Česká republika: K metóde pachovej idetifikácie

 

Bar­bo­ra F.

                      Čes­ká re­pub­li­ka: K me­tó­de pa­cho­vej iden­ti­fi­ká­cie

            V úvo­de toh­to člán­ku naj­prv pred­sta­vím ne­dáv­no zve­rej­ne­né, dô­le­ži­té Preh­lá­se­nie ved­cov k me­tó­de pa­cho­vej iden­ti­fi­ká­cie, pre­vá­dza­nej za pou­ži­tia psov Po­lí­cie ČR, z augus­ta toh­to ro­ku. V ďal­šej čas­ti, v reak­cii na to­to preh­lá­se­nie, uve­diem chro­no­lo­gic­ký preh­ľad sta­no­vísk z re­le­van­tných zve­rej­ne­ných do­ku­men­tov, a to od ro­ku 2013 až po sú­čas­nosť, kto­ré sa tý­ka­jú me­tó­dy pa­cho­vej iden­ti­fi­ká­cie vy­uží­va­nej v Čes­kej re­pub­li­ke. Vy­chá­dzať bu­dem naj­prv zo Zá­ve­reč­nej sprá­vy tý­ka­jú­cej sa ri­zík ap­li­kač­nej praxe me­tó­dy pa­cho­vej iden­ti­fi­ká­cie v Po­lí­cii Čes­kej re­pub­li­ky, z ro­ku 2013, ďa­lej zo Sprá­vy o prie­be­hu tes­to­va­nia re­lia­bi­li­ty me­tó­dy pa­cho­vej iden­ti­fi­ká­cie pre­vá­dza­nej špe­ciál­ne vy­cvi­če­ný­mi slu­žob­ný­mi psa­mi Po­lí­cie Čes­kej re­pub­li­ky, z ro­ku 2015, kto­rá je sú­čas­ťou vý­sku­mu zna­lec­ké­ho ús­ta­vu Čes­kej poľ­no­hos­po­dár­skej uni­ver­zi­ty v Pra­he, kto­rý pre­be­hol v ro­koch 2010 - 2015na zá­kaz­ku Mi­nis­ter­stva vnút­ra a nás­led­ne z roz­hod­nu­tí Ústav­né­ho sú­du ČR, v kto­rých ten­to rea­gu­je na sprá­vu z ro­ku 5015. V člán­ku bu­de v sú­vis­los­ti s prob­le­ma­ti­kou pa­cho­vých stôp v ČR ve­no­va­ná po­zor­nosť aj zve­rej­ne­né­mu ob­sa­hu me­dzi­ná­rod­nej od­bor­nej kon­fe­ren­cie, kto­rá sa ko­na­la v Čes­kej re­pub­li­ke v ro­ku 2019 a Ami­cus cu­riae brief, kto­ré za­slal Šala­moun, Spo­lok pre ne­zá­vis­lú jus­tí­ciu v ČR, Ústav­né­mu sú­du.

Preh­lá­se­nie ved­cov k me­tó­de pa­cho­vej iden­ti­fi­ká­cie, pre­vá­dza­nej za pou­ži­tia psov Po­lí­cie ČR, z augus­ta2021

V augus­te toh­to ro­ku bo­lo zve­rej­ne­né zá­sad­né Preh­lá­se­nie 14 ved­cov k me­tó­de pa­cho­vej iden­ti­fi­ká­cie, pre­vá­dza­nej za pou­ži­tia psov Po­lí­cie ČR, v kto­rom sa uvá­dza:

„My, ní­že po­dep­sa­ní zá­stup­ci od­bor­né vědec­ké veřej­nos­ti proh­la­šu­je­me s pl­nou od­povědnos­tí, že me­to­da pa­cho­vé iden­ti­fi­ka­ce, tak jak by­la pro­váděna Po­li­cií ČR na úze­mí Čes­ké re­pub­li­ky do 1. 4. 2018, je z vědec­ké­ho hle­dis­ka zce­la nevěro­hod­ná. Pos­tup, kdy je pso­vod dopředu in­for­mo­ván o po­zi­ci jed­not­li­vých vzorků, od­po­ru­je ak­tuál­ním vědec­kým poz­natkům. V tom­to oh­le­du pa­nu­je nap­ros­tý ná­zo­ro­vý sou­lad, a to ne­jen v re­le­van­tní vědec­ké ko­mu­nitě čes­ké, ale i me­zi­ná­rod­ní. V případě potřeby jsme přip­ra­ve­ni pos­kyt­nout  potřeb­né in­for­ma­ce soudům, stát­ním za­stu­pi­tel­stvím, po­li­cii, i ob­hájcům.“

Ri­zi­ká ap­li­kač­nej praxe me­tó­dy pa­cho­vej iden­ti­fi­ká­cie v Po­lí­cii Čes­kej re­pub­li­ky: Zá­ve­reč­ná sprá­va, rok 2013

V tom­to do­ku­men­te z ro­ku 2013, kto­rý je zve­rej­ne­ný tu, sa v rám­ci Zá­ve­reč­nej sprá­vy pra­cov­nej sku­pi­ny Pra­cov­né­ho tý­mu Me­tó­da pa­cho­vej iden­ti­fi­ká­cie a Od­de­le­nia kon­cep­cie a stra­te­gic­kej koor­di­ná­cie Po­li­caj­né­ho pre­zí­dia Čes­kej re­pub­li­ky, kto­rú tvo­ri­lo 10 od­bor­ní­kov, vrá­ta­ne  JUDr. Mar­ti­na Kloub­ka, Phd.,znal­ca v od­bo­re kri­mi­na­lis­tic­ká od­oro­ló­gia, kon­šta­tu­je, že už v ro­ku 2012 sa upo­zor­ňo­va­lo na prob­le­ma­tic­ký stav praxe v ob­las­ti vy­uži­tia me­tó­dy pa­cho­vej iden­ti­fi­ká­cie v ČR, pri­čom sa uvá­dza, že pod­ľa ná­zo­rov súd­nych znal­cov, špe­cia­li­zu­jú­cich sa na kri­mi­na­lis­tic­kú od­oro­ló­giu,je sú­čas­né vy­uži­tie tej­to me­tó­dy po­va­žo­va­né za ris­kan­tné, neudr­ža­teľ­né a ne­per­spek­tív­ne nie­len čo sa tý­ka do­ka­zo­va­nia tres­tnej čin­nos­ti, ale aj jej ap­li­ká­cie v rám­ci ope­ra­tív­nej čin­nos­ti. Na zá­kla­de to­ho bo­la nas­to­le­ná po­žia­dav­ka pri­jať sys­té­mo­vé kro­ky ve­dú­ce k zlep­še­niu v tej­to ob­las­ti.Sprá­va vi­dí hlav­ný prob­lém v tom, že pa­cho­vé kon­zer­vy v po­li­caj­nej praxi ČR pred kom­pa­rá­ciou za­kla­dá pso­vod, kto­rý vie, kde sa po­rov­ná­va­ná pa­cho­vá vzor­ka na­chá­dza, z čo­ho vy­plý­va ri­zi­ko mož­né­ho neú­my­sel­né­ho ov­plyv­ne­nia slu­žob­né­ho psa pso­vo­dom. To­to, ako do­dá­va sprá­va, exter­ní exper­ti po­va­žu­jú za po­mer­ne veľ­mi zá­važ­né ri­zi­ko. Upo­zor­ňu­je sa tu na to, že európ­ske po­li­caj­né zbo­ry to­to ri­zi­ko uz­ná­va­jú a po­kiaľ by dô­kaz pa­cho­vou sto­pou bol pre­ve­de­ný tak, že pso­vod má zna­losť o roz­mies­tne­ní vzo­riek, ne­bol by u nich  pri­pus­te­ný sú­dom. Auto­ri­tu tiež uvá­dza­jú, že pso­vo­di sú čas­to in­for­mo­va­ní napr. o tom, či sa po­doz­ri­vý doz­nal, či bol ozna­če­ný sved­kom apod., čo tiež mô­že znač­ne zní­žiť vie­ro­hod­nosť MPI. Kon­šta­tu­jú aj to, že v po­rov­na­ní s os­tat­ný­mi štát­mi, od kto­rých auto­ri ma­li od­po­veď, sa v ČR ako je­di­nej kra­ji­ne pre­vá­dza­jú skúš­ky pa­cho­vej iden­ti­fi­ká­cie tak, že pso­vod je in­for­mo­va­ný o po­lo­he po­rov­ná­va­cej vzor­ky, a sú­čas­ne skúš­ka je pre­vá­dza­ná len s jed­ným psom.Zá­ve­rom uvá­dza­jú, že mno­hí kri­mi­na­lis­tic­kí tech­ni­ci, kto­rí sní­ma­jú OPS, ako aj prís­luš­ní­ci, kto­rí od­obe­ra­jú pa­cho­vé vzor­ky osôb, ne­ma­jú dos­ta­toč­né zna­los­ti, ná­vy­ky a zruč­nos­ti v od­bo­re kri­mi­na­lis­tic­ká ol­fak­to­ri­ka, nás­led­kom čo­ho­po­mer­ne čas­to do­chá­dza k to­mu, že OPS nie sú sní­ma­né ta­kým spô­so­bom, aby moh­li slú­žiť na do­ka­zo­va­nie. V re­le­van­tných pa­sá­žach toh­to do­ku­men­tu sa uvá­dza nas­le­dov­né:

s. 6:„V lis­to­pa­du 2012 se ko­na­lo u náměstka po­li­cej­ní­ho pre­zi­den­ta pro pod­po­ru vý­ko­nu jed­ná­ní za­měřené na prob­le­ma­ti­ku pro­vádění pa­cho­vé iden­ti­fi­ka­ce v Po­li­cii Čes­ké re­pub­li­ky. Na tom­to jed­ná­ní byl pre­zen­to­ván prob­le­ma­tic­ký stav ap­li­kač­ní praxe v ob­las­ti vy­uži­tí me­to­dy pa­cho­vé iden­ti­fi­ka­ce (dá­le jen „MPI“) v Po­li­cii Čes­ké re­pub­li­ky. By­lo kon­sta­to­vá­no, že sou­čas­ná ap­li­kač­ní praxe je na zá­kladě ná­zorů soud­ních znalců spe­cia­li­zu­jí­cích se na kri­mi­na­lis­tic­kou od­oro­lo­gii na­dá­le neudr­ži­tel­ná, ris­kan­tní a z poh­le­du do­ka­zo­vá­ní tres­tné čin­nos­ti ne­per­spek­tiv­ní, a to ani pro vy­uži­tí v rám­ci ope­ra­tiv­ní čin­nos­ti. Dá­le by­lo kon­sta­to­vá­no, že je třeba přij­mout sys­té­mo­vé kro­ky směřují­cí k eli­mi­na­ci ne­bo vý­znam­né­mu sní­že­ní hroz­by pok­le­su věro­hod­nos­ti MPI ja­ko ta­ko­vé v rám­ci tres­tní­ho říze­ní...

V led­nu 2013 obdr­žel náměstek po­li­cej­ní­ho pre­zi­den­ta pro vnější služ­bu od ředi­tel­ství služ­by pořád­ko­vé po­li­cie (dá­le jen ŘSPP“) Po­li­cej­ní­ho pre­zi­dia Čes­ké re­pub­li­ky ma­te­riál „Návrh mož­né­ho pos­tu­pu řeše­ní k případ­né úp­ravě me­to­di­ky pro­vádění MPI“. Ten­to do­ku­ment vy­chá­zel ze zá­věrů jed­ná­ní u náměstka po­li­cej­ní­ho pre­zi­den­ta pro pod­po­ru vý­ko­nu z lis­to­pa­du 2012 a kon­sta­to­val, že hroz­by dis­ku­to­va­né na tom­to jed­ná­ní jsou reál­né a je­jich řeše­ní nel­ze od­klá­dat.

Vý­še uve­de­né in­for­ma­ce by­ly im­pul­sem pro vznik roz­ka­zu po­li­cej­ní­ho pre­zi­den­ta č. 57 ze dne 28. břez­na 2013, kte­rým byl zřízen pra­cov­ní tým Me­to­da pa­cho­vé iden­ti­fi­ka­ce. Ten­to tým dos­tal za úkol iden­ti­fi­ko­vat hroz­by ak­tuál­ní ap­li­kač­ní praxe MPI v Po­li­cii Čes­ké re­pub­li­ky.“.

