/20, v súvise s touto správou, upozornil na s. 2 na to, že „Po počáteční neochotě Ministerstva vnitra (odboru bezpečnostního výzkumu a vzdělávání) zpřístupnit nám tyto informace podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, byla nakonec kompletní zpráva včetně příloh vydána Ministerstvem vnitra Spolku Šalamoun, to však až dne 11. 1. 2018. Nikdy dříve, a to ani Ministerstvo vnitra a z logiky věci ani zpracovatel výzkumu Česká zemědělská univerzita v Praze, tyto závěry výzkumu nikde nepublikovaly (nezveřejnily) a tyto závěry nebyly známé ani soudům.“.

K neúmyselnému ovplyvneniu psa psovodom

Vo vyššie citovanej správe ČZU z roku 2015 autori už v úvode poukazovali na nekorektný spôsob, akým sa v zmysle vtedy platného predpisu realizovala metóda pachovej identifikácie v podmienkach Polície Českej republiky, a to hlavne na okolnosť, že psovodi si pred komparáciou sami zakladali pachové konzervy, a teda boli o pozícii cieľovej vzorky informovaní dopredu, čo mohlo viesť k úmyselnému, či neúmyselnému ovplyvneniu psov. Videli sme tiež, že v 8 prípadoch psy označili zhodu medzi pohármi, ktoré zhodný pach neobsahovali. Autori tu tiež zmienili, že nie je vylúčené, že psovod je informovaný o ďalších okolnostiach prípadu, napr. či sa podozrivý priznal, alebo či proti nemu existujú ďalšie dôkazy. Psovod takpodľa nich môže psa nevedomky ovplyvniť, čo by mohlo tiež vysvetliť pomerne vysoký počet falošných stotožnení.

V súvislosti s neúmyselným ovplyvnením psov, by som chcela poukázať aj na zverejnený dokument s názvom Ověření a zdokonalení metody pachové identifikace: metodika, kde sa od s. 41 v rámci pasáže s názvom Neúmyslné ovlivnění, o. i. uvádza nasledovné: „Protože samotné značení cílového pachu psem je nejprve cvičeno psovodem k zvýšení zájmu o cílový pach a vzhledem ke kognitivním schopnostem psa, je možné, že i dobře vycvičení psi mohou reagovat na jemné, neúmyslné signály psovoda.

Upřednostnění lidských gest nebo lidského pohybu před vizuálními nebo olfaktorickými podněty může ovlivnit výkon psa (Szetei et al., 2003; Erdohegyi et al., 2007). Navíc psi vyhodnocují pozorně gesta svých majitelů, včetně pohledu, přikývnutí hlavou směrem k cíli, polohy hlavy a orientace těla (Schwab and Huber, 2006) (Soproni et al., 2001).

Pokud je psovod přesvědčen, že se v dané lokalitě pach nachází, může neúmyslně vysílat posturální a mimické signály, na které psi budou reagovat, přestože se v dané lokalitě pach nenachází. Všechno toto může vyústit ve falešné značení. Také zvýšený zájem psa o necílový pach může ovlivnit psovodovo přesvědčení (Lit et al., 2011).

Problém neúmyslných signálů vysílaných člověkem může být horší, pokud má praktické, reálné důsledky. Jeden z nejznámějších příkladů je uvede v publikaci Lit et al. (2011). Experiment byl zaměřen na to, zda přesvědčení (názor) psovoda na umístění cílového pachu může mít vliv na chování psů, vycvičených k detekci návykových a psychotropních látek („drog“) nebo výbušnin. Osmnáct týmů složených ze psa specialisty na detekci drog anebo výbušnin a psovoda prohledávalo dvakrát čtyři místnosti. Psovodi byli falešně informováni, že určitý marker (barevný papír) v prostředí označuje místo, kde je umístěn cílový pach (droga, výbušnina). Byly použity dvě „návnady“ (potrava / hračka) k podpoření zájmu psa o nesprávné místo. V první místnosti nebyl umístěn ani marker, ani návnada, ve druhé místnosti pak byl pouze barevný marker, ve třetí místnosti byly umístěny pouze návnady a v poslední místnosti byl jak marker, tak i nástrahy, přičemž umístění nástrah bylo označeno markerem. Psovodi nevěděli, že zdánlivě cílová místa pachu obsahují falešný pach nástrahy (potrava / hračka). V prohledávaných místnostech nebyl ani v jednom případě umístěn cílový pach (drogy, výbušniny), na který byli psi cvičeni, jakékoli značení bylo považováno za falešné. Případné značení psa nahlásil psovod nezávislému pozorovateli, který nebyl seznámen s designem experimentu a nevěděl, zda je v místnostech umístěn cílový pach. Tento pozorovatel zaznamenal podle hlášení psovoda, kde pes značí (u markeru či na jiném místě). …

přesvědčení (názor) psovoda mělo vliv na práci psa. Existují dvě možná vysvětlení pro velké množství falešných značení ve zmiňované studii. Buď (1) psovodi chybně oznamovali značení na místech, kde věřili, že je umístěn cílový pach, nebo (2) psovodovo přesvědčení, že cílový pach byl na místech označených markerem přítomen, ovlivnil značení psa, takže psi byli upozorněni na umístění falešného cílového pachu psovodem (Efekt Chytrého Hanse). Přesvědčení, že cílový pach byl přítomen, mohlo přispět k víře psovodů, že pes značil cílový pach, přestože ve skutečnosti vykazoval zvýšený zájem o nástrahu ve formě potravy či hračky. Psi tedy reagovali nejen na pach, ale i na další podněty od psovodů (Lit et al., 2011).

Řada podnětů může vyvolat falešná značení, například změna hlasu psovoda (výška hlasu, načasování, hlasitost); vyrušování psa neustálým mluvením; přílišným chválením psa nebo předčasným chválením; předčasným pohybem ruky směrem k odměně; provádění pohybů, které mohou napovídat psovi (například návrat na již prohledávanou lokalitu), změna tempa, pohled na umístění cílového pachu, napnutí vodítka, různé pohyby rukou, náhlé zastavení, delší stání v blízkosti umístěného cílového pachu, změna pozice psovoda vůči psu v závislosti na umístění nebo vzdálenosti od cílového pachu, pohled, gesta a změny postoje (Ensminger et Papet, 2011) (Reid, 2009).

Na počátku výcviku psa mohla být značení původně vyvolána gesty psovoda, ať už ukazováním, slovními povely nebo fyzickými pobídkami. Psi se mohou naučit reagovat na lidská gesta velmi rychle (Bentosela et al., 2008); (Elgier et al., 2009).

Klíčovým zdrojem chyb je možnost, že pes bude reagovat, nikoli na pach, který má detekovat, ale spíše na vnější podněty, vědomé nebo nevědomé, od psovoda nebo jiné osoby.“.

