Priestor, v ktorom advokát vykonáva advokáciu a jeho prehliadka

 

Úvod­ná poz­nám­ka (autor poz­nám­ky JUDr. Pe­ter Šam­ko)

 

Na­priek to­mu, že čes­ká práv­na úp­ra­va do­mo­vých pre­hlia­dok, či pre­hlia­dok iných pries­to­rov je do ur­či­tej mie­ry od­liš­ná od slo­ven­skej práv­nej úp­ra­vy, je niž­šie uve­de­né sta­no­vis­ko Naj­vyš­šie­ho sú­du ČR tý­ka­jú­ce sa vý­kla­du poj­mu „pries­to­ry, v kto­rých ad­vo­kát vy­ko­ná­va ad­vo­ká­ciu“ pod­net­né aj v slo­ven­ských práv­nych po­me­roch. Ide naj­mä o špe­ci­fi­ká­ciu pries­to­rov, v kto­rých sa vy­ko­ná­va ad­vo­ká­cia, kto­rý­mi sa ro­zu­mie ok­rem síd­la ad­vo­ká­ta aj nap­rík­lad po­boč­ka ad­vo­kát­skej kan­ce­lá­rie, kan­ce­lár ad­vo­ká­ta v síd­le ob­chod­nej spo­loč­nos­ti, kto­rej pos­ky­tu­je práv­ne služ­by, vo­zid­lo ad­vo­ká­ta, ale aj rôz­ne elek­tro­nic­ké mies­ta, na kto­rých sú uk­la­da­né in­for­má­cie o klien­toch, nap­rík­lad webo­vé strán­ky ad­vo­ká­ta ale­bo rôz­ne mies­ta umož­ňu­jú­ce di­aľ­ko­vý prís­tup po­mo­cou inter­ne­to­vej sie­te (tzv. hos­ting, claud a pod.). Sta­no­vis­ko v od­ôvod­ne­ní su­ma­ri­zu­je aj ju­di­ka­tú­ru Európ­ske­ho sú­du pre ľud­ské prá­va ako aj Ústav­né­ho sú­du ČR, kto­ré sa tý­ka­li pre­hlia­dok v mies­tach, v kto­rých sa vy­ko­ná ad­vo­ká­cia a za­obe­rá sa aj vý­kla­dom po­vin­nos­ti ml­čan­li­vos­ti ad­vo­ká­ta.

 

 

               NEJ­VYŠŠÍ SOUD

            TRESTNÍ KO­LE­GIUM

 

 

 

sp. zn. Tpjn 306/2014

 

 

Sta­no­vis­ko

tres­tní­ho ko­le­gia Nej­vyš­ší­ho sou­du

 

 

k otáz­ce vý­kla­du poj­mu „ji­né pros­to­ry, v nichž ad­vo­kát vy­ko­ná­vá ad­vo­ka­cii“ (§ 85b od­st. 1 tr. ř.) a k otáz­ce, zda o návr­hu ve smys­lu § 85b od­st. 3 tr. ř. má být vždy roz­ho­do­vá­no for­mou us­ne­se­ní, ne­bo zda přichá­zí v úva­hu i ji­ná for­ma „roz­hod­nu­tí“ a za ja­kých pod­mí­nek.

 

I. Úče­lem us­ta­no­ve­ní § 85b od­st. 1 tr. ř. je ochra­na lis­tin, k nimž se vá­že po­vin­nost ml­čen­li­vos­ti ad­vo­ká­ta, a ochra­na práv třetích osob, pro něž ad­vo­kát vy­ko­ná­vá svou pro­fes­ní čin­nost. Po­jem „ji­né pros­to­ry, v nichž ad­vo­kát vy­ko­ná­vá ad­vo­ka­cii“ ve smys­lu ozna­če­né­ho us­ta­no­ve­ní mu­sí být te­dy vy­klá­dán v sou­la­du s tím­to úče­lem ja­ko ja­ký­ko­li pros­tor, kte­rý sou­vi­sí s vý­ko­nem ad­vo­ka­cie a v němž se pro­to vy­sky­tu­jí in­for­ma­ce o klien­tech ať již v pí­sem­né, elek­tro­nic­ké či ji­né po­době. Ved­le síd­la ad­vo­ká­ta za­psa­né­ho do sez­na­mu ad­vo­kátů jde dá­le např. o po­boč­ku ad­vo­kát­ní kan­ce­láře, kan­ce­lář ad­vo­ká­ta v síd­le ob­chod­ní spo­leč­nos­ti, jíž pos­ky­tu­je práv­ní služ­by, vo­zid­lo ad­vo­ká­ta ne­bo místa ur­če­ná k ar­chi­va­ci či uk­lá­dá­ní ad­vo­kát­ních spisů.

 

Pos­tup pod­le § 85b tr. ř. se však up­lat­ní i u os­tat­ních v úva­hu přichá­ze­jí­cích míst vzta­hu­jí­cích se k vý­ko­nu ad­vo­ka­cie, v nichž lze uk­lá­dat, zpra­co­vá­vat a vy­uží­vat in­for­ma­ce o klien­tech, jichž se do­tý­ká po­vin­nost ml­čen­li­vos­ti ad­vo­ká­ta. Mo­hou ji­mi být různá elek­tro­nic­ká úlo­žiště dat, a to ať už jde o webo­vé strán­ky ad­vo­ká­ta, vlas­tní da­to­vá úlo­žiště ad­vo­ká­ta ne­na­chá­ze­jí­cí se v mís­tech běžné­ho vý­ko­nu ad­vo­kát­ní praxe ne­bo úlo­žiště pro­vo­zo­va­ná od ad­vo­ká­ta od­liš­nou oso­bou, umož­ňu­jí­cí dál­ko­vý přís­tup po­mo­cí inter­ne­to­vé sítě (např. různé ty­py tzv. hos­tingů, cloudů, serverů).

 

            Obyd­lí ad­vo­ká­ta, po­kud v něm vy­ko­ná­vá ad­vo­ka­cii, ne­ní ji­ným pros­to­rem ve smys­lu § 85b tr. ř., ale re­žim to­ho­to us­ta­no­ve­ní na něj do­pa­dá v rám­ci do­mov­ní proh­líd­ky.

 

II. O návr­hu nah­ra­dit souh­las zá­stup­ce Čes­ké ad­vo­kát­ní ko­mo­ry roz­hod­nu­tím soud­ce pod­le § 85b od­st. 3 tr. ř. mu­sí být zá­sadně roz­hod­nu­to us­ne­se­ním, pro­ti němuž ne­ní stíž­nost přípus­tná. Ne­for­mál­ní sděle­ní, jímž je navr­ho­va­tel in­for­mo­ván, že se k je­ho návr­hu nepřih­lí­ží, je mož­né pou­ze za pod­mí­nek uve­de­ných v § 85b od­st. 6 tr. ř., tj. po­kud návrh neob­sa­hu­je ná­le­ži­tos­ti pod­le § 85b od­st. 4 tr. ř., je neur­či­tý ne­bo nes­ro­zu­mi­tel­ný či byl po­dán opožděně ne­bo někým, kdo k návr­hu ne­ní op­rávněn.

 

Ze smys­lu a úče­lu us­ta­no­ve­ní § 85b od­st. 4 tr. ř. vy­plý­vá, že zde kla­de­ný po­ža­da­vek na ozna­če­ní lis­tin a ur­či­tost návr­hu je naplněn zá­sadně tím, že soud­ci je před­lo­žen elek­tro­nic­ký no­sič in­for­ma­cí, ob­sa­hu­jí­cí elek­tro­nic­kou po­do­bu pou­ze těch lis­tin, kte­ré ma­jí být soud­cem přez­kou­má­ny, a to v tech­nic­ké úp­ravě umož­ňu­jí­cí přez­kou­má­ní (k to­mu srov. roz­hod­nu­tí č. 30/2008 Sb. rozh. tr.). Splnění to­ho­to po­ža­dav­ku, ja­kož i přesvědči­vé vy­lí­če­ní sku­teč­nos­ti, proč ne­souh­las zá­stup­ce Čes­ké ad­vo­kát­ní ko­mo­ry k sez­ná­me­ní se or­gá­nu pro­vádějí­cí­mu úkon s ob­sa­hem těchto lis­tin má být nah­ra­zen roz­hod­nu­tím soud­ce, může spo­čí­vat ta­ké v tom, že návrh (popř. již podnět k je­ho po­dá­ní) i při obecnějším vy­me­ze­ním lis­tin (např. pou­ka­zem na no­sič in­for­ma­cí ne­bo ozna­če­né ša­no­ny či kra­bi­ce ob­sa­hu­jí­cí větší množ­ství obecně pop­sa­ných lis­ti­ny tý­ka­jí­cích se da­né věci) ob­sa­hu­je je­jich dos­ta­teč­ný vý­čet a pod­rob­ný po­pis skut­ko­vé­ho děje. Z to­ho­to po­pi­su mu­sí vy­plý­vat po­dezření ze spá­chá­ní tres­tné­ho či­nu, včetně vy­světle­ní, ja­kým způso­bem jsou mís­to proh­líd­ky, popř. oso­by, spo­je­ny s tres­tnou čin­nos­tí, jak z vy­hod­no­ce­ní vý­sledků tres­tní­ho říze­ní, ze sku­teč­nos­tí od­ůvod­ňu­jí­cích příkaz k proh­líd­ce, ja­kož i vý­sledků pro­ve­de­né proh­líd­ky vy­plý­vá, že za­jištěné věci ko­res­pon­du­jí s od­ůvodněním příka­zu k proh­líd­ce (no­si­če in­for­ma­cí, dok­la­dy aj.). Mu­sí být ta­ké uve­de­no, ja­ké kon­krét­ní okol­nos­ti ma­jí být ze za­jištěných lis­tin (např. účet­ní do­ku­men­ta­ce ob­chod­ní spo­leč­nos­ti, ob­sah za­jištěných elek­tro­nic­kých no­sičů dat tý­ka­jí­cích se ad­vo­ká­ta apod.) zjiště­ny a co ma­jí ve vzta­hu k tres­tné čin­nos­ti pro­ká­zat, zda se lis­ti­ny obecně tý­ka­jí i ji­ných osob než těch, kte­ré ma­jí v tres­tním říze­ní pos­ta­ve­ní ob­viněných.

 

Od­liš­ný ná­zor na vý­klad poj­mu „ji­né pros­to­ry, v nichž ad­vo­kát vy­ko­ná­vá ad­vo­ka­cii“ soud­ce roz­ho­du­jí­cí­ho o po­da­ném návr­hu od or­gá­nu op­rávněné­ho k je­ho po­dá­ní ne­ní mož­no po­va­žo­vat za ne­dos­ta­tek ná­le­ži­tos­tí pod­le § 85b od­st. 4 tr. ř. a ne­či­ní návrh ani neur­či­tým ne­bo nes­ro­zu­mi­tel­ným, pro­to nej­sou-li splně­ny ji­né před­pok­la­dy pro pos­tup pod­le § 85b od­st. 6 tr. ř., soud­ce o návr­hu roz­hod­ne us­ne­se­ním pod­le § 85b od­st. 9 tr. ř.

 

III. Or­gá­nem op­rávněným k po­dá­ní návr­hu pod­le 85b od­st. 3 tr. ř. se ro­zu­mí v příp­rav­ném říze­ní soud­ce přís­luš­né­ho ok­res­ní­ho sou­du pod­le § 26 tr. ř. ur­če­ný je­ho rozvr­hem prá­ce, jímž ne­mu­sí být vždy stej­ný soud­ce, kte­rý do­mov­ní proh­líd­ku ne­bo proh­líd­ku ji­ných pros­tor nařídil.

 

 

O d ů v o d n ě n í :

 

 

Před­se­da tres­tní­ho ko­le­gia Nej­vyš­ší­ho sou­du pod­le § 21 od­st. 1 zá­ko­na č. 6/2002 Sb., o sou­dech, soud­cích, příse­dí­cích a stát­ní správě soudů a o změně někte­rých dal­ších zá­konů, ve znění pozdějších před­pisů (dá­le jen „zá­kon o sou­dech a soud­cích“), a čl. 14 od­st. 1 písm. f) Jed­na­cí­ho řádu Nej­vyš­ší­ho sou­du navrhl, aby tres­tní ko­le­gium Nej­vyš­ší­ho sou­du za­uja­lo sta­no­vis­ko k otáz­ce vý­kla­du poj­mu „ji­né pros­to­ry, v nichž ad­vo­kát vy­ko­ná­vá ad­vo­ka­cii“ (§ 85b od­st. 1 tr. ř.) a k otáz­ce, zda o návr­hu ve smys­lu § 85b od­st. 3 tr. ř. má být vždy roz­ho­do­vá­no for­mou us­ne­se­ní, ne­bo zda přichá­zí v úva­hu i ji­ná for­ma „roz­hod­nu­tí“ a za ja­kých pod­mí­nek.

 

Ten­to návrh uči­nil na zá­kladě podnětu pr­vní­ho náměstka nej­vyš­ší­ho stát­ní­ho zá­stup­ce

ze dne 30. 12. 2013. Z před­lo­že­né­ho podnětu, ja­kož i k němu připo­je­ných příloh vy­plý­vá, že Nej­vyš­ší stát­ní za­stu­pi­tel­ství za­re­gis­tro­va­lo, že o návr­hu ok­res­ní­ho sou­du po­da­ném ve smys­lu § 85b od­st. 3 tr. ř. kraj­ský soud ne­roz­ho­do­val for­mou us­ne­se­ní, ale pou­ze přípi­sem sdělil, že k návr­hu nepřih­lí­ží. Přitom ab­sen­ci zá­klad­ních ná­le­ži­tos­tí návr­hu kraj­ský soud spatřoval v roz­díl­ném vý­kla­du poj­mu „pros­to­ry, v nichž ad­vo­kát vy­ko­ná­vá ad­vo­ka­cii“.

 

V ná­vaz­nos­ti na ten­to podnět se před­se­da tres­tní­ho ko­le­gia Nej­vyš­ší­ho sou­du ob­rá­til na kraj­ské sou­dy se žá­dos­tí o in­for­ma­ci sou­vi­se­jí­cí s ap­li­ka­cí us­ta­no­ve­ní § 85b tr. ř. v je­jich praxi a též praxi soudů v je­jich ob­vo­du. Z ma­te­riá­lu soudů ply­ne roz­díl­ný přís­tup jak k otáz­ce for­my roz­ho­do­vá­ní o návr­hu pod­le § 85b od­st. 3 tr. ř., když část soudů roz­ho­du­je za stej­ných okol­nos­tí us­ne­se­ním (viz us­ne­se­ní Městské­ho sou­du v Pra­ze ze dne 9. 7. 2014, sp. zn. Nt 615/2014) a dal­ší pou­hým přípi­sem sdělu­jí, že k návr­hu nepřih­lí­ží (viz sděle­ní Kraj­ské­ho sou­du v Os­travě ze dne 1. 7. 2013, sp. zn. 2 Nt 424/2013, sděle­ní Městské­ho sou­du v Pra­ze ze dne 18. 4. 2014, sp. zn. Nt 610/2014). V těchto sou­vis­los­tech však ne­by­lo mož­no přeh­léd­nout, že us­ta­no­ve­ní § 85b tr. ř. ne­ní jed­notně vy­klá­dá­no ani v ob­sa­hu poj­mu „ji­né pros­to­ry, v nichž ad­vo­kát vy­ko­ná­vá ad­vo­ka­cii“ (srov. us­ne­se­ní Vr­chní­ho sou­du v Olo­mou­ci ze dne 30. 4. 2014, sp. zn. 6 To 24/2014, sděle­ní Městské­ho sou­du v Pra­ze ze dne 18. 4. 2014, sp. zn. Nt 610/2014, Kraj­ské­ho sou­du v Os­travě – po­boč­ka v Olo­mou­ci ze dne 4. 2. 2014, sp. zn. 55 Nt 404/2014). Roz­díl­nou praxi soudů je třeba vzhle­dem k zá­važ­nos­ti těchto otá­zek a je­jich poměrné frek­ven­to­va­nos­ti sjed­no­tit za­uje­tím sta­no­vis­ka tres­tní­ho ko­le­gia Nej­vyš­ší­ho sou­du.