S. 10:„Zá­věreč­ná zprá­va ob­sa­hu­je v jed­not­li­vých ka­pi­to­lách po­pis hlav­ních prob­lémů v jed­not­li­vých ob­las­tech a v je­jím zá­věru je ved­le shr­nu­tí ak­tuál­ních prob­lémů ta­ké pres­krip­tiv­ní část ob­sa­hu­jí­cí do­po­ru­če­ní inter­ven­ce pro zlep­še­ní ap­li­kač­ní praxe MPI. Ta­to­závěreč­ná zprá­va má pos­kyt­nout po­li­cej­ní­mu pre­zi­den­to­vi i ve­de­ní po­li­cie dos­ta­teč­né a kom­plexní in­for­ma­ce pro roz­ho­do­vá­ní o bu­dou­cí po­době kri­mi­na­lis­tic­ké ol­fak­to­ri­ky v Po­li­cii Čes­ké re­pub­li­ky.“.

S. 28: „Lze tvr­dit, že po­li­cej­ní or­gá­ny ja­ko ce­lek ne­dodr­žu­jí striktně me­to­dic­ké po­ky­ny, do­po­ru­če­ní k prá­ci s kri­mi­na­lis­tic­ký­mi sto­pa­mi ja­ko cel­ku, a někte­ré in­di­cie nasvědču­jí to­mu, že se s ni­mi ani ne­sez­na­mu­jí, nes­tu­du­jí je ani ne­vyu­ží­va­jí. Pro­je­vu­je se hlav­ní trend slu­žeb­ní čin­nos­ti na úse­ku tres­tní­ho říze­ní, tj. ztrá­ta od­povědnos­ti je­din­ce za vý­sle­dek, ztrá­ta ko­lek­tiv­ní­ho přís­tu­pu k vý­sled­ku, ale i ztrá­ta od­povědnos­ti ve­dou­cí­ho přís­luš­ní­ka za vý­sle­dek ko­lek­ti­vu. Ne­by­lo úče­lem zkou­mat, proč to­mu tak je. Jistě jsou to jak ob­jek­tiv­ní, tak i sub­jek­tiv­ní fak­to­ry, ale ani na je­den se nás nep­tá soud­ce při soud­ním říze­ní.“.

S. 36 - 38: „V rám­ci Bez­peč­nos­tní­ho vý­zku­mu pro potřeby stá­tu by­la v ro­ce 2010 zís­ká­na veřej­ná za­káz­ka pod náz­vem „Ověření a zdo­ko­na­le­ní MPI“, kte­rá by mě­la být ukon­če­na v čer­vnu ro­ku 2015... MPI je u Po­li­cie Čes­ké re­pub­li­ky v sou­čas­né době pro­váděna způso­bem, kte­rý může značně sní­žit je­jí hod­nověrnost. Pso­vo­di, kteří se psem srov­ná­vá­ní pachů pro­vádějí, si ne­jen sa­mi stavějí řadu s po­rov­ná­va­ný­mi pa­chy, ale čas­to bý­va­jí rovněž in­for­mo­va­ní o okol­nos­tech srov­ná­va­né­ho přípa­du, např. zda se po­dezře­lý doz­nal, zda byl ozna­čen svědkem ne­bo zda v je­ho nep­rospěch svědčí dal­ší sku­teč­nos­ti. Na ne­bez­pe­čí, že vý­kon psa bu­de ov­livněn pso­vo­dem, po­kud je ten­to in­for­mo­ván o po­zi­ci cí­lo­vé­ho vzor­ku, upo­zor­ňu­jí Adee Schoon a Ruud Haak v mo­nog­ra­fii o vý­cvi­ku a pou­ži­ti psů k pa­cho­vé iden­ti­fi­ka­ce osob. Dr. Schoon je re­no­mo­va­ná bio­lož­ka, kte­rá se dlou­ho­době věnu­je slu­žeb­ní ky­no­lo­gii a spolu­pra­cu­je rovněž s po­li­cií v Ho­lan­dsku, Němec­ku, Pol­sku, USA a v dal­ších ze­mích. V té­to kni­ze rovněž uvá­dí, že žá­dná po­li­cie v sou­čas­né době již ne­pou­ží­vá scé­nář, kdy by byl pso­vod in­for­mo­ván o po­zi­ci cí­lo­vé­ho pa­chu. Čes­ká re­pub­li­ka v kni­ze Dr. Schoon ne­ní zmíněna, pro­to­že do je­jí­ho vy­dá­ní nik­do nic o MPI v Čes­ké re­pub­li­ce ne­pub­li­ko­val. Za ce­lou do­bu neb­yl v té­to ob­las­ti pro­váděn žá­dný se­rióz­ní vědec­ký vý­zkum. Me­to­da je reali­zo­vá­na po ce­lou do­bu v pod­statě stejně, přes­to­že me­zi tím za­ča­la být vy­uží­vá­na ja­ko důkaz­ní prostředek... Schop­nost zvířat a zvláště psů rea­go­vat na nevědo­mou změnu v cho­vá­ní člověka má us­tá­le­ný ná­zev, a to si­ce „Cle­ver Hans Ef­fect“. Ne­ní te­dy di­vu, že větši­na vědců, kteří se za­bý­va­jí bio­lo­gií cho­vá­ní, ne­cí­tí potřebu tu­to sa­mozřej­most opa­ko­vaně do­ka­zo­vat kon­tro­lo­va­ný­mi expe­ri­men­ty a sou­dí, že pa­cho­vá iden­ti­fi­ka­ce po­mo­cí psů ne­ní zce­la spo­leh­li­vá... Pro­fe­sor Je­zierski pak v loň­ském ro­ce  pub­li­ko­val člá­nek, kte­rý je pos­led­ní ze sé­rie pou­ka­zu­jí­cí, mi­mo ji­né na nes­po­leh­li­vost pa­cho­vé iden­ti­fi­ka­ce po­mo­cí psů. Již před­tím ten­to pra­cov­ník Pol­ské aka­de­mie věd na nes­po­leh­li­vost pa­cho­vé iden­ti­fi­ka­ce pou­ka­zo­val a to zej­mé­na po­kud je pso­vod in­for­mo­ván o po­zi­ci cí­lo­vé­ho vzor­ku. Je­ho vý­zkum před ča­sem vedl k dra­ma­tic­kým změnám v pro­vádění pa­cho­vé iden­ti­fi­ka­ce v Pol­sku. Je­zierski ve své pos­led­ní pub­li­ka­ci uvá­dí, že pa­cho­vá iden­ti­fi­ka­ce by­la v někte­rých ev­rop­ských ze­mích zru­še­na a ci­tu­je Frij­ter­se (2006).“.

S. 58: „Pa­cho­vé kon­zer­vy si pso­vo­di za­klá­da­jí sa­mi. To je v roz­po­ru s obecně zná­mým vli­vem „Cle­ver Hans“ fe­no­mé­nu, kte­rý spe­cia­lis­té MPI, ale ta­ké soud­ní znal­ci a ob­háj­ci zna­jí. Spe­cia­lis­té MPI ho ja­ko ri­zi­ko převážně nev­ní­ma­jí.Dle je­jich sděle­ní jej lze eli­mi­no­vat vý­cvi­kem a vol­ním za­bráněním ov­liv­ňo­vá­ní psa pso­vo­dem. Vní­ma­jí ale, že po­li­cie mu­sí rea­go­vat na po­ža­dav­ky k po­sí­le­ní spo­leh­li­vos­ti... Vr­chol­né me­to­dic­ké pra­co­viště od­bor slu­žeb­ní ky­no­lo­gie a hi­po­lo­gie (dá­le jen „OSKH“) služ­by pořád­ko­vé po­li­cie ten­to fe­no­mén vní­má ja­ko vel­ké ri­zi­ko ve spo­leh­li­vos­ti MPI, kte­ré je nut­né eli­mi­no­vat změnou me­to­di­ky.“.

S. 67, 72 a 74: K si­tuá­cii vo Fran­cúz­sku, Ru­mun­sku, Lo­tyš­sku, Rus­ku, Poľ­sku a Bul­har­sku:„Ve všech stá­tech mi­mo Ru­mun­ska je pa­cho­vá iden­ti­fi­ka­ce brá­na sou­dy ja­ko důkaz. In­ten­zi­ta to­ho­to důka­zu je ale před sou­dy různých států ji­ná... Všech­ny stá­ty vy­lu­ču­jí ov­livnění vý­ko­nu psa Cle­ver Hans efek­tem. Ar­gu­men­tu­jí pro­váděním srov­ná­ní v pod­mín­kách sle­pé­ho po­ku­su. Někteří přidá­va­jí i dal­ší ar­gu­men­ty ja­ko např. pouštění psa na vol­no... Všu­de je striktně za­ká­zá­no, aby pso­vod znal po­zi­ci vzor­ku... Při po­rov­ná­ní vý­sledků od­povědí s čes­ký­mi stan­dar­dy pro­vádění MPI zjiš­ťu­je­me, že se v Čes­ké re­pub­li­ce ja­ko v je­di­ném státě (od kte­rých má­me od­pověď): · nep­ro­vádějí zkouš­ky pa­cho­vé iden­ti­fi­ka­ce me­to­dou tzv. „sle­pé praxe“ (pso­vod ne­ní in­for­mo­ván o po­lo­ze srov­ná­va­né­ho vzor­ku) · je zkouš­ka pro­váděna pou­ze jed­ním psem – u os­tat­ních je mi­ni­mum dva psi.“.

S. 77-78: „Hlav­ní prob­lém spo­čí­vá ve sku­teč­nos­ti, že pa­cho­vé kon­zer­vy v čes­ké po­li­cej­ní praxi před kom­pa­ra­cí za­klá­dá pso­vod spe­cial­ista, kte­rý nás­ledně kom­pa­ra­ci pro­ve­de, a te­dy ví, kde se po­rov­ná­va­ný pa­cho­vý vzo­rek na­chá­zí. Z to­ho vy­plý­vá ri­zi­ko mož­né­ho neú­mysl­né­ho ov­livnění slu­žeb­ní­ho psa pso­vo­dem při po­rov­ná­ní. Zde je nut­né poz­na­me­nat, že to­to zjištění ne­ní me­zi ky­no­lo­gic­kou po­li­cej­ní veřej­nos­tí vní­má­no ja­ko pro­ka­za­tel­né ri­zi­ko. Pod­stat­né je, že od­bor­né i laic­ké exter­ní sub­jek­ty ho za poměrně vel­mi zá­važ­né ri­zi­ko po­va­žu­jí. Ev­rop­ské po­li­cej­ní sbo­ry­to­to ri­zi­ko uz­ná­va­jí, ve své ap­li­kač­ní praxi ho vhod­ný­mi opatření­mi eli­mi­nu­jí a důkaz pa­cho­vou sto­pou pro­ve­de­ný za okol­nos­tí, kdy pso­vod pro­vádějí­cí po­rov­ná­ní má zna­lost o roz­místění vzorků by u nich neb­yl sou­dem připuštěn. Ri­zi­ko, že exter­ní sub­jekt úspěšně zpo­chyb­ní vý­sle­dek po­rov­ná­ní ar­gu­men­ta­cí směřova­nou k to­mu, že pso­vod pro­vádějí­cí kom­pa­ra­ci má zna­lost o roz­místění kon­zerv, je vy­so­ké. Pro­to je nut­né vést k to­mu­to té­ma­tu od­bor­nou dis­ku­zi. Za­hra­nič­ní po­li­cej­ní sbo­ry pro zvý­še­ní spo­leh­li­vos­ti MPI přis­tu­po­va­ly k opatřením, ja­ko zvý­še­ní poč­tu srov­ná­ní a za­po­je­ní dal­ší­ho slu­žeb­ní­ho psa.“.