Na s. 66 dokumentu sa uvádza: „Při práci psa na vodítku vzniká nebezpečí ovlivnění psa psovodem. Psovod by měl již od začátku výcviku chodit plynulým, ne příliš rychlým ani příliš pomalým tempem. Neměl by pohyby svého těla napovídat psovi, kde je umístěn cílový pach v řadě. Vodítko by mělo být vždy prověšené tak, aby neovlivňovalo výkon psa.“. Súčasne sa tam tiež uvádza, že pri výcviku psov na metódu pachovej identifikácie „je nutné dbát na dobrou motivaci a používání výhradně pozitivního podmiňování.“.

K navrhovanému postupu pachovej identifikácie na podklade výskumu realizovaného pod názvom Ověření a zdokonalení metody pachové identifikace

V dokumente Ověření a zdokonalení metody pachové identifikace: metodika, sa na s. 14 v rámci zhrnutia, v závere pasážes názvom Navrhovaný postup pachové identifikace, uvádza: „Pachovou identifikaci provádět za dodržení principu double-blind [toznamená, že psovod nesmí být dopředu informován o očekávaném výsledku ani o pozici prověřovaného pachu. To platí jak pro cílový pach, tak pro test atraktivity. Totéž se vztahuje i na experimentátora nebo osobu, která provádí manipulaci s pachy. Ta rovněž nesmí být provádění srovnání přítomna. Nejkorektnější je takový způsob, kdy se experimentátor dozví o reakcích psa až po provedeném srovnání. Tento postup však znemožňuje okamžité odměnění psa.]. Pachovou řadu, která se skládá nejméně ze sedmi postů, staví jiná osoba než psovod a ta poté není při samotném porovnávání pachů přítomna. Každý případ je porovnán nezávisle na sobě nejméně dvěma psy [jako jistý kompromis lze navrhnoutprovádět komparaci nejméně dvěma psy a to za použití 7 postů. Každý pes by musel porovnání provést nejméně dvakrát.]. Každý cílový pach je oběma psy celkem nejméně pětkrát testován na atraktivitu. Každý pes nejméně čtyřikrát úspěšně ztotožní dvojici kontrolních pachů a tím prokáže schopnost identifikaci provádět. Při značení cílového pachu z případu pes není odměňován. Osoba, která staví pachovou řadu, postupuje tak, aby psovod nevěděl, kdy začíná pracovat na pachu z případu. Psovod při značení psa na pachu z případu nedostane pokyn k odměnění psa. Rovněž při ztotožnění kontrolních pachů pes občas není odměněn.“.

K nálezu ÚS ČR sp. zn. IV. ÚS 1098/15 zo dňa 22. 03. 2016

Na tento nález upozornil aj sťažovateľ J. I. vo veci lúpeže VÚB banky, a následne sa k nemu vyjadril aj ÚS SR vo svojom náleze sp. zn. IV. ÚS 132/2021 zo dňa16. 03. 2021, kde ako sme videli vyššie, tiež uviedol: „28. Sťažovateľ už na súde prvého stupňa predložil nález Ústavného súdu Českej republiky č. k. IV. ÚS 1098/15 z 22. marca 2016, ktorý sa podrobne venuje spôsobu pachovej identifikácie, úlohe znalca z odboru odorológie, účasti obhajcu pri porovnávaní a pod. Na tento nález poukázal aj ustanovený znalec MVDr. Seman, ktorý si zrejme tiež uvedomil, že na niektoré otázky týkajúce sa pachovej identifikácie bol oprávnený odpovedať výlučne znalec – odorológ.“.

Vyššie zmienená správa ČZU z roku 2015 predstavuje vedecké stanovisko. Ústavný súd ČR v náleze sp. zn. IV. ÚS 1098/15, zo dňa22. 03. 2016, ktorý bol zverejnený aj na stránke Právnych listov, a na ktorý upozornili aj autori článku Pachová stopa ako dôkaz v trestnom konaní (viď s. 172-173 zborníka), uviedol, že je potrebné, aby dôkaz pachovou stopou nebol pre uznanie viny jediným, osamoteným dôkazom. Skonštatoval ďalej, že použitie metódy pachovej identifikácie ako dôkazu v trestnom konaní, ktorá je výsledkom odborného skúmania - odorologickej expertízy, predstavuje typický prípad nepriameho dôkazu.Ústavný súd tu zároveňvymenoval ústavne konformné požiadavky na prevedenie dôkazu metódou pachovej identifikácie, v rámci ktorých tiež skonštatoval, že metóda pachovej identifikácie musí reflektovať aktuálne poznatky vedeckého skúmania, a že dôkaz metódou pachovej identifikácie je nepriamy dôkaz, ktorý ako jediný spravidla k uznaniu viny nepostačuje. V relevantných pasážach tohto nálezu sa uvádza:

„IV. Podmínky ústavně konformního použití metody pachové identifikace v trestním řízení

IV. a) Povaha důkazního prostředku

34. Ústavní soud ve své rozhodovací praxi použití pachových stop jako nepřímého nebo také podpůrného důkazu připouští, resp. obecnou věrohodnost samotného důkazu pachovou zkouškou nezpochybňuje. Stejně tak ale připomíná, že na základě tohoto důkazu je obecně možno dospět pouze k závěru, že se určitá osoba v blíže neurčené době s největší pravděpodobností nacházela na určitém místě. Nelze tedy pouze z něj jednoznačně a bez důvodných pochybností dovodit, že se taková osoba dopustila trestného činu, který se na daném místě stal [srov. např. Rozhodnutí sp. zn. I. ÚS 394/97,sp. zn. II. ÚS 418/99(obě viz výše), sp. zn. IV. ÚS 10/02ze dne 9. 6. 2003 (N 84/30 SbNU 287), sp. zn. II. ÚS 90/04ze dne 27. 5. 2004 (v SbNU nepublikováno, dostupné na http://nalus.usoud.cz), sp. zn. II. ÚS 2168/07ze dne 30. 4. 2008 (N 82/49 SbNU 185) a sp. zn. I. ÚS 3094/08ze dne 29. 4. 2009 (N 103/53 SbNU 293)].

36. Výsledek metody pachové identifikace je typickým nepřímým důkazem, který potvrzuje skutečnost, že se určitá fyzická osoba dostala do kontaktu s předmětem, z něhož byla stopa sejmuta, nikoli že určitá osoba přímo spáchala trestný čin. Musí tedy existovat další skutečnosti, které vytvoří uzavřený řetěz důkazů, resp. nesmí existovat žádná jiná reálná možnost, že by se činu mohl dopustit někdo jiný než osoba obviněná. Jinak řečeno, aby důkaz pachovou identifikací byl dostačující, je třeba, aby tento důkaz nebyl pro uznání viny důkazem jediným, osamoceným.