 

Tres­tní ko­le­gium Nej­vyš­ší­ho sou­du si před za­uje­tím sta­no­vis­ka vy­žá­da­lo pod­le § 21 od­st. 3 zá­ko­na o sou­dech a soud­cích vy­jádření od Mi­nis­ter­stva spra­vedl­nos­ti Čes­ké re­pub­li­ky, Mi­nis­ter­stva vnit­ra Čes­ké re­pub­li­ky, Nej­vyš­ší­ho stát­ní­ho za­stu­pi­tel­ství, před­sedů vr­chních a kraj­ských soudů, práv­nic­kých fa­kult v Pra­ze, v Brně, v Pl­zni a v Olo­mou­ci, In­sti­tu­tu pro kri­mi­no­lo­gii a so­ciál­ní pre­ven­ci, Ústa­vu stá­tu a prá­va Aka­de­mie věd Čes­ké re­pub­li­ky, veřej­né­ho ochrán­ce práv a Čes­ké ad­vo­kát­ní ko­mo­ry. Spo­lu se žá­dos­tí o vy­jádření jim za­sla­lo návrh sta­no­vis­ka v nás­le­du­jí­cím znění.

 

I. Úče­lem us­ta­no­ve­ní § 85b od­st. 1 tr. ř. je ochra­na lis­tin, k nimž se vá­že po­vin­nost ml­čen­li­vos­ti ad­vo­ká­ta, a ochra­na práv třetích osob, pro něž ad­vo­kát vy­ko­ná­vá svou pro­fes­ní čin­nost. Po­jem „ji­né pros­to­ry, v nichž ad­vo­kát vy­ko­ná­vá ad­vo­ka­cii“ ve smys­lu ozna­če­né­ho us­ta­no­ve­ní mu­sí být pro­to vy­klá­dán v sou­la­du s tím­to úče­lem ja­ko ja­ký­ko­li pros­tor, kte­rý sou­vi­sí s vý­ko­nem ad­vo­ka­cie a v němž se pro­to pra­vi­delně vy­sky­tu­je větší množ­ství in­for­ma­cí o klien­tech ať již v pí­sem­né, elek­tro­nic­ké či ji­né po­době. Ved­le síd­la ad­vo­ká­ta re­gis­tro­va­né­ho u Čes­ké ad­vo­kát­ní ko­mo­ry jde dá­le např. o po­boč­ku ad­vo­kát­ní kan­ce­láře, kan­ce­lář ad­vo­ká­ta v síd­le ob­chod­ní spo­leč­nos­ti, jíž pos­ky­tu­je práv­ní služ­by, vo­zid­lo ad­vo­ká­ta ne­bo místa ur­če­ná k ar­chi­va­ci či uk­lá­dá­ní ad­vo­kát­ních spisů. 

 

Pos­tup pod­le § 85b tr. ř. se vzta­hu­je i na spe­cia­li­zo­va­né server­y ur­če­né k ulo­že­ní, zpra­co­vá­ní a vy­uží­vá­ní dat na vzdá­le­ných po­čí­ta­čích přes inter­net (tzv. clou­dy), ne­boť ma­jí cha­rak­ter lis­ti­ny ve smys­lu § 85b od­st. 12 tr. ř. a prostřed­nic­tvím přís­tu­pu k inter­ne­tu se mo­hou na­chá­zet v pros­to­rách, v nichž ad­vo­kát vy­ko­ná­vá ad­vo­ka­cii.

 

II. O návr­hu nah­ra­dit souh­las zá­stup­ce Čes­ké ad­vo­kát­ní ko­mo­ry roz­hod­nu­tím soud­ce pod­le § 85b od­st. 3 tr. ř. mu­sí být zá­sadně roz­ho­do­vá­no us­ne­se­ním. Ne­for­mál­ní sděle­ní, jímž je navr­ho­va­tel in­for­mo­ván, že se k je­ho návr­hu nepřih­lí­ží, je mož­né pou­ze za pod­mí­nek uve­de­ných v § 85b od­st. 6 tr. ř., tj. po­kud návrh neob­sa­hu­je ná­le­ži­tos­ti pod­le § 85b od­st. 4 tr. ř., je neur­či­tý ne­bo nes­ro­zu­mi­tel­ný či byl po­dán opožděně ne­bo někým, kdo k návr­hu ne­ní op­rávněn.

 

Roz­díl­ný vý­klad poj­mu „ji­né pros­to­ry, v nichž ad­vo­kát vy­ko­ná­vá ad­vo­ka­cii“ však ne­ní mož­no po­va­žo­vat za ne­dos­ta­tek ná­le­ži­tos­tí pod­le § 85b od­st. 4 tr. ř. a ne­či­ní návrh ani neur­či­tým ne­bo nes­ro­zu­mi­tel­ným, pro­to nej­sou-li splně­ny ji­né před­pok­la­dy pro pos­tup pod­le § 85b od­st. 6 tr. ř., soud­ce o návr­hu roz­hod­ne pod­le § 85b od­st. 9 tr. ř.

 

III. Or­gá­nem op­rávněným k po­dá­ní návr­hu pod­le § 85b od­st. 3 tr. ř. se ro­zu­mí v příp­rav­ném říze­ní soud­ce přís­luš­né­ho ok­res­ní­ho sou­du pod­le § 26 tr. ř. ur­če­ný je­ho rozvr­hem prá­ce, jímž ne­mu­sí být vždy stej­ný soud­ce, kte­rý do­mov­ní proh­líd­ku ne­bo proh­líd­ku ji­ných pros­tor nařídil.

 

Z uve­de­ných sub­jektů se pí­semně vy­jádři­li veřej­ný ochrán­ce práv, Mi­nis­ter­stvo vnit­ra Čes­ké re­pub­li­ky, Nej­vyš­ší stát­ní za­stu­pi­tel­ství, Kraj­ský soud v Os­travě a Kraj­ský soud v Hrad­ci Krá­lo­vé a své sta­no­vis­ko před­nes­li i zá­stup­ci Čes­ké ad­vo­kát­ní ko­mo­ry.

 

Veřej­ný ochrán­ce práv pou­ká­zal na sku­teč­nost, že v roz­sa­hu zá­věru ko­le­gia o pod­mín­kách ochra­ny spe­cia­li­zo­va­ných úlo­žišť dat prostřed­nic­tvím tak­zva­ných cloudů zřejmě vy­nik­ne prob­le­ma­tič­nost (až nespl­ni­tel­nost) přes­né­ho ozna­če­ní důkazů ve smys­lu us­ta­no­ve­ní § 85b od­st. 4 a 5 tr. ř. bez mož­nos­ti sez­ná­mit se včas s ob­sa­hem ta­ko­vých úlo­žišť.

 

Mi­nis­ter­stvo vnit­ra se zto­tož­ni­lo s navr­ho­va­ným vy­me­ze­ním ji­ných pros­tor, v nichž ad­vo­kát vy­ko­ná­vá ad­vo­ka­cii, nic­méně by pod­le je­ho ná­zo­ru by­lo vhod­né vy­me­zit ten­to po­jem i ne­ga­tivně, resp. pop­sat si­tua­ce, kte­ré nel­ze pod ten­to po­jem sub­su­mo­vat, a zá­ro­veň kon­kre­ti­zo­vat slov­ní spo­je­ní „v nichž se pro­to pra­vi­delně vy­sky­tu­jí in­for­ma­ce o klien­tech“. K čás­ti tý­ka­jí­cí se vzdá­le­ných úlo­žišť dat (tzv. cloudů) navrhlo dopl­nit, že se re­žim pod­le § 85b tr. ř. přiro­zeně neup­lat­ní v přípa­dech, kdy na vzdá­le­né ulo­žiště dat bu­de nut­né nah­lí­žet ja­ko na ja­ký­ko­liv ji­ný pros­tor a ni­ko­liv ja­ko na no­sič in­for­ma­cí – lis­ti­nu (např. v mís­tnos­ti, kde se na­chá­ze­jí server­y, bu­de spá­chá­na vraž­da). Pou­ka­zo­va­lo i na prob­lém ne­mož­nos­ti or­gánů čin­ných v tres­tním říze­ní ozna­čit zá­jmo­vé lis­ti­ny ulo­že­né v po­čí­ta­či na exter­ním hard dis­ku důsled­ku ne­dos­ta­teč­né sou­čin­nos­ti zá­stup­ce Čes­ké ad­vo­kát­ní ko­mo­ry, kte­rá může vést až k od­mít­nu­tí návr­hu sou­dem, resp. k to­mu, že ten­to návrh ne­bu­de vůbec po­dán.

 

Nej­vyš­ší stát­ní za­stu­pi­tel­ství vy­slo­vi­lo s for­mu­la­cí návr­hu sta­no­vis­ka souh­las a uved­lo na pod­po­ru souh­las­né­ho vy­jádření řadu ar­gu­mentů, ale i někte­ré připo­mín­ky či podně­ty. Po­va­žo­va­lo za vhod­né, aby nej­méně v od­ůvodnění předmětné­ho sta­no­vis­ka ko­le­gia by­lo zdůrazněno, že re­žim uve­de­ný v § 85b tr. ř. se vzta­hu­je na ja­ké­ko­li pros­to­ry, v nichž se na­chá­zí in­for­ma­ce či sou­bo­ry in­for­ma­cí, k nimž se vá­že po­vin­nost ml­čen­li­vos­ti ad­vo­ká­ta a kte­ré ma­jí cha­rak­ter lis­ti­ny ve smys­lu § 85b od­st. 12 tr. ř., a te­dy i pros­to­ry ne­sou­vi­se­jí­cí přímo s pra­vi­del­ným vý­ko­nem ad­vo­kát­ní praxe kon­krét­ní­ho ad­vo­ká­ta. Mělo za to, že s oh­le­dem na překot­ný tech­no­lo­gic­ký vý­voj, by for­mu­la­ce sta­no­vis­ka, ve kte­rém by byl zmíněn pou­ze je­den typ da­to­vé­ho ulo­žiště, na­víc vý­kla­dově dá­va­né­ho do sou­vis­los­ti s ter­mí­nem „ja­ký­ko­li pros­tor, kte­rý sou­vi­sí s vý­ko­nem ad­vo­ka­cie“ by­la na új­mu bu­dou­cí pou­ži­tel­nos­ti sta­no­vis­ka, je­li­kož to­to by se pos­tu­pem do­by mu­se­lo dá­le zpřes­ňo­vat či re­vi­do­vat právě s oh­le­dem na pos­tup­ný tech­no­lo­gic­ký vý­voj na po­li ne­jen vlas­tní­ho tech­nic­ké­ho uk­lá­dá­ní dat, ale též ur­če­ní míst, kde se ta­to da­ta schra­ňu­jí a uk­lá­da­jí. Pok­lá­da­lo za vhod­né, aby sta­no­vis­ko nej­méně ve svém od­ůvodnění vý­slovně uvádělo, že se vý­še dis­ku­to­va­ný re­žim § 85b tr. ř. tý­ká i pros­tor, jež jsou od­li­še­né od pros­tor pou­ží­va­ných ad­vo­ká­tem k vý­ko­nu ad­vo­ka­cie v případě, že v nich ad­vo­kát uk­lá­dá či sdí­lí in­for­ma­ce, na něž se vzta­hu­je po­vin­nost ml­čen­li­vos­ti ad­vo­ká­ta. Nej­vyš­ší stá­ní za­stu­pi­tel­ství se dá­le vy­jádřilo i k ur­če­ní or­gá­nu op­rávněné­ho k po­dá­ní návr­hu pod­le § 85b od­st. 3 tr. ř. Pod­le je­ho mínění zde ne­ní důvod ob­chá­zet rozvrh prá­ce ur­ču­jí­cí přidělo­vá­ní věcí jed­not­li­vým soudcům řeší­cím věci v příp­rav­ném říze­ní v sou­vis­los­ti s ur­če­ním kon­krét­ní­ho soud­ce, kte­rý je op­rávněn k po­dá­ní návr­hu dle § 85b od­st. 3 tr. ř. Teo­re­tic­kým proti­ar­gu­men­tem může být ča­so­vá ná­roč­nost příp­ra­vy návr­hu, kte­rý je třeba zpra­co­vat ve lhůtě 15 dnů ode dne od­mít­nu­tí souh­la­su zá­stup­cem Čes­ké ad­vo­kát­ní ko­mo­ry (§ 85b od­st. 5 tr. ř.), kdy vhodnější se je­ví, aby se návr­hem za­bý­val soud­ce, kte­rý již byl s věcí obez­ná­men v rám­ci po­vo­lo­vá­ní do­mov­ní proh­líd­ky ne­bo proh­líd­ky ne­by­to­vých pros­tor. Ta­ko­vé­to kri­té­rium ur­če­ní kon­krét­ní­ho soud­ce (rych­lost vy­říze­ní věci) však tres­tní řád neob­sa­hu­je, a pro­to by ten­to pos­tup byl v roz­po­ru s nor­ma­tiv­ní úp­ra­vou způso­bu přidělo­vá­ní věcí jed­not­li­vým soudcům řeší­cím věci v příp­rav­ném říze­ní.

 

V dopl­ňu­jí­cím po­dá­ní Nej­vyš­ší stát­ní za­stu­pi­tel­ství navr­ho­va­lo, aby se sta­no­vis­ko vy­jádřilo též k otáz­ce, kte­rý or­gán čin­ný v tres­tním říze­ní by měl pro­vést vy­hod­no­ce­ní (vy­třídění) lis­tin a no­sičů dat za­jištěných při do­mov­ní proh­líd­ce ne­bo proh­líd­ce ji­ných pros­tor, v nichž ad­vo­kát vy­ko­ná­vá ad­vo­ka­cii v případě, kdy zá­stup­ce Čes­ké ad­vo­kát­ní ko­mo­ry od­epře souh­las, aby se s je­jich ob­sa­hem sez­ná­mil i or­gán pro­vádějí­cí úkon, s cí­lem za­jis­tit pou­ze zá­jmo­vou agen­du pro úče­ly návr­hu pod­le § 85b od­st. 3 tr. ř., a dá­le kte­rý or­gán čin­ný v tres­tním říze­ní, ja­kým způso­bem a v ja­kém roz­sa­hu je op­rávněn sez­ná­mit se s ob­sa­hem důkazů (lis­tin a no­sičů dat) za­jištěných při do­mov­ní proh­líd­ce ne­bo proh­líd­ce ji­ných pros­tor, v nichž ad­vo­kát vy­ko­ná­vá ad­vo­ka­cii, tak, aby moh­lo do­jít k ob­jek­tiv­ní­mu vy­hod­no­ce­ní je­jich ob­sa­hu a po­sou­ze­ní, zda se může jed­nat o re­le­van­tní důkaz, bez něhož nel­ze úspěšně vést tres­tní říze­ní.