S. 79: „Lze te­dy kon­sta­to­vat, že mno­ho kri­mi­na­lis­tic­kých tech­niků sní­ma­jí­cích OPS, stejně tak ja­ko přís­luš­níků SKPV od­ebí­ra­jí­cích pa­cho­vé vzor­ky osob a pro­vádějí­cích pro­ces­ní úko­ny ne­má adek­vát­ní zna­los­ti, do­ved­nos­ti a ná­vy­ky v obo­ru kri­mi­na­lis­tic­ké ol­fak­to­ri­ky. Tím do­chá­zí poměrně čas­to k to­mu, že OPS nej­sou sní­má­ny tak, aby moh­ly slou­žit k do­ka­zo­vá­ní. Ta­ké se je­ví ja­ko nev­hod­né, aby od­povědnost za vý­sle­dek na místě oh­le­dá­ní byl rozmělňo­ván na ví­ce osob, jak se to v praxi mnoh­dy pro­je­vu­je.“.

Sprá­va o prie­be­hu tes­to­va­nia re­lia­bi­li­ty me­tó­dy pa­cho­vej iden­ti­fi­ká­cie pre­vá­dza­nej špe­ciál­ne vy­cvi­če­ný­mi slu­žob­ný­mi psa­mi Po­lí­cie Čes­kej re­pub­li­ky, zo dňa 21. 5. 2015

V ro­ku 2010 – 2015 pre­be­hol ve­dec­ký vý­skum  na zá­kaz­ku Mi­nis­ter­stva vnút­ra Čes­kej re­pub­li­ky č. VF20102015011, pod náz­vom Ove­re­nie a zdo­ko­na­le­nie me­tó­dy pa­cho­vej iden­ti­fi­ká­cie. Spra­co­va­te­ľom vý­sku­mu bo­la Čes­ká poľ­no­hos­po­dár­ska uni­ver­zi­ta v Pra­he, Fa­kul­ta ag­ro­bio­ló­gie, pot­ra­vi­no­vých a prí­rod­ných zdro­jov, Ka­ted­ra všeo­bec­nej zoo­tech­ni­ky a eto­ló­gie, Cen­trum pre vý­skum cho­va­nia psov. Čes­ká poľ­no­hos­po­dár­ska uni­ver­zi­ta v Pra­he, Fa­kul­ta ag­ro­bio­ló­gie, pot­ra­vi­no­vých a prí­rod­ných zdro­jov  je zna­lec­kým ús­ta­vom za­pí­sa­ným v od­die­le II. zna­lec­kých ús­ta­vov.Spo­lok Šala­mounv zve­rej­ne­nom Ami­cus cu­riae brief  Ústav­né­mu sú­du ČR vo ve­ci ús­tav­nej sťaž­nos­ti Mar­ti­na Ska­lic­ké­ho a Mi­lo­ša Ze­zu­lu pod sp. zn. IV. ÚS 2773/20, zo dňa 3. 11. 2020, na s. 3 v tej­to sú­vis­los­ti uvá­dza: „ Dle § 21 od­st. 3 zá­ko­na č. 36/1967 Sb., Zá­kon o znal­cích a tlu­moč­ní­cích: „Ty­to ús­ta­vy jsou ur­če­ny předev­ším pro zpra­co­vá­ní zna­lec­kých po­sudků ve zvlášť ob­tíž­ných přípa­dech vy­ža­du­jí­cích zvláš­tní­ho vědec­ké­ho po­sou­ze­ní.“Čes­ké zemědělská uni­ver­zi­ta v Pra­ze je je­di­ný zna­lec­ký ús­tav v Čes­ké re­pub­li­ce, za­psa­ný v odd. II,kte­rý může vědec­ky po­sou­dit me­to­du pa­cho­vé iden­ti­fi­ka­ce, tak jak by­la pro­váděna na úze­mí Čes­ké­re­pub­li­ky do 1.4.2018.“.

Sú­čas­ťou vy­ššie zmie­ne­né­ho vý­sku­mu je aj Sprá­va o prie­be­hu tes­to­va­nia re­lia­bi­li­ty me­tó­dy pa­cho­vej iden­ti­fi­ká­cie pre­vá­dza­nej špe­ciál­ne vy­cvi­če­ný­mi slu­žob­ný­mi psa­mi Po­lí­cie Čes­kej re­pub­li­ky, zo dňa 21. 5. 2015, kto­rá je zve­rej­ne­ná tu.Auto­ri tej­to sprá­vy dos­pe­li k zá­ve­ru, že chy­bo­vosť je na­toľ­ko vy­so­ká, že v prí­pa­de, že je tá­to me­tó­da reali­zo­va­ná za sú­čas­ných pod­mie­nok, je jej vy­uži­teľ­nosť ako dô­kaz­né­ho pros­tried­ku prak­tic­ky vy­lú­če­ná.Za sú­čas­ných pod­mie­nok je spo­ľah­li­vos­ťMPI ne­dos­ta­toč­ná a pre­to pod­ľa nich nie je mož­né od­po­ru­čiť jej vy­uží­va­nie v tres­tnom ko­na­ní. V sprá­ve sa uvá­dza­jú tie­to zá­sad­né sku­toč­nos­ti:

s. 1 - 2: „Tes­to­vá­ní re­lia­bi­li­ty me­to­dy pa­cho­vé iden­ti­fi­ka­ce by­lo reali­zo­vá­no v rám­ci gran­tu Mi­nis­ter­stva vnit­ra s č. VF20102015011. Vlas­tní tes­to­vá­ní schop­nos­ti psů Po­li­cie ČR iden­ti­fi­ko­vat in­di­vi­duál­ní pa­chy osob se ko­na­lo v ob­do­bí led­na až říj­na 2013 v pros­to­rách Vý­cvi­ko­vé­ho středis­ka PP ČR Pl­zeň, Bí­lá Ho­ra... V někte­rých přípa­dech se pso­vo­di se psy ne­zú­čas­tni­li tes­tu z důvo­du údaj­né úna­vy psa ne­bo sběr dat zmaři­li ne­res­pek­to­vá­ním pod­mí­nek expe­ri­men­tu, kdy po­rov­ná­vá­ní pachů pro­ved­li ještě před příjez­dem expe­ri­men­tá­to­ra, tak­že ne­by­lo mož­no ověřit, kte­rý pes vlastně po­rov­ná­ní pro­vedl. V jed­nom případě pso­vo­di bez přítom­nos­ti expe­ri­men­tá­to­ra otevře­li skle­ni­ce a ma­ni­pu­lo­va­li s ni­mi. Po­té se od­mít­li tes­tu zú­čas­tnit s tím, že ne­ní jas­né, kte­rá pa­cho­vá sto­pa je ve kte­ré skle­ni­ci.

Je třeba se rovněž zmí­nit o nap­ja­té at­mos­féře, kte­rá ce­lý expe­ri­ment pro­vá­ze­la. Náš původ­ní před­pok­lad, že pso­vo­di se zú­čas­tní expe­ri­men­tu ochotně, aby de­monstro­va­li fun­kčnost me­to­dy, se uká­zal ja­ko chyb­ný. Přes nes­por­nou jed­no­du­chost  po­rov­ná­vá­ní pa­cho­vých vzorků, někteří pso­vo­di chá­pa­li tes­to­vá­ní ja­ko ja­kou­si for­mu ši­ka­ny a po­kus­zlik­vi­do­vat pro­vádění MPI v rám­ci Po­li­cie ČR...

Ma­te­riál a me­to­di­ka

Pra­cov­ní­ci RT ČZU již od po­čát­ku plnění pod­mí­nek pro­jek­tu pou­ka­zo­va­li na ne­ko­rek­tnost způso­bu, ja­kým je v sou­čas­né době reali­zo­vá­na MPI v pod­mín­kách Po­li­cie ČR. Zej­mé­na na okol­nost, že pso­vo­di si sa­mi stavějí vzor­ky do řad a jsou te­dy o po­zi­ci cí­lo­vé­ho vzor­ku in­for­mo­vá­ni dopředu. To pak může vést jak k úmysl­né­mu, tak i neú­mysl­né­mu ov­liv­ňo­vá­ní psů. Sa­mot­ný expe­ri­ment byl ale přes­to přip­ra­ven tak, aby od­po­ví­dal pod­mín­kám, za ja­kých je MPI v sou­čas­né době pro­váděna. Tak ja­ko v případě reál­né­ho vý­ko­nu služ­by, kaž­dý pso­vod obdr­žel dva pá­ry skle­nic, kte­ré měl se psem po­rov­nat a ur­čit, zda ob­sa­hu­jí pach stej­né oso­by ne­bo ni­ko­liv. Pso­vod te­dy znal po­zi­ci cí­lo­vé­ho vzor­ku a nevěděl pou­ze, zda jí pes má ne­bo ne­má ozna­čit. Šan­ce, že pes správ­nou skle­ni­ci ozna­čí správně ná­ho­dou, by­la te­dy 50%.

Od­běr pachů pro­bí­hal tak, aby by­la vy­lou­če­na mož­nost ne­žá­dou­cí­ho ov­livnění či sple­te­ní psů a aby by­ly maximálně na­po­do­be­ny pod­mín­ky vý­ko­nu služ­by av­šak v ja­ké­si ideál­ní formě. Te­dy tak, aby psi pra­co­va­li po­kud mož­no pou­ze s jed­ním pa­chem a ne se směsí různých pachů, jak je to­mu ve většině sku­teč­ných kri­mi­nál­ních případů.“.

S. 4:„... tý­den před vlas­tním po­rov­ná­vá­ním pachů by­ly skle­ni­ce s pa­cho­vý­mi vzor­ky spo­lu s pro­to­ko­ly dop­ra­ve­ny do VS PP ČR Pl­zeň. Pro kaž­dé­ho slu­žeb­ní­ho psa by­la přip­ra­ve­na dvo­ji­ce skle­nic s pa­chy.Kaž­dá skle­ni­ce by­la ozna­če­na kó­dem, ze kte­ré­ho by­lo zřej­mé, zda se jed­ná o OPS ne­bo PVO. Obě dvo­ji­ce skle­nic by­ly ozna­če­ny shod­ným pořado­vým čís­lem a pís­me­nem „A“ ne­bo „B“, aby by­lo zřej­mé, kte­ré pá­ry skle­nic je třeba po­rov­nat. Dvo­ji­ce skle­nic by­ly vo­le­ny tak, aby by­ly rov­noměrně za­stou­pe­ny všech­ny tři mož­né va­rian­ty vý­sledků, tzn. oba pá­ry moh­ly ob­sa­ho­vat pach té­že oso­by, ne­bo pou­ze je­den pár ob­sa­ho­val pach té­že oso­by a dru­hý ni­ko­liv a ve třetím případě ani je­den z obou párů neob­sa­ho­val pach stej­né oso­by. Vý­sled­kem po­rov­ná­vá­ní moh­la te­dy být sho­da v obou přípa­dech, sho­da v jed­nom případě, ane­bo žá­dná sho­da. Úko­lem VS PP ČR by­lo za­jištění dos­ta­teč­né­ho poč­tu dopl­ňko­vých pachů, jak je to­mu i v případě, že je po­rov­ná­ván sku­teč­ný případ... expe­ri­men­tá­tor z RT ČZU... nepřichá­zel do sty­ku se vzor­ky ani nep­ro­váděl ma­ni­pu­la­ci s ni­mi. Je­ho úko­lem by­lo pou­ze ověření, zda ne­ní ví­ce po­rov­ná­ní (ví­ce dvo­jic pachů) pro­váděno jed­ním psem ane­bo zda ví­ce psů nep­ro­vá­dí po­rov­ná­vá­ní jed­no­ho pá­ru vzorků. Ten­to expe­ri­men­tá­tor nevěděl, kte­ré skle­ni­ce ob­sa­hu­jí shod­ný pach a kte­ré ni­ko­liv.“.