37. Pro použitelnost důkazu metodou pachové identifikace má velký význam například i to, zda byly stopy sejmuty a uchovány řádně, zda nedošlo k jejich záměně, nebo k tzv. přenosu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2003 sp. zn. 4 Tz 107/2002) a zda nedošlo k nepřípustné manipulaci při ztotožňování stopy [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2008 sp. zn. 3 Tdo 1207/2008; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015 sp. zn. 6 Tdo 194/2015; nález Ústavního soudu ze dne 9. 6. 2003 sp. zn. IV. ÚS 10/02(N 84/30 SbNU 287)].

38. Přezkoumání tohoto důkazu by mělo být v případě pochybností provedeno pomocí kontrolního znaleckého posudku z oboru kriminalistika, odvětví kriminalistické odorologie, jehož předmětem by bylo odborné vědecké vysvětlení samotné metody pachové identifikace a jejích konkrétních výsledků ve vztahu ke způsobu odběru pachových stop a pachových vzorků v návaznosti na jednotlivé interní policejní předpisy k závaznému postupu při takových úkonech a postup v konkrétní situaci (srov. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 10. 2011 sp. zn. 6 To 95/2011). Lze dodat, že pro obor kriminalistické odorologie jsou v současné době k dispozici tři znalci zapsaní v seznamu znalců.

42. … nepřímý důkaz, k tomu, aby byl použitelný ve vztahu k vině obviněného, potřebuje další, zprostředkující skutečnost.

43. Nepřímé důkazy nejsou ve vztahu k přímým a priori podřadné. Je jimi možno prokázat vinu stejně jako důkazy přímými, ovšem za podmínky, že vzájemně propojený, nepřerušený, resp. uzavřený řetězec těchto důkazů jinou alternativu než vinu nepřipouští. ...

44. Typickým případem nepřímého důkazu je použití metody pachové identifikace (pachového testu) jako důkazu v trestním řízení [srov. nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2168/07 ze dne 30. 4. 2008 (N 82/49 SbNU 185), rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 1999 sp. zn. 8 Tz 44/99, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2003 sp. zn. 4 Tz 107/2002, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2012 sp. zn. 8 Tdo 1063/12 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2014 sp. zn. 5 Tdo 231/14], která je výsledkem odborného zkoumání - odorologické expertizy (usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 10. 2011 sp. zn. 6 To 95/2011).

IV. b) Podmínky sejmutí, uchování a provedení důkazu

46. Ústavní soud akceptuje a podporuje obezřetný přístup obecných soudů (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 1999 sp. zn. 8 Tz 44/1999) k okolnostem, za kterých nepřímý důkaz pachovou identifikací byl opatřen, zajištěn a proveden, a vyžaduje, aby soudy těmto okolnostem v rozhodnutích věnovaly odpovídající pozornost [srov. Nález sp. zn. II. ÚS 2168/07 ze dne 30. 4. 2008 (N 82/49 SbNU 185)].

47. Ve světle shora uvedených úvah a judikatury Ústavní soud považuje za ústavně konformní následující požadavky na provedení důkazu metodou pachové identifikace:

a) Metoda pachové identifikace musí být provedena nejméně za použití standardů vyplývajících z "Pokynu ředitele Ředitelství služby pořádkové policie Policejního prezidia České republiky č. 9/2009 ze dne 1. 7. 2009" a současně musí reflektovat aktuální poznatky vědeckého zkoumání této metody. Při hodnocení důkazního významu výsledků pachové identifikace je třeba se zabývat především tím, zda kriminalistický technik a policejní psovod, kteří se na identifikaci podíleli, splňují kvalifikační předpoklady nezbytné pro výkon této činnosti a zda použitý služební pes absolvoval předepsaný výcvik, eventuálně potřebné přezkoušení způsobilosti identifikovat pachové stopy, případně jaké byly jeho dosavadní statistické výsledky v úspěšnosti identifikace, zda metoda pachové identifikace použitá v konkrétním případě respektuje požadavek, aby stopy byly sejmuty a uchovány řádně, aby nedošlo k jejich záměně, nebo k tzv. přenosu pachu či k nepřípustné manipulaci při ztotožňování stopy.

b) Přezkoumání správnosti provedení metody pachové identifikace by mělo být v případě pochybností provedeno pomocí kontrolního znaleckého posudku z oboru kriminalistika, odvětví kriminalistické odorologie.

c) Sejmutí pachové stopy bude zpravidla neodkladným a často i neopakovatelným úkonem podle § 160 odst. 4 trestního řádu, provedeným především ve stadiu před zahájením trestního stíhání.

d) Při sejmutí a identifikaci pachové stopy obviněného po zahájení trestního stíhání je za účelem minimálního dohledu nad provedením tohoto úkonu nezbytná přítomnost obhájce obviněného, případně státního zástupce (§ 165 odst. 3 trestního řádu); přítomnost těchto osob nesmí mít nežádoucí vliv na nerušené, resp. objektivní provedení tohoto úkonu.

e) Na sejmutí srovnávací pachové stopy, jehož cílem je získání objektivně existujících důkazů pro forenzní vyšetření a které nevyžaduje aktivní jednání obviněného či podezřelého, ale toliko strpění jejich provedení, nelze pohlížet jako na úkon, jímž by byl obviněný či podezřelý donucován k ústavně nepřípustnému sebeobviňování.

f) O úkonech (sejmutí, uchování a ztotožnění) musí být vyhotoveny protokoly ve smyslu § 55 odst. 1 trestního řádu; v případě, vzniknou-li pochybnosti o průběhu těchto úkonů, je třeba opatřit vysvětlení (§ 158 odst. 3 trestního řádu) nebo výpověď (§ 101 trestního řádu) osoby, která úkon prováděla nebo se jeho provedení účastnila. Za účelem vyloučení pochybností o správnosti identifikace je vhodné provedení obrazového záznamu průběhu tohoto úkonu.

g) Důkaz metodou pachové identifikace je nepřímým důkazním prostředkem, který jako jediný zpravidla k uznání viny trestným činem nepostačuje.“.