 

Kraj­ský soud v Os­travě, byť souh­la­sil s prin­ci­py, na nichž je sta­no­vis­ko pos­ta­ve­no, uvedl, že Nej­vyš­ší soud předev­ším dos­ta­tečně nez­vá­žil „tech­nic­ká“ spe­ci­fi­ka lis­tin v je­jich elek­tro­nic­ké po­době, te­dy elek­tro­nic­kých do­ku­mentů, způso­bu je­jich ulo­že­ní a nak­lá­dá­ní s ta­ko­vý­mi da­ty, a to jak z hle­dis­ka tech­nic­ké­ho, tak i z hle­dis­ka pra­vo­mo­ci jus­tič­ních or­gánů. Upo­zor­nil na tech­nic­kou ne­mož­nost dodr­žet pos­tup sta­no­ve­ný § 85b tr. ř. předev­ším u vzdá­le­ných úlo­žišť (cloudů) a elek­tro­nic­kých no­sičů dat chráněných hes­lem či do­kon­ce šif­ro­vá­ním. Navrhl, aby ad­vo­kát­ní­mu ta­jem­ství a pos­tu­pu pod­le § 85b tr. ř. pod­lé­ha­ly pou­ze do­ku­men­ty, kte­ré bu­de pověře­ný zá­stup­ce Čes­ké ad­vo­kát­ní ko­mo­ry scho­pen po ob­sa­ho­vé strán­ce po­sou­dit a v případě vzdá­le­ných úlo­žišť i pořídit je­jich ko­pie, a to bez spe­cia­li­zo­va­né po­mo­ci. Ne­bu­de-li pověře­ný zá­stup­ce Čes­ké ad­vo­kát­ní ko­mo­ry scho­pen do­ku­men­ty z důvo­du je­jich elek­tro­nic­ké ochra­ny (hes­lem či šif­ro­vá­ním) po­sou­dit, ne­bu­de se na ně po­vin­nost ad­vo­kát­ní ml­čen­li­vos­ti vzta­ho­vat (ne­ní důvod ke dvo­jí ochraně do­ku­mentů – zá­ko­nem a hes­lem či šif­ro­vá­ním). Ta­ko­vé do­ku­men­ty pak mo­hou být po­li­cií za­jiště­ny a pod­ro­be­ny zna­lec­ké­mu zkou­má­ní mi­mo pos­tup pod­le § 85b tr. ř. Dot­če­né­mu ad­vo­ká­to­vi přitom zůstá­vá za­cho­vá­na mož­nost, aby v průběhu proh­líd­ky hes­lo pověřené­mu zá­stup­ci Čes­ké ad­vo­kát­ní ko­mo­ry sdělil a případně umož­nil roz­šif­ro­vá­ní do­ku­mentů a tím své do­ku­men­ty pod­ro­bil re­ži­mu pod­le § 85b tr. ř.

 

Kraj­ský soud v Hrad­ci Krá­lo­vé souh­la­sil se zněním návr­hu sta­no­vis­ka. Připomněl též dal­ší spor­nou zá­le­ži­tost, kte­rá sou­vi­sí s neur­či­tým ozna­če­ním lis­tin, oh­ledně nichž se navr­ho­va­tel do­má­há nah­ra­ze­ní souh­la­su zá­stup­ce Čes­ké ad­vo­kát­ní ko­mo­ry. Po­kud se u ad­vo­ká­ta, resp. v pros­to­rách, v nichž vy­ko­ná­vá ad­vo­ka­cii, pro­vá­dí do­mov­ní proh­líd­ka a zá­stup­ce Čes­ké ad­vo­kát­ní ko­mo­ry neu­mož­ní or­gá­nu pro­vádějí­cí­mu proh­líd­ku nah­léd­nout ani do zá­hla­ví za­bez­pe­če­ných lis­tin (ob­dobně do za­říze­ní ucho­vá­va­jí­cí­ho da­ta v elek­tro­nic­ké po­době), vzni­ká prob­lém, jak dos­ta­tečně kon­krétně ozna­čit lis­ti­ny, oh­ledně nichž se navr­ho­va­tel do­má­há nah­ra­ze­ní souh­la­su zá­stup­ce Čes­ké ad­vo­kát­ní ko­mo­ry k sez­ná­me­ní s je­jich ob­sa­hem.

 

S návr­hem sta­no­vis­ka vy­jádři­la souh­las i Čes­ké ad­vo­kát­ní ko­mo­ra. Ak­cen­to­va­la vý­znam ml­čen­li­vos­ti ad­vo­ká­ta a je­ho ochra­ny, pou­ká­za­la na prob­lém vy­me­ze­ní věci důle­ži­té pro tres­tní říze­ní, lis­tin ob­sa­hu­jí­cích in­for­ma­ce o klien­tech v sou­vis­los­ti s roz­vo­jem elek­tro­nic­kých úlo­žišť. Ved­le návr­hu na zpřesnění práv­ní vě­ty pod bo­dem I. (mís­to spo­je­ní „kde se pra­vi­delně vy­sky­tu­je větší množ­ství in­for­ma­cí o klien­tech“ se je­ví vhodnější „kde se pra­vi­delně vy­sky­tu­jí in­for­ma­ce o klien­tech“) upo­zor­ni­la ta­ké na prob­lém, že ne­by­lo dos­ta­tečně vy­světle­no, pod­le ja­ké­ho zá­ko­na se má vést říze­ní o nah­ra­ze­ní souh­la­su zá­stup­ce Čes­ké ad­vo­kát­ní ko­mo­ry k sez­ná­me­ní se s ob­sa­hem lis­tin a proč sou­dy od­mí­ta­jí ap­li­ko­vat pozdější úp­ra­vu ob­sa­že­nou v zá­koně o zvláš­tních říze­ních soud­ních.

 

Tres­tní ko­le­gium Nej­vyš­ší­ho sou­du, též po zvá­že­ní všech vý­še uve­de­ných vy­jádření a v nich ob­sa­že­ných ar­gu­mentů, za­uja­lo sho­ra uve­de­né sta­no­vis­ko.

 

I. Obec­ná vý­cho­dis­ka, vý­klad poj­mu „ji­né pros­to­ry, v nichž ad­vo­kát vy­ko­ná­vá ad­vo­ka­cii“ (§ 85b od­st. 1 tr. ř.).

 

Us­ta­no­ve­ní § 85b by­lo za­řaze­no do tres­tní­ho řádu no­ve­lou pro­ve­de­nou zá­ko­nem č. 79/2006 Sb., kte­rým se mění zá­kon č. 85/1996 Sb., o ad­vo­ka­cii, ve znění pozdějších před­pisů, a dal­ší sou­vi­se­jí­cí zá­ko­ny, a up­ra­vi­lo sou­čin­nost Čes­ké ad­vo­kát­ní ko­mo­ry při pro­vádění do­mov­ní proh­líd­ky ne­bo proh­líd­ky ji­ných pros­tor, v nichž ad­vo­kát vy­ko­ná­vá ad­vo­ka­cii, a pro­to se zde na­chá­ze­jí lis­ti­ny, na něž se vzta­hu­je po­vin­nost ml­čen­li­vos­ti ad­vo­ká­ta (srov. § 21 zá­ko­na o ad­vo­ka­cii). Dřívější úp­ra­va přiná­še­la ap­li­kač­ní prob­lé­my při po­su­zo­vá­ní různých pí­sem­nos­tí a no­sičů in­for­ma­cí, zda pod­lé­ha­jí či ne­pod­lé­ha­jí edič­ní po­vin­nos­ti ad­vo­ká­ta, a při sta­no­ve­ní oso­by, kte­rá by by­la op­rávněna k ta­ko­vé­mu přez­kou­má­ní. Z to­ho­to důvo­du by­la zmíněnou no­ve­lou up­ra­ve­na po­vin­nost or­gánů čin­ných v tres­tním říze­ní vy­žá­dat si při pro­vádění do­mov­ní proh­líd­ky ne­bo proh­líd­ky ji­ných pros­tor, v nichž ad­vo­kát vy­ko­ná­vá ad­vo­ka­cii, a kde se pro­to mo­hou na­chá­zet lis­ti­ny, na něž se vzta­hu­je po­vin­nost ml­čen­li­vos­ti ad­vo­ká­ta, vždy účast zá­stup­ce Čes­ké ad­vo­kát­ní ko­mo­ry (dá­le též jen „Ko­mo­ra“), ne­boť hro­zí průlom do důvěrné­ho vzta­hu ad­vo­kát – klient ze stra­ny stá­tu.

 

Jak vy­plý­vá z důvo­do­vé zprá­vy k ozna­če­né no­ve­le tres­tní­ho řádu, právě v zá­jmu ochra­ny a práv­ní jis­to­ty klientů přís­luš­né­ho ad­vo­ká­ta by­lo za­řaze­no do tres­tní­ho řádu zmi­ňo­va­né us­ta­no­ve­ní § 85b, kte­ré up­ra­vu­je pos­tup stát­ních or­gánů pro­vádějí­cích proh­líd­ku a Ko­mo­ry v případě, že by se na za­jištěné lis­ti­ny moh­la vzta­ho­vat po­vin­nost ml­čen­li­vos­ti ad­vo­ká­ta. Prá­va třetích osob jsou v rám­ci to­ho­to pos­tu­pu chráněna na pr­vém místě zá­stup­cem Ko­mo­ry, je­hož úko­lem je vy­jadřovat se k cha­rak­te­ru za­jištěných lis­tin a mož­nos­ti je­jich vy­dá­ní. Důvo­dy, pro kte­ré zá­stup­ce Ko­mo­ry od­epře souh­las k sez­ná­me­ní se s lis­ti­na­mi, lze přez­kou­mat pou­ze sou­dem, a to jen na návrh, je­hož ob­sah je vy­me­zen v od­stav­ci 4 vý­še uve­de­né­ho us­ta­no­ve­ní a kte­rý mu­sí být po­dán ve lhůtě 15 dnů od od­epření uděle­ní souh­la­su zá­stup­cem Ko­mo­ry. Je třeba zdůraz­nit, že případ­né nah­ra­ze­ní souh­la­su zá­stup­ce Ko­mo­ry roz­hod­nu­tím soud­ce nel­ze v žá­dném případě vy­klá­dat ja­ko mož­nost zba­ve­ní ad­vo­ká­ta po­vin­nos­ti ml­čen­li­vos­ti o sku­teč­nos­tech uve­de­ných v za­jištěných lis­ti­nách. Důvo­dem nah­ra­ze­ní souh­la­su bu­de zpra­vid­la pou­ze to, že se na ty­to lis­ti­ny po­vin­nost ml­čen­li­vos­ti nev­zta­hu­je.

 

Cí­lem úp­ra­vy ob­sa­že­né v us­ta­no­ve­ní § 85b tr. ř. je pos­kyt­nout ochra­nu lis­ti­nám, kte­ré ob­sa­hu­jí sku­teč­nos­ti, na něž se vzta­hu­je po­vin­nost ml­čen­li­vos­ti ad­vo­ká­ta. Ta­to úp­ra­va sle­du­je předev­ším přípa­dy, kdy se v pros­to­rách ad­vo­kát­ní kan­ce­láře pro­vá­dí proh­líd­ka a ad­vo­kát ne­ní oso­bou, kte­rá je po­dezře­lá ne­bo ob­viněná z tres­tné­ho či­nu, a kdy or­gá­ny čin­né v tres­tním říze­ní tak­to mo­hou zís­kat důvěrné in­for­ma­ce důle­ži­té pro příp­ra­vu ob­ha­jo­by je­ho klien­ta, kte­rý je tím­to po­dezřelým ne­bo ob­viněným, a tak za­sáh­nout do prá­va na ob­ha­jo­bu a tím os­la­bit ne­bo zce­la pro­lo­mit po­ža­da­vek ml­čen­li­vos­ti ad­vo­ká­ta a po­taž­mo i rov­nos­ti zbra­ní v tres­tním říze­ní. Sou­časně tou­to úp­ra­vou zá­ko­no­dár­ce pos­ky­tu­je ochra­nu práv třetích osob, vůči kte­rým vy­ko­ná­vá ad­vo­kát svou pro­fes­ní čin­nost ne­sou­vi­se­jí­cí s pro­bí­ha­jí­cím tres­tním říze­ním. Zá­ro­veň je však us­ta­no­ve­ní § 85b tr. ř. for­mu­lo­vá­no tak, aby pa­cha­te­lé tres­tné čin­nos­ti ne­moh­li zneu­žít po­vin­né ml­čen­li­vos­ti ad­vo­ká­ta tím, že s je­ho vědo­mím cí­leně pá­cha­jí tres­tnou čin­nost a pros­tor je­ho kan­ce­láře vy­uží­va­jí ja­ko kry­tí, dom­ní­va­jí­ce se, že jim dí­ky ml­čen­li­vos­ti pos­ky­tu­je dos­ta­teč­nou ochra­nu před or­gá­ny čin­ný­mi v tres­tním říze­ní, napřík­lad v ní přecho­vá­va­jí lis­ti­ny ne­bo zá­zna­my na elek­tro­nic­kých no­si­čích in­for­ma­cí ne­bo z pros­tor kan­ce­láře do­kon­ce přímo pá­cha­jí tres­tnou čin­nost (k to­mu viz us­ne­se­ní Ústav­ní­ho sou­du ze dne 24. 3. 2014, sp. zn. III. ÚS 3988/13).

 

Na ochra­nu ml­čen­li­vos­ti ad­vo­ká­ta, resp. ochra­nu vzta­hu ad­vo­kát – klient v sou­vis­los­ti s proh­líd­kou je­ho ob­chod­ních a obyt­ných pros­tor, se vzta­hu­je ochra­na za­kot­ve­ná zej­mé­na v člán­ku 8 Úmlu­vy o ochraně lid­ských práv a zá­klad­ních svo­bod (dá­le jen „Úmlu­va“). Pod­le us­tá­le­né ju­di­ka­tu­ry Ev­rop­ské­ho sou­du pro lid­ská prá­va (dá­le „ESLP“) se poj­mem „obyd­lí“ ve smys­lu člán­ku 8 od­st. 1 Úmlu­vy chá­pe ne­je­nom do­mov jed­not­liv­ce. Ten­to po­jem má šir­ší vý­znam a může se vzta­ho­vat napřík­lad na kan­ce­lář dot­če­né oso­by, síd­lo spo­leč­nos­ti říze­né jed­not­liv­cem, ja­kož i síd­lo práv­nic­ké oso­by, po­boč­ky a ji­né ob­chod­ní pros­to­ry. Dok­lá­dá to kupř. roz­su­dek ve věci Nie­mietz pro­ti Němec­ku ze dne 16. 12. 1992, č. 13710/88, v němž ESLP prvně roz­šířil ochra­nu pod­le člán­ku 8 Úmlu­vy ze souk­ro­mé­ho obyd­lí i na ob­chod­ní pros­to­ry s ar­gu­men­tem, že ne­ní vždy mož­né zřetelně od­li­šo­vat, kte­ré ak­ti­vi­ty jed­not­liv­ce tvoří část je­ho pro­fes­ní­ho ne­bo ob­chod­ní­ho ži­vo­ta, a kte­ré ni­ko­liv. To pla­tí obzvláště v případě oso­by vy­ko­ná­va­jí­cí svo­bod­né po­vo­lá­ní (§ 29). Ak­ti­vi­ty spo­je­né se za­městná­ním mo­hou být vy­ko­ná­vá­ny ze souk­ro­mé­ho do­mo­va, a nao­pak mi­mop­ra­cov­ní ak­ti­vi­ty z kan­ce­láře ne­bo ob­chod­ních pros­tor (§ 31). Šetření v kan­ce­láři ad­vo­ká­ta nespl­ňo­va­lo pod­mín­ku nez­byt­nos­ti v de­mok­ra­tic­ké spo­leč­nos­ti, pro­to­že příkaz k proh­líd­ce byl příliš obec­ný. V Němec­ku na­víc ne­by­la proh­líd­ka ad­vo­kát­ní kan­ce­láře chráněna spe­ciál­ní­mi pro­ces­ní­mi zá­ru­ka­mi (ja­ké před­sta­vu­je napřík­lad po­vin­ná přítom­nost ne­zá­vis­lé­ho po­zo­ro­va­te­le). Rovněž s oh­le­dem na ma­te­riá­ly, kte­ré by­ly vy­šetřová­ny, by­lo za­sa­ho­vá­no do pro­fes­ní­ho ta­jem­ství v nepřiměřeném roz­sa­hu (§ 37). Ob­dob­né zá­věry vy­plý­va­jí z roz­sudků ve věcech Pet­ri Salli­nen a os­tat­ní pro­ti Fin­sku[1], § 70; Wieser and Bi­cos Be­tei­li­gun­gen GmbH. pro­ti Ra­kous­ku[2], § 43; Iliya Ste­fa­nov pro­ti Bul­har­sku[3], § 34; Smir­nov pro­ti Rus­ku[4], § 36; Ko­les­ni­chen­ko pro­ti Rus­ku[5], § 29 atd. Me­zi do­ku­men­ty chráněné tím­to člán­kem patří ne­je­nom ko­res­pon­den­ce ja­ko ta­ko­vá, resp. lis­ti­ny v hmot­né po­době, ale i elek­tro­nic­ká da­ta (srov. Salli­nen, cit. vý­še, Wieser and Bi­cos, cit. vý­še, Iliya Ste­fa­nov, cit. vý­še, a dal­ší).