S. 5-7: „Vy­hod­no­ce­ní vý­sledků proběhlo na kon­ci ro­ku 2013 v pros­to­rách OSKH PP ČR... Tes­to­vá­ní se zú­čas­tni­lo 22 psů z 27. V jed­nom případě se jed­na ze skle­nic otevře­la během tran­spor­tu a v jed­nom případě pes ozna­čil cí­lo­vý vzo­rek během tes­tu ná­hod­né za­jí­ma­vos­ti. V obou přípa­dech psi pro­vádě­li po­rov­ná­vá­ní pou­ze jed­no­ho pá­ru skle­nic. V sou­la­du s po­li­cej­ní­mi před­pi­sy by­lo po­rov­ná­vá­ní pro­váděno tak, že pso­vod byl in­for­mo­ván o po­zi­ci jak cí­lo­vé­ho vzor­ku během tes­tu ná­hod­né za­jí­ma­vos­ti, tak i během vlas­tní­ho po­rov­ná­vá­ní. Po­zi­ce skle­nic a te­dy i cí­lo­vé­ho vzor­ku by­la po tes­tu ná­hod­né za­jí­ma­vos­ti třik­rát pso­vo­dem změněna. V sou­la­du s po­li­cej­ní­mi před­pi­sy měl po ukon­če­ní vlas­tní­ho po­rov­ná­vá­ní kaž­dé­ho pá­ru skle­nic kon­sta­to­vat, zda ob­sa­hu­jí shod­ný pach ne­bo ni­ko­liv. Cel­kem te­dy by­lo pro­ve­de­no 40 po­rov­ná­ní párů skle­nic. Z to­ho psi pro­ved­li po­rov­ná­ní ve 25 přípa­dech správně, tzn., že zto­tož­ni­li dvo­ji­ce skle­nic v případě, že ob­sa­ho­va­ly shod­ný pach a nep­ro­ved­li zto­tožnění, po­kud ho neob­sa­ho­va­ly. V 15 přípa­dech byl vý­sle­dek po­rov­ná­vá­ní chyb­ný. Obě po­rov­ná­vá­ní pro­ved­lo správně 7 psů. Obě po­rov­ná­vá­ní pro­ved­li chybně 2 psi. Zby­tek psů po­rov­nal jed­nu dvo­ji­ci správně a dru­hou chhybně. V 8 přípa­dech psi ozna­či­li sho­du me­zi skle­ni­ce­mi, kte­ré shod­ný pach neob­sa­ho­va­ly... Na zá­kladě do­sa­že­ných vý­sledků se dá kon­sta­to­vat, že psi jsou schop­ni kom­pa­ro­vat pach na­či­chá­va­cí s pa­chem cí­lo­vým. Vý­sled­ku ne­moh­lo být do­sa­že­no ná­ho­dou a me­to­da pa­cho­vé iden­ti­fi­ka­ce je v prin­ci­pu pou­ži­tel­ná...  Chy­bo­vost je ov­šem na­to­lik vy­so­ká, že vy­uži­tel­nost té­to me­to­dy, po­kud je pro­váděna za stá­va­jí­cích pod­mí­nek, ja­ko důkaz­ní­ho prostřed­ku prak­tic­ky vy­lu­ču­je. Zvláště alar­mu­jí­cí je poměrně vy­so­ký po­čet zto­tožnění těch párů pa­cho­vých vzorků, kte­ré ve sku­teč­nos­ti shod­ný pach neob­sa­ho­va­ly. V průběhu prak­tic­ké­ho vý­ko­nu služ­by ne­ní vy­lou­če­no, že pso­vod je in­for­mo­ván o dal­ších okol­nos­tech přípa­du, např. zda se po­dezře­lý doz­nal, či zda pro­ti němu exis­tu­jí dal­ší důka­zy. Pso­vod tak může nevědom­ky vý­kon psa ov­liv­nit a to by ta­ké moh­lo vy­světlo­vat poměrně vy­so­ký po­čet fa­leš­ných zto­tožnění. Ne­za­ned­ba­tel­ná je ta­ké ta sku­teč­nost, že s vý­jim­kou jed­no­ho je­di­né­ho přípa­du, psi ve všech přípa­dech správně pro­ved­li tzv. zkouš­ku ná­hod­né za­jí­ma­vos­ti. Ta­to zkouš­ka spo­čí­vá v po­rov­ná­ní dvo­ji­ce pachů, o je­jichž shodě pso­vod ví, přičemž pes má bez zá­jmu přejít pach, kte­rý bu­de v dal­ší řadě po­rov­ná­ván ja­ko cí­lo­vý. Úče­lem je zjištění, zda ten­to pach ne­ní pro psa at­rak­tiv­ní sám o sobě. Psi te­dy by­li schop­ni téměř ve všech přípa­dech po­zi­tivně zto­tož­nit dvo­ji­ci kon­trol­ních pachů a přejít pach tes­to­va­ný na ná­hod­nou za­jí­ma­vost, o je­hož po­zi­ci pso­vod věděl, ale v 15 přípa­dech ne­by­li schop­ni stej­né­ho vý­ko­nu, po­kud pso­vod neb­yl o vý­sled­ku in­for­mo­ván dopředu. Ten­to poz­na­tek zce­la jed­noz­načně svědčí o tom, že přinej­men­ším v někte­rých přípa­dech jsou psi změna­mi v cho­vá­ní pso­vo­da při pro­vádění pa­cho­vé iden­ti­fi­ka­ce ov­liv­ňo­vá­ni.

Na zá­kladě vý­še uve­de­ných poz­natků nez­bý­vá než do­jít k zá­věru, že spo­leh­li­vost vý­še uve­de­né me­to­dy je za stá­va­jí­cích pod­mí­nek ne­dos­ta­teč­ná a je­jí vy­uží­vá­ní v průběhu tres­tní­ho říze­ní nel­ze do­po­ru­čit.“.

Roz­hod­nu­tie Ústav­né­ho sú­du Čes­kej re­pub­li­ky sp. zn. IV.ÚS 1098/15,  zo dňa 22. 3. 2016

Ústav­ný súd ČR v tom­to roz­hod­nu­tí, kto­ré je zve­rej­ne­né aj na strán­ke práv­nych lis­tov, v bo­de 47 a) uvá­dza, že me­tó­da pa­cho­vej iden­ti­fi­ká­cie mu­sí tiež ref­lek­to­vať ak­tuál­ne poz­nat­ky ve­dec­ké­ho skú­ma­nia  tej­to me­tó­dy:

„47. Ve svět­le sho­ra uve­de­ných úvah a ju­di­ka­tu­ry Ústav­ní soud po­va­žu­je za ús­tavně kon­for­mní nás­le­du­jí­cí po­ža­dav­ky na pro­ve­de­ní důka­zu me­to­dou pa­cho­vé iden­ti­fi­ka­ce:
a) Me­to­da pa­cho­vé iden­ti­fi­ka­ce mu­sí být pro­ve­de­na nej­méně za pou­ži­tí stan­dardů vy­plý­va­jí­cích z "Po­ky­nu ředi­te­le Ředi­tel­ství služ­by pořád­ko­vé po­li­cie Po­li­cej­ní­ho pre­zi­dia Čes­ké re­pub­li­ky č. 9/2009 ze dne 1. 7. 2009" a sou­časně mu­sí ref­lek­to­vat ak­tuál­ní poz­nat­ky vědec­ké­ho zkou­má­ní té­to me­to­dy. Při hod­no­ce­ní důkaz­ní­ho vý­zna­mu vý­sledků pa­cho­vé iden­ti­fi­ka­ce je třeba se za­bý­vat předev­ším tím, zda kri­mi­na­lis­tic­ký tech­nik a po­li­cej­ní pso­vod, kteří se na iden­ti­fi­ka­ci po­dí­le­li, spl­ňu­jí kva­li­fi­kač­ní před­pok­la­dy nez­byt­né pro vý­kon té­to čin­nos­ti a zda pou­ži­tý slu­žeb­ní pes ab­sol­vo­val předep­sa­ný vý­cvik, even­tuálně potřeb­né přez­kou­še­ní způso­bi­los­ti iden­ti­fi­ko­vat pa­cho­vé sto­py, případně ja­ké by­ly je­ho do­sa­vad­ní sta­tis­tic­ké vý­sled­ky v úspěšnos­ti iden­ti­fi­ka­ce, zda me­to­da pa­cho­vé iden­ti­fi­ka­ce pou­ži­tá v kon­krét­ním případě res­pek­tu­je po­ža­da­vek, aby sto­py by­ly sej­mu­ty a ucho­vá­ny řádně, aby ne­doš­lo k je­jich zá­měně, ne­bo k tzv. přeno­su pa­chu či k nepřípus­tné ma­ni­pu­la­ci při zto­tož­ňo­vá­ní sto­py.“.

Tla­čo­vá sprá­va Spol­ku Šala­moun zo dňa 5. 12. 2017

            Spo­lok Šala­moun v tom­to zve­rej­ne­nom do­ku­men­te uvá­dza na s. 1 – 2 tie­to dô­le­ži­té in­for­má­cie:„Zej­mé­na v pos­led­ních 10 le­tech se z tzv. pa­cho­vé sto­py stal v žebříč­ku nepřímých důkazů je­den z nej­vý­še pos­ta­ve­ných pi­lířů od­su­zu­jí­cích roz­sudků v tres­tních věcech. Spo­lek Šala­moun zná veřej­né zá­věry vý­zku­mu k ověření spo­leh­li­vos­ti me­to­dy tzv. pa­cho­vé iden­ti­fi­ka­ce, kte­rý pro­váděl se svým tý­mem prof. Ta­deusz Je­zierski – In­sti­tu­te of Ge­ne­tics and Ani­mal Bree­ding of Po­lish Aca­de­my of Scien­ces, Jastr­ze­biec a je­hož zá­věrem je ne­do­po­ru­če­ní vy­uží­vá­ní me­to­dy tzv. pa­cho­vé iden­ti­fi­ka­ce v tres­tním říze­ní. Na zá­kladě to­ho­to vý­zku­mu byl ce­lý pro­ces me­to­dy pa­cho­vé iden­ti­fi­ka­ce v Pol­sku změněn. Spol­ku Šala­moun je dá­le zná­mo, že:1)...b) jsme je­di­nou ze­mí v Ev­ropě, kde si pso­vod sám sta­ví tzv. řadu pa­cho­vých kon­zerv a zá­ro­veň jsme je­di­nou ze­mí v Ev­ropě, kde pso­vod zná umístění správ­né pa­cho­vé kon­zer­vy.2) v le­tech 2010 - 2015 pro­bí­hal vý­zkum na ověření a zdo­ko­na­le­ní me­to­dy pa­cho­vé iden­ti­fi­ka­ce. Za­da­va­te­lem té­to veřej­né za­káz­ky by­lo Mi­nis­ter­stvo vnit­ra Čes­ké re­pub­li­ky.3) v od­bor­ných kru­zích, a to zej­mé­na znalcům v ob­las­ti kri­mi­na­lis­tic­ké od­oro­lo­gie, jsou vý­sled­ky to­ho­to vý­zku­mu zná­mé a ma­jí je k dis­po­zi­ci (viz vý­pověď při hlav­ním lí­če­ní Doc. JUDr. Mar­ti­na Kloub­ka, znal­ce v obo­ru kri­mi­na­lis­tic­ké od­oro­lo­gie v tres­tní věci Lu­ká­še Ne­če­sa­né­ho). 4) jed­ním z vý­sledků to­ho­to vý­zku­mu je cer­ti­fi­ko­va­ná me­to­di­ka, kte­rá v sou­vis­los­ti se zá­vaz­ným po­ky­nem ŘSPP PČR 9/2009 a je­ho pou­ži­tím kon­sta­tu­je zá­věr, že ne­do­po­ru­ču­je vy­uží­vat me­to­du pa­cho­vé iden­ti­fi­ka­ce za stá­va­jí­cí­ho pos­tu­pu ja­ko důkaz v tres­tním říze­ní. 5) bez oh­le­du na ak­tuál­ní cer­ti­fi­ko­va­nou me­to­di­ku, ne­doš­lo zej­mé­na ze stra­ny Po­li­cej­ní­ho pre­zi­dia Po­li­cie ČR k žá­dné­mu po­su­nu při uží­vá­ní me­to­dy pa­cho­vé iden­ti­fi­ka­ce při stá­va­jí­cím po­ky­nu ŘSPP 9/2009 při do­ka­zo­vá­ní v tres­tním říze­ní... I přes veš­ke­rou sna­hu Spol­ku Šala­moun, se Mi­nis­ter­stvo vnit­ra ČR zá­věry veřej­né za­káz­ky „Ověření a zdo­ko­na­le­ní me­to­dy pa­cho­vé iden­ti­fi­ka­ce VF20102015011“ sna­ží za­ta­jit a Spol­ku Šala­moun ty­to zá­věry od­mít­lo pí­sem­ným roz­hod­nu­tím vy­dat. 7) přes­to­že vý­zkum skon­čil v ro­ce 2015, do dneš­ní­ho dne je me­to­da pa­cho­vé iden­ti­fi­ka­ce a je­jí pos­tup pou­ží­ván ve zce­la nezměněné po­době a čas­to bý­vá jed­ním ze zce­la zá­klad­ních pi­lířů od­su­zu­jí­cích roz­sudků (zdroj: Spo­lek Šala­moun tres­tní věc Ja­na Eliá­še či Mar­ti­na Bal­ha­ra a řady dal­ších).Z vý­še pop­sa­ných důvodů vy­zý­vá­me: 1) Ústav­ní soud Čes­ké re­pub­li­ky, v rám­ci ochra­ny ús­tav­nos­ti, aby si zá­věry a me­to­di­ku vý­zku­mu „Ověření a zdo­ko­na­le­ní me­to­dy pa­cho­vé iden­ti­fi­ka­ce“ vy­žá­dal a okam­žitě uvedl v praxi, dle zá­věrů to­ho­to vý­zku­mu, ja­ko me­to­du v tres­tním říze­ní zce­la vědec­ky překo­na­nou a za stá­va­jí­cí­ho pos­tu­pu zce­la nevěro­hod­nou... 2) před­se­dy všech soudů, aby se zá­věry vý­zku­mu „Ověření a zdo­ko­na­le­ní me­to­dy pa­cho­vé iden­ti­fi­ka­ce VF20102015011“ sez­ná­mi­li všech­ny soud­ce tres­tních se­nátů. 3) sous­ta­vu stát­ních za­stu­pi­tel­ství, že v někte­rých přípa­dech a ap­li­ka­cí zá­věrů vý­zku­mu „Ověření a zdo­ko­na­le­ní me­to­dy pa­cho­vé iden­ti­fi­ka­ce VF20102015011“ je dán, dle na­še­ho ná­zo­ru, pos­tup dle § 280 od­st. 5 tres­tní­ho řádu.“.