K novému predpisu ZP PP 313/2017, platnému v Českej republike od 01. 04. 2018

Na podklade niektorých záverov správy ČZU z roku 2015 sa zmenila metodika a vydal sa nový pokyn. V Českej republike tak platí od 01. 04. 2018 nový postup pri pachovej komparácii (ide predpis ZP PP 313/2017, ktorý nahradil Pokyn č. 9/2009), ktorý už neumožňuje, aby si psovod pred pachovou komparáciou sám zakladal pachové konzervy. Na túto skutočnosť upozornili aj autori článku Pachová stopa ako dôkaz v trestnom konaní. V súvise s týmto novým postupom by som chcela dať do pozornosti medzinárodnú odbornú konferenciu konanú v Českej republike na tému “Problematika pachových stop“, ktorá sa uskutočnila dňa 14. 11. 2019, konkrétne príspevok Ing. Ludvíka Pinca, Ph.D., vedúceho Centra pre výskum chovania psov (ČZU), ktorý sa podieľal na vyššie zmienenom výskume. V rámci svojho vyjadrenia totiž zaujal stanovisko aj k novému predpisu ZP PP 313/2017, platnému vČeskej republike od 1. apríla 2018. Táto konferencia sa konala na základe iniciatívy Spolku Šalamoun, v Poslaneckej snemovni Parlamentu Českej republiky, za účasti expertov z Českej republiky a zahraničia (napr. aj holandskej etologičky Adee Schoon, PhD., či poľského vedca prof. Tadeusza Jazierskeho, PhD. DrSc.), ako aj za účasti zástupcov Policajného prezídia ČR. Záznam z priebehu konferencie je zverejnený tu.

Na konferencii vystúpil ako prvý Ing. Ludvík Pinc, Ph.D. V rámci svojho vystúpenia sa v úvode venoval správe ČZU z roku 2015. Neskôr,(v čase od 15:58)zaujal stanovisko k novému predpisu ZP PP 313/2017, platnému v Českej republike od 1. apríla 2018. Tento predpis L. Pinc považuje teoreticky za krok vpred, avšak vyslovil k nemu viacero vážnych výhrad, napr. že: má sporné ustanovenia; neboli učinené žiadne kroky, smerujúce k tomu, aby bol psovod naozaj “blind“; “expertom“ je druhý psovod; kontrolný výkon, ktorý má preukázať,že pes je pripravený prevádzať pachovú identifikáciu, je v podstate iba fraška; psovod môže odmeňovať psa, atď.

K Prehláseniu 14. vedcov k metóde pachovej identifikácie prevádzanej za použitia služobných psov Polície Českej republiky z augusta 2021

V tomto dôležitom zverejnenom Prohlášení vědců k metodě pachové identifikace, prováděné za použití služebních psů Policie ČR sa uvádza: „My, níže podepsaní zástupci odborné vědecké veřejnosti prohlašujeme s plnou odpovědností, že metoda pachové identifikace, tak jak byla prováděna Policií ČR na území České republiky do 1. 4. 2018, je z vědeckého hlediska zcela nevěrohodná. Postup, kdy je psovod dopředu informován o pozici jednotlivých vzorků, odporuje aktuálním vědeckým poznatkům. V tomto ohledu panuje naprostý názorový soulad, a to nejen v relevantní vědecké komunitě české, ale i mezinárodní. V případě potřeby jsme připraveni poskytnout potřebné informace soudům, státním zastupitelstvím, policii, i obhájcům.“. Iniciátorom tohto prehlásenia, ktoré sa týka metódy pachovej identifikácie, tak ako bola prevádzaná v Českej republike od roku 1989 do roku 2018, bol Spolek Šalamoun. Autori článku Pachová stopa ako dôkaz v trestnom konaní, toto prehlásenie vedcov nezmienili.

K nálezu ÚS ČR sp. zn. IV. ÚS 2773/20 zo dňa 15. 02. 2022

V súvise s vyššie zmienenou správou ČZU z roku 2015, je tiež dôležité upozorniť na nález ÚS ČR sp. zn. IV. ÚS 2773/20 zo dňa 15. 02. 2022, ktorý sa týkal známej českej kauzy Skalický-Zezula, kde bola táto dvojica odsúdená za lúpež klenotníctva v Uherskom Hradišti z roku 2015. Aj na tento nález upozornili autori článku Pachová stopa ako dôkaz v trestnom konaní, kde v úvode upozornili aj na to, že z tohto nálezu vyplýva, že v rámci postupov pri vykonávaní pachovej identifikácie „je potrebné v súlade s aktuálnym vedeckým poznaním a vývojom prispôsobiť tieto postupy novým poznatkom“ (viď s. 173-174 zborníka). V tomto prípade, ako konštatuje ústavný súd, boli fakticky jediným dôkazom o vine pachové stopy, keďže žiadny z vypočutých svedkov nedokázal Skalického a Zezulu identifikovať ako páchateľov, keďže páchatelia mali motocyklové oblečenie, rukavice, kukly a prilby, pričom jeden mal byť vyšší a druhý nižší (viď 40. bod nálezu ÚS ČR). Súčasťou spisu boli aj kamerové záznamy, ktoré zachytili páchateľov idúcich na motocykle. Krajský súd nechal vypracovať znalecký posudok, v ktorom znalec dospel k záveru, že tieto kamerové záznamy majú nízku kvalitu a nedá sa na základe nich akokoľvek objektivizovať výška páchateľov. Ústavný súd tu ďalej skonštatoval, že krajský súd „následně příslušnému policejnímu orgánu uložil, aby provedl prohlídku těl stěžovatelů, o čemž byla pořízena fotodokumentace (viz č. l. 1353 a násl. spisu), na základě které sám a v rozporu se závěry zmíněného znaleckého posudku shledal, že podobnost postav pachatelů na kamerových záznamech a postav stěžovatelů je zřejmá. Takový závěr krajského soudu, který nemá žádnou oporu v provedeném dokazování, a který je v rozporu s uvedeným znaleckým posudkem, vzbuzuje zásadní pochybnosti, a proto ho nelze akceptovat.“ (bod 42).Dôležité je, že ÚS ČR v tomto náleze skonštatoval, že k tomu, aby bol dôkaz pachovou identifikáciou dostačujúci, je potrebné aby nebol pre uznanie viny jediným dôkazom. Skonštatoval tiež, že v tomto posudzovanom prípade bolo hrubým porušením nálezu sp. zn. IV. ÚS 1098/15, že k identifikácii pachových stôp neboli po začatí trestného stíhania prizvaní obhajcovia sťažovateľov, a tiež, že neboli vykonané obrazové záznamy priebehu tohto úkonuza účelom vylúčenia pochybností o správnosti pachovej identifikácie (bod 38). Tu je na mieste kvôli porovnaniu pripomenúť, že v prípade obvineného J. I. vo veci lúpeže VÚB banky, NS SR vo vyššie spomínanom uznesení sp. zn. 4 T do/43/2017 zo dňa 07. 04. 2020, uviedol na s. 8 nasledovné: „Námietku, že vykonania pachovej identifikácie sa nezúčastnil obhajca obvineného ani iná nezúčastnená osoba a že porovnávanie nebolo zaznamenané obrazovým záznamom, rovnako nemožno považovať za opodstatnenú. Prítomnosť inej osoby než je psovod pri pachovom porovnávaní nie je s ohľadom na spôsob jeho vykonávania žiaduca. Zviera ako hlavný nástroj identifikácie je citlivé na vonkajšie vplyvy (rušivé faktory), ktoré by mohli mať negatívny dopad na výsledok úkonu.“. Na to upozornili aj autori článku Pachová stopa ako dôkaz v trestnom konaní, kde uviedli, že NS SR „konštatoval, že obhajca obvineného nie je oprávnený zúčastniť sa pachovej identifikácie vykonávajúcej policajtom so služobným psom.“ (viď s. 171-172 zborníka).