 

Předmětem ochra­ny člán­ku 8 Úmlu­vy je předev­ším ochra­na jed­not­liv­ce před své­vol­ný­mi zá­sa­hy veřej­né mo­ci. Hlav­ní myš­len­kou vý­še ana­ly­zo­va­ných ju­di­kátů je důraz na ochra­nu důvěrné­ho vzta­hu ad­vo­kát – klient a na ochra­nu ml­čen­li­vos­ti ad­vo­ká­ta v sou­vis­los­ti s do­ku­men­ty sou­vi­se­jí­cí­mi s tím­to vzta­hem. Přís­tup ESLP ne­ní for­ma­lis­tic­ký a po­jem „obyd­lí“ ve smys­lu člán­ku 8 Úmlu­vy chá­pe exten­zivně – ne­je­nom ja­ko do­mov, ale i ja­ko kan­ce­lář, síd­lo spo­leč­nos­ti, je­jí po­boč­ky, vo­zid­lo atd. Po­jem ko­res­pon­den­ce vy­klá­dá ESLP rovněž exten­zivně; vzta­hu­je se jak na lis­ti­ny (v pí­sem­né po­době), tak na da­ta ulo­že­ná v elek­tro­nic­ké po­době či sez­nam webo­vých strá­nek nav­ští­ve­ných za­městnan­cem (srov. Cop­land pro­ti Spo­je­né­mu krá­lov­ství[6]), ochra­nu přiz­ná­vá i te­le­fo­nic­kým ho­vorům. Při zá­sa­hu do prá­va na ochra­nu souk­ro­mí proh­líd­kou ne­bo šetřením stát­ní­mi or­gá­ny ESLP vy­ža­du­je kromě zá­kon­nos­ti a le­gi­tim­ní­ho cí­le da­né­ho průlo­mu do to­ho­to důvěrné­ho vzta­hu exis­ten­ci pro­ces­ních zá­ruk, jež za­jis­tí, že vztah ne­bu­de na­ru­šen v nepřiměřené míře. 

 

ESLP v žá­dném z ana­ly­zo­va­ných roz­hod­nu­tí neřešil otáz­ku re­le­van­ce to­ho, na ja­kém místě, resp. v ja­kých pros­to­rách, se na­chá­ze­la důvěrná ko­res­pon­den­ce chráněná pro­fes­ním ta­jem­stvím. Po­jem obyd­lí a ko­res­pon­den­ce to­tiž vy­klá­dá poměrně ši­ro­ce. V roz­sud­cích nap­ro­ti to­mu hod­no­til způsob, ja­kým by­ly do­ku­men­ty zpřís­tupně­ny stát­ním or­gánům ne­bo za­ba­ve­ny, a ja­ké zá­ru­ky přitom by­ly přítom­ny za úče­lem za­jištění důvěrnos­ti vzta­hu me­zi ad­vo­ká­tem a je­ho klien­ty.

 

Z ju­di­ka­tu­ry ESLP vy­plý­va­jí ta­ké jis­té v od­bor­né li­te­ra­tuře trak­to­va­né zá­věry, pod­le nichž ne­ní v roz­po­ru s Úmlu­vou, resp. je­jím člán­kem 8, po­kud ma­jí ad­vo­ká­ti po­vin­nost vy­ko­nat úkon, kte­rý by se mohl dot­knout vý­sa­dy vzta­hu ad­vo­kát – klient (An­dré a dal­ší pro­ti Fran­cii). O ta­ko­vou po­vin­nost může jít v rám­ci ve­de­ní do­mov­ní proh­líd­ky a za­ba­ve­ní dat, kte­ré te­dy mo­hou být zá­sa­hem buď do prá­va na res­pek­to­vá­ní obyd­lí a ko­res­pon­den­ce, či ko­res­pon­den­ce sa­mot­né (Wieser a Bi­cos Be­tei­li­gun­gen GmbH. pro­ti Ra­kous­ku; Ro­bat­hin pro­ti Ra­kous­ku) či obyd­lí sa­mot­né­ho (Smir­nov pro­ti Rus­ku; Go­lo­van pro­ti Uk­ra­jině). Mu­sí však jít o zá­sah zá­kon­ný, přičemž zá­kon mu­sí mít kva­li­ty po­ža­do­va­né v od­st. 2 člán­ku 8 Úmlu­vy (Go­lo­van pro­ti Uk­ra­jině), zá­sah mu­sí sle­do­vat le­gi­tim­ní cíl uve­de­ný tam­též bez oh­le­du na to, zda je ad­vo­kát sám trestně stí­hán (Ro­bat­hin pro­ti Ra­kous­ku), či ni­ko­li (An­dré a dal­ší pro­ti Fran­cii; Mi­chaud pro­ti Fran­cii apod.), a mu­sí být též přiměře­ný cí­li, kte­rý sle­du­je, přičemž smluv­ní stá­ty zde ma­jí poměrně ši­ro­kou roz­ho­do­va­cí pra­vo­moc.

 

Naříze­ní mu­sí být cí­le­né, ni­ko­liv obec­né, mu­sí být ome­ze­no pou­ze a to­li­ko na da­né tres­tní říze­ní za­há­je­né pro­ti ad­vo­ká­tu či pro­ti je­ho klien­to­vi (An­dré a dal­ší pro­ti Fran­cii; Ro­bat­hin pro­ti Ra­kous­ku apod.) a mu­sí být vel­mi peč­livě od­ůvodněno. Ko­nečně nel­ze po­mi­nout ani poz­na­tek, že v někte­rých přípa­dech vý­sa­da vzta­hu ad­vo­kát – klient je méně důle­ži­tá než např. boj pro­ti te­ro­ris­mu či pra­ní špi­na­vých peněz (Mi­chaud pro­ti Fran­cii).[7]

 

Na stej­ných zá­sa­dách je pos­ta­ve­na i ju­di­ka­tu­ra Ústav­ní­ho sou­du. Ústav­ní soud se již dříve ve svých roz­hod­nu­tích za­bý­val pod­mín­ka­mi pos­tu­pu or­gánů čin­ných v tres­tním říze­ní při do­mov­ní proh­líd­ce a proh­líd­ce ji­ných pros­tor, v nichž ad­vo­kát vy­ko­ná­vá ad­vo­ka­cii. V ná­le­zu sp. zn. III. ÚS 486/98 ze dne 21. 1. 1999 (N 12/13 SbNU 79) rea­go­val mi­mo ji­né na ná­mit­ku, že pos­tu­pem po­li­cej­ní­ho or­gá­nu při proh­líd­ce ji­ných pros­tor doš­lo k po­ru­še­ní us­ta­no­ve­ní § 21 zá­ko­na č. 85/1996 Sb., o ad­vo­ka­cii, ve znění pozdějších před­pisů (dá­le jen „zá­kon o ad­vo­ka­cii“), up­ra­vu­jí­cí­ho po­vin­nost ad­vo­ká­ta za­cho­vá­vat ml­čen­li­vost o všech sku­teč­nos­tech, o nichž se dozvěděl v sou­vis­los­ti s pos­ky­to­vá­ním práv­ních slu­žeb. Kon­sta­to­val přitom, že zá­kon­ná po­vin­nost ml­čen­li­vos­ti svědčí­cí ad­vo­ká­to­vi je po­vin­nos­tí stá­tem přiká­za­nou, a te­dy i obecně chráněnou (§ 21 zá­ko­na o ad­vo­ka­cii). Sou­časně Ústav­ní soud zdůraz­nil, že jde ni­ko­li o vý­sa­du ad­vo­ká­ta, kte­rá by mě­la za­lo­žit exem­pci z obecně plat­né­ho práv­ní­ho řádu, ale že se jed­ná o po­vin­nost ulo­že­nou ad­vo­ká­to­vi v zá­jmu je­ho klien­te­ly a pro je­jí ochra­nu a kte­rá v tom­to smys­lu a roz­sa­hu po­ží­vá ta­ké přís­luš­né ochra­ny. V uve­de­ném roz­hod­nu­tí též kon­sta­to­val, že po­kud je v roz­po­ru s pro­ces­ním sta­vem věci po­li­cej­ní­mi or­gá­ny za­dr­žo­vá­na v rám­ci do­mov­ní proh­líd­ky ad­vo­ká­to­vi od­eb­ra­ná zá­klad­ní jed­not­ka k osob­ní­mu po­čí­ta­či, ač­ko­li mě­la být vy­dá­na, do­tý­ká se ta­to sku­teč­nost ne­jen ús­tavně za­ru­če­né­ho zá­klad­ní­ho prá­va pod­le čl. 36 od­st. 1 Lis­ti­ny, ale ta­ké prá­va da­né­ho čl. 11 od­st. 1 Lis­ti­ny.

 

Ústav­ní soud na to­to roz­hod­nu­tí na­vá­zal v us­ne­se­ní sp. zn. IV. ÚS 2/02 ze dne 28. 3. 2002 (U 11/25 SbNU 385), v němž jed­nak uvedl, že při vý­ko­nu proh­líd­ky ji­ných pros­tor, pro je­jíž naříze­ní by­ly splně­ny zá­kon­né pod­mín­ky, lze ja­ko věci důle­ži­té pro tres­tní říze­ní za­jis­tit i vý­po­čet­ní tech­ni­ku a zá­zna­mo­vá mé­dia, případně je­jich ko­pie, i když exis­tu­je mož­nost, že za­jištěné no­si­če in­for­ma­cí ob­sa­hu­jí ved­le zá­znamů o sku­teč­nos­tech důle­ži­tých pro tres­tní říze­ní i in­for­ma­ce o sku­teč­nos­tech, kte­ré se ne­tý­ka­jí pro­bí­ha­jí­cí­ho tres­tní­ho říze­ní a ke kte­rým se vá­že stá­tem ulo­že­ná ne­bo uz­na­ná po­vin­nost ml­čen­li­vos­ti. Sou­časně však zdůraz­nil, že je sa­mozřej­mé, že je třeba pos­tu­po­vat v sou­la­du se zá­sa­dou přiměřenos­ti a zdr­žen­li­vos­ti (§ 2 od­st. 1 a § 52 tr. ř.), kte­réž­to zá­sa­dy spo­čí­va­jí v tom, že or­gá­ny čin­né v tres­tním říze­ní bu­dou v míře co nej­men­ší za­sa­ho­vat do zá­klad­ních práv a prá­vem chráněných zá­jmů těch osob, vůči kte­rým ne­ní ve­de­no tres­tní říze­ní.

 

            V ná­le­zu sp. zn. II. ÚS 2894/08 ze dne 28. 8. 2009 (N 191/54 SbNU 361) pak týž soud zdůraz­nil, že po­vin­nost ml­čen­li­vos­ti je zá­klad­ním před­pok­la­dem pro pos­ky­to­vá­ní práv­ní po­mo­ci a tím i nez­byt­nou pod­mín­kou fun­go­vá­ní de­mok­ra­tic­ké spo­leč­nos­ti. Vý­kon pro­fe­se ad­vo­ká­ta vy­chá­zí z důvěrné­ho vzta­hu me­zi ad­vo­ká­tem a klien­tem a z důvěry klien­ta v ml­čen­li­vost ad­vo­ká­ta. Ne­jed­ná se v žá­dném případě o ja­kou­si vý­sa­du ad­vo­ká­ta, kte­rá by mě­la za­lo­žit vy­ně­tí z obecně plat­né­ho a zá­vaz­né­ho práv­ní­ho řádu, ale jde o po­vin­nost ulo­že­nou ad­vo­ká­to­vi v zá­jmu je­ho klientů a pro je­jich ochra­nu. V tom­to smys­lu ta­ké pro­fe­sio­nál­ní ta­jem­ství a je­ho dodr­žo­vá­ní ad­vo­ká­tem po­ží­vá přís­luš­né ochra­ny, a to zej­mé­na v si­tua­cích, kdy ta­to po­vin­nost ad­vo­ká­ta může být oh­ro­že­na v přípa­dech ja­ko je do­mov­ní proh­líd­ka u ad­vo­ká­ta ne­bo v je­ho kan­ce­láři, pro­váděná pod­le us­ta­no­ve­ní § 85b tr. ř. Prá­va třetích osob jsou v rám­ci to­ho­to pos­tu­pu chráněna na pr­vém místě zá­stup­cem Ko­mo­ry. Důvo­dy, pro kte­ré zá­stup­ce Ko­mo­ry od­epře souh­las k sez­ná­me­ní se s lis­ti­na­mi, lze přez­kou­mat pou­ze sou­dem, a to jen na návrh, je­hož ob­sah je vy­me­zen v od­stav­ci 4 vý­še uve­de­né­ho us­ta­no­ve­ní a kte­rý mu­sí být po­dán ve lhůtě 15 dnů od od­epření souh­la­su zá­stup­cem Ko­mo­ry.