Ná­lez  Ústav­né­ho sú­du Čes­kej re­pub­li­ky sp. zn. II.ÚS 2587/18, zo dňa 25. 2. 2019

            V tom­to ná­le­zeÚstav­ný súd ČR v bo­de 28 kon­šta­tu­je, že ob­sa­hom me­to­di­ky pa­cho­vej iden­ti­fi­ká­cie spra­co­va­nej v rám­ci pro­jek­tu Ove­re­nie a zdo­ko­na­le­nie me­tó­dy pa­cho­vej iden­ti­fi­ká­cie, kto­rej príl­ohou je vy­ššie uve­de­ná sprá­va z ro­ku 2015, sú no­vé ve­dec­ké poz­nat­ky. No­vý ve­dec­ký poz­na­tok, kto­rý sa vzťa­hu­je k zá­sad­né­mu dô­kaz­né­mu pros­tried­ku pou­ži­tom v tres­tnom ko­na­ní, je v zmys­le § 278 od­st. 1 tres­tné­ho po­riad­ku, no­vou sku­toč­nos­ťou. Ústav­ný súd tu te­da uvá­dza, že v rám­ci ob­no­vo­va­cie­ho ko­na­nia mô­že tá­to me­to­di­ka slú­žiť ako dô­kaz­ný pros­trie­dok pri do­ka­zo­va­ní, či sú spl­ne­né pod­mien­ky pre ko­na­nie ob­no­ve­né­ho ko­na­nia.V bo­de 32 pou­ka­zu­je na vy­ššie zmie­ne­né uz­ne­se­nie IV.ÚS 1098/15,  zo dňa 22. 3. 2016, kto­ré bo­lo vy­da­né v ko­na­ní pro­ti pr­vé­mu sťa­žo­va­te­ľo­vi, a to kon­krét­ne na vy­ššie ci­to­va­ný bod 47 a). V bo­de 33 uza­vie­ra, že Vrch­ný súd v dôs­led­ku to­ho, že roz­ho­dol o za­miet­nu­tí sťaž­nos­ti pro­ti za­mie­ta­vé­mu uz­ne­se­niu o po­vo­le­ní ob­no­vy ko­na­nia na ne­ve­rej­nom za­sa­da­ní, bez to­ho, aby zoz­ná­mil sťa­žo­va­te­ľov s navr­hnu­tý­mi dô­kaz­mi a umož­nil im sa k nim vy­jad­riť, po­ru­šil prá­va sťa­žo­va­te­ľov na spra­vod­li­vý pro­ces  pod­ľa čl. 36 od­st. 1 Lis­ti­ny a prá­vo vy­jad­riť sa k všet­kým pre­ve­de­ným dô­ka­zom pod­ľa čl. 38 od­st. 2 Lis­ti­ny, ako i prin­cíp kon­tra­dik­tór­nos­ti ko­na­nia. Z ná­le­zu Ústav­né­ho sú­du II.ÚS 2587/18vo ve­ci sťa­žo­va­te­ľov M. S. (pr­vý sťa­žo­va­teľ ) a D. Š. (dru­hý sťa­žo­va­teľ):

„6. ...V rám­ci říze­ní o po­vo­le­ní ob­no­vy říze­ní navrh­li oba stěžo­va­te­lé pro­vést něko­lik no­vých důkazů. Ve fá­zi říze­ní před Vr­chním sou­dem v Olo­mou­ci pak dru­hý stěžo­va­tel navrhl pro­vést ja­ko dal­ší důkaz me­to­di­ku pa­cho­vé iden­ti­fi­ka­ce zpra­co­va­nou v rám­ci pro­jek­tu Ověření a zdo­ko­na­le­ní me­to­dy pa­cho­vé iden­ti­fi­ka­ce. Svůj návrh od­ůvod­nil tím, že se pro­jekt za­bý­vá me­to­dou pa­cho­vé iden­ti­fi­ka­ce, pod­mín­ka­mi, za kte­rých se pro­vá­dí a je­jím pou­ži­tím v tres­tním říze­ní. Sou­časně uvedl, že me­to­di­ka ne­ní veřejně dos­tup­ná, a pro­to navr­hu­je sou­du, aby ji vy­žá­dal od Mi­nis­ter­stva vnit­ra. V dru­hém doplnění stíž­nos­ti před­lo­žil stěžo­va­tel jed­nu z příloh me­to­di­ky, a to Zprá­vu o průběhu tes­to­vá­ní re­lia­bi­li­ty me­to­dy pa­cho­vé iden­ti­fi­ka­ce pro­váděné spe­ciálně vy­cvi­če­ný­mi po­li­cej­ní­mi psy Po­li­cie ČR ze dne 21. 5. 2015. Svůj návrh od­ůvod­nil tím, že sku­teč­nos­ti ob­sa­že­né ve zprávě po­va­žu­je za sku­teč­nos­ti, kte­ré ne­by­ly sou­du dříve zná­mé a jsou způso­bi­lé přivo­dit no­vé roz­hod­nu­tí ve věci. Vr­chní soud v Olo­mou­ci vy­žá­dal od Mi­nis­ter­stva vnit­ra kom­plet­ní me­to­di­ku včetně je­jích příloh na kon­ci led­na ro­ku 2018. Ve věci ne­by­lo naříze­no veřej­né za­se­dá­ní. Vr­chní soud v Olo­mou­ci roz­hodl v ne­veřej­ném za­se­dá­ní, ve kte­rém obě stíž­nos­ti us­ne­se­ním ze dne 14. 5. 2018 č. j. 1 To 65/2017-4234 za­mítl ja­ko nedůvod­né.“.

17. ... Zá­věrem zprá­vy je kon­sta­to­vá­ní, že způsob, ja­kým by­la pa­cho­vá iden­ti­fi­ka­ce pro­váděna v době reali­za­ce vý­zku­mu, ne­ní dos­ta­tečně spo­leh­li­vý, a pro­to nel­ze do­po­ru­čit pou­ži­tí tak­to pro­váděné me­to­dy pa­cho­vé iden­ti­fi­ka­ce v tres­tním říze­ní. Přitom jed­ním z hlav­ních důkazů, na zá­kladě kte­rých by­li oba stěžo­va­te­lé shle­dá­ni vin­ný­mi, by­ly právě pa­cho­vé sto­py na­le­ze­né na místě či­nu. Tu­to zprá­vu pro­to dru­hý stěžo­va­tel po­va­žo­val za no­vou sku­teč­nost, kte­rá ne­by­la sou­du dříve zná­ma a kte­rá je způso­bi­lá přivo­dit no­vé roz­hod­nu­tí ve věci ve smys­lu § 278 od­st. 1 zá­ko­na č. 141/1961 Sb., tres­tní řád, ve znění pozdějších před­pisů.

28. Ob­sa­hem me­to­di­ky je pod­rob­ný po­pis me­to­dy pa­cho­vé iden­ti­fi­ka­ce tak, jak by­la pro­váděna v sou­la­du s po­ky­nem ředi­te­le ředi­tel­ství služ­by pořád­ko­vé po­li­cie Po­li­cej­ní­ho pre­zi­dia Čes­ké re­pub­li­ky č. 9/2009 ze dne 1. 7. 2009. Pod­le to­ho­to po­ky­nu by­la pro­váděna i pa­cho­vá iden­ti­fi­ka­ce v rám­ci říze­ní ve­de­né­ho pro­ti stěžo­va­telům. Sou­čás­tí me­to­di­ky je ta­ké Zprá­va o průběhu tes­to­vá­ní re­lia­bi­li­ty me­to­dy pa­cho­vé iden­ti­fi­ka­ce pro­váděné spe­ciálně vy­cvi­če­ný­mi po­li­cej­ní­mi psy Po­li­cie ČR ze dne 21. 5. 2015. Ve zprávě se uvá­dí, že spe­ciálně cvi­če­ní psi jsou v zá­sadě schop­ni pa­cho­vou iden­ti­fi­ka­ci pro­vádět, ale chy­bo­vost iden­ti­fi­ka­ce je tak vy­so­ká, že ji za stá­va­jí­cích pod­mí­nek nel­ze pou­žít ja­ko důkaz­ní prostředek v tres­tním říze­ní. Me­to­di­ka se za­bý­vá jed­ním z důkaz­ních prostředků, kte­rý byl v říze­ní pou­žit, přičemž zkou­má je­ho obec­nou věro­hod­nost. Lze tak uzavřít, že ob­sa­hem me­to­di­ky jsou no­vé vědec­ké poz­nat­ky tý­ka­jí­cí se me­to­dy pa­cho­vé iden­ti­fi­ka­ce. No­vý vědec­ký poz­na­tek, kte­rý se vzta­hu­je k zá­sad­ní­mu důkaz­ní­mu prostřed­ku pou­ži­té­mu v tres­tním říze­ní, je přitom no­vou sku­teč­nos­tí ve smys­lu § 278 od­st. 1 tres­tní­ho řádu. V rám­ci ob­no­vo­va­cí­ho říze­ní tak může me­to­di­ka slou­žit ja­ko důkaz­ní prostředek při do­ka­zo­vá­ní pro­ces­ní pod­mín­ky říze­ní, tj. do­ka­zo­vá­ní, zda jsou splně­ny pod­mín­ky pro ko­ná­ní ob­no­ve­né­ho říze­ní.

30. Jak vy­plý­vá z vý­še zmíněné­ho pro­to­ko­lu o ne­veřej­ném za­se­dá­ní... Ani jed­no­mu ze stěžo­va­telů však ne­by­lo umožněno se s kom­plet­ní me­to­di­kou sez­ná­mit a vy­jádřit se k ní, je­li­kož ji soud pou­ze přečetl v ne­veřej­ném za­se­dá­ní, přičemž pr­vní stěžo­va­tel ani nevěděl o je­jí exis­ten­ci. Nad­to, jak je patr­né z bo­du 40 na­pa­de­né­ho us­ne­se­ní vr­chní­ho sou­du, se soud me­to­di­kou za­bý­val, hod­no­til ji a vy­jadřoval se k ní. Je te­dy patr­né, že s ní ja­ko s důka­zem za­chá­zel.