ÚS ČR ďalej v nálezesp. zn. IV. ÚS 2773/20 zo dňa 15. 02. 2022 skritizoval prístup vrchného, krajského a najvyššieho súdu vo vzťahu k vyššie zmienenej správe ČZU z roku 2015 (ktorá predstavuje vedecké stanovisko odborníkov), vzhľadom k tomu, že nerešpektovali požiadavku uvedenú v náleze ÚS ČR sp. zn. IV. ÚS 1098/15, spočívajúcu v tom, že metóda pachovej identifikácie musí reflektovať aktuálne vedecké poznatky. Ústavný súd svojím nálezom zrušil rozsudky v tomto prípade. Rozsudkom Krajského súdu v Brne, pobočky v Zlíne sp. zn. 69 T2/2018-2782 zo dňa 31. 10. 2022, boli M. Skalický a M. Zezula nakoniec oslobodení spod obžaloby, nakoľko nebolo preukázané, že skutok spáchali obžalovaní (tomuto rozhodnutiu som sa venovala tu). Vo vybraných bodoch tohto nálezu ÚS ČR sa uvádza nasledovné:

„9. Také druhý stěžovatel ve své ústavní stížnosti zdůrazňuje, že byl odsouzen na základě nepřímých důkazů, kdy rozhodující pro jeho odsouzení bylo vedle pachové identifikace zjištění, že měl být vyšším z pachatelů. Tvrdí, že... se v inkriminované době nebyl a že žádný z vyslechnutých svědků ho neidentifikoval jako jednoho z pachatelů. Svědci, kteří se k osobám pachatelů (majícím po celou dobu na hlavě přilby) vyjádřili, popsali oba pachatele jen velmi obecně s tím, že jeden byl vyšší a druhý nižší, z čehož však podle stěžovatele nelze ničeho vyvozovat. ... Poukazuje na to, že v době, kdy byl trestný čin spáchán, vážil cca 115 – 120 kg, přičemž jeho nadváhu kromě jeho matky potvrdili i další svědci. Poškozený D. M. vyššího z pachatelů přitom popsal jako osobu normální postavy, doslova uvedl „tlustý nebyl, tlustý su já“. Neztotožňuje se proto se způsobem hodnocení důkazů soudy a je přesvědčen, že provedené důkazy spolu s výsledky pachové identifikace netvoří ucelený řetězec důkazů svědčících o jeho vině. …

10. Podáním doručeným dne 15. 9. 2021 druhý stěžovatel ústavní stížnost doplnil o nově získaný důkaz, a to Prohlášení vědců k metodě pachové identifikace prováděné za použití služebních psů Policie ČR (dále jen „Prohlášení vědců“), …

30. Ústavní soud ve své rozhodovací praxi použití pachových stop jako nepřímého nebo také podpůrného důkazu připouští, resp. obecnou věrohodnost samotného důkazu pachovou zkouškou nezpochybňuje. Stejně tak ale připomíná, že na základě tohoto důkazu je obecně možno dospět pouze k závěru, že se určitá osoba v blíže neurčené době s největší pravděpodobností nacházela na určitém místě. Nelze tedy pouze z něj jednoznačně a bez důvodných pochybností dovodit, že se taková osoba dopustila trestného činu, který se na daném místě stal [srov. např. nálezy ze dne 4. 3. 1998 sp. zn. I. ÚS 394/97 (N 28/10 SbNU 179), ze dne 30. 4. 2008 sp. zn. II. ÚS 2168/07 (N 82/49 SbNU 185) aj.]. Musí tedy existovat další skutečnosti, které vytvoří uzavřený řetěz důkazů, resp. nesmí existovat žádná jiná reálná možnost, že by se činu mohl dopustit někdo jiný, než osoba obviněná. Jinak řečeno, aby důkaz pachovou identifikací byl dostačující, je třeba, aby tento důkaz nebyl pro uznání viny důkazem jediným, osamoceným.

34. V nyní posuzované věci byly z hlediska rozdělení důkazů v případě odsouzení obou stěžovatelů klíčovými shledány důkazy nepřímé. Za stěžejní považovaly obecné soudy výsledky provedené pachové identifikace, které byly podle jejich názoru podporovány výpověďmi svědků a podobností postav osob zachycených na kamerových záznamech s postavami stěžovatelů.

38. Za zásadní považuje Ústavní soud skutečnost, že krajský soud nerespektoval některé z podstatných závěrů nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1098/15 a při vědomí podmínek týkajících se pachové identifikace uvedených v tomto nálezu (sub bod 28) se ani dostatečně nevypořádal se Zprávou České zemědělské univerzity, jejíž závěry odmítl s tím, že není možno souhlasit s tím, že by výsledky činnosti služebních psů neměly být pro účely trestního řízení využívány, nemůžeme-li tento důkazní prostředek považovat za stoprocentně spolehlivý. Krajský soud tedy uzavřel, že s výsledky pachové komparace jako s důkazem pracovat lze (blíže sub bod 4 shora). K tomu považuje Ústavní soud za potřebné uvést, že smysl této zprávy, přes její obecně uvedené doporučení, s kterým zřejmě nelze bez dalšího souhlasit, nebyl v tom, že by se identifikace podle pachových stop neměla provádět, ale upozornit na problémy spojené s jejím využíváním jako rozhodného důkazu při závěru o vině obviněných. Z tohoto hlediska se krajský soud závěry Zprávy České zemědělské univerzity, které v mnohém doplňují citovaný nález sp. zn. IV. ÚS 1098/15 a další navazující judikaturu Ústavního soudu, náležitě nezabýval a naopak její výsledky bagatelizoval nevhodným srovnáním s výslechy svědků v trestním řízení a s hodnocením jejich výpovědí, což jsou ovšem nesrovnatelné důkazy a hodnotící postupy, a to již s ohledem na to, že se srovnává postup psa (zvířete) při rozpoznávání pachů a výslech a výpověď svědka, jako člověka – fyzické osoby nadané rozumem a citem, kdy vypovídací hodnota těchto důkazů a v důsledku toho i hodnotící postupy se k nim vztahující jsou zásadně rozdílné, čímž samozřejmě se nechce říci, že se i svědek nemůže mýlit, anebo dokonce úmyslně vypovídat nepravdivě. Navíc krajský soud při neakceptaci vědeckého stanoviska odborníků, nezajistil žádné jiné odborné stanovisko, a to včetně případného odůvodnění, proč je považuje za přesvědčivější. Vystačil si jen se závěry znalce doc. JUDr. Martina Kloubka, Ph.D., který se však ke Zprávě České zemědělské univerzity nevyjadřoval. Při své výpovědi jen obecně popsal, na čem je založena kriminalistická odorologie a jak probíhá porovnání otisku pachové stopy. K samotnému postupu policie při odběru a porovnávání pachových stop uvedl, že v posuzované věci byly dodrženy tehdy závazné standardy, ale že od 1. 4. 2018 je již účinný jiný interní akt řízení, jehož standardy jsou výrazně přísnější (viz body 42. – 44. rozsudku krajského soudu). Krajský soud tak nerespektoval požadavek z nálezu sp. zn. IV. ÚS 1098/15, tj. reflektování vědeckého zkoumání dané metody, čímž do značné míry popřel jeho závěry. Jeho postup tak nemůže obstát. Krajský soud sice správně a v souladu se závěry citovaného nálezu přibral za účelem vyhodnocení postupu policie při zkoumání pachových stop znalce z oboru kriminalistika, odvětví kriminalistická odorologie, doc. JUDr. Martina Kloubka, Ph.D., avšak vzhledem k tomu, že trestní stíhání stěžovatelů bylo zahájeno usnesením ze dne 21. 3. 2017 (viz č. l. 1 spisu), bylo s ohledem na podmínky stanovené v nálezu sp. zn. IV. ÚS 1098/15 (sub bod 32.) hrubým porušením tohoto nálezu, který byl vyhlášen dne 7. 4. 2016, jako obecně závazného rozhodnutí (čl. 89 odst. 2 Ústavy), že k identifikaci pachových stop po zahájení trestního stíhání nebyli přizváni obhájci stěžovatelů (viz žádosti o odborné vyjádření ze dnů 23. 3. 2017 – č. l. 327 a násl., 16. 5. 2017 – č. l. 332 a násl., 16. 10. 2017 – č. l. 337 a násl.) a že za účelem vyloučení pochybností o správnosti pachové identifikace nebyly provedeny obrazové záznamy průběhu těchto úkonů.