 

            Dá­le zde mi­mo ji­né kon­sta­to­val, že pro­lo­me­ní ne­zá­vis­los­ti ad­vo­ká­ta bez zá­kon­ných důvodů zna­me­ná zá­sah jak do práv klientů, tak do syn­allag­ma­tic­ky da­ných po­vin­nos­tí a práv ad­vo­ká­to­vých sou­vi­se­jí­cích s vý­ko­nem je­ho po­vo­lá­ní. Za­dr­žo­vá­ním vý­po­čet­ní tech­ni­ky, ale ta­ké in­for­ma­cí a do­ku­mentů v nich ulo­že­ných, kte­ré je ad­vo­kát ze zá­ko­na po­vi­nen v rám­ci pos­ky­to­vá­ní práv­ních slu­žeb přiměřeně evi­do­vat (§ 25 od­st. 1 zá­ko­na o ad­vo­ka­cii), a kte­ré k řád­né­mu vý­ko­nu ad­vo­ka­cie potřebu­je, v roz­po­ru s pro­ces­ním sta­vem věci, je pak dot­če­no ad­vo­ká­to­vo ús­tavně za­ru­če­né prá­vo vlas­tnit ma­je­tek pod­le čl. 11 od­st. 1 Lis­ti­ny zá­klad­ních práv a svo­bod, a ve svém ko­neč­ném důsled­ku před­sta­vu­je i zá­sah do prá­va pod­ni­kat a pro­vo­zo­vat ji­nou hos­po­dářskou čin­nost pod­le čl. 26 Lis­ti­ny zá­klad­ních práv a svo­bod. To­to prá­vo to­tiž za­hr­nu­je i po­vin­nost or­gánů čin­ných v tres­tním říze­ní res­pek­to­vat ad­vo­ká­to­vu po­vin­nost ml­čen­li­vos­ti slou­ží­cí ja­ko ochra­na klientů ad­vo­ká­ta, a te­dy ad­vo­ká­to­vu ml­čen­li­vost ja­ko pod­mín­ku pro vý­kon ad­vo­ka­cie, kte­rý je ad­vo­ká­to­vou pod­ni­ka­tel­skou čin­nos­tí.

 

            Z mno­ha dal­ších roz­hod­nu­tí Ústav­ní­ho sou­du je na místě za­zna­me­nat ta­ké ná­lez sp. zn. II. ÚS 889/10 ze dne 25. 11. 2010 (N 237/59 SbNU 405), v němž soud mi­mo ji­né kon­sta­tu­je, že úče­lem tres­tní­ho říze­ní ne­ní jen ná­le­ži­té zjištění tres­tných činů a pot­res­tá­ní pa­cha­telů (§ 1 od­st. 1 tr. ř.), nýbrž i pro­jed­ná­ní věcí s pl­ným šetřením práv a svo­bod za­ru­če­ných Lis­ti­nou a me­zi­ná­rod­ní­mi smlou­va­mi o lid­ských prá­vech a zá­klad­ních svo­bo­dách, ji­miž je Čes­ká re­pub­li­ka vá­zá­na (§ 2 od­st. 4 tr. ř.). Je nap­ros­to nez­byt­né, aby obec­né sou­dy vy­nak­lá­da­ly přiměřenou mí­ru peč­li­vos­ti při po­su­zo­vá­ní všech okol­nos­tí roz­hod­ných pro ús­tavně sou­lad­ný zá­sah do ja­kých­ko­liv zá­klad­ních práv a svo­bod. Pro­to je vý­znam­né, aby obec­ný soud peč­livě zva­žo­val u kaž­dé lis­ti­ny zvlášť, zda je dot­če­ný ad­vo­kát oh­ledně je­jí­ho ob­sa­hu po­vi­nen za­cho­vat ml­čen­li­vost.

 

            Přiměřená peč­li­vost při sez­na­mo­vá­ní se s ob­sa­hem všech lis­tin za­jištěných v kan­ce­láři ad­vo­ká­ta, jež ma­jí být vy­dá­ny or­gánům veřej­né ža­lo­by pro úče­ly do­ka­zo­vá­ní v tres­tním říze­ní, slou­ží předev­ším k ochraně práv těch klientů ad­vo­ká­ta, kteří s předmětnou tres­tní věcí ne­ma­jí vůbec nic spo­leč­né­ho. Za těchto okol­nos­tí si ta­to peč­li­vost vy­ža­du­je ur­či­tý čas, tech­nic­ké mož­nos­ti a vůbec cel­ko­vý přís­tup soud­ce, kte­rý o věci roz­ho­du­je. Ja­ké­ko­liv pau­ša­li­zo­vá­ní je nap­ros­to nepřípus­tné. V po­su­zo­va­ném případě obec­ný soud evi­dentně ne­dos­tál své po­vin­nos­ti pod­robně se sez­ná­mit se vše­mi lis­ti­na­mi (mo­bil­ní­mi te­le­fo­ny), kte­ré by­ly za­jiště­ny v kan­ce­láři ad­vo­ká­ta a jež ma­jí být vy­dá­ny or­gánům veřej­né ža­lo­by ja­ko důka­zy v tres­tním říze­ní. Přez­kum obec­né­ho sou­du pro­to v da­ném případě neb­yl efek­tiv­ní ochra­nou práv všech dot­če­ných osob. Aby to­tiž byl, tak by si obec­ný soud mu­sel před roz­hod­nu­tím za­jis­tit zpřís­tupnění dat na za­jištěných mo­bil­ních te­le­fo­nech, jak tepr­ve nás­ledně uči­nil po­li­cej­ní or­gán.

 

Ve svět­le těchto zá­sad nut­no přis­tu­po­vat i k vý­kla­du dot­če­né­ho us­ta­no­ve­ní § 85b tr. ř., kte­ré před­sta­vu­je ur­či­tý kom­pro­mis me­zi po­vin­nos­tí ad­vo­ká­ta za­cho­vat ml­čen­li­vost a nut­nos­tí do­sáh­nout úče­lu tres­tní­ho říze­ní a je­hož cí­lem je pos­kyt­nout ochra­nu lis­ti­nám, kte­ré ob­sa­hu­jí sku­teč­nos­ti, k nimž se vá­že po­vin­nost ml­čen­li­vos­ti ad­vo­ká­ta. Sou­časně nut­no připo­me­nout již i Ústav­ním sou­dem zmi­ňo­va­né us­ta­no­ve­ní § 2 od­st. 4 vě­ty tře­tí tr. ř., pod­le něhož or­gá­ny čin­né v tres­tním říze­ní tres­tní věci pro­jed­ná­va­jí s pl­ným šetřením práv a svo­bod za­ru­če­ných Lis­ti­nou zá­klad­ních práv a svo­bod a me­zi­ná­rod­ní­mi smlou­va­mi o lid­ských prá­vech a zá­klad­ních svo­bo­dách, ji­miž je Čes­ká re­pub­li­ka vá­zá­na; při pro­vádění úkonů tres­tní­ho říze­ní lze do těchto práv osob, jichž se ta­ko­vé úko­ny do­tý­ka­jí, za­sa­ho­vat jen v od­ůvodněných přípa­dech na zá­kladě zá­ko­na a v nez­byt­né míře pro za­jištění úče­lu tres­tní­ho říze­ní. Jak­ko­liv us­ta­no­ve­ní § 85b tr. ř. přiná­ší v praxi řadu inter­pre­tač­ních a prak­tic­kých prob­lémů, jen někte­ré z nich jsou předmětem to­ho­to sta­no­vis­ka.

 

Ne­ní od věci nejpr­ve v obec­né ro­vině připo­me­nout, že vý­kon ad­vo­ka­cie je de­fi­no­ván v § 1 od­st. 1 zá­ko­na o ad­vo­ka­cii ja­ko pos­ky­to­vá­ní práv­ních slu­žeb ad­vo­ká­ty. Pos­ky­to­vá­ním práv­ních slu­žeb se pod­le § 1 od­st. 2 to­ho­to zá­ko­na ro­zu­mí za­stu­po­vá­ní v říze­ní před sou­dy a ji­ný­mi or­gá­ny, ob­ha­jo­ba v tres­tních věcech, udělo­vá­ní práv­ních po­rad, se­pi­so­vá­ní lis­tin, zpra­co­vá­vá­ní práv­ních roz­borů a dal­ší for­my práv­ní po­mo­ci, jsou-li vy­ko­ná­vá­ny sous­tavně a za úp­la­tu. Pos­ky­to­vá­ním práv­ních slu­žeb se ro­zu­mí rovněž čin­nost opat­rov­ní­ka pro říze­ní us­ta­no­ve­né­ho pod­le zvláš­tní­ho práv­ní­ho před­pi­su, je-li vy­ko­ná­vá­na ad­vo­ká­tem. Ve smys­lu uve­de­né­ho us­ta­no­ve­ní se tak jed­ná o veš­ke­ré úko­ny a čin­nos­ti, kte­ré ad­vo­kát či­ní v rám­ci pos­ky­to­vá­ní práv­ní po­mo­ci klien­to­vi.

 

Po­vin­nost ml­čen­li­vos­ti ad­vo­ká­ta je up­ra­ve­na v § 21 od­st. 1 zá­ko­na o ad­vo­ka­cii, pod­le něhož je ad­vo­kát po­vi­nen za­cho­vá­vat ml­čen­li­vost o všech sku­teč­nos­tech, o nichž se dozvěděl v sou­vis­los­ti s pos­ky­to­vá­ním práv­ních slu­žeb. Vý­jim­ky z té­to po­vin­nos­ti, resp. je­jí ome­ze­ní, jsou sta­no­ve­ny v § 21 od­st. 3 až 7 zá­ko­na o ad­vo­ka­cii. Z poh­le­du tres­tní­ho říze­ní je re­le­van­tní vy­lou­če­ní po­vin­nos­ti ml­čen­li­vos­ti pod­le § 21 od­st. 7 v přípa­dech zá­ko­nem ulo­že­né po­vin­nos­ti překa­zit trest­ný čin (trest­ný čin nepřeka­že­ní tres­tné­ho či­nu pod­le § 367 tr. zá­ko­ní­ku). Nao­pak ad­vo­kát ne­má po­vin­nost ozná­mit trest­ný čin; § 368 od­st. 3 tr. zá­ko­ní­ku. Po­vin­nos­ti ml­čen­li­vos­ti může ad­vo­ká­ta zpros­tit pou­ze klient a po je­ho smr­ti či zá­ni­ku práv­ní nás­tup­ce klien­ta; má-li i klient ví­ce práv­ních nás­tupců, je potřeb­ný souh­las­ný pro­jev všech (srov. § 21 od­st. 2 zá­ko­na o ad­vo­ka­cii). Us­ta­no­ve­ní § 8 od­st. 5 tr. ř. pak vý­slovně vy­lu­ču­je pou­ži­tí souh­la­su soud­ce k vy­žá­dá­ní si in­for­ma­cí, na něž se vzta­hu­je po­vin­nost ml­čen­li­vos­ti, u po­vin­nos­ti ml­čen­li­vos­ti ad­vo­ká­ta pod­le zá­ko­na o ad­vo­ka­cii.

 

Pod­le už zmi­ňo­va­né ju­di­ka­tu­ry Ev­rop­ské­ho sou­du pro lid­ská prá­va (např. roz­su­dek ve věci An­dré a dal­ší pro­ti Fran­cii, Mi­chaud pro­ti Fran­cii), Ústav­ní­ho sou­du (např. us­ne­se­ní sp. zn. III. ÚS 486/98, ná­le­zy sp. zn. II. ÚS 2894/08, II. ÚS 889/10), ale ve shodě s ni­mi i Nej­vyš­ší­ho správ­ní­ho sou­du (např. roz­su­dek ze dne 6. 6. 2013, sp. zn. 6 Ads 30/2012) a Nej­vyš­ší­ho sou­du (např. roz­su­dek ze dne 30. 1. 2008, sp. zn. 8 Tdo 1148/2007, uveřejně­ný pod č. 25/2009 Sb. rozh. tr., roz­su­dek ze dne 18. 3. 2008, sp. zn. 21 Cdo 3341/2006) před­sta­vu­je po­vin­nost ml­čen­li­vos­ti sou­část prá­va na spra­ved­li­vý pro­ces. Je zá­klad­ním před­pok­la­dem pro pos­ky­to­vá­ní práv­ní služ­by. Vý­kon pro­fe­se ad­vo­ká­ta vy­chá­zí z důvěrné­ho vzta­hu me­zi ad­vo­ká­tem a je­ho klien­tem a z důvěry klien­ta v ml­čen­li­vost ad­vo­ká­ta. Jak již by­lo s od­ka­zem na ju­di­ka­tu­ru Ústav­ní­ho sou­du uve­de­no, po­vin­nost ml­čen­li­vos­ti však ne­ní vý­sa­dou ad­vo­ká­ta, kte­rá by mě­la za­lo­žit exem­pci z obecně plat­né­ho práv­ní­ho řádu, ale je po­vin­nos­tí ulo­že­nou ad­vo­ká­to­vi v zá­jmu je­ho klien­te­ly a pro je­jí ochra­nu, kte­rá v tom­to smys­lu a roz­sa­hu po­ží­vá ta­ké přís­luš­né ochra­ny. Pro­ve­de­ní do­mov­ní proh­líd­ky či proh­líd­ky ji­ných pros­tor u ad­vo­ká­ta je mož­né, av­šak mu­sí být pos­kyt­nu­ty zvláš­tní zá­ru­ky k účin­né ochraně pro­fes­ní­ho ta­jem­ství. Ty­to zá­ru­ky lze pos­kyt­nout ve formě účin­né účas­ti zá­stup­ce pro­fes­ní ad­vo­kát­ní ko­mo­ry při proh­líd­ce a účin­né kon­tro­ly sou­du; z poh­le­du čes­ké­ho práv­ní­ho řádu je před­sta­vu­je právě us­ta­no­ve­ní § 85b tr. ř.

 

Pod­le § 85b od­st. 1 tr. ř. při pro­vádění do­mov­ní proh­líd­ky ne­bo proh­líd­ky ji­ných pros­tor, v nichž ad­vo­kát vy­ko­ná­vá ad­vo­ka­cii, po­kud se zde mo­hou na­chá­zet lis­ti­ny, kte­ré ob­sa­hu­jí sku­teč­nos­ti, na něž se vzta­hu­je po­vin­nost ml­čen­li­vos­ti ad­vo­ká­ta, je or­gán pro­vádějí­cí úkon po­vi­nen vy­žá­dat si sou­čin­nost Ko­mo­ry; or­gán pro­vádějí­cí úkon je op­rávněn sez­ná­mit se s ob­sa­hem těchto lis­tin pou­ze za přítom­nos­ti a se souh­la­sem zá­stup­ce Ko­mo­ry, kte­ré­ho us­ta­no­ví před­se­da Ko­mo­ry z řad je­jích za­městnanců ne­bo z řad ad­vo­kátů. Sta­no­vis­ko zá­stup­ce Ko­mo­ry je třeba uvést v pro­to­ko­lu pod­le § 85 od­st. 3 tr. ř. [8]

 

Pod­le ci­to­va­né­ho us­ta­no­ve­ní je te­dy or­gán pro­vádějí­cí proh­líd­ku po­vi­nen si vy­žá­dat sou­čin­nost Ko­mo­ry, jsou-li dá­ny ty­to pod­mín­ky:

a) jde o do­mov­ní proh­líd­ku ne­bo proh­líd­ku ji­ných pros­tor, ale dá­le i o pro­vádění důka­zu v bytě, obyd­lí, ji­ných pros­to­rách ne­bo na po­zem­ku (srov. § 85c tr. ř. s vý­slov­ným od­ka­zem i na § 85b tr. ř.),

b) proh­líd­ka je pro­váděna v pros­to­rách, v nichž ad­vo­kát vy­ko­ná­vá ad­vo­ka­cii, a

c) mo­hou se zde na­chá­zet lis­ti­ny, kte­ré ob­sa­hu­jí sku­teč­nos­ti, na něž se vzta­hu­je po­vin­nost ml­čen­li­vos­ti ad­vo­ká­ta.