31. Ústav­ní soud vy­slo­vil v již ci­to­va­ném ná­le­zu sp. zn. III. ÚS 608/10, že do­ka­zo­vá­ní pro­váděné v ob­no­vo­va­cím říze­ní s cí­lem zjis­tit, zda tu jsou navr­ho­va­te­lem tvr­ze­né no­vé důka­zy ne­bo sku­teč­nos­ti ve smys­lu § 278 od­st. 1 tres­tní­ho řádu, mu­sí mít kon­tra­dik­tor­ní cha­rak­ter. V tom­to případě nel­ze pos­tup vr­chní­ho sou­du há­jit tím, že mě­li oba stěžo­va­te­lé (resp. ob­háj­ci) mož­nost sez­ná­mit se s ob­sa­hem me­to­di­ky v rám­ci své­ho prá­va nah­lí­žet do spi­su. Pr­vní stěžo­va­tel dle své­ho vlas­tní­ho tvr­ze­ní vůbec nevěděl o tom, že až v té­to fá­zi říze­ní před stíž­nos­tním sou­dem vy­šla me­to­di­ka naj­evo ja­kož­to no­vý důkaz, kte­rý dru­hý stěžo­va­tel navrhl sou­du vy­žá­dat a pro­vést. Nel­ze na něm (resp. na je­ho ob­háj­ci) pro­to spra­ved­livě po­ža­do­vat, aby se v ta­ko­vé si­tua­ci ujis­til nah­léd­nu­tím do spi­su, že sku­tečně neb­yl vy­žá­dán a za­lo­žen do spi­su žá­dný no­vý důkaz. Stejně tak dru­hý stěžo­va­tel mohl le­gi­timně oče­ká­vat, že po­kud navr­hne vy­žá­dá­ní a pro­ve­de­ní me­to­di­ky sou­du, je­li­kož je ne­veřej­ná a on sám k ní ne­má přís­tup, bu­de o tom ze stra­ny sou­du in­for­mo­ván ve chví­li, kdy soud me­to­di­ku zís­ká. Po­kud soud vy­žá­dal a za­lo­žil do spi­su do­ku­ment, o kte­rém dru­hý stěžo­va­tel uvedl, že ho navr­hu­je pro­vést ja­ko důkaz pro­to, že pod­le něj za­klá­dá pod­mín­ku pro ko­ná­ní ob­no­ve­né­ho říze­ní, měl o tom oba stěžo­va­te­le in­for­mo­vat a dát jim pros­tor se k ob­sa­hu me­to­di­ky vy­jádřit. By­lo by zce­la ne­fun­kční, po­kud by sou­dy v tak­to pok­ro­či­lé fá­zi říze­ní pos­tu­po­va­ly tak, že by stra­ny o nově vy­žá­da­ných a za­lo­že­ných důka­zech nein­for­mo­va­ly a pou­ze spo­lé­ha­ly na to, že si stra­ny ob­sah spi­su sa­my zkon­tro­lu­jí. Obzvlášť nepřiměřené je to pak za ta­ko­vé si­tua­ce, ja­ká nas­ta­la v té­to věci. Stěžo­va­te­lé zce­la op­rávněně oče­ká­va­li, že je soud s navr­že­ný­mi důka­zy sez­ná­mí, když navrh­li je­jich pro­ve­de­ní z to­ho důvo­du, že jsou veřejně nepřís­tup­né. Po­kud by Ústav­ní soud připus­til ar­gu­men­ta­ci spo­čí­va­jí­cí v ná­mit­ce, že stěžo­va­te­lé mě­li mož­nost se s důka­zy sez­ná­mit nah­léd­nu­tím do spi­su, vy­tvořil by stra­nám v tres­tním říze­ní no­vou po­vin­nost průběžně nah­lí­žet do spi­su a kon­tro­lo­vat, zda soud ne­vy­žá­dal a ne­za­lo­žil no­vé důka­zy (a to i za si­tua­ce, kdy navr­hnou je­jich vy­žá­dá­ní a pro­ve­de­ní). Tím spí­še, že ani předem nevědí, kdy ne­veřej­né za­se­dá­ní v je­jich věci proběhne.

32. Ústav­ní soud ještě zá­věrem připo­mí­ná, že ve svém vý­še ci­to­va­ném ná­le­zu sp. zn. IV. ÚS 1098/15 ze dne 22. 3. 2016 (N 47/80 SbNU 573), kte­rý byl vy­dán v říze­ní ve­de­ném pro­ti pr­vní­mu stěžo­va­te­li, uvedl ja­ko jed­nu z pod­mí­nek ús­tavně kon­for­mní­ho pro­ve­de­ní me­to­dy pa­cho­vé iden­ti­fi­ka­ce sku­teč­nost, že pro­váděná me­to­da pa­cho­vé iden­ti­fi­ka­ce ref­lek­tu­je ak­tuál­ní vědec­ké poz­nat­ky zkou­má­ní té­to me­to­dy (bod 47 ci­to­va­né­ho ná­le­zu). Už v tom­to roz­hod­nu­tí tak před­jí­mal, že vědec­ký poz­na­tek tý­ka­jí­cí se me­to­dy pa­cho­vé iden­ti­fi­ka­ce je pro je­jí pou­ži­tí v tres­tním říze­ní klí­čo­vý. Jen ta­ko­vá me­to­da pa­cho­vé iden­ti­fi­ka­ce, kte­rá je pro­ve­de­na v sou­la­du s ak­tuál­ním vědec­kým poz­ná­ním, je ús­tavně kon­for­mní. Přes­to­že se te­dy Ústav­ní soud v tu­to chví­li ne­vy­jadřuje k to­mu, ja­kou vá­hu bu­de mít me­to­di­ka pa­cho­vé iden­ti­fi­ka­ce ja­kož­to vědec­ký poz­na­tek v té­to věci, bu­de třeba, aby se s ní vr­chní soud ve svém roz­ho­do­vá­ní ná­le­žitě vy­pořádal a pod­ro­bil ji řád­né­mu do­ka­zo­vá­ní.

33. Vr­chní soud tak tím, že roz­hodl o za­mít­nu­tí stíž­nos­ti pro­ti za­mí­ta­vé­mu us­ne­se­ní o po­vo­le­ní ob­no­vy říze­ní v ne­veřej­ném za­se­dá­ní, aniž by stěžo­va­te­le sez­ná­mil s navr­že­ný­mi důka­zy a umož­nil jim se k nim vy­jádřit, po­ru­šil prá­va stěžo­va­telů na spra­ved­li­vý pro­ces dle čl. 36 od­st. 1 Lis­ti­ny a prá­vo vy­jádřit se ke všem pro­váděným důkazům dle čl. 38 od­st. 2 Lis­ti­ny, ja­kož i prin­cip kon­tra­dik­tor­nos­ti říze­ní.“.

Me­dzi­ná­rod­ná od­bor­ná kon­fe­ren­cia v ČR, kto­rá sa ko­na­la dňa 14. 11. 2019

Dňa 14. 11. 2019 sa na zá­kla­de ini­cia­tí­vy Spol­ku Šala­moun, v Pos­la­nec­kej sne­mov­ni Parla­men­tu Čes­kej re­pub­li­ky, ko­na­la me­dzi­ná­rod­ná od­bor­ná kon­fe­ren­cia za účas­ti exper­tov z Čes­kej re­pub­li­ky a za­hra­ni­čia, ako aj za účas­ti zá­stup­cov Po­li­caj­né­ho pre­zí­dia ČR, na té­mu “Prob­le­ma­ti­ka pa­cho­vých stôp“. Zá­znam z prie­be­hu kon­fe­ren­cie je zve­rej­ne­ný tu. Na kon­fe­ren­cii vy­stú­pil ako pr­vý Ing. Lud­vík Pinc, PhD., ve­dú­ci Cen­tra pre vý­skum cho­va­nia psov,Čes­ká poľ­no­hos­po­dár­ska uni­ver­zi­ta v Pra­he,kto­rý­sa po­die­ľal na vy­ššie zmie­ne­nom vý­sku­me a je jed­ným zo sig­na­tá­rov preh­lá­se­nia ved­cov z augus­ta toh­to ro­ku.V rám­ci svoj­ho vy­stú­pe­niaupo­zor­ňo­val na via­ce­ré dô­le­ži­té zis­te­nia. V úvo­de sa ve­no­val vy­ššie uve­de­nej sprá­ve z ro­ku 2015, pri­čom (v ča­se od 13:51) uvie­dol, že v mi­nu­los­ti­zaz­na­me­na­liv sú­vis­los­ti s pa­cho­vou iden­ti­fi­ká­ciou  v ČR tie­to prob­lé­my: nev­zde­la­nosť; ab­sen­ciu kon­tak­tu s ve­dec­kou ko­mu­ni­tou a veľ­mi ob­me­dze­ný kon­takt so za­hra­ni­čím; to, že znal­ci pred po­lí­ciou a jus­tí­ciou za­ta­jo­va­li a stá­le za­ta­ju­jú­váž­ne po­chyb­nos­ti o vie­ro­hod­nos­ti MPI; sil­ný tlak vy­šet­ro­va­te­ľov, ale­bo ope­ra­tí­vy na ky­no­ló­gov v prí­pa­de dô­kaz­nej nú­dze a osob­nú za­in­te­re­so­va­nosť a nep­ro­fe­sio­nál­ny prís­tup pso­vo­dov a inštruk­to­rov. Pán Pinc tu tiež poz­na­me­nal, že sám pô­so­bil 27 ro­kov ako po­li­caj­ný pso­vod. Po­tom (v ča­se od 15:58)za­ujal sta­no­vis­ko k no­vé­mu pred­pi­suZP PP 313/2017,plat­né­mu v ČR. Ten­to pred­pis po­va­žu­je teo­re­tic­ky za krok vpred, av­šak vy­slo­vil k ne­mu via­ce­ro váž­nych vý­hrad, napr., že: má spor­né us­ta­no­ve­nia; ne­bo­li uči­ne­né žiad­ne kro­ky, sme­ru­jú­ce k to­mu, aby bol pso­vod nao­zaj „blind“; „exper­tom“ je dru­hý pso­vod; kon­trol­ný vý­kon, kto­rý má preu­ká­zať, že pes je prip­ra­ve­ný pre­vá­dzať pa­cho­vú iden­ti­fi­ká­ciu,  je v pod­sta­te iba fraš­ka; pso­vod mô­že od­me­ňo­vať psa, atď. V ča­se od 16:48skon­šta­to­val,  že po­kiaľ bo­lo cie­ľom kon­fe­ren­cie po­sú­diť, či bo­lo pos­tu­po­va­né v sú­la­de s ve­dec­ký­mi poz­nat­ka­mi, tak  je pres­ved­če­ný, že roz­hod­ne ne­bo­lo pos­tu­po­va­né v sú­la­de s ve­dec­ký­mi poz­nat­ka­mi, pri­čom na zá­ver pou­ká­zal na nas­le­dov­né:pred 1. 4. 2018 MPI v ČR od­po­ro­va­la ve­dec­kým poz­nat­kom a vý­sled­ky po­rov­na­nia tak nie je mož­né po­va­žo­vať za vie­ro­hod­né;ďa­lej upo­zor­nil tiež na to, že: sú­čas­ný pos­tup tiež nie je mož­né ozna­čiť za úpl­ne ko­rekt­ný; po­li­caj­né psy by ma­li byť pod­ro­be­né no­vé­mu ne­zá­vis­lé­mu tes­to­va­niu a vý­sled­ky pa­cho­vej iden­ti­fi­ká­cie by ma­li byť v bu­dúc­nos­ti pod­po­re­né pros­tried­ka­mi fo­ren­znej che­mic­kej ana­lý­zy.Svo­je sta­no­vis­ká na kon­fe­ren­cii pred­nies­li aj exper­ti zo za­hra­ni­čia, a to ho­lan­dská eto­lo­gič­ka Adee Schoon, PhD. a poľ­ský ve­dec prof. Ta­deusz Ja­zierski, PhD. DrSc.