40. Postup krajského soudu... nelze považovat za ústavně konformní, a to tím spíše, když pachové stopy byly podle Ústavního soudu v přezkoumávané věci stěžejním a fakticky jediným důkazem o vině obou stěžovatelů, neboť nikdo z vyslechnutých svědků stěžovatele jako pachatele nedokázal identifikovat. … Všichni vyslechnutí svědci popsali oba pachatele velmi obecně s tím, že jeden byl vyšší a druhý nižší. Žádným způsobem však ani jednoho z pachatelů svědci nepopsali takovými individualizujícími znaky, z nichž by bylo možné dovodit, že jde konkrétně o stěžovatele. Žádný ze svědků také nebyl schopen potvrdit, že rukavice na předložené fotografii byly rukavice, které měli pachatelé či jeden z nich na místě činu. Svědci se relevantním způsobem vyjádřili jen k objektivní stránce, tj. jednání pachatelů, které viděli, ale nikoli k identifikaci pachatelů, což je i pochopitelné, když jak bylo zjištěno, byli oděni do motocyklového oblečení s přilbami a kuklami na hlavách.

42. … Součástí spisu (viz č. l. 150 a násl.) jsou záznamy z bezpečnostních kamer, které zachycují pachatele jedoucí na motocyklu. Krajský soud nechal vypracovat znalecký posudek z oboru kriminalistika, odvětví antropologie (viz č. l. 1311 a násl. spisu), kdy zpracovateli tohoto znaleckého posudku byl předložen záznam z kamer a bylo mu uloženo, aby stanovil výšku osob jedoucích na motocyklu. Znalec dospěl k závěru, že videozáznamy jsou z antropologického hlediska nízké kvality a že na základě nich není možno jakkoliv objektivizovat výšku osob na motocyklu. Krajský soud však následně příslušnému policejnímu orgánu uložil, aby provedl prohlídku těl stěžovatelů, o čemž byla pořízena fotodokumentace (viz č. l. 1353 a násl. spisu), na základě které sám a v rozporu se závěry zmíněného znaleckého posudku shledal, že podobnost postav pachatelů na kamerových záznamech a postav stěžovatelů je zřejmá. Takový závěr krajského soudu, který nemá žádnou oporu v provedeném dokazování, a který je v rozporu s uvedeným znaleckým posudkem, vzbuzuje zásadní pochybnosti, a proto ho nelze akceptovat.

44. Konečně důkazy, které vypovídaly o tom, že stěžovatelé se v době spáchání trestné činnosti měli nacházet na jiném místě (tj. výpovědi zaměstnanců firmy MIKAcar a dalších svědků, listiny a fotografie dokládající odeslání e-mailu dne 8. 9. 2015 v 11.39 a výstavbu sociálního zařízení v areálu firmy, záznamy v pracovním deníku aj.), krajský soud obecně zhodnotil tak, že z těchto důkazů nevyplývá, že stěžovatelé jinde skutečně byli. Tedy při hodnocení důkazů svědčících ve prospěch stěžovatelů, aniž by je blíže ověřoval či je dalším a podrobnějším hodnocením zpochybnil či je považoval za nepodstatné, a ačkoliv neměl k dispozici žádný pozitivní důkaz jasně svědčící o tom, že právě stěžovatelé byli pachateli shora uvedeného trestného činu, přesto shledal, že mezi výsledky pachové identifikace a dalšími důkazy je zřejmý soulad, a pouze na základě toho vyslovil závěr o vině obou stěžovatelů.

47. U námitek stěžovatelů vůči pachové identifikaci vrchní soud setrval na závěru krajského soudu, že tato metoda byla provedena v souladu s Pokynem č. 9/2009 a že byly-li by reflektovány závěry Zprávy České zemědělské univerzity,ve svém důsledku by to vedlo k vyloučení důkazu získaného pachovou komparací pro vysokou chybovost této metody prováděné za platnosti Pokynu č. 9/2009, přičemž podle názoru vrchního soudu jsou závěry Zprávy České zemědělské univerzity více než diskutabilní a nemohou mít vliv na hodnocení použitelnosti důkazů získaných metodou pachové identifikace v daném trestním řízení (viz body 53 – 58 usnesení vrchního soudu), a to přesto, že jde o odborný závěr, který soud nemůže libovolně nahradit vlastním, v dané věci laickým názorem, což vyplývá i z judikatury Nejvyššího soudu i Ústavního soudu [viz přiměřeně č. 40/1972 a č. 11/1987 Sb. rozh. tr.; srov. nález ze dne 10. 7. 2001 sp. zn. III. ÚS 77/01 (N 104/23 SbNU 45) a nález ze dne 19. 8. 2004 sp. zn. III. ÚS 224/04 (N 116/34 SbNU 213)], zvláště když v této konkrétní posuzované věci může chybovosti nasvědčovat, že byly některé pachové stopy nalezeny i na místech, kde se podle svědeckých výpovědí neměl jeden ze stěžovatelů vůbec pohybovat (viz výpověď svědkyně K. K. či Mgr. Z. T. – viz bod 43). Podle vrchního soudu byly výsledky pachové identifikace získány ústavně konformním způsobem, přičemž poukázal formálně i na nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1098/15, s jehož závěry, na které bylo shora poukázáno se však náležitě nevypořádal.“.