 

Sou­čin­nost Ko­mo­ry sta­no­ve­ná v § 85b od­st. 1 tr. ř. se při do­mov­ní proh­líd­ce či proh­líd­ce ji­ných pros­tor up­lat­ní zá­sadně teh­dy, jde-li o pros­to­ry, v nichž ad­vo­kát vy­ko­ná­vá ad­vo­ka­cii, po­kud se v nich mo­hou na­chá­zet lis­ti­ny, kte­ré ob­sa­hu­jí sku­teč­nos­ti, na něž se vzta­hu­je po­vin­nost ml­čen­li­vos­ti. Lis­ti­nou ve smys­lu us­ta­no­ve­ní § 85b tr. ř. (viz § 85b od­st. 12 tr. ř.) se ro­zu­mí ne­jen pí­sem­nost, popřípadě je­jí část (srov. § 112 od­st. 2 tr. ř.), ale i no­si­če in­for­ma­cí, te­dy no­si­če dat v in­for­mač­ní tech­ni­ce, ji­miž se ro­zu­mí předev­ším sou­čás­ti po­čí­ta­če (např. pev­ný disk), ale i dis­ke­ty, CD, DVD, mag­ne­tic­ké pás­ky apod. Na ji­né věci do­lič­né se us­ta­no­ve­ní § 85b tr. ř. nev­zta­hu­je (např. zbraně či ji­né věcné důka­zy).

 

Při vý­kla­du poj­mu „ji­né pros­to­ry, v nichž ad­vo­kát vy­ko­ná­vá ad­vo­ka­cii“ je nut­no vy­chá­zet z vý­še uve­de­né­ho a opa­ko­vaně zdůraz­ňo­va­né­ho úče­lu us­ta­no­ve­ní § 85b tr. ř. Vý­ko­nem ad­vo­ka­cie se ro­zu­mí veš­ke­rá čin­nost ad­vo­ká­ta při pos­ky­to­vá­ní práv­ních slu­žeb, kte­rá ne­ní ome­ze­na pros­to­rově na mís­to či síd­lo ad­vo­ká­ta re­gis­tro­va­né­ho u Čes­ké ad­vo­kát­ní ko­mo­ry; srov. us­ne­se­ní Vr­chní­ho sou­du v Olo­mou­ci ze dne 30. 4. 2014, sp. zn. 6 To 24/2014[9], přiměřeně ta­ké us­ne­se­ní Nej­vyš­ší­ho sou­du ze dne 30. 10. 2013, sp. zn. 3 Tdo 947/2013[10]. Pod­le § 13 od­st. 1 zá­ko­na o ad­vo­ka­cii si­ce mu­sí mít ad­vo­kát na úze­mí Čes­ké re­pub­li­ky síd­lo, kte­ré se za­pi­su­je do sez­na­mu ad­vo­kátů, a to­to síd­lo je pod­le § 13 od­st. 2 zá­ko­na o ad­vo­ka­cii síd­lem pod­ni­ká­ní pod­le zvláš­tních práv­ních před­pisů, vy­ko­ná­vá-li ad­vo­kát ad­vo­ka­cii sa­mos­tatně ne­bo ve sdru­že­ní, po­vin­nost vy­ko­ná­vat ad­vo­ka­cii vý­lučně v ta­ko­vém síd­le však ne­ní zá­ko­nem sta­no­ve­na. Nao­pak sta­vov­ský před­pis[11] umož­ňu­je ad­vo­kátům vy­ko­ná­vat ad­vo­ka­cii i mi­mo je­jich síd­lo. Lis­ti­ny, na je­jichž ochra­nu do­pa­dá us­ta­no­ve­ní § 85b tr. ř., se tak mo­hou na­chá­zet i jin­de než v síd­le ad­vo­ká­ta re­gis­tro­va­né­ho u Ko­mo­ry. I ta­ko­vým lis­ti­nám, resp. in­for­ma­cím v nich ob­sa­že­ným, mu­sí být pos­kyt­nu­ta ochra­na prostřed­ky uve­de­ný­mi v § 85b tr. ř. V té­to sou­vis­los­ti třeba zno­vu pou­ká­zat i na ju­di­ka­tu­ru ESLP, kte­rý člá­nek 8 Úmlu­vy ga­ran­tu­jí­cí prá­vo na ochra­nu souk­ro­mé­ho ži­vo­ta ap­li­ko­val ne­jen na kan­ce­lářské pros­to­ry, ale ta­ké na ur­či­té pro­fes­ní a ob­chod­ní čin­nos­ti; srov. roz­su­dek Nie­mietz pro­ti Němec­ku. 

 

Res­trik­tiv­ní vý­klad ome­zu­jí­cí ap­li­ka­ci § 85b tr. ř. jen na síd­lo ad­vo­ká­ta re­gis­tro­va­né u Ko­mo­ry by byl v roz­po­ru s úče­lem předmětné­ho us­ta­no­ve­ní a nas­to­lil by ne­rov­ný přís­tup k ochraně in­for­ma­cí, na něž se vzta­hu­je po­vin­nost ml­čen­li­vos­ti ad­vo­ká­ta. Za ji­né pros­to­ry, v nichž ad­vo­kát vy­ko­ná­vá ad­vo­ka­cii, je te­dy nut­no po­va­žo­vat ja­ký­ko­li pros­tor, kte­rý sou­vi­sí s vý­ko­nem ad­vo­ka­cie a v němž se pro­to vy­sky­tu­jí in­for­ma­ce o klien­tech ať už v pí­sem­né, elek­tro­nic­ké či ji­né po­době. Ved­le již zmi­ňo­va­né­ho síd­la ad­vo­ká­ta jde dá­le např. o po­boč­ku ad­vo­kát­ní kan­ce­láře, kan­ce­lář ad­vo­ká­ta v síd­le ob­chod­ní spo­leč­nos­ti, jíž pos­ky­tu­je práv­ní služ­by, vo­zid­lo ad­vo­ká­ta ne­bo místa ur­če­ná k ar­chi­va­ci či uk­lá­dá­ní ad­vo­kát­ních spisů. Třeba ještě do­dat, že obyd­lí ad­vo­ká­ta, po­kud v něm vy­ko­ná­vá ad­vo­ka­cii, ne­ní ji­ným pros­to­rem ve smys­lu § 85b tr ř., ale spa­dá pod re­žim to­ho­to us­ta­no­ve­ní v rám­ci do­mov­ní proh­líd­ky.

 

Nel­ze po­mi­nout zřetel­ný fakt, že v sou­čas­nos­ti se těžiště in­for­ma­cí přesu­nu­lo do elek­tro­nic­ké po­do­by a stá­le ví­ce na­bý­va­jí na vý­zna­mu in­for­ma­ce v elek­tro­nic­ké po­době. Ad­vo­kát tak tech­nic­ky může mít in­for­ma­ce, na něž se vzta­hu­je je­ho po­vin­nost ml­čen­li­vos­ti, kde­ko­liv; jak na no­si­či dat on-li­ne, což může být osob­ní po­čí­tač ne­bo server v je­ho kan­ce­láři, ale ta­ké server ne­bo da­to­vé úlo­žiště (tzv. cloud) na­chá­ze­jí­cí se jin­de, což může být i u sub­jek­tu, je­hož předmětem čin­nos­ti je pos­ky­to­vá­ní slu­žeb v ob­las­ti in­for­mač­ních sys­témů. Pos­tup pod­le § 85b tr. ř. se te­dy up­lat­ní i u os­tat­ních v úva­hu přichá­ze­jí­cích míst vzta­hu­jí­cích se k vý­ko­nu ad­vo­ka­cie, v nichž lze uk­lá­dat, zpra­co­vá­vat a vy­uží­vat in­for­ma­ce o klien­tech, jichž se do­tý­ká po­vin­nost ml­čen­li­vos­ti ad­vo­ká­ta. Mo­hou ji­mi být různá elek­tro­nic­ká úlo­žiště dat, a to ať už jde o webo­vé strán­ky ad­vo­ká­ta, vlas­tní da­to­vá úlo­žiště ad­vo­ká­ta ne­na­chá­ze­jí­cí se v mís­tech běžné­ho vý­ko­nu ad­vo­kát­ní praxe ne­bo úlo­žiště pro­vo­zo­va­ná od ad­vo­ká­ta od­liš­nou oso­bou, umož­ňu­jí­cí dál­ko­vý přís­tup po­mo­cí inter­ne­to­vé sítě (např. různé ty­py tzv. hos­tingů[12], cloudů[13] apod.).

 

Třeba ještě v té­to sou­vis­los­ti do­dat, že ta­ké ESLP kla­de elek­tro­nic­ká da­ta na­ro­veň tištěným do­ku­mentům a pos­ky­tu­je jim ochra­nu zá­sadně mi­ni­málně to­tož­nou a v někte­rých přípa­dech do­kon­ce i vy­šší než do­ku­mentům v hmot­né po­době – viz po­ža­dav­ky na kva­li­fi­ka­ci přítom­ných osob, jež nej­sou na věci zú­častněné (např. již dříve ozna­če­né roz­sud­ky ve věci Wies­ser a Bi­cos Be­tei­li­gun­gen GmbH. pro­ti Ra­kous­ku, § 60, 63; Iliya Ste­fa­nov pro­ti Bul­har­sku, § 43).

 

            II. Pos­tup or­gánů čin­ných v tres­tním říze­ní, od­mít­ne-li zá­stup­ce Ko­mo­ry udělit souh­las pod­le § 85b od­st. 1 tr. ř., ná­le­ži­tos­ti návr­hu pod­le § 85b od­st. 4 tr. ř. a způso­by roz­hod­nu­tí o něm.

 

Us­ta­no­ve­ní § 85b od­st. 2 tr. ř.[14] up­ra­vu­je pos­tup or­gánů čin­ných v tres­tním říze­ní, ad­vo­ká­ta, zá­stup­ce Ko­mo­ry, popř. Ko­mo­ry, v si­tua­ci, že zá­stup­ce Ko­mo­ry od­mít­ne souh­las pod­le od­st. 1 udělit. 

 

V případě uve­de­ném v od­stav­ci 2 větě pr­vní tr. ř. lze pod­le § 85b od­st. 3 tr. ř. souh­las zá­stup­ce Ko­mo­ry nah­ra­dit na návrh or­gá­nu, kte­rý do­mov­ní proh­líd­ku ne­bo proh­líd­ku ji­ných pros­tor nařídil, roz­hod­nu­tím soud­ce nej­blí­že nadříze­né­ho sou­du, u něhož půso­bí před­se­da se­ná­tu ne­bo soud­ce, kte­rý je op­rávněn pod­le § 83 od­st. 1 a § 83a od­st. 1 tr. ř. nařídit do­mov­ní proh­líd­ku ne­bo proh­líd­ku ji­ných pros­tor. V případě proh­líd­ky ji­ných pros­tor pro­ve­de­né po­li­cej­ním or­gá­nem pod­le § 83a od­st. 2 ne­bo 3 po­dá­vá návrh pod­le vě­ty pr­vní před­se­da se­ná­tu op­rávně­ný k vy­dá­ní příka­zu a v příp­rav­ném říze­ní stát­ní zá­stup­ce.

 

Od­mít­nu­tí souh­la­su zá­stup­ce Ko­mo­ry pod­le od­stav­ce 2 § 85b tr. ř. lze nah­ra­dit roz­hod­nu­tím soud­ce nej­blí­že nadříze­né­ho sou­du, u něhož půso­bí před­se­da se­ná­tu ne­bo soud­ce, kte­rý je op­rávněn nařídit pod­le § 83 od­st. 1 tr. ř. do­mov­ní proh­líd­ku ne­bo pod­le § 83a od­st. 1 tr. ř. proh­líd­ku ji­ných pros­tor. Přís­luš­nost soud­ce nadříze­né­ho sou­du je od­ví­je­na od přís­luš­nos­ti soud­ce ne­bo před­se­dy se­ná­tu op­rávněné­ho pod­le uve­de­ných us­ta­no­ve­ní nařídit přís­luš­nou proh­líd­ku. No­ve­la č. 459/2011 Sb. zde změni­la úp­ra­vu přís­luš­nos­ti or­gá­nu k po­dá­ní návr­hu na nah­ra­ze­ní souh­la­su zá­stup­ce Ko­mo­ry roz­hod­nu­tím sou­du v ná­vaz­nos­ti na no­vé znění § 83a tr. ř. V případě, kdy se jed­ná o proh­líd­ku ji­ných pros­tor pro­ve­de­nou po­li­cej­ním or­gá­nem za pod­mí­nek § 83a od­st. 2 tr. ř. (bez příka­zu soud­ce) ne­bo § 83a od­st. 3 tr. ř. (se souh­la­sem uži­va­te­le dot­če­ných pros­tor), návrh po­dá­vá před­se­da se­ná­tu op­rávně­ný k vy­dá­ní příka­zu (v říze­ní před sou­dem) a v příp­rav­ném říze­ní ho po­dá­vá stát­ní zá­stup­ce (vy­ko­ná­va­jí­cí do­zor nad za­cho­vá­vá­ním zá­kon­nos­ti v příp­rav­ném říze­ní). Ve věci roz­ho­du­je soud­ce nadříze­né­ho sou­du i v případě, že jde o věc, v níž je ji­nak přís­luš­ný k roz­hod­nu­tí se­nát.

 

Soud­ce nej­blí­že nadříze­né­ho sou­du může ta­ko­vé roz­hod­nu­tí vy­dat jen na návrh, je­hož ob­sah je vy­me­zen v od­stav­ci 4 a kte­rý mu­sí být po­dán ve lhůtě 15 dnů od od­mít­nu­tí uděle­ní souh­la­su zá­stup­cem Ko­mo­ry (§ 85b od­st. 5 tr. ř.).

 

Pod­le § 85b od­st. 6 tr. ř. k návr­hu, kte­rý neob­sa­hu­je všech­ny ná­le­ži­tos­ti ne­bo kte­rý je nes­ro­zu­mi­tel­ný ne­bo neur­či­tý, soud­ce nepřih­lí­ží; us­ta­no­ve­ní § 59 od­st. 4 vě­ta tře­tí a čtvr­tá tr. ř. se ne­pou­ži­je. Ob­dobně soud­ce pos­tu­pu­je, byl-li návrh po­dán opožděně ne­bo byl-li po­dán někým, kdo k návr­hu ne­ní op­rávněn. O tom­to pos­tu­pu in­for­mu­je soud­ce bez od­kla­du navr­ho­va­te­le a Ko­mo­ru.

 

Soud­ce v těchto přípa­dech vůbec o návr­hu ne­roz­ho­du­je (viz spo­je­ní „k návr­hu soud­ce nepřih­lí­ží“, „ o tom­to pos­tu­pu in­for­mu­je soud­ce“, roz­hod­nu­tí přichá­zí v úva­hu jen v přípa­dech up­ra­ve­ných v od­stav­ci 9 § 85b tr. ř.), ale pou­ze o tom­to svém pos­tu­pu vy­ro­zu­mí navr­ho­va­te­le a Ko­mo­ru. Ten­to v tres­tním říze­ní dos­ti neob­vyk­lý pos­tup[15] zá­ko­no­dár­ce zřejmě zvo­lil z to­ho důvo­du, aby se říze­ní o návr­hu ury­chli­lo a zba­vi­lo zby­teč­né­ho for­ma­lis­mu, přičemž stejně mo­ti­vo­ván byl do­zaj­ista i vy­lou­čil-li mož­nost od­stra­ňo­vá­ní ne­dos­tatků návrhů v říze­ní nás­le­du­jí­cím po po­dá­ní návr­hu. Ta­ko­vý pos­tup však v sobě ob­sa­hu­je zvý­še­nou mož­nost po­chy­be­ní jak na straně navr­ho­va­te­le, tak i soud­ce, přičemž ta­ko­vá po­chy­be­ní již zpra­vid­la ne­bu­de mož­no od­stra­nit ne­bo jen vel­mi ob­tížně, ne­boť v me­zi­do­bí doj­de k vrá­ce­ní lis­tin ad­vo­ká­to­vi Ko­mo­rou pod­le § 85b od­st. 2 tr. ř. Z těchto hle­di­sek se ta­to úp­ra­va, kte­rá zvý­šeně chrá­ní ml­čen­li­vost ad­vo­ká­ta, což je ji­nak jistě správ­né, ne­je­ví z hle­dis­ka úče­lu tres­tní­ho řádu příliš zdařilou (k to­mu shodně Šámal, P. a kol.: Tres­tní řád I. § 1 až 156. Ko­men­tář. 7. vy­dá­ní. Pra­ha: C. H. Beck 2013, s. 1158-1159).