Spo­lok Šala­moun: Ami­cus cu­riae brief Ústav­né­mu sú­du ČR vo ve­ci ús­tav­nej sťaž­nos­ti Mar­ti­na Ska­lic­ké­ho a Mi­lo­ša Ze­zu­lu pod sp. zn. IV.ÚS 2773/20, zo dňa 3. 11. 2020

Spo­lok Šala­moun tu  na s. 2 v sú­vis­los­ti so sprá­vou z ro­ku 2015, uvá­dzatie­to dô­le­ži­té in­for­má­cie: „Z veřejně dos­tup­ných zdrojů se Spol­ku Šala­moun po­dařilo zjis­tit, že v le­tech 2010 – 2015 pro­bí­hal vědec­ký vý­zkum na za­káz­ku Mi­nis­ter­stva vnit­ra č. VF20102015011 pod náz­vem „Ověřenía zdo­ko­na­le­ní me­to­dy pa­cho­vé iden­ti­fi­ka­ce“, je­hož ne­díl­nou sou­čás­tí je zprá­va o průběhu tes­to­vá­ní­re­lia­bi­li­ty me­to­dy pa­cho­vé iden­ti­fi­ka­ce pro­váděné spe­ciálně vy­cvi­če­ný­mi slu­žeb­ní­mi psy Po­li­cie­Čes­ké re­pub­li­ky, kte­ré se us­ku­teč­ni­lo v ro­ce 2013. Po po­čá­teč­ní neochotě Mi­nis­ter­stva vnit­ra (od­bo­ru bez­peč­nos­tní­ho vý­zku­mu a vzdělá­vá­ní) zpřís­tup­nit nám ty­to in­for­ma­ce pod­le zá­ko­na č.106/1999 Sb., o svo­bod­ném přís­tu­pu k in­for­ma­cím, by­la na­ko­nec kom­plet­ní zprá­va včetně příloh vy­dá­na Mi­nis­ter­stvem vnit­ra Spol­ku Šala­moun, to však až dne 11. 1. 2018. Nik­dy dříve, a to ani Mi­nis­ter­stvo vnit­ra a z lo­gi­ky věci ani zpra­co­va­tel vý­zku­mu Čes­ká zemědělská uni­ver­zi­ta v Pra­ze, ty­to zá­věry vý­zku­mu nik­de ne­pub­li­ko­va­ly (nez­veřej­ni­ly) a ty­to zá­věry ne­by­ly zná­mé ani soudům. Přitom ze zprá­vy o průběhu tes­to­vá­ní re­lia­bi­li­ty me­to­dy pa­cho­vé iden­ti­fi­ka­ce pro­váděné spe­ciálně vy­cvi­če­ný­mi slu­žeb­ní­mi psy Po­li­cie ČR jed­noz­načně vy­plý­vá, že tak, jak je pro­váděna me­to­da pa­cho­vé iden­ti­fi­ka­ce na úze­mí Čes­ké re­pub­li­ky, jsou vý­sled­ky těchto kom­pa­ra­cí nad hra­ni­cí ná­ho­dy­se zá­věrem, že se ne­do­po­ru­ču­je me­to­du pa­cho­vé iden­ti­fi­ka­ce pou­ží­vat ja­ko důkaz v tres­tním říze­ní... Sluš­ní a poc­ti­ví od­bor­ní­ci na Po­li­cej­ním pre­zi­diu ČR do­kon­ce v jed­né fá­zi navr­ho­va­li úpl­né za­sta­ve­ní pro­vádění me­to­dy pa­cho­vé iden­ti­fi­ka­ce na úze­mí Čes­ké re­pub­li­ky, tak ja­ko se to sta­lo napřík­lad v Pol­sku ne­bo Ho­lan­dsku.“. Na s. 3 Spo­lok Šala­moun upo­zor­nil na­me­dzi­ná­rod­nú kon­fe­ren­ciu, kto­rá sa ko­na­la v no­vem­bri ro­ku 2019, s tým, že z tej­to kon­fe­ren­cie vzni­kol pre­pis a zve­rej­ne­ný vi­deo­záz­nam.Na s. 4 pí­še: „Spo­lek Šala­moun, znám svou peč­li­vos­tí při ověřová­ní in­for­ma­cí kon­tak­to­val i dal­ší před­ní světo­vé od­bor­ní­ky pro potvr­ze­ní svých zá­věrů a může­me nap­ros­to jed­noz­načně kon­sta­to­vat, že ne­jen světo­vá od­bor­ná veřej­nost, ale i čes­ká od­bor­ná veřej­nost a vědec­ká ko­mu­ni­ta, za­stou­pe­ná např. prof. Larry Myer­sem, prof. Ada­mem Mik­lo­sim, prof. Adee Schoon, prof. Ta­deus­zem Je­zierskim, prof. Luď­kem Bar­to­šem, Doc. Ing. He­le­nou Cha­loup­ko­vou, prof. Štěpá­nem Ur­ba­nem, a dal­ší­mi, a je­di­ným zna­lec­kým ús­ta­vem v odd. II., kte­rý v ČR exis­tu­je, zce­la ne­zá­vis­le ka­te­go­ric­ky kon­sta­tu­jí, že tak, jak by­la MPI na úze­mí ČR pro­váděna je zce­la nevěro­hod­ná a od­po­ru­jí­cí vědec­ké­mu poz­ná­ní. (srovn. IV. ÚS 1098/15).Ve svět­le všech těchto sku­teč­nos­tí a řady od­bor­ných kon­zul­ta­cí lze kon­sta­to­vat, že se ne­naj­de na ce­lém světě od­bor­ná auto­ri­ta, kte­rá by pos­tup, tak jak byl pro­váděn dle před­pi­su PŘ ŘPP 9/2009 po­va­žo­va­la za věro­hod­ný a v sou­la­du s vědec­kým poz­ná­ním!!!.“.

Roz­hod­nu­tie Ústav­né­ho sú­du ČR sp. zn. IV.ÚS 41/20, zo dňa 15. 12. 2020

            V tom­to roz­hod­nu­tí Ústav­ný súd ČR roz­ho­dol o ús­tav­nej sťaž­nos­ti sťa­žo­va­te­ľa D. Š., pro­ti uz­ne­se­niu Vr­chné­ho sú­du v Olo­mou­ci zo dňa 21. 11.2019, č. j. 1 To 66/2019-4581.Tu Ústav­ný súd ČR v bo­de 26 a 27 kon­šta­tu­je, že od­bor­né sta­no­vis­ko, kto­ré za­stá­va sťa­žo­va­teľ, je do­po­siaľ za­stá­va­né jed­nou kon­krét­nou sku­pi­nou od­bor­ní­kov a do­te­raz ne­bo­lo pod­ro­be­né pod­rob­nej, ko­rek­tnej a ob­jek­tív­nej mul­tiod­bo­ro­vej dis­ku­sii. Ústav­ný súd tu tiež uvá­dza, že sťaž­nos­tné­mu sú­du nie je mož­né nič vy­tknúť, po­kiaľ od­bor­né sta­no­vis­ko k MPI, kto­ré pred­lo­žil sťa­žo­va­teľ, ne­po­va­žo­val za dos­ta­toč­ne ve­dec­ky pre­ve­re­né  a uni­ver­zál­ne od­bor­nou ob­cou pri­jí­ma­né a, že dos­pel k zá­ve­ru, že k pri­ja­tiu toh­to sta­no­vis­ka by vy­ža­do­val ďal­šie dôk­lad­né od­bor­né skú­ma­nie. V bo­de 30 po­dot­kol, že sťaž­nost­ný súd v do­be roz­ho­do­va­nia ne­mal ve­do­mosť o pre­pi­se vy­stú­pe­nia účas­tní­kov a zá­ve­rov vy­ššie zmie­ne­nej kon­fe­ren­cie, kto­rá pre­beh­la dňa 14. 11. 2019, kto­rý sťa­žo­va­teľ za­slal Ústav­né­mu sú­du.Z roz­hod­nu­tia Ústav­né­ho sú­du:

„6. ... Dru­hý návrh za­mítl na­lé­za­cí soud us­ne­se­ním ze dne 9. 10. 2017, č. j. 61 T 15/2013-4007, a stíž­nost pro­ti to­mu­to us­ne­se­ní za­mítl stíž­nos­tní soud us­ne­se­ním ze dne 14. 5. 2018, č. j. 1 To 65/2017-4234. To­to us­ne­se­ní stíž­nos­tní­ho sou­du by­lo však zru­še­no ná­le­zem sp. zn. II. ÚS 2587/18 ze dne 25. 2. 2019, ne­boť soud neu­mož­nil od­sou­ze­ným se sez­ná­mit se vše­mi pod­kla­dy oh­ledně me­to­dy pa­cho­vé iden­ti­fi­ka­ce, kte­ré si opatřil v reak­ci na ná­mit­ky up­lat­ňo­va­né v návr­zích na po­vo­le­ní ob­no­vy říze­ní.

7. ... Tře­tí stěžo­va­telův návrh na po­vo­le­ní ob­no­vy říze­ní za­mítl na­lé­za­cí soud us­ne­se­ním ze dne 21. 10. 2019, č. j. 61 T 15/2013-4563 (dá­le jen "us­ne­se­ní na­lé­za­cí­ho sou­du o ob­nově"), pro­ti němuž stěžo­va­tel bro­jil stíž­nos­tí, již za­mítl stíž­nos­tní soud na­pa­de­ným us­ne­se­ním.

9. Ad 1) stěžo­va­tel vy­jadřuje své ka­te­go­ric­ké sta­no­vis­ko o důkaz­ní ne­pou­ži­tel­nos­ti me­to­dy pa­cho­vé iden­ti­fi­ka­ce pro je­jí nes­po­leh­li­vost, ne­boť je­jí vý­sled­ky jsou prak­tic­ky ná­hod­né. Pa­cho­vé sto­py přitom po­va­žu­je za stěžej­ní usvědču­jí­cí důkaz. Ná­zor stíž­nos­tní­ho sou­du ne­ref­lek­tu­je sou­čas­ný stav vědec­ké­ho poz­ná­ní, pod­le nějž vý­sled­ky me­to­dy pa­cho­vé iden­ti­fi­ka­ce před ro­kem 2018 ne­mo­hou slou­žit ja­ko důkaz v tres­tním říze­ní. Stěžo­va­tel pro ten­to zá­věr ob­sáh­le ar­gu­men­tu­je... pre­zen­tu­je... zej­mé­na do­ku­men­ty sou­vi­se­jí­cí s vý­zkum­ným pro­jek­tem tes­to­vá­ní re­lia­bi­li­ty me­to­dy pa­cho­vé iden­ti­fi­ka­ce Čes­ké zemědělské uni­ver­zi­ty, resp. s pro­jek­tem Ověření a zdo­ko­na­le­ní me­to­dy pa­cho­vé iden­ti­fi­ka­ce...

15. Zá­věrem stěžo­va­tel od­ka­zu­je na ná­lez sp. zn. III. ÚS 905/17 ze dne 22. 10. 2019 a uza­ví­rá, že za­mít­nu­tím důkaz­ních návrhů zpo­chyb­ňu­jí­cích spo­leh­li­vost me­to­dy pa­cho­vé iden­ti­fi­ka­ce, věro­hod­nost klí­čo­vé­ho svědka a skut­ko­vou ver­zi, z níž vy­chá­zel od­su­zu­jí­cí roz­su­dek, před­sta­vu­je zá­sah do je­ho prá­va na spra­ved­li­vý pro­ces.

26. Jen obecně může Ústav­ní soud zo­pa­ko­vat, že ne­ní úlo­hou obec­ných soudů ani je­ho vlas­tní úlo­hou půso­bit ja­ko ar­bitr od­bor­ných vědec­kých sporů (s vý­jim­kou těch práv­ních) a ja­ko roz­hod­čí me­zi různý­mi ná­zo­ry expertů. Od­bor­né sta­no­vis­ko, kte­ré za­stá­vá stěžo­va­tel, je do­sud za­stá­vá­no jed­nou kon­krét­ní sku­pi­nou od­bor­níků a ne­by­lo do­sud pod­ro­be­no zev­rub­né, ko­rek­tní a ob­jek­tiv­ní mul­tio­bo­ro­vé dis­ku­si, přičemž ne­ní v do­má­cích poměrech bez opo­nen­tu­ry, o čemž svědčí mi­mo ji­né i zna­lec­ký po­su­dek, je­muž by­la me­to­da pa­cho­vé iden­ti­fi­ka­ce ve stěžo­va­te­lově věci pod­ro­be­na a kte­rý je­jí zá­věry potvr­dil... Ústav­ní soud nik­te­rak nepřed­jí­má, jak se bu­de od­bor­ný dis­kurs o té­to otáz­ce vy­ví­jet dá­le, v sou­čas­nos­ti však nel­ze stěžo­va­te­li přisvědčit v tom, že by od­bor­ná sho­da na jím za­stá­va­ném sta­no­vis­ku by­la tak jed­noz­nač­ná, že by přík­lon k ja­ké­mu­ko­liv ji­né­mu ná­zo­ru ze stra­ny obec­ných soudů již vy­bo­čo­val z me­zí vol­né­ho hod­no­ce­ní důkazů a stá­val se své­vo­lí. Os­tatně, jde o otáz­ky skut­ko­vé, pod­lé­ha­jí­cí vol­né­mu hod­no­ce­ní důkazů obec­ný­mi sou­dy, k je­jichž přehod­no­co­vá­ní Ústav­ní soud ne­ní op­rávněn.