K postoju vrchného súdu k vyššie zmienenej správe ČZU z roku 2015,ÚS ČR uviedol: „49. U důkazu pachovou identifikací pak, stejně jako krajský soud, nerespektoval závěry obsažené v obecně závazném nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1098/15. Na Zprávu České zemědělské univerzity sice reagoval, ale její závěry rovněž odmítl bez zohlednění jakéhokoliv jiného vědeckého zkoumání či aplikace jiných poznatků, vyjma tehdy platného Pokynu č. 9/2009, který však již nebylo možno podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1098/15 aplikovat bez dalšího, zejména aniž by byly současně reflektovány aktuální poznatky vědeckého zkoumání této metody.

51. ... Současně bylo s ohledem na závěry nálezusp. zn. IV. ÚS 1098/15, povinností rozhodujícího soudu reflektovat aktuální poznatky vědeckého zkoumání této metody. Přísnost, kterou je nutno na dodržování těchto standardů klást, je přitom logicky větší za situace, kdy důkazní situace není jednoznačná a kdy vedle tohoto nepřímého důkazního prostředku neexistují jednoznačné důkazy další, jako je tomu v nyní posuzované věci.

52. ... K podmínce stanovené v nálezu sp. zn. IV. ÚS 1098/15, že metoda pachové identifikace musí reflektovat aktuální poznatky vědeckého zkoumání této metody, Nejvyšší soud v rozporu s jeho nosnými důvody podotkl, že dikce Ústavního soudu je v tomto bodě obecná a že Ústavní soud blíže nespecifikoval, jak by soud, coby v otázce vědy laický orgán, měl postupovat, resp. vyhodnocovat, jaké z možných nových poznatků v dané oblasti je při užití této metody nutno následovat. Přitom z odůvodnění nálezu sp. zn. IV. ÚS 1098/15 vyplývá, že i v tomto směru je dostatečně instruktivní (srov. body 22 až 32), neboť jsou v něm uvedeny nejen přístupy v zahraniční judikatuře, ale i značné množství literatury, české a především opět zahraniční, a to včetně závěrů z ní vyplývajících. …

54. Jak však vyplývá již se shora uvedeného, zmínění svědci hodnotili podobu pachatelů pouze na základě svých subjektivních vjemů, což ani vrchní soud nepovažoval za dostačující, přitom však s ohledem na tyto svědecké výpovědi akceptoval hodnocení krajského soudu, že výpovědi svědků ve vztahu k identifikaci jsou tím, co, tvoří s pachovými stopami ucelený řetězec nepřímých důkazů a dostatečně se nevypořádal se náležitě s tím (blíže sub bod 44), co svědčí proti tomuto závěru.

57. Nutno dodat, že i v případě, že by postup orgánů činných v trestním řízení při provádění důkazu metodou pachové identifikace z hlediska požadavků kladených právní úpravou i judikaturou obstál, představovaly by pachové stopy jen jediný nepřímý a podpůrný důkaz, na jehož výlučném základě by nebylo možno dospět k uznání viny stěžovatelů.

58. Nezbývá proto než uzavřít, že závěr obecných soudů, že stěžovatelé se dopustili vytýkaného jednání, nelze považovat za náležitě prokázaný a dostatečně odůvodněný, resp. je v extrémním rozporu se skutkovými zjištěními obecných soudů vycházejících z dosud provedených důkazů, čímž se vymyká z mezí § 2 odst. 5 trestního řádu a je současně i v rozporu se zásadou volného hodnocení důkazů (§ 2 odst. 6 trestního řádu) a pravidlem in dubio pro reo vyplývajícím z principu presumpce neviny podle čl. 40 odst. 2 Listiny, čímž bylo porušeno právo stěžovatelů na řádný proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny.

61. Ústavní soud proto ústavním stížnostem obou stěžovatelů podle § 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu vyhověl a rozhodl, že napadenými rozhodnutími Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2020 č. j. 3 Tdo 536/2020-2084, vrchního soudu ze dne 16. 10. 2019 č. j. 3 To 47/2019-1777 a krajského soudu ze dne 6. 2. 2019 č. j. 69 T 2/2018-1528 bylo porušeno právo stěžovatelů na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny a zásada presumpce neviny zakotvená v čl. 40 odst. 2 Listiny a v čl. 6 odst. 2 Úmluvy. V návaznosti na to podle § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu v záhlaví specifikovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, vrchního soudu a krajského soudu zrušil.“.

K nálezu ÚS ČR sp. zn. IV. ÚS 1986/21 zo dňa 22. 03. 2022

Z tohto nálezu ÚS ČR, na ktorý upozornili aj autori článku Pachová stopa ako dôkaz v trestnom konaní (viď s. 174-175 zborníka), vyplýva, že súd rozhodol, že uznesením Vrchného súdu v Olomouci zo dňa 06. 05. 2021 sp. zn. 3 To 26/2021- 2426 a uznesením Krajského súdu v Brne-pobočky v Zlíne zo dňa 28. 01. 2021 sp. zn. 69 T 2/2018-2389 bolo porušené sťažovateľovo ústavne zaručené právo na súdnu ochranu podľa čl. 36 ods. 1 Listiny základných práv a slobôd, v dôsledku čoho, tieto uznesenia zrušil (išlo o sťažovateľa M. Zezulu). Z nálezu tiež vyplýva, že ústavný súdpovažoval vyššie spomínané Prehlásenie vedcov k metóde pachovej identifikácie, prevádzanej za použitia služobných psov Polície ČR z augusta 2021 a znalecký posudok znaleckého ústavu ČZU v Prahe, za nové dôkazy (body 11 a 28).Pre upresnenie je potrebné dodať, že v zmienenom znaleckom posudku, ČZU v bode 7 uviedla, že: „...pokud byla pachová identifikace prováděna v souladu s pokynem ŘSPP P ČR č. 9/2009, v žádném případě nelze tyto výsledky považovat za věrohodné.“(viď Amicus curiae brief Spolku Šalamoun, ve věci ústavních stížností Martina Skalického a Miloše Zezuly projednávaných ve spojeném řízení pod sp. zn. IV. ÚS 2773/20, s. 1-2, ktorý je dostupný tu). ÚS ČR v tomto náleze uviedol vo vybraných bodoch nasledovné:

„11. Dne 10. 8. 2021 bylo Ústavnímu soudu doručeno doplnění ústavní stížnosti, k němuž stěžovatel přiložil další nový důkaz – Prohlášení vědců k metodě pachové identifikace, prováděné za použití služebních psů Policie ČR.