 

Ve smys­lu to­ho­to us­ta­no­ve­ní soud­ce, kte­rý je přís­luš­ný k roz­hod­nu­tí o návr­hu, aby jím byl nah­ra­zen souh­las zá­stup­ce Ko­mo­ry, k ta­ko­vé­mu návr­hu nepřih­lí­ží, jes­tli­že návrh neob­sa­hu­je všech­ny ná­le­ži­tos­ti pod­le od­stav­ce 4 (např. neu­vá­dí ozna­če­ní lis­tin, oh­ledně nichž je po­ža­do­vá­no nah­ra­ze­ní souh­la­su zá­stup­ce Ko­mo­ry[16], k návr­hu neb­yl připo­jen pro­to­kol, v němž je za­zna­me­nán ne­souh­las zá­stup­ce Ko­mo­ry s tím, aby se or­gán pro­vádějí­cí úkon s ob­sa­hem lis­tin sez­ná­mil[17]).

 

Dá­le tak pos­tu­pu­je teh­dy, je-li návrh nes­ro­zu­mi­tel­ný ne­bo neur­či­tý. Nel­ze za­stí­rat, že právě ve vzta­hu k tak­to for­mu­lo­va­né­mu po­ža­dav­ku, čas­to ve spo­je­ní s již uváděnou nez­byt­nou ob­sa­ho­vou ná­le­ži­tos­tí návr­hu spo­čí­va­jí­cí v ozna­če­ní lis­tin, oh­ledně nichž se navr­ho­va­tel do­má­há nah­ra­ze­ní souh­la­su zá­stup­ce Ko­mo­ry k sez­ná­me­ní se s je­jich ob­sa­hem, se zje­vu­jí ne­dos­tat­ky stá­va­jí­cí práv­ní úp­ra­vy us­ta­no­ve­ní § 85b tr. ř. Or­gá­ny čin­né v tres­tním říze­ní (ať už je to po­li­cej­ní or­gán, stát­ní zá­stup­ce ne­bo i soud) shodně upo­zor­ňu­jí na prob­lé­my sou­vi­se­jí­cí s kon­kre­ti­za­cí lis­tin s oh­le­dem na ne­souh­las ad­vo­ká­ta a zá­stup­ce Ko­mo­ry, a to zvláště v přípa­dech proh­líd­ky v elek­tro­nic­kých úlo­žiš­tích dat.

 

Pod­le sou­čas­né praxe soudů při pro­vádění do­mov­ní proh­líd­ky ne­bo proh­líd­ky ji­ných pros­tor, v nichž ad­vo­kát vy­ko­ná­vá ad­vo­ka­cii, pod­le § 85b tr. ř. je po­ža­da­vek sro­zu­mi­tel­nos­ti a ur­či­tos­ti návr­hu ve smys­lu us­ta­no­ve­ní § 85b od­st. 6 tr. ř. naplněn zá­sadně tím, že soud­ci je před­lo­žen elek­tro­nic­ký no­sič in­for­ma­cí, ob­sa­hu­jí­cí elek­tro­nic­kou po­do­bu pou­ze těch lis­tin, kte­ré ma­jí být soud­cem přez­kou­má­ny, a to v tech­nic­ké úp­ravě umož­ňu­jí­cí přez­kou­má­ní. Ta­ko­vý pos­tup rovněž vy­ho­vu­je po­ža­davkům uve­de­ným v us­ta­no­ve­ní § 85b od­st. 2 tr. ř. (viz roz­hod­nu­tí č. 30/2008 Sb. rozh. tr.).

 

Splnění to­ho­to po­ža­dav­ku vy­ža­du­je, aby by­la proh­líd­ka ji­ných pros­tor or­gá­ny příp­rav­né­ho říze­ní důsledně přip­ra­ve­na a or­ga­ni­zo­vá­na. Zá­kon v us­ta­no­ve­ní § 85b tr. ř. před­pok­lá­dá, že or­gá­ny čin­né v tres­tním říze­ní na místě sa­mém při pro­vádění proh­líd­ky za přítom­nos­ti a se souh­la­sem zá­stup­ce Ko­mo­ry v pod­statě vy­čle­ní na­le­ze­né lis­ti­ny na ty, jež jsou předmětem zá­jmu a důvo­dem pro­ve­de­né proh­líd­ky, a ty, jichž se tres­tní říze­ní ne­tý­ká. V případě, že je pro­váděna proh­líd­ka v elek­tro­nic­kém úlo­žiš­ti dat, je žá­dou­cí již v tom­to sta­diu za­jis­tit přítom­nost znal­ce z přís­luš­né­ho obo­ru (ky­ber­ne­ti­ka, vý­po­čet­ní tech­ni­ka) a v sou­čin­nos­ti s ním ozna­čit lis­ti­ny, kte­ré jsou předmětem zá­jmu or­gá­nu příp­rav­né­ho říze­ní a oh­ledně kte­rých se pos­lé­ze navr­ho­va­tel do­má­há nah­ra­ze­ní souh­la­su zá­stup­ce Ko­mo­ry k sez­ná­me­ní se s je­jich ob­sa­hem. I přes­to nel­ze vy­lou­čit, že vý­še uve­de­né­mu po­ža­dav­ku nel­ze vždy bez­ez­byt­ku dos­tát, což ale nemůže vést k re­zig­na­ci or­gánů příp­rav­né­ho říze­ní na plnění je­jich po­vin­nos­tí. I když or­gá­ny čin­né v příp­rav­ném říze­ní ne­moh­ly pro ne­souh­las zá­stup­ce Ko­mo­ry pro­vést ani zá­klad­ní vy­hod­no­ce­ní a se­lek­ci na­le­ze­ných lis­tin v pí­sem­né po­době či no­sičů dat, důsled­kem če­hož je i ne­mož­nost bliž­ší spe­ci­fi­ka­ce za­jištěných lis­tin v návr­hu ad­re­so­va­ném soud­ci, nez­na­me­ná to za kaž­dých okol­nos­tí zmaření mož­nos­ti návrh pod­le § 85b od­st. 3 tr. ř. úspěšně po­dat, ne­boť je třeba vy­chá­zet ze smys­lu ci­to­va­ných us­ta­no­ve­ní.

 

Z před­lo­že­ných roz­hod­nu­tí a vy­ro­zumění vy­plý­vá, že praxe soudů je při po­su­zo­vá­ní té­to prob­le­ma­ti­ky roz­díl­ná. Na jed­né straně soud­ci, a to v převa­žu­jí­cí míře, pou­ka­zu­jí na neur­či­tost vy­me­ze­ní lis­tin, kte­rých se má nah­ra­ze­ní souh­la­su zá­stup­ce Ko­mo­ry tý­kat, a to­ho, co by­lo hle­da­ný­mi věcmi při proh­líd­kách pros­tor, kde ad­vo­kát vy­ko­ná­vá ad­vo­ka­cii[18]. Nap­ro­ti to­mu v ji­ných přípa­dech sou­dy návr­hy na nah­ra­ze­ní souh­la­su zá­stup­ce Ko­mo­ry k sez­ná­me­ní se s ob­sa­hem za­jištěných lis­tin přijí­ma­jí a návrh pro­jed­na­jí ve veřej­ném za­se­dá­ní, přičemž předmětné lis­ti­ny jsou pop­sá­ny ob­dobně (po­čí­ta­če, slož­ky, ša­no­ny pí­sem­nos­tí)[19].

 

Tres­tní ko­le­gium Nej­vyš­ší­ho sou­du shle­dá­vá správ­ným ta­ko­vý pos­tup soud­ce, kte­rý po­ža­da­vek na „ozna­če­ní lis­tin“ a ur­či­tost návr­hu řeší s přih­léd­nu­tím ke všem kon­krét­ním okol­nos­tem přípa­du, ni­ko­liv jen striktně for­málně.

 

Ze smys­lu a úče­lu us­ta­no­ve­ní § 85b tr. ř. vy­plý­vá, že zde kla­de­ný po­ža­da­vek na ozna­če­ní lis­tin a ur­či­tost návr­hu, ja­kož i přesvědči­vé vy­lí­če­ní sku­teč­nos­ti, proč ne­souh­las zá­stup­ce Ko­mo­ry k sez­ná­me­ní se or­gá­nu pro­vádějí­cí­mu úkon s ob­sa­hem těchto lis­tin má být nah­ra­zen roz­hod­nu­tím soud­ce, může spo­čí­vat ta­ké v tom, že návrh (popř. již podnět k je­ho po­dá­ní) i při obecnějším vy­me­ze­ním lis­tin (např. pou­ka­zem na no­sič in­for­ma­cí ne­bo ozna­če­né ša­no­ny či kra­bi­ce ob­sa­hu­jí­cí větší množ­ství obecně pop­sa­ných lis­ti­ny tý­ka­jí­cích se da­né věci) ob­sa­hu­je je­jich dos­ta­teč­ný vý­čet a pod­rob­ný po­pis skut­ko­vé­ho děje, z něhož vy­plý­vá po­dezření ze spá­chá­ní tres­tné­ho či­nu, včetně vy­světle­ní, ja­kým způso­bem jsou mís­to proh­líd­ky, popř. oso­by, spo­je­ny s tres­tnou čin­nos­tí, jak z vy­hod­no­ce­ní vý­sledků tres­tní­ho říze­ní, ze sku­teč­nos­tí od­ůvod­ňu­jí­cích příkaz k proh­líd­ce, ja­kož i vý­sledků pro­ve­de­né proh­líd­ky vy­plý­vá, že za­jištěné věci ko­res­pon­du­jí s od­ůvodněním příka­zu k proh­líd­ce (no­si­če in­for­ma­cí, dok­la­dy aj.), ja­ké kon­krét­ní okol­nos­ti ma­jí být ze za­jištěných lis­tin (např. účet­ní do­ku­men­ta­ce ob­chod­ní spo­leč­nos­ti, ob­sah za­jištěných elek­tro­nic­kých no­sičů dat tý­ka­jí­cích se ad­vo­ká­ta apod.) zjiště­ny a co ma­jí ve vzta­hu k tres­tné čin­nos­ti pro­ká­zat, zda se lis­ti­ny obecně tý­ka­jí i ji­ných osob než těch, kte­ré ma­jí v tres­tním říze­ní pos­ta­ve­ní ob­viněných. I přes všech­ny ob­tí­že, kte­ré s se­bou ta­ko­vé řeše­ní z důvodů tech­nic­kých (zpra­vid­la nut­nost vy­pra­co­vá­ní zna­lec­ké­ho po­sud­ku), ča­so­vých ne­se, je na přís­luš­ném soud­ci, aby tu­to ná­roč­nou otáz­ku zod­povědně a též s res­pek­tem k již zmi­ňo­va­né po­vin­nos­ti ob­sa­že­né v § 2 od­st. 4 větě tře­tí tr. ř. po­sou­dil.

 

Z ma­te­riálů před­lo­že­ných sou­dy ov­šem ta­ké vy­plý­vá, že ja­ko návrh nes­ro­zu­mi­tel­ný a neur­či­tý byl kva­li­fi­ko­ván návrh, jenž se pod­le soud­ce přís­luš­né­ho k roz­hod­nu­tí o něm tý­kal lis­tin za­jištěných při proh­líd­ce pros­tor, kte­ré nej­sou mís­tem vý­ko­nu ad­vo­ka­cie[20]. O tom, že praxe soudů ne­by­la při řeše­ní té­to otáz­ky jed­not­ná, svědčí poz­na­tek, že v ji­ném případě (viz zmi­ňo­va­né us­ne­se­ní Městské­ho sou­du v Pra­ze sp. zn. Nt 615/2014) soud­ce o návr­hu roz­hodl us­ne­se­ním. Nej­vyš­ší soud nes­dí­lí ná­zor, že jde o důvod za­klá­da­jí­cí nes­ro­zu­mi­tel­nost či neur­či­tost návr­hu, a souh­la­sí se zá­věrem, že i přes již uve­de­ný úsu­dek soud­ce je třeba o návr­hu roz­hod­nout. Návrh ne­ní nes­ro­zu­mi­tel­ný či neur­či­tý jen pro­to, že soud­ce na pod­kladě roz­díl­né­ho vý­kla­du poj­mu „pros­to­ry, v nichž ad­vo­kát vy­ko­ná­vá ad­vo­ka­cii“ dospěl k zá­věru, že při pro­vádění do­mov­ní proh­líd­ky ne­bo proh­líd­ky ji­ných pros­tor ne­by­ly splně­ny před­pok­la­dy uve­de­né v § 85b od­st. 1 tr. ř., a pro­to nej­sou-li splně­ny ji­né pod­mín­ky pro pos­tup pod­le § 85b od­st. 6 tr. ř., o návr­hu roz­hod­ne (§ 85b od­st. 9 tr. ř.).

 

Soud­ce k návr­hu nepřih­lí­ží ve smys­lu § 85b od­st. 6 tr. ř. ta­ké teh­dy, byl-li po­dán opožděně, te­dy po up­ly­nu­tí pat­nác­ti­den­ní lhů­ty sta­no­ve­né v § 85b od­st. 5 tr. ř., a byl-li návrh po­dán oso­bou, kte­rá k němu ne­ní op­rávněna.

 

Ja­ko oso­ba, kte­rá k po­dá­ní návr­hu ne­ní op­rávněna, byl správně ozna­čen např. po­li­cej­ní or­gán[21], v praxi se ale opa­ko­vaně vy­skyt­ly i přípa­dy, kdy tak byl nes­právně ozna­čen ji­ný soud­ce sou­du přís­luš­né­ho k úkonům v příp­rav­ném říze­ní než ten, kte­rý nařídil do­mov­ní proh­líd­ku či proh­líd­ku ji­ných pros­tor, o čemž bu­de dá­le po­jed­ná­no v sou­vis­los­ti se sub­jek­ty op­rávněný­mi k po­dá­ní ta­ko­vé­ho návr­hu[22].

 

Pod­le § 85b od­st. 9 tr. ř. soud­ce návr­hu vy­ho­ví, doj­de-li k zá­věru, že lis­ti­na neob­sa­hu­je sku­teč­nos­ti, o nichž je dot­če­ný ad­vo­kát po­vi­nen za­cho­vá­vat ml­čen­li­vost; v opač­ném případě návrh za­mít­ne.