27. Stěžo­va­tel přitom... jen ne­souh­la­sí s tím, k ja­kým zá­věrům na­lé­za­cí soud oh­ledně nich dospěl a že se s ni­mi zto­tož­nil i soud stíž­nos­tní. Nel­ze přitom stíž­nos­tní­mu sou­du ni­če­ho vy­tknout, po­kud stěžo­va­te­lem před­klá­da­né od­bor­né sta­no­vis­ko (resp. do­ku­men­ty, v němž je vy­jádřeno) k me­todě pa­cho­vé iden­ti­fi­ka­ce ne­po­va­žo­val za dos­ta­tečně vědec­ky prověřené a uni­ver­zálně od­bor­nou ob­cí přijí­ma­né, a že dospěl k zá­věru, že k je­ho přije­tí by vy­ža­do­val dal­ší důklad­né od­bor­né zkou­má­ní. Ta­ko­vý zá­věr byl v me­zích pra­vo­mo­cí stíž­nos­tní­ho sou­du.

30. Nut­no ještě po­dot­knout, že přepis vy­stou­pe­ní účas­tníků a zá­věrů kon­fe­ren­ce pořáda­né dne 14. 11. 2019 pod zá­šti­tou pos­lanců To­má­še Vy­ma­za­la a Rad­ka Ko­te­na ve spolu­prá­ci se Spol­kem na pod­po­ru ne­zá­vis­lé jus­ti­ce v ČR Šala­moun, kte­rý stěžo­va­tel Ústav­ní­mu sou­du za­slal, neb­yl stíž­nos­tní­mu sou­du v době je­ho roz­ho­do­vá­ní znám. Ne­mohl se s ním te­dy vy­pořádat, a te­dy nepřih­léd­nu­tí k je­ho ob­sa­hu nel­ze po­va­žo­vat za va­du, kte­rou by ny­ní Ústav­ní soud mohl nap­ra­vo­vat.

VI. Zá­věr

36. Ústav­ní soud na pod­kladě stěžo­va­te­lo­vých ná­mi­tek ne­na­lezl v na­pa­de­ném us­ne­se­ní stíž­nos­tní­ho sou­du žá­dnou va­du, kte­rá by svědči­la o mož­ném po­ru­še­ní stěžo­va­te­lo­va zá­klad­ní­ho prá­va na spra­ved­li­vý pro­ces. Žá­dnou flag­ran­tní va­du, kte­rá by moh­la před­sta­vo­vat po­ru­še­ní někte­ré­ho ze stěžo­va­te­lo­vých ús­tavně za­ru­če­ných zá­klad­ních práv či svo­bod, pak Ústav­ní soud nes­hle­dal ani z vlas­tní­ho podnětu. Ústav­ní soud pro­to neměl potřebu věc pro­jed­nat me­ri­torně, a te­dy roz­hodl o ús­tav­ní stíž­nos­ti stěžo­va­te­le mi­mo ús­tní jed­ná­ní bez přítom­nos­ti účas­tníků dle § 43 od­st. 2 písm. a) zá­ko­na o Ústav­ním sou­du tak, že ji ja­ko návrh zjevně neo­pod­statně­ný od­mítl.“.

Spo­lok Šala­moun: Ami­cus cu­riae brief Ústav­né­mu sú­du ČR vo ve­ci ús­tav­ných sťaž­nos­tí Mar­ti­na Ska­lic­ké­ho a Mi­lo­ša Ze­zu­lu, pre­jed­ná­va­ných v spo­je­nom ko­na­ní pod sp. zn. IV. ÚS 2773/20, zo dňa 8. 8. 2021

Ten­to Ami­cus cu­riae brief nad­vä­zu­je  na pred­chá­dza­jú­ce po­da­nie Spol­ku Šala­moun zo dňa 3. 11. 2020, vo ve­ci ús­tav­nej sťaž­nos­ti Mar­ti­na Ska­lic­ké­ho a Mi­lo­ša Ze­zu­lu pod sp. zn. IV. ÚS 2773/20, kto­ré je zve­rej­ne­nétu. Spo­lok Šala­moun v Ami­cus cu­riae brief zo dňa 8. 8. 2021, kto­rý je dos­tup­nýtu,v reak­cii na Preh­lá­se­nie ved­cov k me­tó­de pa­cho­vej iden­ti­fi­ká­cie, pre­vá­dza­nej za pou­ži­tia psov po­lí­cie ČR z augus­ta toh­to ro­ku, kto­ré za­slal v príl­ohe a nes­kôr v reak­cii na na­pos­le­dy zmie­ne­né  uz­ne­se­nie IV. ÚS 41/20 zo dňa 15. 12. 2020, uvá­dza na s. 4 - 5 to­to: 

„Ve zce­la to­tož­ném du­chu proh­lá­še­ní o nevěro­hod­nos­ti me­to­dy pa­cho­vé iden­ti­fi­ka­ce tak, jak by­la pro­váděna, se vy­jádři­li zá­stup­ci světo­vé od­bor­né vědec­ké veřej­nos­ti, napřík­lad: prof. Larry Myers Auburn Uni­ver­si­ty, Ala­ba­ma, prof. Adee Schoon Lei­den Uni­ver­si­ty, Ni­zo­zem­sko, prof. Ádam Mik­lo­si Eötvös Lo­ránd Uni­ver­si­ty, Bu­da­pešť, prof. Ta­deusz Je­zierski ve­dou­cí od­děle­ní cho­vá­ní zvířat Ústa­vu ge­ne­ti­ky a cho­vu zvířat Pol­ské aka­de­mie věd v Jastrzębiec u Var­ša­vy

Vý­še uve­de­né je nut­né ap­li­ko­vat v kon­textu ná­le­zu Ústav­ní­ho sou­du sp. zn. IV. ÚS 1098/15, to­tiž, že jed­na z pod­mí­nek ús­tavně kon­for­mní­ho pro­ve­de­ní me­to­dy pa­cho­vé iden­ti­fi­ka­ce spo­čí­vá v ref­lek­to­vá­ní ak­tuál­ních vědec­kých poz­natků, tj. že jen ta­ko­vá me­to­da pa­cho­vé iden­ti­fi­ka­ce, kte­rá je pro­ve­de­na v sou­la­du s ak­tuál­ním vědec­kým poz­ná­ním, je ús­tavně kon­for­mní.

Pro­to je nut­no od­mít­nout za­ži­tý mý­tus, ob­sa­že­ný bo­hu­žel i v zá­věrech Ústav­ní­ho sou­du,napřík­lad v us­ne­se­ní sp. zn. IV. ÚS 41/20 ze dne 15. 12. 2020, v je­ho bodě 26:„Jen obecně může Ústav­ní soud zo­pa­ko­vat, že ne­ní úlo­hou obec­ných soudů ani je­ho vlas­tní úlo­hou půso­bit ja­ko ar­bitr od­bor­ných vědec­kých sporů (s vý­jim­kou těch práv­ních) a ja­ko roz­hod­čí me­zi různý­mi ná­zo­ry expertů. Od­bor­né sta­no­vis­ko, kte­ré za­stá­vá stěžo­va­tel, je do­sud za­stá­vá­no jed­nou kon­krét­ní sku­pi­nou od­bor­níků a ne­by­lo do­sud pod­ro­be­no zev­rub­né, ko­rek­tní a ob­jek­tiv­ní mul­tio­bo­ro­vé dis­ku­si, přičemž ne­ní v do­má­cích poměrech bez opo­nen­tu­ry, o čemž svědčí mi­mo ji­né i zna­lec­ký po­su­dek, je­muž by­la me­to­da pa­cho­vé iden­ti­fi­ka­ce ve stěžo­va­te­lově věci pod­ro­be­na a kte­rý je­jí zá­věry potvr­dil.“

Je to­tiž nut­no upo­zor­nit, a to pod­le „Proh­lá­še­ní eli­ty od­bor­né vědec­ké veřej­nos­ti“, i za pod­po­ry světo­vé od­bor­né veřej­nos­ti, že k žá­dné­mu vědec­ké­mu spo­ru ne­do­chá­zí a nik­dy ne­do­chá­ze­lo, ne­boť pod­le sig­na­tářů proh­lá­še­ní z různých fa­kult vy­so­kých škol pa­nu­je nap­ros­tý ná­zo­ro­vý­sou­lad ne­jen v re­le­van­tní čes­ké vědec­ké ko­mu­nitě, ale i ko­mu­nitě me­zi­ná­rod­ní (sic!).“.

Na s. 1- 2 tu Spo­lok Šala­moun uvá­dza aj tie­to dô­le­ži­té zis­te­nia: „Je nám zná­mo, že ve věci stěžo­va­telů a od­sou­ze­ných Mar­ti­na Ska­lic­ké­ho a Mi­lo­še Ze­zu­ly proběhlo říze­ní o návr­hu na po­vo­le­ní ob­no­vy říze­ní pod­le § 278 tr. řádu., kte­ré­mu ne­by­lo vy­hověno, a to i přes­to, že no­vou sku­teč­nos­tí byl zna­lec­ký po­su­dek zna­lec­ké­ho ús­ta­vu Čes­ké zemědělské uni­ver­zi­ty v Pra­ze, kte­rý... v tom­to svém  ús­tav­ním zna­lec­kém po­sud­ku v bodě 7 kon­sta­to­val, že:

„...po­kud by­la pa­cho­vá iden­ti­fi­ka­ce pro­váděna v sou­la­du s po­ky­nem ŘSPP PP ČR č.9/2009, v žá­dném případě nel­ze ty­to vý­sled­ky po­va­žo­vat za věro­hod­né.“

Přitom jed­ním ze stěžej­ních pi­lířů od­ůvodnění na­lé­za­cí­ho sou­du, te­dy Kraj­ské­ho sou­du v Brně, po­boč­ka Zlín, proč ob­no­vu říze­ní ne­po­vo­lil, by­la nás­le­du­jí­cí uveřejněná slo­va před­se­dy se­ná­tu JUDr. Jiřího Duf­ka:

„Já cho­vám psy vel­kou část své­ho ži­vo­ta, tak­že vím, že ten pes ví o mě všech­no a zná kaž­dý můj po­hyb... Po­su­dek a před­cho­zí zprá­va ne­by­lo ni­čím, co by moh­lo přesvědče­ní sou­du zpo­chyb­nit. Ne­ní mož­né prostě, jak­si bez dal­ší­ho od­mít­nout tu­to me­to­du ja­ko ce­lek... po­kud ten ús­tav v tom po­sud­ku uči­nil, přek­ro­čil ru­bi­kon... vše je na OČTŘ ni­ko­liv na svých doj­mech a po­ci­tech...“

Na zá­kladě to­ho­to ús­tní­ho a nás­ledně ta­ké pí­sem­né­ho od­ůvodnění roz­hod­nu­tí o za­mít­nu­tí návr­hu na ob­no­vu říze­ní tak nas­tal nap­ros­to bez­pre­ce­den­tní stav, kte­rý za 27 let čin­nos­ti spol­kuŠala­moun ne­pa­ma­tu­je­me: laic­ký ná­zor soud­ce byl po­vý­šen nad od­bor­né zá­věry vědců (sic!).“.Zá­ve­rom už len do­dám, že vi­deo s vy­jad­re­ním sud­cu JUDr. Duf­ka je dos­tup­né tu, na čo tiež upo­zor­nil Spo­lok Šala­moun vo svo­jom Ami­cus cu­riae brief.

 

 

 

 

 

 

 

 

Diskusia