20. Ústavní soud již v minulosti dospěl k názoru, že novou skutečnost (resp. důkaz) ve smyslu § 278 odst. 1 trestního řádu může představovat vědecký poznatek důvodně zpochybňující věrohodnost důkazu, na němž bylo založeno rozhodnutí o vině a trestu [srov. nález sp. zn. II. ÚS 2587/18 ze dne 25. 2. 2019 (N 30/92 SbNU 314)]. Takovým důkazem může být samozřejmě i znalecký posudek [srov. nález sp. zn. I. ÚS 4068/14 ze dne 31. 3. 2016 (N 56/80 SbNU 667) či nález sp. zn. II. ÚS 2445/08 ze dne 30. 7. 2009 (N 174/54 SbNU 193)], přičemž nahrazení znaleckého zkoumání vlastním závěrem soudu na odbornou otázku zakládá vadu, která může mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a to i kdyby soud potřebnými odbornými znalostmi disponoval [srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 1330/11 ze dne 15. 3. 2012 (N 54/64 SbNU 673)].

24. … v nálezu sp. zn. IV. ÚS 2773/20 vyslovil Ústavní soud názor, že obecné soudy v meritorní linii trestního řízení proti stěžovateli zatížily svá rozhodnutí vadou neústavnosti spočívající mimo jiné v tom, že za usvědčující důkaz proti stěžovateli považovaly jeho ztotožnění metodou pachové identifikace provedené ústavně defektním způsobem a že bez tohoto důkazu závěr o vině stěžovatele z ústavněprávního hlediska nemohl obstát.

25. Závaznost vykonatelného nálezu Ústavního soudu dle čl. 89 odst. 2 Ústavy se vztahuje i na Ústavní soud samotný…Tento nosný právní závěr vyslovený v nálezu sp. zn. IV. ÚS 2773/20 je tak pro Ústavní soud závazný i v řízení o této ústavní stížnosti.

26. Ústavní soud považuje v nynější věci za zcela stěžejní okolnost, že stěžovatel usiloval o obnovu řízení především předložením dalšího důkazu, kterým by obecné soudy přesvědčil právě o tom, že jeho ztotožnění metodou pachové identifikace nebylo dosaženo v souladu s aktuálními vědeckými požadavky a s potřebnou mírou spolehlivosti, že k tomuto důkazu obecné soudy neměly přihlížet a že kdyby takto postupovaly, skutkový závěr o jeho vině by nemohl obstát.

27. Ústavní soud v nálezu sp. zn. IV. ÚS 2773/20 konstatoval, že v provedeném ztotožnění stěžovatele metodou pachové identifikace se vyskytly ústavněprávní deficity, které měly obecné soudy rozpoznat již v nalézacím řízení či v řízení o odvolání nebo o dovolání a měly na ně adekvátně na ně zareagovat. Pro nynější ústavní stížností napadená rozhodnutí z toho logicky dovodit, že stejně tak měly učinit i v řízení o návrhu na povolení obnovy řízení a v na ně navazujícím stížnostním řízení, v nichž stěžovatel předložil další důkaz, který měl tyto vady prokazovat.

28. Tento důkaz, tj. znalecký posudek podrobně se zabývající spolehlivostí způsobu, jakým byla ve stěžovatelově případě metoda pachové identifikace provedena, přitom vzhledem k předmětnému závaznému právnímu závěru nálezu sp. zn. IV. ÚS 2773/20 v nynějším individuálním případě odpovídá interpretaci pojmu „nový důkaz“ tak, jak jej vymezují judikaturní závěry Ústavního soudu vzpomenuté výše v části VI. tohoto nálezu, neboť ústavní deficity metody pachové identifikace při ztotožnění stěžovatele měly obecné soudy dle dříve vysloveného závazného názoru Ústavního soudu rozpoznat i bez něj. Vadu, kterou zatížil krajský soud odsuzující rozsudek, tak zopakoval i ve svém napadeném usnesení. Toto pochybení nenapravil ani vrchní soud napadeným usnesením. Oba obecné soudy tím upřely stěžovateli právo na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny, neboť ačkoliv předložil nový důkaz svědčící o zásadních vadách klíčového usvědčujícího důkazu, návrh na povolení obnovy řízení zamítly.“.

Rozsudkom Krajského súdu v Brne, pobočky v Zlíne sp. zn. 69 T2/2018-2782 zo dňa 31. 10. 2022, boli M. Skalický a M. Zezula nakoniec oslobodení spod obžaloby, nakoľko nebolo preukázané, že skutok spáchali obžalovaní.

Stručne k dôkazu pachovou stopou v USA

Americká organizácia Innocence Project upozornila na nespoľahlivosť dôkazu pachovou stopou v týchto článkoch:

https://innocenceproject.org/news/scent-lineups-and-unvalidated-science/

https://innocenceproject.org/misapplication-of-forensic-science/

https://innocenceproject.org/news/police-dogs-and-unvalidated-forensics/.

V roku 2009 vyšla špeciálna správa Innocence Project of Texas, s názvom: Dog Scent Lineups: A Junk Science Injustice, ktorá vzbudila veľký ohlas a je zverejnená tu:

https://www.prisonlegalnews.org/media/publications/innocence_project_of_tx_junk_science_dog_scent_lineups_2009.pdf.

V roku 2010 Štátny odvolací súd v Texase zrušil rozsudok v prípade Richarda Winfreya, ktorý bol v roku 2007odsúdený za vraždu, takmer výhradne na základe dôkazu pachovou stopou. Súd jednomyseľne rozhodol, že pachová stopa môže slúžiť len ako podporný dôkaz, a teda nemôže slúžiť ako hlavný dôkaz. Forenzné dôkazy z miesta činu, vrátane čiastočného krvavého odtlačku prsta, krvavého odtlačku topánky a profilu DNA, nezodpovedali Winfreyovi.

V USA bolo podľa údajov Národného registra rehabilitácií rehabilitovaných 18 osôb, kde sa v ich prípadoch objavil aj dôkaz pachovou stopou. Z podrobnejších štatistických údajov vyplýva, že v 11. prípadoch išlo o vraždu, v 6. prípadoch boli dané osoby odsúdené na doživotie a dve boli odsúdené na tresty smrti. Ďalej bolo v týchto kauzách zaznamenaných 9 prípadov s DNA, 5 falošných priznaní, 3 priznania spoluobžalovaných, dve dohody, 7 väzenských informátorov, 9 nesprávnych identifikácií zo strany očitých svedkov a 11 krivých prísah, alebo falošných obvinení.

 

Diskusia