 

To­to us­ta­no­ve­ní na­va­zu­je na us­ta­no­ve­ní § 78 od­st. 2 tr. ř., kte­ré zdůraz­ňu­je, že po­vin­nost k vy­dá­ní věci důle­ži­té pro tres­tní říze­ní pod­le § 78 od­st. 1 tr. ř. se nev­zta­hu­je na lis­ti­nu, je­jíž ob­sah se tý­ká okol­nos­ti, o kte­ré pla­tí zá­kaz vý­sle­chu, le­da­že doš­lo ke zproštění po­vin­nos­ti za­cho­vat věc v taj­nos­ti ne­bo k zproštění po­vin­nos­ti ml­čen­li­vos­ti (§ 99 tr. ř.), byť je už­ší, ne­boť se tý­ká jen ad­vo­ká­ta (k to­mu srov. roz­su­dek Nej­vyš­ší­ho sou­du ze dne 1. 4. 1998, sp. zn. 5 Tz 19/98). Pro­to soud­ce může návr­hu vy­hovět jen v případě, jes­tli­že po sez­ná­me­ní se s ob­sa­hem předmětných lis­tin doj­de k zá­věru, že kaž­dá z lis­tin, oh­ledně nichž má být pod­le návr­hu nah­ra­zen je­ho roz­hod­nu­tím od­mít­nu­tý souh­las zá­stup­ce Ko­mo­ry, neob­sa­hu­je sku­teč­nos­ti, o nichž je dot­če­ný ad­vo­kát po­vi­nen za­cho­vá­vat ml­čen­li­vost. Tu­to okol­nost mu­sí zva­žo­vat u kaž­dé lis­ti­ny zvlášť. Vy­ho­ví-li soud­ce návr­hu, pos­tu­pu­je dá­le pod­le od­stav­ce 10 a předá předmětné lis­ti­ny, oh­ledně nichž návr­hu vy­hověl, bez od­kla­du po práv­ní mo­ci or­gá­nu pro­vádějí­cí­mu do­mov­ní proh­líd­ku ne­bo proh­líd­ku ji­ných pros­tor.

 

Jes­tli­že soud­ce po sez­ná­me­ní se s ob­sa­hem předmětných lis­tin ales­poň u někte­rých z nich zjis­tí, že ob­sa­hu­jí sku­teč­nos­ti, o nichž je dot­če­ný ad­vo­kát po­vi­nen za­cho­vá­vat ml­čen­li­vost, návrh za­mít­ne. Lis­ti­ny, oh­ledně kte­rých byl návrh za­mít­nut, soud­ce vrá­tí bez od­kla­du Ko­moře (viz § 85b od­st. 10 tr. ř.).

 

Z uve­de­né­ho te­dy vy­plý­vá, že soud­ce návr­hu buď zce­la vy­ho­ví a nah­ra­dí svým roz­hod­nu­tím souh­las zá­stup­ce Ko­mo­ry, ne­bo návr­hu vy­ho­ví jen zčás­ti a svým roz­hod­nu­tím nah­ra­dí souh­las zá­stup­ce Ko­mo­ry jen u těch lis­tin, kte­ré v roz­hod­nu­tí ta­ké ozna­čí, a ve zbý­va­jí­cí čás­ti návrh za­mít­ne, ane­bo návrh za­mít­ne (k to­mu srov. Šámal, P. a kol.: Tres­tní řád I. § 1 až 156. Ko­men­tář. 7. vy­dá­ní. Pra­ha: C. H. Beck 2013, s. 1160-1161).

 

Jde-li o for­mu roz­hod­nu­tí, roz­hod­ne us­ne­se­ním (§ 119 od­st. 1 tr. ř.), pro­ti němuž ne­ní stíž­nost přípus­tná (§ 141 od­st. 2 vě­ta dru­há tr. ř.), pro­to je ta­ké us­ne­se­ní ve smys­lu § 140 od­st. 1 písm. a) tr. ř. pra­vo­moc­né a vy­ko­na­tel­né.

 

Důvo­dy, pro kte­ré soud­ce návr­hu vy­hověl a roz­hod­nu­tím nah­ra­dil souh­las zá­stup­ce Ko­mo­ry, spo­čí­va­ly větši­nově ve zjištění, že se na před­lo­že­né a řádně ozna­če­né lis­ti­ny nev­zta­ho­va­la po­vin­nost ml­čen­li­vos­ti ad­vo­ká­ta (viz např. us­ne­se­ní soud­ce Kraj­ské­ho sou­du v Os­travě ze dne 18. 4. 2013, sp. zn. 7 Nt 46/2012, Kraj­ské­ho sou­du v Brně ze dne 8. 12. 2011, sp. zn. 9 Nt 203/2013, Městské­ho sou­du v Pra­ze ze dne 13. 11. 2013, sp. zn. Nt 612/2013), za­zna­me­nán však byl i případ, že se tak sta­lo pro­to, že pros­tor, kde by­ly lis­ti­ny při soud­cem naříze­né proh­líd­ce ji­ných pros­tor za­jiště­ny, neb­yl pod­le ná­zo­ru sou­du „pros­to­rem, v němž ad­vo­kát vy­ko­ná­vá ad­vo­ka­cii“, je­li­kož se jed­na­lo o úlo­žiště serverů exter­ní účet­ní spo­leč­nos­ti a pros­tor slou­ží­cí k ús­chově da­to­vých serverů nemůže pod­le po­va­hy věci spl­ňo­vat po­ža­dav­ky kla­de­né na pros­tor, kde ad­vo­kát vy­ko­ná­vá ad­vo­ka­cii. V důsled­ku to­ho se pak soud ani ne­za­bý­val ob­sa­hem a po­va­hou lis­tin (viz us­ne­se­ní Městské­ho sou­du v Pra­ze ze dne 9. 7. 2014, sp. zn. Nt 615/2014). V té­to sou­vis­los­ti nel­ze než od­ká­zat na již řeče­né ve vzta­hu k po­su­zo­vá­ní po­va­hy pros­tor, v nichž ad­vo­kát vy­ko­vá­vá ad­vo­ka­cii, a sta­no­vis­kem před­lo­že­ný vý­klad us­ta­no­ve­ní § 85b od­st. 1 tr. ř. Pro po­sou­ze­ní otáz­ky, zda na tzv. clou­dy do­pa­dá re­žim § 85b tr. ř., je roz­ho­du­jí­cí po­va­ha clou­do­vé­ho úlo­žiště. Jak uve­de­no vý­še, lis­ti­nou ve smys­lu § 85b tr. ř. se ro­zu­mí ne­jen pí­sem­nos­ti, popř. je­jich čás­ti, ale i no­si­če dat. Clou­do­vé úlo­žiště bez­es­po­ru má po­va­hu no­si­če dat, v němž mo­hou být v elek­tro­nic­ké po­době ulo­že­na veš­ke­rá da­ta spo­je­ná s vý­ko­nem ad­vo­ka­cie. Je te­dy nut­né po­va­žo­vat je za lis­ti­nu ve smys­lu § 85b od­st. 12 tr. ř. Re­le­van­tní v tom­to směru ne­ní sku­teč­nost, že se jed­ná o úlo­žiště serverů exter­ní spo­leč­nos­ti, kte­rá sa­ma o sobě ne­ní mís­tem vý­ko­nu ad­vo­ka­cie. Pod­stat­né je, že ta­to úlo­žiště ma­jí po­va­hu lis­tin, kte­ré mo­hou ob­sa­ho­vat sku­teč­nos­ti, na něž se vzta­hu­je po­vin­nost ml­čen­li­vos­ti a kte­ré se prostřed­nic­tvím přís­tu­pu k inter­ne­tu mo­hou na­chá­zet v ja­kém­ko­li místě, v němž ad­vo­kát vy­ko­ná­vá ad­vo­ka­cii. Z to­ho­to důvo­du se i na proh­líd­ku clou­do­vých úlo­žišť může vzta­ho­vat pos­tup pod­le § 85b tr. ř. Vy­lou­če­ní cloudů z do­sa­hu § 85b tr. ř. by zna­me­na­lo popření úče­lu a smys­lu, kte­rý práv­ní úp­ra­va v něm ob­sa­že­ná sle­du­je, a ne­rov­ný přís­tup k ochraně lis­tin, jež mo­hou ob­sa­ho­vat in­for­ma­ce, pod­lé­ha­jí­cí po­vin­nos­ti ml­čen­li­vos­ti ad­vo­ká­ta.

 

III. Or­gán op­rávně­ný k po­dá­ní návr­hu pod­le § 85b od­st. 3 tr. ř.

 

Z di­kce us­ta­no­ve­ní § 85b od­st. 3 tr. ř. vy­plý­vá, že sub­jek­ty op­rávněný­mi k po­dá­ní ta­ko­vé­ho návr­hu jsou v říze­ní před sou­dem před­se­da se­ná­tu ne­bo sa­mo­soud­ce, kte­rý proh­líd­ku nařídil, bez oh­le­du na to, zda ji pro­vá­dí sám ne­bo ji na je­ho příkaz pro­vá­dí po­li­cej­ní or­gán (§ 83 od­st. 2 a § 83a od­st. 2 tr. ř.), popř. proh­líd­ku ji­ných pros­tor pro­vedl vý­ji­mečně v říze­ní před sou­dem po­li­cej­ní or­gán pod­le § 83a od­st. 3 tr. ř. (vě­ta za střed­ní­kem v dru­hé větě, kte­rá se tý­ká jen přípa­du up­ra­ve­né­ho v § 83a od­st. 3). V tom­to oh­le­du ne­by­ly za­re­gis­tro­vá­ny žá­dné spor­né otáz­ky.

 

V příp­rav­ném říze­ní tak či­ní jed­nak stát­ní zá­stup­ce, kte­rý je přís­luš­ný k vý­ko­nu do­zo­ru ve věci, v níž proh­líd­ku ji­ných pros­tor vy­ko­nal po­li­cej­ní or­gán za pod­mí­nek uve­de­ných v § 83a od­st. 2 ne­bo 3 tr. ř. (v pr­vním případě se jed­ná o pro­ve­de­ní proh­líd­ky ji­ných pros­tor bez příka­zu soud­ce v příp­rav­ném říze­ní, jes­tli­že vy­dá­ní příka­zu nel­ze předem do­sáh­nout a věc nes­ne­se od­kla­du, přičemž po­li­cej­ní or­gán si mu­sí prostřed­nic­tvím stát­ní­ho zá­stup­ce vy­žá­dat bez­od­kladně souh­las soud­ce do­da­tečně; ve dru­hém případě jde o pro­ve­de­ní proh­líd­ky ji­ných pros­tor se souh­la­sem uži­va­te­le dot­če­ných pros­tor, viz Šámal, P. a kol.: Tres­tní řád I. § 1 až 156. Ko­men­tář. 7. vy­dá­ní. Pra­ha: C. H. Beck 2013, s. 1157).

 

Ve zbý­va­jí­cích a převa­žu­jí­cích přípa­dech tak či­ní or­gán, kte­rý do­mov­ní proh­líd­ku ne­bo proh­líd­ku ji­ných pros­tor nařídil. V praxi soudů se vy­sky­tu­jí od­liš­né ná­zo­ry na to, kdo kon­krétně je op­rávněn ta­ko­vý návrh po­dat; zda je to týž soud­ce čin­ný v příp­rav­ném říze­ní, kte­rý nařídil do­mov­ní proh­líd­ku (viz sděle­ní Kraj­ské­ho sou­du v Os­travě – po­boč­ka v Olo­mou­ci ze dne 4. 2. 2014, sp. zn. 55 Nt 403/2014, 55 Nt 404/2014, 55 Nt 405/2014[23]), ne­bo je to soud­ce sou­du přís­luš­né­ho k úkonům v příp­rav­ném říze­ní ur­če­ný rozvr­hem prá­ce, přičemž re­le­van­tní je v da­né si­tua­ci okam­žik ná­pa­du věci (tj. ty­pic­ky podnět stát­ní­ho zá­stup­ce, popř. po­li­cej­ní­ho or­gá­nu).

 

Přís­luš­nost sou­du k úkonům v příp­rav­ném říze­ní je up­ra­ve­na v us­ta­no­ve­ní § 26 tr. ř. Pod­le od­st. 1 to­ho­to us­ta­no­ve­ní je k pro­vádění úkonů v příp­rav­ném říze­ní přís­luš­ný ok­res­ní soud, v je­hož ob­vodě je čin­ný stát­ní zá­stup­ce, kte­rý po­dal přís­luš­ný návrh. Soud, u něhož stát­ní zá­stup­ce po­dal návrh pod­le od­stav­ce 1, se stá­vá přís­luš­ným k pro­vádění všech úkonů sou­du po ce­lé příp­rav­né říze­ní, po­kud ne­doj­de k pos­tou­pe­ní věci z důvo­du přís­luš­nos­ti ji­né­ho stát­ní­ho zá­stup­ce čin­né­ho mi­mo ob­vod to­ho­to sou­du (§ 26 od­st. 2 tr. ř.). Přís­luš­nost sou­du pod­le § 26 tr. ř. k úkonům v příp­rav­ném říze­ní je ome­ze­na pou­ze na do­bu tr­vá­ní příp­rav­né­ho říze­ní – viz § 12 od­st. 10 tr. ř. (srov. roz­hod­nu­tí č. 35/2012 Sb. rozh. tr.). Soud pro­vá­dí úko­ny v příp­rav­ném říze­ní jen v přípa­dech vý­slovně sta­no­ve­ných tres­tním řádem, přičemž je zjev­né, že roz­ho­du­je o nej­zá­važnějších zá­sa­zích do zá­klad­ních práv a svo­bod. Pod­le plat­né práv­ní úp­ra­vy pr­vním návr­hem na pro­ve­de­ní úko­nu v příp­rav­ném říze­ní za­lo­ží stát­ní zá­stup­ce přís­luš­nost kon­krét­ní­ho ok­res­ní­ho sou­du pro ce­lé příp­rav­né říze­ní.

 

Jed­not­li­vé úko­ny v příp­rav­ném říze­ní ko­na­ném v té­že tres­tní věci či­ní ve smys­lu § 26 tr. ř. různí soud­ci té­hož ok­res­ní­ho (ob­vod­ní­ho) sou­du pod­le rozvr­hu prá­ce, přičemž oso­ba soud­ce kon­krét­ní úkon či roz­hod­nu­tí v příp­rav­ném říze­ní je ur­če­na v okam­ži­ku ná­pa­du od­po­ví­da­jí­cí­ho návr­hu. Za or­gán, kte­rý do­mov­ní proh­líd­ku ne­bo proh­líd­ku ji­ných pros­tor nařídil, ne­ní mož­né pro­to ozna­čit vý­lučně soud­ce, kte­rý ji nařídil, ale je jím soud­ce přís­luš­né­ho ok­res­ní­ho (ob­vod­ní­ho) sou­du pod­le § 26 tr. ř. ur­če­ný je­ho rozvr­hem prá­ce.

 

Tres­tní ko­le­gium Nej­vyš­ší­ho sou­du dospělo z vý­še uve­de­ných důvodů k zá­věrům ob­sa­že­ným v práv­ních větách pod bo­dy I. až III. to­ho­to sta­no­vis­ka, rea­gu­jí­cím jen na vy­bra­nou část prob­lémů, kte­ré jsou s ap­li­ka­cí us­ta­no­ve­ní § 85b tr. ř. spo­je­ny.

 

 

V Brně dne 25. 6. 2015

 

 

 

                                                                                                      Před­se­da tres­tní­ho ko­le­gia NS

                                                                                                        JUDr. Sta­nis­lav Riz­man v. r.

 

 

 

 

Za správ­nost vy­ho­to­ve­ní: Mi­chae­la Bu­ria­no­vá

 

 

Diskusia